27 C 210/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení 7 750 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 600 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 600 EUR od 24. 1. 2022 do zaplacení, a dále náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 150 EUR s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 297,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 17. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 750 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2022 do zaplacení a paušálními náklady spojenými s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení. Účastníci uzavřeli dne 29. 5. 2018 smlouvu č. F238, o poskytování přepravních služeb (dále též jen„ rámcová smlouva“). Na základě rámcové smlouvy a dílčích objednávek poskytl žalobce žalované v několika případech službu mezinárodní kamionové přepravy; vztah smluvních stran se řídil mezinárodní úmluvou CMR (Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě ze dne 19. 5. 1956, viz vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. - pozn. soudu). Předmětem řízení jsou následující dílčí nároky, vyplývající z objednávek a následných faktur za provedenou přepravu na trase Riga / Kyjev: 1. faktura B [číslo], objednávka č. CZ2007101 – 1 150 EUR 2. faktura B [číslo], objednávka č. CZ2007102 – 1 150 EUR, 3. faktura č. B [číslo], objednávka č. CZ2007171 – 1 150 EUR, 4. faktura č. B [číslo], objednávka č. CZ2007170 – 1 150 EUR, 5. faktura č. B [číslo], objednávka č. CZ2008070 – 800 EUR, 6. faktura č. B [číslo], objednávka č. CZ2008070 – 1 150 EUR, 7. faktura č. B [číslo], objednávka č. CZ200910007 – 1 200 EUR. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek doručením předmětných faktur. Žalovaná svůj dluh uznala dopisem ze dne 26. 10. 2020. Opětovně žalobce žalovanou vyzval k úhradě písemnou výzvou z 5. 4. 2021. Na základě těchto okolností má žalobce za to, že ze strany žalované se jedná o úmyslné porušení povinnosti. Promlčecí doba dle úmluvy CMR činí v takovém případě 3 roky a nárok proto není promlčen. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou opětovně k zaplacení předžalobní výzvou z 20. 1. 2022, avšak k úhradě nedošlo. Kromě jistiny 7 750 EUR požaduje žalobce zákonné úroky z prodlení z této částky od 24. 1. 2022 do zaplacení, paušální náhradu nákladů uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhradu nákladů řízení. Tu tvoří – kromě soudního poplatku a nákladů advokátního zastoupení – též hotové výdaje 5 049 ukrajinských hřiven za úřední překlad listin do českého jazyka (uplatněno v konverzi ve výši 4 024,15 Kč).

2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen podáním včasného odporu žalovanou. V něm žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť nárok je dle úmluvy CMR promlčen.

3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 9. 11. 2022 připomněl, že promlčecí doba začala běžet zvlášť u každé dílčí objednané přepravy, a to vždy ode dne následujícího po dokončení té které přepravy. Ta byla pro jednotlivé dílčí objednávky dokončena ve dnech 11. 9. 2020, 6. 7. 2020, 7. 7. 2020, 10. 7. 2020 (dvě různé přepravy dle dvou objednávek) a 6. 8. 2020. Žalobce dovozuje, že došlo k prodloužení základní jednoleté promlčecí doby dle úmluvy CMR na dobu tříletou, neboť žalovaná své prodlení zavinila úmyslně. K tomu připomněl argumenty v žalobě a doplnil, že žalovaná nikdy žalobci nesdělila, že by jí v zaplacení bránila jakákoli překážka nezávislá na její vůli.

4. Žalovaná ve vyjádření ze dne 25. 11. 2022 vyslovila nesouhlas s interpretací žalobce. Především namítla, že promlčecí doba dle úmluvy CMR počíná běžet od konce třetího měsíce po uzavření přepravní smlouvy; závěr o počátku běhu ode dne následujícího po dokončení (té které) přepravy nemá v úmluvě CMR oporu. Zejména se však u žalované nejedná o úmyslné zavinění, když jednotlivé okolnosti, z nichž žalobce úmysl žalované dovozuje, jsou pro daný nárok irelevantní, prodloužení promlčecí doby se nemůže vztahovat na závazek k úhradě ceny přepravy jako takový. Jednoletá promlčecí doba se navíc uplatní i pro případ uznání závazku, pouze by tak mohlo dojít k jejímu prodloužení o 1 rok od data, do kdy se v uznání žalovaná zavázala dluh zaplatit. Jelikož takový závazek v uznání zněl do 15. 11. 2020, nejpozději by se nároky žalobce promlčely 15. 11. 2021. Liknavost žalobce nelze zaměňovat za úmysl žalované; žalobci nic nebránilo nárok uplatnit včas.

5. Ve vyjádření ze dne 19. 1. 2023 žalobce dále rozvedl svou argumentaci ve věci promlčení. Promlčecí doba dle úmluvy CMR sice v zásadě začíná běžet od konce třetího měsíce po uzavření přepravní smlouvy, jak tvrdí žalovaná, avšak v projednávané věci došlo k uzavření takových smluv teprve na základě jednotlivých objednávek, když rámcová smlouva ze dne 29. 5. 2018 neobsahovala sama o sobě náležitosti přepravní smlouvy ve smyslu úmluvy CMR. Nezaplacení ceny přepravy žalovaným svědčí - z již dříve uvedených důvodů - o jeho úmyslu, přinejmenším nepřímém; promlčecí doba tak činí 3 roky od uzavření každé dílčí smlouvy o přepravě a žádná část nároku proto není promlčena. Na podporu svých závěrů o aplikovatelnosti prodloužené promlčecí doby (též) na závazek objednatele uhradit cenu přepravy odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu Ukrajiny ze dne 4. 9. 2018 Úmluva CMR přitom předpokládá jednotný výklad v rámci signatářských států, a žalobce tak legitimně očekával, že promlčecí doba je i v projednávané věci tříletá. V rámci nákladů řízení žalobce ponížil požadavek na úhradu překladu listin 5 049 ukrajinských hřiven z původní konvertované hodnoty 4 024,15 Kč na novou konvertovanou hodnotu 3 122,55 Kč.

6. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní pravomoci, a dále otázkou rozhodného práva. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že mezi nimi existoval smluvní vztah (rámcová smlouva ze dne 29. 5. 2018, č. F238), jenž byl bodem 2.2 rámcové smlouvy podřízen úmluvě CMR (tak by tomu ostatně bylo i bez výslovného ujednání, s ohledem na Čl. 1 bod 1 úmluvy CMR). Z Čl. 31 úmluvy CMR ve spojení s bodem 7.1 rámcové smlouvy vyplývá pravomoc českých soudů, neboť sídlem žalované je Česká republika. Co se týká rozhodného práva, pak úmluva CMR, jakožto typická“ oborová“ mezinárodní úmluva, upravuje komplexně pouze práva a povinnosti vztahující se k jejímu předmětu, tedy především ze„ smluv o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem“ jako takových; pro obecnější právní instituty obsahuje jen dílčí úpravu (např. určité aspekty promlčení v Čl. 32 úmluvy CMR). Pro určení“ zbývajících částí“ rozhodného práva je tak třeba vyjít z dalších pramenů mezinárodního práva soukromého. S ohledem na domicily účastníků je primárním zdrojem Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 95/1983 Sb.), která ve svém Čl. 48 bodě 2. stanoví:„ Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu (…)“. Dle hlavičky byla rámcová smlouva č. F238 uzavřena v Praze, rozhodným právem je tak (nad rámec úmluvy CMR) právo české.

7. Jelikož mezi účastníky nebylo rozporů o skutkovém základu věci ani o předložených důkazech (pravost, správnost), a spor se tak dotýká pouze právní otázky promlčení nároku, soud účastníky vyzval ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o.s.ř.“); výzva byla doplněna o doložku dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobce s navrženým postupem výslovně souhlasil ve vyjádření ze dne 19. 1. 2023, žalovaná pak konkludentně dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Jelikož bylo možno rozhodnout ve věci jen na základě předložených listinných důkazů, soud postupem dle § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání.

8. Z (překladu) rámcové smlouvy ze dne 29. 5. 2018, č. F238 soud zejména ověřil skutečnosti mezi stranami nesporné. Touto smlouvou účastníci sjednali závazek žalobce k provádění mezinárodní silniční přepravy dle objednávek žalované, za což se žalovaná zavázala hradit sjednanou úplatu. Smluvní strany též výslovně podřídily své vztahy z rámcové smlouvy režimu úmluvy CMR. Dle bodu 3.1 rámcové smlouvy, až dílčí objednávky žalované obsahovaly konkrétní údaje o jednotlivých přepravách (zejm. co, kdy, kam a za kolik má žalobce dovézt). V bodě 5.1 rámcové smlouvy si strany ujednaly, že odměna bude hrazena v EUR nebo USD. V bodě 7.1 rámcové smlouvy sjednaly strany příslušnost pro řešení sporů dle sídla žalované strany. Bod 9.1 rámcové smlouvy upravuje dobu jejího trvání na dobu určitou s automatickým prodlužováním. Dle hlavičky byla smlouva uzavřena v Praze. Z předložených (překladů) faktur žalobce vůči žalované za provedenou dopravu zjistil soud následující. 1. faktura B [číslo] byla vystavena dne 10. 7. 2020 na základě objednávky č. CZ2007101, fakturováno 1 150 EUR 2. faktura B [číslo] byla vystavena (rovněž) dne 10. 7. 2020, a to na základě objednávky č. CZ2007102, fakturováno 1 150 EUR 3. faktura č. B [číslo] byla vystavena dne 16. 7. 2020 na základě objednávky č. CZ2007171, fakturováno 1 150 EUR 4. faktura č. B [číslo] byla vystavena (rovněž) dne 16. 7. 2020, a to na základě objednávky č. CZ2007170, fakturováno 1 150 EUR 5. faktura č. B [číslo], jež měla být vystavena na základě objednávky č. CZ2008070, na 800 EUR, nebyla k důkazu předložena (viz dále) . 6. faktura č. B [číslo] byla vystavena dne 19. 8. 2020 na základě objednávky č. CZ2008070, fakturováno 1 150 EUR 7. faktura č. B [číslo] byla vystavena dne 16. 9. 2020 na základě objednávky č. CZ200910007, fakturováno 1 200 EUR. Z (překladu) uznání dluhu („ záručního listu“) ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaná se zavázala do dne 15. 11. 2020 zaplatit žalobci následující dluhy, vždy ve výši 1 150 EUR na základě každé z následujících 5 faktur: č. B xanon [číslo], č. B [číslo], č. B [číslo], č. B [číslo] a č. B [číslo]. Z (překladu) dopisu žalobce ze dne 5. 4. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanou předžalobně vyzval k zaplacení nyní žalovaných částek. Z (překladu) faktury ze dne 16. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce zaplatil za překlad listin v souvislosti s tímto sporem částku 5 049 ukrajinských hřiven. Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že žalobce žalovanou opětovně předžalobně vyzval k zaplacení žalovaných částek. Z (překladu) rozsudku Nejvyššího soudu Ukrajiny ze dne 4. 9. 2018, sp.zn. 911/151/16, soud zjistil, že ve velmi obdobné (byť skutkově nesouvisející) právní věci, vedené u ukrajinských soudů, dospěly tyto soudy k závěru o tříleté promlčecí lhůtě. Dále, že dle čl. 614 občanského zákoníku Ukrajiny osoba, která porušila závazek, odpovídá při existenci svého zavinění, pokud smlouva nebo zákon nestanoví jinak, přičemž taková osoba se může za určitých okolností vyvinit; existence viny se předpokládá.

9. Předmětné důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř., přičemž s ohledem na specifika případu zvýšeně přihlížel„ (…) ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci“. Specifika spočívají zejména v tom, že žalovaná ani v rámci odůvodněného odporu, ani v rámci podrobného doplňujícího vyjádření (již zastoupená advokátem) žádným způsobem nezpochybňovala skutkové okolnosti věci, zejm. co do otázky vzniku žalovaného nároku jak byl vylíčen žalobcem, a argumentovala pouze promlčením nároku. Zároveň souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud se proto při zohlednění zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, při využití principu volného hodnocení dle § 132 o.s.ř., spokojil - z hlediska důkazního podložení skutkového stavu - s relativně nižší mírou důkazního podkladu, než je obvyklé (k důkazu např. nebyly označeny ani předloženy náložní listy CMR, či nebyla předložena faktura č. B [číslo]). Soud takto dospěl ke skutkovému závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva ze dne 29. 5. 2018, č. F238, mající charakter rámcové smlouvy o přepravě v režimu úmluvy CMR. Na základě sedmi výše uvedených objednávek došlo k uzavření dílčích smluv o přepravě, kdy tyto určily konkrétní parametry dílčích zakázek; zbývající práva a povinnosti upravovala smlouva rámcová. Přepravní služba byla žalobcem žalované ve všech případech řádně poskytnuta, žalovaná neučinila žádné výhrady k plnění. Žalobce v této souvislosti vyúčtoval sedmi výše uvedenými fakturami svou smluvní odměnu; proti její výši ani jiným okolnostem faktur žalovaná ničeho nenamítala. Kdy přesně byly objednávky učiněny (resp. dílčí smlouvy uzavřeny) v řízení přesně zjištěno nebylo. Je nicméně evidentní, že k tomu došlo vždy nejpozději v den vystavení jednotlivých faktur, což je - s ohledem na dále uvedené právní hodnocení – skutkový závěr dostatečný. Dluhy ze čtyř z těchto sedmi faktur (č. B [číslo], č. B [číslo], č. B [číslo] a č. B [číslo]), po 1 150 EUR za každou, žalovaná uznala tím, že se je zavázala zaplatit v uznání dluhu ze dne 26. 10. 2020 (další„ uznaná“ faktura č. B xanon [číslo] se netýká předmětu sporu). Žalovaná na žádnou z nyní žalovaných pohledávek ničeho neuhradila, byť vůči nim nevznesla ani před podáním žaloby, ani později žádné námitky (s výjimkou námitky promlčení), ačkoli byla k jejich úhradě opakovaně vyzývána. Závěrem je třeba zmínit, že žádný z účastníků nepředložil soudu fakturu č. B [číslo], jež měla být vystavena na základě objednávky č. CZ2008070, na 800 EUR. S ohledem na výše uvedené však soud neměl při hodnocení věci dle § 132 o.s.ř. pochybnosti o tom, že rovněž tato faktura na základě předmětné objednávky a provedené přepravy vystavena byla (nárok z ní je navíc již promlčen, viz dále).

10. Co se týká právního hodnocení, pak je zřejmé, že ústředním bodem sporu je otázka promlčení nároků žalobce, když hlavní (resp. jedinou) procesní obranou žalované je námitka promlčení. Nejvyšší soud ČR konstantně judikuje, že speciální úprava délky promlčecí doby v úmluvě CMR se vztahuje (též) na nárok na zaplacení smluvní odměny za přepravu (rozsudek ze dne 27. 6. 2002, sp.zn. 29 Odo 767/2001 a judikatura navazující). Zbývá tak určit, zda na věc dopadá promlčecí lhůta jednoletá, jak tvrdí žalovaná, či tříletá, jak tvrdí žalobce. Právní názor soudu je takový, že prodloužená tříletá lhůta se na nárok na zaplacení smluvní úplaty nemůže vztahovat ze samotné podstaty. Jakkoli obsahuje úmluva CMR relativně širokou úpravu promlčení, nejde o úpravu komplexní. I zde je tak třeba aplikovat podpůrně rozhodné, tedy české právo (a již jen proto nemohou být směrodatné – nad rámec právních otázek přímo upravených v CMR, tedy nesouvisejících s národním právem – závěry ukrajinských soudů, jichž se dovolává žalobce, neboť ukrajinské soudy aplikovaly právo ukrajinské). Pokud úmluva CMR v Čl. 32 bodě 1 pracuje s konstrukcí„ úmyslu“, je třeba připomenout, že úmysl i nedbalost jsou formy zavinění, a jejich posuzování (rozlišování) tak připadá v úvahu pouze v případě odpovědnosti závislé na zavinění, tedy subjektivní odpovědnosti. Porušení smluvní povinnosti z primárního smluvního závazku (předmětu smlouvy) vyvolává (primárně) odpovědnost za prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o.z.“), což je však případ odpovědnosti bez ohledu na zavinění, tedy objektivní odpovědnosti (není-li ujednáno jinak, což ovšem v projednávané věci tvrzeno není). Nezaplacení ceny přepravy z přepravní smlouvy představuje porušení (základní) smluvní povinnosti, za něž odesílatel přepravci odpovídá bez ohledu na zavinění. Z hlediska primární odpovědnosti z prodlení je irelevantní, zda povinná smluvní strana neplní proto, že na to nemá peníze, proto, že nárok protistrany považuje za neoprávněný nebo třeba proto, že zkrátka plnit nechce. Důvod (resp. motiv) neplnění je v případě objektivní odpovědnosti zásadně bez významu, a nepředstavuje rozlišovací kritérium mezi“ úmyslným“ a“ nedbalostním“ porušením smluvní povinnosti. Dle názoru soudu úmluva CMR v Čl. 32 bodě 1 jednoznačně zavádí konstrukci„ úmyslu“ pro případy závazků podléhajících subjektivní odpovědnosti. S ohledem na podpůrnou aplikaci českého práva (jemuž se smluvní strany podřídily uzavřením smlouvy na území ČR) pak v projednávané věci, kdy jde o prodlení s plněním primárního smluvního závazku (nezaplacení ceny přepravy), a tedy o odpovědnost objektivní, nepřipadá tříletá promlčecí doba v úvahu. Co se týká žalobcem odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu Ukrajiny ze dne 4. 9. 2018, sp.zn. 911/151/16, pak z jeho odůvodnění je zřejmé, že ukrajinské právo je založeno na subjektivní odpovědnosti za porušení primárního závazku, tudíž odlišné závěry předmětného rozsudku jsou pochopitelné, nicméně irelevantní, neboť v projednávané věci se právní vztah účastníků řídí právem českým, stojícím na objektivní odpovědnosti za porušení primárního závazku. Promlčecí doba tak činila 1 rok, a počala dle Čl. 32 bodu 1 písm. c) úmluvy CMR běžet (vždy) 3 měsíce po uzavření té které dílčí smlouvy. Jak bylo uvedeno výše, nejnovější z dílčích smluv musela být uzavřena (objednávka učiněna) nejpozději 16. 9. 2020 (datum fakturace), promlčecí doba by tak i u nejnovějšího závazku uplynula nejpozději 16. 12. 2021. Jelikož byla žaloba podána až dne 17. 6. 2022, musela promlčecí doba dle Čl. 32 bodu 1 úmluvy CMR marně uplynout pro všechny uplatněné dílčí závazky.

11. Ačkoli promlčecí doba dle Čl. 32 bodu 1 úmluvy CMR žalobci marně uplynula, nemá to za následek promlčení všech jeho žalobou uplatněných nároků. Žalobce se – byť jaksi nad rámec – dovolal též uznání dluhu žalovanou, provedeného dne 26. 10. 2020. Uznání dluhu je způsobem jeho utvrzení, a představuje akcesorickou právní skutečnost, jež se řídí právním režimem závazku. Úprava uznání dluhu není v úmluvě CMR obsažena, řídí se tak plně českým právem. Předmětná listina ze dne 26. 10. 2020 je bezpochyby uznáním dluhu ve smyslu § 2053 o.z., neboť má písemnou formu, a příslibem úhrady konkrétně stanovených částek dle konkrétně označených faktur žalovaná tyto své dluhy uznala (pro účely tohoto řízení jde o faktury č. B [číslo], č. B [číslo], č. B [číslo] a č. B [číslo] po 1 150 EUR, celkem tedy 4 600 EUR). Jelikož se v uznání dluhu žalovaná zavázala předmětné dluhy zaplatit do 15. 11. 2020, v souladu s § 639 o.z. tak promlčecí doba ve vztahu k těmto dluhů končí až 15. 11. 2030 a žaloba tak byla podána včas. Právní názor žalované, že se v případě uznání dluhu promlčecí doba prodlužovala jen o 1 rok, nemá oporu v českém právu, přičemž základní promlčecí dobu dle Čl. 32 bodu 1 úmluvy CMR z logiky věci aplikovat nelze, neboť se nedotýká institutu uznání dluhu z úhrady přepravného, jenž v úmluvě CMR není žádným způsobem upraven. Ke stejnému závěru (tedy k určení délky promlčecí doby z uznání dluhu dle českého práva i v režimu úmluvy CMR) dospěl též Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 18. 10. 2005, sp.zn. 32 Odo 1415/2004. Pro pořádek lze doplnit, že ke stejnému závětu by vedla též aplikace Čl. 32 bodu 3 úmluvy CMR.

12. Lze tak zrekapitulovat, že žalované vznikl závazek k zaplacení ceny přeprav žalobci v částce celkem 7 750 EUR, přičemž co do částky 3 150 EUR vznesla žalovaná důvodnou námitku promlčení a žalobě tak v tomto rozsahu není možno vyhovět; ohledně částky 4 600 EUR tato námitka naopak důvodná není, a žalovaná je proto povinna ji žalobci zaplatit, spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Co do paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikateli (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) má soud za to, že není na místě ji jakkoli krátit, jelikož se jedná o„ minimální“ výši takových nákladů a přináležela (by) žalobci bez ohledu na výši žalované pohledávky stále ve stejné výši; částečný procesní neúspěch tak nemá na tento nárok vliv. Ve věci samé proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II., s tím, že plnění v cizí měně stanovil v souladu s § 155 odst. 2 o.s.ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení z větší části úspěšný a náleží mu tak náhrada poměrné části nákladů. Hotové náklady žalobce představuje v prvé řadě soudní poplatek zaplacený ve výši 7 672 Kč. Dále mezi ně spadají náklady na překlad listin, vyúčtované v částce 5 049 ukrajinských hřiven a požadované k náhradě v české měně dle kursu v prosinci 2022, tedy 3 122,55 Kč (kurs ke dni vyúčtování, tedy k 16. 2. 2022, byl vyšší, tedy žalobcem změněný požadavek na aplikaci kursu dle prosince 2022 je pro žalovanou výhodnější). Dále vznikl nárok na náhradu nákladů zastoupení advokátem. Tarifní hodnotu věci dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t“) soud stanovil dle kursu EUR platného ke dni zahájení řízení (ke dni 17. 6. 2022 - 24,746 Kč/EUR), tedy 191 781,50 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 a.t. tak činí 8 780 Kč. Právní zástupce žalobce v řízení poskytl celkem 5 úkonů právní služby s nárokem na odměnu dle § 11 a.t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, návrh na vydání EPR/žaloba, vyjádření z 9. 11. 2022, vyjádření z 19. 1. 2023), odměna tak činí 43 900 Kč. Spolu s 5 paušálními náhradami po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. v celkové výši 1 500 Kč a DPH 21% ze základu 45 400 Kč ve výši 9 534 Kč tak náhrada zastoupení advokátem činí 54 934 Kč Celkem tak náklady žalobce činí 65 728,55 Kč. Poměrná část těchto nákladů při procentuálním úspěchu žalobce 18,71% činí částku 12 297,81 Kč. Tu je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

14. Obecnou třídenní pariční lhůtu ohledně všech platebních povinností dle rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.