24 C 133/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 078,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky , částka, s- úrokem ve výši 17,9% ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,- úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem ve výši , částkase zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky , částka, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, rámcovou smlouvu číslo , hodnota, v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet číslo , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít využívat. Dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek číslo , hodnota, k rámové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši , částka, , dle smlouvy o úvěru číslo , hodnota, . Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, na běžný účet. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitelé na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Dle podmínek úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal splácet úvěr ve splátkách ve výši , částka, . Skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 % ročně počínaje dnem , datum, . Splátky od , datum, do , datum, byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni , datum, nebyly splátky ze strany žalovavého hrazeny. Vzhledem k závažnému porušení smluvních podmínek přistoupila žalobkyně dne , datum, k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši , částka, a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši , částka, . Dále se domáhala na žalovaném zaplacení debetu na běžném účtu ve výši , částka, . Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na ústní jednání dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti omluvila, o odročení nežádala, souhlasila s projednáním v nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Co se týká žádosti obsažené v omluvě žalobkyně (pokud soud považuje účast na jednání za nutnou, žádá, aby o tom byla vyrozuměna), pak tato je z procesního hlediska zcela irelevantní, když k projednání žaloby, provádění důkazů a rozhodnutí dochází zásadně na ústním jednání, jež je také určeno pro poskytování případných dalších procesních poučení a výzev, např. dle §§ 118a, 118b o.s.ř.

4. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich zejména následující skutková zjištění.

5. Dne , datum, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřen Rámcová smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet , č. účtu, (rámcová smlouva č. , hodnota, ). Dne , datum, byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , na základě, které jí byl poskytnut úvěr číslo , Anonymizováno, ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal uhradit ve lhůtě 97 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, s úrokovou sazbou ve výši 17,9 % ročně Kč, a to vždy ke každému 20. dni v měsíci. Celková částka, kterou se žalovaný na základě smlouvy zavázal uhradit činila , částka, . Dne , datum, byl uzavřen dodatek číslo , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě došlo ke změně výše měsíční splátky i délky úvěru (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínky pro používání úvěru, Dodatek číslo , hodnota, a 25, výpis z běžného účtu ze dne , datum, a , datum, – , datum, , splátkový kalendář, přehled plateb). Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ve výši , částka, , a to do , datum, (předžalobní upomínka, podací arch).

6. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru, ne jejímž základě byly uzavírány jednotlivé dodatky (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „[p]řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“9. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ „[p]oskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ „[p]oskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […].“ Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ „[p]oskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“ Podle § 78 odst. 5 ZSÚ „[p]ovinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.“10. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve platném znění, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, „[j]e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“13. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila dostatečné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv). Z provedených důkazů nevyplývá, jakým způsobem žalobkyně získala údaje o ověření bonity, a pokud by je snad měla získat z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr (nebyla předložena ani označena), jakým způsobem je ověřovala. To se týká jak údajů o příjmech žalovaného ze zaměstnání či z podnikání, tak i údajů o výdajích žalovaného, popř. jeho domácnosti. Konkrétní údaje konkrétního dlužníka tedy nebyly věřitelem zjištěny a ověřeny řádně a žalobkyně tedy řádně neprověřila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyně toto řádné prověření v řízení neprokázala).

14. Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18 v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona).

15. Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nebylo možné dát jí příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.

16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nebylo možno zjistit jeho možnosti a poměry (a ani žalovanému nebylo možno dát pro jeho nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nespatřuje soud důvod k poskytnutí delší lhůty, než činí běžná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, po odečtení všech dosavadních plateb, vztahujících se ke smlouvě. Žalovanému poskytnuta jistina ve výši , částka, , žalovaný zaplatil celkem , částka, , celkem je tak žalovaný povinen vrátit žalobkyni , částka, (výrok I.).

18. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smluvy. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvních poplatků, smluvních pokut, smluvních nákladů na vymáhání a smluvních úroků kapitalizovaných i nekapitalizovaných. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacených jistin (výroky II. a III.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, .