19 C 97/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , adresa pro doručování: adresa žalovaného o zaplacení 135 215 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [anonymizováno] [rok] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 55 215 Kč, ohledně úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 213 Kč od [datum] do zaplacení a ohledně úroku ve výši 75,54 Kč z částky 80 000 od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 135 215 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako držitelka povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 108,04% ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 6 549 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy a na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, žalobkyně tak vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč za 2 splátky, s nimiž se žalovaný dostal do prodlení. Dále žalobkyně vyúčtovala z důvodu prodlení žalovaného náklady související s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru a v důsledku zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru v celkové výši 94 815,74 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný novou jistinu úvěru nezaplatil ani po zesplatnění úvěru, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od [datum] a žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala k datu vyhotovení žaloby a kapitalizovala částkou 39 002 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku z úvěru ve výši 75,54% ročně z jistiny úvěru 80 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 96 213 Kč.

2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [datum]. K tomuto jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a soud jednal v jeho nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně byla na základě výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr ke dni uzavření smlouvy s žalovaným. Finanční potřeba žalovaného činila 166 000 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, vyšla z informace o jeho pravidelném čistém měsíčním příjmu 17 018 Kč, z výdajů, které činily na bydlení 1 300 Kč, celkové výdaje včetně životního minima 4 710 Kč s rezervou 1 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný pracuje na základě svého IČ, je svobodný, vzdělání má střední odborné, bydlí ve státním bytě a má volné zdroje ve výši 11 308 Kč měsíčně. Žalobkyně zkoumala žalovaného i ve veřejně přístupných registrech (výpis ze seznamu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, formulář o hodnocení klienta, ověření v registru Solus, NRKI, posouzení úvěruschopnosti žalovaného, oznámení o schválení úvěru ve výši 80 000 Kč). Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“) a zavázala se na základě této smlouvy poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 80 000 Kč na dobu 24 měsíců s měsíční splátkou 6 549 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 108,04 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla v bodě 6.1. smlouvy stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy se žalovaný pro případ prodlení zavázal zaplatit náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení. Podle čl. 6 smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle čl. 6 smlouvy, pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl také splátkový kalendář (smlouva o úvěru, splátkový kalendář). Žalovanému byla dne [datum] připsána na jeho účet částka 80 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný upozorněn na nezaplacení dvou splátek úvěru a byl vyzván k úhradě účelně vynaložených nákladů. Dopisem z [datum] byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a specifikovala dlužnou částku celkem 96 213 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě této částky. Dopisem z [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění (dopisy žalované, doklady o odeslání).

5. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zák. o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 86 zák. o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Poskytovatel úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Poskytovatel posoudí zejména příjmy a výdaje žadatele o úvěr.

7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila poměry žalovaného správně, zejména nedostatečně zjistila jeho výdaje za bydleni, které žalovaný tvrdil ve výši 1 300 Kč včetně inkasa, a další životní náklady. Nedůvěryhodné se jeví soudu i údaje o jeho celkových měsíčních výdajích 4 710 Kč, když v tomto směru žalobkyně vycházela ze životního minima. Dle názoru soudu již na první pohled je zřejmé, že tato částka jako celkové měsíční výdaj je zcela nepravděpodobná.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Soud uzavřel, že skutečnost, že žalobkyně neposoudila správně příjmy a zejména výdaje žalovaného, odporuje výše uvedenému zákonu o spotřebitelském úvěru, takové jednání posoudil jako neplatné od počátku.

11. Soud má dále za to, že i v případě, že by žalobkyně správně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a nedostatek této zákonné podmínky by tedy nečinil smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, činí tuto smlouvu neplatnou ve smlouvě sjednaná výše úroků 108,04 % ročně 12. Podle § 1796 o. z. platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě, nebo jinému slíbit, či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavky přiměřenosti významnou nerovnováhu práv, nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění, nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. V daném případě žalobkyně sice seznámila žalovaného jako spotřebitele jasným a srozumitelným způsobem s výší úroků 108,04 % ročně a s celkovou RPSN ve stejné výši. I přesto však je třeba, aby se soud zabýval otázkou, zda výše sjednaného úroku neodporuje dobrým mravům. V tomto ohledu soud dospěl k závěru, že takto sjednaná výše úroků v rozporu s dobrými mravy je.

15. Soud při svém rozhodování použil judikaturu Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

16. Podle informace ze systému ČNB ARAD v rozhodném období úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností činily cca 8,5 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období roku 2019 se obvyklá úroková sazba pohybovala do 15% ročně a nejvyšší sazby pak okolo 20- 26% ročně. Ujednání o úroku ve výši 108,04 % ročně tak je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné dle § 588 o. z. Dle názoru soudu toto ujednání činí zároveň absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru, protože je nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit, jak to má na myslí § 576 o.z. Nelze totiž předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez této neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů si musela být vědoma toho, že smluvené úroky odporují dobrým mravům, a založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienti jsou převážně osoby s horší platební morálkou, přičemž neúměrně vysoké úroky představují podstatnou část jejího zisku v případě, že klient podmínky smlouvy poruší. Žalobkyně by smlouvu se standardní úrokovou sazbou s největší pravděpodobností neuzavírala.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaný na její úkor obohatil. Žalovanému byla poskytnuta částka 80 000 Kč, z této částky žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil. Tato částka byla žalobkyni přiznána, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po doručení výzvy k úhradě celého dluhu. Co do dalších nároků žalobkyně, které požadovala na základě neplatné smlouvy, byla žaloba zamítnuta.

19. Náklady řízení soud nepřiznal, neboť každá ze stran sporu měla ve věci úspěch pouze částečný (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).