19 C 384/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalovaným: 1) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované , 2) celé jméno žalovaného , narozen datum , bytem adresa žalované , o zaplacení 60.124 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku 60.124 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 60.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného v rozsahu tohoto plnění.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného v rozsahu tohoto plnění.</b> 1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 60 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že prvá žalovaná si na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] od žalobce zapůjčila částku ve výši 60 000 Kč a zavázala se žalobci uvedenou částku vrátit nejpozději do dne [datum]. Pro případ, že nebude zapůjčená částka vrácena v řádném termínu, úročí se celá částka od počátku úrokem ve výši 12 % p.a. Jako ručitel se zavázal druhý žalovaný uspokojit zapůjčitele z uvedené smlouvy za stejných podmínek jako prvá žalovaná, jestliže prvá žalovaná nesplatí svůj výše uvedený dluh řádně a včas. Žalobce ve svém návrhu dále uvedl, že od té doby se ani jeden z žalovaných neozval a žalobci v řádném termínu nebylo na dlužnou částkou zaplaceno ničeho. Proto jim dne [datum] žalobce zaslal výzvu ke splnění povinnosti ve smyslu ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“)

2. Žalovaní podáním došlým soudu dne [datum] nárok žalobce v plném rozsahu neuznali. Žalobci učinili nesporným, že dne [datum] byla prvou žalovanou sjednána se žalobcem smlouva o zápůjčce, k níž druhý žalovaný připojil svůj ručitelský závazek, načež zápůjčka nebyla ze strany žalovaných uhrazena. Žalovaní však uvedli, že druhý žalovaný má vůči žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 108.422,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu žalobci vyplacené a nevyúčtované náhrady nákladů řízení přiznané rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2018, č.j. 8 Cmo 84/2017-365, a vyplacené k rukám žalobce ve výši 84.717 Kč. Proto vůči žalobnímu nároku žalovaní uplatnili námitku započtení ve smyslu ust. § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve výš alikvótní části pohledávky druhého žalovaného za žalobcem.

3. Žalovaní k této námitce započtení uvedli, že mezi druhým žalovaným a žalobcem byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, a žalobce zastupoval druhého žalovaného v soudním řízení o žalobě podané [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] o zaplacení částky 132.912 Kč s příslušenstvím. Věc byla vedena Městským soudem v Praze pod sp. zn. 28 Cm 44/2014 Smlouva o poskytování právních služeb nebyla sjednána písemně, fakt jejího sjednání však dle tvrzení žalovaných prokazují soudní rozhodnutí, z nichž zastoupení vyplývá. S ohledem na ústní formu smlouvy o poskytování právních služeb pak dle tvrzení žalovaných nebyla ani řádně sjednaná odměna za poskytování právních služeb. Žalovaní uvedli, že žalobce druhému žalovanému neposkytl potvrzení o složených zálohách na odměnu za právní služby, byť druhý žalovaný zaplatil žalobci za právní služby částku ve výši 75.000 Kč, a to v souladu s požadavky žalobce ve třech hotovostních platbách vždy ve výši 25.000 Kč. Žalobce porušil své zákonné povinnosti, když druhého žalovaného neinformoval, zda a kdy došlo k zaplacení soudem přiznané náhrady nákladů řízení a náhradu nákladů druhému žalovanému nevyúčtoval a nevyplatil. Ke sjednání smlouvy o zápůjčce došlo dle tvrzení žalovaných na základě návrhu žalobce, který smlouvu též sepsal, a to v situaci, kdy dosud probíhalo předmětné soudní řízení, v němž dosáhli převážného úspěchu, a soudem jim byla přiznána náhrada nákladů soudního řízení. Žalobce dle tvrzení žalovaných sám navrhl poskytnutí zápůjčky s ohledem na složitou finanční situaci žalovaných, a to do doby, než dojde k uhrazení náhrad nákladů řízení, s tím, že z této platby bude následně pohledávka ze zápůjčky uspokojena.. Vzhledem k tomu, že žalobci byla vyplacená náhrada nákladů řízení ve výši 108.422,29 Kč, přičemž tyto druhému žalovanému nevydal, nevyúčtoval, ani neoznámil, je nutno pohledávku žalobce vzájemně započíst s pohledávkou druhého žalovaného. Proto žalovaní navrhli zamítnutí žaloby.

4. Žalobce podáním došlým soudu dne [datum] vyjádření žalovaných označil za nepravdivé a účelové. Popřel, že by od druhého žalovaného převzal celkem tři zálohy po 25.000 Kč. Naopak, druhý žalovaný si od žalobce často půjčoval peníze. Žalobce druhého žalovaného zastupoval i v dalších sporech, za což druhý žalovaný žalobci neuhradil ničeho. Žalobce se s druhým žalovaným dohodl, a pro jistotu o tom žalobce rovněž sepsal písemnou dohodu ze dne [datum], že si žalobce může ponechat všechny vysouzené částky ze sporů vedených proti [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], zejména ze sporu vedeného u Městského soudu v Praze č.j. 28 C 44/2014. Žalobce popřel, že by druhý žalovaný nevěděl, kdy a zda peníze z předmětného sporu byly zaplaceny, naopak byl o tom přesně informován, proto druhý žalovaný žalobci udělil plnou moc ze dne [datum] k podání návrhu na exekuci proti [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] pro nezaplacení částky 108.422,29 Kč ze sporu vedeného u Městského soudu v Praze č.j. 28 C 44/2014. Žalobce za druhého žalovaného mimo jiné zaplatil ze svého účtu bez náhrady částku 4.000 Kč dne [datum], dále částku 10.979 Kč dne [datum], částku 10.382,50 Kč, dále částky 14.447 Kč a 7.638,40 Kč dne [datum], jako povinnost z rozsudku 8 Cmo 84/2017 Vrchního soudu v Praze, dále rovněž částku 7.000 Kč dne [datum] a 2.420 Kč, tedy celkem 52.866,90 Kč. V době, kdy žalobce prvé žalované poskytl zápůjčku ve výši 60.000 Kč, druhý žalovaný dobře věděl, že peníze ze sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod č.j. 28 C 44/2014 byly již převedeny na účet žalobce.

5. Při ústním jednání dne [datum] za účasti žalobce a obou žalovaných navrhl žalobce změnu žaloby v tom smyslu, že navrhuje, aby částka 124 Kč mu byla přiznána jako příslušenství pohledávky. Soud tuto změnu žaloby připustil.

6. Soud provedl ve věci dokazování smlouvou o zápůjčce, výzvou ke splnění povinnosti ze smlouvy adresovanou každému ze žalovaných, podacími lístky k těmto podáním, dokladem o platbě poštovného 124 Kč, vyúčtováním odměn a nákladů za zastupování ve věci [jméno] [celé jméno žalované], plnou mocí, kterou druhý žalovaný udělil žalobci pro exekuční řízení proti [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno], první stranou rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 13 Co 43/2015-773, rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28 Cm 44/2014-323, rozsudkem Vrchního soudu v Praze, ř.j. 8 Cmo 84/2017 – 365, návrhem na ustanovení soudního exekutora a provedení exekuce a dohodou o úhradě nákladů za zastupování a úhradě části dluhu.

7. Ze shodných tvrzení účastníků a ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi žalobcem, jako zapůjčitelem, a prvou žalovanou, jako vydlužitelem, uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 60.000 Kč se splatností dne [datum] a úrokem ve výši 12 % p. a., a druhý žalovaný se zavázal jako ručitel uspokojit žalobce z uvedené smlouvy za stejných podmínek jako prvá žalovaná, jestliže prvá žalovaná nesplatí svůj výše uvedený dluh řádně a včas, toto strany sporu učinily nesporným. Výzvou ke splnění povinnosti ze smlouvy ze dne [datum], adresovanou každému ze žalovaných, žalobce vyzval každého ze žalovaných ke splnění dluhu. Z podacích lístků k těmto podáním bylo zjištěno, že žalobce tuto výzvu zaslal žalovaným dne [datum] a dokladu o platbě poštovného ve výši 124 Kč soud zjistil, že tuto částku žalobce vynaložil jako náklad za předžalobní upomínky pro oba žalované.

8. Další listinné důkazy v řízení provedené soud nehodnotil, neboť z těchto listin soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti rozhodné pro toto řízení.

9. Na základě učiněných zjištění má soud za prokázané, že mezi žalobcem a prvou žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 60.000 Kč, se splatností dne [datum] a úrokem ve výši 12 % p. a., tuto smlouvu jako ručitel podepsal druhý žalovaný. Oba žalovaní uzavření této smlouvy nezpochybnili, své podpisy na smlouvě o zápůjčce také nezpochybnili a žalovaní rovněž nezpochybnili skutečnost, že dlužnou částku ve výši 60.000 Kč první žalovaná v dohodnuté lhůtě nevrátila.

10. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

11. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Dle ust. § 2018 odst. 1 o.z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.

14. Podle § 2021 odst. 1 o.z. má věřitel právo požadovat plnění na ručiteli, nesplní-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval 15. V daném případě, jak uvedeno výše, žalovaní uzavření smlouvy ani ručitelský závazek, poskytnutí zápůjčky i to, že dlužná částka přes výzvy žalobce zaplacena nebyla, nezpochybnili. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobci kromě požadované jistiny 60 000 Kč rovněž náklady spojené s upomínáním ve výši 124 Kč jako příslušenství pohledávky dle § 513 o.z. a sjednaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z.

16. Pokud jde o žalovanými vznesenou námitku započtení, soud ji neshledal důvodnou. Především je třeba konstatovat, že námitku započtení, jak byla žalovanými uplatněna, nemohla vznést prvá žalovaná, která proti žalobci žádné nároky k započtení nemá a takové nároky ani v řízení netvrdila. Případná námitka započtení by přicházela v úvahu pouze ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným. Ani v tomto vztahu však soud k této námitce nepřihlédl.

17. Dle ust. § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

18. Dle ust. § 1987 odst. 1 o.z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

19. Dle ust. § 1987 odst. 2 nejistá nebo neurčitá pohledávka k započtení způsobilá není.

20. Žalobce i druhý žalovaný sice v řízení učinili nesporným, že druhému žalovanému byla rozsudkem v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. 28 Cm 44/2014 přiznána náhrada nákladů řízení, která byla na základě odvolání stanovena rozsudkem Vrchního soudu v Praze, č.j. 8 Cmo 84/2017 – 365, na částku 108 422,29 a byla splatná do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Jedná se o právo náležející přímo druhému žalovanému, neboť právní zástupce účastníka je v tomto případě pouze platebním místem. Tato pohledávka druhého žalovaného vůči žalobci však nevyplývá z právního vztahu mezi účastníky, o němž je rozhodováno v tomto řízení Žalobce nárok druhého žalovaného zpochybnil a předkládal soudu tvrzení a k nim i důkazy, jimiž prokazoval, že s druhým žalovaným uzavřel dohodu v tom smyslu, že si všechny přisouzené částky nákladů řízení ze sporů, v nichž druhého žalovaného zastupoval, může ponechat, což ovšem opět zpochybnil druhý žalovaný. Z uvedeného vyplývá, že prokazování oprávněnosti vznesené námitky započtení by si vyžádalo nejen doplňování předložených tvrzení ale i dalekosáhlé dokazování, a to je pro toto řízení zcela nehospodárné a neekonomické. Soud zhodnotil pohledávku druhého žalovaného z uvedených důvodů jako nejistou a neurčitou, a proto postupoval dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (srov. NS sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 a sp. zn. NS 31 Cdo 684/2020) a k námitce započtení nepřihlédl.

21. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalobce žádal náhradu soudního poplatku ve výši 3.000 Kč, a tato mu byla přiznána v plném rozsahu, neboť byl žalobce ve věci zcela úspěšný.