27 C 220/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od datum do datum ve výši 8,05 % ročně, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. jméno jméno, advokáta.

1. Žalobkyně podala dne datum žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném (původně označeném datem narození datum) zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem (postupitelem) a žalobkyní jako novým věřitelem (postupníkem). Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl dne datum úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum; alternativně pak žalobkyně navrhla, aby v případě, že neubude soudem uznán nárok na zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru, aby byl nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na jehož účet č. bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. K dotazu soudu na bankovní ústav vedoucí účet číslo dotázaná instituce sdělila, že účet náleží osobě obec celé jméno žalovaného, datum narození datum. Žalobkyně následně opravila označení data narození žalovaného na datum.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém žalobním návrhu (č.l. 4 verte) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů pak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela prostřednictvím distančních prostředků dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen smlouva o úvěru), a to s osobou označenou jako obec celé jméno žalovaného, datum narození datum. Dne datum byla na účet č. bankovní účet (tedy na účet žalovaného) poskytnuta částka 5 000 Kč (Smlouva o úvěru, potvrzení o provedené platbě z účtu žalobkyně, provedená součinnost s právnická osoba). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum (smlouva o postoupení pohledávky, příloha – seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dne datum (oznámení z datum). Žalovaný byl předžalobně upomenut právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne datum k zaplacení dlužné částky celkem 10 816 Kč a nákladů zastoupení (předžalobní upomínka ze dne datum včetně podacího listu).

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o převážné důvodnosti žaloby. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyně se po žalovaném, žalobou ze dne datum, domáhala zaplacení pohledávky, jejíž vznik (a smluvně-závazkovou povahu) shledávala v úvěrové smlouvě a jejím porušení ze strany žalovaného. Žalovaný nárok nicméně z předložené úvěrové smlouvy nevyplývá, když osoba zde uvedená má jiné datum narození i rodné číslo (resp. ve spojení se jménem jde o datum narození a rodné číslo neexistující osoby). Žalovaný nárok tak nelze založit na předmětné úvěrové smlouvě (ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.). Tohoto stavu si ostatně žalobkyně byla zřejmě vědoma, když navrhla i alternativní právní posouzení, a to v souladu s ustanoveními o bezdůvodném obohacení osoby, na jejíž účet byly peněžní prostředky poskytnuty. Soud tak dospěl k tomu, že žalobou uplatněný nárok je na místě posoudit dle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). I bez alternativního právního zhodnocení v žalobě by nicméně platilo, že právním hodnocením žalobce není soud v řízení vázán, a jsou-li skutková tvrzení (popř. důkazní situace) dostatečná pro řádné posouzení nároku, soud ve věci rozhodne na základě vlastního právního hodnocení.

7. Lze tak shrnout, že původní věřitel (právnická osoba) poskytl žalovanému částku 5 000 Kč bez právního důvodu, čímž na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2, § 2993 o.z.). Nárok byl následně postoupen na žalobkyni, která žalovaného vyzvala k plnění, s účinky stanovení splatnosti na den datum. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s § 1958 odst. 2 o.z.“ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy věřitel dlužníka vyzve ke splnění. Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovaného ke splnění ve lhůtě do tří dnů, zásilka byla žalovanému odeslána stejného dne. Soud považuje žalobkyní stanovenou lhůtu za odpovídající plnění„ bez zbytečného odkladu“, den datum tak vzal za datum výzvy a den datum za den vzniku prodlení (§ 605 o.z.) Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že žalobkyně vyzývala k úhradě závazků z úvěrové smlouvy a nikoli bezdůvodného obohacení není jakkoli významná za situace, kdy z výzvy je dostatečně určitě možno shledat shodnost skutkové stránky nároku.

8. Jelikož žalovaný na pohledávku včas ničeho neuhradil, dostal se dne datum do prodlení a žalobkyni vznikl nárok též na zákonný úrok z prodlení od uvedeného dne (§ 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

9. Soud tak nejprve rozhodl ze shora uvedených důvodů o částečném zamítnutí žaloby v části týkající se žalobkyní požadovaných zákonných úroků z prodlení z částky 5 000 Kč za období od datum do datum ve výši 8,05 % ročně, když splatnost uvedená ve smlouvě byla v řízení irelevantní (výrok I.). Ve zbytku pak shledal soud žalobní nárok žalobkyně důvodným, jak shora uvedeno, a proto mu vyhověl (výrok II.).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, 3 o.s.ř., kdy většinově procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch žalobkyně spočíval pouze v nepatrné části (části příslušenství žalované částky). Soud tak přiznal žalobkyni náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále jí přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby v celkové výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a jeho předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

11. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně po jeho právní moci domáhat výkonu rozhodnutí (nařízení exekuce).