24 C 295/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 17 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 7 994 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 239,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 892,75 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 9 na náhradě nákladů řízení částku ve výši, o níž bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 994 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením Smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil o odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, kdy zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 7 994 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,10 % ročně a částku za zpracování zápůjčky za další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 347 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 10 000 Kč a dlužný poplatek částku 7 994 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky 25 773,81 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení z částky 17 994 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 7 994 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 892 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 239,79 Kč, úroku ve výši 26,10 % ročně z jistiny 10 000 Kč od [datum] 2 do zaplacení a úroku z prodlení z jistiny 10 000 kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před podáním žaloby, avšak bezúspěšně.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací] byl žalovanému z důvodu nezmámeno pobytu ustanoven opatrovník pro řízení.

3. V podání ze dne [datum] opatrovník žalovaného uvedl, že s žalobou nesouhlasí, a to především z důvodu promlčení nároků a nesplnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva byla mezi stranami sjednána dne [datum], přičemž úvěr měl být splácen v 52 po sobě jdoucích týdenních splátkách, kdy první splátka měla být uhrazena nejpozději [datum] a poslední [datum]. Podle § 623 zákona 89/2012 Sb. počíná běžet promlčecí lhůta při dílčím plnění dluhu u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti, kdy promlčecí doba je tříletá. Vzhledem k tomu, že první splátka úvěru měla být provedena dne [datum], muselo tak dojít k promlčením minimálně části nároku žalobce. Žalovaný proto vznáší námitku promlčení, a to do celé žalované částky, včetně jejího příslušenství. Dále opatrovník žalovaného uvádí, že podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Podle příloh k podané žaloby pak žalovaný podepsal dne [datum] zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, ve které je mimo jiné uvedeno a) ověření shody a podoby žadatele dle průkazu o povolení pobytu; b) žalovaný podniká v oboru zednických prací s uvedením jeho IČ a sídla; c) údaj o čistém měsíčním příjmu a běžných měsíčních výdajích, přičemž potvrzení těchto informací mělo dojít na základě pracovní smlouvy/živnostenského listu ze dne [datum] a faktur za práci bez jakéhokoliv bližšího určení. Z předložené zákaznické karty, ani z tvrzení žalobce pak nevyplývá, že by žalobce prováděl jakoukoliv jinou kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Z dosavadních materiálů získaných soudem však vyplývá, že žalovaný nikdy neměl na území ČR povolen žádný druh pobytu. Žalovaný tak těžko mohl předložit při sjednání smlouvy svůj průkaz k pobytu vydaným Ministerstvem vnitra České republiky. Žalobce žalovaného řádně neztotožnil a v zákaznické kartě zároveň uváděl nepravdivé údaje. Ze zákaznické karty ani z tvrzení žalobce pak není vůbec jasné, jakým způsobem učinil posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ze zákaznické karty se nedozvíme nic o doložení příjmů žalovaného či jeho rodiny. Údaje obsažené v zákaznické kartě jsou pak nejen zcela obecná, ale jsou vyplněna v rozporu s pokynem žalobce k vyplnění karty. Dokumenty označené v zákaznické kartě, ani jejich kopie, pak žalobce k žalobě nepředložil a zároveň není k žalobě přiložen ani doklad o jakékoliv jiné provedené rešerši nad rámec toho, co je napsáno v kartě zákazníka. Žalobce tak nedodržel svou povinnost dle § 86 odst. 1 a 2 zákona 257/2016 Sb. a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná a k její neplatnosti má soud přihlížet z úřední povinnosti. V souladu s § 87 odst. 1 tak může soud uvažovat maximálně o vrácení jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž splatnost takového bezdůvodného obohacení je stanovena do doby přiměřené možnostem žalovaného k vrácení jistiny. Případný zákonný úrok, tak by mohl být žalobcem požadován nejdříve od tohoto okamžiku. Podle § 621 zákona 89/2012 Sb. počíná běžet promlčecí lhůta u bezdůvodného obohacení od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Promlčecí lhůta k vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného počala žalobci běžet od přiměřeného okamžiku, když žalovaný mohl vrátit jistinu úvěru. Vzhledem k tomu, že k takové přiměřené době vrácení jistiny úvěru ve výši 10 00 Kč pravděpodobně došlo velmi brzy od okamžiku uzavření smlouvy, tedy před více než třemi lety před podáním žaloby, vznáší opatrovník žalovaného námitku promlčení i co do uplatnění částky 10 000 Kč.

4. Žalobkyně v podání ze dne [datum] dále uvedla, že s námitkou žalovaného týkající se promlčení nesouhlasí. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena [datum]. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby dle § 619 odst. 1 OZ. Promlčecí doba je pak tříletá dle ustanovení § 629 odst. 1 OZ, když žaloba byla podána dne [datum]. Pohledávka tedy promlčen není, když promlčení pohledávky by nastalo nejdříve [datum]. Dále uvedla, že žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl zákaznické kartě. V případě, že by soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84-86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně upozorňuje, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti tohoto zákona a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V dané věci však tato tříletá promlčecí lhůta již uplynula, žalovaný tak již nemůže neplatnost smlouvy ani namítat.

5. Právní zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] omluvil, souhlasil však s tím, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že pro případ, kdy soud shledá, že žalobkyní tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno, či bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon, žádá, aby byla soudem vyzvána k jejich doplnění a jednání odročeno. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit věřiteli vedle jistiny i částku 7 994 Kč (úrok ve výši 3 103 Kč, zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 4 891 Kč). V úvěrové smlouvě žalovaný výslovně požádal o hotovostní inkaso splátek. Celková částka, kterou byl žalovaný na základě Smlouvy povinen zaplatit, činila 17 994 Kč, a to v 52týdenních splátkách po 347 Kč. Finanční prostředky byly na žádost žalovaného poskytnuty v hotovosti při podpisu Smlouvy (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]).

8. Před uzavřením smlouvy sepsal právní předchůdce žalobkyně se žalovavým zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl své rodné číslo, číslo dokladu (povolení k pobytu) [anonymizována dvě slova] ČR. Dále sdělil, že pracuje jako OSVČ s čistým příjmem 36 560 Kč, s tím, že celkové měsíční příjmy činí 50 560 Kč a výdaje cca 12 000 Kč měsíčně. Jako„ ověřené dokumenty“ jsou uvedeny pracovní smlouva/ŽL z [datum] a faktury za práci. Žalovaný prohlásil, že proti jeho osobě nejsou vedeny exekuce a není politicky exponovanou osobou ([příjmení] zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr).

9. Předmětná pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla společností [právnická osoba], postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně Seznamu postupovaných pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši dluhu informován společností [právnická osoba], dopisem ze dne [datum] a byl vyzván k úhradě dluhu (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně (Výzva k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku).

10. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky v celkové výši 17 994 s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal, poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit jí poplatek za čerpání úvěru a úrok. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžité prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Pohledávka ze smlouvy vůči žalovanému byla společností [právnická osoba], postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný ani po postoupení pohledávky žalobkyni nesplatil.

12. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ je neplatné ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smyl a účel zákona vyžaduje.“ 13. Dle § 588 o.z.„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuj veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrtit a zaplatit úroky.“ 15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“),„ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 16. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ„ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména (…) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).“ Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ„ poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“ Podle § 78 odst. 5 ZSÚ„ povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.“ 17. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ„ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“ 18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ„ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ,„ (j) e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“ 20. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ. Pohledávka společnosti [právnická osoba] na vrácení poskytnutých peněžních prostředků byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o. z.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nebylo jí možné dát příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, právní předchůdce žalobkyně řádně s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, [obec], C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se právní zástupce žalobkyně k jednání nedostavil, nemohlo mu být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně úvěr splácet.

22. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

23. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že žalovaný byl ztotožněn na základě průkazu k pobytu vydaného MV ČR a dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byli ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní/podnájemní smlouvy. Z provedených důkazů však takováto skutečnost nevyplynula. Z provedeného pátrání po bytu žalovaného bylo soudem zjištěno, že žalovaný neměl ke dni [datum] na území ČR povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců ([anonymizováno 6 slov] [číslo listu] [anonymizováno]). Z důkazu kartou zákazníka pak vyplynulo, že žalovaný pracuje jako OSVČ – zednické práce a měli být předloženy faktury za práci, pracovní smlouva ani výplatní pásky tak žalovaným dle zákaznické karty předloženy nebyly. Žalobkyně však žádné kopie listin, ze kterých by posoudila úvěruschopnost žalovaného soudu nepředložila, přestože by je s ohledem na popsaný obsah karty zákazníka jakož i § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 větu první a odst. 5 ZSÚ měla mít dosud uschovány. Žalobkyně tedy neprokázala, že by společnost [právnická osoba], výši příjmu žalovaného ověřovala podle § 84 odst. 2 věty poslední ZSÚ, přestože právě výše příjmu je podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ rozhodující pro posouzení schopnosti splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a z toho důvodu je nutné ji ověřovat.

24. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně tvrdila, že si společnost [právnická osoba] vycházela z nájemní smlouvy, však v kartě zákazníka jsou uvedeny pouze odhadované měsíční výdaje, žádné doklady k výši výdajů zde nejsou uvedeny. Obdobně jako výše příjmu je i výše výdajů spotřebitele rozhodujícím hlediskem pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, jak vyplývá z § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. Jistou část těchto výdajů na zajišťování základních osobních potřeb lze patrně určit odhadem, jak to činí i zákonodárce například při zřízení institutu životního minima. Takový zjednodušený postup však lze aplikovat jen tehdy, je-li pro odhad výše výdajů k dispozici dostatek ověřených vstupních údajů. V případě nákladů na bydlení je tak zejména potřeba mít ověřeno, zda spotřebitel využívá bydlení nájemní, nebo zda bydlí ve vlastní nemovitosti, neboť výše nákladů spojených s bydlením je u každé z uvedených variant značně rozdílná, přičemž zejména u nájemního bydlení budou náklady na bydlení patrně tvořit největší část výdajů spotřebitele. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru rezignuje na ověření přesné výše výdajů spotřebitele a zároveň neověří ani způsob bydlení spotřebitele, nelze mít za to, že by řádně ověřil výši výdajů spotřebitele podle § 84 odst. 2 věty poslední ZSÚ.

25. Dalším neméně významným údajem pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr také způsob plnění dosavadních dluhů podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. [příjmení] mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru daný způsob plnění posoudit, musí nejprve zjistit, zda spotřebitel již měl nebo stále má dluhy a jak dluhy splácí. Zároveň musí sjednané splátky dosud nesplacených dluhů zahrnout též mezi výdaje spotřebitele. V předmětném případě nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba], [anonymizováno], ověřovala existenci a způsob plnění dluhů žalovaného, neboť taková skutečnost nevyplynula ani z karty zákazníka, když spol. [právnická osoba] se plně spokojila s prohlášením žalovaného. Žádné doklady podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSÚ ohledně ověřování existence a způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného nebyly soudu předloženy.

26. Jelikož nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba], před uzavřením smlouvy s žalovaným řádně posoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky, s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla oprávněna s ním smlouvu uzavřít. Protože smlouvu přes uvedené uzavřela, je tato neplatná podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu přes § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ a podle § 588 o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, jak dovodil rovněž Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK). K tomu se sluší poznamenat, že podle čl. XVIII zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, bude s účinností od [datum] bude § 87 odst. 2 věta druhá ZSÚ výslovně znít:„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ 27. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], je neplatný, jsou si smluvní strany povinny podle zásad bezdůvodného obohacení upravených v § 2991 a 2993 o. z. se zvláštní úpravou splatnosti v § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ, přičemž pohledávka společnosti [právnická osoba], vůči žalovanému přešla na žalobkyni. Proto je povinen vrátit žalobkyni nesplacenou jistinu, jak soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku.

28. S ohledem na výše uvedené, tedy že smlouva o úvěru je neplatná, jsou si účastníci povinni vrátit plnění z této neplatné smlouvy (§ 2993 o.z.). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho, zbývá mu tedy vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč. Soud tedy v části 10 000 Kč žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 7 994 Kč zamítl. Pokud jde o příslušenství žaloby včetně úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť splatnost peněžitého dluhu nastane až po právní moci tohoto rozsudku, žalovaný tak dosud není v prodlení s jeho splacením.

29. Pro úplnost soud dodává, že neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou opatrovníkem žalovaného týkající se promlčení bezdůvodného obohacení neboť dosud nedošlo ke splatnosti bezdůvodného obohacení a soud by měl splatnost určit až ve svém rozhodnutí (viz níže - bod 30 rozsudku).

30. Žalovaný je podle § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Účastníci se na této době nedohodli, vznikl tak mezi nimi spor o tuto dobu, proto soudu nezbylo než dobu přiměřenou možnostem žalovaného určit podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Žalovaný se k přiměření době k vrácení poskytnuté jistiny nevyjádřil. Soud proto stanovil žalovanému lhůtu k plnění podle § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jež se jeví jako přiměřená k tomu, aby si během ní žalovaný opatřil dostatek peněžních prostředků pro splacení celého dluhu, jehož výše není nikterak závratná.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně i žalovaný byli ve věci úspěšní pouze částečně, kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je skoro stejný.

32. O náhradě nákladů státu soud rozhodl výrokem IV. podle § 148 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř., kdy o výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení, a to po právní moc usnesení o přiznání odměny opatrovníka žalovaného.