27 C 114/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , a. s., člen holdingu Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 t.č. ve VTOS ve Věznici Nové Sedlo 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/1 sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 63 900 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to jednak společně a nerozdílně v sazbě 11,75 % ročně, jednak sám žalovaný 1. v sazbě 3,25% ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne , datum, , ve znění částečného zpětvzetí a změny žaloby ze dne , datum, , se žalobkyně po žalovaných domáhala nároků, obsahově odpovídajících výrokům I. – III. tohoto rozsudku, a náhrady nákladů řízení. Dne , datum, , v 11:55h došlo k dopravní nehodě v obci , adresa, , na křižovatce , adresa, a Manželů , jméno FO, . Účastníkem (a viníkem) nehody byl žalovaný 1., řídící vozidlo Opel Vivaro RZ , SPZ, , který nedal přednost v jízdě zprava jedoucímu vozidlu Škoda RZ , SPZ, , řízenému druhým účastníkem nehody, p. Ryšavým. Při nehodě došlo k poškození, mimo jiné, předmětného vozidla Škoda. Žalovaný 1. od nehody odjel, aniž splnil své povinnosti účastníka dopravní nehody (mj. znemožnil kontrolu ovlivnění alkoholem), a vozidlo odstavil jinde. Vozidlo Opel bylo v době nehody pojištěno na odpovědnost za škodu způsobenou jeho provozem u žalobkyně, na základě pojistné smlouvy ze dne , datum, , č. , hodnota, , uzavřené se žalovanou 2., která byla pojistníkem, jakož i provozovatelem vozidla Opel. V souvislosti s předmětnou nehodou, vedenou žalobkyní jako pojistná událost č. , hodnota, , vyplatila žalobkyně na základě předmětné pojistné smlouvy pojistné plnění ve výši , částka, (za škodu na vozidle Škoda) poškozenému. Výše žalobkyní vyplaceného plnění (, částka, ) odpovídá rozdílu mezi hodnotou vozidla před poškozením (, částka, ) a výnosem z prodeje použitelných zbytků z poškozeného vozidla (, částka, ). Dále bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaný 1. není držitelem řidičského oprávnění. Vůči žalovanému 1. uplatňuje žalobkyně svůj postižný nárok dle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., a vůči žalované 2. dle § 10 odst. 3 téhož zákona, přičemž jejich odpovědnost je společná a nerozdílná v rozsahu, v němž se kryje. Předmětný postižný nárok, jenž se stává splatným až na výzvu, byl vůči žalovanému 1. uplatněn výzvou ze dne , datum, s termínem úhrady do , datum, , vůči žalované 2. výzvou ze dne , datum, s termínem úhrady do , datum, . Ani jeden z žalovaných neuhradil ničeho, a to ani na následnou předžalobní upomínku. Co se týká zákonných úroků z prodlení, pak ty jsou – s ohledem na odlišné datum vzniku prodlení u obou žalovaných – uplatňovány vůči každému z žalovaných jednak od jiného data, jednak v jiné procesní sazbě (u žalovaného 1. při vzniku prodlení dne , datum, v sazbě 15% ročně a u žalované 2. při vzniku prodlení dne , datum, v sazbě 11,75% ročně); pouze ve výši sazby a pouze za období, kdy se tyto nároky kryjí, jsou požadovány společně a nerozdílně, ve zbývajícím (nekryjícím se) rozsahu je dána individuální odpovědnost každého z žalovaných.

2. Žalovaný 1. se ve věci písmeně nevyjádřil.

3. Žalovaná 2. ve vyjádření ze dne , datum, vznesla některé námitky formálně-procesního charakteru, s nimž se však soud neztotožnil (viz dále). Ve věci samé učinila nesporným, že došlo k předmětné dopravní nehodě, a měla za žalobkyní dostatečně doložené, že vozidlo Opel (jež bylo v době nehody v jejím výlučném vlastnictví) řídil žalovaný 1. bez řidičského oprávnění. Má tedy zato, že žalobkyni nárok vůči žalovanému 1. vznikl, na základě dle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. Naopak nárok vůči žalované 2. na základě § 10 odst. 3 téhož zákona je uplatňován nedůvodně, neboť byl naplněn v něm uvedený liberační důvod, kdy žalovaná 2. nemohla chování žalovaného 1. ovlivnit. K tomu vysvětlila, že v období , datum, – , datum, byla manželkou p. , jméno FO, , nar. , datum, . Vozidlo Opel nabyla dne , datum, , čili po rozvodu, do svého výlučného vlastnictví (a dne , datum, , tedy až po jeho poškození žalovaným 1. při předmětné dopravní nehodě, je prodala); po celou dobu svého vlastnictví řádně hradila tzv. povinné ručení. I po rozvodu manželství tvořila s p. , jméno FO, pár, žili a žijí ve společné domácnosti (rozvod se uskutečnil mj. z důvodu právní a majetkové ochrany žalované 2., s ohledem na podnikání p. , jméno FO, ). Zdůraznila, že žalovaného 1. osobně neznala a nezná, jedná se o známého z minulosti jejího exmanžela; samozřejmě tak ani nevěděla, že nemá řidičské oprávnění. V den nehody (, datum, ) vůz Opel normálně parkoval v blízkosti jejího bydliště. Později téhož dne byla kontaktována policií s tím, že vozidlem byla způsobena dopravní nehoda. Na to žalovaná 2. policii sdělila, že vůz nikomu nepůjčila a netuší, kdo jej řídil. Kontaktovala svého exmanžela, který přiznal, že to on téhož dne vůz půjčil žalovanému 1. Informaci o řidiči následně žalovaná 2. sdělila policii, která ji ujistila, že škoda půjde za řidičem a nikoli za ní jakožto provozovatelkou. Žalovaná 2. zdůraznila, že její exmanžel půjčil její vozidlo žalovanému 1. bez jejího souhlasu i vědomí. Klíčky i doklady měla uložené doma v šuplíku. Ten sice nezamykala, avšak není ani běžné, aby tak osoba v jejím postavení činila, sdílí-li domácnost pouze s dospělou osobou, u níž nemá důvod se domnívat, že vozidlo užije bez souhlasu i vědomí vlastníka. Žalovaná 2. tedy neměla možnost chování žalovaného 1. ovlivnit a je tak z její strany naplněn předmětný liberační důvod.

4. S interpretací žalované 2. vyslovila žalobkyně svůj nesouhlas ve vyjádření ze dne , datum, . Liberační důvod naplněn nebyl, neboť žalovaná 2. svou přiznanou neopatrností - kdy klíče od vozidla nijak nezajistila proti zneužití svým exmanželem - umožnila, že její exmanžel je mohl předat žalovanému 1. k užití, ač tento nebyl držitelem řidičského oprávnění.

5. Na prvním ústním jednání dne , datum, se ve věci poprvé vyjádřil žalovaný 1. Nejprve uvedl, že si předmětnou událost nepamatuje a neví, proč by měl něco platit, dále však připustil, že pokud o jeho účasti na nehodě má záznam policie, pak se to stát mohlo, ale nepamatuje si to. Je možné, že si klíčky od pana , jméno FO, půjčil. Na jednání dne , datum, byly též provedeny listinné důkazy, vyslechnuti oba žalovaní a svědek , jméno FO, , a následně bylo jednání odročeno na den , datum, toliko za účelem vyhlášení tohoto rozsudku.

6. Co se týká procesních námitek žalované 2. v jejím vyjádření k žalobě, pak soud je nepovažoval za důvodné. Žaloba nebyla neurčitá ve smyslu §§ 42, 79 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) pro nedostatečné vylíčení rozhodných skutkových okolností. Nárok vůči žalovanému 1. je v textu žaloby rozebrán podrobně, a u nároku vůči žalované 2. je sice lakonicky, ale zcela dostatečně uvedeno, že je založen § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., neboť žalovaná 2. je provozovatelem škodícího vozidla (jakékoli potenciální pochybnosti pak musely být odstraněny následnou replikou žalobkyně). Ani druhá námitka, týkající se pochybností o právním zastoupení žalobkyně, nebyla důvodná. Pro účely občanského soudního řízení je zmocnění k zastoupení účastníka advokátem zásadně zjišťováno z plné moci dle § 24 a násl. o. s. ř. Ta se nachází na č.l. 7 spisu a jasně z ní vyplývá, že zástupcem je , tituly před jménem, , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát, tedy stejný subjekt, který je uveden v žalobě. Pokud je v žalobě uvedeno u právního zástupce nesprávné IČO (IČO právnické osoby, jako jejíž společník advokát advokacii vykonává), nemá to vliv na posouzení jeho procesního zástupčího oprávnění. Žalovaná 2. se mýlí v tom, že procesní plná moc “měla být“ udělena namísto advokáta příslušné právnické osobě; takový postup naopak vůbec možný není, neboť procesním zástupcem v občanském soudním řízení musí být advokát výlučně jako fyzická osoba (§§24, 25 o.s.ř., § 15 odst. 4 druhá věta zákona č. 85/1996 Sb., zákon o advokacii). Správně je žalobkyní naopak dokládáno osvědčení o DPH příslušné právnické osoby, neboť pro účely posouzení náhrady nákladů řízení (jako paušalizované kompenzace odměny klienta jeho zástupci) platí že: „Advokáti, kteří jsou společníky společnosti, vykonávají advokacii jménem společnosti a na její účet.“ a „Jako účastník právních vztahů založených v souvislosti s poskytováním právních služeb advokátem vykonávajícím advokacii ve společnosti vystupuje vůči klientovi, jakož i vůči třetím osobám, vždy společnost (…)“ (§ 15 odst. 4 zákona o advokacii).

7. Z listinných důkazů založených žalobkyní zjistil soud zejména následující skutečnosti, významné pro rozhodnutí ve věci. Žalovaná 2. jako vlastník a pojistník uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o pojištění vozidla Opel Vivaro RZ , SPZ, , kdy předmětem bylo zejména pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem daného vozidla neboli tzv. povinné ručení (pojistná smlouva z , datum, ). Policie eviduje dopravní nehodu, k níž došlo dne , datum, , v 11:55h v obci , adresa, , na křižovatce , adresa, a Manželů , jméno FO, , bouraná vozidla byla Opel Vivaro RZ , SPZ, a Škoda Octavia RZ , SPZ, (potvrzení o účasti na dopravní nehodě z , datum, ). Vlastník poškozeného vozidla Škoda Octavia RZ , SPZ, , společnost , právnická osoba, IČ , IČO, , nahlásil pojistnou událost u žalobkyně pod číslem , hodnota, (hlášení škodní události z , datum, včetně potvrzení o přijetí hlášení). Žalobkyně provedla šetření a likvidaci pojistné události, na jejichž základě povedla ocenění poškozeného vozidla Škoda Octavia RZ , SPZ, před nehodou (, částka, ) a po započtení výnosu internetové aukce na prodej zbytků poškozeného vozidla (, částka, ) vyplatila - z titulu povinného ručení, sjednaného k vozidlu Opel Vivaro RZ , SPZ, - dne , datum, pojistné plnění ve výši , částka, na účet poškozené společnosti , právnická osoba, a informovala o tom žalovanou 2. (zápis o poškození vozidla /prohlídce/ z , datum, , přehled kontrol vozidla na STK bez data, fotografie velkého technického průkazu, datované , datum, , výsledek kontroly AudaAuditu z , datum, , dvakrát ocenění ojetého vozidla z , datum, , historický přehled oprav vozidla /AudaHistory Report/ z , datum, , zpráva technika bez data, protokol o ocenění vozidla z , datum, , vyčíslení skutečné škody bez data, oznámení o likvidaci pojistné události poškozenému z , datum, , oznámení o likvidaci pojistné události žalované 2. z , datum, , inzeráty na prodej vozidel z , datum, , inzeráty na prodej vozidel bez data, výpis účtů poškozeného, potvrzení o výplatě pojistného plnění dne , datum, , dvakrát nabídkový list s platností do , datum, ). Na tomto místě soud zdůrazňuje, že žádný z účastníků nezpochybňoval výši pojistného plnění, oprávněnost jeho výplaty poškozenému ani další skutečnosti, týkající se přímo či nepřímo výše nároku a jeho vyplacení poškozenému. Soud se proto pro účely odůvodnění tohoto rozsudku nezabýval detaily skutkových zjištění z jednotlivých dílčích důkazů s tím souvisejících. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou 2. k zaplacení postihu dle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dopisem z , datum, (výzva k zaplacení postihu žalované 2 z , datum, ). Žalobkyně od , právnická osoba, získala zprávu, v níž jsou mj. uvedeny detaily k předmětné nehodě, zejm. výstup jejího šetření Policií ČR, podle níž vozidlo Opel Vivaro RZ , SPZ, řídil žalovaný 1., který dopravní nehodu zavinil (nedal přednost zprava vozidlu Škoda Octavia RZ , SPZ, ), přičemž nebyl ani držitelem řidičského oprávnění a od nehody ujel, čímž mj. zmařil možnost zjištění případného ovlivnění alkoholem. Dne , datum, byla věc předána správnímu orgánu k rozhodnutí (detail relace o dopravní nehodě z , datum, ). Žalobkyně následně vyzvala k zaplacení postihu dle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, též žalovaného 1., a to dopisem z , datum, (výzva k zaplacení postihu žalovaného 1 z , datum, ). Žalobkyně oba žalované lustrovala v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem (výsledky lustrace žalovaných v centrální evidenci exekucí ke dni , datum, ). Správní orgán shledal žalovaného 1. vinným ze spáchání přestupků, souvisejících s předmětnou jím způsobenou dopravní nehodou; rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, (sdělení , právnická osoba, , adresa, -, jméno FO, ze , datum, ). Dopisy ze dne , datum, právní zástupce žalobkyně zaslal oběma žalovaným předžalobní výzvu (předžalobní výzvy z , datum, včetně podacích lístků z , datum, ).Co se týká listinných důkazů založených žalovanou 2., pak z těch soud zejména zjistil, že žalovaná 2. uzavřela dne , datum, manželství s p. , jméno FO, , nar. , datum, (výňatek z oddacího listu o uzavření manželství dne , datum, ). Předmětné manželství bylo rozvedeno s právními účinky k , datum, (výňatek z rozsudku zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ). Žalovaná 2. koupila vozidlo Opel Vivaro RZ , SPZ, dne , datum, - tedy po rozvodu a do svého výlučného vlastnictví - a dne , datum, je opět prodala třetí osobě (výňatek z kupní smlouvy z , datum, , kupní smlouva z , datum, ).

8. Žalovaný 1. při účastnickém výslechu zejména vypověděl, že si o předmětných okolnostech příliš nepamatuje. Žalovanou 2. nezná, svědka , jméno FO, ano, cca 20 let, jezdil za svědkem do hospody. Byli kamarádi, byť např. o rodinných záležitostech svědka si nepovídali. Svědek , jméno FO, mu říkal, že má auto Opel Vivaro, a nabízel mu, že mu ho půjčí. Zda mu ho někdy skutečně půjčil, popř. kolikrát, si však již žalovaný 1. nepamatuje. Svědkovi též pomáhal se stěhováním, při této jízdě jeli v předmětném vozidle spolu. Dále byl někdy předmětným vozidlem někam poslán, ale to jel též řidič. Je možné, že někdy předmětné vozidlo řídil i sám, a to, když ho opravoval, což pro svědka někdy činil – celkem snad 2x – neboť je automechanik. Řidičák si udělal, když mu bylo 18 let, později mu však byl uložen trest zákazu řízení. O předmětné nehodě si nepamatuje ničeho, policií či , právnická osoba, v , adresa, v té souvislosti kontaktován nebyl. Že byl shledán pachatelem předmětného přestupku se dozvěděl až dnes.

9. Žalovaná 2. při účastnickém výslechu zejména vypověděla, že se žalovaným 1. se osobně nezná, zahlédla jej párkrát v zaměstnání exmanžela - svědka , jméno FO, - který jí řekl, že je to bývalý kamarád. S exmanželem vedou společnou domácnost jakožto partneři. Co se týká předmětného vozidla, tak to zpravidla stálo u domu; o tom, jak bude užíváno, se s exmanželem nějak výslovně nedomlouvali. , adresa, byly doma k použití, nebyly nijak uzamčeny. O tom, zda si auto vezme svědek , jméno FO, v tom kterém případě, se spolu nijak nedomlouvali, žalovaná 2. ví, že si ho občas bral za účelem cest do zaměstnání, na bleší trhy a podobně. Doplnila, že již delší dobu přemýšlela o tom, že vozidlo prodá, protože už nesloužilo účelu, za kterým ho před 10 lety pořizovala. Vozidlo původně kupovali především za účelem tehdejšího podnikání svědka , jméno FO, , kterým mělo snad být zasklívání lodžií. Vozidlo bylo “napsáno“ v jejím výlučném vlastnictví, avšak zejména proto, že na svědka , jméno FO, byly v tu dobu vedeny exekuce na dluhy z jeho podnikání; v rámci společné domácnosti ho užívali oba dva. K dotazu na to, zda se fakticky nejednalo spíše o vozidlo svědka Pelíška, žalovaná 2. uvedla, že takto by se to určitě říct nedalo, vozidlo používali oba dva, například jezdili na společné nákupy. Nicméně ona sama vozidlo užívala spíše sporadicky. Když v průběhu soužití se svědkem Pališkem došlo k drobné krizi a exmanžel se na cca 14 dní odstěhoval ke své matce, po tuto dobu měl předmětné vozidlo k dispozici on. Svědek , jméno FO, řidičské oprávnění měl a měl ho i v době škodní události, respektive žalovaná 2. neví o tom, že by řidičské oprávnění svědek neměl. O tom, že by její auto někdy půjčoval svým kamarádům, svědek , jméno FO, nikdy nehovořil, ostatně věděl, že by s tím nesouhlasila. K dotazu na to, zda ohledně režimu užívání včetně zákazu dalšího půjčování vozidla byla nějaká dohoda uvedla, že to vyplynulo spíše ze situace. Žádná výslovná pravidla si v tomto směru neujednávali. Hlavně v souvislosti s tím, když svědek , jméno FO, jezdil na bleší trhy apod., tak na něj žalovaná 2. vždy apelovala, aby řídil on a vozidlo nepůjčoval, ať ona nemusí platit například pokuty apod. Jednoznačně si byl vědom toho, že by se žalované 2. nelíbilo, kdyby auto půjčoval někomu dalšímu, respektive, že by s tímto nesouhlasila. Je pravdou, že svědek , jméno FO, vozidlo několikrát nechával opravit. Sdělil vždy pouze, že to bude u kamaráda, který se na to podívá, nikdy neuváděl, u kterého konkrétně (že by se např. jednalo právě o žalovaného 1.). K dotazu na průběh událostí v den škodní události žalovaná 2. uvedla, že byla v zaměstnání, tam jí volala Policie ČR, zda je majitelkou předmětného vozidla Opel Vivaro, což potvrdila. Policie jí oznámila, že předmětným vozidlem byla způsobena nehoda a řidič utekl. Žalovaná 2. tím byla překvapena, neboť měla za to, že buď auto stojí před domem nebo si je půjčil její exmanžel k cestě do zaměstnání, kdy doplnila, že ten den exmanžel v zaměstnání skutečně byl. Volala mu do práce, aby mu o události řekla, a on jí na to sdělil, že vozidlo půjčil, a to konkrétně žalovanému , právnická osoba, ona následně sdělila Policii ČR. Žalovaná 2. svědkovi pěkně “poděkovala“ a upozornila ho, že následky si ponese on. V době škodní události společnou domácnost tvořili pouze oni dva, žádné nezletilé či nedbalé osoby se v domácnosti nepohybovaly, a to ani v rámci návštěv.

10. Svědek , jméno FO, při svědeckém výslechu zejména vypověděl, že s žalovanou 2. jsou bývalí manželé, nicméně stále vedou společnou domácnost. Žalovaného 1. dle názoru svědka žalovaná 2. nezná. Svědek a žalovaná 2. se rozvedli především z majetkových důvodů, kdy svědek měl dluhy z podnikání. O žalovaném 1. svědek uvedl, že je cca 15-20 let jeho známý/kamarád, kterého mj. občas požádal o opravu „svého vozidla“ (svědek obratem tento výraz opravil na „jejich vozidla“), neboť dříve pracoval v autoservisu. Vůz si s žalovanou 2. pořídili pro svědkovo podnikání, následně, když práce ubývalo, tak sloužilo také jako rodinné vozidlo pro nákupy a výlety a podobně. Fakticky by se dalo označit za společné rodinné auto. Jak práce dále ubývalo, bylo vozidlo také jednu dobu i odstavené. V roce 2021 již vozidlo příliš používáno nebylo; když už používáno bylo, tak jedině svědkem, a to ještě minimálně. Že vozidlo používal především svědek, a že ho měl volně k dispozici, dle jeho názoru žalované 2. nevadilo. K dotazu na to, zda existovala nějaká konkrétní dohoda na režimu užívání vozidla mezi svědkem a žalovanou 2., případně na možnosti jeho půjčování jedním nebo druhým z nich, uvedl svědek, že si nic takového nevybavuje. O tom, že by vozidlo někomu půjčovali, či že by svědek vozidlo někomu půjčoval, se s žalovanou 2. nijak nedomlouvali. Vozidlo nikdy nikomu nepůjčovali, a proto nebyl důvod, aby to žalované 2. vadilo nebo aby se k tomu vyjadřovala. Pokud mu to snad někdy výslovně zakázala, tak si tu už svědek nepamatuje. Za “půjčení“ svědek nepovažoval předávání vozidla žalovanému 1. za účelem jeho oprav, ačkoli žalovaný 1. předmětné vozidlo v pozici řidiče několikrát (cca 5x) někam odvezl a pak je opravené vrátil. U koho má dávat vozidlo opravit žalovaná 2. svědka neinstruovala, nechávala to na něm. Dále svědkovi žalovaný 1. pomáhal, když se svědek s předmětným vozidlem stěhoval. Svědek , jméno FO, vozidlo “půjčil“ žalovanému 1. jen jednou nebo možná dvakrát, jistě však v den předmětné nehody. Žalovanou 2. svědek neinformoval ani o tom, že si sám dne , datum, vozidlo bere, ani o tom, že je následně půjčil žalovanému 1. Žalovanému 1. vozidlo s klíčky půjčil u sebe v práci, na dobu cca jednoho odpoledne, a to proto, že o to žalovaný 1. požádal a svědek neměl důvod mu nevyhovět. Důvod půjčení žalovaný 1. buď vůbec neuvedl nebo si jej svědek již nepamatuje. Nenapadlo ho se zeptat či zkontrolovat, zda žalovaný 1. má řidičské oprávnění, předpokládal to. Následně se dozvěděl, že poté, kdy žalovanému 1. vozidlo půjčil, tak toto bouralo; avšak nedozvěděl se to od žalovaného 1., ale asi od policie nebo tak. Žalovaný 1. se nezachoval tak jak měl. Jednak z místa nehody utekl a vozidlo tam zanechal, a potom, když od něj svědek dostal zpět klíče, tak nenabídl žádnou variantu, že by uhradil způsobenou škodu na kterémkoli z nabouraných vozidel. Nicméně když žalovaný 1. klíčky svědkovi předával, tak žádným způsobem nezpochybňoval, že k předmětné nehodě došlo, ani že škodu způsobil.

11. Zbývající důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl. Žalobkyní předložená fotodokumentace se týkala zejm. zdokumentování stavu poškozeného vozidla, tedy otázky výše pojistného plnění, o níž však nebylo v řízení sporu a která byla dostatečně prokázána ostatními listinnými důkazy (viz výše). Pokud žalovaná 2. navrhovala svědecké výslechy jejích společných synů se svědkem , jméno FO, a dále sestry svědka , jméno FO, , pak tyto měly směřovat zejména k osvětlení toho, jakým způsobem byly klíče v domácnosti fyzicky zajištěny proti zneužití. Jak vyplývá z dále uvedeného, tato okolnost nebyla pro rozhodnutí ve věci významná. Co se týká vztahu žalované 2. a svědka , jméno FO, , jejich osob a společné domácnosti, jakož i vztahu žalované 2. k žalovanému 1., pak tyto okolnosti byly dostatečně objasněny výslechy účastníků a svědka , jméno FO, , jakožto osob, jichž se tyto otázky týkaly nejblíže (přímo). Bylo též potvrzeno, že v době nehody již synové společnou domácnost ani neobývali (resp. obývali ji pouze žalovaná 2. a svědek , jméno FO, ).

12. Dle § 2 písm. f) 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále též jen „Zákon“), pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.Dle § 6 odst. 1 Zákona, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.Dle § 10 odst. 1 písm. g) Zákona, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění (…).Dle § 10 odst. 3 Zákona, provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.Dle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osobaDle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Soud měl v prvé řadě za bezpečně prokázané, že to byl právě žalovaný 1., kdo dne , datum, , v 11:55h zavinil dopravní nehodu v obci , adresa, , na křižovatce , adresa, a Manželů , jméno FO, , přičemž jako řidič vozidla Opel Vivaro RZ , SPZ, (které řídil, ač neměl řidičské oprávnění) způsobil škodu (mj.) na vozidle Škoda Octavia RZ , SPZ, . Nehoda byla šetřena policií, která žalovaného 1. jako pachatele ztotožnila a předala věc správnímu orgánu, a žalovaný 1. byl příslušným správním orgánem pravomocně shledán pachatelem přestupku v rámci předmětné nehody. Závěry z listin dále potvrzuje výslech svědka , jméno FO, (jeho kamaráda/známého), jakož i účastnický výslech žalované 2. Ostatně ani sám žalovaný 1. toto výslovně nepopřel, když pouze uváděl, že si věc nepamatuje, a připustil, že pokud k takovým závěrům dospěla policie, událost se takto odehrát mohla. Žalobkyně je pojistitelem, u něhož bylo smlouvou ze dne , datum, , č. , hodnota, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu předmětného vozidla Opel. Dle § 2 písm. f) Zákona ve spojení s § 6 odst. 1 Zákona a § 10 odst. 1 písm. g) Zákona tak je žalovaný 1. povinen žalobkyni uhradit to, co z titulu tzv. povinného ručení za něj žalobkyně plnila poškozenému. Jak již bylo uvedeno výše, žádný z účastníků nijak nezpochybňoval, že žalobkyně předmětné plnění poškozenému poskytla, a to právě v částce , částka, , a žádný z nich nezpochybňoval ani výši této částky (resp. správnost jejího výpočtu). Žaloba byla tedy vůči žalovanému 1. zjevně uplatněna po právu.

14. K podrobnějšímu posouzení tak v zásadě zbývala pouze otázka odpovědnosti žalované 2. Opět zde nebylo mezi účastníky žádného rozporu v tom, že žalovaná 2. byla v době nehody vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla Opel, kdy tak přicházela v úvahu její odpovědnost dle § 10 odst. 3 Zákona ve spojení s § 10 odst. 1 písm. g) Zákona. Jedná se o odpovědnost objektivní, tedy bez významu zavinění, avšak s možností liberace, pokud by žalovaná 2. prokázala, že nemoha jednání žalovaného 1. ovlivnit. Původní procení obrana žalované 2. byla v zásadě založena na tvrzení, že klíčky od svého vozidla měla uschovány doma, bez přístupu třetích osob, s výjimkou jejího exmanžela, svědka , jméno FO, , u něhož však neměla důvod se obávat, že jí klíčky i vozidlo protiprávně odejme a dokonce předá třetí osobě (nota bene osobě bez řidičského oprávnění). Pokud k tomu následně došlo, nelze odpovědnost přičítat žalované 2., neboť sama byla obětí protiprávního jednání svědka , jméno FO, . Tato argumentační linie však byla vyvrácena jak účastnickým výslechem samotné žalované 2., tak výslechem svědka , jméno FO, . Z nich má soud za prokázané, že ač byla po celou dobu vlastníkem i provozovatelem vozidla Opel výhradně žalovaná 2., bylo tomu tak pouze z formálně-právního hlediska. Již samotný rozvod žalované 2. a svědka , jméno FO, byl zřejmě motivován převážně finančními důvody, kdy svědka , jméno FO, pronásledovaly finanční problémy z jeho podnikání, a rozvodem mělo dojít k ochránění majetku žalované 2. (resp. majetku v jejím formálním vlastnictví, sloužícího však oběma partnerům). Blízké partnerské soužití, po faktické stránce na shodné úrovni jako dosavadní soužití manželské, mezi nimi po rozvodu pokračovalo a dosud trvá. Stejně tak z výpovědí vyplynulo, že vozidlo Opel bylo pořízeno právě do vlastnictví žalované 2. (a právě žalovaná 2. byla zapsána jako jeho provozovatel) proto, aby nebylo ohroženo v souvislosti s dluhy svědka , jméno FO, . Přitom však bylo pořízeno primárně právě pro účely podnikání svědka , jméno FO, . Postupem času začalo plnit funkci rodinného vozidla, jež partneři využívali např. na společné nákupy či dovolené. V konečné fázi, před předmětnou dopravní nehodou, pak vozidlo spíše leželo ladem, a bylo-li již vůbec někým užíváno, pak jen svědkem , jméno FO, (mj. pro cesty do zaměstnání). Byl to též svědek , jméno FO, , kdo měl na starost péči o technický stav vozidla, jak vyplývá ze shodných výpovědí svědka i žalované 2., dle nichž to byl svědek, kdo zajišťoval opravy vozidla, vybíral opraváře a žalovaná 2. se o toto blíže nezajímala. V době partnerské krize, kdy se svědek dočasně odstěhoval ze společné domácnosti, měl předmětné vozidlo u sebe svědek, a žalovaná 2. tomuto nijak nebránila. Tvrzení naznačující neoprávněné uzmutí vozidla svědkem , jméno FO, (jež by mj. umožňovala odlišné právní hodnocení věci, např. dle § 10 odst. 1 písm. d) Zákona) tak byla bezpečně vyvrácena. Bez ohledu na konkrétní právní kvalifikaci režimu užívání vozidla žalované 2. svědkem , jméno FO, je evidentní, že to svědek , jméno FO, byl v době dopravní nehody faktickým uživatelem vozidla, a to zcela po právu (s právním či faktickým souhlasem žalované 2.). Žalovaná 2. tedy předmětné vozidlo ponechala ve v zásadě volné dispozici svědka , jméno FO, . Pokud při svém výslechu uvedla, že opakovaně důrazně svědku , jméno FO, zakazovala, aby vozidlo řídil kdokoli jiný než on (čili též aby jej komukoli půjčoval), pak – bez ohledu na případné právní důsledky takového zákazu – soud tomuto neuvěřil. Navzdory opakovaným dotazům svědek , jméno FO, uvedl, že takovéto instrukce neobdržel, resp. pokud snad ano, tak si to nepamatuje (což se, s ohledem na žalovanou 2. tvrzený důraz na daný zákaz, jeví jako zcela nepravděpodobné). Verze svědka navíc odpovídá jeho postavení jakožto neomezeného faktického uživatele vozidla, který se na nic žalované 2. ptát nemusel a ani neptal. Svědek , jméno FO, měl vozidlo k dispozici k v zásadě volnému užívání, o něž se žalovaná 2. nijak blíže nezajímala. Konečně svědek , jméno FO, též potvrdil, že vozidlo v den nehody skutečně žalovanému 1. půjčil. Rovněž žalovaný 1. tak vozidlo užíval/řídil (byť čistě ze soukromoprávního hlediska) oprávněně. Liberační důvod dle § 10 odst. 3 Zákona na straně žalované 2. nemůže být dán, neboť neučinila ničeho (či přinejmenším ničeho právně relevantního), aby mohla ovlivnit, zda vozidlo (ne)užije osoba bez řidičského oprávnění, např. žalovaný 1. Z obecného hlediska lze též připomenout, že liberační důvody u objektivní odpovědnosti chápe právní nauka i praxe jako výjimku z pravidla, jež tak musí být vykládána spíše restriktivně. Přístup žalované 2. lze však hodnotit dokonce i jako nedbalost, kdy v užití vozidla žalovaným 1. za daných okolností lze spatřovat znaky jejího zavinění (byť zavinění na straně svědka Pališka je nepochybně mnohem vyšší intenzity). Je-li v jednání (či opomenutí) žalované 2. možno spatřovat dokonce zavinění (tedy prvek podstatný u subjektivní odpovědnosti), nelze jej již z principu zařadit pod liberační důvod u odpovědnosti objektivní. Žaloba byla tedy i vůči žalované 2. uplatněna po právu, přičemž dle § 10 odst. 3 Zákona jde o její solidární závazek se žalovaným 1.

15. Po částečném zpětvzetí žaloby a její (soudem připuštěné) dílčí změně žalobkyně řádně uplatňovala též zákonný úrok z prodlení vůči oběma žalovaným, v souladu s § 1970 o.z. a v sazbě dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud považuje za logické i právně správné uplatnění režimu solidární odpovědnosti za zákonný úrok z prodlení v rozsahu, v němž se u obou žalovaných kryje co do období a sazby, a uplatnění individuální odpovědnosti v rozsahu, v němž se období a sazba u jednotlivých žalovaných liší. Splatnost předmětného nároku nastává na výzvu, přičemž u obou žalovaných má soud za to, že žalobkyní ve výzvách poskytnutá lhůta odpovídá zákonnému kritériu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaný 1. se ocitl v prodlení , datum, , kdy zákonná sazba úroku z prodlení činila 15% ročně, zatímco žalovaná 2. se ocitla v prodlení již , datum, , kdy zákonná sazba úroku z prodlení činila 11,75% ročně. Soud proto v plném rozsahu vyhověl (změněné) žalobě i co do zákonného úroku z prodlení, kdy pouze předmětné výroky oproti žalobnímu návrhu rozdělil a přeformuloval pro lepší srozumitelnost.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (viz dále), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemná replika, 2x účast na jednání dne , datum, , resp. účast na jednání přesahujícím 2 hodiny) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Za předžalobní výzvy soud přiznal odměnu za úkon jen jednou, neboť výzvy oběma žalovaným, navíc solidárně zavázaným, byly obsahově téměř totožné a ze stejného dne a představovaly tak fakticky jediný úkon právní služby. Soud nepřiznal též vyúčtované cestovné a náhradu za promeškaný čas, neboť právní zástupce má sídlo v místě soudu (v Praze). Okolnost, že pro účast na jednání dne , datum, zvolil substituta, který navíc musel cestovat z Brna, nezakládá účelnost těchto nákladů a nemůže jít k tíži žalovaných. Z žalobkyní předloženého vyúčtování dále není zcela patrné, zda a případně proč požaduje žalobkyně náhradu (paušálních?) nákladů za výpisy z centrální evidence exekucí. Takový náklad nicméně nelze k náhradě přiznat bez dalšího, neboť nemá žádný vztah k předmětu řízení a není v žádném případě „účelným“. Z hlediska procesního úspěchu ve věci soud výjimečně nijak nepřihlížel k částečnému zpětvzetí žaloby, a to jednak s ohledem na marginální rozsah částečného zastavení řízení (toliko co do části úroků z prodlení vůči žalovanému 1.), jednak s ohledem na to, že formulářový návrh na vydání elektronického platebního rozkazu neumožňuje uplatnit v petitu nuance takto specifického nároku, což žalobkyně uvedla již v odůvodnění návrhu, a to vč. toho, že vůči žalovanému 1. nárok na úrok z prodlení uplatňuje až od , datum, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně; jelikož je základ nároku představován solidárním dluhem žalovaných, bylo jim uloženo též náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně.

17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.