27 C 223/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 62 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62 530 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62 530 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 102 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], CSc., advokáta.

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 530 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že žalovaný od 5. 12. 2018 neoprávněně užívá byt [číslo] v domě [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], katastrální území Černý Most (dále jen byt), který mu žalobkyně pronajala na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum]. Tato nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 5. 12. 2018, přičemž nedošlo k jejímu prodloužení. Žalovaný nicméně i po tomto datu odmítl předmětný byt vyklidit a žalobkyně se tak musela splnění této povinnosti žalovaného domáhat soudní cestou. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2019, č.j. 36 C 90/2019-35 bylo žalovanému uloženo předmětný byt vyklidit. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá uhrazení bezdůvodného obohacení z bezdůvodného užívání předmětného bytu za období leden 2019 (537 Kč), za měsíce únor až květen a srpen až prosinec 2020 v měsíční částce 6 188 Kč, jehož výši odvozuje od dříve ujednaného nájemného. V roce 2021 je tato částka počítána za leden ve výši 6 301 Kč Celkem žalovaný takto dluží částku 62 530 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, s tím, aby žalovaný uhradil svůj dluh do 10. 2. 2021. Žalovaný přes tuto výzvu na svůj dluh ničeho nezaplatil a prodlení z dlužné částky tak žalobkyně počítá ode dne 11. 2. 2021.

2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu (č.l. 4 verte) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř., č.l. 14), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dne [datum] byla uzavřena nájemní smlouva mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, jejímž předmětem byl byt [číslo] v domě na adrese [adresa žalovaného] podlaží. Dle čl. III této smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou – 2 roky od data účinnosti této smlouvy a žalovaný byl povinen hradit nájemné vypočtené ze sazby ve výši 72,96 Kč za m2 započitatelné podlahové plochy bytu měsíčně a částky za vybavenost bytu zařizovacími předměty (čl. V smlouvy). Celková podlahová plocha bytu byla dle specifikace ve smlouvě 46,33 m2. Z protokolu o převzetí a předání je patrné, že žalovaný byt převzal dne 16. 12. 2016 včetně zde popsaného vybavení. Z informace o nahlížení do katastru nemovitostí ze dne [datum] vyplývá, že předmětný byt je ve vlastnictví žalobkyně. Z evidenčního listu založeného žalobkyní soud zjistil, že výše nájemného za předmětný byt činila od 1. 11. 2020 měsíčně částku 4 174 Kč a výše úhrad za služby částku 2 014 Kč, celkem 6 188 Kč. Z přípisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nájemní právo k předmětnému bytu nabyl na základě výměny bytů mezi ním a [jméno] [příjmení] (předmětný přípis, dohoda o zániku nájmu předmětného bytu mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Výzvou ze dne 10. 12. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení a předání předmětného bytu. Z výpisu z Konta žalovaného vedeného u žalobkyně ve stavu k 24. 2. 2021 vzal soud za prokázané, že žalovaný měl za měsíce 1/ 2020 až 05/ 2020 a 08/ 2020 až 01/ 2021 nedoplatek celkem ve výši 62 530 Kč. Za měsíc 01/ 2020 přitom dlužil pouze částku 537 Kč, neboť za tento měsíc uhradil 5 651 Kč, a částka za 06/ 2020 až 07/ 2020 není vyčíslena ani žalobkyní požadována. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021 je patrné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 56 229 Kč do 10. 2. 2021 (předmětná výzva, potvrzení o podané zásilce).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobkyně v řízení dostatečně tvrdila i prokázala, že žalovaný i po skončení nájemního vztahu nadále v žalovaném období užíval předmětný nájemní byt. Zároveň má soud za zjištěné, že nájemní vztah mezi žalobkyní žalovaným skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Žalovaný nesporoval tvrzení žalobkyně ohledně skutečnosti, že obýval předmětný byt ve shora uvedeném období bez právního důvodu (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.). Žalobkyně dále unesla důkazní břemeno i k výši uvedeného nájemného a cen za služby (§ 4, 7 zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty), které byly spojeny s nájmem předmětného bytu. Výše takto stanoveného nájemného, které je žalobkyně oprávněna požadovat, je odvozena od § 2295 o.z. Žalovaný netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti, jež by byly relevantní pro jeho obranu, či pro jiný závěr soudu o dané věci, když v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a soud proto žalobě zcela vyhověl. S ohledem na shora uvedené soud dospěl též k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o.z.), a to z žalované částky ode dne 11. 2. 2021, tj. po dni, do kterého měl žalovaný možnost dluh uhradit v náhradní lhůtě. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Co se týká nákladů řízení, žalobkyně – [územní celek] – jež byla zastoupena advokátem, v daném případě nárokovala náklady zastoupeného účastníka dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen a.t.) ve výši 16 732 Kč. K tomu zdejší soud konstatuje, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu České republiky (dále jen ÚS) (např. sp. zn. II. ÚS 376/12)„ U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým.“ Ačkoli toto pravidlo nelze aplikovat paušálně, a v určitých případech, zejména týkajících se věcí skutkově a právně složitých, je možné profesionální právní zastoupení za účelné považovat, stávající případ takovým není. V daném případě se jedná o jednoduchý nárok vyplývající z toho, že žalovaný (nájemce) užíval byt i po skončení nájemní smlouvy a nelze než uzavřít, že pro vedení takovýchto běžných sporů žalobkyně nutně musí být materiálně i personálně vybavena. Soud tedy žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za právní zastoupení.

7. Na základě shora uvedeného – s přihlédnutím k tomu, že právně zastoupený účastník se nemůže ocitnout v horší situaci, než účastník právně nezastoupený – tak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 3 o.s.ř., analogicky jakožto o nákladech nezastoupeného účastníka, kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 502 Kč a náhradu paušálních nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 citované vyhlášky za každý ze dvou úkonů učiněných žalobkyní v tomto řízení (předžalobní výzva, žaloba). Celkem tak soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 3 102 Kč. Jelikož žalobkyně byla zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k jeho rukám (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.