27 C 150/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 380,41 Kč

I. Žaloba se co do částky 4 542,54 Kč zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 837,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 187,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou ze dne 20. 4. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 19 380,41 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedl, že žalovaná je ode dne 17. 5. 2017 vlastníkem bytové jednotky [číslo] (dále jen„ Byt“), k níž se váže spoluvlastnický podíl o velkosti id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] (dále jen„ Budova“) a pozemku parc. [číslo] (dále jen„ Pozemek“), v k.ú. [část obce]. Dále je žalovaná spoluvlastníkem (spoluvlastnický podíl id. [číslo]) nebytové jednotky [číslo] (dále jen„ podíl na Garáži“ či„ Garážové stání“); k celé nebytové jednotce [číslo] se váže spoluvlastnický podíl o velkosti id. [číslo] na Budově a Pozemku. Z titulu vlastnictví Bytu a podílu na Garáži náleží žalované celkový spoluvlastnický podíl id. [číslo] na Budově a Pozemku. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek (dále též jen„ SVJ“) ve vztahu k předmětné Budově a Pozemku. V rozhodném období činily žalobcem stanovené zálohy na služby spojené s užíváním jednotek 5 668 Kč měsíčně na Byt a 413 Kč měsíčně na Garážové stání (související příspěvky do“ fondu oprav“ ve výši 749 Kč měsíčně na Byt a 188 Kč měsíčně na Garážové stání nejsou předmětem žaloby a nejsou v řečených částkách zahrnuty). Zálohy byly v rozhodném období splatné vždy do 15. dne kalendářního měsíce, za nějž se zálohy platí. Žalovaná od nabytí vlastnictví k Bytu a Garážovému stání na zálohách na služby (a ostatně ani na“ fond oprav“) ničeho neuhradila. Předmětem žaloby jsou pak toliko kapitalizované úroky z prodlení za nehrazené zálohy na služby (kteréžto zálohy činily po celé rozhodné období v součtu za Byt a Garážové stání 6 081 Kč měsíčně), jež se staly splatnými v období od 15. 6. 2017 do 15. 3. 2021. Úrok z prodlení je požadován vždy ode dne následujícího po splatnosti té které zálohy do 30. 4. následujícího roku, jelikož před 30. 4. žalobce vlastníkům jednotek tao vyúčtování služeb nepředkládá. Žalovaná dlužné kapitalizované úroky z prodlení neuhradila ani na základě řádné předžalobní výzvy.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 7. 2021 upozornila na existenci dalších řízení, vedených proti ní žalobcem u zdejšího soudu. Všechna tato řízení přitom souvisejí s údajným neplněním jejích povinností (neplacení) z titulu vlastnictví Bytu a Garážového stání. Namítala účelovost rozdělení nároků žalobcem do samostatných žalob a domáhala se spojení všech těchto věcí ke společnému řízení dle § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Pokud by soud řízení nespojil, navrhla nepřiznat žalobci nárok na náhradu nákladů řízení za užití § 150 o.s.ř., neboť jde ze strany žalobce o účelové zneužití práva. Dále žalovaná namítala, že žalobou uplatněný nárok je neurčitý, neboť z textu žaloby není patrné, od kdy do kdy přesně žalobce úroky požaduje a jak je vyčísluje. Rovněž měla za to, že žalobce uplatňuje některé nároky v jednotlivých řízeních duplicitně, pročež namítala překážku litispendence a překážku věci rozhodnuté. K věci samé pak uvedla pouze to, že vznáší námitku promlčení k dílčím nárokům, jejichž splatnost nastala v rozmezí 15. 6. 2017 až 19. 4. 2018. Námitka vychází z toho, že povinnost platit úroky z prodlení nevzniká nově za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den splatnosti jistiny; závazek se pak promlčuje jako celek vč. úroků z prodlení, sledujících v tomto směru právní osud jistiny.

3. Žalobce v replice ze dne 3. 8. 2021 odmítal argumenty žalované. Uplatněný nárok je dostatečně určitý a není duplicitně uplatňovaný, neboť v dalších řízeních jsou řešeny jiné nároky žalobce vůči žalované. Žalovaná zejm. zaměňuje zálohy na služby s příspěvky do“ fondu oprav“, resp. úroky z prodlení z těchto dvou různých dluhů. Rozsáhle argumentoval proti návrhu žalované na nepřiznání náhrady nákladů řízení, zejména s ohledem na to, že žalovaná dlouhodobě neplatí žalobci ničeho a způsobuje mu zásadní finanční výpadky v cashflow, parazitujíc na ostatních členech žalobce. Rozdělení nároků do více žalob není účelové, ale spočívá v částečné skutkové a právní odlišnosti jednotlivých dílčích nároků. Důkazně méně složité nároky je v dané situaci na místě uplatnit separátně od důkazně složitějších nároků. S ohledem na obstrukční procesní jednání žalované v jednotlivých sporech je to zcela ospravedlnitelné. Vyslovil se proti spojení věcí dle § 112 odst. 1 o.s.ř.

4. V duplice ze dne 13. 9. 2021 žalovaná polemizovala s replikou žalobce na téma spojení věcí dle § 112 odst. 1 o.s.ř. a dále, s ohledem na upřesnění žalobních tvrzení, zopakovala svou námitku promlčení, a upřesnila, že se vztahuje k dílčím nárokům, jejichž splatnost nastala v rozmezí 15. 6. 2017 až 15. 4. 2018.

5. Přípisem ze dne 1. 10. 2021 žalobce soudu sdělil, že nezbývá než uznat, že soud k žalovanou vznesené námitce promlčení přihlédne a v rozsahu úroků z prodlení za zálohy na měsíce červen 2017 až duben 2018 žalobci nárok nepřizná.

6. Usnesením ze dne 27. 9. 2021, č.j. 27 C 150/2021-34, soud zamítl návrh žalované na spojení věcí ke společnému řízení dle § 112 odst. 1 o.s.ř a dále se vypořádal s námitkami žalované ohledně námitek litispendence a věci rozhodnuté. Pro stručnost soud v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení, jež nabylo právní moci dne 13. 10. 2021. Dále soud podotýká, že žalobce sice přesný výpočet dlužné částky neuvedl přímo v textu žaloby, nýbrž v listině k ní přiložené a v ní odkazované (tabulka z 13. 4. 2021), soud nicméně tuto tabulku považoval za součást žaloby (žalobní tvrzení); tabulka byla žalované doručena spolu s průvodním dopisem ze dne 16. 8. 2021, č.j. 27 C 150/2021-29, dne 30. 8. 2021.

7. Za dané procesní situace, kdy námitky žalované ve věci samé se zakládaly toliko na námitce promlčení, dospěl soud k závěru, že ve věci je možno rozhodnout bez nařízení jednání. Žalobce sám pak toto navrhl v přípisu ze dne 1. 10. 2021, a žalovaná se k výzvě soudu (usnesení ze dne 15. 10. 2021, č.j. 27 C 150/2021-38), zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, v určené lhůtě nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Podle § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. Podle § 1190 odst. 1 o.z., věta první, osobou odpovědnou za správu domu je společenství vlastníků.

9. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 609 o.z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o.z., věta první, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 o.z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 629 odst. 1 o.z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

11. Soud vzal primárně v potaz, že žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala nosná žalobní tvrzení ohledně toho, že žalobce jakožto příslušné SVJ byl oprávněn požadovat po ní jakožto po vlastnici Bytu a Garážového stání placení záloh na služby spojené s užíváním Bytu a Garážového stání, nezpochybňovala výši záloh a ani to, že tyto nikdy nehradila a byla tak v prodlení. Nepopírala vznik pohledávky v podobě kapitalizovaných úroků z prodlení, její výši ani způsob výpočtu, namítala pouze její částečné promlčení. Důkazní návrhy žalovaná neměla. Proto soud k základu žalovaného nároku pouze ověřil z žalobcem předložených listin klíčové body, od nichž se měl nárok odvíjet. Z výpisu žalobce z rejstříku společenství vlastníků jednotek a ze stanov žalobce soud ověřil, že žalobce je SVJ příslušným k Budově a Pozemku a že je„ osobou odpovědnou za správu domu“ ve smyslu §§ 1181, 1970 o.z. Z výpisů z katastru nemovitostí, že žalovaná je od 17. 5. 2017 vlastníkem Bytu a od 13. 6. 2017 vlastníkem podílu na Garáži. Ze smlouvy o zajištění správy domu a vedení účetnictví z [datum] vč. příloh, že žalobce zmocnil společnost [právnická osoba] mimo jiné ke správě plateb záloh od členů žalobce. Ze zápisu z 11. schůzce shromáždění žalobce z 1. 6. 2016, že shromáždění pověřilo výbor, aby v případě hrozící platební neschopnosti žalobce sám navyšoval zálohy. Ze zápisu ze schůze výboru žalobce z 16. 6. 2016 a z evidenčních listů z 1. 7. 2016, z 1. 1. 2017, z 1. 6. 2017 a z 10. 6. 2017, že předepsané měsíční platby činily v rozhodném období u Bytu 6 417 Kč (z toho 749 Kč“ fond oprav“ a 5 668 Kč zálohy na služby) a u Garážového stání 601 Kč (z toho 188 Kč“ fond oprav“ a 413 Kč zálohy na služby). Ze zápisu ze schůze výboru žalobce z 13. 6. 2012, že splatnost záloh byla stanovena na 15. den v měsíci, za který mají být uhrazeny.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o převážné důvodnosti žaloby. Bylo zjištěno, že žalovaná v období od 15. 6. 2017 do 15. 3. 2021 porušovala svou povinnost platit žalobci včas měsíční zálohy na služby spojené s užíváním Bytu a Garážového stání v souhrnné výši 6 081 Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne měsíce, za nějž se zálohy hradí. Vždy od 16. dne měsíce se tak ocitla v prodlení a vznikla jí povinnost hradit žalobci zákonný úrok z prodlení z každé takové zálohy. Prodlení s platbou každé dílčí zálohy pak mohlo trvat vždy přinejmenším do 30. 4. následujícího roku, neboť žalobce tvrdí, že před tímto datem roční zúčtování záloh (vyúčtování ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb.) svým členům nezasílal, a žalovaná toto tvrzení nezpochybňuje. Za období po 30. 4. pak žalobce výslovně žádný nárok na úrok z prodlení neuplatňoval.

13. Na tomto místě je třeba připomenout, že SVJ se nemůže po vlastnících domáhat uhrazení nezaplacených záloh na služby spojené s užíváním jednotky poté, kdy bylo provedeno roční zúčtování záloh, neboť původní povinnost k hrazení záloh se transformuje do povinnosti uhradit (případný) nedoplatek z ročního zúčtování. To však ničeho nemění na trvání povinnosti k uhrazení úroků z prodlení z takových dlužných záloh. Takový úrok z prodlení zůstává relativně samostatným právním nárokem, přičemž není s ohledem na smysl a právní úpravu ročního zúčtování součástí ročního zúčtování (nejedná se totiž o„ službu“ nýbrž o zákonnou sankci) a netransformuje se tak do podoby (případného) nedoplatku. Zaplacení úroku z prodlení z dlužné zálohy se příslušné SVJ může domáhat jak od okamžiku vzniku prodlení s placením zálohy do doby ročního zúčtování, tak od doby ročního zúčtování do budoucna – od ročního zúčtování však již úrok z prodlení ze zálohy samozřejmě dále nenarůstá, neboť prodlení bylo ročním zúčtováním ukončeno (případný nový nárok na úrok z prodlení se pak může týkat případného nedoplatku z ročního zúčtování, jedná se však již o zcela nový /nesouvisející/ právní nárok). Tyto závěry vycházejí primárně z teleologického výkladu, kdy z logicky věci nemůže docházet k tomu, aby členové SVJ nehradili zálohy na služby spojené s užíváním jednotky včas (jak je jim uloženo v § 1181 o.z.) či aby dokonce vyčkávali až ročního zúčtování, neboť takový postup by vedl k hromadné platební neschopnosti SVJ. Motivací k včasnému hrazení záloh je právě nárok SVJ na úrok z prodlení z včas neuhrazených záloh, který trvá i po ročním zúčtování.

14. V projednávané věci bylo žalobcem tvrzeno, a žalovanou nebylo zpochybňováno, že žalovaná zálohy na služby neplatila nikdy. Dostala se tak v rozhodném období (od 15. 6. 2017 do 15. 3. 2021) do prodlení s uhrazením celkem 46 měsíčních záloh, každé ve výši 6 081 Kč (celkem na Byt a Garážové stání), přičemž prodlení počalo vždy 16. dne každého kalendářního měsíce a skončilo (či v případě záloh splatných v roce 2021 skončí) vždy nejdříve 30. 4. roku následujícího. Žalobce v tabulce ze dne 13. 4. 2021 podrobně vyčíslil a kapitalizoval dlužné úroky z prodlení ke dni 15. 4. 2021, přičemž správně určil jak počet dní prodlení, tak zákonnou úrokovou sazbu úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pro každou dlužnou zálohu, a vypočetl tak správně výši kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení. Co se týká 3 záloh splatných v roce 2021, pro něž roční zúčtování ke dni podání žaloby (20. 4. 2021) ještě z logicky věci provedeno být nemohlo, žalobce v žalobním návrhu vyčíslil kapitalizovaný úrok z prodlení pouze do 30. 4. 2021 (rozdíl dlužné částky v tabulce ze dne 13. 4. 2021 / 19 318,56 Kč a žalované částky / 19 380,41 Kč ve výši 61,85 Kč tomuto přesně odpovídá). Ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř). tedy žalovaná žalobci celou požadovanou částku kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 19 380,41 Kč skutečně dlužila. Soudem však bylo žalované uloženo zaplatit žalobci pouze částku 14 837,87 Kč (výrok II.), z důvodů uvedených dále.

15. Částečné zamítnutí žaloby vychází z žalovanou zcela důvodně uplatněné námitky promlčení. Jak plyne např. z žalovanou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2019, sp.zn. 21 Cdo 4616/2018,„ (…) povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním svého závazku; tímto dnem počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek (…)“. Žalovaná namítla promlčení úroků z prodlení vztahujících se k zálohám, jejichž splatnost nastala v rozmezí 15. 6. 2017 až 15. 4. 2018, tedy více, jak 3 roky před podáním žaloby (20. 4. 2021). Jedná se o 11 nejstarších záloh, ohledně nichž je kapitalizovaný úrok z prodlení žalobou požadován v celkové výši 4 542,54 Kč. Jak plyne z § 609 a násl. o.z., v namítnutém rozsahu je dluh žalované skutečně promlčen, trvá pouze ve formě tzv. naturální obligace a s ohledem na vznesenou námitku musela být žaloba v této části zamítnuta (výrok I). Pro úplnost soud připomíná, že žalobce vůči žalovanou vznesené námitce promlčení v zásadě ničeho nenamítal.

16. Soud se konečně podrobně zabýval návrhem žalované, aby žalobci nebyl v případě úspěchu přiznán, postupem dle § 150 o.s.ř., nárok na náhradu nákladů řízení. V prvé řadě je na místě připomenout, že je (obecně) výsostným právem žalobce uplatnit své nároky postupem, který sám uzná za vhodný (tedy ať již najednou či dílčími žalobami), což je projevem jeho postavení jakožto„ pána sporu“ (dominus litis). Procesní odpovědnost za zvolený postup ovšem rovněž nese žalobce. Jsou-li úzce související nároky vůči jednomu žalovanému uplatněny žalobcem separátně, buď přímo za účelem svévolného navýšení náhrady nákladů řízení nebo jen z nedůslednosti či z jiné nedbalosti, může být procesní sankcí nepřiznání náhrady nákladů řízení dle § 150 o.s.ř. Zároveň však je dle konstantní judikatury nepřiznání náhrady postupem dle § 150 o.s.ř. výjimkou z pravidla. Zejména v hraničních případech je proto důležité pečlivě vážit konkrétní okolnosti věci. V projednávané věci se soud po důkladném zvážení přiklonil k argumentaci žalobce. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že žalovaná si zjevně musela být svého dluhu k žalobci vědoma, avšak ani v návaznosti na předžalobní výzvu (již z dubna 2020 !) neučinila doposud nic za účelem jeho dobrovolného uhrazení, čímž žalobce k podání žaloby“ donutila“. Pokud žalovaná namítá, že žalobce (jeho právní zástupce) činí řadu úkonů, za něž v řízení požaduje náhradu, pomíjí, že kdyby své povinnosti plnila, popř. s žalobcem jednala o smírném vyřešení věci (jak žalobce nabízel v předžalobní výzvě), nemuselo by ani toto, ani ostatní řízení být vůbec vedeno a náklady řízení by tak nevznikaly vůbec. Uplatnil-li žalobce své související nároky za žalovanou čtyřmi separátními žalobami, soud dospěl k závěru, že se nejednalo z jeho strany o zneužití práva ani přičitatelnou procesní nedbalost. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení přitom soud bral v potaz (toliko) otázku, zda konkrétní zde uplatněný nárok neměl být uplatněn v rámci jiné z podaných žalob, neboť posuzování účelnosti (ne) sloučení jiných uplatněných nároků mezi sebou v jiných řízeních soudu v tomto řízení nepřísluší. V řízeních vedených pod sp.zn. 98 C 130/2020 a 67 C 180/2020 se žalobce domáhal nároku na dlužné příspěvky žalované do“ fondu oprav“ (jednou ve vztahu k Bytu, jednou ke Garážovému stání). V rámci těchto žalob pak žalobce uplatnil též nárok na zákonný úrok z prodlení, a to vždy od splatnosti každého jednoho měsíčního příspěvku do zaplacení. Odlišný postup oproti projednávané věci zjevně vyplynul z toho, že příspěvky do“ fondu oprav“ nejsou (na rozdíl od záloh na služby) předmětem ročního zúčtování. Pokud by žalobce skutečně chtěl účelově soudní spory množit, mohl také tam příslušenství uplatnit separátně, popř. částečně úroky z prodlení kapitalizovat, což však neučinil. V řízení sp.zn. 40 C 174/2021 se žalobce domáhal dluhu z ročního zúčtování služeb za rok 2017 (část dluhu připadala na žalovanou, část na předchozího vlastníka – jejího otce). Rovněž tam žalobce žaloval společně se zákonným úrokem z prodlení, tento nekapitalizoval apod. Jak bylo vysvětleno výše, v nyní projednávané věci je pak sice žalováno pouze příslušenství (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení), je tomu tak ale za situace, kdy jistina, představovaná zálohami na služby, již po ročních zúčtováních žalována být nemůže a nejde tedy o svévolné dělení nároku na jistinu a příslušenství. Pravdou je i to, že v každé z projednávaných věcí jsou (byly) řešeny částečně odlišné skutkové okolnosti a věci je (bylo) třeba odlišně právně posoudit (viz výše). Tomu pak odpovídá i odlišná procesní obrana žalované v jednotlivých sporech, kdy v řízeních sp.zn. 98 C 130/2020 a 67 C 180/2020 namítala především existenci vzájemných pohledávek za žalobcem, v řízení sp.zn. 40 C 174/2021 namítala zejména chybně provedené vyúčtování služeb a v tomto řízení k části nároku nenamítala nic, k části pouze vznesla námitku promlčení. Požadavek žalobce, aby„ snazší“ nároky byly pravomocně rozhodnuty dříve, než„ složitější“, lze považovat za legitimní s ohledem na zásadu rychlosti řízení, a to obzvláště za situace, kdy žalovaná nehradí žalobci žádné platby spojené s vlastnictvím svých nemovitostí, a to dlouhodobě. Žalobce jakožto SVJ přitom primárně nechrání - fakticky vzato - své vlastní majetkové zájmy, nýbrž zájmy svých ostatních členů, kteří v důsledku porušování povinností žalované musejí bez spravedlivého důvodu přispívat na chod SVJ více, aby nedošlo k narušení cashflow či dokonce sekundární platební neschopnosti žalobce (jde o notorietu, kterou není třeba dokazovat, jak požadovala žalovaná). Žalobce jakožto SVJ není podnikatel, který by poskytoval žalované služby, za něž by mohl očekávat zisk (a s tím spojené podnikatelské riziko neplacení zákazníkem), nýbrž plní primárně svou zákonnou funkci, úzce související s právem svých členů na bydlení. Výjimečné důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. soud neshledal.

17. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a to tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 187,42 Kč, přičemž tato částka představuje 53,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,56 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 380,41 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne 4. 6. 2020, žaloba ze dne 20. 4. 2021, replika ze dne 3. 8. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 800 Kč ve výši 1 848 Kč. Soud žalobci nepřiznal nárok na náhradu nákladů za stručný přípis ze dne 1. 10. 2021 a dále za hotové výdaje 600 Kč na výpisy z katastru nemovitostí, neboť soud tyto náklady nepovažoval za účelné ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Přípis ze dne 1. 10. 2021 obsahoval pouze souhlas žalobce s žalovanou vznesenou námitkou promlčení a souhlas s rozhodnutím bez jednání. Co se týká hotových výdajů, pak v souvislosti s chystaným sporem nebylo lze důvodně předpokládat, že – s ohledem na publicitu katastru nemovitostí - bude žalovaná sporovat tvrzení žalobce týkající se stavu zápisu v katastru nemovitostí. Náklad na výpisy byl navíc vynaložen již 14. 5. 2020, výpisy tak mohly žalobci sloužit i pro jiné účely, než je nyní projednávaná věc a mohl je např. využít i v ostatních sporech, vedených s žalovanou. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

18. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.