24 C 39/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 93 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 67 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67 750 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 750 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 500 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne [datum] provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl ke dni odtahu vozidla žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní a vyzvednuto dne [datum]. Odpovědnost provozovatele je dána § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, kdy se jedná o odpovědnost objektivní, tzn. bez ohledu na zavinění. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné, kdy výše ceny je stanovena příslušným nařízením [anonymizováno] [obec] účinným v den odtahu. Parkovné je pak počítáno za každý započatý dne podle nařízením, které je v příslušný den účinné. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah 1 300 Kč, služby parkoviště za 1. dne ve výši 150 Kč, služby parkoviště za 2. a každý další i započatý den do vyzvednutí – nejpozději do [datum] ve výši 200 Kč, služby parkoviště za každý další i započatý den od účinnosti na řízení [číslo] tj. od [datum] do dne vyzvednutí vozidla ve výši 50 Kč. Pohledávka odpovídající období od [datum] do [datum] byla žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Předmětem této žaloby je pak pohledávka za následující období od [datum] do data vydání vozu dne [datum], tj. [číslo] dní x 50 Kč, tedy 93 500 Kč. Přestože byl žalovaný předžalobně upomenut, dlužnou částku neuhradil. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že dlužnou částku neuznává ani částečně. Nárok žalobce na zaplacení nákladů za střežení vozidla v období od [datum] do [datum] je promlčen. Dále uvedl, že nejde o účelně vynaložené náklady, kdy cena vozidla [anonymizováno] je přibližně 5 000 Kč a náklady na odstranění vozidla ve výši 182 784,20 Kč, tedy přibližně o 3 600 % vyšší než cena vozidla. Žalobkyně měla k vozidlu zadržovací právo a poté, co náklady za odstranění přesáhly cenu vozidla, se mohla uspokojit ze zástavy. Domáhá-li se žalobkyně nákladů za střežení vozidla za dobu od 725. dne střežení, nejde o škodu, resp. o náklady, které může žalobkyně požadovat, jelikož podmínkou uplatnění tohoto nároku je účelnost jejich vynaložení. Současně jsou náklady za odstranění vozidla ve výši 182 784,20 Kč v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně netvrdí, z jakého důvodu žalobkyně vozidlo odstranila, žalovaný žádné ustanovení zákona neporušil. Žalovaný o odstranění vozidla nevěděl a účtovat tak náklady, aniž by byl žalovaný vyrozuměn, je taktéž v rozporu s dobrými mravy. Závěrem žalovaný uvedl, že není provozovatelem vozidla, jelikož vozidlo se od [datum] považuje za zaniklé a současně žalobkyně postrádá aktivní legitimaci k vedení sporu, kdy pravomoc odstraňovat vozidla a požadovat náhradu nákladů má [stát. instituce]. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že aktivní legitimace žalobkyně je dána, kdy žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou [anonymizována tři slova] a dle zřizovací listiny je oprávněna provádět odtah a střežit vozidla, o jejich odtažení rozhodne [stát. instituce]. V daném případě bylo o odtahu vozidla rozhodnuto dle § 27 zákona č. 361/2020 Sb. srážníkem Městské policie. Dále uvedla, že vozidlo nelze považovat za zaniklé, kdy žalovaný je stále jako vlastník zapsán v registru vozidel. Žalovaný byl opakovaně vyzýván o vyzvednutí vozidla a úhradě dlužné částky, avšak žalovaný si výzvy nevyzvedl. Námitka promlčení není dle žalobkyně důvodná, kdy vozidlo bylo umístěno na odtahové parkoviště a z tohoto parkoviště bylo vydáno v rámci exekučního řízení dne [datum]. Reálná splatnost dluhu tak nastala až po vydání vozidla z odtahového parkoviště. Výše ceny za odtah a parkovné je stanoveno nařízením [anonymizováno] [územní celek] [číslo] ve výši 50 Kč za každý započatý den do vyzvednutí a žalobkyně tak nepožaduje žalovanou částku nijak svévolně. K jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil žalovaný a právní zástupce žalovaného. Soud věc projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z čl. VI. zřizovací listiny žalobkyně soud zjistil, že předmětem činnosti žalobkyně je zajišťování přemisťování nalezených a opuštěných vozidel předaných [stát. instituce] včetně jejich hlídání (bod 2.5). Dále provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie [anonymizováno] [obec] a policistů ČR (bod [číslo]) a zajišťování jménem [anonymizováno] [obec] správu a vymáhání neuhrazených pohledávek [anonymizováno] [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel, a to dle pravidel schválených [jméno] [anonymizováno] [obec] (bod 2. 16). Z Nařízení [územní celek] [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, účinného od 1. 4. 2013, vyplývá, že ceny za služby parkovišť takto odtaženého osobního automobilu na nepřetržitě střeženém parkovišti činí od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč. Dne [datum] byl proveden odtah vozidla. [anonymizováno], [registrační značka] z místa [ulice] [ulice], a to dle § 27 zákona č. 361/2000 Sb., jehož provozovatelem/ vlastníkem je od [datum] žalovaný. Jelikož nebylo vozidlo zaevidováno a do dne [datum] nebyla podána žádost o zápis vozidla do registru, vozidlo k [datum] zaniklo (protokol odtahu [číslo] m výpis z centrální evidence vozidel, sdělení [stát. instituce] - [anonymizováno] evidence motorových vozidel na čl. 32 spisu, karta vozidla). Dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k převzetí vozidla. Současně byl žalovaný informován o místě umístění vozidla a o výši ceny parkovného za každý den střežení a upozorněn na to, že výše pohledávky za poskytnuté služby narůstá o 200 Kč za 2 a další den. Výzva byla žalovavému zasílána 2x, a to adresu [adresa], kdy žalovaný si zásilky nepřevzal (výzva ze dne [datum] včetně dodejek). Opětovně byl žalovaný k vyzvednutí vozidla vyzván dne [datum] a současně byl vyzván k úhradě částky 91 945,82 Kč (výzva ze dne [datum] včelně dodejky). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 89 284,20 Kč s příslušenstvím, za odtah a parkovné za období od [datum] do [datum] (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Dne [datum] bylo předmětné vozidlo vydraženo, a to na základě exekučního příkazu sp. zn. [spisová značka] na základě pověření [název soudu], čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vydaného na základě vykonatelného rozhodnutí – rozsudek č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (protokol o dražbě movitých věcí čj. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], potvrzení vydražitele ze dne [datum]). Na základě shora provedeného dokazování, tvrzení žalobkyně a žalovaného, jakož i na základě zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky 93 500 Kč s příslušenstvím byla částečně podána po právu. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je na straně žalobkyně dána aktivní legitimace k vedení sporu a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je dána. Na základě zřizovací listiny z dne [datum] byla Zastupitelstvem [územní celek] zřízena žalobkyně jako příspěvková organizace, jejíž činností je zajišťování přemísťování nalezených a opuštěných vozidel předaných [anonymizováno] včetně jejich hlídání, výkon oprávnění hl. m. [obec], uvedený v ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v odstranění vozidel z komunikací, včetně jeho hlídání; provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie [anonymizováno] [obec] a policistů ČR; zajišťování jménem [anonymizováno] [obec] správu a vymáhání neuhrazených pohledávek [anonymizováno] [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel, a to dle pravidel schválených Radou [anonymizováno] [obec] (čl. VI. bod 2.5, [číslo], [číslo] a [číslo] zřizovací listiny). Odtah vozidla byl proveden na pokyn strážníka Městské policie, a to na zádě § 27 zákona č. 361/2000 Sb. Dále se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovavým a dospěl k závěru, že je důvodná. Žalobkyně se domáhá úhrady parkovného za období od [datum] do [datum] obecná promlčecí lhůta je tří letá a počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 629 odst. 1 a § 619 odst. 1 o.z.). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná strana dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu lhůty (§ 619 odst. 2 o.z.). Při dílčích plnění dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění od dne jeho dospělosti (§ 623 věta prvá o.z). V daném případě nárok na úhradu parkovného za období od [datum] do [datum] je promlčen, kdy od každého samostatného dne běží samostatně 3 letá promlčení lhůta. Posledním dnem pro uplatnění nároku za parkovné za [datum] byl [datum], kdy žaloba byla podána až dne [datum], tj. po uplynutí 3 leté promlčecí doby pro nejzazší den uvedeného období. Argumentace žalobkyně, že reálná možnost vymáhat uvedenou pohledávku je až po vydání vozu, tj. po [datum] je lichá. Sám žalobce uvedl, že za dřívější období ([datum] – [datum]) již parkovné žaloval a bylo o něm i pravomocně rozhodnuto. Dle soudu se žalobkyně nároku za parkovné může domáhat kdykoliv během doby střežení. Pokud žalobkyně uvedla, že vozidlo bylo vydáno exekučně a exekuce byla zahájena v roce [rok], na tomto názoru ničeho nemění. Žalobkyně se nároku na odtah za uvedené období mohla, během tohoto období, domáhat kdykoliv. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovaná částka ve výši 67 750 Kč, parkovné za období od [datum] do [datum], tj. [číslo] x 50, byla ke dni podání žaloby, tj. [datum], promlčena, neboť žalobkyně se mohla domáhat svého práva za poslední den uvedeného období poprvé dne [datum] a tříletá promlčení lhůta tak uplynula dne [datum]. Za každý den předcházející datu [datum], platí shora uvedené taktéž (výrok I. tohoto rozsudku). Dále soud zabýval nárokem na zaplacení částky 25 750 Kč, tj. parkovného za období od [datum] do [datum] a dospěl k závěru, že tento nárok je po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] provedla odtah předmětného vozidla a dne [datum] bylo vozidlo vydáno. Cena za parkovného za období [datum] – [datum] byla účtováno v souladu s § 2 odst. 3 nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel. Dále bylo jednoznačné prokázáno, že žalovaný je jako vlastník předmětného vozidla zapsán v registru silničních vozidel od [datum], kdy vozidlo k [datum] zaniklo (sdělení [stát. instituce] - [anonymizováno] evidence motorových vozidel na čl. 32 spisu). Žalovaný namítal, že není provozovatel vozidla, neboť vozidlo se ke dni [datum] považuje za zaniklé. Dle čl. II. bod 4 písm. b) zákona 239/2013 Sb. platí, že za zaniklé se považuje takové silniční vozidlo, u kterého není ke dni účinnosti tohoto zákona zapsán v registru silničních vozidel jeho vlastník a do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona není podána žádost o zápis vlastníka silničního vozidla do registrů. Dle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsaná v registru silničních vozidel. Ústavní soud ve svém nálezu Pl.

I. ÚS 21/2018 uvedl, že uplynutím lhůty pro podání žádosti (čl. II. bod 4 písm. b) zákona [číslo]) nedošlo k zásahu do vlastnického práva k silničnímu vozidlu, nýbrž vozidlo bylo vyřazeno z registru. V takovém případě, nedochází k zániku vlastnického práva podle soukromého práva, ale jen zániku registrace, tj. zaniklé vozidlo dále existuje, ale není právně registrováno. Registru silničních vozidel je stejně jako katastr nemovitostí veřejnoprávní evidencí, která plní funkce v oblasti zajištění. Dle shora uvedeného, tak jednoznačné vyplývá, že žalovaný je po celou dobu vlastníkem vozidla a tedy i jeho provozovatelem ves smyslu § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. Dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. rozhodne o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklady jeho provozovatele. Jelikož v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný je provozovatelem – vlastníkem předmětného vozidla. Žalovaný v řízení namítal, že žádné ustanovení zákona, podle kterého by bylo možné vozidlo odstranit, neporušil, však toto svoje tvrzení žádným způsobem neprokázal. Námitka žalovaného, že žalobce v žalobě netvrdí, z jakého důvodu žalobce vozidlo odstranil, není důvodná, kdy v žalobce uvedl, že odtah byl proveden na základě pokynu strážníka Městské policie [anonymizováno] [obec], a to na základě § 27 zákona 361/2000 Sb. Odtah vozidla dle § 27 zákona 361/2000 Sb. je prokázán protokolem o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaného se k jednání nedostavil, nebylo mu možné dát příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. týkající se naříkal tvrzení o neoprávněnosti odtahu. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se právní zástupce žalobce k jednání nedostavil, nemohlo mu být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení tvrzeného a důkazního břemene Závěrem se soud zabýval námitkou žalovavého, spočívají v tom, že náklady na odstranění vozidla spočívající v 3 600% ceny vozidla jsou v rozporu s dobrými mravy a že účtovat žalovanému dlouhodobé náklady na střežení vozidla, aniž by byl vyrozuměn, je taktéž v rozporu s dobrými mravy. Soud s námitkami žalovaného nesouhlasí. Soud při svém rozhodování použil judikaturu Nejvyššího soudu dopadající na projednávanou věc. Dle usnesení Nejvyššího soudu č.j. 23 Cdo 460/2012 ze dne 18. 8. 2012:„ Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.“ Žalobce v řízení prokázal, že žalovaný byl o odstranění vozidla opakovaně informován. V dopise ze dne [datum] byl žalovaný informován o tom, že dne [datum] byl proveden odtah vozidla, byl informován o tom, kde se vozidlo nachází, byl vyzván k převzetí vozidla a současně byl upozorněn na každodenní navyšování pohledávky za střežení vozidla (dopis ze dne [datum]). Dále byl žalovaný vyzván dne [datum]. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni částku 89 284,20 Kč s příslušenstvím, a to za odtah a střežení vozidla v období od [datum] do [datum]. Naposledy byl žalovaný k zaplacení částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] v Žalovaný tak byl několikrát žalobkyní vyzván k vyzvednutí vozidla, byl upozorněn na každodenní nárůst výše pohledávky. Skutečnost, že žalovaný si zásilky nepřebíral a výše pohledávky se tak několikanásobně navýšila, nemůže jít k tíži žalobkyně a její uplatnění tak není v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný měl již v roce [rok] možnost účasti na soudní jednání, kdy k uvedenému jednání se nedostavil a soud tak rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Na základě tohoto exekučního titulu byla následně v roce [rok] provedena dražba předmětného vozidla. Stejně tak soud nesouhlasí s námitkou žalobce, že účtovat si cenu za parkovné ve výši 3 600% vyšší než je cena vozidla je v rozporu s dobrými mravy. Jak již bylo řečeno výše, žalovaný byl o odtahu vozidla informován žalobkyní ihned po jeho odtahu a pak několikrát i během střežení, současně se mohl žalovaný bránit i v rámci soudního řízení. Žalovaný avšak byl po celou dobu zcela nečinným, zásilky si nepřebíral a k jednání k soudu se nedostavil. Žalovaný byl na zvyšující se cenu za každý dne střežení upozorněn a jeho nečinnost tak nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla, a to se všemi právy, ale zejména povinnostmi s tím souvisejícími. Žalovaný svým jednáním porušil § 27 zákona č. 361/2000 Sb. a vznikla mu tak povinnost uhradit náklady s tím spojené. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když s ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci úspěšný pouze částečně.