24 C 240/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba o zaplacení částky 5 230 Kč spolu s příslušenstvím se zamítá

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, LL.M., advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 659,95 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19 230 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti uzavřena dne datum smlouva o úvěru na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Výše úvěru byla odeslaná z účtu žalobkyně na účet žalované uvedený ve smlouvě. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč, který byl sjednán ve smlouvě. Žalovaná uhradila dne datum částku 1 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, o čemž byla informována. Žalované byla proto účtována smluvní pokuta v celkové výši 1 500 Kč. Dále byly žalované účtovaný účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 19 230 Kč, jenž je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 14 375 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 120Kč, úrokem ve výši 2 205 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč. Ani přes předžalobní upomínku nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstal zcela nečinná.

3. Na ústní jednání dne datum se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z účasti omluvila, o odročení nežádala, souhlasila s projednáním v nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).

4. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich zejména následující skutková zjištění.

5. Dne datum byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč splatit v 24měsíčních splátkách, spolu s úrokem ve výši 49,10 % ročně. Úvěr byl žalované poskytnut datum ve výši 15 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informační memorandum o zpracování osobních údajů, úvěrová smlouva, kopie OP, výpis z účtu žalobkyně, opis výpisu). Od datum do datum žalovaná čerpala předmětný úvěr ve výši 15 000 Kč a celkem v souvislosti s úvěrem uhradila 1 000 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Smluvní pokuta za pozdní splacení splátek činí 500 Kč (sazebník žalobkyně). Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána ke splacení celé půjčky ve výši 19 230 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy (výzva ke splacení ze dne datum). Dopisem ze dne datum byla žalované zaslána výzva před zahájení vymáhání celého dluhu (dopis ze dne datum, podací list). Dne datum byla žalované zaslána předžalobní výzva (předžalobní upomínka, podací arch).

6. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti, pak z potvrzení o ověření bonity z datum soud zjistil, že žalobkyně eviduje ke dni uzavření úvěrové smlouvy, že žalovaná měla dvě děti, zaměstnána s příjmem 18 500 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, bez splátek jiných úvěrů, z externích zdrojů nevyplynuly negativní informace. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, jakým způsobem obecně žalobkyně postupuje při ověřování úvěruschopnosti a jaký je její právní pohled na danou problematiku (potvrzení o ověření bonity, metodika)

7. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

8. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila dostatečné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy). Z provedených důkazů nevyplývá, jakým způsobem žalobkyně získala údaje, uvedené v potvrzení o ověření bonity, a pokud je snad měla získat toliko z tvrzení žalované v žádosti o úvěr (jež rovněž nebyla předloženy ani označena), jakým způsobem je ověřovala. To se týká především údajů o příjmech žalované ze zaměstnání a dále příjmů blíže nespecifikovaných ostatních členů v domácnosti. Zejména však absentují jakékoli údaje o výdajích žalované, popř. její domácnosti. Konkrétní údaje konkrétního dlužníka tedy nebyly věřitelem zjištěny a ověřeny řádně a žalobkyně tedy řádně neprověřila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyně toto řádné prověření v řízení neprokázala). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C číslo v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona).

9. Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nebylo možné dát jí příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, příjmení, J., příjmení, L., příjmení, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, obec, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaná byla v řízení zcela nečinná a nebylo možno zjistit její možnosti a poměry (a ani žalované nebylo možno dát pro jeho nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nespatřuje soud důvod k poskytnutí delší lhůty, než činí běžná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

11. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistiny úvěrů, po odečtení všech dosavadních plateb, vztahujících se k té, které smlouvě. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši jistiny 15 000 Kč, žalovaná zaplatila celkem 1 000 Kč, celkem je tak žalovaná povinna vrátit žalobkyni 14 000Kč (výrok I.).

12. Jelikož jsou předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smlouvy. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvních poplatků, smluvních pokut, smluvních nákladů na vymáhání a smluvních úroků kapitalizovaných i nekapitalizovaných. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé nesplacené jistiny (výrok II).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 659,95 Kč, přičemž tato částka představuje 33,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 230 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč. Za podání ze dne datum soud náhradu nákladů nepřiznal, kdy se jednalo o podání učiněné na základě výzvy soudu k otázce úvěruschopnosti, kterou je žalobkyně povinna tvrdit již v žalobě. Příslušenství pohledávky je tvořeno kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 142,26 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 230 Kč od datum kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku datum ve výši 1 556,83 Kč, tj. celkem 1 699,09 Kč. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vycházel z celého předmětu řízení, tj. z částky 20 929,09 Kč, jenž je tvořena jistinou ve výši 19 230 Kč a kapitalizovaného příslušenstvím ve výši 1 699,09 Kč. Úspěch žalobkyně činí celkem 14 000 Kč tedy 66,89 %. Neúspěch žalobkyně činí celkem 6 929,09 Kč (5 230 + 142,26 + 1 699,09) tedy 33,11 %. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 33,78 %, tj. 1 659,95 Kč (viz shora).

14. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.