27 C 16/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného na zletilé dítě a o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného od 1. 9. 2018 na částku 7 000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Vzájemný návrh žalovaného na zrušení jeho vyživovací povinnost k žalobkyni od 12. 3. 2021, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou dne 2. 1. 2019, se žalobkyně (jakožto zletilá dcera) domáhá zvýšení výživného ze strany žalovaného (jakožto jejího otce), a to s účinností od 1. 9. 2018 (od nástupu na vysokou školu). Žalobkyně uvedla, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti rozhodováno ještě za doby nezletilosti žalobkyně, kdy rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo hradit na její výživu částku 5 500 Kč měsíčně. S ohledem na dovršení zletilosti a zahájení studia na vysoké škole se zvýšily životní náklady žalobkyně, pročež požaduje navýšení výživného o 1 500 Kč měsíčně na částku 7 000 Kč měsíčně. Žalobkyně bydlí se svou matkou, jež jí přispívá kapesným 600 Kč měsíčně a stavebním spořením 500 Kč měsíčně, přičemž vydělává cca 25 000 Kč měsíčně a pobírá invalidní důchod II. stupně 8 700 Kč měsíčně. Za učebnice na VŠ vynaložila žalobkyně v období 9/ 2018 - 10/ 2018 částku 8 165 Kč, 9/ 2018 uhradila za adaptační kurs 3 500 Kč, 1/ 2019 má jet na povinný lyžařský výcvik za 5 500 Kč Náklady na povinnou praxi v nemocnici, za oblečení a obuv pro zdravotníky, činí 2 000 Kč. Žalobkyně je zdravá, vynakládá pouze prostředky na léčbu atopického ekzému (200 Kč měsíčně) a zánětů močového měchýře (200 Kč měsíčně), na dentální hygienu hradí 3 000 Kč ročně a brýle pořízené 11/ 2018 stály 6 872 Kč. Za členství v turistickém oddíle hradí 1 000 Kč měsíčně, za výlety 500 Kč měsíčně a za táborový pobyt v létě jako vedoucí 2 500 Kč. Za kondiční plavání vynaloží 1 311 Kč pololetně, za telefon a internet 1 000 Kč měsíčně, za kulturu 500 Kč měsíčně, za oblečení, obuv a kosmetiku 2 000 Kč měsíčně, za stravu 3 000 – 4 000 Kč měsíčně, za Lítačku 1 280 Kč ročně a za třetí pásmo dopravy do školy na Kladně 450 Kč čtvrtletně. Přivydělává si hlídáním dětí cca 1 000 Kč měsíčně. Protože se žalobkyně s žalovaným nestýká, nezná výši jeho příjmů, žalovaný ji nad rámec soudem určeného výživného ničím nepřispívá, dárky jí nedává. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně k žalobě nepředložila žádné listinné důkazy - pozn. soudu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 24. 2. 2019, jímž navrhl žalobu zamítnout. S odkazem na judikaturu zejm. Ústavního soudu namítal, že žalobkyně s ním již drahné roky odmítá komunikovat, nestýká se s ním, vyká mu a nikdy mu o sobě či svém studiu nic nesdělovala. Žalovaného bere pouze jako zdroj svých příjmů, jako k otci se k němu nikdy nechovala a nechová. Bližší informace o studiu žalobkyně se dozvěděl až od právní zástupkyně žalobkyně. Sám se přitom v minulosti snažil žalobkyni kontaktovat, aby mohli navázat nějaký pozitivnější vztah, ovšem buď bez odpovědi, nebo mu žalobkyně vykala, odmítala se s ním bavit a dokonce mu sdělila, že jej nepovažuje za svého otce. K finanční stránce věci má žalovaný za to, že tvrzené náklady žalobkyně jsou nadhodnocené až zbytečné, není prokazováno ani jejich vynaložení, ani jejich nezbytnost; namísto doložení nákladů žalobkyně žalovaného odkázala na opatrovnický spis. Studijní literaturu by si měla půjčovat, popř. nekupovat novou. Náklady na stravu jsou nereálné s ohledem na ceny v menze. Žalobkyně by si měla být schopná brigádně vydělat více, než tvrdí že vydělává. Pokud žalobkyně požaduje po žalovaném výživné 7 000 Kč měsíčně, stejnou částkou by měla přispívat i její matka, neboť u zletilého dítěte již nelze vyživovací povinnost plnit osobní péčí. Studentkou je žalobkyně ze svého rozhodnutí. Podáním ze dne 26. 2. 2019 zaslal žalovaný soudu své listinné důkazy.

3. V replice ze dne 18. 3. 2019 žalobkyně potvrdila, že s žalovaným má špatný vztah a od dětských let se s ním nestýká. Byl to však především žalovaný, kdo se vzájemnému styku vyhýbal. Žalobkyně žalovaného viděla naposledy, když jí bylo 2,5 roku, a poté až 1x v roce 2015 u soudu. Veškerá snaha žalovaného o kontakt spočívala v jednom pohledu k Vánocům v roce 2005 a jednom dopise z listopadu 2018. Pochopitelně by uvítala, kdyby na ní byl otec pyšný, že si zvolila šlechetná a nelehké povolání záchranáře a podpořil jí v jejím studiu, bohužel i z jeho vyjádření je zřejmé, že tomu tak není. Vyživovací povinnost rodičů trvá i v době zletilosti, neboť žalobkyně studuje. Dále vyvracela námitky žalovaného k finanční stránce věci. Pokud zpochybňoval výši nákladů na stravování, pak zjevně bral v úvahu pouze obědy a ne ostatní jídla. Ohledně plavání zdůraznila, že fyzická kondice je pro žalobkyni zásadní též z důvodů zápočtu z tělesné výchovy na ČVUT ve studijním oboru zdravotnický záchranář, reálné náklady jsou přitom dokonce vyšší, než byly uplatňovány v žalobě. Z důvodu systému průběžných zkoušek, a i na základě doporučení školy, nemůže mít učebnice dlouhodobě vypůjčené z knihovny a potřebuje je vlastnit, snaží se přitom pořizovat literaturu z antikvariátu. Co se týče brigád, časová náročnost studia jí vyšší výdělek neumožňuje. Matka žalobkyně hradí všechny náklady na společné bydlení, a i jinak ji finančně podporuje dle svých možností. Od 14. 2. 2019 u matky navíc došlo k poklesu příjmů z důvodu snížení stupně invalidity na I. stupeň (k 18. 3. 2019 není žalobkyni přesná výše příspěvku známa). Žalovaný sice zpochybňuje náklady žalobkyně, ke své vlastní životní úrovni však netvrdí ničeho. Žalobkyně kopie dokladů ke svým životním nákladům založila do spisu a žalovanému nic nebrání, aby do spisu nahlédl (pozn. soudu – založení takových listin ke dni 18. 3. 2019 se z obsahu spisu nepodává). Předložení dalších podkladů k doložení důvodů žalovanému pro zvýšení výživného žalobkyně vázala na výzvu soudu, bude-li je tento potřebovat. Ke svému podání pak přiložila listiny, týkající se nákladů na plavání.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila listinné důkazy ke svým majetkovým poměrům a studijním výsledkům podáním ze dne 3. 6. 2019. Dále uvedla, že žije s matkou v nájemním bytě, nájemné vč. záloh činí 6 000 Kč měsíčně. Všechny životní náklady žalobkyně hradí její matka, sama si přivydělává pouze na kapesné. V menze se nestravuje, neboť upřednostňuje zdravý životní styl a zdravé stravování. Výdaje na jídlo 100 – 133 Kč denně jsou nicméně zcela běžné, a odpovídají potřebám mladé sportující ženy.

5. Na prvním ústním jednání dne 21. 11. 2019 nebylo zahájeno jednání ve věci samé, když soud dospěl k závěru o vhodnosti nařízení prvního setkání s mediátorem; účastníci ponechali volbu mediátora na úvaze soudu. Po neúspěchu prvního pokusu o mediaci ze specifických důvodů, po změně v obsazení soudu a poté, kdy žalobkyně uvedla, že neprobíhá řízení o narovnání rodinných vztahů, nýbrž o zvýšení výživného (které již nutně potřebuje a pro čekání na další mediaci není prostor) bylo nařízeno další ústní jednání na den 10. 7. 2020. Rovněž na jednání dne 10. 7. 2020 však nebylo zahájeno jednání ve věci samé, neboť po pokusu soudu o smír obě strany projevily zájem o uskutečnění další mediace. Jelikož se účastníkům mediátora nepodařilo zajistit, soud jim na jejich žádost nařídil opětovně první setkání u jím vybraného mediátora. Mediace byla započata, skončila však nedohodou.

6. Na třetím ústním jednání dne 12. 3. 2021 bylo zahájeno jednání ve věci samé. Žalovaný zpochybnil opravdovost snahy žalobkyně o dosažení dohody v rámci předchozí mediace. Dále namítal, že žalobkyně není oprávněna požadovat zvýšení výživného zpětně, nýbrž toliko od zahájení řízení. Finanční požadavky žalobkyně označil za nedůvodné, výživné 5 500 Kč měsíčně je odpovídající. Schopnost žalobkyně přivydělat si při studiu je vyšší, než tvrdí. Samotná změna poměrů není pro zvýšení výživného dostačující, je-li nárok uplatňován v rozporu s dobrými mravy. Tak je tomu i v projednávané věci, neboť žalobkyně se žalovaným nadále nekomunikuje, o komunikaci se ani nesnaží, nesděluje mu důležité informace o sobě, o svém studiu atd. Se žalovaným ona ani její matka nekonzultovaly například, co a kde bude žalobkyně studovat atd. Žalobkyně se měla v době, kdy jí bylo např. již 16 let, a tedy byla věku blízkém zletilosti, snažit se žalovaným komunikovat, nebo alespoň reagovat na jeho snahy. Pokud by těmto snahám bránila matka žalobkyně, nemůže to jít k tíži žalovaného. Jediné, co žalobkyně po žalovaném chce, je placení výživného, případně nyní zvýšeného výživného, jinak se o něj nezajímá. Žalobkyně důrazně popírala, že by její nárok byl v rozporu s dobrými mravy. Jak opakovaně uváděl opatrovnický soud ve svých rozsudcích v rozmezí let 2002 až 2015, žalovaný se s žalobkyní dlouhodobě nestýkal, nezajímal se o ni, nedával jí žádné dárky a výživné platil nepravidelně. Žalobkyně si těžko mohla utvořit úzký vztah k žalovanému, nebo rodinný vztah, když on o ní neprojevoval žádný zájem. Žalobkyně je v současnosti studentkou třetího ročního vysoké školy, má podanou přihlášku na navazující magisterské studium a není schopna sama se živit, vyživovací povinnost tedy stále trvá. Dále připomněla, že žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost, nežli vůči žalobkyni. Žalovaný v návaznosti uvedl, že pokud si žalobkyně podala přihlášku na magisterské studium, on o tom nebyl žádným způsobem informován a dozvěděl se to až na dnešním jednání; tím je podtrhováno tvrzení žalovaného, že žalobkyně s ním nekomunikuje a o svém studiu se rozhoduje bez jeho vědomí a souhlasu. Není pravda, že by se žalovaný o žalobkyni dříve nezajímal, ve styku se žalobkyní mu nicméně bránila její matka - to se tedy týká dětského věku - a v době, kdy již byla žalobkyně starší, tak i sama matka žalovanému psala, že otázka, zda se žalobkyně bude s ním stýkat či nebude, je čistě na jejím uvážení a nelze tedy mít za to, že ve vyšším věku matka tomuto styku opravdu bránila, bylo to svobodné rozhodnutí žalobkyně. K tomu žalobkyně oponovala, že z opatrovnických rozhodnutí nevyplývá, že by se žalovaný styku se žalobkyní opravdu aktivně domáhal, například tak, že by si žádal o pomoc na OSPOD, že by navrhoval výkon rozhodnutí nebo se jinak domáhal kontaktu se žalobkyní. Co se týká přihlášky na magisterské studium, tak ta byla podána přibližně tři dny zpět, v případě úspěchu, respektive přijetí, by samozřejmě žalobkyně žalovaného o tomto informovala. Žalobce doplnil, že není pravdou, že by se o žalobkyni nezajímal. Například když mu matka žalobkyně neposkytovala vyžádané informace, učinil dne 23. 3. 2016 podnět na OSPOD. Poté, co se marně informací o studiu žalobkyně domáhal po žalobkyni a její matce, byl nucen obrátit se přímo na školu. Tyto informace nedostal, neboť škola si vyžádala sdělení rodného čísla žalobkyně, až poté by mu zpřístupnila informační systém se studijními výsledky. Nicméně žalovaný tímto rodným číslem nedisponoval, žádal o něj žalobkyni a její matku, ale nebylo mu vyhověno a proto se ani nemohl dostat ke studijním výsledkům žalobkyně. Nedisponuje rodným listem žalobkyně, proto si nemohl vyžádat ani duplikát a neměl tedy důkazního prostředku na prokázání, že je otcem žalobkyně. Obě strany dále tvrdily změny ve svých majetkových poměrech, a to v souvislosti s pandemií COVID (žalobkyně tvrdila nemožnost pokračování v brigádním přivýdělku, žalovaný pak ztrátu klientů a pokles příjmů); strany uváděly i další okolnosti pro posouzení výše výživného a doplňovaly důkazní návrhy. Soud poté účastníky poučil dle § 118b o.s.ř. a vyzval je k doplnění tvrzení a důkazů dle § 118a o.s.ř. (viz dále); ke splnění procesních povinností jim poskytl dodatečnou lhůtu 15 dnů. Rovněž jim zdůraznil principy vedení sporného soudního řízení o výživné zletilých osob a rozdíly oproti řízení opatrovnickému, vč. povinnosti důkazní a – jí předcházející – povinnosti tvrzení.

7. Dále ještě na ústním jednání dne 12. 3. 2021 žalovaný - nad rámec pouhé procesní obrany - uplatnil vzájemný nárok, spočívající ve zrušení vyživovací povinnosti vůči žalobkyni od 12. 3. 2021. Argumentace žalovaného dobrými mravy (jako důvod zrušení vyživovací povinnosti) byla v tomto směru obsahově shodná, jako jeho procesní obrana proti nároku žalobkyně na zvýšení výživného, resp. pro tvrzený rozpor nároku žalobkyně na výživné jako takové s dobrými mravy žalovaný tvrdil, že vyživovací povinnost již zcela zanikla. Požadavek na snížení výživného z hlediska zákonných kritérií pro určení výše výživného žalovaný neuplatnil, a to ani později v průběhu řízení (viz dále). Tímto procesním úkonem žalovaného došlo s účinností od 12. 3. 2021 k rozšíření předmětu řízení (o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti).

8. Včasným vyjádřením ze dne 22. 3. 2021 doplnila svá skutková tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně. Odkázala na závěry rozsudků opatrovnického soudu, podle nichž se žalovaný se žalobkyní dlouhodobě nestýkal, nezajímal se o ni, nedával ji žádné dárky, výživné platil nepravidelně; v některých fázích řízení byl žalovaný neznámého pobytu a zastoupený opatrovníkem. Z dopisu OSPOD ze dne 24. 5. 2016 plynou obdobné závěry, jakož i to, že žalovaný o žalobkyni neprojevil zájem ani v roce 2009, kdy matka žalobkyně měla vážnou nehodu a žalobkyně musela být svěřena do péče prarodičů. Byť byl žalovaný ze strany OSPOD instruován, aby byl trpělivý a pokoušel se o písemný kontakt, žalobkyni kontaktoval až dopisem ze dne 12. 11. 2018; ten žalobkyně považuje za účelový, žalovaný se navíc ani nepodepsal jako otec či táta. Žalobkyně nepopírá, že nemá s žalovaným jakožto otcem žádný vztah, ale byly jí 2 roky, když od ní odešel. Nikdy v životě jí nedal na vědomí, že by o styk stál. Připomněla, že žalovaný dlouhodobě prokazuje příjmy daňovými přiznáními s výdajovým paušálem a deklarovanými příjmy neodpovídajícími životním nákladům žalovaného. K otázce dobrých mravů odkázala na ust. § 884 odst. 1 o.z. Špatný vztah účastníků je zaviněn dlouhodobým nezájmem žalovaného o žalobkyni, dopisem z roku 2018 nemohl nahradit 17 let svého nezájmu; žalobkyně ani jako zletilá nemá na co navázat. Nulový vztah k žalovanému není možno klást k tíži žalobkyně, jde jen o reakci na předchozí jednání žalovaného. Stručně se vyjadřovala též k otázce majetkových poměrů účastníků.

9. Včasným vyjádřením ze dne 27. 3. 2021 doplnil svá skutková tvrzení a důkazní návrhy též žalovaný. Jak je patrné z písemné komunikace žalovaného s matkou žalobkyně a později i s žalobkyní samou, žalobkyně nikdy neprojevila sebemenší snahu o nápravu vzájemných vztahů, a to ani v návaznosti na dopis žalovaného ze dne 12. 11. 2018. Vždy negovala jakýkoli styk se žalovaným, v dopisech mu vyká. Ani v rámci mediace se nechtěla se žalovaným potkat, žádala o oddělenou mediaci. Žalovaný se domnívá, že i po nabytí zletilosti je žalobkyně pod vlivem své matky, která v době nezletilosti řádně nedbala o dobrý vztah k žalovanému. O navázání vztahů se žalovaným nemá žalobkyně vůbec žádný zájem, o čemž svědčí zejména její dopisy, v nichž žalovanému sdělovala, že o něj nemá zájem, je pro ni cizí člověk a nechce ho znát. Některé listinné důkazy, včas označené v předmětném vyjádření, doplnil žalovaný podáním ze dne 4. 4. 2021.

10. Na čtvrtém ústním jednání dne 16. 4. 2021 žalovaný uvedl, že žalobkyně již ve věku přibližně svých 11 let dokázala zcela jednoznačně formulovat svoje stanovisko k potenciálnímu pokusu o kontakt ze strany žalovaného, není proto pravdou, že by se na věc mělo hledět optikou dvouletého dítěte, tak, jak o tom píše žalobkyně. V reakci na argumentaci žalobkyně ohledně dluhů na výživném vysvětloval, že k těmto prodlevám docházelo vždy přes prázdniny, neboť žalobkyně žalovaného neinformovala o tom, zda ukončila příslušný ročník školní docházky, případně, zda bude v příštím školním roce v nějakém studiu pokračovat. Vždy po doplnění těchto podkladů či informací ze strany žalobkyně poté žalovaný výživné za toto období doplatil a v placení výživného pokračoval. Zdůraznil, že v době vedení řízení o svěření žalobkyně do péče prarodičů o situaci žalobkyně a vedení řízení nevěděl. Žalovaná oponovala, že o dosažení žalovaného se marně pokoušel OSPOD i opatrovnický soud, a tedy to, že o vedení řízení nevěděl, svědčí pouze právě o dlouhodobém nezájmu žalovaného o žalobkyni. V rámci závěrečných návrhů obě strany zrekapitulovaly svá dosavadní skutková tvrzení a komentáře k provedenému dokazování. <b>11. Z provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, významným pro rozhodnutí ve věci.</b> 12. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 5. 2008, č.j. [spisová značka], že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla od 1. 9. 2007 zvýšena z částky 1 600 Kč měsíčně na 2 500 Kč měsíčně. Tím došlo ke změně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2002, č.j. [číslo jednací], jímž byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů žalobkyně. Soudu se v této fázi opatrovnického řízení nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, proto mu byl ustanoven opatrovník. Uzavřel, že žalovaný platí výživné nepravidelně, dluh však vždy uhradil. Na výchově žalobkyně se nepodílí, nestýká se s ní a omezuje se na nepravidelnou platbu výživného. Matka žalobkyně s žalobkyní jezdily do Terezína navštěvovat rodiče žalovaného, neboť chtěla, aby si zachovala s prarodiči běžné kontakty. Dále z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 3. 2009, č.j. [spisová značka], že žalobkyně byla svěřena do výchovy mateřských prarodičů a žalovanému bylo uloženo hradit dříve stanovené výživné 2 500 Kč měsíčně k jejich rukám. K tomu došlo (po předchozím vydání předběžného opatření obdobného obsahu) z důvodu, že matka žalobkyně měla dne 28. 1. 2009 vážnou dopravní nehodu, kdy její zranění si vyžadovala dlouhou léčbu a rekonvalescenci. Žalovaný byl v řízení opět zastoupen opatrovníkem, neboť byl neznámého pobytu. Soud opět uzavřel, že žalovaný se o žalobkyni žádným způsobem nezajímá, není v kontaktu ani s její matkou; nedává jí žádné dárky a výživné platí zcela nepravidelně. Dále z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 4. 2015, č.j. [spisová značka] a z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla od 1. 9. 2014 zvýšena z částky 2 500 Kč měsíčně na 5 500 Kč měsíčně, přičemž žalobkyně byla tou dobou již svěřena zpět do péče (výchovy) matky. Žalovaný se této fáze opatrovnického řízení již účastnil, uznával nárůst potřeb žalobkyně, avšak požadovaná částka 6 000 Kč měsíčně neměla odpovídat jeho možnostem. Opět bylo zjištěno, že žalovaný se s žalobkyní dlouhodobě nestýká, neposkytuje jí žádné dárky a nepřispívá nad rámec stanoveného výživného; výživné však již platí pravidelně a dluh na něm nemá.

13. Dále z výpisů z běžného účtu žalovaného z 15. 12. 2015 a 31. 12. 2015, že žalovaný doprovázel platby výživného, zasílané matce žalobkyně, zprávami pro příjemce: 24. 11. 2015 – Pošli mi kontakty na [jméno] – telefony a maily; 14. 12. 2015 – Tak znovu: Pošli mi kontakty na [jméno] – telefony, maily a rodné číslo; 28. 12. 2015 – Pošli mi kontakty na [jméno] - telefony, maily a rodné číslo. Přece mi nebudeš bránit v kontaktu s dcerou; 31. 12. 2015 – Stále od tebe nemám kontakty na [anonymizováno] Dále z e-mailu žalovanému z 26. 11. 2015, že třídní profesorka žalobkyně žalovanému sdělovala, že k získání přístupu ke klasifikaci žalobkyně je třeba znát poslední čtyřčíslí rodného čísla žalobkyně. Dále z dopisu žalovanému z 30. 12. 2015, že matka žalobkyně reagovala na žalovaného zprávy v popisu platby (první tři výše uvedené) takto: Snad je Ti známo, že [obec] dosáhla již věku šestnácti let, což je věk, kdy má právo a je schopna se svobodně vyjádřit k záležitostem, které se podstatně týkají její osoby. [obec] si nepřeje, abych Ti předávala její osobní kontaktní údaje – tedy e-maily ani telefony, což plně respektuji. Toto rozhodnutí je konečné. Na závěr uvádím, že [obec] vždy měla a má svobodný přístup k Tvým kontaktům uvedeným na rozsudcích o zvýšení výživného. Dále z dopisu matce žalobkyně z 14. 2. 2016, že žalovaný reagoval na její dopis výtkou, že porušuje § 888 – 890 zákona č. 89/ 2012, a vyzval jí k zaslání: 1. kontaktních telefonních čísel na [jméno] 2. platné mailové adresy [adresa] kopie školních vysvědčení ze současné školy. Pro případ nesplnění výzvy do 14 dnů od doručení žalovaný uvedl, že bude nucen informovat vedení gymnázia, OSPOD a soud. Dále z dodejky k tomuto dopisu, že byl doručen dne 1. 3. 2016. Dále z dopisu žalovanému z 15. 3. 2016, že matka žalobkyně měla jednání žalovaného za účelové a pouze reagující na rozsudek o výživném, žalovaný se pro ni stal cizím a zcela nedůvěryhodným člověkem. Uvedla, že žalobkyně je pro ni svobodný člověk, jenž má právo se svobodně rozhodovat o svém životě a může se stýkat, s kým chce podle svého vlastního uvážení. Požadavky žalovaného ve formě zpráv pro příjemce u plateb výživného i v dopise z února 2016 žalobkyni předala, vyjádření žalobkyně pak již tlumočila ve svém dopise z 30. 12. 2015. Jako přílohu pak k dopisu z 15. 3. 2016 matka žalobkyně přiložila vlastní dopis žalobkyně ze 14. 3. 2016. Dále z dopisu žalovanému z 14. 3. 2016, že žalobkyně žalovanému psala: [příjmení] [celé jméno žalovaného], Asi jste z dopisu od mé mámy nepochopil určité skutečnosti. Tak vám pro [příjmení] řádné přesvědčení píši já osobně, [obec]. Čtěte pozorně ! Abyste porozuměl, nechci Vás znát. Jste mi cizím člověkem. Nechci Vás vidět, nechci o Vás slyšet. Nepřeji si, abyste znal mé jakékoliv kontakty, jako jsou e-mailové adresy, telefonní čísla aj. Vy snad dáváte své kontakty člověku, kterému nedůvěřujete a ani ho neznáte ? Jediný můj kontakt, který znáte a budete ode mne znát je místo mého trvalého pobytu (pouze do mých 18 let). Měl byste však dopředu vědět, že veškerou poštu od Vás nebudu přijímat a bude Vám posílána zpět. Říkáte-li si, že mi byla utajována určitá fakta, jste na omylu. Odjakživa jsem byla informována o všem (Vaše neobvyklé vzkazy mámě k měsíčním platbám – alimentům, veškerá soudní stání aj.). Možnost návštěvy prarodičů nechala máma vždy na mně, nikdy mi nebylo zabraňováno kontaktu s Terezínem. Vždy to bylo pouze mé svobodné rozhodnutí. To, že jsem přestala do Terezína jezdit za babičkou má své důvody (Jaký byl pohřeb dědečka [jméno] ? Udělali jste mu pěkný obřad?). Pokud teď nastala situace, že stále nechcete akceptovat tyto slova, zopakuji Vám to s radostí u soudu, [celé jméno žalobkyně] P.S. Dík, za jediný vánoční pohled z roku 2005, a také za první narozeninové přání z roku 2015 (po 14 letech). Tak co, stále Vám nedochází, proč jsem na ně neodepsala?

14. Dále z protokolu o ústním jednání na OSPOD ze dne 23. 3. 2016, že žalovaný se po předchozím objednání dostavil na schůzku a domáhal se pomoci v situaci, kdy nemá informace o žalobkyni, neboť mu je její matka odmítá poskytovat. Uváděl, že o tyto informace se zajímá a o kontakt se žalobkyní se snažil po celý rok 2015, své snahy má však zdokumentované až od listopadu 2015. S žalobkyní se viděl v září 2015 u soudu, nevšímala si ho, kvůli jejímu odmítavému postoji se nesnažil s ní navázat kontakt. Matka žalobkyně měla mařit kontakt účastníků u rodičů žalovaného v Terezíně. Není mu známo, proč se situace vyhrotila, dlužil sice asi 15 000 Kč na výživném, avšak z důvodů na straně jeho zaměstnavatele a nyní žádný dluh na výživném nemá. Žalobkyně od roku 2012 cíleně blokuje snahy žalovaného o komunikaci, odřezává všechny členy jeho rodiny. Stěžoval si, že na dceru nemá žádný kontakt, číslo, ač se s ní chce vidět a být v kontaktu. Je ochoten jít i do rodinné poradny. Dále z dopisu OSPOD z 24. 5. 2016, že v návaznosti na výše uvedené OSPOD matku žalobkyně na jednání dne 30. 3. 2016 poučil o jejích povinnostech dle § 890 o.z. Naopak žalovanému byly důrazně připomenuty okolnosti, jak byly popsány v posledním opatrovnickém rozsudku, tedy že svou rodičovskou odpovědnost dlouhé roky nevykonával, o žalobkyni se nezajímal, od jejích 2,5 roku se s ní nestýkal. Dle tvrzení matky žalobkyně žalovaný nezastal roli rodiče ani v nejtěžší chvíli, kdy byla hospitalizována po těžké nehodě, a probíhalo jednání o svěření žalobkyně do péče rodičů matky; na opakované výzvy se nedostavil k soudnímu jednání. Z pohovoru s žalobkyní vyplynulo, že žalovaného vnímá jako cizí osobu, setkat se s žalovaným si nepřeje, odmítá i písemný kontakt, přičemž až po delší intervenci sdělila, že když žalovaný zašle dopis, že„ s tím asi nic neudělá a že si jej přečte“. OSPOD konstatoval, že je těžké narovnávat jeho vztah s dcerou, když o ni v minulosti prokazatelně nejevil zájem. Bylo mu doporučeno, aby s žalobkyní navázal písemný kontakt a měl trpělivost.

15. Dále z dopisů žalovanému z 27. 6. 2016, 26. 8. 2016 a 31. 1. 2017, že (výslovně v návaznosti na dopis OSPOD z 24. 5. 2016) matka žalobkyně začala žalovanému sdělovat nejzákladnější informace o zdravotním stavu a studiu žalobkyně, ohledně bližších informací žalovaného odkazovala na školu. V dopise z 31. 1. 2017 žalovaného dále vyzývala k pravidelnosti při placení výživného. Rovněž z dopisu žalovanému z 31. 8. 2017, že matka žalobkyně žalovaného instruovala, aby výživné od 5. 9. 2017 poukazoval již přímo k rukám žalobkyně. Rovněž urgovala nedoplatek na výživném a navrhovala možnost jeho uhrazení též k rukám žalobkyně. Dále z komentářů žalovaného, připsaných k ústřižkům složenek na výživné z podzimu 2017 (dle žalovaného byly tyto komentáře vepsány na originál složenek jako zpráva pro příjemce, což žalobkyně v řízení nijak nezpochybňovala), že u výživného za srpen a září 2017 psal žalovaný žalobkyni„ Vše nejlepší k narozeninám“ (toto je potvrzováno též důkazem žalobkyně s nafocenou složenkou) a u výživného za říjen 2017 psal„ Prosím, pošli mi číslo účtu.“ Dále z dalších ústřižků složenek, ze složenky na 16 449 Kč (výživné posílané 24. 9. 2018), komentářů žalovaného (a z e-mailové komunikace a předžalobní výzvy viz dále), že číslo účtu od žalobkyně do listopadu 2018 žalovaný neobdržel, na účet uhradil výživné poprvé v prosinci 2018. Dále z dopisu žalovanému z 31. 8. 2018, že jej žalobkyně informovala o složení maturity, o tom, že i ve školním roce 2018 2019 bude studentem a že jeho vyživovací povinnost se nijak nemění. Zároveň jej upozornila na dlužné výživné za 7/ 2018 - 8/ 2018 s tím, že nebude-li v nejbližší době uhrazeno, bude se muset obrátit na soud. Dále z dopisu žalovanému z 21. 9. 2018, že jej žalobkyně urgovala o dlužné výživné za 7/ 2018 – 9/ 2018 a informovala jej, že od září 2018 je studentkou ČVUT, pročež se na jeho vyživovací povinnosti ničeho nemění; přiložila též potvrzení o studiu z 20. 9. 2018 (k důkazu byl proveden též koncept předmětného dopisu, jenž se však v ničem podstatném neliší od finální verze). Dále z potvrzení o studiu z 20. 9. 2018 a z 26. 9. 2019, že žalobkyně byla od 1. 10. 2018 do 20. 9. 2020 studentkou ČVUT ve studijním oboru zdravotnický záchranář (v řízení pak ani nebylo tvrzeno, že by před vydáním rozsudku snad studium předčasně ukončila – pozn. soudu). Dále z průvodních zpráv/dopisů k potvrzením o studiu, že žalobkyně potvrzení zaslala žalovanému.

16. Dále z dopisu žalobkyni z 12. 11. 2018, že žalovaný žalobkyni psal:„ [jméno], rád bych Ti blahopřál k úspěšnému složení maturitní zkoušky, k Tvým nedávným 19. narozeninám a v neposlední řadě i k přijetí na ČVUT. Jsem opravdu rád, ostatně asi jako každý rodič, že střední školou pro Tebe vzdělávání neskončilo. Co mě mrzí, je fakt, že jsem nikdy nemohl být přítomen u Tvých malých či větších úspěchů, tak jako jsem mohl být u Tvých prvních kroků a slůvek, a věř mi, že má volba to určitě nebyla. Možná to byla má nedůslednost, že jsem vůbec dopustil vzájemné odcizení, ale vztahy mezi mnou a Tvou mamkou byly rozvodem natolik poškozené, že jsme nebyli schopni se dohodnout na elementárních věcech, nedokázali jsme potlačit svá ega, upřednostnit Tebe a výsledek - komunikujeme spolu velmi úsporně, výhradně prostřednictvím doporučených dopisů, v době online bankovnictví posílám peníze složenkou a na mé straně není moc s tím něco udělat. Celé je to tak nějak„ na hlavu" a ty jediná to teď můžeš změnit. Nikdy jsem se Ti nesnažil ublížit, poškodit Tě, nebo Ti komplikovat život a nehodlám s tím začínat ani teď, proto dost dobře nerozumím, proč veškerá korespondence od Tebe, které mnoho nebylo, je plná nenávisti, zloby arogance a pohrdání. Pokud Ti vadí, nebo vadilo, že nemáš tátu, a dáváš mi to za vinu, pak by bylo dobré se zeptat přímo těch lidí, co Tě měli„ v péči" a položit jim jednoduchou otázku:„ Co jste za 19 let udělali pro to, abych se mohla vidět s tátou?" Poslední slovo v otázce se dá libovolně nahrazovat slovy„ babičkou",„ bratranci" i„ tetou" a odpověď bude vždy stejná - NIC. Sedmnáct let jsi mě neviděla, víš o mně jen to, co Ti„ umožnili" vědět a pravidelný styk s otcem by mohl snadno rozbít tak pracně budovanou dezinformační bublinu. To Tě opravdu nikdy nenapadlo, že by věci nemusely být tak, jak navenek vypadají? Nikdy jsi mě alespoň na chvilku nechtěla poznat? Máš skutečně od svých tří let názor, že já jsem ten, kterého už nikdy v životě nechceš vidět? Osobně si myslím, že to tak není a Tvůj pohled na celou věc byl silně zmanipulovaný. Po Tvé mamce jsem, pochopitelně telefonicky, chtěl nějaké informace o Tobě, chtěl jsem i fotografie (psal se rok 2006 a tehdy ještě nebyl facebook), a dokonce jsem Tě chtěl vidět, ale narazil jsem na neochotu cokoli sdělit či poskytnout. V jednu chvíli, když už jsem byl natolik zoufalý z toho, že nemám možnost Tě vidět, jsem pohrozil Tvé mámě soudem o úpravu styku s dítětem (to zní dost hrozně). Tvoje mamka se tehdy evidentně lekla právě toho, že bych Tě mohl začít vídat a tak mi slíbila, že se s Tebou mohu vidět alespoň na předem ohlášených návštěvách u mých rodičů v Terezíně a já jí to„ sežral“ .... Chyba, velká chyba. Měl jsem to udělat, protože od té doby jste v Terezíně už nikdy nebyly. Od té doby mi také bylo intenzivně předkládáno, že je to pouze Tvé rozhodnutí a jen Tvůj názor. Fajn, názor je dobrá věc, ale bylo Ti deset. Po Tvém nástupu na gymnázium, jsem chtěl„ jen" Tvé rodné číslo, abych si mohl nechat vytvořit rodičovský účet a mohl se podívat na Tvé školní výsledky a opět bez úspěchu. Nic nešlo, všechno byl problém nebo„ Tvé rozhodnutí". Tak teď, kdy už jsi dospělá, se pojďme vykašlat na formálnosti a začněme spolu jednat jako lidi. Já po Tobě nechci, abys mě měla ráda, to už snad ani nejde, ale byl bych rád, kdybys ve vztahu ke mně, nepoužívala převzaté scénáře a použila vlastní názor. Uvítal bych, kdybys mi pro začátek poslala Tvou mailovou adresu, vždyť pro zachování soukromí se na freemail službách dá založit cokoli, aniž by se Tě to nějak výrazně dotklo a v neposlední řadě by bylo fajn, kdybys zauvažovala o nějaké formě setkání. Je spousta věcí, které bych Ti rád napsal a spousta věcí, na které bych se Tě chtěl zeptat. Otázka je, kolik z těch věcí by Tě zajímalo a na kolik z nich bych se dočkal odpovědi. Asi to tuším, ale klidně se nechám překvapit... [celé jméno žalovaného], [email], Tel. [tel. číslo]“ Dále z podacího lístku, že žalovaný předmětný dopis zaslal poštou žalobkyni dne 12. 11. 2018.

17. Dále z předžalobní výzvy z 20. 12. 2018, že právní zástupkyně žalobkyně informovala žalovaného o změně poměrů rozhodných pro výši výživného, spočívající v plynutí času a nástupu žalované na vysokou školu, pročež jej vyzývá k hrazení částky 7 000 Kč měsíčně od září 2018. Žalovanému též sdělila číslo bankovního účtu žalobkyně pro hrazení zvýšeného výživného vč. nedoplatku. K úhradě dlužného výživného byla poskytnuta lhůta do 30. 12. 2018. Dále z e-mailové komunikace žalovaného s právní zástupkyní žalobkyně z 16. 1. 2019 a 17. 1. 2019, že žalovaný byl překvapen předžalobní výzvou o navýšení výživného, vadilo mu, že žalobkyně s ním nekomunikuje, nereaguje na jeho podněty a žádosti, a jím opakovaně poptávané číslo účtu zjistil až z předžalobní výzvy. Žádal o doplnění podkladů o studiu žalobkyně a jejích brigádách a prezentoval připravenost k jednání o výživném. Právní zástupkyně žalobkyně žalovaného informovala o tom, že žalobkyně postoupila do druhého semestru s průměrem 1,67 a 22 kredity z 30, potvrzení o studiu vázala na výzvu soudu. Ohledně nákladů studia a výdělků z brigád žalovaného odkázala na spis opatrovnického soudu, kde měly být (údajně) doloženy. O zvýšení výživného byla připravena jednat. Žalovaný namítal, že náklady žalobkyně ze spisu opatrovnického soudu nemohou být aktuální a z jakých důvodů. Právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že se žalovaný může jít podívat do aktuálního spisu, kde je nový návrh na úpravu výživného (údajně) vč. příloh. Žalovaný si poté nebyl jist, zda návrh na zvýšení výživného tedy byl již podán, právní zástupkyně žalobkyně mu potvrdila, že ano.

18. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro jeho rozhodnutí, když tyto se týkaly okolností významných toliko pro posouzení výše výživného v případě jeho změny.

19. Zbývající důkazní návrhy účastníků soud zamítl. To se v prvé řadě týká ostatních důkazních návrhů, směřujících k prokazování majetkových poměrů účastníků, neboť tyto důkazy by byly významné toliko v případě zvažování změny výše výživného. Dále již na tomto místě považuje soud za vhodné připomenout, že v průběhu řízení zdůrazňoval, jaký význam v projednávaném případě připisuje posouzení věci z hlediska dobrých mravů, zejm. co se týká otázek příčin špatného vztahu mezi účastníky, jakož i snahy účastníků o jeho nápravu. Procesně závazně pak toto hledisko projevil v rámci poučení dle § 118a o.s.ř. na ústním jednání dne 12. 3. 2021, na němž zároveň stranám připomněl zásady sporného soudního řízení, mezi něž patří též zásada procesních břemen. Povinnost tvrzení vždy předchází povinnosti důkazní. Skutečnosti, které nejsou ve sporném řízení dostatečně konkrétně tvrzeny, nemohou být ani předmětem dokazování, přičemž nedostatky ve skutkových tvrzeních není možné zhojit důkazními návrhy. Návrhy na účastnické výslechy pak byly zamítnuty proto, že ani v průběhu koncentrační lhůty nebyly účastníky tvrzeny takové konkrétní rozhodné okolnosti, jež by bylo třeba (resp. možno) prokazovat (viz např. důvody pro účastnický výslech žalobkyně, jak byly formulovány v bodě 4. jejího vyjádření z 22. 3. 2021). Obdobné byly důvody pro zamítnutí návrhů žalovaného na svědecké výpovědi. To se týká především paní [celé jméno žalobkyně] (matky žalobkyně) a paní [příjmení] (družky žalovaného), pokud měly vypovídat k údajným snahám žalovaného o kontakt se žalobkyní apod. K tomuto v prvé řadě chyběla jakákoli konkrétní skutková tvrzení v podáních či přednesech žalovaného. Zejména však ani jakékoli neformální pokusy žalovaného o kontakt se žalobkyní v jejím dětském věku by neměly pro rozhodnutí soudu význam, netvrdil-li žalovaný žádné konkrétní maření jeho snah ze strany matky žalobkyně a zejména netvrdil-li pro takový případ pokus o kontakt či styk prostřednictvím OSPOD či opatrovnického soudu (viz též dále). Podstatné bylo rovněž to, že navzdory zřejmému směřování řízení vč. výzvy dle § 118a o.s.ř. žádná ze stran neučinila předmětem zkoumání okolnosti, související s rozpadem vztahu (a rozvodem) žalovaného a matky žalobkyně, a se zánikem společné domácnosti žalovaného a žalobkyně. Chyběla tedy i nejzákladnější tvrzení k posouzení toho, zda např. žalovaný“ utekl“ od rodiny nebo naopak např. matka žalobkyně od sebe a dcery“ odstřihla“ žalovaného, přičemž – jak již bylo zmíněno – chybějící tvrzení není možno dokazovat. Výpověď svědka [příjmení] (bratrance žalobkyně) se pak jevila zjevně nadbytečnou, neboť žalobkyně ani nezpochybňovala, že neměla (zde konkrétně na začátku roku 2016) o kontakt se žalovaným nejmenší zájem; její vztah ke třetím osobám pak není předmětem tohoto řízení. Důkazy fotografií automobilu žalovaného před domem žalobkyně z 8. 7. 2011, jakož i fotografií žalobkyně z facebooku, nebyly provedeny pro na první pohled zřejmou bezvýznamnost. Pro úplnost soud uvádí, že k důkazu neprovedl žalobkyní založený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 12. 2009, č.j. [spisová značka], neboť nebyl formálně k důkazu navržen.

20. Soud dále vzal za svá nesporná tvrzení účastníků. Výslovně bylo za nesporné prohlášeno, že zatím posledním rozhodnutím ve věci výživného byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], a dále, že žalovaný nemá v současnosti na výživném nedoplatek. Z vyjádření obou účastníků zároveň zcela zjevně vyplývá, že vztahy mezi účastníky jsou špatné, jakož i že žalobkyně nemá dlouhodobě zájem o kontakt se žalovaným. Soud konečně ve smyslu § 132 o.s.ř. hodnotil též skutková tvrzení obou stran, pokud jim druhá strana neodporovala. <b>21. Soud při svém rozhodování aplikoval zejména následující zákonná ustanovení.</b> 22. Podle § 163 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

23. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

24. Podle § 857 odst. 1 o.z., dítě je povinno dbát svých rodičů.

25. Podle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o.z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

26. Podle § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. <b>27. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru o nedůvodnosti jak žaloby samotné, tak vzájemného návrhu žalovaného.</b> 28. Úvodem soud připomíná, že v projednávané věci byla vyživovací povinnost žalovaného (jakožto otce) vůči žalobkyni (jakožto dceři) naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 4. 2015, č.j. [spisová značka], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací] - tedy v době nezletilosti žalobkyně - a to tak, že žalovanému bylo uloženo hradit na výživu žalobkyně částkou 5 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dosáhla zletilosti dne 5. 9. 2017. V tomto řízení se žalobkyně domáhá zvýšení předmětné vyživovací povinnosti na částku 7 000 Kč měsíčně, žalobou podanou dne 2. 1. 2019 (tedy již v době zletilosti), a to s účinností od 1. 9. 2018 (tedy rovněž pouze za dobu zletilosti). Žaloby ve věci vyživovací povinnosti mezi zletilými osobami se projednávají ve sporném civilním řízení, a to i tehdy, má-li být rozsudkem měněno předchozí rozhodnutí, vydané ještě v řízení opatrovnickém; procesně je změna předchozího pravomocného rozhodnutí realizována na základě § 163 o.s.ř. Soud již v průběhu řízení stranám důsledně připomínal zásadní rozdíly mezi řízením o vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti (jež je tzv. nesporným řízením, vedeným dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a je ovládáno vyšetřovací zásadou) a řízením o vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti (jež je tzv. sporným řízením, vedeným dle o.s.ř., a je ovládáno zásadou projednací a spojeno mj. s principy koncentrace řízení či procesními břemeny tvrzení a důkazu, tížícími účastníky). S ohledem na specifika případu, kdy rozhodující byly spíše mezilidské vztahy účastníků než jejich životní úroveň, se soud ve zvýšené míře snažil o smíření účastníků, avšak marně. Ze stejného důvodu účastníky informoval o svém předběžném právním názoru a dále obě strany na jednání dne 12. 3. 2021 srozumitelně poučil a vyzval dle § 118a o.s.ř. (a poskytl přiměřenou dodatečnou lhůtu) k doplnění tvrzení a důkazů, významných právě pro posouzení věci z hlediska dobrých mravů. Konečně soud odkazuje na relevantní judikaturu (zejm. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, č.j. 18 Co 242/2002-512, usnesení Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 96/16) a s ní korespondující názory právní nauky, kdy v řízení o výživném (obzvláště mezi zletilými) je třeba věc důsledně posuzovat z hlediska dobrých mravů a klást zvýšený důraz na konkrétní okolnosti případu. U starších dětí (zpravidla od 15 let), zejména však u dětí zletilých (od 18 let) je třeba klást zvýšené požadavky na soulad nároku na výživné (popř. jeho zvýšení) s dobrými mravy, kdy starší děti jsou již spoluodpovědné (a zletilé děti plně odpovědné) za další vývoj vztahu s povinným rodičem, a jsou též dostatečně vyspělé k získání náhledu na příčinu zhoršeného vztahu s povinným rodičem (zejm. v případě konfliktů nepečujícího rodiče s rodičem pečujícím). Jak potvrzuje komentářová literatura ve vztahu k § 857 o.z., povinnost„ dbát“ svých rodičů dopadá též na zletilé děti; není sice přímo právně vynutitelná, projevuje se však např. právě ve sporech o výživné, a to prostřednictvím aplikace § 2 odst. 3 o.z., tedy korektivu dobrých mravů (viz např. Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020).

29. Jelikož posouzení návrhu na zrušení vyživovací povinnosti logicky a systematicky předchází návrhu na zvýšení výživného, zabýval se soud nejprve vzájemným návrhem žalovaného. Soud v prvé řadě neshledal zákonné důvody dle § 163 o.s.ř. pro změnu posledního - doposud účinného - rozsudku o jeho vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 4. 2015, č.j. [spisová značka], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], v právní moci dne 11. 11. 2015) co do trvání vyživovací povinnosti. Jak již bylo zmíněno výše, argumentace žalovaného pro zrušení vyživovací povinnosti (z důvodu jejího zániku) vyplývala (výlučně) z údajného rozporu nároku na výživné s dobrými mravy. Tedy žalovaným nebylo tvrzeno, že by vyživovací povinnost zanikla z nějakého konkrétního důvodu (např. dosažení zletilosti, vznik schopnosti žalobkyně sama se živit apod.) a stála na v zásadě abstraktní konstrukci rozporu nároku jako takového s dobrými mravy. Soud přitom dospěl k závěru, že ve vztahu mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo v mezidobí k žádné natolik významné změně z hlediska dobrých mravů, již by bylo možno považovat za důvod relevantní z hlediska § 163 o.s.ř. pro zrušení vyživovací povinnosti jako takové. Vztah žalobkyně k žalovanému byl totiž velice špatný již v době předchozího rozhodování o výživném (21. 9. 2015), což potvrzuje i argumentace samotného žalovaného a jím předkládané a označované důkazy. Důkazy, pocházející z doby pozdější, pak tento špatný vztah sice jednoznačně potvrzují, nesvědčí však o jeho dalším podstatném zhoršení. Nezájem žalobkyně o zlepšení vztahu se žalovaným není novou skutečností, komunikace žalobkyně vůči žalovanému pak sice obsahuje zřetelné prvky nezájmu až animozity, avšak není z ní patrný žádný nový“ útok“ na žalovaného, jenž by mohl být z hlediska dobrých mravů posouzen jakožto dostatečně významná“ nemravnost“ potenciálně odůvodňující zánik - jinak ze zákona trvající - vyživovací povinnosti. Ostatně i samotný vzájemný návrh žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti, vznesený až po cca 2 letech trvání soudního řízení a po cca 4 letech od nabytí zletilosti žalobkyně, a to v zásadě“ mezi řečí“ na ústním jednání dne 12. 3. 2021 v rámci přednesu procesní obrany, působí účelově a nepřesvědčivě. To platí obzvláště za situace, kdy nebylo žalovaným tvrzeno žádné konkrétní datum, kdy k tvrzené změně okolností ve smyslu § 163 o.s.ř. mělo dojít, a navrženo bylo zrušení vyživovací povinnosti teprve ode dne vznesení vzájemného návrhu.

30. Vzájemnému nároku žalovaného by nicméně nebylo možno vyhovět ani při jeho podrobnějším meritorním posouzení, neboť sám představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Z provedeného dokazování je zcela evidentní, že pokud by měl být jeden z účastníků označen jakožto“ viník“ vzniku špatného vztahu mezi účastníky, je to právě žalovaný. Ten přitom ani nerozporoval, že se s žalobkyní viděl naposledy, když jí bylo cca 2 – 2,5 roku, a poté až v rámci soudního řízení o výživné nezletilé v roce 2015. Přitom je naprosto zřejmé a všeobecně známé, že právě rané dětství je stěžejní z hlediska utváření citových vazeb a vztahů v rámci rodiny. Žalovaný sice v řízení vznášel obecné argumenty v tom směru, že styku s žalobkyní měla bránit její matka, avšak neuvedl k tomuto žádná konkrétní tvrzení, byť byl v tomto směru na ústním jednání dne 12. 3. 2021 vyzýván dle § 118a o.s.ř. Žalovaný netvrdil, že by se kdy domáhal soudní úpravy styku s žalobkyní či výkonu rozhodnutí, že by před rokem 2016 žádal o pomoc OSPOD, netvrdil dokonce ani žádnou skutečně relevantní snahu o neformální kontakt se žalobkyní v době jejího raného dětství, převyšující (zcela nekonkrétní) apely na matku žalobkyně. Naprostý nezájem žalovaného o žalobkyni v době jejího raného dětství přesvědčivě dokazují též rozsudky z opatrovnického řízení, podle nichž neprojevoval zájem o její zdravotní stav, o její výchovu, nedával jí žádné dárky atd., některých fází opatrovnického řízení se ani neúčastnil (byť zřejmě z důvodu, že o vedení řízení nevěděl – to je však rovněž důkazem nezájmu o žalobkyni). První stopy zájmu žalovaného o žalobkyni lze vysledovat až v roce 2015, kdy jí však již bylo cca 16 let, a kdy tedy bylo utváření jejích primárních citových vazeb v rámci rodiny z logiky věci ukončeno. V tomto směru je třeba označit za zcela irelevantní, pokud se na špatném vztahu k žalovanému jakožto otci v době raného dětství žalobkyně případně podílela též její matka. Absence snahy pečujícího rodiče o vytvoření vztahu nepečujícího rodiče s dítětem (či dokonce jeho bojkot) může mít právní význam teprve tehdy, pokud je zde vůbec nějaká relevantní snaha nepečujícího rodiče o vytvoření či udržení vtahu k dítěti. Konečně i výše zmíněné snahy žalovaného v roce 2015 postrádaly přesvědčivost a relevanci. Pokusy o zjišťování informací o žalobkyni prostřednictvím zpráv, vepisovaných do složenek na výživné, jsou na první pohled pochybné. Stěží pochopitelně působí též argumentace žalovaného, že mu bylo ze strany matky žalobkyně odpíráno sdělení rodného čísla žalobkyně a byl tak vyloučen z informací o jejím studiu. I kdyby soud pominul, že žalovaný měl znát rodné číslo své dcery přinejmenším z doby dřívějšího soužití, pak by je jistě bez větší námahy zjistil nahlédnutím do opatrovnického soudního spisu, dotazem na OSPOD či na jiný příslušný státní orgán. Pokud se žalovaný začal o žalobkyni skutečně relevantně zajímat až v roce 2016 (iniciace jednání u OSPOD dne 23. 3. 2016), je naprosto jasné, že odpovědnost za vznik špatného vztah mezi účastníky nese právě žalovaný, a nemůže z toho těžit tak intenzivním způsobem, jakým by bylo zrušení jeho vyživovací povinnosti. Soud tedy neshledal žádný důvod z hlediska dobrých mravů, proč by mělo dojít k zániku vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni.

31. Pro pořádek je na místě připomenout, že návrh na zrušení vyživovací povinnosti mezi zletilými je soudní praxí zpravidla posuzován (též) jako návrh na snížení výživného (je-li návrh na zrušení zamítán). Tento postup nicméně vyplývá z obvyklého běhu věcí, kdy zrušení bývá navrhováno z důvodů ekonomických (např. ve sporech zletilých dětí a rodičů tehdy, kdy rodič jako důvod pro zrušení vyživovací povinnosti uvádí, že životní úroveň dítěte není nižší, než životní úroveň rodiče). V projednávané věci však takovýto postup nepřipadal v úvahu, neboť žalovaný výslovně uplatňoval důvody pro zrušení vyživovací povinnosti pro rozpor nároku na výživné jako takového s dobrými mravy. Jednoznačně byl takto jeho vzájemný návrh formulován jak při jeho vznesení, tak v rámci závěrečné řeči. Ekonomické důvody žalovaný subsidiárně uplatňoval pouze v souvislosti s návrhem žalobkyně na zvýšení výživného, jakožto důvod pro zamítnutí žaloby (a nikoli v souvislosti se svým vzájemným návrhem).

32. Jak vyplývá z výše uvedeného, nárok žalobkyně na trvání vyživovací povinnosti ze strany žalovaného jako takový není v rozporu s dobrými mravy a zůstává zachován. Soud nicméně dospěl k závěru, že podání žaloby žalobkyní na zvýšení výživného již uplatňováním práva v rozporu s dobrými mravy je. V prvé řadě je nutno připomenout, že žalobkyně nabyla dne 5. 9. 2017 zletilosti. Na zletilé děti (stejně, jako na ostatní oprávněné subjekty s plně zachovalou svéprávností) jsou ve sporech o výživné kladeny právní teorií i soudní praxí zvýšené požadavky (viz výše). To se pak vztahuje i na posuzování možného rozporu výkonu práva s dobrými mravy. Jakkoli je to žalovaný, kdo zavinil vznik špatného vztahu se žalobkyní v jejím raném dětství, je to také žalovaný, kdo se od cca konce roku 2015 (jako jediný) pokoušel o jeho ne-li zlepšení, pak alespoň normalizaci. Soud přitom nepřehlédl námitku žalobkyně, že se mělo jednat o neupřímnou snahu žalovaného, vedenou účelově s cílem vyhnout se vyživovací povinnosti. Posouzení této námitky soudem však de facto zmařila sama žalobkyně, když na snahy žalovaného o navázání užšího kontaktu či zlepšení vztahů v zásadě nereagovala či je bojkotovala, a další přístup žalovaného ve věci zlepšení vzájemného vztahu tak nebylo ani možno zhodnotit jako upřímný či naopak účelový. Veškerá doložená komunikace žalobkyně vůči žalovanému svědčí o tom, že tato směřovala pouze ke splnění minimálního standardu, nutného pro zachování vyživovací povinnosti, a dále spočívala v uplatnění nároku na zvýšení vyživovací povinnosti (předžalobní výzva a podaná žaloba). Jak přiléhavě uváděl i sám žalovaný ve svém dopise z roku 2018, po žalobkyni v zásadě není možné požadovat, aby žalovaného měla„ ráda“. Popravdě po ní není možno požadovat ani to, aby žalovaného upřímně respektovala. Žalobkyni nelze mít jakkoli za zlé ani to, že k žalovanému nemá bližší vztah a že je pro ni de facto cizím člověkem. To samé však již nelze tvrdit ve vztahu k pokusům žalovaného o zlepšení vzájemného vztahu. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný tyto pokusy činil, a závěr o jejich účelovosti nebylo možno učinit s ohledem na přístup žalobkyně. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný od roku 2015 projevoval (určitý) zájem o žalobkyni, o navázání kontaktu, o umožnění prezentace důvodů svého nezájmu o žalobkyni v minulosti a v návaznosti na to o alespoň normalizaci vztahů. Žalobkyně však tyto snahy žádným způsobem nereflektovala, popř. je přímo bojkotovala (a ostatně se ani v průběhu řízení nijak netajila tím, že o jakékoli zlepšení vztahu zájem nemá). Zde již však její přístup naráží na hranici toho, kdy je ještě možné“ hříchy minulosti“ klást k tíži žalovaného i pro období současnosti (a budoucnosti). Žalovaný na jednu stranu pro žalobkyni v době jejího dětství ničeho pozitivního neučinil, nebyl u ní, když – jako každé dítě – potřebovala otce. Na druhou stranu jí ale ani neškodil svým aktivním konáním (jako je tomu u případů domácího násilí, zneužívání dětí – nejen sexuálního, poškozování majetku – gamblingu apod.), tedy tak, aby zcela ztratil právo na“ pokus o odpuštění“, a žalobkyně byla do budoucna zproštěna morálně-právní povinnosti„ dbát“ žalovaného jakožto rodiče, byť alespoň v nějakém menším rozsahu. Výživné na žalobkyni žalovaný v průběhu celé doby platil. Byť tak někdy činil nepravidelně, nebylo tvrzeno, že by se žalobkyně či její matka z tohoto důvodu dostávaly do hmotné nouze a zároveň bylo učiněno nesporným, že nedoplatek na výživném žalovaný nemá, a to ani za dobu zletilosti žalobkyně. K jednotlivým případům neplacení výživného navíc žalovaný předložil své akceptovatelné vysvětlení, které žalobkyně v průběhu řízení ani nesporovala. Pokud pak žalobkyně v závěru řízení (sic) odkazovala na období, v němž byla z důvodu vážného úrazu své matky svěřena přechodně do péče svých prarodičů, netvrdila však a neprokazovala, že by žalovaného, jakožto otce, o nastalé situaci kdokoli informoval či jej požádal o pomoc, kterou by on odmítl poskytnout. Nebylo ostatně ani zjištěno, že by žalovaný o této fázi opatrovnického řízení a o problémech žalobkyně a její matky vůbec věděl. Po shrnutí těchto dílčích závěrů lze uzavřít, že kromě naprostého nezájmu o žalobkyni v době jejího dětství nebylo zjištěno žádné“ neodpustitelné“ chování žalovaného vůči žalobkyni či osobám jí blízkým, které by ospravedlňovalo naprosté odmítnutí byť jen pokusu o zlepšení vzájemného vztahu či alespoň o navázání komunikace. Pokud se žalobkyně rozhodla, že žalovaného znát nechce, šanci k ospravedlnění mu neposkytne a bude pro ni nadále cizí osobou, nelze se tomu zcela divit ani to odsuzovat. Pokud se však již žalobkyně, jako plně svéprávná osoba, rozhodla zachovat status quo, a žalovaného jakožto rodiče v rozporu s § 857 odst. 1 o.z.„ nedbat“, bylo by ovšem z morálního hlediska na místě status quo zachovat i co do požadavků na další navyšování výživného. Pokud žalobkyně ani po nabytí zletilosti nečiní nic pro normalizaci vztahu s žalovaným, pokud naopak jeho pokusy odmítá a zároveň s ním nekomunikuje z jiných důvodů, než v zájmu výživného (zejm. se nezajímá o jeho zdraví, životní podmínky apod., rovněž mu nesděluje informace o sobě samé), nezbývá, než podání žaloby na zvýšení výživného výjimečně posoudit jako uplatnění práva v rozporu s dobrými mravy.

33. Soud při svém rozhodování vzal podpůrně v úvahu i důvody, pro které žalobkyně zvýšení výživného požaduje. Tyto jsou jednoznačně formulovány (a ostatně i časově určeny k 1. 9. 2018) jakožto běžné zvýšené výdaje pravidelně související s nástupem dítěte na vysokou školu. Nebyly uplatňovány mimořádné výdaje, související např. se zhoršením zdravotního stavu, nebylo uplatňováno zhoršení majetkové situace druhého výživou povinného rodiče (matky) ani žádné jiné důležité nestandardní důvody. Dosavadní výživné, na němž žalovaný nemá nedoplatek, není stanoveno v symbolické či na první pohled zcela nedostatečné výši (5 500 Kč měsíčně), přičemž návrh žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti soud zamítl. Bez významu není ani námitka žalovaného, že žalobkyně s ním nástup na bakalářské studium na vysokou školu nejen že nekonzultovala, ale ani jej o něm odpovídajícím způsobem s dostatečným předstihem neinformovala (obdobné vyplynulo ohledně aktuální snahy žalobkyně o pokračující magisterské studium). Jako (morálně) problematické soud vnímal též uplatnění požadavku na zvýšení výživného teprve předžalobní výzvou právní zástupkyně (s absencí vyčíslení důvodů navýšení), či neochotu poskytnout žalovanému informace a podklady k vyčíslení navýšení v rámci (domněle„ předžalobního“, ve skutečnosti však na podání žaloby navazujícího) mimosoudního jednání žalovaného s právní zástupkyní žalobkyně. Z tvrzení žalobkyně ani z provedených důkazů nevyplývá, že by se žalobkyně před podáním žaloby jakkoli zajímala o majetkovou situaci žalovaného (a ten jí např. tyto údaje odmítl sdělit).

34. Pro právní jistotu účastníků soud ještě připomíná, že žalobou i vzájemným návrhem byla fakticky navrhována změna předchozího rozhodnutí o výživném, tedy rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 4. 2015, č.j. [spisová značka], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací]. Jelikož oba návrhy byly zamítnuty, zůstává v účinnosti úprava běžného výživného, provedená uvedenými rozsudky. Samozřejmě s výjimkou platebního místa, neboť od nabytí zletilosti žalobkyně (5. 9. 2017) je výživné přímo ze zákona splatné nikoli k rukám matky, nýbrž k rukám žalobkyně.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků v řízení uplatňoval jeden samostatný návrh ve věci výživného (zvýšení u žalobkyně x zrušení u žalovaného) a oba byli se svými návrhy neúspěšní. Nicméně i v případě exaktního srovnávání úspěchu ve věci dle tarifních hodnot by byly dány důvody pro nepřiznání náhrady nákladů“ úspěšnějšímu“ účastníku, a to dle § 150 o.s.ř. S ohledem na velice specifické okolnosti projednávané věci a důvody pro zamítnutí obou návrhů by autoritativní přiznání jakéhokoli dalšího finančního nároku zakládalo nespravedlivý nepoměr mezi dvěma procesně neúspěšnými účastníky, a zároveň komplikovalo jakékoli potenciální (a soudem opětovně důrazně doporučované) budoucí snahy o nápravu konfliktu mezi žalobkyní a žalovaným.