27 C 229/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 34 000 Kč s přísl.

I. Žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 000 Kč od 18. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 8. 3. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 34 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná je jeho kamarádka, v roce 2016 se rozváděla a obrátila se na něj s žádostí o zapůjčení peněz, které potřebovala pro svou advokátku, která ji zastupovala ve věcech souvisejících s rozvodem. Žalobce žalované půjčil částku 34 000 Kč, ve třech dílčích platbách (6 000 Kč, 8 000 Kč a 20 000 Kč). Když žalobce žádal peníze vrátit, žalovaná s ním přestala komunikovat. Žalobce v žalobě uvedl, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce, nicméně žalovaná se na jeho úkor bez spravedlivého důvodu obohatila. Ničeho žalobci nezaplatila ani na předžalobní výzvu ze dne 8. 11. 2019, na kterou nereagovala. Úrok z prodlení žalobce požaduje od 18. 11. 2019 do zaplacení.

2. Vyjádřením ze dne 19. 4. 2021 žalovaná nárok žalobce odmítla jako nedůvodný, když zejména svůj závazek již jednorázově zaplatila na konci roku 2019. Žalobce není jejím kamarádem už dávno. Od jejích dvanácti let byla jeho náhradní a jedinou rodinou, žalovaná mu vždy byla oporou, nesčetněkrát mu pomohla a s celou svou rodinou jej zachraňovala. V roce 2015 ji žalobce po neustálém naléhání donutil podat návrh na rozvod manželství, ač byla na mateřské dovolené a za (tehdejšího) manžela splácela dluhy (ty splácí nadále). Žalobce jí slíbil, že za ní bude hradit soudní výlohy na rozvod a ona mu je vrátí z majetkového vypořádání (k vypořádání zatím nedošlo). Jedinou SMS výzvu žalobce obdržela v roce 2019, a to s výhrůžným podtónem, že jí bude dělat ostudu v zaměstnání. To posléze žalobce také činil, kdy za ní neustále chodil do zaměstnání a každému vyprávěl o jejích osobních záležitostech a o existenci závazku. Po těchto nepříjemnostech se rozhodla nečekat dále na majetkové vypořádání a závazek v plné výši uhradit, aby měla klid. Žalobce jí několikrát volal do práce na pevnou linku a při jednom hovoru se dohodli, že si pro peníze přijede osobně na její adresu. Na přesné datum si nemůže vzpomenout, ale bylo to na konci roku 2019. U předání na parkovišti s ní byl její přítel [celé jméno svědka]. Doklad o zaplacení žalobce odmítl podepsat, neboť peníze v době půjčení pocházely (dle tvrzení žalobce) z peněz, které schovával před manželkou. Ze stejného důvodu nebyl dříve sepsán ani doklad o zapůjčení peněz, ačkoli to žalovaná žalobci již dříve několikrát nabízela. Předžalobní výzvu žalovaná neobdržela, neboť již od roku 2016 bydlí v [část obce] na adrese [ulice a číslo], což je žalobci známo, když tamtéž si osobně celou částku převzal.

3. Ve své replice ze dne 7. 11. 2021 označil žalobce většinu tvrzení žalované za výmysly. Žalovanou telefonicky kontaktoval, ta mu však telefony nezvedala, posílal jí SMS, na které však nikdy neodpověděla. Několikrát žalované volal z recepce u jejího zaměstnavatele, ta však telefon nikdy nezvedla, ač dle jejích spolupracovníků byla v práci. Pravdivé není ani to, že by vrácení peněz bylo sjednáno až po majetkoprávním vypořádání s jejím (bývalým) manželem. Zejména není pravda, že by mu peníze vrátila či že by se dohodli na vrácení na adrese žalované - žalobce ostatně ani nevěděl, kde žalovaná bydlí, ta s ním navíc vůbec nekomunikovala. Je zarážející, že žalovaná si nepamatuje datum údajného vrácení peněz žalobci. [příjmení] [celé jméno svědka] žalobce nezná a nikdy jej neviděl. Je nelogické, že by si žalovaná nenechala vrácení peněz písemně potvrdit, či proč peníze žalobci neposlala na účet. Předžalobní výzvy poslal žalované dvě, jednu na jedinou jemu známou adresu (na [obec a číslo]) a jednu do zaměstnání – tu si žalovaná též převzala. Žalovaná peníze nevrátila, a tudíž se bezdůvodně obohatila.

4. V duplice ze dne 17. 1. 2022 žalovaná setrvala na svých dosavadních tvrzeních. Vyjádřila se k důkaznímu návrhu žalobce na svědeckou výpověď sestry žalované, s tím, že se jedná o nedůvěryhodnou osobu, která navíc u žádné z událostí pro věc podstatných osobně nebyla a mohla by tak vycházet jen z doslechu od žalobce či žalované. Dále namítla k důvěryhodnosti samotného žalobce, že ten jí (i její rodině) po mnoho let přátelství tvrdil, že se jmenuje [jméno] [příjmení]. Žalobce chce peníze zaplatit podruhé a vysmívá se jí, že nemá písemné potvrzení, ačkoli jí ho odmítl podepsat, přičemž k podpisu jej neměla jak donutit; navíc ani on sám neměl písemné potvrzení o poskytnutí zápůjčky. O splatnosti půjčky může vypovědět její matka, paní [celé jméno svědkyně], která byla přítomna u sjednání. Není pravdou, že by žalobce nevěděl, kde žalovaná bydlí (převzal tam peníze), stejně, jako že by neviděl a neznal jejího přítele (viděli se při předání peněz a znovu na soudem nařízené mediaci). Žádnou z předžalobních výzev neobdržela.

5. Na prvním ústním jednání dne 23. 3. 2022 žalovaná uvedla, že na konkrétní den vrácení peněz si nevzpomněla, nicméně si vzpomněla, že dne 28. 11. 2019 si s rodinou pořídili psa a k vrácení peněz muselo dojít relativně krátce předtím.

6. Na druhém ústním jednání dne 29. 4. 2022 žalovaná vznesla – s ohledem na stanovisko žalobce, který neustále zpochybňuje vrácení peněz i sjednanou splatnost závazku – námitku promlčení. Nejpozději prostřednictvím SMS žalobce ze dne 15. 1. 2017 by byla žalovaná vyzvána k vrácení, žaloba tak byla podána cca rok po uplynutí promlčecí lhůty. Žalobce na jednání označil námitku promlčení za účelovou, rozpornou s dosavadní procesní obranou žalované. Uvedl, že smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla a žalován je nárok z bezdůvodného obohacení, který promlčen není. Žalobce dále připomněl, že v mezidobí zajistil potvrzení zaměstnavatele žalované o tom, že předžalobní výzva, adresovaná do zaměstnání, byla nejen doručena poštou zaměstnavateli, ale též zaměstnavatelem předána žalované. Žalovaná toto sporovala, když dle jí nově dostupných informací jí měla být předžalobní výzva položena na stůl v době, kdy byla u lékaře, což nepředstavuje řádné doručení. V závěrečné řeči žalovaná uvedla, že je žalobcem opakovaně obviňována ze lži, proto využila svého práva vznést námitku promlčení a dále se k jednotlivým nepravdám žalobce nevyjadřovat. Žalobce v závěrečné řeči zejména upozorňoval na jednotlivé dílčí rozpory či nelogičnosti v tvrzeních žalované a ve svědecké výpovědi jejího přítele.

7. Z provedeného dokazování dospěl soud zejména k následujícím skutkovým zjištěním. Z SMS komunikace účastníků od 27. 10. 2014 do 29. 10. 2014, že účastníci ještě v té době spolu komunikovali velmi vřele, na přátelské až rodinné úrovni. Z SMS komunikace účastníků od 11. 7. 2016 do 16. 2. 2018, že žalovaná s žalobcem v období 11. – 13. 7. 2016 řešili poskytnutí části zápůjčky ve výši 20 000 Kč, k čemuž došlo 13. 7. 2016. Nejpozději 17. 8. 2016 žádal žalobce žalovanou o to, aby mu zápůjčku začala vracet, alespoň ve splátkách. Komunikace pokračovala nárazově do 16. 2. 2018, hlavní náplní byly žádosti žalobce o vrácení zápůjčky 34 000 Kč (zejména v období od 15. 1. 2017) se stupňující se intenzitou, a jeho stížnosti, že mu žalovaná nezvedá telefony či neodepisuje na SMS. Z SMS žalobce ze dne 3. 9. 2019, že tento urgentně žádal o vrácení celé zápůjčky 34 000 Kč a pro případ nevyhovění hrozil žalované, že jí udělá ostudu v práci. Z předžalobních výzev ze dne 8. 11. 2019 (odeslaných 11. 11. 2019), že právní zástupkyně žalobce vyzývala žalovanou k vrácení částky 34 000 Kč (kterou jí žalobce půjčil ve třech částkách - 6 000 Kč, 8 000 Kč a 20 000 Kč) do 17. 11. 2019, na č.ú. [bankovní účet] s tím, že v případě nezaplacením bude dluh vymáhán soudně vč. úroku z prodlení a nákladů řízení. Výzva sp.zn. 90/ 2019 byla žalované zaslána na adresu [ulice a číslo] a vrátila se jako nevyzvednutá. Výzva sp.zn. 89/ 2019 byla žalované zaslána na adresu jejího zaměstnavatele ([částka]) a 14. 11. 2019 byla doručena. Z e-mailu paní [příjmení] ze dne 5. 4. 2022, že tato za zaměstnavatele potvrzuje doručení výzvy sp.zn. 89/ 2019 [zaměstnavatele] a její následné předání právě žalované. Z účastnického výslechu žalobce jeho stanovisko, že tento žalovanou podporoval dlouhodobě, dříve poskytnuté peníze či potraviny buď nechtěl vrátit vůbec, nebo byly žalovanou řádně vráceny. Toliko předmětnou částku 34 000 Kč žalovaná nevrátila, ač se k tomu zavázala; na jeho opakované výzvy k vrácení reagovala nejprve tak, že na to nemá, po odstěhování z dřívějšího bydliště v [anonymizováno] ulici na [část Prahy] na výzvy reagovat úplně. Částky 6 000 Kč a 8 000 Kč jí poskytl v kanceláři u advokátky v hotovosti a ona je poté předala advokátce. Částku 20 000 Kč rovněž předal žalované v hotovosti, před bankou ČSOB, jak s nimi dále naložila, přesně neví. Všechny částky byly poskytnuty v souvislosti s rozvodem žalované. Není pravdou, že by se na konkrétním termínu a místě vrácení peněz s žalovanou dohodl a ani že by mu peníze vrátila jak tvrdí. Nikdy v místě jejího bydliště nebyl, ostatně ani neznal přesnou adresu. Ke kontaktu mezi ním a žalovanou v místě jejího bydliště nedošlo, což by bylo možné prokázat sledováním polohy mobilních telefonů. Je pravdou, že žalovanou navštěvoval v zaměstnání, respektive dostal se vždy jen na recepci, odkud jí telefonoval pevnou linkou na základě volačky sdělené recepční. Žalovaná však telefon nikdy nezvedla, a to i poté, co recepční žalobci potvrdila, že se na místě nachází. Pouze jedinkrát telefon někdo zvedl, ale nebyla to žalovaná, nýbrž její šéfová, která potvrdila, že se tam žalovaná nachází. O žádných podrobnostech zápůjčky s nikým v zaměstnání žalované nehovořil. Přítele žalované, pana [celé jméno svědka], nezná, neviděli se ani na mediaci. Z účastnického výslechu žalované její stanovisko, že částky 6 000 a 8 000 Kč jí žalobce skutečně půjčil přímo u advokátky v kanceláři a 20 000 Kč před budovou ČSOB. K zapůjčení došlo někdy v letech 2015 až 2016, když v červenci 2015 byl podáván návrh na rozvod. Ohledně smlouvy o půjčce bylo jednoznačně domluveno, že bude splatná až po majetkovém vypořádání s bývalým manželem, které mělo proběhnout do srpna 2020, avšak neproběhlo, protože souzení vzdala, jelikož už toho na ní bylo moc. Co se týká výzev k vrácení zápůjčky, má od žalobce pouze jednu SMS v tomto směru, a to tu z roku 2019. Ohledně starší SMS komunikace uvedla, že telefonní čísla žalobce a žalované souhlasí, a skutečně psala žalobci žádost o půjčení částky, nicméně co se týká dalších SMS, pak žádné takové v telefonu nemá, ani si je nevybavuje. Předžalobní výzvu nedostala, výzva zaslaná do práce se mohla ztratit cestou z podatelny nebo být předána omylem její částečné jmenovkyni, kolegyni [příjmení] [příjmení]. Kdy přesně k vrácení peněz žalobci došlo si bohužel vybavit nemůže, jejím orientačním bodem je pořízení psa 28. 11. 2019, přičemž k vrácení peněz žalobci muselo dojít krátce předtím, tedy nejspíš v říjnu nebo na začátku listopadu 2019. V té době měla řadu jiných starostí, byla na rodičovské, neschovala si připravený koncept potvrzení o předání peněz, nemá tedy žádný záznam, ze kterého by mohla datum předání peněz dohledat. Žalobce k ní v době, kdy žádal o vrácení peněz, opakovaně chodil do práce, dělal jí tam ostudu, očerňoval ji před kolegy i před její vedoucí. Žalobce z recepce opakovaně žalované volal a bylo to tak vždy z pevné na pevnou tak, aby nebylo možné proběhlý telefonát dohledat, tyto telefonáty se nenahrávají ani se o nich nečiní žádné záznamy. Několikrát spolu však hovořili, zpravidla se jí žalobce ptal na stav jejího rozvodového řízení a další okolnosti, sděloval jí, že byl nemocný a proto se nějakou dobu neozval atd. O peníze, respektive o vrácení půjčky si řekl až při posledním telefonátu, kdy se domluvili, že ten večer žalobce k žalované domů přijede pro peníze v hotovosti. To se pak také stalo - dole zazvonil, šli (s přítelem, svědkem [celé jméno svědka]) dolů, žalobce čekal mezi čtyřmi řadami aut na parkovišti a to ve druhé řadě, převzal si od žalobkyně 34 000 Kč v hotovosti. Když po něm chtěla potvrzení o převzetí peněz, on jí uprosil, aby žádné takové potvrzení podepisovat nemusel a připomněl dřívější informaci o tom, že vše mělo zůstat v ústní rovině, neboť o poskytnutí peněz nevěděla jeho manželka. V únoru 2019 byla žalovaná na zákroku se srdcem, byl to pro ni již veliký stres a proto s tímto požadavkem žalobce, aby potvrzení v písemné podobě nevyžadovala, souhlasila. Poté to již považovala za vyřízenou věc a nyní jí velice vadí lži, které žalobce uvádí, a to, že po ní chce částku vrátit podruhé, a to dokonce s úroky. Žalobce dobře věděl, kde žalovaná od 1. 6. 2016 bydlí, když ke stěhování docházelo v květnu 2016 a kdy ho žádala o pomoc se stěhováním. Co se týká předání peněz žalobci, tak opravdu konkrétní čas již neví, měla tehdy dost starostí s dítětem a do práce již nechodila, tudíž nemá žádné podklady a záznamy. V době, kdy došlo k dohodě o předání peněz zpátky žalobci, zaměstnána nebyla, byla na rodičovské dovolené, neví, jak měla žalobce přesvědčit k podpisu potvrzení o převzetí peněz za situace, kdy tento to jednoznačně odmítl podepsat, neměla jak ho k tomu donutit. Následně se žalovaná opravila, že v roce 2019 ještě do práce chodila a právě v práci se na předání peněz dohodli. Co ten den v práci dělala si již nepamatuje a nepamatují si to už ani kolegové. O tom, kdy přesně dorazí na místo, žalobce žalovanou následně již telefonicky ani jinak neinformoval, zkrátka dorazil na místo a zazvonil. Co s přítelem dělali v okamžiku, kdy žalobce zazvonil, si již nepamatuje. Čímžalobce na místo přijel, neví, stáli sice mezi auty, ale po předání peněz a rozloučení žalobce odcházel pryč a žalovaná nesledovala kam konkrétně. Neví tedy, ani jestli přijel autem nebo MHD. Po zazvonění byl žalobce u vchodu, nicméně když sešli dolů, tak již byl na parkovišti. Při vrácení peněz byla již tma, byla zima, nicméně nebyl sníh ani nepršelo. Žalobce měl na sobě nějaké světlé kalhoty, nejspíše džíny, k tomu tmavý svetr a přes něj černou koženou bundu. Co měla na sobě ona už si nepamatuje. Předány byly volně ložené peníze bez obálky - bankovky v hodnotě 1 000 Kč a 2 000 Kč. Při předávání peněz stál její přítel pan [celé jméno svědka] přímo vedle ní, na sobě měl světlé džíny a vínovou mikinu. Peníze na vrácení jí poskytl pan [celé jméno svědka], částku 34 000 Kč v hotovosti měl doma proto, že je držitelem zbrojního průkazu, a je - dalo by se říci - sběratelem zbraní nebo se o ně zajímá a míval doma v hotovosti tak padesát, šedesát tisíc (naspořených z výplaty) pro případ, že by se nabídla výhodná koupě nějaké zbraně. Peníze nevrátila žalobci dříve na účet proto, že jeho číslo účtu neznala. Vztah žalované k žalobci byl v době vracení půjčky v zásadě neutrální, žalobce pro ni již v té době„ skončil“. Ze svědecké výpovědi pana [jméno] [anonymizováno] jeho stanovisko, že je zaměstnaný jako policista – programátor. V aktivní službě - venku při výkonu služby – nepůsobí. Žalovaná je jeho partnerka, cca od srpna 2017 vedou spolu společnou domácnost a mají nyní společného syna. S žalobcem se již viděl, a to při předání peněz a poté u mediátora. O existenci půjčky se dozvěděl od žalované, a to poté, co jí začal žalobce uhánět o její vrácení, když ji navštěvoval v práci. Teprve poté mu to žalovaná řekla, předtím se o půjčce nezmínila nebo si to svědek nevybavuje. O podmínkách půjčky, respektive jejího vrácení, mu řekla žalovaná, že se měly peníze vracet z majetkového vypořádání s exmanželem. Na tom, že jsou peníze požadovány zpět dřív, mu nic divného nepřipadalo, hlavně to chtěli mít z krku a dále to neřešit. Zpráva o nutnosti uhradit takovouto vysokou částku ho nějak zvlášť nezasáhla. Co se týká výzev žalobce k vrácení půjčky, ví svědek pouze o SMS, někdy ze září 2019, která byla poměrně výhružná a kterou bylo požadováno vrácení peněz; potom ví od žalované, že žalobce za ní chodil do práce a dělal jí tam dusno. Dříve žalovaná peníze žalobci nevrátila proto, že měla dost svých starostí, měla po operaci srdce, dořešovala rozvod atd. K domluvě mezi žalovanou a žalobcem na předání peněz došlo někdy v říjnu nebo listopadu 2019, přesně již to neví, ale určitě to muselo být před koncem listopadu 2019, neboť to bylo před tím, než si jeli se žalovanou pro psa. Domluva mezi účastníky byla taková, že žalobce si pro peníze přijede ještě týž den. O tom se svědek dozvěděl od žalované až po jejím návratu z práce ten den; v kolik hodin to bylo si nepamatuje. Peníze žalované na zaplacení dluhu dal svědek. Hotové peníze měl doma, protože se zajímá - jakožto sběratel - o nákupy zbraní a pro případy, kdy se naskytne náhodná koupě, měl doma finanční rezervu. Z ní využili prostředky na splacení půjčky. K dalším okolnostem toho, co se dělo daný den, např. zajímavého v práci nebo jinde, si ničeho nepamatuje nebo si to nevybavuje, i když si na to s žalovanou zkoušeli vzpomenout. Žalobce se tedy zkontaktoval s žalovanou a domluvili se na předání peněz; poté přijel k nim domů, dole zazvonil, svědek se žalovanou sešli dolů, žalobce stál na parkovišti, svědek se žalovanou chtěli od něj papír, že peníze předali, to on však odmítl. Na místo předání šel svědek především jako určitá opora pro žalovanou a také proto, aby nechodila s takto vysokou částkou sama. Když sešli dolů, žalobce stál na parkovišti, mezi dvěma řadami aut, jak se na místo dostal neví, např. zda to bylo autem či MHD. V průběhu předání peněz stál svědek vedle žalované. Co se týká počasí, které v tu dobu panovalo, tak bylo klidné, byla již večerní tma, nicméně nepršelo, nepadal sníh a sníh ani neležel na zemi, vál slabý vítr. Žalobce měl při předání na sobě světlé džíny a nějaký tmavý vršek, ať už to byla mikina nebo bunda. Sám svědek měl při předání na sobě džíny, triko a vínovou mikinu, bundu neměl, protože chodí nalehko. Žalovaná měla na sobě džíny a svetr. Finanční prostředky byly předány volně v hotovosti bez obálky a to v bankovkách v nominální hodnotě 1 000 a 2 000 Kč, kolik bylo kterých si již nevybavuje. Písemné potvrzení o předání peněz žalobce odmítal s tím, že pokud byla ústní smlouva o půjčce, mělo by zůstat ústní též vrácení půjčky, bylo to kvůli manželce. Po ukončení schůzky šli svědek s žalovanou domů a žalobce se vydal směrem parkoviště, ale zda šel na MHD či do vozidla neví. Ze svědecké výpovědi paní [celé jméno svědkyně] její stanovisko, že je matkou žalované a žalobce zná jako rodinného známého, kamaráda žalované. Ví pouze o půjčce částky 20 000 Kč, o zbylých 14 000 Kč neví ničeho, částkou 34 000 Kč na předvolání byla překvapena. Byla osobně přítomná, když se půjčka 20 000 Kč domlouvala a kdy žalobce nabídl žalované, že jí tuto částku půjčí za účelem financování jejího rozvodového řízení. Zda k půjčení peněz nakonec skutečně došlo, svědkyně neví, u toho nebyla. Byla však u toho, když se domlouvali, že žalovaná vrátí žalobci peníze až po té, kdy dojde k majetkovému vypořádání s jejím bývalým manželem, další podrobnosti ohledně půjčky svědkyně neznala. Když se žalovaná u svědkyně zastavovala s nově pořízeným psem na návštěvě, tak přišlo na přetřes též to, zda je vyrovnaná se žalobcem, na což žalovaná uvedla, že ano.

8. Důkazní návrh žalobce na provedení svědecké výpovědi sestry žalované, paní [jméno] [příjmení], soud pro nadbytečnost zamítl. Již z tvrzení účastníků vyplývá, že sestra nebyla u žádné z významných událostí případu a s věcí by tak mohla být obeznámena jen z doslechu, ze strany účastníků.

9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2393 odst. 1 o.z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Dle § 1949 odst. 1 o.z., přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky. Dle odst. 2, dlužník může plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň kvitanci. Dle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 609 o.z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Dle § 610 odst. 1 o.z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Dle § 619 odst. 1 o.z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2, právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 629 odst. 1 o.z, promlčecí lhůta trvá tři roky. Dle odst. 2, majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Dle § 638 odst. 1 o.z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Dle odst. 2 o.z., bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

10. Po zhodnocení provedeného dokazování a po posouzení věci dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) dospěl soud na základě výše uvedených zákonných ustanovení k následujícím skutkovým a právním závěrům.

11. Co se týká právního vztahu mezi účastníky, pak mezi nimi byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce žalované poskytl dílčími platbami 6 000 Kč, 8 000 Kč a 20 000 Kč celkovou částku 34 000 Kč. Konkrétní datum uzavření smlouvy zjištěno nebylo, stejně, jako konkrétní data předání části hotovosti žalobcem žalované. To nicméně nebylo pro rozhodnutí ve věci významné, neboť základní skutkové okolnosti předání peněz byly mezi účastníky v zásadě nesporné. Z nesporných tvrzení a provedených důkazů vyplývá, že částky 6 000 Kč a 8 000 Kč byly žalované poskytnuty (v hotovosti v kanceláři advokátky žalované) v rozmezí let 2015 a 2016, avšak před 13. 7. 2016, částka 20 000 Kč pak (v hotovosti před budovou ČSOB) dne 13. 7. 2016. Že se jednalo právě o zápůjčku, bylo zjištěno z řady provedených důkazů a vyplývá to i z popisu skutkových okolností oběma účastníky. Tvrzení žalobce, užívané namátkově v některých jeho podáních a vyjádřeních, že žádná smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky uzavřena a jde o bezdůvodné obohacení, je rozporné se všemi skutkovými zjištěními, s opakovanými paralelními kontradiktorními tvrzeními žalobce o poskytnutí zápůjčky (či půjčky) a postrádá jakoukoli konkrétní argumentační podporu skutkovou i právní. Žalobce poskytl žalované finanční prostředky, které se tato zavázala žalobci vrátit, čímž (resp. předáním peněz) byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z., bez ohledu na to, že mezi nimi nebyla uzavřena smlouva v písemné formě (zákon písemnou formu pro tento smluvní typ nepředepisuje a může tak být uzavřena jak ústně, tak konkludentně). Ujednání účelu zápůjčky (v tomto případě úhrada právních služeb advokátce žalované) není v rozporu s ustanovením § 2390 o.z., podle něhož vydlužitel může zapůjčenou zastupitelnou věc„ užít podle libosti“. Tato zákonná formulace pouze redundantně podtrhuje, že vydlužitel se stává vlastníkem zapůjčené věci (viz např. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 659 - 673: Š. Elek:„ Skutečnost, že vypůjčitel se stává vlastníkem předmětu zápůjčky, nijak nebrání smluvním stranám, aby ujednaly, že předmět zápůjčky může vydlužitel užít jen k určenému účelu (účelová zápůjčka)“). Nad rámec soud podotýká, že ani případné posouzení právního vztahu jakožto bezdůvodného obohacení by nevedlo k jinému rozhodnutí v meritu věci (viz dále).

12. Soud má dále za zjištěné, že mezi účastníky nebyla ujednána lhůta, do kdy má žalovaná žalobci zapůjčené peníze vrátit. Žalovaná sice tvrdila, že splatnost sjednána byla, a to„ po majetkovém vypořádání s jejím (ex) manželem“, toto tvrzení (prokazované pouze jejím účastnickým výslechem a svědeckými výpověďmi jejího přítele a její matky, které soud navíc obecně nepovažoval za příliš důvěryhodné, viz dále) je však v rozporu s účastnickou výpovědí žalobce (který smluvení takovéto lhůty popíral a o smluvení konkrétní lhůty neuvedl ničeho), s listinnými důkazy i s faktickým chováním žalobce i žalované. Pokud by byla splatnost skutečně sjednána tak, jak tvrdí žalovaná, nedává žádný smysl, proč se žalobce již od 17. 8. 2016 opakovaně SMS výzvami domáhal vrácení (či alespoň vracení) zápůjčky, a zejména, proč žalovaná na tyto opakované výzvy nereagovala právě obranou, že dluh ještě není splatný. Stejně tak by byla taková obrana na místě, když žalobce chodil opakovaně za žalovanou do práce za účelem domožení se vrácení zápůjčky. Žalovaná - byť jen pokus o - užití takové obrany v řízení nikdy netvrdila a nebyl ani zjištěn z důkazů. Konečně, i kdyby taková lhůta splatnosti snad mezi smluvními stranami“ sjednána“ byla, šlo by dle názoru soudu o zdánlivé dílčí smluvní ujednání, a to pro neurčitost, neboť pod pojmem„ majetkové vypořádání s (ex) manželem“ si lze – s ohledem na komplikovanost hmotněprávní úpravy manželského majetkového práva a na škálu možných způsobů (ne) vypořádání – představit ledacos. Ať již v případě soudem zjištěné neexistence ujednání o lhůtě splatnosti, tak v případě potenciální (zdánlivě) sjednané lhůty, je třeba aplikovat na otázku splatnosti subsidiární zákonné ustanovení, a to § 2393 odst. 1 o.z. Splatnost (vrácení) zápůjčky tedy měla nastat na základě výpovědi uplynutím zákonné výpovědní doby šesti týdnů. Rovněž pro výpověď smlouvy o zápůjčce zákon nestanoví žádnou formu. Smlouvu může vypovědět kterákoli smluvní strana (vydlužitel za určitých okolností i bez výpovědní doby). Co se týká obsahu výpovědi, není stanovena žádná konkrétní náležitost, rozhodující je tedy dostatečně určitý projev vůle; z logiky věci je tak (v případě zapůjčitele) postačující jakákoli výzva k vrácení zápůjčky. Za výpověď smlouvy proto soud považuje SMS žalobce ze dne 17. 8. 2016, jakožto nejstarší prokázanou výzvu k vrácení zápůjčky. Žalovaná sice uváděla, že si většinu žalobcem předložených SMS„ nevybavuje“ (část z nich naopak potvrdila, stejně, jako své telefonní číslo), že k nim došlo však nikdy výslovně nepopřela a ke zpochybnění pravosti či správnosti listinného důkazu žalobce – seznamu SMS – ani nenavrhovala žádné důkazy. Výpovědní doba tedy uplynula 28. 9. 2016 a od 29. 9. 2016 se žalovaná ocitla v prodlení. Opět nad rámec soud zdůrazňuje, že pokud by se snad nejednalo o závazek ze smlouvy o zápůjčce ale o bezdůvodné obohacení, jak namátkově uváděl žalobce, pak by splatnost nastala dokonce ještě dříve (§ 1958 odst. 2 o.z.).

13. Pro úplnost soud podotýká, že tvrzení obou stran ohledně toho, kdo koho k realizaci zápůjčky, popř. rozvodu žalované, přemlouval a proč, jsou pro rozhodnutí ve věci irelevantní a soud se jimi pro zjevnou nadbytečnost nezabýval. Obdobné platí též pro některá další skutková tvrzení, např. o dílčích epizodách ze starší historie vztahu účastníků, o sestře žalované a jejích dětech, o nejasnostech o příjmení žalobce, kdo našel žalované její advokátku apod.

14. Mezi účastníky tedy byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě předal žalobce (jako zapůjčitel) žalované (jako vydlužiteli) celkem částku 34 000 Kč, za účelem úhrady právních služeb advokátce žalované, kteroužto částku byla žalovaná, na základě výpovědi smlouvy učiněné žalobcem, povinna žalobci vrátit nejpozději do 28. 9. 2016. Za dané situace bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že částku žalobci zaplatila nebo že závazek z jiného právního důvodu zanikl.

15. Procesní obrana žalované po převážnou část řízení spočívala na tvrzení, že předmět zápůjčky žalobci již vrátila, a to„ ke konci roku 2019“, což později ještě postupně upřesnila na některý ze všedních dnů v rozmezí říjen 2019 – 27. listopad 2019, na přesné datum si v průběhu řízení nevzpomněla a ani jej jinak nezjistila. Peníze měla žalobci předat v hotovosti, v doprovodu svého přítele (svědka Rady), na parkovišti před domem, v němž se nachází jimi obývaný byt (na adrese [ulice a číslo]). Předání mělo být mezi účastníky dojednáno dříve téhož dne, při návštěvě žalobce v zaměstnání žalované, prostřednictvím telefonu v budově. Žalobce při předání žalovanou a svědka přesvědčil, aby netrvali na písemné kvitanci, popř. tuto odmítl podepsat. Všechna tato tvrzení označil žalobce za smyšlená, když sice za žalovanou do zaměstnání docházel, nikdy se mu však nepodařilo se s ní telefonem v budově spojit (nemohlo tak dojít ani k dohodě o předání peněz), v místě bydliště žalované nikdy nebyl, svědka [celé jméno svědka] nezná a peníze v žádném případě zpět neobdržel. Považuje za zarážející, že žalovaná si nepamatuje datum tak zásadní transakce, jakož i to, že by netrvala na písemné kvitanci, či proč mu peníze jednoduše neposlala na účet.

16. Soud procesní obranu žalované o vrácení peněz žalobci v roce 2019 neshledal důvodnou, když zejména neuvěřil výpovědím žalované a svědka [anonymizováno]. Skutková verze strany žalované má určité logické rozpory a není podpořena žádnými jinými důkazy, naopak je jimi zpochybňována. Pochybně vyznívá již ta část účastnické výpovědi žalované, že žalobce chodil na podzim 2019 k ní do práce dělat dusno ohledně vrácení půjčky, o které vyprávěl na potkání jejím kolegům, avšak navzdory údajným několika uskutečněným telefonátům z recepce se s ní samotnou bavil jen o zdraví a stavu rozvodového řízení /které navíc skončilo již v roce 2018, avšak k vrácení peněz ji (nepochopitelně) vyzval až při telefonátu posledním. Hlavní slabinou obrany žalované je nicméně to, že nebyla schopna ani tvrdit, natožpak prokázat, kdy konkrétně k dohodě o vrácení peněz žalobci - a zejména k samotnému vrácení peněz žalobci - došlo (resp. mělo dojít). Žalovaná i svědek [celé jméno svědka] vypověděli, že k předání peněz došlo v den dohody, a to někdy v říjnu nebo v listopadu roku 2019, jistě však před tím, než si jeli vyzvednout nového psa (žalobkyně uvedla, že vyzvednutí psa proběhlo 28. 11. 2019). Takovéto vágní vymezení by odpovídalo nějaké méně významné události v rodinném životě, než je nečekaný jednorázový výdej částky 34 000 Kč. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by rodinná domácnost žalované byla“ bohatá“ v tom smyslu, že by pro ni výdej takové částky byl podružný, nehodný zapamatování. Ostatně kdyby finanční situace žalované (její rodiny) byla tak dobrá, že neměla žádný problém kdykoli na výzvu dluh vůči žalobci ze dne na den splatit, těžko by od (údajně první obdržené) SMS výzvy žalobce ze dne 3. 9. 2019 vyčkávala s vrácením peněz měsíc nebo dva, kdy navíc žalobce docházel za žalovanou do zaměstnání a (dle jejích tvrzení) jí tam dělal dusno a očerňoval ji před kolegy stran nesplacené půjčky. Jednoznačně se jednalo o výdaj, který musela žalobkyně a její přítel, svědek [celé jméno svědka], vnímat jako zásadní. V tomto směru je pak irelevantní, že svědek [celé jméno svědka] případně hotovostí v tomto řádu disponoval, neboť ji měl našetřenou pro případ nečekané obchodní nabídky na nákup střelné zbraně. K předání peněz pak mělo dojit ve stejný den, jako k dohodě žalované s žalobcem o vrácení zápůjčky, tedy v den poslední návštěvy žalobce u žalované v zaměstnání (a tedy ve všední den, kdy žalovaná musela s někým v práci mluvit, telefonovat, psát e-mail… někdo také musel žalobce v místě vidět, slyšet…). Soud neuvěřil tomu, že by si žalobkyně ani svědek [celé jméno svědka] nebyli schopni zapamatovat, resp. časově zařadit tak významnou událost přesněji, než v rozmezí dvou měsíců. Nebyli schopni toto ani blíže časově určit z žádných podkladů, zachycujících jiné životní události, jež by byly v paměti s datem předání peněž žalobci spojeny a které by nebyl problém dohledat a časově zařadit. Nevybavili si žádnou významnější životní událost svou či někoho z rodiny či přátel, žádnou politickou událost zahraniční či tuzemskou, sportovní utkání, kulturní zážitek, nedohledali záznam v diáři, pracovní či soukromý e-mail, SMS, výpis hovorů, nic svědčícího o pracovní či soukromé schůzce, o pracovním úkolu, koupi či údržbě věci v domácnosti apod. Ani žádný z kolegů žalované si prý nebyl schopen na nic bližšího vzpomenout či to dohledat (ačkoli návštěvy žalobce a jeho telefonáty s kolegy, v nichž měl vyprávět o žalované a o půjčce, mohly být pro tyto osoby poměrně zajímavé a tedy zapamatovatelné). Žalobkyně si přesně pamatovala datum vyzvednutí psa, ale již nedokázala (obdobně, jako svědek [celé jméno svědka]) určit, zda k předání peněz došlo řádově týden, měsíc nebo dva měsíce předtím. Přitom však byli oba schopni v překvapivých – a zpravidla zcela totožně vylíčených – detailech popisovat samotné předání peněz žalobci (nikoli však již např. to, co dělali před jeho údajným příjezdem, nebo to, kam žalobce s penězi odešel). Naprostá jistota ohledně vrácení peněz ve spojení se značnou nejistotou o datu předání peněz pak žalované“ prospěla“ v tom směru, že neurčité tvrzení o datu předání, resp. široký časový rozptyl, v zásadě znemožňovalo žalobci její tvrzení o vrácení peněz vyvrátit tím, že by prokázal, že v daný konkrétní den (či jiné konkrétní kratší časové období, např. týden) na místě předání být nemohl, např. proto, že se prokazatelně zdržoval někde jinde. U dvouměsíční doby je tato možnost prakticky vyloučena. Za zmínku stojí též“ zmatek“ žalované při účastnické výpovědi, kdy hned dvakrát uváděla, že v rozhodné době roku 2019 byla na rodičovské dovolené (a neměla tudíž záznamy, podle nichž by mohla datum předání peněz dohledat) a až následně se“ opravila“ v tom směru, že do práce v té době chodila (a tam se na vrácení peněz dohodli). Velmi zvláštní je také to, že by žalobkyně svědka [celé jméno svědka] na sjednané předání peněz téhož dne neupozornila dříve, než při příchodu domů (např. telefonicky, SMS…), ačkoli si nemohla být jistá, že svědek i v danou chvíli skutečně dostatečnou volnou hotovostí v této výši disponuje. S ohledem na výši částky pak nepůsobila vůbec důvěryhodně výpověď svědka [anonymizováno], podle které jej oznámení žalované o nutnosti de facto obratem vyplatit částku 34 000 Kč cizímu člověku nějak výrazněji nezasáhlo ani nezaujalo, a to obzvláště za situace, kdy od ní měl mít informaci, že zápůjčka ještě není ani splatná. Nepřišlo mu to divné ani v souvislosti s tím, že dříve (a to ani po obdržení“ výhrůžné“ SMS z 3. 9. 2019) žalovaná peníze žalobci zjevně vrátit neplánovala.

17. Výše uvedené by samo o sobě snad ještě mohlo být vysvětleno špatnou pamětí zúčastněných, popř. jejich specifickými myšlenkovými pochody či povahovanými vlastnostmi, a to při přihlédnutí k tomu, že od údajného předání peněz do podání žaloby uplynulo více, než rok a čtvrt, kdy mohli být v dobré víře, že záležitost je vyřešená (což mohlo vést k oslabení paměťových stop, byť v případě zúčastněných neobvykle selektivnímu). Věc je však třeba vykládat v souvislosti s tím, že (a proč) žalobkyně nedisponuje (a nikdy nedisponovala) písemným potvrzením žalobce o vrácení zápůjčky. Zásadní tvrzení žalobkyně a svědka [anonymizováno], že žalovaný trval na vrácení peněz v hotovosti a bez písemné kvitance, z důvodu, že též původní smlouva o zápůjčce nebyla v písemné formě a že žalobce se bál jakéhokoli důkazu o poskytnutí (a tedy i vrácení) zápůjčky, jelikož zápůjčku žalobkyni poskytl bez souhlasu a vědomí své manželky, je ve světle listinných důkazů nelogické. Žalobce již v SMS výzvě ze dne 17. 8. 2016 žádal žalovanou, aby zápůjčku splácela převodem na účet (a tedy prokazatelnou formou). Pokyn k bezhotovostnímu převodu byl pak jednoznačně a výslovně uveden v předžalobních výzvách z 8. 11. 2019 (u nich žalovaná sice sporovala doručení, nikoli však odeslání). Zcela nedůvěryhodně působí tvrzení žalované a svědka [anonymizováno], že po žalobci při předání peněz vystavení (či podpis) písemné kvitance výslovně požadovali, on je však buď umluvil, nebo to odmítl (konkrétní popis se zde liší v jednotlivých písemných podáních a ústních přednesech). Pokud by žalobce kvitanci podepsat odmítl, je zcela nelogické, proč by mu přesto žalovaná částku 34 000 Kč bez váhání předala. Polemika žalované, jak by ho k podpisu mohla donutit když nechtěl, je v tomto směru lichá, neboť stejně tak jí nemohl žalobce donutit k zaplacení bez vystavení kvitance (nehledě na to, že nárok na kvitanci, resp. právo odepřít plnění bez kvitance, je stanoven přímo zákonem - § 1949 o.z.). Proč by pak žalobce žalobkyni k upuštění od požadavku na kvitanci„ přemlouval“ není zřejmé, pokud byl dlouhodobě plně ochoten přijmout plnění bezhotovostně na účet, tedy formou, která bez problémů umožňuje zpětné prokázání proběhlé platby. Stejně tak má soud za prokázané, že žalobce žalovanou opakovaně v rozmezí let 2016 – 2018 k vrácení peněz vyzýval prostřednictvím SMS, tedy opět zachytitelnou a prokazatelnou formou. Jako irelevantní je třeba posoudit argument, že sama smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena v písemné formě. K uzavření smlouvy (resp. s jistotou k předání poslední dílčí částky 20 000 Kč) došlo v létě 2016, kdy byl dle tvrzení účastníků i listinných důkazů vztah žalobce a žalované ještě na velmi dobré úrovni, podložený mnohaletým přátelstvím na téměř rodinné úrovni. To však již nelze tvrdit o podzimu 2019, kdy byl vzájemný vztah již na úrovni v zásadě nepřátelské. Sama žalovaná uvedla, že v té době pro ni již žalobce„ skončil“ a vyjadřovala se o něm jako o de facto cizím člověku. Téměř výhrůžný charakter SMS žalobce ze dne 3. 9. 2019 toto jen podtrhuje, stejně, jako líčení žalobkyně o jeho nevybíravých nátlakových návštěvách v jejím zaměstnání. Za dané situace není naprosto možné uvěřit tomu, že by žalovaná i svědek [celé jméno svědka] vstřícně žalobci předali 34 000 Kč v hotovosti bez kvitance či jakéhokoli jiného důkazního prostředku (nezúčastněný svědek, SMS potvrzení dojednání schůzky či potvrzení transakce, zvuková nahrávka pořízená s vědomím žalobce či bez něj apod.). Zvláštně působí i to, že žalovaná dle své výpovědi měla připravený koncept potvrzení o vrácení peněz, který si ale neschovala. Konečně hodnověrnost svědka [anonymizováno] zpochybňuje jeho partnerský vztah k žalované.

18. Ohledně svědecké výpovědi matky žalované, paní [příjmení] [celé jméno svědkyně], soud uvádí, že z ní ničeho podstatného pro rozhodnutí ve věci nezjistil. Svědkyně byla sice o zápůjčce v hrubých obrysech informována, nevěděla však ani, kolik peněz celkem žalobce žalované půjčil (uváděla, že ví jen o částce 20 000 Kč), v tomto směru působí pochybně, že by přesně věděla o obsahu smlouvy o zápůjčce co do sjednaného data splatnosti. Opět je možné odkázat na výše uvedené, že kdyby splatnost byla skutečně takto ujednána, sotva by se žalobce prostřednictvím SMS i telefonických urgencí v zaměstnání žalované opakovaně domáhal předčasného splacení, a žalovaná by tomuto nikdy neodporovala argumentem o nedospělosti pohledávky. O údajném vrácení peněz pak svědkyni informovala dcera s přítelem při návštěvě; že k vrácení mělo dojít, tedy ví pouze z doslechu. Hodnověrnost svědkyně dále zpochybňuje její mateřský vztah k žalované.

19. Co se týká předžalobní výzvy ze dne 8. 11. 2019 (toto datum je uvedeno v textu výzvy, odeslána však byla dne 11. 11. 2019), pak z provedeného dokazování vyplynulo, že se bezpochyby dostala do dispozice žalované. Výzva č. 89/ 2019, adresovaná žalované prostřednictvím zaměstnavatele, byla zaměstnavateli poštou doručena dne 14. 11. 2019, a ten potvrdil, že výzva byla žalované předána téhož dne. Soud již neprováděl žádné dokazování k tvrzení žalované, že výzva byla pouze položena na její stůl v době, kdy byla u lékaře (žádný takový důkazní návrh ani nebyl vznesen), neboť procesní obranu žalované měl za vyvrácenou již dříve provedenými důkazy (viz výše), a pro rozhodnutí o meritu věci tato okolnost nebyla nadále významná (viz dále). Je však třeba zmínit, že pokud se žalovaná s obsahem výzvy seznámila (což soud považuje za spíše pravděpodobné), jednalo by se v zásadě o ještě výrazně podstatnější argument proti tvrzením žalované, když např. žalobce ji výslovně vyzýval k úhradě na konkrétní bankovní účet (žalovaná znalost účtu či zájem žalobce o úhradu na účet sporovala).

20. Po zhodnocení všech tvrzení a důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná nikoli pouze neunesla důkazní břemeno k vrácení peněz, nýbrž že bylo prokázáno, že žalobci peníze nevrátila. Soud v tomto směru uvěřil výpovědi žalobce, jehož projev na něj působil důvěryhodněji než projev žalované a svědka [anonymizováno], a v němž soud neobjevil významnější nelogičnosti či nesrovnalosti (žalobce též opakovaně naléhal na zajištění výpisu sledování mobilních telefonů k doložení toho, že se žalobce a žalovaná v místě jejího bydliště v rozhodné době nesetkali).

21. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že žalovaná žalobci předmět zápůjčky (částku 34 000 Kč) nikdy nevrátila, přičemž od 29. 9. 2016 je s vrácením v prodlení. Žalobě však přesto nebylo možno vyhovět, neboť žalovaná na ústním jednání dne 29. 4. 2022 vznesla důvodnou námitku promlčení žalovaného nároku (§§ 609, 610 odst. 1 o.z.). Obecná subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o.z., vztahující se (s ohledem na absenci speciální právní úpravy) též na závazek k vrácení zápůjčky, činí tři roky, v projednávané věci počala běžet 29. 9. 2016 (§ 619 o.z.) a skončila 29. 9. 2019. Žalobce žalobu podal dne 8. 3. 2021, tedy téměř jeden a půl roku po jejím uplynutí. Námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu se zákonnou koncentrací řízení dle § 118b o.s.ř., neboť se jedná dle ustálené judikatury o námitku právní a nikoli skutkovou, přičemž skutkový stav, na němž byla námitka založena, byl skutkovými tvrzeními a důkazními návrhy (paradoxně samotného žalobce) podložen před nastalou koncentrací řízení na jednání dne 23. 3. 2022. Námitka promlčení nebyla uplatněna ani v rozporu s dobrými mravy či zneužívajícím způsobem (v procesním slova smyslu, vyjádřeném zejm. v §§ 2, 3 a 6 o.s.ř.), neboť žalobci nic a nikdo (natožpak žalovaná) nebránilo ve včasném uplatnění nároku. Naopak, žalobcem tvrzená a prokazovaná mnohaletá pasivita žalované a neochota k vrácení zápůjčky musely (měly) být pro žalobce jednoznačným impulzem k dřívějšímu uplatnění nároku soudní cestou. Žalobce však žalobu podal v době, kdy mohl a měl vědět, že nárok je promlčený a že k případné námitce žalované nebude moci být přiznán. Opět nad rámec soud podotýká, že i kdyby se jednalo o závazek z titulu bezdůvodného obohacení, byl by nárok rovněž promlčen, a to dokonce ještě dříve, neboť splatnost by nastala také dříve (viz výše), přičemž délka subjektivní promlčecí doby je shodná, tedy tříletá (§ 629 odst. 1 o.z.). Argumentoval-li žalobce promlčecí lhůtou desetiletou, popř. patnáctiletou (§ 638 o.z.) pak nezohlednil, že se jedná o promlčecí lhůtu objektivní (speciální k obecné objektivní promlčecí lhůtě dle § 629 odst. 2 o.z.) a že pro účinné promlčení nároku postačuje uplynutí jakékoli z promlčecích lhůt, přičemž právě tříletá subjektivní promlčecí lhůta (by) uplynula marně.

22. Soud tedy žalobu jakožto nedůvodnou v plném rozsahu zamítl, a to pro promlčení nároku ve spojení s důvodně vznesenou námitku promlčení (výrok I.).

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci bylo uloženo nahradit procesně plně úspěšné žalované její náklady řízení. Ty sestávají ze 7 paušálních náhrad nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle §1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření ze dne 19. 4. 2021, duplika ze dne 17. 1. 2022, účast na jednání dne 23. 3. 2022 /4h 13min, tedy 3 úkony/, nahlížení do spisu dne 21. 4. 2022 a účast na jednání dne 29. 4. 2022) v celkové výši 2 100 Kč. Soud nepřiznal náhradu za žalovanou požadovaný úkon účasti na soudem nařízeném prvním setkání s mediátorem dne 4. 10. 2021, neboť se jedná o specifický institut dle zákona č. 202/2012 Sb., zákon o mediaci, a soud jej nepovažuje za úkon ve smyslu §1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. nebyly žalobcem uplatněny, a soud nespatřoval ani důvody k užití tohoto výjimečného ustanovení z úřední povinnosti, když námitka promlčení byla žalovanou vznesena zcela po právu a k soudnímu uplatnění promlčeného nároku došlo čistě z důvodů na straně žalobce (viz výše). K úhradě nákladů řízení byla stanovena obecná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.)