19 C 312/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené: Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 29 739,32 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně z úroku z prodlení ve výši 62, 80% z částky 13 342,64 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ohledně částky 29 339,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 13 342,64 Kč od [datum] do zaplacení a ohledně úroku ve výši 25,20% ročně z částky 13 342,64 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] ve znění doplnění žalobních tvrzení učiněných podáním ze dne [datum] a [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 739,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany původního věřitele posouzena s odbornou péčí a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byla poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s celkovým poplatkem ve výši 19 112 Kč ve 45 týdenních splátkách po 981 Kč. Žalovaný následně uhradil celkem 24 600 Kč. Uhrazené platby ve výši 11 657,36 Kč byly započteny na jistinu, která tím byla ponížena na 13 342,64 Kč. Další platby ve výši 12 942, 64 Kč byly započteny na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru, které byly poníženy na 6 169,36 Kč a požadovány v žalobě byly částkou 5 949,50 Kč. Žalovaný své povinnost ze smlouvy řádně a včas neplnil a původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně s hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž byl žalovaný v prodlení, kterou žalobkyně kapitalizovala ke dni [datum] nai 8 547,18 Kč. Původnímu věřiteli dále vzniklo právo na sankční poplatky ve výši 1 900 Kč. Původní věřitel smlouvou ze dne [datum] pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Kromě jistiny pohledávky, části poplatků spojených s poskytnutím a správou úvěru, kapitalizované smluvní pokuty a sankčních poplatků žalobkyně požadovala rovněž smluvený úrok ve výši 88% ročně z jistiny 13 342,64 Kč. Nárok na tento smluvní úrok žalobkyně odůvodnila zejména v podání ze dne [datum], když uvedla, že výše úroku je ovlivněna celou řadou vedlejších faktorů a to zejména rychlosti poskytnutí úvěru, způsobem poskytnutí úvěru, celkovou délkou či rizikovosti úvěru. Vzhledem k povaze smlouvy má žalobkyně za to, že úroková sazba musela být vyšší než obvyklá úroková míra bank. Smlouva byla sjednána v bydlišti žalovaného, kterého vázaný zástupce navštívil s veškerými potřebnými podklady, a smlouvu uzavřeli v daném místě. Žalovaný nemusel vynakládat žádné úsilí, ani finance k dopravení se do sídla právního předchůdce žalovaného, kde by musel sjednávat podmínky uzavření smlouvy. V daném případě se jednalo o smlouvu o úvěru, finance byly poskytnuty žalovanému v hotovosti, byl sjednán týdenní splátkový režim, kdy v rámci každého týdne vázaný zástupce navštívil bydliště žalovaného a vybíral jednotlivé splátky. S tímto způsobem splácení jsou spojeny poměrně vysoké náklady a ve smlouvě při určení výše úroku bylo počítáno s celkem 45 návštěvami. Úrok byl ve smlouvě sjednán v souladu se zásadami soukromého práva a byl stanoven zcela jasně a srozumitelně a nelze na tento nárok aplikovat ustanovení § 1813 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“). K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 46 ICM 2408/2017. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že pokud by soud měl za to, že sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy a je nepřiměřený, měl by aplikovat § 577 o. z., a moderovat výši sjednaného úroku. Podle žalobkyně posouzení ohledně obvyklé výše úroků ze strany soudu nelze posuzovat dle systému ARAD ČNB, neboť tento systém nepředstavuje obvyklou výši úroků u daného typu smluv, tedy u spotřebitelských, neúčelových úvěrů poskytovaných ze strany nebankovních poskytovatelů s nízkou nominální hodnotou do 30 000 Kč. Hodnoty v databázi [příjmení] jsou řádově nižší, než je u daného typu úvěru skutečností a tato databáze je sestavována pro měnové účely o statistice úrokových sazeb uplatňovaných měnovými finančními institucemi, nikoliv pro účely zákona o spotřebitelském úvěru.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně smluvního úroku ve výši 62,80% ročně z jistiny 13 342,64 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že částečné zpětvzetí žaloby učinila žalobkyně dříve, než soud začal jednat ve věci samé, soud řízení v tomto rozsahu zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.

4. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný.

5. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, když předtím byla sepsána žádost o spotřebitelský úvěr a vyplněna zákaznická karta, z níž soud zjistil, že před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal osobní, majetkové, výdělkové poměry žalovaného a jeho náklady, a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Podle smlouvy byla žalovanému na spotřebitelském úvěru poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem v celkové výši 17 762 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 10 884 Kč, částky za zpracování úvěru 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 378 Kč, z niž 2 393 Kč činila částka za komfortní poskytnutí a splácení a částka 2 985 Kč za flexibilní splácení. Celková dlužná částka byla pojištěna pojistným ve výši 1 350 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88% ročně a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet formou 45 týdenních splátek po 981 Kč, poslední splátka 948 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla dle smlouvy 165,75%. Nedílnou součásti smlouvy byly smluvní podmínky o spotřebitelském úvěru, které v čl. 6 upravovaly postup při prodlení zákazníka. Podle bodu 6. 1. pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, má původní věřitel právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Podle bodu 6. 2. podmínek měl původní věřitel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku prodlení vzniknou, podle bodu 6. 3. měl právo na poplatek za zaslanou upomínku nebo návštěvu oprávněného zástupce a podle bodu 6. 4. na poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek původního věřitele. Žalovaný na základě uzavřené smlouvy dle splátkového kalendáře a přehledu plateb uhradil celkem částku 24 600 Kč, když poslední platba ve výši 2 000 Kč byla uhrazena dne [datum] (zákaznická karta, standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář a přehled plateb). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění datovaná dnem [datum] a předžalobní upomínka ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení postoupené pohledávek, upomínka, předžalobní výzva).

6. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. I když žalobkyně ve smlouvě označila žalovaného nejenom jménem, příjmením a datem narození, ale také údajem o jeho IČ, má soud za to, že žalobkyně nepředložila soudu žádné tvrzení, ani důkazy, které by opravňovaly názor, že smlouva mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena jako smlouva mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Ze všech tvrzení a předložených důkazů vyplývá, že žalovaný smlouvu s původním věřitelem uzavřel jako spotřebitel.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Vzhledem k žalobkyni požadovaným a ve smlouvě o spotřebitelském úvěru sjednaným úrokům ve výši 88% ročně se zabýval soud otázkou platnosti uzavřené smlouvy.

9. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 1796 o. z. platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě, nebo jinému slíbit, či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavky přiměřenosti významnou nerovnováhu práv, nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění, nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. V daném případě soud souhlasí s názorem žalobkyně, že původní věřitel jasným a srozumitelným způsobem seznámil žalovaného jako spotřebitele s výší úroků 88% a s celkovou RPSN 165,75% ročně. I přesto však je třeba, aby se soud zabýval otázkou, zda výše sjednaného úroku 88% ročně neodporuje dobrým mravům. V tomto ohledu soud dospěl k závěru, že takto sjednaná výše úroků v rozporu s dobrými mravy je.

14. Soud při svém rozhodování použil judikaturu Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

15. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 22 Co 61/2022-40 a 19 Co 102/2022-61, kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o.z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.

16. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností činily 10,10% ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala do 15% ročně a nejvyšší sazby pak okolo 20- 26% ročně. Ujednání o úroku ve výši 88% ročně tak je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.

17. Soud nepřistoupil ani na další argumentaci žalobkyně, kterou obhajovala výši sjednaného úroku. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že úvěr byl dojednán v bydlišti žalovaného, který tak nemusel utrácet peníze za jízdné do sídla žalobkyně, a jednotlivé splátky chodil vybírat vázaný zástupce rovněž do místa bydliště žalovaného, k tomu soud uvádí, že náklady na tyto služby žalobkyně účtovala žalovanému jako součást poplatku, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poskytnutým úvěrem a úrokem jako poplatek za zpracování úvěru, komfortní poskytnutí a flexibilní splácení.

18. Soud dále uzavřel, že není možné přistoupit ani k moderaci výše úroků a posouzení tak právního jednání jako neplatné pouze v části. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že:„ vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienti jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni na základě postoupení pohledávky právo na zaplacení toho, oč se žalovaný na úrok původního věřitele bezdůvodně obohatil. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku 24 600 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí částka 400 Kč a tato částka byla žalobkyni přiznána a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalovanému stanovena v upomínce ze dne [datum].

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný měl sice ve věci úspěch jen částečný, jeho neúspěch však byl v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Soud proto uznal, že žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.