24 C 121/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o: žaloba na výživné rozvedeného manžela

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení, že žalovaný je povinen přispívat na její výživu částkou 40 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje dnem podání tohoto návrhu, se zamítá.

II. Žalobkyně povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému, k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 110 110 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] a doplněnou dne [datum] domáhala rozhodnutí, aby soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné na rozvedenou manželku ve výši 40 000 Kč měsíčně. Pro svůj nárok argumentovala tím, že mezi účastníky řízení bylo dne [datum] uzavřeno manželství. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně s žalovavým nevedou společnou domácnost od května [rok], kdy se žalovavý odstěhoval, neboť si našel novou partnerku. Společné jmění nebylo dosud vypořádáno. Z manželství se narodil nezletilý syn [jméno], [datum narození], který byl rozsudkem Odvodního soudu pro Prahu 8 dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] svěřen do péče matky a otec hradí výživné na syna ve výši 28 000 Kč měsíčně dle dohody. Žalobkyně je aktuálně zcela bez příjmu a odkázaná na dávky státní sociální podpory, vydělává si občasnými brigádami jako překladatelka, pronajímá pokoj v domě, ve kterém bydlí sama v nájmu, dále jí podporuje její rodina. Vzhledem k tomu, že nájmy dosahují v [obec] vysokých částek, zvažovala žalobkyně možnost přestěhování, avšak při hledání bytu měla potíže, a to s ohledem na to, že žalobkyně je cizinka. Nezletilý navštěvuje logopedickou školu podle doporučení školského poradenského zařízení pro vzdělávání žáka, které se nachází v blízkosti bydliště. Za bydlení vydává žalobkyně 28 000 měsíčně. Další náklady jsou na stravování 5 000 Kč měsíčně, oblečení 2 000 Kč měsíčně, kadeřník, kosmetika, manikúra 2 000 Kč měsíčně, dovolená průměrně 30 000 Kč za rok, tj. 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dluží dále na nájemném částku ve výši 69 000 Kč. Žalobkyně se živila šitím kabelek, poslední její aktivita byla snaha o provozování hotelu v [obec], který byl ukončen ve fázi investic v době pandemie Covid 19. Žalobkyně aktuálně splácí 3 úvěry, ke kterým se zavázala v souvislosti s investičními aktivitami v hotelu v [obec]. Žalovaný má vysokoškolské vzdělání s mnohaletou praxí, pracoval na pozici obchodního ředitele. Bydlí se svou přítelkyní v bytě ve výlučném vlastnictví, kdy jeho náklady činí 7 600 Kč, kdy tento byt byl pořízen z úspor náležející do společného jmění manželů, které není dosud vypořádáno. Společné jmění manželů zaniklo ke dni [datum]. V posledních letech manželství účastníků žalovaný vydělával přes 2 milionů korun ročně, jeho příjmy rok od roku neustále rostly. Žalobkyně není v současné době schopna se sama živit, tato neschopnost má původ zejména v tom, že se stará o nezletilého a ráda by mu zajistila obdobnou životní úroveň, jako za trvání manželství účastníků řízení, a dále v tom, že se s žalovaným dosud nedohodli na vypořádání společného jmění, přičemž žalobkyně nemá ke společnému majetku přístup. Vzhledem k majetkovým poměrům žalovaného a faktu, že disponuje s prostředky ve společném jmění manželům a s ohledem na svěření nezletilého do její péče, se žalobkyně domnívá, že na žalovaném lze výživné spravedlivě požadovat. Žalobkyně si je vědoma, že dle zákonné úpravy výživného má nárok pouze na přiměřenou výživu, avšak to neznamená pokrytí jen zcela nezbytných potřeb, ale i uspokojování dalších osobních potřeb. Na základě výše uvedeného požaduje po žalovaném měsíční výživné ve výši 40 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný žalobu na určení výživného na rozvedenou manželku neuznal, a to zejména z důvodu, že dle jeho názoru nejsou na straně žalobkyně splněny žádné ze zákonných podmínek, kterými je nárok na výživné rozvedeného podmíněn. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně ve své žalobě neuvádí žádná relativní tvrzení, ze kterých by vyplývalo, že není schopna se sama živit. Žalobkyně má vysokoškolské vzdělání, hovoří českým, anglickým, ruským jazykem, má české občanství a žalovanému nejsou známa žádná omezení na straně žalobkyně, ze kterých by vyplývalo, že žalobkyně není objektivně schopna se sama živit. Otázka příjmové potencionality žalobkyně byla předmětem posuzování Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. [spisová značka], kdy soud dospěl k závěru, že žalobkyně je schopna se samostatně živit a že by, například v rámci své dřívější profese mohla dosahovat výdělku 60 - 120 000 měsíčně. Žalobkyně se dle vlastních tvrzení pokouší poměrně intenzivně podnikat, když postupně šila kabelky, vypomáhala studentům vyřizovat nostrifikace, pokoušela se podnikat v oblasti provozování hotelových služeb a vyvíjela snahu o realizaci dalších podnikatelských záměrů. Současně Obvodní soud pro Prahu 8 na žalobkyni apeloval, aby upravila své příjmové poměry, aby v této souvislosti zejména přehodnotila své dosavadní ne zcela promyšlené podnikatelské záměry, kterými se na místo obstarávání příjmů spíše značným způsobem zadlužila. Pokud žalobkyně odkazuje na skutečnost, že není schopna se sama živit, neboť se musí starat o nezletilého syna účastníka, je toto argumentace zcela účelová a nedůvodná, když nezletilému je 13 let a dle žalovaného nevyžaduje celodenní péči rodičů v takovém rozsahu, aby tato péče znemožňovala žalobkyni nebo žalovanému obstarávání příjmu v pravidelném zaměstnání. Ani druhá podmínka tj. neschopnost živit se má původ manželství není dle žalovaného splněna. K rozvodu manželství došlo [datum], kdy od dubna [rok] společně s žalobkyní nežijí ve společné domácnosti. Jakákoliv tvrzení o neschopnosti se živit na straně žalobkyně nemůže mít původ v manželství už jen proto, že žalobkyně a žalovaný jsou již téměř 3 roky rozvedeni a skoro 4 roky nežijí ve společné domácnosti. Přičemž po celou tuto dobu není žalobkyně ve vyřešení své příjmové situace nějak limitována. Žalobkyně se současně věnovala výdělečné činnosti už v průběhu manželství, když z daného důvodu se do domácnosti účastníků nastěhovala matka žalobkyně, aby žalobkyni vypomohla s péčí o nezletilého syna. Dále žalovaný uvádí, že není naplněna ani podmínka, že výživné lze po žalovaném spravedlivě požadovat. Žalovaný hradí výživné na nezletilého syna ve výši 28 000 Kč měsíčně k rukám matky, kdy dle svých zjištění i toto výživné určené pro nezletilého využívá matka částečně pro svou vlastní potřebu. Zároveň žalovaný o syna pravidelně pečuje a vynakládá na jeho potřeby i další prostředky nad rámec běžného výživného. Žalobkyně mimo jiné v době rozvodu manželství obdržela částku ve výši 600 000 Kč z prodeje nemovitosti účastníku. Dále od žalovaného po rozvodu manželství obdržela několik zápůjček ve statisícových částkách a převzala celou řadu dalších závazků třetích stran, o kterých nemá žalovaný informace. Žalovaný má za to, že tu nejsou splněny zákonné podmínky dle ustanovení § 760 občanského zákoníku, které by zakládaly vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni, a to především, protože žalobkyně je schopna se sama živit. Mezi příjmy žalovaného patří odměna za výkon funkce jednatele ve společnosti [právnická osoba] ve výši 33 000 Kč měsíčně, odměna za výkon práce na základě dohody o provedení práce ve výši 3 000 Kč měsíčně a příjmy z podnikatelské činnosti ve výši asi 30 000 Kč měsíčně tj. celkem asi 67 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činí mimo jiné plnění spojená s užíváním bytu ve výši 7 000 Kč měsíčně, výdaje na stravu ve výši 12 000 Kč měsíčně, výživné na syna 28 000 měsíčně, stavební spoření na syna 6 000 Kč měsíčně, tj. celkové výdaje činí asi 88 000 Kč měsíčně. Žalovaný vlastní bytovou jednotku, včetně spoluvlastnického podílu a obchodní podíl o velikosti 15 % společnosti [právnická osoba] V současné době je vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů.

3. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci čj. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kdy tento rozsudek nabyl právní moci [datum]. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že z manželství se narodil nezletilý [jméno], [datum narození], který byl svěřen do péče matky, kdy syn trpí vývojovou dysfázií tj. nezletilý má komplikace s vyjadřováním se ve složitých větách, navštěvuje logopedickou školu, jiné potíže nemá, jeho prospěch je dobrý.

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda má žalovaný povinnost hradit žalobkyni výživné na rozvedenou manželku.

6. Z oznámení Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka pro [územní celek] ze dne [datum] soud zjistil žalobkyně je příjemcem příspěvku na bydlení ve výši 8 512 Kč měsíčně (oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum]).

7. Z nájemní smlouvy se dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žije s nezletilým synem a svojí matkou v nájemním bytě, kdy nájemné činí 23 000 Kč měsíčně a zálohy na úhrady za plnění spojená s užíváním bytu 5 000 Kč měsíčně (nájemní smlouva ze dne [datum]).

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí] čj. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] (bod 4, 6, 7, 22) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] soud zjistil, že návrh otce na snížení výživného byl zamítnut. Obvodní soud ve svém odůvodnění uvedl, že předmětem činnosti žalobkyně je šití kabelek a pomoc studentům s nostrifikací, z čehož dosahuje nepravidelného výdělku ve výši 20 000 až 35 000 Kč měsíčně. Žalobkyně založila spolu s dalšími dvěma společníky společnost za účelem provozování hotelu v zámku [obec], který je nutno nejprve zrekonstruovat, přičemž již nyní mají obrovské náklady na nájem nemovitosti, na což si pak žalobkyně vzala již nejméně 2 úvěry, a to dokonce spotřebitelské, a to ve výši 1 000 000 Kč. Plánované otevření restaurace muselo být odloženo kvůli pandemie Covid 19. Žalobkyně v hotelu pracuje a po jeho otevření je připravena pracovat všude, kde to bude potřeba, například jako manažerka, ale i pak při úklidu a v kuchyni. Z nabídek práce Úřadu práce České republiky opatrovnický soud zjistil, že jsou nabízeny pozice a žalobkyně by tedy mohla dosahovat výdělku 60 až 120 000 Kč měsíčně hrubého. Obvodní soud pro Prahu 8 pak dále uvedl, že matčino (žalobkyně) hospodaření se soudu jeví ne zcela jako odpovědné, když se takto výrazně zadlužuje pro podnikání nebo neuváženě přišla o úspory z prodeje domu ve výši 600 000 Kč, které poskytla kamarádce. V bodě 11, 12 a 13 shora uvedeného rozsudku soud uvedl, že otec (žalovaný) žije v bytě ve svém výlučném vlastnictví, který si zakoupil z úspor získaných předchozími nadstandardními výdělky. Rodiče jsou rozvedeni, společné jmění manželů není dosud vypořádáno, neboť mezi rodiči nepanuje shoda o předmětu společného jmění manželů. [příjmení] synovi je 12 let, trpí vývojovou dysfázií, jinak je zdráv (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí] čj. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], rozsudek Městského soudu v Praze ze [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací]).

9. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně požádala [právnická osoba] o úvěr ve výši 500 000 Kč. Z úvěrové smlouvy ze dne od [datum] soud zjistil, že žalobkyně požádala Komerční banku o poskytnutí úvěru ve výši 270 000 Kč a ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně požádala [právnická osoba] [příjmení] o úvěr ve výši 500 000 Kč (Smlouva o úvěru – investiční úvěr [anonymizováno] ze dne [datum], smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] a Smlouva o úvěru – konsolidace půjček ze dne [datum]).

10. Žalobkyně je jednatelkou společnosti [právnická osoba]. Do [datum] byla jednatelkou společnosti a [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ a do [datum] byla jednatelkou společnosti [právnická osoba] (výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] v likvidaci a [právnická osoba]).

11. Žalobkyně vyvěsila na stránky LinkedIn svůj životopis, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně od září [rok] do současnosti pracuje jako Nostrifikation coordinator (Print screen ze stránky LinkedIn, Print screen článku„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“) a v minulosti vyráběla kabelky [anonymizováno] (Print screen ze stránky [webová adresa] a článek„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]“).

12. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k níže uvedenému závěru.

13. Dle § 760 odst. 1, zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Dle odst. 2) při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Dle odst. 3) Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

14. V posuzovaném případě je předmětem tohoto řízení vyživovací povinnost bývalého manžela (žalovaného) k rozvedené manželce (žalobkyni), dle § 760 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb..

15. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na skutková zjištění, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a to s ohledem na zcela jednoznačné zákonné ustanovení § 760 nového občanského zákoníku. Podmínkám nároku na přiznání výživného patří 1) neexistence dohody o výživném mezi rozvedenými manžely, 2) neschopnost rozvedeného manžela (žalobkyně) se sama živit; 3) toto neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním a 4) plnění lze po druhém spravedlivě požadovat. Všechny uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, jinak ke vzniku nároku nedojde. K tomu aby mohly být žalobkyně ve věci úspěšná, musela by vzhledem k výše uvedenému tvrdit a prokázat, že není schopna se sama živit a tato její neschopnost má původ v manželství nebo v souvislosti s ním, kdy žalobkyně toto neprokázala.

16. V tomto řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Účastníci řízení spolu nežijí od května [rok]. Z manželství se narodil nezletilý syn [jméno], narozený dne [datum], který byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum] svěřen do péče matky a otci stanoveno výživné ve výši 28 000 Kč měsíčně. Návrh otce na snížení výživného byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] zamítnut. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně je příjemcem příspěvku na bydlení ve výši 8 512 Kč měsíčně. Žalobkyně žije s nezletilým synem a svojí matkou v nájemním bytě, za který hradí nájemné ve výši 23 000 Kč a zálohy za služby ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně podnikala v oblasti výroby kabelek [anonymizováno], kdy do [datum] byla jednatelkou [právnická osoba] [anonymizováno]. V současné době je žalobkyně jednatelkou společnosti [právnická osoba] a od roku [rok] pomáhá s nostrifikací s příjmem asi 20 - 35 000 Kč měsíčně. Žalobkyně obdržela z prodeje nemovitosti v SJM částku ve výši 573 000 Kč. Žalobkyně se pokoušela podnikat a v oblasti hotelnictví, kdy za tímto účelem si vzala úvěry, v celkové výši asi 1 000 000 Kč, kdy podnikání bylo ukončeno v důsledku pandemie Covid 19. Žalobkyně je na úřadu práce, práci si snaží najít.

17. Z takto provedeného dokazování lze již učinit daný závěr, že nárok žalobkyně na výživné rozvedené manželky, které je zcela výjimečným institutem, nelze žalobkyni přiznat, neboť žalobně je schopna se sama živit. Žalobkyně je/byla jednatelkou několika společností a dle svého životopisu na Lindke In a odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobkyně pomáhá od 9/ [rok] dosud s nostrifikací, kdy její příjem se pohybuje ve výši asi 20 000 Kč, občas si přivydělává brigádně, pronajímá pokoj v domě, kde bydlí. Sama žalobkyně pak také v řízení uvedla a toto skutečno vyplynula i z provedeného dokazovaní, že po rozvodu manželství se snažila podnikat o oblasti hotelnictví a gastronomie, kdy na toto podnikání si žalobkyně vzala půjčku v celkové hodnotě asi 1 mil. Kč. Tato její podnikatelská aktivita byla ukončena na jaře [rok] v důsledku pandemie Covid 19, kdy do jara roku [rok] k pronajímání pokojů v hotelu po určitou dobu docházelo, kdy byla připravena pracovat zde jako manažerka, uklízečka či v kuchyni. Dále uvedla, že je na úřadu práce a práci si hledá, avšak bezúspěšně. Skutečnost že se žalobkyni v podnikání nepodařilo uspět, či že se se jí na trhu práce nedaří najít uplatnění, a to z jakéhokoliv důvodu, nezakládá dle soudu právo na výživné rozvedené manželky a nemůže vést k jeho přiznání. Ani skutečnost že žalobkyně má dluhy a je povinna splácet poskytnuté úvěry, nezakládají povinnost žalovaného k hrazení výživného, kdy žalobkyně byla již v roce [rok] soudem, v rámci řízení o úpravě výživného, vyzvána, aby zvážila své podnikatelské aktivity, a současně zde byla konstatována příjmová potencioanalita žalobkyně ve výši 60- 120 000 Kč měsíčně. Současně v řízení vyšlo najevo, že žalobkyně obdržela od žalovavého částku 573 000 Kč z prodeje společného majetku. Skutečnost, že dosud nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, není pro rozhodnutí soudu významná. S ohledem na shora uvedené, je tak zřejmé, že žalobkyně je schopna se sama živit, když se snaží podnikat a současně provádí nostrifikace.

18. Nad rámce soud uvádí, že i kdyby dospěl k závěru, že žalobkyně není schopna se sama živit, bylo by potřeba k přiznání výživného splnit i další podmínku a to, že tato neschopnost má původ v manželství. Dle soudu však ani tato podmínka nebyla splněna. Od rozvodu manželství účastníků uplynuli již skoro 3 roky a od ukončení společné domácnosti 4 roky, po které se žalobkyně snažila podnikat a podnikala. Jak již bylo výše uvedeno, neúspěch v podnikání a s tím souvisící případné splácení úvěru nezakládají důvod pro přiznání výživného. Dle soudu není toto podmínka naplněna ani péčí o nezletilého syna účastníků. Nezletilý [jméno] byl sice svěřen do péče matky, avšak se nyní jedná o 14 ti letého chlapce, který celodenně navštěvuje základní školu. Skutečnost, že nezletilý syn trpí vývojovou dysfázii, na názoru soudu ničeho nemění. Uvedená porucha se dle účastníků projevuje komplikovaným vyjadřováním ve složitých větách, jiným způsobem, není nezletilý nijak limitován či omezen. Tvrzení o nutnosti větší péče o syna, tak soud neshledal. Dle soudu je žalobkyně minimálně po dobu pobytu syna ve škole, schopna vykonávat zaměstnání či podnikat, tak jak to činila i v minulosti. Tvrzení žalobkyně, že jí bylo v průběhu manželství podnikání vymlouváno či zakazováno, není pro rozhodnutí soudu významné.

19. Jelikož dle soudu žalobkyně nesplnila podmínku neschopnosti se sama život a tato neschopnost nemá původ v manželství, soud se dalšími zákonnými podmínky již nezabýval a rozhodl, tak že tuto žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšným v této věci byl žalovaný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta ve výši 110 110 Kč (5 úkonů právní služby po 17 900 Kč) a to za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne 19. 11. 2021a a účast u ústního jednání dne [datum] přesahujícího dvě hodiny dle § 7, § 8 odst. 2 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhlášky), kdy tarifní hodnota činí pětinásobek ročního plnění ve výši 2 400 000 Kč, (tedy 5x12 měsíců x 40 000 Kč) a za 1 úkon náleží odměna ve výši 17 900 Kč. Dále 5 režijních paušálů po 300 Kč, dle § 13 odst. 4 vyhlášky, za 5 úkony právní služby (5x 300 Kč) ve výši 1 500 Kč. A dále soud přiznal 21 % DPH ve výši 19 110 Kč.

21. Soud neshledal podmínky, že by nárok na náhradu nákladů řízení žalovanému neměl být přiznán z důvodu ustanovení § 150 o.s.ř., neboť zde soud neshledal žádné důvody vhodné zvláštního zřetele, kterými nejsou spory mezi účastníky ohledně poskytnutí zápůjčky ani nevypořádání společného jmění manželů a ani negativní postoj žalovaného ke smírnému vyřešení.