27 C 200/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 1 300 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 773 Kč s příslušenstvím.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”).

2. Předmětem řízení o žalobě ze dne 4. 5. 2022 byly 3 dílčí nároky, související se smlouvou uzavřenou mezi účastníky, na jejímž základě žalovaný přijal - do jím provozovaného zařízení [anonymizováno] psí školka a hotel [anonymizováno] - psa žalobce jménem Kimbo. Pes byl v pořádku přijat dne 24. 2. 2022, při vrácení dne 27. 2. 2022 měl však zraněné oko a oděrky v oblasti obličeje. Žalobce požadoval zaplacení částky škody, spočívající v nákladech na veterinární ošetření, částky 500 Kč jako nemajetkové újmy za útrapy žalobce při sdílení újmy psa a částky (původně) 1 640 Kč jakožto slevy 100% za vadně poskytnuté (a žalobcem plně uhrazené) plnění. V průběhu řízení žalobce snížil uplatňovanou slevu na 2/3 z ceny plnění a na základě částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno co do částky 547 Kč.

3. Na základě skutkových tvrzení účastníků a provedeného dokazování dospěl soud postupem dle § 132 o.s.ř. k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva, jejíž podstatné náležitosti odpovídaly smlouvě o skladování (§ 2415 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“). Tou se žalovaný, jakožto skladovatel-podnikatel, zavázal žalobci, jakožto ukladateli-spotřebiteli, opatrovat psa Kimbo v období 24. 2. 2022 – 27. 2. 2022, za což byl žalobce povinen zaplatit smluvní odměnu v celkové výši 1 640 Kč. Pes byl předán žalovanému zdravý, v přesně nezjištěné době (pravděpodobně 25. nebo 26. února) však došlo k jeho lehkému zranění v obličeji (prokázáno bylo naražení oka a škrábanec pod ním). Přesná příčina zranění zjištěna nebyla, ze skutkových tvrzení však vyplynuly jen dvě možné varianty. Dle první byl Kimno poraněn jiným psem v opatrování žalovaného. Dle druhé se pes Kimbo ukázal nekontaktním na žalovaného a jeho kolegyni, opakovaně reagoval stresově na pokusy o přemístění z venkovního výběhu do vnitřních prostor psího hotelu a při jednom z pokusů o odchyt se schoval před ošetřovateli, a následně v leknutí prudce vyběhl a sám se poranil o lavičku. Žalovaný měl v průběhu opatrování informovat žalobce o stavu psa prostřednictvím aplikace WhatsApp. Takto mu po celou dobu pobytu zasílal fotografie a videa hrajícího si psa, zranění psa však nezadokumentoval a žalobci neoznámil ani vznik zranění, ani to, že by se pes choval jakkoli problematicky. Při vrácení psa žalobce zjistil jeho zranění, a nehodlal žalovanému uhradit sjednanou odměnu; k úhradě přistoupil až po příjezdu policie na její doporučení (nebylo zjištěno, zda městské nebo státní). Dne 27. 2. 2022 nechal žalobce psa vyšetřit u veterináře, který mu též poskytl zdravotnický materiál, když celkové náklady činily 480 Kč. Dne 7. 4. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě všech následně žalovaných částek do 10 dnů od doručení; předžalobní výzva byla doručena 17. 4. 2022. Dne 13. 10. 2022 žalobce vůči žalovanému modifikoval svůj nárok na slevu z původní výše 100% na 2/3 a opětovně jej vyzval k vrácení zbývající částky odměny (1 093 Kč); výzva byla dodána dne 14. 10. 2022.

4. Co do části nároku na náhradu majetkové škody soud věc posoudil dle § 2426 odst. 1 o.z., kdy:„ skladovatel nahradí ukladateli škodu vzniklou od převzetí věci do jejího vydání, neprokáže-li, že ji nemohl odvrátit“. Aplikovatelnost ustanovení o skladovací smlouvě vyplývá z obsahu smluvního ujednání stran ve spojení s § 2415 odst. 1, 2 o.z. Pokud se žalovaný dovolával zvláštní povahy zvířete ve smyslu § 494 o.z. ve vztahu k neaplikovatelnosti ustanovení o.z. o schovacích smlouvách, soud neshledal v tomto směru žádnou relevantní překážku. Toto hodnocení ostatně aprobuje též právní teorie („ Např. když se kolemjdoucí nabídne, že pohlídá psa před obchodem, kam psi nesmějí, bude se jednat zpravidla o společenskou úsluhu, zatímco v případě, kdy majitel svěří psa do„ psího hotelu“, půjde zpravidla o smlouvu o úschově, příp. o skladování.“ (PIHERA, Vlastimil. § 2402 (Základní ustanovení). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 746, marg. č. 7). Skutečnost, že k poranění psa došlo v době, kdy byl v opatrování žalovaného, byla mezi účastníky nesporná. Dovolával-li se žalovaný toho, že šlo o zranění jím nezaviněné (resp. o náhodu), pročež nemůže být dána jeho odpovědnost za škodu, neodpovídá tato obrana speciální konstrukci objektivní odpovědnosti dle § 2426 odst. 1 o.z. Liberační důvod přitom žalovaný neprokázal, a to zejména s ohledem na jeho postavení profesionálního podnikatele v oboru„ psího hotelu“, kdy měl možnost i povinnost zajistit takový způsob plnění své smluvní povinnosti, aby k předmětnému zranění nedošlo. Pokud by ke zranění došlo ze strany jiného psa, pak žalovaný buď chybně převzal do opatrování nějakého agresivního psa, kterého nechal pohromadě s ostatními, nebo zanedbal dohled nad„ smečkou“. Pokud by ke zranění došlo při„ nahánění“ Kimba (což se jeví jako pravděpodobnější), pak se žalovaný buď o jeho přemístění pokoušel neprofesionálně (byl-li Kimbo na ubytování ve psích hotelech zvyklý, jak tvrdil žalobce), nebo – po zjištění, že pes Kimbo je skutečně bojácný a k ošetřovatelům nekontaktní – měl zvolit takový způsob plnění závazku, který by zvláštní potřeby Kimba respektoval bez ohrožení jeho zdraví. Ostatně i z písmenného vyjádření samotného žalovaného k incidentu vyplývá, že problémy s odchyty Kimba venku měl mít opakovaně a tyto měly být komplikované. Mohl jej tak např. trvale opatrovat ve vnitřních prostorách, přizpůsobit odchyt problematické povaze psa, či kontaktovat žalobce s informací o problému a žádostí o radu a pomoc, či o předčasné vyzvednutí z opatrování. Žalovaný namísto toho údajné problémy s odchyty před žalobcem tajil, a nepřijal žádná profesionální opatření k jejich prevenci či nápravě. Odkaz žalovaného na obsah jeho webových stránek, podle nichž v průběhu opatrování může dojít k drobným poraněním, není případný již jen proto, že netvrdil ani neprokazoval, že by žalobce byl vůbec s takovou výlukou obeznámen či že by byla dokonce součástí smlouvy. Náklady na veterinární ošetření neshledal sud zbytečnými ani neúčelnými, jak dovozoval žalovaný. Zde je již třeba přihlédnout k ustanovení § 494 o.z. o zvláštním postavení zvířete, a zejména k § 2970 o.z, podle něhož:„ Při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete (…) Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.“ Žalobce se o poranění svého psa dozvěděl překvapen až při vyzvednutí, a žalovaný mu žádným způsobem neprokázal svá tvrzení o zjevné bagatelnosti zranění a o ošetření žalovaným dle pokynů veterináře, ani žalobci nesdělil, kdy ke zranění došlo, a hodnověrně neprokázal, jak ke zranění došlo. Každý zodpovědný chovatel by za takové situace nechal svého psa alespoň prohlédnout veterinářem. Částka 200 Kč za prohlídku a 280 Kč za mast do oka a ochranný límec pak v žádném případě nepředstavují nějaký exces z rozumných a předvídatelných nákladů. Soud tak žalovaného zavázal k jejich náhradě žalobci v plné výši (480 Kč).

5. Co do části nároku na náhradu nemajetkové újmy soud žalobu posoudil jako nedůvodnou, když žalobcem konstruovaný nárok nemá oporou v hmotném právu. Žalobcem odkazovaná ustanovení §§ 492, 2951 a 2956 o.z. se týkají otázky určení výše nemajetkové újmy, nikoli jejího vzniku. V projednávané věci došlo k zásahu do majetkových práv žalobce vznikem škody na psu v jeho vlastnictví (tedy k „ majetkové“ škodě, čili škodě v užším slova smyslu), viz výše. Zraněním trpěl pes, ten je však navzdory § 494 o.z. stále jen objektem právním vztahů a nikoli jejich subjektem. Žalobce sám nespecifikoval žádné své osobnostní právo, jež mělo být porušeno a mohlo by být odčiněno dle § 2956 odst. 1 o.z. V souvislosti s majetkovou škodu pak nebyla naplněna hypotéza § 2971 o.z., když soud neshledal žádné„ zvláštní okolnosti“, neboť zejména žalovaný zjevně nezpůsobil újmu úmyslně, či dokonce snad„ z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné“, a jeho zavinění nenese ani znaky„ hrubé nedbalosti“, kterou by snad porušil„ důležitou právní povinnost“. Ustanovení § 2969 o.z. o„ ceně zvláštní obliby“ na věc nedopadá již jen proto, že žalovaný sám psu neublížil, natožpak„ ze svévole nebo škodolibosti“. Pokud žalobce v dalším průběhu řízení vyčísloval předmětnou nemajetkovou újmu s odkazem na hodnotu času stráveného péčí o psa, jednalo se pouze o změnu (či doplňující vysvětlení) způsobu vyčíslení; žalobce však nikdy nenavrhl změnu příslušné části žaloby z nemajetkové újmy na majetkovou škodu (např. ve formě ušlého zisku). Soud tedy žalobu v této části (500 Kč) zcela zamítl.

6. Co do části nároku na slevu ze smluvní odměny (s ohledem na již provedenou úhradu hodnocenou jako bezdůvodné obohacení v částce 1 640 Kč) soud věc posoudil dle § 1914 a násl. o.z., obsahujících obecnou úpravu práv z vadného plnění, zejména pak § 1923 o.z., upravující nárok na slevu v případě vadného plnění. Vadnost plnění žalovaného spočívala již v samotné skutečnosti, že v průběhu opatrování došlo ke zranění psa, za něž žalovaný odpovídá, přičemž základním smyslem opatrování věci ve smyslu § 2415 odst. 1 o.z. je právě to, že nedojde k poškození věci (bez ohledu na to, zda poškozením vznikne též konkrétní majetková škoda). S ohledem na profesionální podnikatelské postavení žalovaného jako provozovatele psího hotelu, a opakovaně zmiňované zvláštní postavení zvířete ve smyslu § 494 o.z., pak vadnost plnění spočívala též v tom, že žalovaný žalobce o zranění psa (a ani o údajných problémech při jeho odchytech) nijak neinformoval a nijak je s ním neřešil, když závazek řádného informování o stavu psa zjevně byl součástí smluvního závazku, o čemž svědčí průběžné zprávy přes WhatsApp. Soud nicméně nepovažoval za přiměřenou výši slevy požadovanou žalobcem, nejprve ve výši 100% a poté ve výši 2/3 sjednané (a zaplacené) smluvní odměny. Žalovaný po celou dobu trvání smlouvy plnil své povinnosti skladovatele, psu poskytoval ubytování, stravu a další péči (resp. žalobcem nebyly tvrzeny jiné vady plnění). Samotná majetková škoda je nahrazována dle § 2426 odst. 1 o.z. a nemůže být duplicitně uplatněna ve formě slevy. Konečně soud přihlédl též k tomu, že nebylo prokázáno (resp. ani tvrzeno) zavinění žalovaného, a že zranění psa bylo malého rozsahu bez vážnějších následků (resp. takové nebyly ani tvrzeny). Ke konfliktu mezi žalobcem a žalovaným při vracení psa nebylo možno (z hlediska odpovědnosti za vady) přihlédnout nejen pro neobjasněnost skutkového stavu, ale zejména proto, že tato epizoda již nebyla součástí plnění žalovaného ze smlouvy, když psa žalobci (nesporně) vrátil a konflikt se týkal jen následné otázky (ne) hrazení za poskytnutou službu. Jako přiměřenou zhodnotil soud slevu ve výši 50%, tedy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného je představováno částkou 820 Kč a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby co do nároku na slevu (bezdůvodné obohacení) v částce 547 Kč tak z aktualizovaného nároku na zaplacení částky 1 093 Kč (na slevě, resp. bezdůvodném obohacení) soud ve zbytku (273 Kč) žalobu zamítl. Pro úplnost soud podotýká, že úhradu smluvní odměny žalobcem na místě pod tlakem žalovaného a (byť třeba jen domnělým) tlakem policie nelze v žádném případě interpretovat jako uznání dluhu, když žalobce naopak od začátku nárok žalovaného na odměnu setrvale sporoval a sporuje (což nepopírá ani sám žalovaný) a nejednalo se ani o jednání žalobce o jeho svobodné vůli.

7. Ve vztahu k části jistiny, ohledně níž bylo žalobě vyhověno (1 300 Kč), má žalobce nárok též na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty dle předžalobní výzvy, tedy od 29. 4. 2022.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Částečné zastavení řízení co do částky 547 Kč zavinil žalobce svým částečným zpětvzetím, v součtu se zamítnutou částí žaloby (773 Kč) pak procesní neúspěch žalobce představuje částka 1 320 Kč, procesní neúspěch žalovaného představuje žalobci přiznaná částka 1 300 Kč, tedy částka téměř totožná. Nárok na (byť částečnou) náhradu nákladů řízení tak nesvědčí žádnému z účastníků.

9. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.