27 C 11/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem část obce a číslo , PSČ obec t.č. ve VTOS ve věznici Kuřim o zaplacení 300 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 300 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve vztahu mezi účastníky nemá žádný z nich nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 9, náhradu nákladů řízení, o níž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobce podal dne 11. 1. 2021 žalobu, kterou se domáhal po žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobce odůvodnil svůj nárok tak, že žalovaný se dopustil vůči žalobci trestného činu znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník (dále jen tr.z.), za což byl odsouzen (v konečném důsledku) rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 10 To 57/2020 k odnětí svobody, kterýžto trest nyní žalovaný vykonává. Žalobce se ke shora uvedenému trestnímu řízení připojil jakožto poškozený s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč. V trestním řízení bylo prokázáno, že žalovaný se tohoto jednání dopouštěl dílčími útoky nejméně od roku 2016 do [anonymizováno] 2018, když využíval nezletilosti, duševního stavu a bezbrannosti žalobce, který je i dle závěrů znaleckých posudků duševně sláb. U osoby žalobce došlo jednáním žalovaného k vývoji posttraumatické stresové poruchy (dále jen PSP), jež se projevuje jeho duševními útrapami (děsivé sny, změny nálad, atd.). Soud prvního stupně tehdy vyšel ze znaleckého posudku, který stanovil nemajetkovou újmu žalobce na minimálně 251 144 Kč, přičemž zároveň zdůraznil, že se jednalo o významný zásah do tělesné integrity, důstojnosti, cti a intimního života. Uplatněná částka byla žalobci přiznána rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 3 T 3/2020 ze dne 14. 5. 2020, odvolací soud však toto rozhodnutí zrušil, žalovaného sám odsoudil a ohledně nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy rozhodl o jeho odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních dle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. trestní řád (dále jen tr.ř.) Částku 300 000 Kč nadále žalobce považuje za odpovídající přiměřenému zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.). K osobě žalovaného pak žalobce uvedl, že je vyučený kuchař, který před zahájením trestního stíhání vydělával 20 000 Kč měsíčně, je svobodný a bezdětný, neměl by tak mít problém žalovanou částku uhradit. Žalobce zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

2. Dne 19. 2. 2021 soud usnesením č.j. 27 C 11/2021-39 žádosti o ustanovení zástupce vyhověl. Dne 7. 6. 2021 Obvodní soud pro Prahu 10 v opatrovnickém řízení schválil rozsudkem č.j. 50 Nc 1001/2021-60 podání této žaloby za tehdy ještě nezletilého žalobce. Právní moci tento rozsudek nabyl dne 14. 7. 2021.

3. Dne 18. 8. 2021 žalobce k výzvě soudu doplnil a upřesnil žalobu tak, že se domáhá (právě a pouze) přiměřeného zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění, ve výši 300 000 Kč. K tomu došlo založením překážky lepší budoucnosti žalobce, v důsledku ublížení na zdraví způsobeného mu žalovaným (§ 2958 o.z., část věty první za středníkem). Žalobce byl nejméně od roku 2016 do [datum] opakovaně sexuálně zneužíván žalovaným různými formami osahávání a masturbace, k nimž docházelo přes nesouhlas a odpor nezletilého žalobce. Dále byl nezletilý žalobce v [anonymizováno] 2018 v Chorvatsku žalovaným omámen alkoholem a prášky a poté sexuálně zneužit masturbací, zasunutím tyčinky do análního otvoru a žalovaný se rovněž pokusil o zasunutí svého penisu do konečníku žalobce. Tato jednání byla trestním soudem kvalifikována jako trestný čin znásilnění. Dle znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., byla činy žalovaného způsobena žalobci (těžká) újma na zdraví ve formě PSP. Dle znaleckého posudku JUDr. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. LL.M., jenž (také) z výše uvedeného posudku vycházel, má žalobce závažné duševní obtíže (např. zhoršení prospěchu, horší soustředění, podrážděnost, problémy v rozhodování, složitá komunikace), kdy k ustálení zdravotního stavu došlo ke konci roku 2019. Pro určení ohodnocení ztížení společenského uplatnění znalec užil Metodiku Nejvyššího soudu, přičemž s ohledem na tehdejší nízký věk žalobce připadá do úvahy zvýšení až o 35 % Ani příslušným znaleckým zkoumáním však není možné dostatečně ohodnotit škodu v oblasti citové a emocionální v užším slova smyslu. Žalobce je tak přesvědčen, že s ohledem na to, že k újmě došlo ještě před dovršením jeho 16 let, jsou jeho následky celoživotní a jeho život tak jednáním žalovaného ztratil významným způsobem na kvalitě.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním datovaným 10. 10. 2021. Žalovaný především zpochybnil závěry znaleckých posudků z trestního řízení a závěry trestního řízení jako takového. Dále uvedl, že příznaky PSP měl žalobce buďto ještě před spácháním trestného činu (deprese) anebo si je mohl vymyslet (sny) popř. nejsou jednoznačně prokazatelné (flashbacky). Již před spácháním trestného činu bral žalobce léky a navštěvoval psychiatra, dále konzumoval alkohol a kouřil, kdy toto se projevovalo na jeho psychickém stavu i školních výsledcích. Žalovaný tak zpochybnil, že by spáchaná trestná činnost způsobila překážku lepší budoucnosti žalobce. Na podporu svých tvrzení navrhl výslech znalců z trestního řízení, dále výslech a psychiatrickou lékařskou zprávu žalobce a vysvědčení žalobce. Žalovaný ještě dodal, že je nemajetný, výstup z trestu má naplánován na 10/2024 a poté bude vykonávat 2 roky ústavní léčbu, přičemž poté mu bude 52 let, pravděpodobně mu bude přiznán invalidní důchod a nebude tak schopen případně přiznanou žalovanou částku uhradit. Navrhl tak zamítnutí žaloby. Podáním datovaným 5. 2. 2022 ještě žalovaný doplnil, že žádost o invalidní důchod mu byla příslušnou Okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) zamítnuta.

5. Dne 8. 11. 2021 žalobce k vyjádření žalovaného, datovanému 10. 10. 2021, poskytl svou repliku. Tvrzení žalovaného označil za irelevantní, když se jedná o polemiku s pravomocnými rozhodnutími z trestního řízení. Dále poukázal na tvrzení žalovaného svědčící o vymahatelnosti případně přiznané částky, kdy žalovaný bude propuštěn v produktivním věku a i potenciální invalidní důchod by mohl být postižen. Žalovaným navrhované důkazy označil žalobce za nadbytečně, když výslech znalců byl proveden v trestním řízení a výslechem žalobce by mohlo dojít k další traumatizaci, vysvědčení nemají v dané věci žádnou důkazní hodnotu.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z připojeného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 3 T 3/2020 soud zjistil toto. Žalovaný byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, č.j. 3 T 3/2020-571 shledán vinným ze zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a), c) tr.z., kterého se dopustil tím, že: 1) v přesně nezjištěné době od roku 2016 do [datum] se úmyslně dopouštěl zde blíže rozepsaných sexuálních aktivit s žalovaným, a to přes jeho odpor; žalovaný přitom zneužil nezletilost žalobce, psychickou a fyzickou převahu, zvýšenou sugestibilitu a nižší intelekt žalobce; 2) v [anonymizováno] 2018 v Chorvatské republice podal žalobci úmyslně alkohol a nezjištěné léky na uklidnění a poté s ním ve stavu bezbrannosti provozoval zde popsané sexuální aktivity. Pro toto jednání byl nepravomocně odsouzen k nepodmíněnému výkonu trestu odnětí svobody (dále jen VTOS) v trvání 5,5 roku, ústavnímu ochrannému léčení sexuologickému a k povinnosti nahradit poškozenému žalobci nemajetkovou újmu v částce 300 000 Kč. Soud při stanovení výše náhrady škody vyšel ze znaleckého posudku, který stanovil minimální částku nemateriální újmy na zdraví žalobce na 251 144 Kč, přičemž soud i s ohledem na výpověď žalobce a svědků dospěl k závěru, že částka 300 000 Kč, se kterou se žalobce jako poškozený připojil k trestnímu stíhání, plně odpovídá. K odvolání žalovaného byl shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze zcela zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, č.j. 10 To 57/2020-650, přičemž odvolací soud sám opětovně ve věci rozhodl a za shledání viny dle § 185 odst. 1 alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) t.z. byl žalovanému uložen trest v trvání 5 let, ústavní ochranné léčení sexuologické a poškozený žalobce byl odkázán dle § 229 odst. 1 tr.ř. s uplatněným nárokem na občanskoprávní řízení. V rámci odůvodnění se Vrchní soud podrobně zabýval námitkami žalovaného týkajícími se znaleckých posudků, kdy soud znalecké posudky označil za zcela řádně provedené, vypracované a obhájené erudovanými znalci, kdy jejich závěry na sebe navzájem navazují a pro jejich validitu dále svědčí další důkazy nashromážděné OČTŘ, které svědčí o věrohodnosti poškozeného žalobce a nalézacím soudem učiněných závěrů o skutkovém stavu. Ke zrušení výroku o náhradě škody (a odkazu na civilní řízení) soud odvolací přistoupil především z důvodu, že soud prvního stupně (a zejména ani poškození ve svém připojení se) nerozlišil vůbec mezi jednotlivými možnými formami nároků z majetkové újmy, tedy nebylo patrné, zda bylo žádáno (a přiznáno) bolestné nebo/a ztížení společenského uplatnění nebo/a příkoří způsobené duševními útrapami, a v jaké výši toho kterého dílčího nároku. Znaleckým posudkem z oboru psychiatrie a psychologie znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. z 27. 12. 2019 na č.l. 212-227 trestního spisu byl zjišťován duševní stav poškozeného (žalobce). Žalobce byl v inteligenčním podprůměru, s nezralou jednoduchou osobností. Trpěl poruchou aktivity a pozornosti. Žalobcova osobnost měla výrazné sklony k sugestibilitě, submisivitě a závislosti na jiných, což vedlo k opakovanému navštěvování obviněného (žalovaného) i přes jeho trestněprávní jednání. Znalci u žalobce vysledovali projevy PSP projevující se bezděčnými návraty vzpomínek (tzv. flashbacky), děsivými sny, úzkostí, depresí, agresí, studem, pocity bezmoci a kolísáním emočního a afektivního prožívání. Tyto projevy lze považovat za následky žalovaným spáchaného jednání, a to i s ohledem na vázanost těchto příznaků na osobu žalovaného – obava ze setkání, vztek vůči němu, obava z jeho propuštění, objevování žalovaného v děsivých snech. Žalobce nebyl shledán osobou, u níž by byl problém s věrohodností, pamětí či reprodukcí vzpomínek. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. LL.M. z 5. 5. 2020 na č.l. 509-524 trestního spisu byla stanovována nemateriální újma na zdraví. Znalec postupoval dle Mezinárodní klasifikace funkčních poruch v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu ČR. Ztížením společenského uplatnění je PSP, projevující se zejména v poruše pozornosti, koncentrace, emoční nestabilitě, obtížnějším vzdělávání, podrážděnosti, obavám při zaslechnutí zvýšeného hlasu a rozhodování ve složitějších situacích. Znalec zjistil ustálení zdravotního stavu žalobce ke konci roku 2019. Zasažené„ tělesné funkce“ byly Globální psychosociální funkce a Emocionální funkce. Součet jednotlivých korigovaných procent zasažených (pod) oblastí dle Metodiky činí 1,9691358025 %, čemuž odpovídá ztížení společenského uplatnění ohodnocené částkou 251 144 Kč (výchozí rámcová částka 12 754 000 Kč, jež by odpovídala 100% ztrátě společenského uplatnění, dělena 100 a násobena 1, 9691358025, výsledek zaokrouhlen na celé koruny). Znalec nicméně uvedl, že toto hodnocení nelze použít beze zbytku s ohledem na skutečnost, že osoba hodnocená není plně dospělá (nelze tedy stanovit jednoznačné následky pro futuro). Nicméně s ohledem na nízký věk žalobce a tím zvýšený dopad na poškozeného je namístě užít maximální modifikační koeficient 35 % (šlo o doporučení, nikoli o závěr znaleckého posudku), ani pak však nelze stanovit škodu v oblasti citové a emocionální v užším slova smyslu, když tyto nelze metodicky nijak objektivně ani subjektivně hodnotit a toto hodnocení pak náleží pouze soudu. Co se pak týká preexistence některých obtíží žalobce, ty znalec již zohlednil při redukci jednotlivých složek, jak vyplývá z tabulky jež je součástí posudku. Poškozený žalobce (a další žalovaným poškozený, [jméno] [příjmení]) uplatnil v trestním řízení nárok na přiznání nemateriální újmy dne 13. 5. 2020 na č.l. 500-502 trestního spisu, přičemž z tohoto uplatnění žádné nové relevantní skutečnosti nevyplývají, potvrzuje však, že nebylo rozlišováno mezi jednotlivými formami nároků z majetkové újmy. Z protokolu z hlavního líčení dne 13. 5. 2020 s výslechy znalců [příjmení] a [příjmení] na č.l. 528-541 trestního spisu vyplývá následující. Znalci stvrdili závěry jimi vypracovaného znaleckého posudku. Znalkyně [příjmení] zejména zdůraznila existenci PSP s již shora uvedenými projevy (flashbacky atd.). Skutečnost, že žalobce trpěl již před předmětnou trestnou činností ADHD z něj činily více zranitelnou oběť, naopak tato skutečnost nebyla významná z hlediska PSP. Znalec [příjmení] zdůraznil, že žalobce je s ohledem na své neverbální projevy při popisu páchání činu žalovaným zcela důvěryhodným, neboť s ohledem na jeho nižší inteligenci není možné, aby toto předstíral či lhal. Z protokolu z hlavního líčení dne 14. 5. 2020 s výslechem znalce [příjmení] a s navýšením návrhu žalobce na přiznání nemateriální újmy na č.l. 542-569 trestního spisu je patrné toto. Znalec provedl posouzení žalobce (zejména) na základě shora uvedeného znaleckého posudku z odvětví psychologie a psychiatrie, neboť PSP byla na základě tohoto posudku zcela ohodnotitelná dle metodiky Nejvyššího soudu, osobně vidět poškozeného znalec nepotřeboval, to je třeba spíše u fyzické újmy než u psychické. Znalec při svém hodnocení bral do úvahy jak nižší inteligenci žalobce, tak jeho ADHD, přičemž náhradu podle tohoto stavu zkrátil, částka 251 144 Kč je po tomto zkrácení a dle názoru znalce nejnižší možná.

7. Soud dále k důkazu provedl podstatný obsah rozhodnutí ČSSZ ze dne 24. 1. 2022 o nepřiznání invalidního důchodu žalovanému na č.l. 81, ze kterého zjistil, že byla zamítnuta žádost žalovaného o invalidní důchod, neboť dle vypracovaného posudku OSSZ poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %.

8. Další dokazování soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně prokázaný. Zbývající důkazní návrhy (zejm. žalovaného) soud zamítl, neboť navrhované výslechy znalců z trestního řízení považoval za nadbytečné (viz dále) a ze strany žalovaného nebyla prezentována žádná konkrétní, pro rozhodnutí relevantní tvrzení, která by chtěl jím navrhovanými důkazy prokázat. Důkazní návrh výslechem žalobce soud hodnotil jednak jako nadbytečný, neboť žalobce byl již znalecky zkoumán v rámci proběhlého trestního řízení, druhak jako nevhodný, když s ohledem na vztah žalobce a žalovaného a žalovaným spáchaný trestný čin by s vysokou mírou pravděpodobnosti vedl k nežádoucí opakované traumatizaci žalobce, přičemž přidaná důkazní hodnota takového důkazu by i s ohledem na dlouhodobý zdravotní stav žalobce (lehká retardace) byla pravděpodobně minimální. Důkazní návrh doložením lékařské zprávy z psychiatrie žalobce byl zcela nekonkrétní a žalovaný ani u jednání dne 4. 5. 2022 tvrzení k účelu tohoto důkazu neposkytl. Rovněž důkazní návrh vysvědčeními žalobce soud jako nadbytečný zamítl, když zkoumání případného (ne) zhoršení prospěchu žalobce by s ohledem na jeho zdravotní stav (lehká retardace) bylo zcela redundantní, když samotné školní známky na vysvědčení (obzvláště za specifické situace žalobce a jím navštěvovaných škol) nemají na posouzení možností jeho společenské uplatnění vliv.

9. Podle § 91 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) je člověk nedotknutelný. Podle § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

10. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

12. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

13. Podle § 2957 o.z. musí být způsob a výše přiměřeného zadostiučinění určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

14. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

15. Soud v daném případě shrnuje, že žalobce se svou žalobou domáhá náhrady újmy (právní teorie platné právní úpravy rozlišuje škodlivé následky na majetkové – škoda a nemajetkové – újma) ve smyslu §§ 2910, 2951, 2956, 2597 a 2598 o.z., konkrétně pak (po doplnění žaloby k výzvě soudu) té části újmy dle § 2958 o.z., odpovídající ztížení společenského uplatnění žalobce pro překážku lepší budoucnosti, jež mu vznikla jednáním žalovaného, pro které byl žalovaný odsouzen shora uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, č.j. 10 To 57/2020-650. Žalovaný měl dle žaloby porušit zákonem stanovená práva žalobce vyplývající ze shora citovaných ustanovení první části o.z., tedy práva na ochranu osobnosti člověka (zejm. práva na zdraví). Soud připomíná, že zmíněná práva jsou právy absolutními, což znamená, že působí bez dalšího vůči všem osobám (erga omnes), tedy každý je má povinnost respektovat (např. nedotknutelnost jiného člověka, jeho čest, důstojnost atd., zejm. však zdraví) a zdržet se všeho, čím by do takovýchto práv jiného zasáhl.

16. V daném případě je zejména z důkazů z proběhlého trestního řízení zcela nepochybné, že žalovaný se zaviněně dopustil vůči žalobci protiprávního jednání (příslušně trestněprávně kvalifikovaného) a v přímé příčinné souvislosti s ním vznikla žalobci (mimo jiné) újma na (psychickém) zdraví. Toto jednání žalovaného pak mělo celou škálu znaků vysoké škodlivosti s ohledem na jeho povahu a závažnost. Obecně lze říci, že jednání žalovaného spočívající ve v trestním řízení popsaných aktivitách vůči žalobci, tedy vynucování sexuálních aktivit, muselo zcela jistě zasáhnout do jeho zaručených osobnostních práv a soud považuje za zcela očividné, že takovéto jednání zásadním způsobem zasáhlo do života žalobce, a to i z dlouhodobého hlediska. Odborným podkladem pro tento závěr pak byl znalecký posudek znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. z trestního řízení. Soud tento posudek provedl„ pouze“ jako listinný důkaz, neboť toto považoval za dostatečné s ohledem na skutečnost, že znalci byli podrobně vyslechnuti v trestním řízení, kde žalovaný mohl plně využít (a prostřednictvím obhájce též využil) práva klást znalcům dotazy, a to za situace, kdy v trestním řízení byl projednáván (obsahově) de facto totožný nárok žalobce, jako v této věci. Z tohoto důkazu pak zcela jednoznačně plyne, že žalovaný trpí PSP, projevující se bezděčnými návraty vzpomínek (tzv. flashbacky), děsivými sny, úzkostí, depresí, agresí, studem, pocity bezmoci a kolísáním emočního a afektivního prožívání. Tyto projevy pak lze považovat za následky žalovaným spáchaného jednání, a to i s ohledem na vázanost těchto příznaků na osobu žalovaného – obava ze setkání, vztek vůči němu, obava z jeho propuštění, objevování žalovaného v děsivých snech žalobce. Jednání žalovaného a dále vznik těchto následků u žalobce pak soud jednoznačně hodnotí jako protiprávní zásah do osobnostní integrity žalobce ve smyslu § 81 odst. 1 a § 91 o.z. (pro toto řízení je stěžejní zásah do práva na zdraví, konkrétně psychického zdraví) Soud tedy dospěl ke zcela jednoznačnému závěru o tom, že veškeré podmínky pro uplatnění náhrady újmy dle byly naplněny. Soud pak ze všeho výše uvedeného má za to, že PSP, resp. její projevy, jednoznačně naplňují pojem poškození zdraví (v psychické rovině), kterým byla způsobena překážka lepší budoucnosti žalobce, tedy mu náleží ve smyslu § 2958 o.z. náhrada za ztížení společenského uplatnění. Ostatní (případné) škodní nároky nebyly žalobou uplatněny a zůstaly stranou tohoto řízení.

17. Soud následně řešil otázku výše náhrady újmy za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 2958 o.z.. Při stanovení výše újmy soud vyšel z příslušného posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], LL.M. z trestního řízení. Soud ze stejných důvodů jako uvedeno shora tento posudek provedl„ pouze“ jako listinný důkaz, přičemž znalec zde dle příslušných metodik (zejm. Metodiky Nejvyššího soudu k § 2958 o.z.) jako nejnižší možnou částku ztížení společenského uplatnění uvedl částku 251 144 Kč, přičemž k ustálení zdravotního stavu došlo ke konci roku 2019. Soud neměl žádný důvod takto vyčíslenou částku zpochybňovat, neboť znalec řádně užil příslušné metody, opřel své závěry o shora uvedený odborný posudek znalců [příjmení] a [příjmení] (srov. rozh. NS 6 Tdo 107/2018) a při hlavním líčení v trestním řízení přesvědčivě vysvětlil, jak k této částce dospěl, a to i k dotazům žalovaného (jeho obhájce). Tuto částku soud tedy vzal jako důvodný základ žalovaného nároku. Sám znalec přitom označil toto hodnocení jako pouze minimální, když s ohledem na nízký věk žalobce v době shora specifikovaného jednání, by bylo namístě uplatnit modifikační koeficient části A Metodiky Nejvyššího soudu až ve výši 35 %. Soud tak při svém hodnocení přihlédl k tomuto názoru, a dále obecně k věku (nezletilosti) žalobce v době, kdy se stal obětí uvedené trestné činnosti. Soud analogicky dle § 2957 o.z. vzal subsidiárně v úvahu též způsobený následek, kdy PSP je újma na duševním zdraví žalobce, jež jej může (a pravděpodobně bude) tížit po značnou část jeho života, ne-li po život celý, a dále i k obzvláště zavrženíhodnému jednání žalovaného, které ke vzniku újmy vedlo. Vzhledem ke všemu výše uvedenému (zejm. pak k uvedenému koeficientu 35%) a rovněž s ohledem na subsidiární zákonné kritérium slušnosti tak soud považuje žalobcem požadovanou částku 300 000 Kč za zcela přiměřenou. Soud naopak k tíží žalovaného nehodnotil úvahy znalce [příjmení], podle nichž nebylo možno stanovit škodu v oblasti citové a emocionální, když tyto nelze metodicky nijak objektivně ani subjektivně hodnotit a toto hodnocení pak náleží pouze soudu. Tyto úvahy se totiž týkají tzv. další nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 o.z., což je však samostatná kategorie nároku z újmy na zdraví odlišná od ztížení společenského uplatnění, a která (stejně, jako zbývající kategorie – tzv. bolestné) nebyla žalobcem v žalobě požadována a tedy nebyla předmětem řízení.

18. Obrana žalovaného v dané věci spočívala v první řadě ve zpochybňování výsledků trestního řízení, vč. závěrů o spáchání předmětných trestných činů a ve zpochybňování znaleckých posudků a jejich závěrů. Žalovaný fakticky pokračoval v argumentační linii, kterou již neúspěšně uplatnil v rámci svého trestního řízení, kdy soud pro stručnost odkazuje v podrobnostech na závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, č.j. 10 To 57/2020-650, když lze stručně konstatovat, že znalecké posudky byly provedeny řádně, erudovanými znalci a námitky žalovaného v tomto ohledu tak jsou zcela liché. Závěrem pravomocného trestního rozsudku o spáchání předmětného trestného činu na žalobci žalovaným pak byl soud přímo vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř.

19. Dále se soud zabýval obranou žalovaného, kterou lze stručně popsat jako tvrzení, že obtíže žalovaného, deprese a horší prospěch, byly u žalobce přítomny již před žalovaným spáchaným jednáním a dále že žalobce si způsobil některé (nekonkretizované) obtíže sám užíváním alkoholu a kouřením, popř. je simuluje (děsivé sny). I když soud odhlédne od toho, že tato tvrzení žalovaného jsou (s ohledem na jím spáchaný trestný čin) přinejmenším cynická, ani tak této obraně není možno přisvědčit. Všichni znalci z trestního řízení totiž shodně uvedli, že zohlednili specifický zdravotní stav žalobce vyplývající zejména z jeho nižší inteligence a skutečností, že trpěl ADHD. Nadto závěrem znalkyně [příjmení] bylo to, že trpěl-li žalobce před spáchaným činem již jinými obtížemi (ADHD), tato skutečnost jej naopak činila zranitelnějším vůči chování žalovaného, tedy v zásadě zvyšující intenzitu zásahu žalovaného do práv žalobce. Rovněž je třeba zmínit, že žalobce byl již v rámci trestního řízení brán s ohledem na své verbální i neverbální reakce jako osoba zcela důvěryhodná a námitky žalovaného, že si žalobce vše (nebo něco) vymyslel, tak nejsou namístě.

20. K tvrzením žalovaného ohledně jeho majetkových poměrů a příjmové potenciality soud jen pro stručnost uvádí, že pracovní schopnost žalovaného byla shledána sníženou pouze v ohledu 25 %, tedy ve výši nikoli relevantní z pohledu přiznání invalidního důchodu, žalovaný je tedy práce schopen a může již nyní započít i ve VTOS výdělečnou činnost, ze které bude schopen žalovanou částku splácet. Tato tvrzení a skutečnosti tak nejsou důvodem pro nepřiznání žalované částky či její ponížení, obzvláště při zvážení smyslu právní úpravy škody, resp. újmy na zdraví, kdy je třeba přihlížet primárně k zájmům žalobce, který sám je ve finančně špatné situaci.

21. Závěrem soud shrnuje, že žalobce v tomto řízení napravil vadu původního (neurčitého) uplatnění nároku v trestním řízení (která zejména vedla k jeho odkázání do civilního řízení), když nyní již jednoznačně požadoval právě (pouze) náhradu újmy za ztížení společenského uplatnění, a to právě ve výši 300 000 Kč. Jak vyplývá ze všeho výše uvedeného a zejména z textu posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] (především z tabulkové části), částka 251 144 Kč byla vyčíslením právě (pouze) náhrady újmy za ztížení společenského uplatnění (a to při zohlednění všech okolností případu vč. preexistence některých z potíží žalobce již před vznikem újmy), kdy posudek zjevnými vadami netrpí a ani žalovanému se jej nepodařilo žádnými relevantními argumenty zpochybnit. S ohledem na věk žalobce soud dále užil koeficient + 35%, kdy výsledná částka 339 044,40 Kč žalovanou částku 300 000 Kč převyšuje. Odpovědnost žalovaného za újmu vzniklou žalobci (nemajetkovou újmu z poškození zdraví v podobě posttraumatické stresové poruchy, zakládající ztížení společenského uplatnění žalobce) byla jednoznačně prokázána. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. Třídenní lhůta k plnění, plynoucí od právní moci rozsudku, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá ve vztahu k druhému účastníku nárok na náhradu nákladů řízení, neboť na straně (přímo) procesně zcela úspěšného žalobce žádné náklady nevznikly (ani nebyly tvrzeny), žalobce byl od soudního poplatku ze zákona osvobozen a náklady jeho právního zastoupení jsou náklady státu, neboť mu usnesením č.j. 27 C 11/2021-39 byl právní zástupce ustanoven. Povinnost k úhradě nákladů státu pak soud ve smyslu § 148 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř. stanovil procesně zcela neúspěšnému žalovanému, přičemž stanovení přesné výše vyhradil dle § 155 odst. 1 o.s.ř. samostatnému usnesení, neboť tuto (zejm. výši odměny ustanoveného advokáta) je možno určit teprve po právní moci rozsudku (výrok III.).