19 C 79/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 785,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 785,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 30. 5. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve stejné lhůtě je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 300 Kč. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 785,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je samostatnou státní příspěvkovou organizací s právní subjektivitou a je poskytovatelem zdravotních služeb v souladu s § 2 odst. 1, § 111 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách k jejich poskytování. Žalovanému byla dne datum poskytnuta zdravotní péče u žalobkyně, v souvislosti s níž vznikly náklady v požadované výši. Žalovaný v době poskytnutí zdravotní péče nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění, ani jinak zdravotně pojištěn. Dne datum mu byl vydán daňový doklad na částku 1 785,78 Kč se splatností 29. 5. 2018. Žalovaný svou povinnost vůči žalobkyni řádně a včas nesplnil, byla mu proto zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že dne datum byl žalovaný u žalobkyně ošetřen jako samoplátce, o čemž žalovaný učinil téhož dne prohlášení, v němž uvedl adresu v ČR, ulice a číslo, obec a číslo, souhlasil s poskytnutím zdravotních služeb žalobkyní, zavázal se uhradit cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a vzal na vědomí pro případ prodlení povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení. Celková výše poskytnutého plnění činila 1 785,78 Kč. Žalovanému byla zaslána výzva ke splnění dluhu ze dne datum (prohlášení pacienta – cizince, samoplátce, kopie cestovního pasu žalovaného, sumarizace nákladů spojených s ošetřením žalovaného, faktura, předžalobní výzva, doklad o doručování). Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti v této věci, žalovaný je státním příslušníkem země který v době rozhodování soudu se zdržoval v ČR. V projednávané věci s ohledem na datum zahájení řízení připadá v úvahu aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012 čísla 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Protože povaha uplatněného nároku vylučuje založení obligatorní příslušnosti ve smyslu článku 24 Nařízení, žalovaný, kterému byla řádně doručena žaloba, se řízení neúčastnil, soud sám ve smyslu článku 28 odst. 1 Nařízení posoudil, zda z nařízení vyplývá jeho příslušnost. Soud aplikoval pro určení mezinárodně příslušného soudu pro projednávanou věc článek 4, z něhož vyplývá, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být žalována u soudů tohoto členského státu bez ohledu na svou státní příslušnost. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči dle § 2 odst. 1, § 111 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotních služeb účasten veřejného zdravotního pojištění, ani jinak nebyl zdravotně pojištěn, zavázal se náklady spojené s poskytnutou zdravotní péčí uhradit na základě vystaveného účetního dokladu. Přestože byla ze strany žalobkyně vystavena faktura a byla žalovanému zaslána rovněž předžalobní výzva k plnění, žalovaný dlužnou částku neuhradil. V průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by tak učinil, soud proto žalobkyni kromě nákladů za poskytnutou zdravotní péči přiznal rovněž úrok z prodlení v zákonné výši, dle § 1970 o.z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., úspěšné žalobkyni přiznal soud náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek a dále náhradu hotových výdajů, neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem a podle § 151 odstavec 3 o.s.ř. má právo na náhradu hotových výdajů ve výši dle § 2 odstavec 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odstavec 2 o.s.ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat návrhem na provedení exekuce.