19 C 307/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 1 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 846,24 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve stejné lhůtě je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Dle zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. Měsíční výše rozhlasového poplatku za jeden rozhlasový přijímač činí 45 Kč. Žalovaná oznámila žalobci, že se stala poplatníkem rozhlasového poplatku a na základě tohoto oznámení se stal s účinností od datum poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit poplatky v oznámeném počtu, který je uveden ve výpisu z evidence rozhlasového poplatníka. Žalovaná v období od datum do datum předepsané rozhlasové poplatky neplatila, a proto jí byla zaslána žalobcem výzva k úhradě dlužných rozhlasových poplatků, žalovaná však přes tuto výzvu poplatky neuhradila. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Z listin předložených k důkazu žalobcem soud zjistil, že žalovaná přihlásila jeden rozhlasový přijímač a zavázala se rozhlasové poplatky platit jedenkrát ročně. Za období od ledna 2020 do prosince 2022 žalovaná poplatky neuhradila a dluží tak na poplatcích 1 620 Kč. Dopisem ze dne datum žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkem částky 2 160 Kč za všechna neuhrazená období do datum (výpis z evidence rozhlasového poplatníka a přehled předpisů, předžalobní výzva, doručenka). Podle § 3 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích„ poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. (... (“. Podle § 7 odst. 3 cit. zákona platí, že,„ je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce“. Dle § 8 odst. 2 cit. zákona „poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení (…)“. Dle § 9 odst. 1 písm. a)„ poplatník, který nesplnil oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2 ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit anonymizována dvě slova kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5 000 Kč v případě, že tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového poplatku (…)“. Povinnost žalované coby držitelky rozhlasového přijímače je dána přímo zákonem. Žalovaná přitom neprokázala, že by rozhlasové poplatky za předmětné období žalobkyni uhradila. Žalobkyně prokázala, že žalovanou upomenula o úhradu dlužných rozhlasových poplatků, k čemuž jí poskytla přiměřenou lhůtu k úhradě; žalovaná však zůstala nečinná i nadále. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, přičemž žalobkyni přiznal i příslušenství pohledávky, které je tvořeno kapitalizovaným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky číslo náleží žalobkyni náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále náhrada nákladů za 2 úkony po 100 Kč (sepis žaloby a předžalobní upomínky dle § 1 odst. 3 písm. a/ cit. vyhlášky). Soud postupoval při určování náhrady nákladů podle § 2 odst. 1 cit. vyhlášky, neboť žalobkyně podala žalobu ve standardizovaném znění, jež podává v obdobných věcech opakovaně; její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 600 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).