24 C 23/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 8 282,45 Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu

I. Žaloba o zaplacení částky 8 282,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 282,45 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované za vzájemný návrh částku 7 999,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 999,50 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované, k rukám právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 958,82 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované, k rukám právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, na náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh částku ve výši 5 721,98 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 13 798,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 13 798,45 Kč od [datum] do zaplacení a náhradou nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že dne 28. 6. 2019 zjistila, že na její nesvětelný označník byla kýmsi připevněna železná tabule s jízdními řády a tento označník byl natřen tmavou barvou. Proto žalobkyně přistoupila k odstranění zařízení, které provedla [právnická osoba] Náklady byly vyčísleny fakturou [číslo] následovně: cena za práci 3 325,30 Kč, náklady materiálu - tyč [anonymizováno] pozinkovaná průměr 60 mm v délce 4 m 1 379,31 Kč, jednolitá skříň na zastávkové jízdní řády velikosti M4 2 540 Kč, jednodílná skříň na zastávkové jízdní řády velikosti M6 2 720 Kč, 2 x významový symbol dopravního prostředku s C prof 1 643,68 Kč, záslepka na tyč 34,48 Kč, 4 x objímka dvojitá k upevňovacímu systému s C prof 128 Kč. Celkové materiálové náklady uvedení do původního stavu činily 10 473,15 Kč Celkem za práci a materiál při uvedení poškozeného označníku do původního stavu vynaložila žalobkyně 13 798,45 Kč. Protože jízdní řády umístěné na označník byly řády autobusových linek provozovaných žalovanou, byla žalovaná oslovena se žádostí o náhradu škody. Žalovaná v dopise doručeném žalobkyni dne [datum] uvedla, že je držitelem licence na linku vnitrostátní osobní dopravy se zastávkou v [obec], [zastávka] [zastávka] [zastávka]. Na této zastávce žalovaná umístila zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na osamocené rezavé tyči trčící z chodníku, která je dle názoru žalované součástí pozemní komunikace a proto má žalovaná povinnost označník umístit a žalobkyně má povinnost ho strpět. Tím žalobkyně potvrdila, že zařízení na označník žalobkyně připevnila. Avšak označník zastávky není součástí ani příslušenstvím pozemní komunikace. Na výzvu k úhradě částky 13 798, 45 Kč žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] a [datum] uvedla, že nepoškodila ani neodstranila označník žalobkyně a nesouhlasí s nárokem žalobkyně. Nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by na její zařízení, jež označuje jako nesvětelný označník výstupní zastávky, připevnila železnou tabuli s jízdními řády a označník natřela. Žalobkyně toto své tvrzení nijak neprokazuje, stejně jako neprokazuje, že na daném místě označník je a je ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná jakožto dopravce dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, byla v předmětné době dne [datum] držitelem licence na linku vnitrostátní linkové osobní dopravy [číslo] jejíž zastávka je mimo jiné [obec], [zastávka]. Umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na zastávce je nutnou podmínkou pro provozování veřejné linkové dopravy a žalovaná má v postavení dopravce právo a povinnost umístit zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na zastávce [obec], [zastávka], což musí vlastník, správce pozemní komunikace i jakýkoliv jiný subjekt strpět. Umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu není zvláštním užíváním pozemní komunikace, pro které by dopravce musel mít rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu nebo jiný veřejnoprávní úkon orgánu veřejné moci. Na zastávce [obec], [zastávka] v [název] ulici měla žalovaná osazený nejprve jízdní řád, který byl opakovaně strháván, a proto následně žalovaná na tomto místě nainstalovala zařízení pro zveřejnění jízdního řádu, tj. plechovou uzavíratelnou skříň s jízdním řádem. Jízdní řád a následně zařízení pro zveřejnění jízdního řádu žalovaná nainstalovala na osamocené rezavé tyči trčící z chodníku, na níž byla pouze informativní tabulka s piktogramem autobusu. Tato tyč je součástí pozemní komunikace a nikoliv nesvětelným označníkem, za který ji žalobkyně vydává. Označník zastávky není součástí pozemní komunikace a dopravce uveřejňuje jízdní řád ve schválené podobě vyvěšením na označníku zastávky. Účelem označníku zastávky je tedy být hmotným nosičem pro zveřejnění jízdního řádu. Označník proto musí nést jízdní řád, jinak se o označník nejedná, ale jedná se o zařízení, které je součástí pozemní komunikace. Pokud nebyl na předmětném zařízení (tyči) umístěn jízdní řád žalobkyně, nemohlo se jednat o označník žalobkyně, nýbrž pouze o součást pozemní komunikace. Navíc žalobkyně neprokazuje, že se jednalo o její vlastnictví a jaký byl stav zařízení. Pokud jde o výši žalovaného nároku, tak po odstranění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu žalované se na tomto místě rozhodně nenachází označník obsahující pozinkovanou [anonymizováno] tyč o průměru 60 mm ani dvě jednodílné skříně ani objímky. Žalobkyně účtuje obsah nového označníku, ač žádný označník, natož s těmito účtovanými součástmi, se na daném místě nenachází. Žalovaná si nainstalovala vlastní zařízení pro zveřejnění jízdního řádu. Umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu, případně zveřejnění jízdního řádu na zastávce, je povinen vlastník a správce pozemní komunikace, a tím spíše i jakýkoliv jiný subjekt, strpět, jak vyplývá z § 20 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. Na základě tohoto zákonného ustanovení využívá žalovaná též na zastávce [obec], [zastávka] [zastávka] označník instalovaný ovládající osobou žalovaného (jednatele), též dopravcem, [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že tento označník byl v minulosti opakovaně odstraňován zdejším správcem pozemní komunikace, požádal tento dopravce [stát. instituce] o rozhodnutí o určení právního vztahu, přičemž rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo jednací] [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím o rozkladu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo pravomocně určeno právo dopravce mít umístěný označník na zastávce [obec], [zastávka] [zastávka]. Rozhodnutí výslovně uvádí, že [stát. instituce] právní úpravu vykládalo tak, že v případě nedohody mezi dopravci na využití společného označníku zastávky nelze situaci řešit jinak, než že druhý provozovatel dopravy na zastávku umístí vlastní označník. Dále uvádí, že ve smyslu popsaného konstantního výkladu [stát. instituce] tudíž bylo dopravcovou povinností a tedy i právem coby držitele licence a schválených jízdních řádů zřídit si na zastávkách označník vlastní a na něm vyvěsit předepsané informace. Této povinnosti a právu odpovídala povinnost správců či vlastníků pozemní komunikace umístění označníku strpět. V rozhodnutí o rozkladu je uvedeno, že dopravce měl za účelem splnění své povinnosti právo v zastávkách uvedených v licenci zřídit vlastní označníky a vlastník pozemku a správce měl povinnost toto jednání a umístění označníku strpět. Žalovaná stejným způsobem postupovala při umísťování svých zařízení pro zveřejnění jízdního řádu jako žalobkyně jako dopravce provozující veřejnou linkovou osobní dopravu nejméně na zastávce [obec], [zastávka] [zastávka], [obec], [zastávka] a [obec], [zastávka]. Dalším způsobem zveřejňování jízdního řádu je smluvní využití zařízení pro zveřejnění jízdního řádu jiného dopravce, přičemž na uvedené lince takto žalovaná činila na zastávce [obec], [nádraží] [nádraží]. V dalších zastávkách dané linky [číslo] má žalovaná zveřejněn jízdní řád vylepením v prostoru zastávky na různých veřejných místech ve vlastnictví měst či obcí, které úplatu ani smluvní vztah k vylepení jízdního řádu nepožadují. Naopak je to žalovaná, které protiprávní činností žalobkyně vznikla škoda. Žalobkyně bezdůvodně porušila vlastnické právo žalované odstraněním jejího zařízení pro zveřejnění jízdního řádu, aniž by jí k tomu opravňoval jakýkoliv právní titul. Žalované tak vznikla škoda ve výši odpovídající nákladům na pořízení a instalaci takového zařízení, kdy obvyklá výše těchto nákladů činí 7 999,5 Kč. Žalovaná vyzvala žalobkyni dopisem ze dne [datum] k vrácení předmětného zařízení na původní místo, načež bylo odpovězeno, že žalobkyně uplatňuje zadržovací právo. Žalovaná proto podává vzájemný návrh na úhradu částky ve výši 7 999,5 Kč společně s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhradou nákladů řízení.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nesporuje povinnost žalované umístit zařízení pro zveřejnění jízdního řádu. Podstatou označníku není vyvěšení jízdního řádu, ale označení zastávky, a to i výstupní. Nelze proto ze skutečnosti, že u zastávky určené pouze pro výstup cestujících není vyvěšení jízdního řádu a čísla linky povinné, dovozovat, že žalobkyně nemohla označník zřídit či že by se o označník nejednalo. Do vlastnického práva žalobkyně zasáhla žalovaná, když bez pokusu o dohodu umístila své zařízení na označník žalobkyně. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k vrácení demontované skříně, kdy následně byla žalovaná ze strany žalobkyně informována o uplatnění zadržovacího práva. Pohledávka vznikla tak, že žalovaná připevnila své zařízení pro vyvěšení jízdních řádů na označník žalobkyně tak, že jej přivařila a toto zařízení nešlo sejmout jinak, než jeho odříznutím z označníku, čímž došlo k úplnému zničení označníku, což odůvodňuje vyúčtované náklady žalobkyně. Do [datum] žalovaná neuplatňovala nárok na pořízení a instalaci nového zařízení, ale pouze na vrácení zařízení, proti kterému žalobkyně uplatnila zadržovací právo, vzájemný návrh je tedy částečně nepřípustný, neboť náklady na pořízení zařízení budou žalované zcela uhrazeny vydáním zadržené věci. Žalovaná by tedy dostala za jednu věc zaplaceno dvakrát a žalobkyni nelze nutit k uzavření kupní smlouvy, k čemuž by vyhověním vzájemného návrhu došlo. Žalovaná také musí prokázat skutečné konkrétní náklady, nikoliv obdobné. Nadto v době podání vzájemného návrhu byla pohledávka žalované nesplatná, žalobkyně se o pohledávce dozvěděla až [datum] a vzájemný návrh proto byl uplatněn předčasně. Je nejasné, jakým způsobem žalovaná určila okamžik prodlení na [datum] a proč požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v této výši. Jediné, v čem lze žalované přisvědčit, je oprávněnost nákladu na pořízení dvou jednodílných skříní a upevňovacích objímek v hodnotě 5 516 Kč, pročež do této části bere žalobkyně žalobu včetně příslušenství zpět.

4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 5. 2020 č.j. 24 C 23/2020-27 bylo řízení zastaveno co do částky 5 516 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 516 Kč od [datum] do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 8 282,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 282,45 Kč od [datum] do zaplacení, náhrada nákladů řízení a vzájemný návrh žalované. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 6. 2020.

5. K podání žalobkyně ze dne [datum] soud nemohl přihlédnout, neboť bylo učiněno až po uplynutí koncentrační lhůty dle § 118b odst. 1 o.s.ř., o níž byla žalobkyně při ústním jednání dne [datum] poučena.

6. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Z požadavku prací na zastávkovém zařízení [žalobkyně] [žalobkyně] [žalobkyně] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že pan [jméno] [příjmení] zadal požadavek na výměnu nevyhovující označníku v termínu [datum], a to v odstavném pruhu ulice [ulice], cca [anonymizováno] metrů za [anonymizována dvě slova] z ulice [ulice] a [anonymizováno] metrů za [anonymizováno] přes [název] ulici, [anonymizováno] metrů za sloupem VO [číslo] ([číslo]).

8. Z průvodního listu předběžně pořízeného dokladu ze dne [datum] bylo prokázáno, že za objednávku [číslo] spočívající v údržbě označníků - opravě bez inventárního čísla dodavatel [právnická osoba], fakturoval částku 13 789,45 Kč s datem splatnosti [datum].

9. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že [právnická osoba], jako dodavatel fakturovala [žalobkyně] [žalobkyně] [žalobkyně] [žalobkyně], [žalobkyně] [žalobkyně], jako odběrateli, dle objednávky [číslo] ze dne [datum] za opravy a údržbu závad na zastávkách dle předávacího protokolu středisko [číslo] částku 13 789,45 Kč se splatností [datum], kdy objednávka byla učiněna dne [datum].

10. Z vyúčtování prací a materiálu od [právnická osoba], má soud za prokázané, že [právnická osoba] byl vyúčtován materiál, tj. tyč [anonymizováno] 4m pozinkovaná průměru 60 mm a síly 3mm za cenu 1 379,31 Kč, jednodílná skříň na zastávkové J.Ř. velkosti (M4) výlisek z nerezového plechu včetně nerezového zajišťovacího šroubu M4 s „ C“ prof za cenu 2 540 Kč, jednodílná skříň na zastávkové J.Ř. velkosti (M6) výlisek z nerezového plechu včetně nerezového zajišťovacího šroubu M6 s „ C“ prof za cenu 2 720 Kč, dva kusy významového symbolu dopravního prostředku (symbol zastávky [anonymizována tři slova]) s „ C“ prof za cenu celkem 3 287,36 Kč, záslepky na tyč v ceně 34,48 Kč a čtyři kusy objímky dvojité k upevňovacímu systému s „ C“ prof v ceně 512 Kč, kdy celkem za materiál činila cena 10 473,15 Kč. Dále byla vyúčtovaná práce na výměně označníku spočívající ve výměně rámových konstrukcí zastávkových označníků, případně přídavným rámů pro jízdní řády a provozní informace a jejich části a příslušenství, zabudování a výměny základen pro rámové konstrukce zastávkových označníků, případně přídavných rámů pro jízdní řády a provozní informace, a to v délce jedné hodiny a ceně 3 325,30 Kč Celkem tak bylo vyúčtováno 13 798,45 Kč.

11. Z dopisu ze dne [datum] včetně informace o odeslání zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně požádala žalovanou o úhradu škody způsobenou instalací zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na označník ve vlastnictví žalobkyně s tím, že uvedení do původního stavu stálo 13 798,45 Kč a žalobkyně proto žádá o zaplacení této částky. Dále žalobkyně informuje žalovanou, že zadržovací právo k zařízení pro zveřejnění jízdního řádu bylo uplatněno proto, že bez jakéhokoliv právního titulu poškodila majetek žalobkyně a pokud nebude uvedená částka ve lhůtě uhrazena, bude přikročeno k vymáhání pohledávky soudní cestou.

12. Z fotografie číslo [číslo] [číslo], fotografie označníku zpředu a fotografie označníku zezadu soud zjistil podobu označníku, který se skládá ze svislé tyče zapuštěné do chodníku na krajnici vozovky, na tyči je zcela nahoře připevněna cedule s piktogramem autobusu směřující do obou stran, pod ní se nachází cedule s nápisy„ [název zastávky] [název zastávky]“ a„ VÝSTUPNÍ“ směřující proti směru jízdy, kdy v prostřední části tyče se nachází zasklená tabule směřující proti směru jízdy, ve které jsou vylepeny jízdní řády.

13. Z fotografie dopravní zastávky s označníkem byla zjištěna podoba označníku, jenž se nachází na krajnici vozovky a skládá se ze svislé tyče, na jejímž horním konci je připevněna cedule s piktogramem autobusu a pod ní se nachází cedule s nápisem„ [název zastávky] [název zastávky]“ a„ VÝSTUPNÍ“ směřující proti směru jízdy.

14. Z vyjádření k výzvě k náhradě škody ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žalobkyni oznámila, že neshledává žádné své porušení povinnosti, z kterého by měla vzniknout žalobkyni škoda. Žalovaná jakožto dopravce je držitelem licence na linku vnitrostátní linkové osobní dopravy [číslo] [obec] [obec] [obec] [obec] [obec] [obec] [obec], jejíž zastávkou je i zastávka [obec], [zastávka]. V této zastávce měla žalovaná osazené zařízení pro zveřejnění jízdního řádu umístěné na osamocené rezavé tyči trčící z chodníku, která je součástí pozemní komunikace a nikoliv nesvětelným označníkem, za který ji zřejmě žalobkyně považovala. Umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na zastávce je nutnou podmínkou provozování veřejné linkové dopravy a umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na zastávce musí vlastník a správce pozemní komunikace a tím spíše jakýkoliv další subjekt strpět. Takové užívání není zvláštním užíváním pozemní komunikace. Uvedený výklad zastává i [stát. instituce]. Takto postupuje i žalobkyně ve veřejné linkové dopravě s licencemi na zastávku [obec], [zastávka] jako dopravce v rovnocenném postavení jako žalovaná. Žalobkyně na určitých zastávkách na území [obec] [obec] nemá jakožto dopravce povolené umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu žádným rozhodnutím, nýbrž přímo dle zákona na základě povinnosti vlastníka a správce komunikace strpět umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu a žalovaná tak postupuje shodně, jako postupuje žalobkyně na této a jiných zastávkách. Žalovaná proto sděluje žalobkyni, že dle jejího názoru nemohla žalobkyni vzniknout jakákoliv škoda, tím méně škoda, za kterou by odpovídala žalovaná. Žalovaná proto navrhuje k vyjasnění jednotlivých práv a povinností dopravců schůzku.

15. Z emailové komunikace ze dne [anonymizováno] a [datum] a z [datum] a [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] kontaktoval právník žalobkyně [jméno] [příjmení] právního zástupce žalované s tím, že zasílá rozpis požadované náhrady škody a demontovaná skříň je uložena v depositu. Emailem ze dne [datum] byla žalovaná informována, že žalobkyně uplatňuje zadržovací právo za účelem úhrady dluhu ve výši 13 798,45 Kč a vyzývá žalovanou k jeho uhrazení. Na to odpověděla žalovaná tak, že není přesně specifikováno, k čemu žalobkyně realizuje zadržovací právo a navíc k uplatnění zadržovacího práva nemohlo dojít, protože lze zadržet pouze věc, kterou má věřitel u sebe oprávněně a proto žalovaná zadržovací právo žalobkyně neuznává a požaduje bezodkladné vrácení zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na místo, ze kterého bylo neoprávněně žalobkyní odstraněno. Na to žalobkyně navrhuje počkat na výsledky šetření, neboť žalovaná podala trestní oznámení z důvodu odcizení zařízení pro zveřejnění jízdního řádu.

16. Z fotografie číslo [číslo] [číslo] byla zjištěna podoba označníku, jenž se skládá ze svislé tyče zapuštěné do chodníku na krajnici vozovky, na tyči je zcela nahoře připevněna cedule s piktogramem autobusu, pod ní se nachází další cedule otočená proti směru jízdy a v prostřední části se nachází tabule, rovněž otočená proti směru jízdy.

17. Z fotografie číslo [číslo] [číslo] a fotografie [číslo] [část obce a číslo] [číslo] soud zjistil podobu označníku, který se skládá ze svislé tyče zapuštěné do chodníku na krajnici vozovky, na tyči je zcela nahoře připevněna cedule s piktogramem autobusu směřující do obou stran, pod ní se nachází cedule s nápisem„ [zastávka] [zastávka]“ a„ VÝSTUPNÍ“ směřující proti směru jízdy.

18. Z vyjádření k dokladu k výzvě k náhradě škody ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni sdělila, že se nedopustila porušení jakékoliv povinnosti, na základě které měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši 13 798,45 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by jí tvrzený nesvětelný označník na zastávce [anonymizováno] [zastávka] byl na místě umístěn a že jej měla svým protiprávním jednáním žalobkyně poškodit tak, že vznikla výše uvedená škoda. Žalovaná jako dopravce ve veřejné linkové dopravě využila k umístění svého zařízení pro zveřejnění jízdního řádu starou rezavou tyč trčící z chodníku, tj. využila pozemní komunikace, jejíž součástí taková tyč jako součást chodníku je. V § 20 odst. 1 zákon č. 111/1994 Sb. není uvedeno, jaká konkrétní součást pozemní komunikace může být pro zveřejnění zařízení pro jízdní řád použita a takové použití tyče neodporuje ani žádnému právnímu předpisu upravujícímu bezpečnost a plynulost silničního provozu. Žalobkyně vychází z neprokázané premisy, že žalovaná použila její označník. Z ničeho nebylo možné dovodit, že by se jednalo o označník ve vlastnictví konkrétního dopravce a nejednalo se tedy o dopravní značku IJ 4a označník zastávky ani o zařízení pro zveřejnění jízdního řádu jiného dopravce. Žalovaná proto nárok neuznává. V současné době se navíc na místě staré rezavé tyče nenachází označník obsahující žalobkyní uváděné části. Žalovaná žádá o bezodkladné vrácení zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na původní místo.

19. Z fotografie z [anonymizováno] map ze dne [datum] byla zjištěna podoba označníku, který se skládá ze svislé tyče zapuštěné do chodníku na krajnici vozovky, na tyči je zcela nahoře připevněna cedule s piktogramem autobusu, pod ní se nachází cedule s nápisem„ [název zastávky] [název zastávky]“ a„ VÝSTUPNÍ“, to vše směřující proti směru jízdy.

20. Z faktury číslo [rok] [číslo] má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] jako dodavatel účtoval panu [jméno] [příjmení] jako odběrateli za materiál na výrobu označníku částku 2 290 Kč, za práci na výrobě označníku částku 3 750 Kč, za dopravu na montáž označníku částku 759 Kč, za materiál na montáž označníku částku 450 Kč a za práce na montáži označníku částku 750 Kč, kdy celkem bylo odběrateli fakturováno 7 999,5 Kč se splatností [datum].

21. Z emailové komunikace za období od [datum] do [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná jednaly o možném smírném vyřešení sporu, avšak z důvodů rozdílných návrhů mezi nimi k dohodě nedošlo.

22. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] má soud za prokázané, že žalované byla udělena licence k provozování veřejné linkové osobní dopravy vnitrostátní na lince [číslo] [obec] [obec] [obec] [obec] [obec] [obec] [obec], kdy datum zahájení provozu dopravy podle této licence bylo stanoveno na [datum] a licence byla udělena do [datum]. Jednou ze zastávek linky byla zastávka [obec], [zastávka].

23. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo prokázáno, že dopravce [jméno] [příjmení], [IČO] je oprávněn umístit zařízení pro zveřejnění jízdního řádu na zastávce [obec], [zastávka] [zastávka] a na zastávce [obec], [zastávka], dále měl právo mít ke dni [datum] a ke dni [datum] umístěný označník zastávky na zastávce [obec], [zastávka] [zastávka] a ke dni [datum] na zastávce [obec], [zastávka].

24. Z rozhodnutí [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo jednací] bylo zjištěno, že [stat. orgán] žalobkyně byla žalované k její žádosti poskytnuta informace, že žalobkyně nedisponuje rozhodnutím nebo jiným úkonem orgánu veřejné moci, kterým je povoleno umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu (označníku zastávky nebo jiného zařízení) týkající se zastávek [obec], [zastávka] [zastávka], [obec], [zastávka] a [obec], [zastávka]. Povinnost vlastníka a správce pozemní komunikace strpět na pozemní komunikaci umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu je dána zákonem.

25. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že rozklad proti rozhodnutí [stát. instituce], odboru [anonymizována dvě slova], ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo jednací] [číslo jednací] byl zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. V dopisu ze dne [datum] zaslaného dopravci [jméno] [příjmení] [stat.orgán] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] k jeho stížnosti o nedostatečně vyřízené žádosti o informaci bylo uvedeno, že [žalobkyně] [žalobkyně] na zastávkách užívá vlastní označníky.

26. Z faktury [číslo] má soud za prokázané, že [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba], jako dodavatelem bylo žalované jako odběrateli fakturováno užívání terminálu hromadné dopravy v [místo] za měsíc duben 2019 částkou 1 755 Kč.

27. Z jízdního řádu linky [obec] – [obec] bylo zjištěno, že jednou ze zastávek linky [číslo] na které přepravu zajišťuje žalovaná, je zastávka [obec], [zastávka].

28. Soud zamítl návrh na provedení dokazování výslechem jednatele žalované, neboť má za to, že již provedeným dokazování byl skutkový stav dostatečně zjištěn. Pokud soud provedl v rámci dokazování důkazy další, pak se jimi v odůvodnění rozsudku nezabývá, neboť z nich nečinil skutkové závěry pro své rozhodnutí ve věci samé. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k níže uvedenému závěru.

29. Dle § 14 odst. 2 písm. b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, součástmi ani příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace nejsou (…) nástupní ostrůvky, označníky zastávek a čekárny linkové osobní dopravy a hromadné veřejné dopravy, trolejová vedení a jejich sloupy, provozní a technická policejní zařízení.

30. Dle § 18 odst. 1 písm. f) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dopravce ve veřejné linkové dopravě je povinen (…) zveřejnit v zastávce jízdní řád a název zastávky, v městské autobusové dopravě dále číslo linky, a po celou dobu provozování dopravy zajistit v zastávce zveřejnění jízdního řádu ve znění jeho schválených změn; u zastávky určené pouze pro výstup cestujících není vyvěšení jízdního řádu a čísla linky povinné.

31. Dle § 20 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vlastníci a správci pozemních komunikací na trase linky jsou povinni strpět v zastávce zveřejnění jízdního řádu nebo umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu. Umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu není zvláštním užíváním pozemní komunikace podle zvláštního předpisu.

32. Dle § 7 vyhlášky 122/2014 Sb., o jízdních řádech veřejné linkové dopravy, dopravce uveřejňuje jízdní řád v podobě, ve které byl schválen dopravním úřadem nebo ministerstvem, vyvěšením na označníku zastávky po celou dobu jeho platnosti tak, aby byl čitelný za běžných světelných podmínek. Neplatný jízdní řád dopravce odstraní z označníku zastávky nejpozději v den následující po skončení jeho platnosti. Ve vyvěšeném jízdním řádu graficky zvýrazní název příslušné zastávky, u obousměrného jízdního řádu dále graficky zvýrazní příslušnou šipku označující směr jízdy.

33. Dle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

34. Dle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

35. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

36. Na základě shora provedeného dokazování, tvrzení žalobkyně a žalované, jakož i na základě shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky 8 282,45 Kč s příslušenstvím nebyla podána po právu.

37. V řízení bylo prokázáno, že na zastávce [obec], [zastávka], se nachází nesvětelný označník. Žalovaná na tento označník umístila své zařízení pro zveřejnění jízdního řádu linky, kterou provozuje. Žalobkyně toto zařízení vlastním nákladem odstranila a označník vyměnila. Následně došlo mezi účastníky ke sporu, kdy žalobkyně požadovala po žalované náhradu škody spočívající v nákladech na výměnu označníku, žalovaná naopak požadovala vrácení odstraněného zařízení pro zveřejnění jízdního řádu a následně v tomto řízení požadovala náhradu škody způsobené odstraněním zařízení. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo zaviněným protiprávním jednáním poruší absolutní práva a právní statky někoho jiného. Pokud jde o absolutní práva ve smyslu § 2910 o.z., jedná se o ta práva, která poškozenému přiznává právní řád a která působí vůči každému a zakládají mj. i povinnosti třetím osobám zdržet se všech zásahů, které by rušily nositele absolutních práv ve výkonu jeho oprávnění. Takovým právem je bezesporu i právo vlastnické. Z § 14 odst. 2 písm. b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vyplývá, že označník zastávky není součástí ani příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace. Předpokladem pro to, aby žalobkyni mohla být přiznána náhrada škody, je prokázání existence zásahu do jejího absolutního práva zaviněným porušením povinnosti žalované, popř. zásahu do jiného práva žalobkyně zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Žalobkyně však své vlastnické právo k označníku, na který žalovaná umístila své zařízení na zveřejnění jízdního řádu, neprokázala, ačkoliv tvrdila, že je vlastnicí označníku. Z důkazů v řízení provedených nelze usuzovat na to, že by žalobkyně byla vlastnicí označníku.

38. Soud se neztotožnil se závěrem žalobkyně, že její vlastnické právo k předmětnému označníku vyplývá z rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] [číslo jednací] [číslo jednací] [číslo jednací] ze dne [datum], kde na straně 10 poslední odstavec je uvedeno…“ Důvodná není ani námitka účastenství [právnická osoba]. [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] je provozovatelem linkové dopravy na základě licencí a je vlastníkem označníků v [obec], které podle vlastního vyjádření na zastávkách zřídila a zajistila dle zákona o silniční dopravě bez smlouvy s vlastníkem pozemní komunikace.“ Uvedené rozhodnutí již v záhlaví uvádí a z odůvodnění tohoto rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že se dotýká toliko zastávky [obec] [část obce] a [obec] [zastávka] [zastávka] a není tedy vztaženo na všechny zastávky v [obec], tedy ani zastávku [obec] [zastávka]. Důkazy týkající se prokázání vlastnického práva k předmětnému označníku založené žalobkyní k podání ze dne [datum] se soud nezabýval (viz bod 5 rozhodnutí), kdy jiné důkazy k prokázání vlastnického práva žalobkyně nedoložila. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že žalobu zamítl (výrok I.).

39. Soud vyhověl vzájemnému návrhu žalované, jež se na žalobkyni domáhala zaplacení částky 7 999,5 Kč s příslušenstvím. Shora uvedená východiska posuzování nároků na náhradu škody se zcela uplatní i při posuzování vzájemného návrhu žalované. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně vědomě a úmyslně odstranila z označníku zařízení žalované na zveřejnění jejího jízdního řádu, čímž žalobkyně protiprávně zasáhla do absolutního práva žalované, tj. práva vlastnického, a poškodila tím majetek žalované. Zároveň soud neshledal, že by na straně žalobkyně byly dány okolnosti vylučující protiprávnost jejího jednání, což však sama žalobkyně ani v řízení netvrdila. Nelze přisvědčit námitce žalobkyně, že by byl vzájemný návrh nepřípustný z toho důvodu, že náklady na pořízení věci budou žalované uhrazeny vydáním zařízení zadrženého žalobkyní. V souladu s § 2951 o.z. je na žalované, jaký způsob náhrady škody, jež jí byla způsobena, si zvolí. Ačkoliv z textu zákona vyplývá přednost naturální restituce, tato se uplatní jen tehdy, pokud škůdce požaduje náhradu škody, aniž by uvedl i její způsob. Vzhledem k tomu, že žalovaná požadovala náhradu škody v penězích, soud s ohledem na ust. § 2951 o.z. rozhodl tak, že žalobkyně je povinna uhradit částku 7 999,5 Kč, která odpovídá rozdílu stavu majetku, který by měla žalobkyně nebýt škodné události a faktickým stavem, který nastal na základě protiprávního jednání žalobkyně. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalobkyni rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyplývá z ust. § 3 téhož nařízení (výrok II.).

40. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že ačkoliv se lze ztotožnit s argumentací žalované, že dle § 18 odst. 1 písm. f) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je žalovaná jakožto dopravce povinna na zastávkách své linky zveřejnit jízdní řád této linky, není na místě toto zákonné ustanovení vykládat jako oprávnění žalované umístit svůj jízdní řád na libovolné věci ve vlastnictví ostatních osob, jenž se nachází v prostoru zastávky. Povinnost strpět v zastávce zveřejnění jízdního řádu nebo umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu je dána toliko vlastníku a správci pozemní komunikace na trase linky. Je proto na žalované, aby si s osobami odlišnými od vlastníka nebo správce komunikace v případě potřeby sjednala oprávnění umístit na věci v jejich vlastnictví svůj jízdní řád.

41. Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 2. 2018 sp. zn. 23 Cdo 4609/2017 posuzoval samostatně úspěch žalobkyně a žalované v části týkající se nároku žalobkyně a samostatně v části týkající se vzájemného návrhu žalované. I když soud projedná nároky uplatněné žalobou a vzájemnou žalobou v jednom řízení, považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a ve vztahu ke každé jednotlivé věci, tj. jak k věci uplatněné žalobou, tak k věci uplatněné vzájemným návrhem, stanovit, kdo z účastníků má podle pravidel daných v těchto ustanoveních právo na náhradu nákladů řízení.

42. Pokud soud projednává v řízení jak žalobu, tak vzájemnou žalobu, jde o obdobnou situaci, jako kdyby ve společném řízení projednával více věcí. Jedná se o dva samostatné nároky a při rozhodování o náhradě nákladů řízení se každá z těchto věcí považuje za samostatnou. U každé takové věci je proto třeba náhradu nákladů řízení posoudit samostatně. Náklady, které účastník vynaložil na více společně projednávaných věcí, je třeba rozdělit podle poměru výše jednotlivých nároků, tj. podle toho, jak se ta která ze společně projednávaných věcí podílela na vzniku těchto nákladů (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2008 sp. zn. 19 Co 41/2008).

43. Výrok III. je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci návrhu žalobkyně, jež požadovala zaplacení částky 8 282,45 Kč s příslušenstvím, byla žalovaná zcela procesně úspěšná. Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka řízení vykonal celkem 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, písemná podání ze dne [datum], [datum] dle §11 odst. 1 písm. d/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, účast při ústním jednání dne [datum], [datum], dle §11 odst. 1 písm. g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnu tohoto advokáta ve výši 5 629,81 Kč, tj. 1 x 1 660 Kč za převzetí zastoupení (počítáno z tarifní hodnoty 13 798,45 Kč), 1 x 1 253,34 Kč za písemné podání ze dne [datum] (počítáno z tarifní hodnoty 21 797,95 Kč jakožto součtu částky požadované žalobkyní ve výši 13 798,45 Kč a vzájemného návrhu ve výši 7 999,5 Kč dle § 12 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, kdy na výši odměny za tento úkon v částce 1 980 Kč se návrh žalobkyně podílel z 63,3%) a 3 x 905,49 Kč za písemné podání ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] a [datum] (počítáno z tarifní hodnoty 16 281,95 Kč jakožto součtu částky požadované žalobkyní po částečném zpětvzetí ve výši 8 282,45 Kč a vzájemného návrhu ve výši 7 999,5 Kč dle § 12 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, kdy na výši odměny za tento úkon v částce 1 780 Kč se návrh žalobkyně podílel z 50,87%) a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 947,73 Kč, tj. 1 x 300 za převzetí zastoupení (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 1 x 189,9 Kč za písemné podání ze dne [datum] (tj. 63,3% z 300 Kč dle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 3 x 152,61 Kč za písemné podání ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] a [datum] (tj. 50,87% z 300 Kč dle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 1 381,28 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 7 958,82 Kč.

44. Výrok IV. je rovněž odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci vzájemného návrhu žalované, jež požadovala zaplacení částky 7 999,5 Kč s příslušenstvím, byla žalovaná zcela procesně úspěšná. Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka řízení vykonal celkem 4 úkony právní služby (písemná podání ze dne [datum], [datum] dle §11 odst. 1 písm. d/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, účast při ústním jednání dne [datum], [datum], dle § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnu tohoto advokáta ve výši 3 350,19 Kč, tj. 1 x 726,66 Kč za písemné podání ze dne [datum] (počítáno z tarifní hodnoty 21 797,95 Kč jakožto součtu částky požadované žalobkyní ve výši 13 798,45 Kč a vzájemného návrhu ve výši 7 999,5 Kč dle § 12 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, kdy na výši odměny za tento úkon v částce 1 980 Kč se vzájemný návrh žalované podílel z 36,7%) a 3 x 874,51 Kč za písemné podání ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] a [datum] (počítáno z tarifní hodnoty 16 281,95 Kč jakožto součtu částky požadované žalobkyní po částečném zpětvzetí ve výši 8 282,45 Kč a vzájemného návrhu ve výši 7 999,5 Kč dle § 12 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, kdy na výši odměny za tento úkon v částce 1 780 Kč se vzájemný návrh žalované podílel z 49,13%) a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 552,27 Kč, 1 x 110,10 Kč za písemné podání ze dne [datum] (tj. 36,7% z 300 Kč dle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 3 x 147,39 Kč za písemné podání ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] a [datum] (tj. 49,13% z 300 Kč dle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 819,52 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Dále je výše náhrady nákladů řízení dána soudním poplatkem, jež žalovaná zaplatila za vzájemný návrh ve výši 1 000 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 5 721,98 Kč.

45. Za odpor ze dne [datum] a podání ze dne [datum] [datum] a [datum] soud žalované náhradu nákladů nepřiznal, neboť se nejedná o úkony dle advokátního tarifu.

46. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

47. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.