24 C 77/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt č. hodnota o velikosti 2+1 s příslušenstvím, ve 3. nadzemním podlaží domu č. p. Anonymizováno, která je součástí pozemku parc. č. adresa, k. ú. adresa, obec adresa a vyklizený jej předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou soudu došlou dne datum domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a vyklizený žalobkyni předat byt č. hodnota nacházející se v budově č.p. Anonymizováno, která je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno, k. ú. adresa, obec adresa. Hlavní město adresa je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je budova č.p. Anonymizováno, k. ú. adresa, obec adresa, žalobkyni byla svěřena správa nemovitosti. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena nájemní smlouva č. Anonymizováno, jejímž předmětem je nájem bytu č. hodnota, o velikosti 2+1, který se nachází ve výše specifikované budově. Nájem byl sjednán na dobu určitou od datum do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil nájemné ani splátky dluhu dle dohody o splácení dluhu, žalobkyně již nájemní smlouvu žalovanému neprodloužila a nájemní vztah skončil dne datum. Žalovaný tak od datum užívá byt bez právního důvodu. Žalobkyně proto požaduje vyklizení bytu a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když žalobkyně ve svém podání ze dne datum uvedla, že s tímto postupem souhlasí, žalovaný se pak k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Hlavní město Prahu je vlastníkem pozemku p.č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsané na LV č. hodnota, jehož součástí je budova č.p. Anonymizováno, jejichž správa byla svěřena žalobkyni (výpis z katastru nemovitostí). Dne datum byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva č. Anonymizováno, na základě které žalobkyně přenechala žalovanému do užívání byt číslo hodnota o velikosti 2+1, umístěný v budově viz shora. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to na dobu od datum do datum. Nájemní smlouva dále upravuje další práva a povinnosti obou smluvních stran, např. povinnost žalovaného hradit nájemné ve výši stanovené evidenčním listem (nájemní smlouva č. Anonymizováno, evidenční list). Zároveň žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu o splátkách dluhu žalovaného vůči žalobkyni (dohoda o splácení dluhu ze dne datum, rozpis splátek). Dne datum žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu dluhu a upozornila jej, že porušuje povinnosti nájemce zvlášť hrubým způsobem (splatnost celého splátkového kalendáře ze dne datum, upozornění na porušování povinností nájemce zvlášť závažným způsobem ze dne datum, kopie obálky). Žalovanému bylo ze strany žalobkyně dne datum sděleno, že mu nájemní smlouva již dále nebude prodloužena, tj. nájem končí dnem, jak byl sjednán ve smlouvě, tedy dnem datum, přičemž byl upozorněn, že pokud nebude byt vrácen do datum bude podána žaloba na vyklizení (vyjádření k žádosti o prodloužení nájemní smlouvy ze dne datum, kopie obálky).

6. Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, účastníky to ostatně ani nebylo navrhováno.

7. Dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, platí, že „kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“ Dle § 1041 odst. 1 cit. zákona musí ten, kdo se vydání věci domáhá, popsat věc takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. Dle § 1042 cit. zákona se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem zasahuje nebo ruší jeho vlastnická práva jinak než tím, že mu věc zadržuje.

8. Na základě shora provedeného dokazování, tvrzení žalobkyně a žalované dospěl soud k závěru, že žaloba na vyklizení předmětného bytu byla podána po právu.

9. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že uzavřela se žalovaným nájemní smlouvu, na základě které mu přenechala do nájmu předmětný byt. Nájem byl uzavřen na dobu určitou, a to na do datum. Vzhledem k tomu, že sjednaný nájem skončil ke dni datum, počínaje dnem datum tak žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu. V daném případě byl žalovaný vyzván žalobkyní k opuštění předmětného bytu. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že po datum žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu a žalobkyně se po právu domáhá ochrany vlastnického práva cestou žaloby na vyklizení předmětné bytové jednotky (§ 1040 o.z.), když soud neshledal důvodu pro odepření ochrany vlastnického práva žalobkyni. Soud proto při svém rozhodnutí vyšel ze žalobkyní předložených listinných důkazů, které její nárok zcela jednoznačně prokázaly.

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., kdy soud uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobkyni předat v zákonné 15tidenní lhůtě, když žalovaný neuvedl žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby soud mohl žalovanému prodloužit lhůtu pro vyklizení bytu nad zákonnou 15tidenní lhůtu.

11. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení. § 142 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na poslední vývoj judikatury Ústavního soudu týkající se práva na náhradu nákladů právního zastoupení statutárních měst a jejich městských, se soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přidržel stanoviska Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2396/09 ze dne 13. 8. 2012 (viz též nález sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010). V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Žalobkyně, kterou je v tomto řízení adresa, nepochybně disponuje takovým materiálním a personálním vybavením, aby pouze svými pracovníky a zaměstnanci mohla podávat žaloby k soudu, účastnit se jednání a hájit svá práva a zájmy. Konečně skutečnosti, které by měly takový závěr vyvracet, v řízení tvrzeny nebyly. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů ve výši částka, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka dle položky č. hodnota bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků a dále paušální náhradu nákladů za 2 úkony právní služby v celkové výši částka (2 x částka), dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto rozsudkem, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí u obecného soudu povinného (§ 251 a § 252 odst. 1 o.s.ř.).