19 C 60/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 119 574 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 108 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 108 646 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 67 614 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 20 563,87 Kč a s úrokem 19,31% ročně z částky 78 722 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 119 754 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum]. Původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a na základě uzavřené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 109 952 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 6 332 Kč měsíčně. Žalovaný svojí povinnost ze smlouvy neplnil a splátky řádně nesplácel, ačkoliv byl k jejich úhradě vyzván. Ze strany původního věřitele tak došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, i tato skutečnost byla žalovanému oznámena a žalovaný byl rovněž vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky. Na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil částku 88 892 Kč, z čehož na jistinu bylo započteno 21 278 Kč, na úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 59 914 Kč a na poplatek za administrativní činnost 6 500 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady celkové dlužné částky 119 574 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 78 722 Kč, dlužných úhrad ve výši 41 032 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 20 563,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 649,34 Kč a dále úroků ve výši 19,31% ročně z dlužné jistiny a úroku z prodlení v zákonné výši 10% ročně. K návrhu žalobkyně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor. Ve svém vyjádření k žalobě pak žalovaný nesouhlasil s žalobou, ujednání o výši úroků sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru považoval za rozporné s dobrými mravy, což způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Sjednaná úroková sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V tomto ohledu žalovaný odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Podle žalovaného v době sjednání spotřebitelského úvěru obvyklá výše úroku spotřebitelského úvěru poskytovaného bankami činila 8 procent. Žalovaný připustil, že právní předchůdce žalobkyně byl nebankovním subjektem, u kterého, s ohledem na vyšší rizikovost, jsou úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy při posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují. V daném případně sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů, žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl, případně vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny 100 000 Kč po odečtení zaplacených splátek ve výši 88 892 Kč, celkem 11 108 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobkyně s názorem žalovaného nesouhlasila, ve svém vyjádření shrnula, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku 127 952 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 109 952 Kč s úrokovou sazbou 56,71% ročně a odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 18 000 Kč Smluvní úrok podle žalobkyně je požadován na základě smlouvy a žalobkyně na základě svého rozhodnutí požaduje nižší úrokovou sazbu ve výši 19,31% ročně. Žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 33 Odo 47/2002, který se zabýval otázkou sjednání smluvních úroků a konstatoval, že v rozporu s dobrými mravy nemůže být ujednání smluvních úroků, které představují odměnu za poskytnutou půjčku. Podle žalobkyně není požadovaná výše úroků a nákladů řízení v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kde Nejvyšší soud konstatoval, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. Lze však připustit, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, a to zejména s přihlédnutím k obecně známě skutečnosti, že tyto zápůjčky mají pro věřitele na rozdíl od zápůjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný svou povinnost ze smlouvy vůbec nesplnil, ačkoliv úvěr mu byl poskytnut. Způsob sjednání nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve smlouvě hned pod sjednanou částkou zápůjčky a uvedený stejnou formou a stejně výrazně je pro žalovaného jako spotřebitele přehledný, jednoznačný a příznivý a žalovanému bylo hned zřejmé, kolik jeho závazek činí. Podle názoru žalobkyně nelze ujednání smluvních stran o povinnosti platit úroky a poplatky posoudit jako neplatné podle § 580 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) jako celek, k takovému závěru by bylo možné dojít pouze, pokud by bylo možné označit jakoukoli dohodu o úrocích či nákladech ve smlouvě o zápůjčce za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, tak tomu dle žalobkyně není, neboť zákon s povinností zaplatit úroky v případě zápůjčky počítá a zákonu neodporuje ani sjednání poplatku odpovídajícího nákladům souvisejícím s poskytnutím zápůjčky. Úrok stanovený pevnou částkou představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalovanému na sjednanou dobu. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutým bankami spotřebitelům na spotřebu v době sjednání smlouvy v únoru 2018 činila 10,75% ročně, což žalobkyně doložila statistikou ČNB u úvěrů splatných od jednoho roku do pěti let. V dané věci podle žalobkyně není požadovaný úrok ve výši 19,31% ročně v době sjednání úvěru v nepřiměřené či neobvyklé výši, předmětem uvedené smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky za rizikovějších podmínek, než činí banky, nebylo vyžadováno žádné zajištění, zápůjčka byla poskytnuta v krátkém časovém úseku a žalovaný nemusel vynakládat žádné další finanční prostředky na její splácení. U právního předchůdce žalobkyně byla výrazně vyšší míra rizikovosti poskytnuté zápůjčky, což se odrazilo i ve vyšší úrokové sazbě. Ve svém závěrečném návrhu pak žalobkyně ještě odkázala na skutečnost, že žalovaný i po zesplatnění úvěru na tento úvěr plnil, čímž dle jejího názoru nárok proti němu uplatňovaný uznal. Rovněž žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný má právnické vzdělání, zpochybnila tedy, zda žalovaný vůbec smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle jejího názoru osoby takto vzdělané často využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů už s vědomím, že vzhledem k námitkám, které proti uzavřeným smlouvám budou mít, nebudou poskytnutý úvěr splácet. K ústnímu jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil. I když byl k jednání předvolán zásilkou doručenou mu do datové schránky, kterou si převzal, v předvolání byl poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání a žalobkyně rozsudek pro zmeškání při ústním jednání navrhla, soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť žalovaný se k věci vyjádřil, sdělil soudu své stanovisko i návrh rozhodnutí, které by podle jeho názoru měl soud vydat. Soud při ústním jednání dne [datum] jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odstavec 3 o.s.ř. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako věřitel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 36 měsíců včetně úrokové sazby ve výši 56,71% ročně, když úrok byl kapitalizován na dobu trvání smlouvy částkou 109 952 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Jednotlivé splátky měly být placeny ve výši 6 332 Kč a rozpis jednotlivých splátek byl patrný ze splátkového kalendáře, který byl vydán spolu s uzavřením smlouvy. Původní věřitel posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když zjistil, že pravidelné měsíční příjmy žalovaného činí 107 000 Kč, jeho celkové měsíční výdaje činí 75 910 Kč a použitelný příjem 31 090 Kč. Tato tvrzení žalovaného si původní věřitel ověřil z předložených bankovních výpisů, výplatních pásek. Částka 100 000 Kč byla z účtu původního věřitele poukázána na účet žalovaného dne [datum] (zákaznická karta, smlouva o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, doklad o poukázání částky 100 000 Kč, uvítací dopis). Dopisem ze dne [datum] vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě dlužných splátek, vynaložených nákladů a smluvních pokut v celkové výši 69 652 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Dopisem ze dne [datum] pak původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění spotřebitelského úvěru ke dni [datum] a zároveň jej vyzval k zaplacení celkové částky 129 004 Kč do 10 dnů od doručení této výzvy. Pohledávku za žalovaným pak původní věřitel převedl na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum], v němž byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky s uvedením bankovního spojení, na které má být částka 123 628 Kč bez příslušenství zaplacena (výzva k úhradě dlužných splátek, oznámení zesplatnění úvěru, smlouva o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámení postoupení pohledávky). Dopisem ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvou žalovaného k zaplacení částky 159 106,99 Kč do [datum] (předžalobní výzva). Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl žalovanému převeden na jím označený bankovní účet. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě žalovaný nezpochybnil, že smlouva byla uzavřena a že mu byla poskytnuta částka 100 000 Kč, zároveň nezpochybnil, že na základě této smlouvy zaplatil celkem 88 892 Kč, žalovaný však namítl absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, neboť sjednaný úrok ve výši 56,71% ročně je podle jeho názoru v rozporu s dobrými mravy a činí uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou. Podle § 580 odstavec 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud se tedy zabýval otázkou, zda výše úroku sjednaného ve spotřebitelském úvěru ve výši 56,71% ročně odporuje dobrým mravům. Obě strany sporu se ve svých podáních odkazovaly na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, který se nepřiměřeností úroků zabýval. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uzavřel, že:„ V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Taková dohoda je podle názoru Nejvyššího soudu neplatná dle § 39 obč. zák. [jméno] žalobkyně pak odkázala na jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 234/2005, v němž Nejvyšší soud uvedl, že lze připustit, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, když soud odkázal na vyšší míru rizikovosti těchto zápůjček. Sama žalobkyně také ke svém podání ze dne [datum] doložila tabulku databáze časových řad [příjmení], z nichž vyplývají úrokové sazby korunových úvěru poskytnutých bankami rezidentům v ČR. Podle této tabulky úroky z bankovních úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se splatností nad jeden rok do pěti let v únoru 2018 činily 10,75% ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným však více než pětinásobně překračuje takto stanovenou úrokovou sazbu. Je tedy namístě konstatovat, že tato úroková sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Pro stanovení takto vysoké úrokové sazby nesvědčí ani situace žalovaného v době uzavření smlouvy, neboť i když je třeba přihlédnout k určitému riziku návratnosti vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ničím zajištěn, z konkrétního případu nevyplývá, že by riziko bylo příliš vysoké, splatnost v daném případě byla sjednána na tři roky, tedy na dobu zcela běžnou pro návratnost částky 100 000 Kč, příjmy a výdaje žalovaného a rozdíl mezi nimi napovídaly tomu, že dlužník sjednané splátky ve výši 6 332 Kč měsíčně bude schopen bez problémů splácet. Soud tedy ujednání o výši úroků ve smlouvě o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatné v souladu s § 580 a 588 o.z.. Soud nemohl přisvědčit ani argumentům žalobkyně, že sama si je vědoma nesprávné výše sjednaného úroku a o své vlastní vůli požadovala úrok pouze ve výši 19,31% ročně, což představuje necelý dvojnásobek úrokové sazby požadované v daném konkrétním období bankami, soud však k tomuto přihlédnout nemohl, neboť neplatnost smlouvy posuzoval ke dni jejího uzavření a skutečnost, že žalobkyně následně požadovala po žalovaném v žalobě úrok nižší, na to nemá žádný vliv. Nepřichází v úvahu ani situace, že by soud určil pouze částečnou neplatnost právního jednání, neboť ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, nelze ho oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat. Vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o spotřebitelském úvěru, je tak neplatné i ujednání o administrativních poplatcích ve výši 18 000 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný se poskytnutím částky 100 000 Kč ze strany původního věřitele na základě neplatné smlouvy bezdůvodně na úkor původního věřitele obohatil a v souladu s § 2991 odstavec 1 a 2 o.z. je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. V průběhu řízení obě strany sporu tvrdily, že ze strany žalovaného bylo na poskytnutou částku 100 000 Kč dosud uhrazeno 88 892 Kč, zbývá tedy doplatit 11 108 Kč a tato povinnost byla žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku uložena. Žalovanému rovněž bylo uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši a to ode dne [datum], když od tohoto dne žalobkyně úrok z prodlení požadovala a s tímto dnem souhlasil rovněž žalovaný. Soud k tomu pouze dodává, že žalovaný byl vyzýván dopisem ze dne [datum], po zesplatnění úvěru, k úhradě celé dlužné částky ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy. Úrok z prodlení tak dle názoru soudu žalobkyni od data [datum] náleží. Co do zbytku požadované jistiny a administrativního poplatku spolu s úrokem a úrokem z prodlení a ohledně kapitalizovaného úroku byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. Žalovaný nebyl v řízení zastoupen advokátem a jeho neúspěch ve věci byl pouze v nepatrné výši. Náleží mu tak podle § 151 odst. 3 o.s.ř. náhrada hotových výdajů za dva úkony (podání odporu, sepis vyjádření) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.