19 C 326/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 004 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 004 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve stejné lhůtě je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, ve výši 1 000 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 004 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o dodávce elektřiny dodávala žalobkyně žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit. Dle vystavených faktur vznikl žalovanému dluh ve výši 6 004 Kč.

2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.

3. Žalovaný je státním příslušníkem [země], který má v ČR povolen trvalý pobyt a na adrese trvalého pobytu také žalovaný převzal doručovanou soudní písemnost. Při zkoumání podmínek pravomoci soudů České republiky je třeba vycházet z ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Pravomoc soudů v této věci není řešena dvoustrannou mezinárodní smlouvou. V projednávané věci s ohledem na datum zahájení řízení připadá v úvahu aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012 čísla 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je spor ze spotřebitelského právního vztahu, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I. bis, podle kterého smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Mezinárodní pravomoc zdejšího soudu je tedy dána.

4. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat sjednané množství elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa] Smlouva byla ukončena na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] (žádost o uzavření smlouvy ze dne [datum], smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, žádost o změnu ze dne [datum]). Za dodanou elektřinu vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou [datum], na částku 10 363 Kč a fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou [datum], na částku 641 Kč. Žalovaný na tyto faktury uhradil celkem 5 000 Kč (faktury, žádost o ukončení).

5. Žalovanému byla zaslána upomínka o zaplacení dlužné částky ze dne [datum] (předžalobní výzva).

6. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, jako smlouva kupní, dle § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu platit dohodnutou cenu. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by uhradil celou částku vyúčtovanou výše uvedenými fakturami, soud z tohoto důvodu žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni rovněž právo na úrok z prodlení, podle § 1970 o.z. 7: O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o.s.ř. Úspěšná žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem, má proto právo na náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek, ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů dle § 151 odstavec 3 o.s.ř., ve výši 2 x 300 Kč, dle § 2 odstavec 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.