27 C 215/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 8 640 Kč s přísl.

I. Žaloba o zaplacení částky 8 640 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 17 228,95 Kč, k rukám právní zástupkyně žalované, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”).

2. Žalobou, podanou dne 22. 5. 2021, se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky celkem 8 640 Kč s příslušenstvím (se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 420 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, z částky 2 420 Kč od 20. 8. 2020 do zaplacení a z částky 3 800 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Žalobce uvedl, že je společenstvím vlastníků jednotek (dále jen„ SVJ“) v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec], obec Ústí na Labem, žalovaná je vlastníkem (mimo jiné) bytových jednotek [číslo] [číslo] v předmětném domě. Žalobce byl nucen nechat provést v domě desinsekci z důvodu výskytu štěnic, když ohniskem jejich šíření byly předmětné byty ve vlastnictví žalované. Za desinsekci zaplatil žalobce odborným firmám vyfakturované částky, přičemž částky odpovídající desinsekci přímo předmětných bytů č. 49 a č. 75 přefakturoval k úhradě žalované, ta však neuhradila ničeho. Žalovaná porušila své povinnosti dle stanov žalobce a domovního řádu a dle § 1175 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 1176 o.z.; dle rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne 9. 9. 2015 přitom byl v případě výskytu štěnic povinen zajistit desinsekci žalobce, avšak s tím, že náklady budou přefakturovány příslušnému vlastníku (zde žalované). Právně žalobce svůj nárok kvalifikoval jako náhradu škody ve smyslu § 2894 a násl. o.z. Odpovědnost má žalovaná jakožto vlastník, byť byly předmětné byty v rozhodných okamžicích užívány nájemci, a to jak dle zákona a vnitřních předpisů SVJ, tak dle předmětného rozhodnutí shromáždění SVJ ze dne 9. 9. 2015.

3. Žalovaná nárok žalobce sporovala, když zejména nebylo prokázáno, který konkrétní byt byl ohniskem jednotlivých šíření štěnic; žalobce zároveň dostatečně netvrdil a neprokázal konkrétní porušení § 1176 o.z. ze stany žalované. Zdůraznila, že výskyt štěnic nemusí vůbec souviset s nevhodným chováním uživatele bytu či s nedostatečnou údržbou bytu, neboť štěnice je možné si do bytu přinést zcela nezaviněně, např. ze sedačky v MHD apod. Provádění speciální desinsekce je navíc dle zákona o ochraně veřejného zdraví povinností SVJ. Žalovaná konečně namítla, že i kdyby snad byla za výskyt štěnic odpovědná, měla být vyzvána k jejich likvidaci, kdy sama by zajistila levnější desinsekci, než žalobce. Žalobce však se žalovanou téměř nekomunikoval, pouze ze svého rozhodnutí nechal provést desinsekci a následně požadoval po žalované proplacení části svých nákladů.

4. Soud v průběhu dvou ústních jednání, a též prostřednictvím dožádání u Okresního soudu v Ústí nad Labem, provedl navržené důkazy (s výjimkou dále uvedených), a při zohlednění skutkových tvrzení účastníků dospěl postupem dle § 132 o.s.ř. k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek (SVJ) v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec], obec Ústí na [příjmení], žalovaná je vlastníkem (mimo jiné) bytových jednotek č. 49 a č. 75 v předmětném domě. Dne 6. 5. 2020 nahlásili nájemníci bytu č. 49 předsedovi výboru SVJ, že v bytě nalezli štěnice a že jsou od nich poštípaní. Odborná firma ([celé jméno svědka], [IČO]) provedla na objednávku žalobce prostřednictvím pana [celé jméno svědka] dne 12. 5. 2020 první desinsekci bytu č. 49, který zpřístupnili nájemníci (a bariérové ošetření, popř. kontrolu sousedních bytů). Poté se nájemníci bytu č. 49 odstěhovali a dne 9. 7. 2020 bylo provedeno druhé ošetření bytu č. 49, který zpřístupnila žalovaná (prostřednictvím svědkyně [příjmení]). Další výskyt štěnic v této souvislosti zjištěn nebyl. Svědek [celé jméno svědka] vyfakturoval žalobci za zákroky dne 12. 5. 2020 částku 7 805 Kč a za zákrok dne 9. 7. 2020 částku 2 420 Kč, které žalobce uhradil, a část připadající na zásahy v bytě č. 49 (v částce 2 420 Kč za zákrok dne 12. 5. 2020 a v částce 2 420 Kč za zákrok dne 9. 7. 2020) přefakturoval dvěma fakturami žalované, která však ničeho neuhradila. Dne 15. 9. 2020 nahlásila žalobci nález štěnice svědkyně [celé jméno svědkyně] z bytu č.

74. Odborná firma ([celé jméno svědka], [IČO]) provedla na objednávku žalobce prostřednictvím pana [celé jméno svědka] dne 23. 9. 2020 první desinsekci bytu č. 74, který zpřístupnila nájemnice (svědkyně [celé jméno svědkyně]) a bariérové ošetření sousedních bytů. Při bariérovém ošetření sousedního bytu č. 75 byl zjištěn rovněž výskyt štěnic, proto byla zároveň provedena první desinsekce bytu č. 75, který zpřístupnila nájemnice (paní [celé jméno svědkyně]). Dne 29. 10. 2020 bylo provedeno druhé ošetření bytů č. 74 a č. 75, které opět zpřístupnily nájemnice. Dne 24. 11. 2020 bylo provedeno třetí ošetření bytu č. 74 (byt svědkyně [celé jméno svědkyně]), neboť v něm při prohlídce byla objevena štěnice; při kontrole bytu č. 75 (byt paní [celé jméno svědkyně]) výskyt štěnic zjištěn nebyl. Další výskyt štěnic v této souvislosti zjištěn nebyl. Svědkyně [celé jméno svědka] vyfakturovala žalobci za zásahy ve dnech 23. 9. 2020 a 29. 10. 2020 částku 7 400 Kč, kterou žalobce uhradil, a část připadající na zásahy v bytě č. 75 (v částce 1 900 Kč za zákrok dne 23. 9. 2020 a v částce 1 900 Kč za zákrok dne 29. 10. 2020) přefakturoval jednou fakturou na celkem 3 800 Kč žalované, která však ničeho neuhradila. Pan [celé jméno svědka] disponoval oprávněním k provádění desinsekce a byl v tomto směru zkušený a spolehlivý. Odborné firmy s ohledem na své zkušenosti, na základě informací od pana [celé jméno svědka], považovaly za vysoce pravděpodobné, že štěnice se ohledně kausy bytu č. 49 poprvé vyskytly právě v tomto bytě. Ohledně kausy bytu č. 75 uvedly, že je téměř nemožné spolehlivě určit, zda byl zdrojovým bytem byt č. 74 nebo č. 75, přikláněly se spíše k bytu č. 75, avšak pouze ve spekulativní rovině. Žádný z předmětných bytů nebyl„ extrémně“ zamořen, nebyly nikdy vidět pobíhající štěnice, stopy výskytu štěnic byly naopak celkově mírné. Výskyt štěnic je pro laika těžko v počátcích zamoření (několik týdnů až tři měsíce) rozpoznat, ani stopy sání nejsou specifické (lze zaměnit s kousnutím komára). Štěnici není problém přinést si nevědomky zvenku, např. z autobusu, případně ji může takto zanést návštěva apod. Jediná oplodněná štěnice může za dva měsíce založit výskyt až 8 000 nových jedinců. Nájemnice bytů č. 74 a č. 75 zjistily poštípání přibližně ve stejnou dobu, situaci spolu konzultovaly, nevěděly, zda se jedná o štěnice či např. komáry; na základě podezření na štěnice hlásila toto předsedovi výboru SVJ svědkyně [celé jméno svědkyně]. Žalobce žalovanou nevyzýval k učinění preventivních či následných opatření proti štěnicím, desinsekce objednal a nechal provést bez konzultace s žalovanou, kterou pouze e-mailem z 1. 7. 2020 požádal o zpřístupnění bytu č. 49 při druhém ošetření (což žalovaná zajistila prostřednictvím svědkyně [příjmení]). O finanční stránce věci (resp. o požadavku žalobce o finanční podíl žalované na nákladech desinsekce) se žalovaná vždy dozvěděla až z faktur, jimiž byla část nákladů na desinsekci, připadající na konkrétní byt (č. 49 a č. 75, tedy v souladu s rozhodnutím shromáždění SVJ ze dne 9. 9. 2015 bez nákladů na bariérové ošetření okolních bytů), žalobcem přefakturována. Žalobce žalovanou ani předem neinformoval, že desinsekce má být v jejích bytech provedena v souvislosti s tím, že je podezření, že se jedná právě o byty představující ohnisko šíření štěnic. Žalobce obecně řešení problémů se štěnicemi se žalovanou nekonzultoval.

6. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl. Pracovníka odborných firem, který desinsekci osobně prováděl, tedy pana [celé jméno svědka], se ani soudu zdejšímu, ani soudu dožádanému nepodařilo dohledat a donutit k podání svědecké výpovědi. Soud měl nicméně skutkový stav za dostatečně zjištěný z listinných důkazů a z výpovědí ostatních svědků (zejm. manželů [příjmení], kteří měli k dispozici jeho záznamy o zákrocích). Oběma soudům se z podání svědecké výpovědi omluvila též paní [celé jméno svědkyně], nájemkyně bytu č.

75. Zde soud dospěl k závěru, že její výpověď by byla s ohledem na jí tvrzené psychické obtíže sporného přínosu a skutkový stav byl dostatečně zjištěn z ostatních důkazů (zejm. přesvědčivou výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně]). Důkazní návrhy listinami, předloženými žalovanou, byly z části učiněny po koncentraci řízení (faktura [číslo] ze dne [datum], kopie z časopisu Desinfekce, desinsekce, deratizace [číslo] ročník 30), z části se navíc jednalo o nepřípustné dokazování judikaturou (rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka Havířov, č. j. 112 C 318/2020-57 z 12. 5. 2021). K obsahu rozsudku i článku nicméně soud přihlédl, když se jedná o přípustné zdroje informací mimo rámec dokazování (judikatura, publikované odborné články).

7. Účastníci následně souhlasili s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez jednání (§ 115a o.s.ř.). Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Z § 57 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vyplývá, že v bytovém domě má zásadně povinnost k provádění speciální desinsekce příslušné SVJ (k tomu viz např. rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka Havířov, č. j. 112 C 318/2020-57 ze dne 12. 5. 2021). Tato ryze veřejnoprávní povinnost však nepředjímá, že by náklady na speciální desinsekci musely jít v konečném důsledku nezbytně k tíži SVJ (viz též § 1 poslední věta o.z.). Pokud způsobí nutnost provedení desinsekce třetí osoba, může za náklady s tím spojené odpovídat z titulu náhrady škody. V projednávané věci žalobce dovozoval vznik škody porušením povinností žalované dle § 1175 odst. 2 o.z. ve spojení s § 1176 o.z., tedy zjevně pro porušení zákona (§ 2910 o.z). Ustanovení § 2910 o.z. přitom výslovně zakládá odpovědnost subjektivní, nikoli objektivní, podmínkou vzniku nároku na náhradu škody je tak mimo jiné zavinění (ať již ve formě úmyslu či nedbalosti). Dle § 1176 o.z., jakož i dle právní praxe ve vztahu k § 1175 odst. 2 o.z., je zásadně vlastníku přičitatelné i zavinění osoby, které umožnil byt užívat (typicky nájemce). Žalobce usuzoval na porušení povinností žalované jednak v obecné rovině dle § 1175 odst. 2 o.z., když jako vlastník předmětných bytů neudržovala tyto byty tak, jak to vyžaduje nezávadný stav domu (v předmětných bytech se vyskytly štěnice). Dále dovozoval porušení povinnosti řídit se pravidly pro správu domu dle § 1176 o.z., když žalovaná porušovala povinnosti jednak dle stanov žalobce a dle domovního řádu (všichni vlastníci jsou povinni dodržovat čistotu a pořádek, avšak vyskytly se štěnice), jednak dle rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne 9. 9. 2015 (neboť to byli nájemníci žalované, kdo do domu štěnice zavlekl).

9. Pro rozhodnutí ve věci bylo klíčové posouzení, zda nájemníci bytů č. 49 a č. 75 štěnice„ svým nezodpovědným chováním do bytu zavlekli“ (podmínka odpovědnosti, stanovená rozhodnutím shromáždění žalobce ze dne 9. 9. 2015, ve spojení s § 1176 o.z.), případně, zda je za výskyt štěnic možno shledat jiné zavinění (alespoň nedbalostní) na straně nájemníků či přímo žalované (porušení obecné povinnosti dle § 1175 odst. 2 o.z. či konkrétní povinnosti dle stanov či domovního řádu ve spojení s § 1176 o.z.).

10. V obecném povědomí doposud přetrvává představa, že výskyt štěnic v bytě je nutně spojen se špatnými hygienickými podmínkami (špína, nepořádek, nedostatek úklidu, nedostatek osobní hygieny…). Odborné paradigma však hovoří jinak – štěnice se vyskytují i v bytech uživatelů, kteří dbají vysoké úrovně hygieny a své byty perfektně udržují. S ohledem na životní cyklus a chování štěnic k „ zamoření“ bytu (potažmo následně domu) štěnicemi postačuje, pokud uživatel (či např. jakýkoli návštěvník) zanese do bytu jedinou oplodněnou samičku. Ta se přitom může na danou osobu zachytit zcela náhodně např. ze sedačky v MHD, nebo může být přinesena v kufru z hotelu apod. Zachycení (a možnost zahubení) takové jediné štěnice je de facto pouze věcí náhody. Štěnice se následně množí primárně skrytě (a to dosti rychle), a i při řádných hygienických návycích a pravidelném úklidu dochází k odhalení jejich výskytu zpravidla až poté, kdy začnou uživatelé nacházet stopy jejich sání; tou dobou se již mohou štěnice šířit i mimo původně zasažený byt. Samotný fakt výskytu štěnic v konkrétním bytě tedy automaticky nepresumuje jejich (zaviněné) zavlečení uživatelem, stejně, jako automaticky nepresumuje zanedbání řádné péče o byt (resp. pořádek a čistotu) uživatelem – může se totiž jednat o pouhou náhodu či (z hlediska zavlečení) o zavinění třetí osoby. Pro uvedené závěry tak musejí svědčit ještě další konkrétní okolnosti, tedy typicky nějaké (alespoň nedbalostně) zaviněné závadné chování (namátkou z hlediska zavlečení může jít o stěhování neošetřeného starého nábytku do bytu a z hlediska zanedbání péče o byt může jít o včasné neřešení zjištěného zamoření).

11. Žalobci se v prvé řadě nepodařilo prokázat, že by štěnice byly do bytů č. 49 a č. 75„ zavlečeny nezodpovědným chováním“ jejich uživatelů. K příčině výskytu štěnic nebylo dokazováním zjištěno ničeho, a to zejména ohledně bytu č.

49. Ohledně bytu č. 75 sice bylo zjištěno určité problémové chování nájemkyně (paní [celé jméno svědkyně]), avšak až v době, kdy již výskyt štěnic byl větší (když nedodržela pokyny odborné firmy a vyhodila starou matraci). Štěnice se navíc mohly rozšířit do bytu č. 75 z bytu č. 74 (který z těchto bytů byl zasažen jako první, nebylo spolehlivě zjištěno). Žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by ze strany kteréhokoli z nájemníků došlo k nezodpovědnému chování v době před výskytem štěnic, např. že by stěhovali do bytů starý, neošetřený nábytek (což je obecně známou příčinou zavlečení štěnic) nebo že by v bytech byla nepřiměřená fluktuace“ podezřelých“ návštěv, a ostatně ani to, že by byly byty neudržované, zanedbané, špinavé. To samo o sobě postačuje k závěru, že rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne 9. 9. 2015 na věc aplikovatelné být nemůže (užité formulace“ nezodpovědné chování“ a“ zavlečení“ zcela zjevně směřovaly na případy zavinění a nikoli náhody).

12. Ohledně bytu č. 49 a z žalobních tvrzení, ani z dokazování nevyplynula ani jiná forma zavinění tamějších nájemníků, když – jak bylo uvedeno výše – příčina výskytu štěnic nebyla zjištěna, a zároveň nebyl zjištěn ani liknavý přístup nájemníků po zjištění výskytu štěnic, naopak nájemníci bez zbytečného odkladu výskyt štěnic nahlásili a (pro první desinsekční zásah, kdy ještě byt užívali) byt zpřístupnili.

13. Rovněž ohledně bytu č. 75 se žalobci nepodařilo prokázat ani jinou formu zavinění tamější nájemnice. I zde platí, že příčina výskytu štěnic nebyla spolehlivě zjištěna (viz výše). Pokud žalobce tvrdil, že paní [celé jméno svědkyně] výskyt štěnic v bytě č. 75„ zamlčela“, pak toto prokázáno nebylo. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] plyne, že ani jedna z žen nevěděla s jistotou, zda jejich poštípání nepocházejí od komárů, a po nabytí podezření na výskyt štěnic bylo toto obratem hlášeno žalobci (paní [celé jméno svědkyně] mohla po vzájemné konzultaci situace se svědkyní [celé jméno svědkyně] sotva předpokládat, že svědkyně [celé jméno svědkyně] nahlásí žalobci pouze svůj vlastní byt a ne již byt stejně poštípané sousedky). Nájemnice následně zajistila přístupy do bytu za účelem provedení desinsekcí. Nezodpovědné chování paní [celé jméno svědkyně] (nerespektování pokynů odborné firmy ohledně matrace) pak nebylo skutkově nijak dáno do souvislosti s dalším šířením štěnic v bytě č. 75, když navzdory jejímu postupu s matrací se štěnice v bytě č. 75 již dále nevyskytly. Tvrzení žalobce o tom, že se z matrace při její likvidaci„ sypaly štěnice“ (což by snad mohlo svědčit o paní [celé jméno svědkyně] neřešeném vysokém stupni zamoření bytu, za což by jí bylo přičitatelné zavinění) prokázáno nebylo, když dle svědků [příjmení] – tedy odborníků – ani nálezy v bytě č. 75 neodpovídaly většímu zamoření štěnicemi. O údajném nálezu z matrace„ vysypaných“ štěnic na chodbě svědkyně [celé jméno svědkyně] při svém výslechu ničeho nevypověděla, a ostatní svědci při popisu této situace vycházeli pouze z informací pocházejících od předsedy výboru SVJ, tedy jednalo se o informaci z doslechu, navíc od zainteresované strany. Konečně zabývat se otázkou, zda problematický postup paní [celé jméno svědkyně] s matrací mohl souviset s opětovným výskytem štěnic v bytě č. 74, je pro účely tohoto řízení bezpředmětné, neboť náklady na ošetření bytu č. 74 nebyly žalobcem v žalobě uplatněny.

14. Žádná forma zavinění pak nebyla zjištěna ani na straně samotné žalované, která nebyla nikdy žalobcem vyzvána k učinění jakéhokoli (preventivního či následného) zákroku proti štěnicím (kteroužto výzvu by vůbec či včas neuposlechla), a při výzvě žalobce ke zpřístupnění bytu č. 49 (za účelem druhého zásahu po odstěhování nájemníků) toto bez okolků zajistila (prostřednictvím svědkyně [příjmení]). Ani to, že by žalovaná věděla o výskytu štěnic od nájemníků (a na oznámení adekvátně nereagovala) prokázáno (a v zásadě ani tvrzeno) nebylo.

15. O vzniku odpovědnosti žalované by tak bylo možno uvažovat pouze za situace, kdyby odpovědnost za škodu byla v zákoně koncipována jakožto objektivní (tedy odpovědnost za výskyt štěnic v bytě jako takový) – tak tomu však v tomto případě není, jak bylo rozvedeno výše. Za dané situace, kdy nebylo prokázáno, že by žalovaná (či některý z nájemníků) zavlečení či rozšíření štěnic zavinila, nezbývá než uzavřít, že náklady na desinsekci byl v plném rozsahu povinen nést žalobce (jako osoba povinná k provedení speciální desinsekce dle § 57 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví), jeho odpovědnostní nárok vůči žalované nevznikl a tedy ani nebyl u soudu uplatněn po právu. Jakkoli je situace žalobce nezáviděníhodná a jeho snaha o finančně spravedlivější řešení hubení štěnic pochopitelná, soudu nezbylo, než žalobu v tomto konkrétním případě jakožto nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout (výrok I.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 228,95 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 640 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovních náhrad podle § 13 odst. 5 a. t. v celkové částce 2 438,80 Kč, náhrad za promeškaný čas podle § 14 a. t. v celkové výši 1 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 238,80 Kč ve výši 2 990,15 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované. Prodloužená (jednoměsíční) lhůta k plnění, plynoucí od právní moci rozsudku, byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce je SVJ, tedy neziskový subjekt závislý na příspěvcích svých členů, pro něhož může povinnost k úhradě takto vysoké částky v základní zákonné (třídenní) pariční lhůtě představovat špatně řešitelnou situaci, zatímco žalovaná je aktivně podnikající obchodní korporací, jíž by odložení splatnosti nemělo způsobit obtíže.