24 C 236/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt č. , hodnota, o velikosti: 3 pokoje, kuchyň, předsíň, WC, koupelna, balkón a sklepní kóje, situovaný v 5. nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, , na adrese , adresa, , který je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, (druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří) zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , v katastrálním území , Jméno žalobkyně, , obec , adresa, , a vyklizený jej předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou soudu došlou dne , datum, domáhala, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit a vyklizenou žalobkyni předat bytovou jednotku číslo , hodnota, o třech pokojích, nacházející se v 5. podlaží domu č.p. , Anonymizováno, , na adrese náměstí , adresa, , katastrální území , Jméno žalobkyně, . Žalobkyně je oprávněna vykonávat práva a povinnosti vlastníka, a to na základě vyhlášky HMP č. 55/2000 Sb. Hlavního města , adresa, město , adresa, je vlastníkem pozemku, jehož součástí je předmětný dům. Na základě Smlouvy o nájmu bytu č. 165/2015 ze dne , datum, se žalovaná stala nájemkyní shora uvedeného bytu. Žalovaná hrubě porušovala své povinnosti nájemce tím, že dala byt do užívání třetí osobě, aniž by měla od žalobkyně písemný souhlas. Žalobkyně tak dala žalované výpověď z nájmu bytu dne , datum, , která byla žalované odeslána dne , datum, , žalovaná si zásilku nevyzvedla. Výpovědní doba tak uplynula dne , datum, . Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně byt nevyklidila, neodevzdala, a užívá jej bez právního důvodu. Žalobkyně proto požaduje vyklizení bytu a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když se žalobkyně i žalovaná k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřily (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Hlavní město , adresa, je vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, v katastrálním území , Jméno žalobkyně, , obec , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, , jehož součástí je stavba, v níž , adresa, vlastní bytovou jednotku, přičemž správa tohoto pozemku byla svěřena žalobkyni (výpis z katastru nemovitostí). Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva č. , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně přenechala žalované do užívání byt číslo , hodnota, v 5. podlaží domu č.p. , Anonymizováno, v , adresa, , , adresa, , , Jméno žalobkyně, . Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Nájemní smlouva dále upravuje další práva a povinnosti obou smluvních stran, např. čl. 7 upravující podnájem je nájemce oprávněn dát část bytu do podnájmu další osobě, přičemž v případě, že nebude v bytě bydlet je povinen vyžádat si písemný souhlas žalobkyně a dále je povinen oznámit pronajímateli zvýšení počtu osob v bytě (nájemní smlouva č. , Anonymizováno, ). Dopisem ze dne , datum, byla žalované dána výpověď z nájmu bytu z důvodu hrubého porušení povinností nájemce, neboť dala byt do užívání třetí osoby bez souhlasu pronajímatele, žalovaná též byla vyzvána k opuštění bytu po uplynutí výpovědní doby (dopis ze dne , datum, , podací arch).

6. Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, účastníky to ostatně ani nebylo navrhováno.

7. Dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“), platí, že „kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“ Dle § 1041 odst. 1 cit. zákona musí ten, kdo se vydání věci domáhá, popsat věc takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. Dle § 1042 cit. zákona se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem zasahuje nebo ruší jeho vlastnická práva jinak než tím, že mu věc zadržuje.

8. Na základě shora provedeného dokazování, tvrzení žalobkyně a žalované dospěl soud k závěru, že žaloba na vyklizení předmětného bytu byla podána po právu.

9. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že uzavřela se žalovanou nájemní smlouvu, na základě které jí přenechala do nájmu předmětný byt. Nájem byl uzavřen na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že žalované byla dána výpověď z bytu a výpovědní doba uplynula ke dni , datum, , tak počínaje dnem , datum, žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu. V daném případě byla žalovaná vyzvána žalobkyní k opuštění předmětného bytu (a to ve shodě s § 2286 o.z.). S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že po , datum, žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu a žalobkyně se po právu domáhá ochrany svého vlastnického práva cestou žaloby na vyklizení předmětné bytové jednotky (§ 1040 o.z.), když soud neshledal důvodu pro odepření ochrany vlastnického práva žalobkyni. Soud proto při svém rozhodnutí vyšel ze žalobkyní předložených listinných důkazů, které její nárok zcela jednoznačně prokázaly.

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., kdy soud uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobkyni předat v zákonné 15tidenní lhůtě, když žalovaná neuvedla žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby soud mohl žalované prodloužit lhůtu pro vyklizení bytu nad zákonnou 15tidenní lhůtu.

11. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení. § 142 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na poslední vývoj judikatury Ústavního soudu týkající se práva na náhradu nákladů právního zastoupení statutárních měst a jejich městských, se soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přidržel stanoviska Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2396/09 ze dne , datum, (viz též nález sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne , datum, ). V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Žalobkyně, kterou je v tomto řízení Městská část , adresa, , nepochybně disponuje takovým materiálním a personálním vybavením, aby pouze svými pracovníky a zaměstnanci mohla podávat žaloby k soudu, účastnit se jednání a hájit svá práva a zájmy. Konečně skutečnosti, které by měly takový závěr vyvracet, v řízení tvrzeny nebyly. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů ve výši , částka, , která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, dle položky č. , hodnota, bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků a dále paušální náhradu nákladů za 2 úkony právní služby v celkové výši , částka, (2 x , částka, ), dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.