27 C 190/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného na zletilého

I. Žaloba, aby vyživovací povinnost žalované vůči žalobci, doposud stanovená ve výši 7 000 Kč měsíčně, byla s účinností od [datum] zvýšena na 35 000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žalované se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce, jakožto zletilý syn, domáhal zvýšení výživného po žalované, jakožto své matce. Naposledy bylo o výživném rozhodováno ještě v době nezletilosti žalobce, kdy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 10. 2020, č.j. 16 P 34/2014-181 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č.j. 58 Co 31/2021-232 bylo žalované uloženo hradit žalobci k rukám jeho otce výživné 7 000 Kč měsíčně; dlužné výživné dle těchto rozsudků (ve výši 138 500 Kč) žalovaná řádně neuhradila a žalobce se obrátil na exekutora. Od posledního rozhodnutí o výživném došlo k podstatné změně poměrů. Žalobce v červnu 2022 absolvoval střední školu v Dubaji a byl přijat ke čtyřletému bakalářskému studiu v Kanadě, se začátkem studia září 2022. Zatím žije žalobce stále v Dubaji (Spojené arabské Emiráty, dále též jen„ SAE“) se svým otcem, který, jako doposud, hradí téměř veškeré jeho životní náklady. Tyto náklady se v souvislosti se studiem vysoké školy v Kanadě (University of [jméno] v Edmontonu) podstatně navýší, náklady jsou univerzitou odhadovány cca 114 000 Kč měsíčně. Další náklady budou spojeny s návštěvami rodičů v České republice a Dubaji. S ohledem na předpokládané studijní vytížení nebude mít zřejmě žalobce možnost si při studiu přivydělávat. Bez podstatného zvýšení podílu žalované na jeho finanční podpoře bude zajištění financí pro jeho studium v Kanadě nemožné. Zvýšení výživného je požadováno již nyní, neboť vysoké náklady budou spojeny již se stěhováním a s úkony směřujícími k zahájení studia. Žalovaná žádosti žalobce o dobrovolné navýšení podpory kategoricky odmítla. Kromě nákladů žalobce se změnila i majetková situace žalované, která je nyní lepší než jeho otce. Ta přesto hradí jen poslední stanovené běžné výživné, nad jeho rámec přispívá zcela sporadicky. Žalovaná nadále žije v Dubaji se svým manželem, jehož příjem stále činí minimálně 180 000 Kč měsíčně, od minulého rozhodování se však mohl zvýšit, když příjem na jeho pozici bývá ohodnocen v rozmezí 319 620 Kč – 499 440 Kč měsíčně. Žalovaná tvrdí, že je nezaměstnaná, což jednak žalobce zpochybňuje, jednak by bylo třeba přihlédnout k její výdělkové potencialitě. V rámci soudního vypořádání SJM s bývalým manželem (otcem žalobce) v roce 2021 žalovaná získala rodinný dům s pozemkem v hodnotě 6 800 000 Kč, který dle názoru žalobce pronajímá (nájemná může činit až 35 000 Kč měsíčně), a vypořádací podíl 436 000 Kč. Dále vlastní rozsáhlé pozemky a rodinný dům v obci [obec], k.ú. [obec] nad [jméno], do nichž dále investuje. Otec žalobce naopak vlastní jen byt v hodnotě cca 4 400 000 Kč, který je zatížen hypotečním úvěrem ve výši 500 000 Kč. K výzvě soudu žalobce doplnil dne [datum] chybějící náležitosti žaloby, když upřesnil, že výživné žádá„ stanovit“ ve výši 35 000 Kč měsíčně, a to s účinností od [datum] (tedy od podání žaloby).

2. Ve vyjádření ze dne [datum] navrhla žalovaná žalobu zamítnout. Z formálního hlediska namítla, že žalobou je požadováno„ stanovení“ výživného, čemuž však brání překážka věci rozhodnuté. Žaloba by nicméně byla nedůvodná, i kdyby bylo navrhováno zvýšení výživného, neboť změna poměrů, k níž od posledního rozhodnutí došlo, není změnou podstatnou a od posledního rozhodnutí též uplynula jen krátká doba. Podotkla též, že dluh na výživném nemá, neboť se se žalobcem již před zahájením exekuce dohodla na jiném způsobu úhrady a to splnila; o jejím návrhu na zastavení exekuce však doposud nebylo pro nesouhlas žalobce rozhodnuto. Již v době přechozího rozhodování otec žalobce tvrdil, že s jeho životními a studijními má vysoké výdaje v řádu statisíc měsíčně. Pokud nyní došlo k navýšení nákladů na studium, toto je pokryto snížením nákladů, souvisejícím s přestěhováním žalobce od otce do Kanady (např. náklady na chůvu, placené dříve otcem ve výši 30 000 Kč měsíčně). Navíc žalovaná předem žalobce upozorňovala, že její finanční možnosti jsou omezené, a doporučovala mu zvolit raději méně nákladné studium v Evropě či v Dubaji, když zvýšené náklady se studiem by musel nést otec. V tomto směru žalovaná namítá, že výživným je možno kompenzovat jen odůvodněné potřeby oprávněného, mezi něž nepatří studium na prestižní zahraniční škole (žalobce by se mohl na výkon povolání připravovat např. v ČR, kde se školné neplatí). Majetkové poměry žalované se od posledního rozhodnutí podstatně nezměnily. Tehdy byla nezaměstnaná a soud stanovil výživné 7 000 Kč měsíčně s ohledem na potencialitu příjmu 35 000 – 40 000 Kč hrubého měsíčně. Nyní sice žalovaná již pracuje, její příjem však činí 5 100 AED čistého měsíčně, což odpovídá pouze cca 31 600 Kč, reálný příjem je tak srovnatelný. Z důvodu stěhování s otcem žalobce do Spojených arabských emirátů, kde musela přijmout roli ženy v domácnosti, ztratila pracovní kvalifikaci, a nyní může v Dubaji zastávat jen pomocné a administrativní pozice v místních firmách. Se současným manželem žila žalovaná již v době předchozího rozhodování o výživném. Ten vůči ní navíc nemá vyživovací povinnost (byť jí zajišťuje ubytování a stravu), výše jeho příjmů je tak bezvýznamná. V pozadí soudních sporů, jichž se žalovaná musí účastnit, včetně nyní projednávané věci, je otec žalobce. Soudním vypořádáním SJM žalovaná žádný nový majetek nenabyla, neboť majetek v SJM, nabytý za trvání manželství, byl pouze rozdělen mezi ni a otce žalobce. Vypořádání SJM je pro rozhodnutí ve věci bez významu, neboť oba rodiče“ získali“ na vypořádávané mase stejný podíl, k disparitě nebylo přistoupeno. Otci žalobce ve skutečnosti zbyl větší majetek než žalované, neboť soudu se (i pro neposkytnutí součinnosti ze strany otce) nepodařilo veškerý majetek v SJM, jenž se nachází mimo ČR, zjistit. Dům v [část obce], přiřknutý žalované při vypořádání SJM, žalovaná skutečně pronajímá, a to za částku 21 000 Kč měsíčně. S nájmem jsou však spojeny zvýšené náklady a čistý příjem nebylo doposud možno zjistit. Sám otec navíc též nabyl z vypořádání SJM nemovitost, a to byt v [část obce], který pronajímá nejméně za 15 000 Kč měsíčně. Navíc proti rozhodnutí o vypořádání SJM podal otec dovolání a nabytí domu žalovanou tak stále není jisté. Nemovitosti v k.ú. [obec] nad [jméno] vlastnila již v době předchozího rozhodnutí, navíc nejsou ekonomicky využitelné. Žalobce se v žalobě nedostatečně věnuje majetkovým poměrům otce, když v zásadě jen konstatuje, že svou vyživovací povinnost plní. Tato vyživovací povinnost však musí odpovídat majetkovým poměrům otce. Při předchozím rozhodování uváděl otec, jenž je viceprezident letecké [právnická osoba] [anonymizováno], příjem 180 000 Kč měsíčně. Ten však odpovídal snížení, souvisejícímu s tehdejší pandemií covid. Nyní již letecká doprava opět prosperuje a příjmy budou podstatně vyšší. Ostatně otec si nyní pořídil luxusní apartmán v Dubaji v lokalitě, kde ceny začínají na 1 600 000 AED (dirham – měna v SAE). Od své sestry dále otec inkasoval 1 500 000 Kč jako vypořádací podíl z dědictví po otci. Žalovaná závěrem odkázala na odůvodnění posledního rozhodnutí o výživném, jež se zabývalo (již tehdy) nadstandardními náklady na studium (současného) žalobce z hlediska majetkových poměrů toho kterého rodiče a z hlediska odůvodněnosti potřeb žalobce. Není konečně jasné, proč žalobce požaduje zvýšení od [datum], když téměř celý srpen 2022 žalobce bydlel s žalovanou, která též hradila všechny jeho náklady.

3. V replice ze dne [datum] žalobce předně odmítl námitku věci rozsouzené. Exekuční řízení na dlužné výživné je vedeno po právu. Námitka žalované o možnosti jeho studia v ČR nebo jinde v Evropě nereflektuje ani jeho dosavadní studijní směřování, ani jeho zájem studovat v budoucnu právo v anglosaském sytému. Aktuální studijní profil umožňuje další studium jen v USA, UK nebo Kanadě, přičemž University of [jméno] se studijními náklady řadí k těm levnějším variantám. Rozhodnutí bylo výhradně jeho, nikoli v součinnosti s otcem. Ten je přitom ochoten náklady na studium hradit, zatímco žalovaná naprosto nepřipouští možnost navýšení svého příspěvku. K podstatné změně poměrů jednoznačně došlo, a to na obou stranách. Co se týká žalované, pak její argumentace o (ne) možnosti výdělku v SAE je ryze účelová. Ženou v domácnosti se stala z vlastního rozhodnutí, otec žalobce ji naopak povzbuzoval, aby si našla zaměstnání. Jedná se navíc o situaci cca 22 let zpět, a žalovaná měla od té doby plnou možnost si pracovní kvalifikaci vylepšit. [obec] příjmy manžela žalované nejsou okolností nepodstatnou pro rozhodnutí, jak tvrdí žalovaná, ale naopak zásadní, neboť z hlediska zákonných kritérií výživného je rozhodující celková životní úroveň rodiče, nikoli jeho jen příjmy z vlastní výdělečné činnosti. Otec žalobce v rámci vypořádání SJM žádné finanční prostředky nezatajil a žalované se z vypořádání dostalo vyššího podílu, než otci. Argument dovoláním otce ve sporu o SJM je irelevantní, neboť to se netýká stěžejní části vypořádacího podílu žalované, tedy domu v [obec] nad Lesy. Nemovitosti žalované v k.ú. [obec] nad [jméno] žalovaná při předchozím rozhodování o výživném zatajila, s čímž souvisí aktuální zanedbatelné vyměřené výživné. Argumenty žalované k majetkové situaci otce žalobce jsou obstrukční a irelevantní pro výši výživného ze strany žalované, související důkazní návrhy by měl soud zamítnout. Otec přitom hradí v zásadě veškeré náklady žalobce, nejen ty, související se studiem. Toho však není možno zneužívat ze strany žalované k tomu, aby se v rámci svých vysokých majetkových poměrů odpovídajícím způsobem na nákladech žalobce nepodílela. Žalobce nově uvedl, že v březnu 2023 náhle onemocněl, před několika týdny se pak, po propuštění z nemocnice, vrátil k otci do Dubaje, kde léčba pokračuje. Studium v Kanadě je proto přerušeno, co nejdříve, jak to zdraví dovolí, by v něm chtěl pokračovat. V souvislosti s léčbou vznikly otci další náklady na žalobce cca 72 000 – 90 000 Kč, neboť žalobce již není v Dubaji zdravotně pojištěn. Při návštěvě u žalované v ČR minulý týden tato žalobci ani nezajistila jím žádané vyšetření. Byt, který otec žalobce nabyl z vypořádání SJM, pronajímán není, a to ze stavebně technických důvodů; pravdou je, že od sestry získal vypořádací podíl za byt jeho otce, avšak jen 1 000 000 Kč. Ke zvýšení nákladů žalobce skutečně došlo již od července 2022, a to kvůli stěhování do Kanady; u žalované bydlel jen 2 týdny v srpnu a ta se žádnými nadstandardními výdaji na jeho nákladech v té souvislosti nepodílela. Závěrem žalobce rozpočítal jednotlivé náklady, jež jsou s jeho studiem v Kanadě spojené, a tyto vyčíslil na průměrně 143 000 Kč měsíčně.

4. Na prvním ústním jednání dne [datum] (jehož se žalobce ani žalovaná neúčastnili, resp. účastnili pouze prostřednictvím svých právních zástupců) žalovaná namítla, že řízení je fakticky sporem mezi žalovanou a otcem žalobce, nikoli žalobcem; žalobce tuto interpretaci odmítl. Soudem byla předestřena právní úprava výživného na zletilé dítě jakož i procesní specifika řízení o daném nároku, zvláště byl vyzdvihnut zásadní význam majetkových poměrů obou rodičů pro možnost nového rozhodnutí ve věci, kdy je nezbytné se v této souvislosti zabývat jak majetkovými poměry otce žalobce, tak manžela žalované (resp. změnami v těchto poměrech). A to i přes námitku žalované, že manželský majetkový právní režim v SAE je zásadně odlišný od českého. Žalovaná dále namítla, že konkrétní změna její životní úrovně, související s majetkovými poměry jejího manžela, není ze strany žalobce ani tvrzena. Žalobce zpochybnil tvrzený příjem žalované z nového zaměstnání kolem 30 000 Kč měsíčně, jelikož se podezřele blíží částce, kterou dle potenciality zohledňoval soud při předchozím rozhodování o výživném; na straně žalované je též třeba přihlédnout k příjmu z pronájmu domu v [část obce]. Žalovaná zdůraznila, že studium žalobce je nadále přerušeno, k čemuž je třeba přihlédnout. Žalobce k tomu podotkl, že je to stav dočasný, z důvodu závažných zdravotních problémů; školné na celý akademický rok 2022 2023 přitom musel uhradit a žádosti o vrácení školného za druhý semestr nebylo vyhověno. [příjmení] uhradit, resp. musí hradit i další fixní náklady, např. aby nepřišel o ubytování. Dále žalobce namítl, že pokud manžel žalované v plném rozsahu hradí náklady na bydlení, jak uvedla žalovaná na dnešním jednání, pak jí celý výdělek zůstává k dispozici a může z něj hradit výživné. Závěrem soud poskytl podrobné poučení a výzvy dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. a § 118b o.s.ř. a k žádosti stran určil prodlouženou lhůtu s účinky koncentrace řízení ke dni [datum]. Jednání bylo odročeno na [datum].

5. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení a důkazní návrhy v poslední den koncentrační lhůty podáním ze dne [datum]. Podrobně rozpočítal své studijní a životní náklady, kdy tyto hradí v drtivé většině jeho otec. Při přepočtu měn vycházel z kurzu 1 CAD = 15,65 Kč a 1 AED = 5,75 Kč. Školné vychází na 483 585 Kč ročně, učebnice atd. na 27 387,50 Kč ročně, studentská podpora 8 200,60 Kč ročně, studentská unie atd. 4 230,50 Kč ročně, zdravotní program studentské unie 4 929,65 Kč ročně, poplatky na sportovní vyžití a rekreaci 2 907,77 Kč ročně a poplatek [příjmení] [jméno] 907,70 Kč ročně. Náklady na ubytování vynaložil ve výši 167 658,50 Kč a na stravování 81 567,80 Kč, obojí vyčísleno k [datum] MHD v Edmontonu stojí 5 634 Kč ročně, náklady zdravotní a„ wellbeing“ vycházejí na 2 024,50 Kč ročně. Na další náklady (např. ošacení, potraviny, posilovnu, administrativní poplatky) vynaložil do [datum] částku 131 347,40 Kč Náklady na leteckou dopravu, místní dopravu, poplatky související s rekonvalescencí apod. činily k [datum] částku 127 380 Kč. Jednorázová podpora spojená se stěhováním do Kanady činila 80 503,90 Kč Náklady na léčbu v Dubaji doposud (k [datum]) vyšly na 14 741,34 Kč. Náročné studium žalobce mu neumožňuje brigádní přivýdělky, na stipendium (jež by stejně pokrylo jen jednotky procent předepsaného školného) nárok nemá. Zdravotní problémy, pro něž musel v březnu 2023 studium přerušit, souvisejí s anorexií. Nadále se léčí v Dubaji, kde nemá zdravotní pojištění; náklady hradí otec, a i po ukončení akutní péče bude třeba hradit náklady udržovací péče, aby se mu potíže s příjmem potravy již nevrátily. Léčebný program v Kanadě mu nevyhovoval a žalovanou účelově navrhovaná léčba v ČR je pro něj nevhodná; se zahájením léčby pak zejména nemohl vyčkávat do začátku prázdnin, jak po něm žádala. Aktuální léčba má skvělé výsledky a žalobce předpokládá návrat ke studiu v Kanadě od září 2023. K životní úrovni svého otce se žalobce vyjádřil velmi stručně a k jejímu prokázání neoznačil prakticky žádné důkazy. Uvedl, že od předchozího rozhodnutí se příjmy otce zvýšily jen o cca 4%, a to v červenci 2022 Náklady se naopak razantně zvýšily, jednak z důvodu nákladů na studium žalobce v Kanadě (a jeho léčbu v [příjmení]), jednak si musel vzít nový úvěr na pořízení nového bytu (2+kk), jenž nyní obývá se žalobcem. Z bytu v [část obce] nemá otec v současnosti příjem, neboť je cca od září 2022 neobyvatelný ze stavebně technických důvodů. K ukončení oprav (na nichž se podílel částkou 24 467 Kč) došlo [datum], avšak otec žalobce doposud nemohl byt zkontrolovat, uvést v obyvatelný stav a zhodnotit možnost jeho dalšího pronájmu. Žalobce připomněl, že byt v [část obce] je zatížen hypotékou, aktuální zůstatek je 329 249 Kč a měsíční splátka činí 15 386 Kč. Ke snížení výdajů (s výjimkou dílčích nákladů na chůvu/uklízečku) v souvislosti s odstěhováním žalobce do Kanady nedošlo. Ve věci (zastavení) exekuce na dlužné výživné doposud nebylo pravomocně rozhodnuto.

6. Rovněž žalovaná doplnila svá skutková tvrzení a důkazní návrhy v poslední den koncentrační lhůty, podáním ze dne [datum]. Připomněla, že v době předchozího rozhodování o výživném byla nezaměstnaná a její příjem byl stanoven potencialitou na 30 000 Kč měsíčně. Nyní zaměstnaná je, a to s příjmem v přepočtu 30 855 Kč. Její manžel (jehož dosavadní příjmy opět neuvedla) v dubnu 2023 dostal výpověď a je aktuálně bez zaměstnání, které se mu (v [příjmení]) nedaří najít, neboť je cizinec. Náklady na bydlení mají předplacené do listopadu 2023, výdaje na domácnost nyní hradí žalovaná. Pokud manžel včas nesežene zaměstnání, budou se muset kvůli nákladům přestěhovat do ČR. Před ztrátou zaměstnání hradil manžel pronájem bytu a veškeré náklady bydlení, opravy auta, letenky; žalovaná hradila náklady na telefon, drogerii, potraviny apod., benzín hradili oba dle míry užívání. V Dubaji s manželem bydlí ve standardním dvoupokojovém apartmánu. Dům v Újezdě na Lesy nebyl pronajímán od roku 2012, pak byl od roku 2022 pronajatý na jeden rok a od [datum] je prázdný, neboť nájemníci smlouvu na dobu určitou neprodloužili kvůli problémům s topením. Z důvodu dlouhodobého neužívání musela žalovaná před pronajmutím v roce 2022 provést investice na dílčí rekonstrukci v celkové částce 81 507 Kč. Od července 2022 do poloviny srpna 2022 byl žalobce u žalované, a ta hradila veškeré jeho náklady. Žalovaná s manželem nakoupili žalobci před odjezdem do Kanady oblečení. Otec žalobce mu opakovaně bránil v tom, aby se se žalovanou vídal, ač ta měla o vyšší podíl kontaktu zájem. Žalobce, spíše však jeho otec, rozhodl v minulosti o změně střední školy žalobce, ačkoli původní střední škola by mu umožňovala navázat vysokoškolským studiem na jakékoli univerzitě. Špatná zaměstnatelnost žalované má původ na straně otce žalobce, který si nepřál, aby v Dubaji pracovala. Není pravdou, že by žalovaná po kolapsu žalobce z důvodu anorexie neumožnila tomuto zdravotní prohlídky v ČR; snažila se mu najít lékaře, ale nebyl na to dostatek času. Naopak to byla žalovaná, kdo žalobci zajistil zachování zdravotního pojištění v ČR. Následně rovněž zajistila žalobci psychologickou péči v denním stacionáři v ČR, žalobce však na nabídku nereagoval.

7. Dne [datum] se pak žalovaná vyjádřila k vyjádření žalobce ze dne [datum]. Zopakovala, že v pozadí tohoto sporu je otec žalobce, kdy toto je patrné i z reakcí žalobce na její nabídku zajištění lékařské péče v ČR. Namítla, že žalobce se k příjmům otce a jeho životní úrovni stále vyjadřuje stručně, a ani tato tvrzení nepodkládá žádnými důkazy, a tedy nesplnil procesní výzvy soudu. Bylo typické již v předchozích řízeních, týkajících se otce žalobce (zejm. o vypořádání SJM), že tento dokládal českým soudům své příjmy neochotně či vůbec. Tvrzení, že příjmy otce se od předchozího rozhodování o výživném zvýšily jen o 4%, je nepřesvědčivé, neboť jeho tehdejší příjmy byly kráceny o 50% z důvodu pandemie covid. Od [datum] pak dle informací žalované mělo dojít k dalšímu navýšení platů v Emirates Airlines, jakož i že v květnu 2023 měli všichni zaměstnanci této společnosti obdržet bonus ve výši 24násobku týdenní mzdy. Otec žalobce navíc pobírá podíl na zisku zaměstnavatele, o žádné z těchto okolností však žalobce nic neuvádí. K novému bytu otce žalobce netvrdí ničeho o jeho ceně, o výši tvrzeného úvěru apod. Dle informací žalované je navíc nepravdivé tvrzení, že by otec žalobce byt v [část obce] nepronajímal. Řízení ve věci exekuce na dlužné výživné doposud nebylo skončeno.

8. Žalobce se dne [datum] vyjádřil k vyjádření žalované ze dne [datum]. Také žalobce namítl, že pro změnu žalovaná nesplnila procesní výzvy soudu, a to ohledně tvrzení a důkazů k majetkovým poměrům svým a zejména jejího manžela. Pokud žalovaná tvrdí příjem ze svého zaměstnání v přepočtu cca 30 000 Kč, jeví se toto jako vykonstruované s cílem vykázat příjem ve výši, odpovídající pouze příjmové potencialitě, zjištěné při předchozím rozhodování o výživném. Nepravdivé je tvrzení žalované o jejím bydlení v Dubaji, neboť s manželem obývají třípokojový apartmán v luxusní čtvrti. Podezřelá je údajná výpověď z pracovního poměru manžela žalované, k níž mělo dojít zrovna v průběhu řízení o výživném. Žalovaná neuvedla ničeho k dosavadním příjmům manžela, k výši odstupného (jež muselo být značné) ani k tomu, proč by neměl při své kvalifikaci bez problémů získat zaměstnání nové; pracovní trh v Dubaji je tvořen převážně cizinci. Dům v [část obce] žalovaná pronajímala déle něž tvrdí, přinejmenším od roku 2020. Co se týká výdajů na žalobce při pobytu u žalované v ČR v létě 2022, pak žalovaná zamlčuje, že jeho letenky do ČR opět platil otec, který také hradil jeho kapesné a náklady na stravování. Údajné výdaje na oblečení pro žalobce do Kanady žalovaná ničím neprokazuje. Žalobce se opakovaně ohradil proti tomu, aby žalovaná zatahovala jeho otce do probíhajícího řízení, kde se jeho dehonestací pouze snaží o zakrytí vlastního nemorálního chování. Žalovaná žalobce před cca 10 lety opustila a o kontakt jevila minimální zájem; její aktuální snahy o vyšší míru kontaktu zjevně souvisejí s probíhajícím řízením o výživné a též se snahou žalobcem manipulovat. Žalobce nepotřebuje souhlas otce, aby se s žalovanou stýkal, jak tato nepravdivě tvrdí. Změna střední školy žádným způsobem neomezila žalobce v možnosti navazujícího vysokoškolského studia, ostatně tuto změnu mu tehdy sama žalovaná doporučila. Argumentace žalované údajným snížením její pracovní kvalifikace je účelová, to ona sama pracovat nechtěla. Zejména však od roku 2013, kdy se o žalobce stará výhradně otec, měla dostatek času a možností si pracovní kvalifikaci zvýšit. Nabídku žalované na léčbu v ČR žalobce přijmout nemohl, protože formát této léčby pro něj není vyhovující, jak zjistil již v Kanadě, a včasná a efektivní léčba již probíhala v Dubaji.

9. Na druhém ústním jednání dne [datum] (jehož se žalobce ani žalovaná opět neúčastnili, resp. účastnili pouze prostřednictvím svých právních zástupců) žalobce uvedl, že byt v [část obce] stále nemohl být otcem prohlédnut a případně znovu pronajat. Zdůraznil, že žalovaná obdržela z vypořádání SJM též značné množství peněžních prostředků (463 000 Kč), s nimiž nakládá, aniž by je užila k navýšení výživného. K dovolání ve věci vypořádání SJM uvedl, že se týkalo zejména té okolnosti, zda v tzv. Provident Emirates Fund (kde by měly být zaměstnavatelem v nějaké formě„ spořeny“ finanční prostředky pro otce žalobce) se nacházely prostředky, jež tvořily součást SJM, případně, zda na tyto prostředky má vůbec otec žalobce právní nárok a v jaké míře se jedná o prostředky likvidní. Žalovaná zdůraznila, že v řízení o vypořádání SJM to byl právě otec žalobce, který svým postupem znemožnil objasnění těchto zásadních okolností ohledně Provident Emirates Fund. Odvolací soud proto vycházel z nepřímých důkazů a tyto prostředky označil za obdobu penzijního připojištění. Žalobce namítl, že právě tato okolnost je sporná a je aktuálně předmětem přezkumu Nejvyšším soudem ČR, rozhodnuto by mělo být na podzim 2023. Výpověď, jež měla být udělena manželu žalované, je pochybná o to více, že k ní mělo dojít [datum], ale žalovaná se o takto zásadní okolnosti ani nezmínila na předchozím jednání dne [datum], tedy cca měsíc poté. Žalovaná se nevyjádřila ani k úsporám manžela. Žalobce dále zpochybnil, že by jeho otec dostal přidáno či obdržel odměny nebo podíl na zisku. Účastníci se opět vzájemně obvinil z toho, že nesplnili procesní výzvy soudu z předchozího jednání; žalobce zdůraznil význam majetkových poměrů manžela žalované, žalovaná zdůraznila význam majetkových poměrů otce žalobce. Ačkoli byl soud připraven ve věci vyhlásit rozhodnutí, k žádosti účastníků bylo jednání odročeno na [datum], za účelem konzultace právních zástupců s klienty a předložení závěrečných návrhů v písemné formě.

10. Žalobce v závěrečném návrhu ze dne [datum] (jenž byl též reakcí na vyjádření žalované ze dne [datum]) především zrekapituloval svá dosavadní tvrzení. Odhad pokračování ve studiu v Kanadě posunul na leden 2024, s tím, že podzim 2023 stráví studiem mezinárodního programu na Univerzitě [obec] v oboru (cena 3 500 EUR za semestr), využitelném v jeho dalším studiu. Roční obligatorní náklady samotného studia v Kanadě činí 580 000 Kč, s ohledem na nucené přerušení bude prodlouženo nejméně o 6 měsíců a celkové náklady tak dosáhnou přinejmenším 2 600 000 Kč. Žalobce zrekapituloval též své další životní náklady. Z pronájmu domu v [část obce] by měla být žalovaná schopna inkasovat nájemné až 40 000 Kč měsíčně; pokud tak nečiní, nemůže to jít k tíži žalobce. Jelikož však žalovaná své majetkové poměry tajila a zamlčovala, měl by být aplikován § 916 o.z. a soud vyjít z fiktivního příjmu žalované 121 500 Kč měsíčně. Přihlédnout je třeba též k celkové životní úrovni žalované, která žije v Dubaji se svým movitým manželem.

11. Žalovaná v závěrečném návrhu ze dne [datum] především zrekapitulovala svá dosavadní tvrzení. O dovolání ve věci vypořádání SJM zatím nebylo rozhodnuto. V předchozím řízení o výživném otec žalobce tvrdil své výdaje na žalobce (v roce 2019) ve výši 138 000 Kč měsíčně, od [datum] pak tvrdil další zvýšení školného na střední škole. Aktuálně (v podání ze dne [datum]) jsou náklady otce žalobce na žalobce vyčíslovány částkou 143 000 Kč měsíčně. Tyto náklady se tedy od předchozího rozhodování významně nezvýšily. Žalobce dále dostatečně nereflektuje přerušení studia, a s tím související snížení nákladů, kdy např. k tvrzené nutnosti dál po celou dobu hradit náklady ubytování v Kanadě žalobce ničeho nedoložil. Ostatně dle žalované je již jisté, že žalobce se ke studiu v Kanadě nevrátí. Je tedy otázkou, kde a s jakými náklady bude žalobce do budoucna studovat, bude-li vůbec studovat. Náklady na léčbu žalobce v Dubaji nelze klást k tíži žalované, když žalobce má v ČR zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění, ale tuto o své vůli odmítl. Pokud došlo ke změně poměrů, pak v opačném směru, než tvrdí žalobce. Příjmy otce žalobce se oproti předchozímu rozhodování v době pandemie covid zvýšily, jakkoli nebyly žádným způsobem objektivně stranou žalující prokázány, ač tak měla učinit. Ostatně pouhé tvrzené příjmy otce žalobce by nemohly postačit ani k pokrytí všech jeho tvrzených výdajů, neboť by mu nezůstaly žádné prostředky na vlastní obživu. Naopak manžel žalované přišel v průběhu řízení o práci, a doposud nesehnal novou – nejedná se tak o změnu pouze dočasnou. Přesnou výši jeho dosavadních příjmů nezná – nezjišťovala je a ani nemá právo tak činit. Zopakovala, že pro rozhodnutí ve věci je navíc příjem manžela nerozhodný; připomněla odlišný právní a kulturní režim v SAE. Uvedla, že od poloviny července do konce srpna žalobce pobýval v ČR u žalované, kdy tato hradila všechny jeho náklady.

12. Na třetím ústním jednání dne [datum] (jehož se žalobce ani žalovaná opět neúčastnili, resp. účastnili pouze prostřednictvím svých právních zástupců) soud doplnil dokazování o usnesení exekučního soudu ze dne [datum], jímž bylo v mezidobí skončeno řízení ve věci dlužného výživného. Žalovaná připomněla, že žalobce začal studovat v ČR a jeho současné a potenciální budoucí náklady nebyly předmětem zkoumání, stejně, jako možnost jeho brigádního přivýdělku v ČR. Po dobu pobytu v ČR by navíc měl žalobce bydlet u žalované. Žalobce setrval na tom, že studium v ČR je pouze dočasným řešením a nadále plánuje návrat ke studiu v Kanadě od ledna 2024. S ohledem na to, že smyslem studia v ČR je zejména obnova studijních návyků, byla by brigáda zcela kontraproduktivní. Závěrem jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti a rozhodného práva, neboť žalobce i žalovaná měli ke dni zahájení řízení své obvyklé bydliště ve Spojených arabských emirátech [právnická osoba] není uzavřena žádná dvoustranná ani mnohostranná mezinárodní smlouva, týkající se výživného. Soud ve věci aplikoval Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále též jen„ Nařízení“) a dospěl k závěru, že k projednání věci je mezinárodně příslušný a rozhodným právem je právo české. Žalobce projevil vůli k projednání věci před českými soudy již podáním žaloby, a žalovaná se k tomuto připojila hned ve svém prvním vyjádření. I kdyby však pravomoc nebyla založena dle čl. 4 Nařízení, vyplynula by z čl. 5 a násl. Nařízení. Obě strany pak ve svých podáních argumentovaly (ve věci vyživovací povinnosti) výlučně ustanoveními českého občanského zákoníku. Čl. 15 Nařízení v tomto směru odkazuje na Haagský protokol ze dne [datum] o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Protokol“). Soud má za to, že faktickým postupem účastníků byla uzavřena dohoda o (českém) rozhodném právu dle čl. 8 Protokolu. Jelikož právní řád SAE je z velké části založen na právu šaría, jež je v evropském prostoru pro svou náboženskou povahu považováno za přinejmenším problematické, bylo by na místě i bez výslovné dohody dovodit rozhodné právo české dle čl. 4 Protokolu. Pro úplnost soud podotýká, že před českými soudy a dle českého hmotného práva bylo vedeno též celé předchozí opatrovnické řízení, a k žádné změně hraničních určovatelé nedošlo.

14. Pokud se žalovaná co do podmínek řízení odvolávala na překážku věci rozhodnuté, když žalobce se domáhal“ stanovení“ vyživovací povinnosti (byť ta již byla pravomocně stanovena v opatrovnickém řízení), soud tuto vyhodnotil jako zcela nedůvodnou. Navzdory použitému jazykovému výrazu je z obsahu podání žalobce bez jakýchkoli pochybností evidentní, že fakticky žádá zvýšení výživného z důvodu změny poměrů, čili změnu předchozího rozhodnutí a nikoli rozhodnutí“ nové“.

15. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

16. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o.z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Podle § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

18. Z provedených listinných důkazů soud učinil zejména následující skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci.

19. Z opatrovnického spisu zdejšího soudu sp.zn. 16 P 34/2014, že o výživném zdejšího žalobce bylo poprvé rozhodnuto dne 7. 11. 2013, rozsudkem č.j. 25 Nc 249/2013-56. Původním návrhem ze dne [datum] se žalovaná domáhala svěření žalobce do své péče, staršího bratra [jméno] navrhovala svěřit do péče otce. Rodina žila od roku 2000 pohromadě v Dubaji, a to do července 2012. Poté se žalovaná se žalobcem odstěhovali do ČR, starší bratr žalobce [jméno] žil nadále s otcem v Dubaji. Řízení o úpravě poměrů k bratru [jméno] bylo zastaveno v souvislosti s nabytím zletilosti (č.l. 39). V květnu 2013 činil příjem otce žalobce u Emirates Airlines 32 472 AED plus příspěvek na dopravu 2 640 AED, na domácnost 900 AED a na telefon 400 AED (č.l. 31). V prosinci 2013 činil příjem žalované u [právnická osoba] 13 000 Kč měsíčně (č.l. 44). Na jednání dne [datum] žalovaná souhlasila se svěřením žalobce do péče otce, s tím, že se za žalobcem přestěhuje zpět so SAE, kde má předjednané zaměstnání. Žalobce byl předmětným rozsudkem svěřen do péče otce a matce bylo uloženo hradit k jeho rukám výživné v částce 2 500 Kč měsíčně. Výrok o výživném napadl otec žalobce jako příliš nízké, když navrhoval 5 000 Kč měsíčně; odvolání však následně vzal zpět. Návrhem datovaným [datum] (podaným [datum]) se otec žalobce v opatrovnickém řízení domáhal změny předchozího rozsudku, konkrétně pak zvýšení výživného na žalobce z 2 500 Kč na 20 000 Kč měsíčně, z důvodu podstatné změny okolností; zároveň namítal, že ani dříve stanovené výživné neodpovídalo poměrům. Dle návrhu žalovaná uzavřela v roce 2014 nové manželství (dále se v řízení ukázalo, že od tohoto roku žalovaná sice s budoucím manželem žila, svatba však byla až v roce 2016), její manžel má vysoké příjmy, bydlí spolu v luxusní čtvrti Dubaje a žalovaná má k dispozici luxusní automobil. Žalobce studuje na soukromé střední škole (Jumerrag College), školné po změně školy v roce 2018 činí ročně přes 500 000 Kč. Bratrovi žalobce otec přispívá částkou 25 000 Kč měsíčně, nicméně od července 2020 se tento již bude živit sám. Na chůvu otec hradí přes 30 000 Kč měsíčně. Žalovaná ve svém vyjádření de facto nezpochybňovala nárůst výdajů na straně žalobce, avšak ten byl dán rozhodnutím jeho movitého otce, a její majetková situace neumožňuje se na nich podílet více. S manželem nebydlí v luxusní, ale v okrajové čtvrti Dubaje, automobil je jejího manžela a měl jej již před svatbou. Po návratu do Dubaje byla schopná si vydělávat 30 000 Kč měsíčně, aktuálně je však opět bez zaměstnání. Náklady domácnosti hradí manžel. Otec žalobce uvedl, že na jeho příjmech se negativně projevila epidemie covid; doložil potvrzení zaměstnavatele z [datum], podle něhož mu byl z tohoto důvodu pro období 4/ 2020 – 9/ 2020 snížena základní mzda na 25 000 AED, na cestovní náklady mu náleží 2 640 AED a na náklady domácnosti 900 AED (č.l. 113); žalovaná potvrzení označila z konkrétních důvodů za nevěrohodné (č.l. 144). Otec žalobce splácí hypotéku na byt v [část obce] cca 16 000 Kč měsíčně, nájem z toho pokryje jen cca 12 500Kč. Otec žalobce podrobně vyčíslil náklady, vynakládané jím na životní náklady žalobce – naposledy za rok 2019, kdy vycházely na v průměru 138 803 Kč měsíčně (č.l. 120). Školné žalobce k [datum] činilo dle tvrzení otce po zvýšení již 600 000 Kč ročně, přičemž od roku 2017 je hradí bez příspěvku zaměstnavatele (č.l. 116 PV ve spojení s opravou protokolu na č.l. 180). Uvedl, že žalovaná pronajímá dům v [část obce] a inkasuje za to nájemné (č.l. 200d). Příjmem manžela žalované tato uváděla kolem 180 000 Kč měsíčně, otec žalobce již [datum] uváděl, že musí činit více, 350 000 – 500 000 Kč měsíčně. Výslech žalobce proveden nebyl, protože byl„ prakticky odmítnut“ (č.l. 177 PV). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 10. 2020, č.j. 16 P 31/2014-181 bylo výživné zvýšeno na 8 000 Kč měsíčně, avšak následně bylo redukováno odvolacím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č.j. 58 Co 31/2021-232 na 7 000 Kč měsíčně (s nedoplatkem v celkové výši 138 500 Kč), když otec žalobce ani žalobce se proti rozsudku neodvolali a odvolací soud částečně vyhověl odvolání žalované. Odvolací soud vycházel zejm. z příjmu otce žalobce v průměru 180 000 Kč měsíčně (přičemž však vzal v potaz též podstatné snížení v době pandemie covid), z toho, že vyživovací povinnost rodičů k bratrovi žalobce již zanikla k [datum], že potenciální příjem matky činí 30 000 Kč měsíčně a že při hodnocení její životní úrovně je třeba zásadně zohlednit příjem jejího manžela, v odvolacím soudem nezpochybněné výši 180 000 měsíčně; přihlížel též k možnosti pronájmu domu žalovanou a bytu otcem žalobce. Odvolací soud zohlednil též to, že o žalobce osobně převážně pečuje otec (byť s ohledem na věk žalobce je potřeba osobní péče již minimální) a že žalovaná s žalobcem příliš času netráví.

20. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2021, č.j. 5 C 290/2016-362, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č.j. 19 Co 215/2021-438, že těmito rozsudky došlo k vypořádání společného jmění (SJM) žalované a otce žalobce, jež zaniklo dne [datum] právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, uzavřeného dne [datum]. Žaloba o vypořádání SJM byla podána zdejší žalovanou dne [datum]. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum], rozsudek odvolacího soudu byl napaden dovoláním otce žalobce, o němž nebylo ke dni rozhodování zdejšího soudu rozhodnuto (tyto skutečnosti jsou zdejšímu soudu známy z úřední činnosti a z nesporných tvrzení). Do výlučného vlastnictví žalované byl přikázán mj. dům v k.ú. [část obce] vč. vybavení. Do výlučného vlastnictví otce žalobce byl přikázán mj. byt v [část obce], zůstatek úvěru u [obec] spořitelny ve výši jistiny 752 312,78 Kč vč. úroků současných i budoucích, a zůstatek v Emirates Provident Fund ve výši 625 217 AED. Otci žalobce bylo dále uloženo zaplatit žalované na vyrovnání vypořádacích podílů částku 436 724 Kč. Majetkové hodnoty soudy rozdělily mezi tamější účastníky dle zásady parity, tedy čistým rovným dílem na celkové hodnotě SJM; podíly pak ještě upravily zohledněním vnosů, pročež na žalovanou připadl podíl vyčíslený 7 437 800,76 Kč a na otce žalobce o něco větší podíl 8 650 409,16 Kč. V řízení bylo zjištěno, že otec žalobce nepředložil k výzvě soudu prvního stupně žádné podklady k objasnění charakteru a výši prostředků v Emirates Provident Fund. Odvolací soud se pokusil tyto informace získat od zaměstnavatele otce žalobce, který však sdělení podmínil souhlasem otce žalobce; ten souhlas udělit odmítl. Odvolací soud proto k tíži otce žalobce učinil vlastní závěry o charakteru a výši prostředků v tomto fondu dle informací ve spise. Uzavřel, že do fondu byly zaměstnavatelem otce žalobce činěny příspěvky v jeho prospěch v procentní sazbě jeho příjmu, a to 15 % v prvních 10 letech a 25% v následujících letech trvání zaměstnání. Jen do června 2014 (kdy nabyl právní moci rozvodový rozsudek) tak otec žalobce získal dalších 625 217 AED. Poslední zjištěný (a z důvodu následného rozvodu též poslední zjišťovaný) základní příjem otce žalobce činil 32 472 AED měsíčně od května 2013. Předchozí výše mzdy činila 15 000 AED k listopadu 2000, 18 000 AED k listopadu 2005, 20 000 AED k listopadu 2007, 25 000 AED k listopadu 2009, 31 074 AED k listopadu 2011. Z těchto údajů je patrný setrvalý růst mzdy v souvislosti s plynutím času.

21. Z dopisu ze dne [datum], že žalobce byl přijat ke studiu na University of [jméno], ve čtyřletém bakalářském studijním programu Politické vědy a ekonomie, s nástupem od [datum]. Garantované školné činí 30 090 CAD (kanadských dolarů) za rok, odhadované dodatečné studijní poplatky 1 800 CAD za rok. Z podrobnějšího rozpisu nákladů univerzity, že odhad nákladů spojených se studiem nad rámec garantovaného školného (vč. zejm. nákladů na ubytování ve výši 15 689 CAD ročně) činí 19 281,80 CAD ročně. Z výpisu Evidence práv pro osobu ze dne [datum], že žalovaná byla k tomuto dni vlastníkem blíže neidentifikovaných nemovitostí v k.ú. [obec] nad [jméno] ([list vlastnictví]) a v k.ú. [část obce] ([list vlastnictví]). Z potvrzení univerzity o platbách, že otec žalobce za žalobce na platbách školného a studijních poplatků uhradil dne [datum] částku 14 449,58 CAD, dne [datum] částku 677,82 CAD a dne [datum] částku 12 843,40 CAD. Z e-mailu ze dne [datum], že žalobce v souvislosti s budoucím nájemním ubytováním v Kanadě bude povinen zaplatit předem nájemné na poslední 4 měsíce, nájemné na první měsíc a vratnou zálohu ve výši jednoho měsíčného nájemného (celkem tedy 6 měsíčních nájemných). Z nájemní smlouvy ze dne [datum], že žalobce si pronajal částečně vybavený dvoupokojový byt s koupenou v Edmontonu, a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Nájemné bylo sjednáno 800 CAD měsíčně vč. většiny služeb a energií. Ujednání o možnostech předčasného ukončení nájmu se ve smlouvě nenacházejí, automatické prodloužení nájmu je vyloučeno (resp. pokračování v nájmu je podmíněno uzavřením nové smlouvy). Z výpisů kreditní karty a bankovních výpisů u banky HSBC, že otec žalobce uhradil na ubytování žalobce v Kanadě dne [datum] částku 825 CAD, dne [datum] částku 4 000 CAD, (pravděpodobně) dne [datum] částku 800 CAD a [datum] částku 800 CAD. Z bankovních výpisů banky Scotiabank, že žalobce uhradil na své ubytování v Kanadě dne [datum] částku 825 CAD, dne [datum] částku 1 063,01 CAD, dne [datum] částku 800 CAD, dne [datum] částku 800 CAD a dne [datum] částku 800 CAD. Z e-mailů ze dne [datum] a [datum], že kreditní kartou otce žalobce bylo za žalobce zaplaceno [datum] a [datum] stravné vždy na půl roku dopředu, vždy v částce 2 606 CAD. Z bankovních výpisů banky Scotiabank, že na účet žalobce bylo ze strany otce žalobce za období 9/ 2022 až 4/ 2023 připsána částka celkem 12 002,30 CAD. Z převažující měsíční frekvence a převažující částky jednotlivých plateb 800 CAD vyplývá, že se jednalo z velké části o prostředky určené k hrazení ubytování, které následně žalobce převáděl pronajímateli. Z potvrzení směnárny, že otec žalobce dne [datum] nakoupil hotovost 1 515 CAD jako počáteční příspěvek žalobci pro cestu do Kanady. Ze 3 listů účtenek, že otec žalobce dále nakoupil žalobci před cestou do Kanady oblečení, boty, povlečení a přenosný počítač. Z nedatované informace o nákladech studia na univerzitě, že příspěvky studentů na sport a odpočinek a na [příjmení] [jméno] jsou povinné, bez ohledu na využívání těchto zařízení studenty. Z potvrzení o platbách, že [datum] a [datum] zaslal otec žalobce žalobci vždy částku 300 CAD. Ze 3 listů účtenek, že otec žalobce nakupoval žalobci v období 2/ 2023 – 6/ 2023 různé věci, zejm. oblečení. Z rozvrhu studijních předmětů, že žalobce dne [datum] přerušil studium v Kanadě, kdy v podzimním období 2022 absolvoval všechny zapsané předměty (s hodnocením od B+ do C) a v zimním období 2023 žádné. Z 6 listů účtenek a faktur, že žalobce absolvoval v období 4/ 2023 – 6/ 2023 v SAE řadu lékařských vyšetření/zákroků, hrazených jeho otcem. Z e-mailové komunikace za období 9/ 2022 – 6/ 2023 a vyčíslení nákladů malování, že na bytě otce žalobce v [část obce] probíhaly opravy stavebních závad, a to na náklady SVJ, s výjimkou vymalování, kdy náklady 24 467 Kč hradil přinejmenším zčásti otce žalobce. Ze screenshotu profilu LinkedIn manžela žalované ([jméno] [celé jméno žalovaného]), jaká byla jeho studijní a profesní historie od roku 1989. Zejména bylo zjištěno, že ke dni pořízení screenshotu je označen jako bývalý ředitel infografiky a vydavatelství v tiskovém odboru [právnická osoba] Media Incorporated, kde pracoval v období 2014 - 2023. Z listin zajištěných žalující stranou ze spisu exekutora, že žalovaná měla ke dni [datum] na účtu u [obec] spořitelny částku 378 654,28 Kč, ke dni [datum] na účtu u Fio banky částku 23 769 Kč a ke dni [datum] na účtu u [obec] pyramidy stavební spořitelny částku 101 727,06 Kč. Z překladu výňatku z pracovní nabídky Emirates Airlines otci žalobce z [datum], že otec žalobce měl nastoupit do zaměstnání k [datum] s nástupní mzdou 14 000 AED měsíčně, s každoroční úpravou mzdy a s řadou benefitů, mj. podíl na zisku zaměstnavatele, příspěvky na dopravu, ubytování, na pobyt rodinných příslušníků; dále též penzijní program. Z dopisu Emirates Airlines ze dne [datum], že otec žalobce povýšil ke dni [datum] do pozice viceprezidenta, měl k tomuto dni základní mzdu 31 074 AED, právo na zajištění bydlení nebo na příspěvek na bydlení 16 930 AED, příspěvek na domácnost 900 AED, příspěvek na dopravu 2 640 AED, příspěvek na telefon 400 AED, 52 dní dovolené, a dále právo na příspěvek do Provident Fund v sazbě 15% ročně po dobu prvních 10 let zaměstnání a 25% po desátém roce zaměstnání. Z potvrzení [právnická osoba] Business Centers ze dne [datum], že žalovaná je zde od [datum] zaměstnána na pozici administrativní asistentky, s čistým příjmem 5 100 AED měsíčně. Z dopisu [právnická osoba] Media Incorporated ze dne [datum], že pracovní poměr manžela žalované skončí ke dni [datum] z důvodu organizačních změn. Z 11 listů účtenek a dokladů, že žalovaná v období 4/ 2022 – 2/ 2023 prováděla investice do domu v [část obce] a že dne [datum] jí bylo fakturováno za zprostředkování pronájmu předmětného domu. Z e-mailu PZ žalované adresovaného PZ žalobce ze dne [datum], že žalované je známo, že žalobce onemocněl, potřebuje péči lékařů a že jeho zdravotní stav vyžaduje léčbu, která může trvat několik měsíců. Uvedla, že žalobce však má v ČR zdravotní pojištění a že nezajištění vyšetření žalobce v ČR v létě 2022 nesouviselo s neochotou žalované, ale s nedostatečným časovým prostorem. Nabídla, že žalobci zajistí pobyt v denním stacionáři k léčbě anorexie, přičemž zdůraznila, že je třeba, aby žalobce nastoupil k léčbě již v době letních prázdnin, aby se co nejdříve mohl opět zapojit do studia. Z e-mailu PZ žalobce adresovaného PZ žalované, ze dne [datum], že žalobce nemůže na nabízené léčebné řešení přistoupit, neboť již po návratu do Dubaje musel zahájil léčbu, která nadále pokračuje. Denní stacionář není pro žalobce vhodný již s ohledem na jeho negativní zkušenosti z obdobné léčby v Kanadě, a zejména je nevhodné měnit již úspěšně probíhající léčbu. Žádá o příspěvek na léčebné výlohy v poměru ½ z celkových 15 tis AED. Z novinového článku z [datum], že [právnická osoba] Airlines zvýší od [datum] svým zaměstnancům v Dubaji mzdy o 5 %, navýší o neupřesněnou částku příspěvky na bydlení a dopravu, a též navýší příspěvky na vzdělávání o 10%. Již v květnové výplatě pak zaměstnanci obdrželi mimořádnou odměnu ve výši pětadvacetinásobku týdenní mzdy. Zvyšování mezd v letecké dopravě souvisí s navýšenou poptávkou zákazníků po pandemii covid. Z výpisů z bankovního účtu, že žalovaná vynaložila na přepravné pro žalobce dne [datum] částku 1 978 Kč za autobus a dne [datum] na letenku 2 064 Kč. Ze seznamu plateb pro ADICARE, že žalovaná vynaložila na zdravotní výdaje žalobce dne [datum] a [datum] celkem částku 6 360 Kč. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 8. 2023, č.j. 78 EXE 2425/2022-85 (zajištěno soudem dle § 120 odst. 2 o.s.ř.), že exekuce, vedená žalobcem (v pozici oprávněného) proti žalované (v pozici povinné) pro dlužné výživné z předchozího opatrovnického rozsudku ve výši 138 500 Kč (a jedno běžné výživné 7 000 Kč, celkem 145 500 Kč), byla zastavena. Žalovaná zastavení navrhovala proto, že co do částky 105 000 Kč uzavřela se žalobcem dne [datum] (před zahájením exekuce) dohodu o změně způsobu plnění, kterou též splnila převodem cenných papírů. Zbývající část dluhu 40 500 Kč uhradila převodem přímo oprávněnému krátce po zahájení exekuce. Takto částku uhradila, proto, že číslo účtu, sdělené jí exekutorem, nepatřilo účtu žalobce, ale jeho otce, který (dle tvrzení žalované) též podal návrh na exekuci, ač k tomu nebyl aktivně legitimován. Žalobce se zastavením exekuce nesouhlasil zejm. proto, neboť předmětnou dohodu se žalovanou uzavřel v omylu vyvolaném žalovanou, které zneužila jeho nízkého věku a nezkušenosti. Žalobce v řízení trval na konání ústního jednání a žalovaná navrhla jeho účastnický výslech k vyvrácení tvrzení o uzavření dohody v omylu; na to žalobce sdělil, že si svůj účastnický výslech nepřeje a soud tak vyšel z písmeně uzavřené dohody jakožto z platné, a exekuci co do 105 000 Kč zastavil; úhrada 40 500 Kč žalobcem zpochybněna nebyla a exekuce v tomto rozsahu skončila vymožením po zahájení řízení. V nyní projednávané věci pak soud z přednesů účastníků na jednání dne [datum] zjistil, že do výroku o zastavení exekuce žalobce odvolání nepodal, pouze žalovaná do nákladového výroku; ve věci samé je tak usnesení v právní moci.

22. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl, a to zejména s ohledem na právní hodnocení ve vztahu k procesním břemenům (viz dále). To se týkalo zejm. výslechu otce žalobce, potvrzení jeho zaměstnavatele o jeho příjmech a kupní smlouvy na byt otce žalobce v Dubaji (tyto navrhla žalovaná, byť by je měl navrhnout žalobce) a na druhé straně potvrzení zaměstnavatele žalované o jejích příjmech a potvrzení zaměstnavatele manžela žalované o jeho příjmech (tyto navrhl žalobce, byť by je měla navrhnout žalovaná). Pro úplnost soud zmiňuje, že [právnická osoba] uzavřenou žádnou dvoustrannou a ani mnohostrannou mezinárodní smlouvu, upravující vzájemnou justiční spolupráci. Jak v původním opatrovnickém řízení, tak v řízení o vypořádání SJM se ukázalo, že možnosti českých soudů k zajištění skutečně relevantních podkladů ze SAE, bez spolupráce účastníků či dokonce proti jejich vůli, jsou velmi limitované. Z důkazních návrhů žalobce soud dále neprovedl smlouvu o hypotéčním úvěru na byt v [část obce] a potvrzení o zůstatku dluhu na něm. Tyto listiny jednak žalobce ani do konce řízení nezaložil, jednak se nejevily pro rozhodnutí významné, když tvrzení žalobce o existenci úvěru, jeho zůstatku a měsíční splátce (hrazené otcem žalobce) žalovaná v řízení ani nesporovala a soud se spokojil zejména s tvrzením žalobce, že výše měsíčních splátek je v zásadě shodná, jako v době rozhodování v opatrovnickém řízení (mezi 15 000 Kč a 16 000 Kč měsíčně). Dále šlo o exekuční spis zdejšího soudu sp.zn. 78 EXE 2425/2022 ve věci exekuce na dlužné výživné, kdy soudu je tento znám z úřední činnosti, oba účastníci byli též jeho účastníky a podstatné informace z něj jsou shrnuty v usnesení ze dne [datum], jež k důkazu provedeno bylo. Soud zamítl též důkazní návrh výpisy všech účtů žalované v ČR, neboť převažující soudní praxe takovýto nekonkrétní důkazní návrh nepřipouští, a ze strany žalobce ostatně nebyla učiněna ani taková konkrétní skutková tvrzení, podle nichž by měla žalovaná v ČR disponovat dalšími účty, než které zjistil exekutor (a k nimž byl důkaz jejich zůstatky proveden). Důkazní návrh snímkem inzerátu na nájem domu, učiněný v závěrečném návrhu ze dne [datum], soud zamítl především proto, že byl učiněn po koncentraci řízení, přičemž žádná ze zákonných výjimek § 118b o.s.ř. nebyla naplněna. Nejedná se např. o inzerát předmětného domu v [část obce], který by žalovaná nově nabízela k pronájmu, nýbrž náhodně vybraného domu v dané lokalitě pro komparaci - tedy nejde o jakoukoli novou skutečnost, která by nemohla být důkazními návrhy uplatněna včas (obecně k otázce významu nájmu domu žalovanou a bytu otcem žalobce viz dále). Z důkazních návrhů žalované soud dále neprovedl dovolání otce žalobce v řízení o vypořádání SJM, neboť jeho podání bylo známo z úřední činnosti a z nesporných tvrzení stran, a jeho obsah se nejevil pro rozhodnutí ve věci výživného významným.

23. Po posouzení skutkových zjištění a jejich právním zhodnocení dospěl soud k následujícím závěrům.

24. Úvodem soud připomíná, že o vyživovací povinnosti žalované (jakožto matky) k žalobci (jakožto synovi) již bylo v minulosti pravomocně rozhodnuto, naposledy pak – ještě v době nezletilosti žalobce – rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 10. 2020, č.j. 16 P 34/2014-181 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č.j. 58 Co 31/2021-232. Těmito rozsudky bylo v konečném důsledku zvýšeno výživné žalované na žalobce na částku 7 000 Kč měsíčně (splatnou k rukám otce). Žalobce zletil dne [datum], žaloba byla podána dne [datum] a zvýšení výživného bylo požadováno s účinností od podání žaloby.

25. Žaloby ve věci vyživovací povinnosti mezi zletilými osobami se projednávají ve sporném civilním řízení, a to i tehdy, má-li být rozsudkem měněno předchozí rozhodnutí, vydané ještě v řízení opatrovnickém; procesně je změna předchozího pravomocného rozhodnutí realizována na základě § 163 o.s.ř. Ke specifikům řízení dle § 163 o.s.ř. náleží to, že soud se při“ novém“ projednání věci zabývá pouze těmi okolnostmi, k jejichž podstatné změně v mezidobí došlo. Je naopak zásadně nepřípustné, aby soud jakkoli přezkoumával předchozí pravomocné rozhodnutí nebo činil odlišné skutkové závěry ohledně skutečností, k nimž došlo před nabytím právní moci takového rozhodnutí, resp., které soudu v původním řízení byly známy či měly a mohly být známy.

26. Je na místě též připomenout rozdíly mezi“ nesporným“ řízením o vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti a“ sporným“ řízením o vyživovací povinnosti k dítěti zletilému. Obě řízení jsou projednávána v jiném typu občanského soudního řízení, jsou vedena dle jiných právních předpisů (občanský soudní řád pro sporné řízení o výživné mezi zletilými oproti zákonu o zvláštních řízeních soudních pro nesporné řízení o vyživovací povinnosti k nezletilému) a jsou ovládána jinými zásadami. Jedním z důsledků je to, že v nesporném opatrovnickém řízení, ovládaném vyšetřovací zásadou, je zjištění všech rozhodných okolností úkolem soudu (který tak může, resp. v určité míře musí sám vyhledávat a provádět důkazy), zatímco ve sporném řízení mezi zletilými je odpovědnost za výsledek řízení na účastnících. Soud zdůrazňuje, že v průběhu řízení důsledně účastníkům poskytoval v souladu s §§ 5, 6 a 118a odst. 4 o.s.ř. vysvětlení a poučení (mimo jiné právě k rozdílům mezi sporným a nesporným řízením). Důkladně vysvětlil též principy a důsledky související s procesními poučeními dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a s koncentrací řízení dle § 118b o.s.ř.

27. Již z prostého srovnání žaloby ze dne [datum] (a navazujících vyjádření žalobce) s návrhem otce žalobce na zvýšení výživného datovaným [datum] (a navazujících vyjádření otce žalobce) je patrné, že velká část stěžejních skutkových tvrzení, na nichž stojí projednávaná žaloba, je v zásadě shodná s těmi, uplatněnými již dříve v opatrovnickém řízení (např. na straně poměrů žalované namátkou movitý manžel, luxusní byt v Dubaji, luxusní vozidlo…). Z výše popsaných důvodů pak tato tvrzení vůbec nemohou vést k novému rozhodnutí pro podstatnou změnu okolností ve smyslu § 163 o.s.ř. Pokud měl žalobce (v opatrovnickém řízení zastoupený kolizním opatrovníkem) či otec žalobce (zastoupený advokátem) za to, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění či je nesprávně právně posoudil, a výživné ve výši toliko 8 000 Kč měsíčně (oproti navrhovaným 20 000 Kč měsíčně) tak stanovil nesprávně, měli a mohli se (jakožto účastníci opatrovnického řízení) proti rozsudku odvolat, což však ani jeden z nich neučinil. Pokud by měli za to, že nesprávně rozhodl soud odvolací (jenž výživné k odvolání matky dokonce dále snížil na 7 000 Kč měsíčně), mohli se nápravy údajného pochybení domáhat např. cestou ústavní stížnosti, což opět neučinil ani jeden. Aplikací § 163 o.s.ř. není možné obcházet ani (zde případná, teoretická) pochybení soudu v předchozím pravomocně skončeném řízení, neboť k tomuto účelu slouží výhradně řádné a mimořádné opravné prostředky, popř. ústavní stížnost. Soud se tak blíže zabýval jen těmi argumenty žalobce, které skutečně jeví znak novosti, tedy které by podstatnou změnu okolností představovat mohly, a tedy by též mohly vést k novému rozhodnutí. Rozhodným datem pro posouzení změn (výchozí den, od něhož nastalé změny mohou být relevantní dle § 163 o.s.ř.) je datum rozhodnutí odvolacího soudu v opatrovnickém řízení, čili [datum] (§ 154 odst. 1 o.s.ř.).

28. Stěžejním argumentem žalobce z hlediska změny poměrů bylo tvrzení, že v souvislosti s jeho novým studiem na vysoké škole v Kanadě došlo k razantnímu navýšení jeho životních nákladů. Konkrétní skutková tvrzení a provedené důkazy v tomto směru však ukazují, že tyto náklady se – oproti stavu při předchozím rozhodování – naopak snížily. Soud vyšel z vyčíslení, předloženého žalobcem dne [datum] v návaznosti na poučení a výzvy dle §§ 118a, 118b o.s.ř., přičemž smyslem hodnocení soudu bylo zjistit přibližné průměrné měsíční náklady jako relevantní komparativní hledisko (soud připomíná, že spory o výživné mezi zletilými nejsou tzv. zúčtovacím sporem). Školné žalobce vyčíslil na 483 585 Kč ročně, průměrný měsíční náklad tak činí cca 40 300 Kč měsíčně. Další přímé náklady související se studiem (učebnice atd. 27 387,50 Kč ročně, studentská podpora 8 200,60 Kč ročně, studentská unie atd. 4 230,50 Kč ročně, zdravotní program studentské unie 4 929,65 Kč ročně, poplatky na sportovní vyžití a rekreaci 2 907,77 Kč ročně a poplatek [příjmení] [jméno] 907,70 Kč ročně) činí v součtu 48 563,72 Kč ročně, v průměru měsíčně tedy cca 4 050 Kč Náklady na ubytování měl žalobce ke dni [datum] vynaložit ve výši 167 658,50 Kč. K tomu je však třeba uvést, že podstatnou část nákladů představovala vratná kauce ve výši 1 měsíčního nájemného a předplacení nájemného na poslední 4 měsíce trvání nájmu; celkem tedy částka ve výši 5 měsíčních nájemných (v součtu 4 000 CAD) nesměřovala k uspokojení bytových potřeb od září 2022 do května 2023 a nelze ji tak do částky ke zprůměrování zahrnout. Při kursu použitém žalobcem (1 CAD = 15,65 Kč) odpovídá 4 000 CAD částce 62 600 Kč. Po jejím odečtení zůstává částka 105 058,50 Kč na období od září 2022 do května 2023 (9 měsíců). Ta je nicméně nižší, než prokazatelně sjednané nájemné na 9 měsíců (800 CAD x 9 měsíců = 7 200 CAD = 112 680 Kč) a proto soud vyšel z částky vyšší. Průměrné měsíční náklady ubytování tak vycházejí na cca 12 520 Kč měsíčně. Náklady na stravování byly vyčísleny na 81 567,80 Kč k [datum], za 9 měsíců tedy průměrně cca 9 060 Kč měsíčně. Náklady na MHD v Edmontonu byly vyčísleny na 5 634 Kč ročně a náklady zdravotní a na„ wellbeing“ na 2 024,50 Kč ročně, celková částka 7 658,50 Kč odpovídá průměrným měsíčním nákladům cca 640 Kč měsíčně. Na další náklady (např. ošacení, potraviny, posilovnu, administrativní poplatky) měl žalobce vynaložit do [datum] částku 131 347,40 Kč, což při cca 10 měsících období od září 2022 do června 2023 činí 13 130 Kč měsíčně. Náklady na leteckou dopravu, místní dopravu, poplatky související s rekonvalescencí apod. měly činit k [datum] částku 127 380 Kč, což při cca 9 měsících období od září 2022 do května 2023 činí 14 150 Kč měsíčně. Náklady na léčbu v Dubaji za 2 měsíce vyšly na 14 741,34 Kč, tedy cca na 7 370 Kč měsíčně (pokud by soud uvážil, že bude třeba obdobnou částku nadále na dokončení léčby a udržování zdraví vynakládat i nadále). Jednorázové náklady spojené se stěhováním do Kanady činily 80 503,90 Kč - při rozpočítání na plánovanou dobu studia (4 roky, tedy 48 měsíců) by odpovídaly měsíčním nákladům cca 1 680 Kč měsíčně. Je třeba zmínit, že výdaje byly důkazně podpořeny jen z části, a že soud při interpretaci nerozebíral podrobně smysluplnost či nezbytnost vynakládání každé z jednotlivých tvrzených částek, navíc pro celé (každé) časové období. Celkové měsíční náklady po sečtení dílčích částek (40 300 + 4 050 + 12 520 + 9 060 + 640 + 13 130 + 14 150 + 7 370 + 1 680) činí po zaokrouhlení na tisícikoruny 103 000 Kč měsíčně. Tyto hradí v naprosté většině otec žalobce. Ten v opatrovnickém řízení naposledy (za rok 2019) výši nákladů, vynakládaných na žalobce, vyčíslil v průměru na 138 803 Kč měsíčně. Podstatnou část těchto nákladů představovalo školné na střední škole, jež dle tvrzení otce žalobce činilo v roce 2019 cca 500 000 Kč ročně, čili cca 41 666 Kč měsíčně. V roce 2020 (tedy ještě před rozhodnutím v opatrovnickém řízení) tvrdil otec žalobce navýšení školného na cca 600 000 Kč ročně, čili cca 50 000 Kč měsíčně (nárůst tak činil cca 8 300 Kč měsíčně). Náklady na žalobce tedy činily ke dni rozhodnutí v opatrovnickém řízení spíše cca 147 103 Kč měsíčně. Životní náklady žalobce, uplatňované v rámci nyní projednávaného řízení, tedy oproti stavu při rozhodování v opatrovnickém řízení nevzrostly, ale naopak podstatně klesly, cca o 44 000 Kč měsíčně. Stěžejní argument žalobce pro zvýšení výživného je tak zcela nedůvodný, a to v zásadě již jen na základě skutkových tvrzení žalobce, bez nutnosti vedení podrobného dokazování k jednotlivým položkám.

29. S ohledem na vážné zdravotní problémy žalobce, které mu již po cca půl roce znemožnily pokračovat ve studiu v Kanadě, je třeba vzít v potaz též to, že změna okolností dle § 163 o.s.ř musí nést znak dlouhodobosti. Žalobce v průběhu řízení odhadoval návrat ke studiu v Kanadě na září 2023, následně toto posunul na leden 2024. Doba, po kterou v Kanadě nestuduje, tedy již téměř dosahuje doby, po kterou tam studoval. Jelikož žalobce (ani po poučení dle § 118a o.s.ř.) nedotvrdil ani neprokázal ke svému zdravotnímu stavu nic bližšího, je třeba souhlasit s žalovanou, že otázka jeho dalšího studia v Kanadě je přinejmenším nejistá. Ačkoli žalobce natvrdil velice podrobně své náklady na studium v Kanadě, své životní náklady po návratu do Dubaje zmiňoval spíše okrajově a svými životními náklady po přestěhování do ČR, stejně, jako otázkou dopadů současného pobytu u žalované a jejím podílu na jeho nákladech, se již nezabýval téměř vůbec. Žalobce pak sice rámcově tvrdí, že musí nadále nést též náklady na studium v Kanadě, toto však blíže nevysvětluje, když např. jeho nájemní smlouva na dobu určitou již skončila, když nemá náklady na stravné či dopravné v Kanadě apod., a když nedoložil ničeho k prokázání, že by např. nebylo možno studium v Kanadě ze zdravotních důvodů přerušit tak, aby nemusel hradit školné.

30. Druhý argument žalobce z hlediska změny poměrů spočíval v tvrzení, že došlo k podstatnému zvýšení životní úrovně žalované. Zde je na místě zdůraznit (jak soud v průběhu řízení činil opakovaně) že vyživovací povinnost žalované jakožto matky je vždy třeba hodnotit společně s vyživovací povinností otce žalobce (§ 914 o.z.). V rámci daného argumentu bylo lze identifikovat následující argumentační linie.

31. Z hlediska argumentační linie vypořádáním SJM se soud ztotožnil s obranou žalované, že vypořádáním SJM žádný“ nový“ majetek nevznikl, resp.“ nový“ majetek nezískala. Vypořádáním masy SJM, která byla společná oběma rodičům žalobce, došlo pouze k formálnímu rozdělení stávajících majetkových hodnot mezi oba bývalé manžele. Rozhodnutí soudu o vypořádání SJM potvrzuje, že nebylo přistoupeno k tzv. disparitě, tedy podíly obou byly shodné. Čili část majetku, kterou žalovaná“ nabyla“ do výlučného vlastnictví přesně odpovídá části majetku, kterou naopak“ pozbyla“ tím, že přešla do výlučného vlastnictví otce žalobce (po vypořádání vnosů, které navíc opět vyznělo ve prospěch otce žalobce). V řízení přitom nebylo ani tvrzeno, že by od minulého rozhodování o výživném do okamžiku vypořádání SJM došlo k tak podstatnému nárůstu masy SJM, že by to mohlo mít za následek nárůst vyživovací povinnosti (navíc shodně na straně obou rodičů). Co se týká finančních prostředků, zjištěných na účtech žalované v rámci exekuce na dlužné výživné, pak jejich výše ničeho nenaznačuje o žalovanou zatajovaných prostředcích nad rámec těch, jež jí byly přiznány v rámci vypořádání SJM.

32. Z hlediska argumentační linie nájemným z domu v [část obce] je v prvé řadě třeba připomenout tvrzení samotného žalobce, že žalovaná tento již pronajímala (resp. že tento dům v SJM již před jeho vypořádáním sama pronajímala a sama pro sebe inkasovala nájemné)„ přinejmenším od roku 2020“, tedy už v době před posledním rozhodnutím o výživném (takto ostatně otec žalobce argumentoval již v opatrovnickém řízení). Nejedná se tedy vůbec o změnu okolností. Navíc je opět třeba vzít v potaz situaci otce žalobce, který naopak ze SJM nabyl a pronajímal byt v [část obce]. Vzájemné argumenty obou stran o navyšování nákladů na nemovitosti, o špatném stavu nemovitostí a obtížnosti jejich pronájmu atd. je třeba vyhodnotit jako z obou stran zjevně účelové a nepřesvědčivé, z hlediska nutného rozsahu dokazování pak podstatně přesahující smysl řízení o výživném (jež ostatně není tzv. zúčtovacím sporem).

33. Z hlediska argumentační linie (zlepšenými) majetkovými poměry manžela žalované je třeba opětovně (jako již několikrát za řízení), zdůraznit, že tyto (obecně) pro rozhodování o výživném mezi účastníky podstatné jsou, neboť zásadně určují životní úroveň žalované, bez ohledu na formální majetkový režim manželů v SAE. Veškerá opačná argumentace žalované je účelová, zneužívající a nepřesvědčivá a ostatně nebyla úspěšná již při předchozím rozhodování o výživném. Žalovaná pak ani na výzvu dle § 118a o.s.ř. nedotvrdila a neprokázala nic k příjmům svého manžela, k jeho dalším majetkovým poměrům a v zásadě ani k vlastní životní úrovni celkově (s tímto příjmem úzce související). Ovšem ani žalobce v tomto směru netvrdil nic konkrétního, resp. jeho argumentace směřovala spíše k přezkoumání zjištění opatrovnického soudu v předchozím řízení než k natvrzení a prokázání změn, k nimž v mezidobí došlo, jak přiléhavě namítla žalovaná. Žalobce též nesporoval tvrzení žalované, že jsou v kontaktu, v určité míře trávili společný čas jak v Dubaji, tak v ČR. V tomto směru je zarážející nedostatek konkrétních (byť laických, osobních) skutkových tvrzení k životní úrovni žalované, nad rámec tvrzení, uplatňovaných otcem žalobce již v opatrovnickém řízení a nad rámec tvrzení velmi kusých a do kontextu nezasazených. Tedy např. jak vlastně žalovaná fakticky žije, na jaké úrovni se stravuje, obléká, kde přesně bydlí v Dubaji či v ČR, jak je bydlení zařízené, jaký je kontakt žalobce s manželem žalované, co je mu známo o zaměstnání žalované či jejího manžela apod. Přitom nikdy netvrdil, že by tyto okolnosti mu měly být z nějakého důvodu neznámé, např. že by je žalovaná před ním tajila. Soud zvažoval též aplikaci § 916 o.z., čili stanovení příjmů žalované fikcí, dospěl však k závěru, že v konkrétní projednávané věci by toto bylo v rozporu se zásadou rovnosti stran a s principem férového procesu obecně. Nelze totiž pominout, že rozsah vyživovací povinnosti žalované je provázán s rozsahem vyživovací povinnosti otce žalobce (§ 914 o.z.). Právní úprava předpokládá – a soudní praxe řeší – dvě typové skupiny sporů o výživné zletilého dítěte. Buď svou povinnost dobrovolně neplní ani jeden z rodičů, dítě je“ ve při“ s oběma a určení výživného se domáhá po obou; za takové situace není problém (v případě naplnění zákonných podmínek) aplikovat § 916 o.z. na oba rodiče (či toho, který svou majetkovou situaci zatajuje). Nebo jeden z rodičů svou povinnost plní dobrovolně, a spolupracuje s dítětem ve sporu s rodičem druhým. Určení poměru rozsahu vyživovacích povinností pak nečiní problém, neboť spolupracující rodič dítěti (popř. soudu) svou majetkovou situaci natvrdí a důkazně doloží (resp. dítěti umožní soudu prokázat), a ustanovení § 916 o.z. se (v případě naplnění zákonných podmínek) aplikuje na rodiče neplatícího. V projednávané věci bylo sice zjištěno, že otec žalobce hradí veškeré vysoké životní náklady žalobce, ohledně jeho příjmů, majetkových poměrů a životní úrovně se však nepodařilo (opět navzdory poučení žalobci dle § 118a o.s.ř.) od žalobce získat o moc víc informací, než od žalované o majetkových poměrech jejích (a jejího manžela). Kruciálním bodem je pak to, že žalobce ani netvrdí, že by otce o tyto informace, popř. důkazy požádal a ten by mu je např. odmítl poskytnout. Za takové situace by totiž bylo na místě, aby soud žalobci při objasňování skutkového stavu poskytl součinnost. Taktomu ovšem není, neboť žalobce přes poučení soudu prezentuje majetkové poměry otce jako pro rozhodnutí nevýznamné, a mlží o nich obdobně, jako žalovaná o majetkových poměrech svých a svého manžela. Sám žalobce tedy svým postupem maří snahu soudu o objektivní posouzení majetkových poměrů a životní úrovně svých rodičů pro účely rozhodnutí dle § 914 o.z. stejně, jako to činí žalovaná. Nejde přitom o žádnou prostou formalitu, neboť příjem otce žalobce je z jeho strany dlouhodobě dokládán nedostatečně (jak již v opatrovnické věci upozorňovala žalovaná přímo ve vztahu k otci) a lze mít důvodné pochybnosti o tom, že jeho příjmy jsou – zejména po odpadnutí covidové krize v letectví – tak“ nízké“, jak tvrdí žalobce. Přistoupit za takové situace k určení příjmů fikcí dle § 916 o.z. jen vůči jedné z výživou povinných osob (když řádné objasnění majetkových poměrů obou rodičů neumožňují obě strany) by bylo krajně nespravedlivé. V konkrétních podmínkách projednávané věci navíc soud nemůže ani uvážit příjmy otce žalobce dle § 916 o.z. (pomocí analogie, když otec žalobce není účastníkem řízení), když zákonnými kritérii určený fiktivní příjem otce by byl znatelně nižší, než je jeho příjem v současnosti byť jen tvrzený (a žalovanou zpochybňovaný jako“ nízký“). Jinými slovy, na straně otce žalobce by byl sankční smysl § 916 o.z. zcela popřen, v neprospěch žalované. Je opět třeba zdůraznit, že řízení o výživné mezi zletilými je řízením sporným, nikoli nesporným, se všemi důsledky z toho plynoucími. Procesní břemena tvrzení a důkazu tíží – jako v každém sporu – primárně stranu žalující, kdy pro výjimečné přenesení (části) procesních břemen na stranu žalovanou (typicky v rámci tzv. vysvětlovací povinnosti) musí být důležitý důvod. V projednávané věci primárně sám žalobce zmařil možnost soudu objasnit všechny relevantní skutkové okolnosti pro posouzení věci dle kritérií § 914 o.z., když se ani nepokusil hodnověrně doložit majetkové poměry svého otce, a za takové situace není možné přičítat v neprospěch žalované neunášení procesních břemen, kterou jí tíží až sekundárně, jakož i v její neprospěch jednostranně aplikovat § 916 o.z. Pro úplnost soud doplňuje, že žalovaná snížení výživného nenavrhovala a primární procesní břemena jí tak netížila.

34. V kontextu právě uvedeného je třeba uzavřít, že žalobci se nepodařilo prokázat ani změnu v majetkových poměrech žalované jakožto podstatnou změnu okolností pro zvýšení výživného.

35. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že dle jeho přesvědčení se za řízením o výživném zletilého skrývá snaha jeho rodičů o rozšíření jejich konfliktu nad rámec dosavadních řízení (zejm. o vypořádání SJM), a že tito se jeho prostřednictvím především snaží získávat informace o majetkové situaci druhého z nich. Skutečný zájem žalobce se zdá být na druhé koleji. Svědčí o tom celý průběh řízení, způsob argumentace a zejména pak směřování skutkových tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k (ne) plnění procesních výzev dle § 118a o.s.ř. Žalobce sám jevil o řízení pramalý zájem, a jeho pozice v něm se zdá být spíše vynucená okolnostmi. Osobně se neúčastnil žádného ze soudních jednání, zejména však nebyl ani navržen jeho účastnický výslech, byť by o životní úrovni a majetkových poměrech obou rodičů měl vědět (hned po nich) nejvíce. S otcem žil žalobce po dlouhá léta ve společné domácnosti, a ten se o něj staral a hradil v zásadě veškeré jeho životní náklady, přesto byla v řízení k poměrům otce uplatňována jen tvrzení vágní a důkazy téměř žádné, jako by cílem strany žalující bylo především neodhalit před žalovanou o otci cokoli, co by mohla následně využít (zneužít). Zároveň žalobce opakovaně pobýval u žalované jak v Dubaji, tak v ČR. Opět však ze strany žalující chybějí skutečně konkrétní tvrzení (a zejména důkazní návrhy) jež by se s ohledem na kontakt mezi účastníky nabízela - jako kdyby snad žalobce sám na žalobě a vedení řízení se svým právním zástupcem příliš intenzivně nespolupracoval. Úvahy soudu v tomto směru podporuje obdobný přístup žalobce v řízení o zastavení exekuce. V něm bylo stěžejním argumentem žalované (tamější povinné), že se žalobcem (tamějším oprávněným) uzavřela dohodu o alternativním plnění na dlužné výživné, v podobě převodu vlastnictví k cenným papírům (namísto hotovosti). Žalobce přesto nesouhlasil se zastavením exekuce, přičemž se odvolával na údajné uvedení v omyl ze strany žalované při uzavírání dohody o alternativním plnění. Jediný důkaz, který by zřejmě mohl tvrzení žalobce prokázat, byl jeho osobní účastnický výslech – s provedením tohoto důkazu však žalobce nesouhlasil, k exekučnímu soudu se nedostavil. Proti usnesení o zastavení exekuce z důvodu alternativního splnění si pak odvolání nepodal. V projednávané věci žalobce navrhoval řadu důkazů, které si měl soud obstarat pro posouzení životní úrovně žalované, k posouzení životní úrovně druhého výživou povinného rodiče však nepředložil téměř ničeho, byť toto měl mít od otce k dispozici. A stejně tak žalovaná navrhovala řadu důkazů, které si měl soud obstarat pro posouzení životní úrovně otce žalobce, k posouzení vlastní životní úrovně pak nepředložila téměř ničeho.

36. Soud tak dospěl k závěru, že poměry účastníků se sice změnily, avšak žalobcem nebylo prokázáno, že v takové míře a zejména takovém směru, která by naplnila důvody pro nové rozhodnutí dle § 163 o.s.ř. v podobě zvýšení výživného. Náklady žalobce od minulého rozhodnutí podstatně poklesly, zvýšení životní úrovně žalované se mu nepodařilo prokázat, a zejména ani neumožnil zjištění životní úrovně druhé z výživou povinných osob, aby mohlo dojít k jejich srovnání dle § 914 o.z. Proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

37. Bez ohledu na zamítnutí žaloby soud účastníkům na jednání dne [datum] připomněl, že posledním opatrovnickým rozsudkem stanovená vyživovací povinnost doznala přímo ze zákona té změny, že žalovaná je od nabytí zletilosti žalobce povinna výživné hradit přímo jemu, nikoli již k rukám jeho otce.

38. Žalovaná byla z hlediska výsledku řízení zcela úspěšná, svědčil by jí tak nárok na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada by činila 148 297,60 Kč; žalovanou dne [datum] vyčíslená náhrada nezohledňovala, že tarifní hodnota se počítá nikoli z celkové požadované výše výživného (35 000 Kč x 12 x 5 = 2 100 000 Kč), nýbrž z rozdílu, o nějž je zvýšení navrhováno ( (35 000 Kč – 7 000 Kč) x 12 x 5 = 1 680 000 Kč). Takové rozhodnutí by však bylo zjevně nespravedlivé, zejména s ohledem na procesní přístup žalované, která neplněním výzev soudu dle § 118a o.s.ř. mařila objasňování skutkového stavu. Jakkoli má žalovaný ve sporném řízení obecně právo bránit se jakýmkoli způsobem, není možné odhlédnout od rodinněprávního základu řízení. Žalovaná negovala jakoukoli možnost navýšení výživného zejména s ohledem na to, že to její majetkové poměry neumožňují, jejich objasnění však zároveň mařila. Podstatnou okolností je to, že zatímco otec žalobce se snaží bez ohledu na náklady zajistit mu podmínky pro co nejúspěšnější studium a život, žalovaná veškerou svou aktivitu směřuje k minimalizaci svého podílu na hrazení těchto nákladů, bez zřetelného ohledu na zájmy žalobce. Soud přihlédl též k tomu, že žalovaná žalobce – v době jeho nezletilosti – nejprve vytrhla z dosavadního života v SAE, následně jej přenechala v plné péči otce, byť též žila v SAE, a zájem o něj projevuje především až v rámci řízení, dle názoru soudu účelově. Z morálního hlediska negativní (když z právního hlediska šlo v prvé řadě o věc opatrovnického soudu) bylo též neuvedení vlastnictví žalované k nemovitostem v k.ú. [obec] nad [jméno] v opatrovnickém řízení. Konečně je třeba vzít v úvahu i to, že výše výživného, které žalobci žalovaná hradí (7 000 Kč měsíčně) je v kontextu žalobcových životních nákladů spíše symbolická. I symbolický význam by pak byl popřen, pokud by žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši, odpovídající souhrnu stávající výživného za cca 1 a ¾ roku. S ohledem na výjimečné okolnosti věci proto soud na základě § 150 o.s.ř. žalované nárok na náhradu nákladů nepřiznal.