24 C 133/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 078,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky částka s - úrokem ve výši 17,9% ročně z částky částka od datum do datum, - úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, - úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, - kapitalizovaným úrokem ve výši částka se zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky částka se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum rámcovou smlouvu číslo hodnota v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet číslo č. účtu a žalovaný jej mohl začít využívat. Dne datum uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek číslo hodnota k rámové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši částka, dle smlouvy o úvěru číslo hodnota. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum na běžný účet. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitelé na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Dle podmínek úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal splácet úvěr ve splátkách ve výši částka. Skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 % ročně počínaje dnem datum. Splátky od datum do datum byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni datum nebyly splátky ze strany žalovavého hrazeny. Vzhledem k závažnému porušení smluvních podmínek přistoupila žalobkyně dne datum k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši částka a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši částka. Dále se domáhala na žalovaném zaplacení debetu na běžném účtu ve výši částka. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na ústní jednání dne datum se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti omluvila, o odročení nežádala, souhlasila s projednáním v nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Co se týká žádosti obsažené v omluvě žalobkyně (pokud soud považuje účast na jednání za nutnou, žádá, aby o tom byla vyrozuměna), pak tato je z procesního hlediska zcela irelevantní, když k projednání žaloby, provádění důkazů a rozhodnutí dochází zásadně na ústním jednání, jež je také určeno pro poskytování případných dalších procesních poučení a výzev, např. dle §§ 118a, 118b o.s.ř.

4. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich zejména následující skutková zjištění.

5. Dne datum byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřen Rámcová smlouva č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. účtu (rámcová smlouva č. hodnota). Dne datum byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek číslo hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota, na základě, které jí byl poskytnut úvěr číslo Anonymizováno ve výši částka, který se žalovaný zavázal uhradit ve lhůtě 97 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 17,9 % ročně Kč, a to vždy ke každému 20. dni v měsíci. Celková částka, kterou se žalovaný na základě smlouvy zavázal uhradit činila částka. Dne datum byl uzavřen dodatek číslo hodnota k rámcové smlouvě, na jehož základě došlo ke změně výše měsíční splátky i délky úvěru (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínky pro používání úvěru, Dodatek číslo hodnota a 25, výpis z běžného účtu ze dne datum a datum – datum, splátkový kalendář, přehled plateb). Dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ve výši částka, a to do datum (předžalobní upomínka, podací arch).

6. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru, ne jejímž základě byly uzavírány jednotlivé dodatky (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „[p]řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 9. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ „[p]oskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ „[p]oskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […].“ Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ „[p]oskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“ Podle § 78 odst. 5 ZSÚ „[p]ovinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.“ 10. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“ 11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve platném znění, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, „[j]e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“ 13. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila dostatečné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv). Z provedených důkazů nevyplývá, jakým způsobem žalobkyně získala údaje o ověření bonity, a pokud by je snad měla získat z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr (nebyla předložena ani označena), jakým způsobem je ověřovala. To se týká jak údajů o příjmech žalovaného ze zaměstnání či z podnikání, tak i údajů o výdajích žalovaného, popř. jeho domácnosti. Konkrétní údaje konkrétního dlužníka tedy nebyly věřitelem zjištěny a ověřeny řádně a žalobkyně tedy řádně neprověřila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyně toto řádné prověření v řízení neprokázala).

14. Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18 v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona).

15. Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nebylo možné dát jí příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.

16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nebylo možno zjistit jeho možnosti a poměry (a ani žalovanému nebylo možno dát pro jeho nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nespatřuje soud důvod k poskytnutí delší lhůty, než činí běžná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, po odečtení všech dosavadních plateb, vztahujících se ke smlouvě. Žalovanému poskytnuta jistina ve výši částka, žalovaný zaplatil celkem částka, celkem je tak žalovaný povinen vrátit žalobkyni částka (výrok I.).

18. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smluvy. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvních poplatků, smluvních pokut, smluvních nákladů na vymáhání a smluvních úroků kapitalizovaných i nekapitalizovaných. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacených jistin (výroky II. a III.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.