27 C 243/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 806,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 061 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 745,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 563,15 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 689,68 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 990,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně podala dne datum žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 806,54 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, jednající v ČR prostřednictvím právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ úvěrová smlouva“), a to v návaznosti na uzavření rámcové smlouvy pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo. Účelem bylo financování nákupu spotřebního zboží. Po řádném prověření úvěruschopnosti původní věřitel převedl finanční prostředky ve výši 11 499 Kč, odpovídající ceně zboží, na účet zprostředkovatele úvěru. Součástí sjednaných splátek bylo i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný byl povinen splácet částku 619 Kč měsíčně od datum, kdy celkově byl žalovaný povinen zaplatit 13 776 Kč na úvěr (úrok činil 17,99% ročně) a 1 080 Kč na pojistné. Jelikož žalovaný řádně nesplácel, původní věřitel od úvěrové smlouvy odstoupil a ke dni datum prohlásil úvěr za splatný. Žalovaný v souvislosti s úvěrem uhradil celkem 2 438 Kč. Původnímu věřiteli vznikl dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny úvěru (10 689,68 Kč), kterou žalobkyně uplatňuje pouze za období datum – datum, v celkové výši 116,86 Kč. Pohledávky z úvěrové smlouvy byly postoupeny na žalobkyni smlouvou ze dne datum s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobou je požadována nesplacená jistina úvěru 10 689,68 Kč, smluvní pokuta 116,86 Kč, kapitalizovaný úrok 1 563,15 Kč (složený z vlastního kapitalizovaného úroku za období datum – datum ve výši 738,15 Kč, poplatků za pojištění ve výši 225 Kč a poplatků za odeslání upomínek ve výši 600 Kč), náklady žalobkyně s mimosoudním vymáháním 217 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny (10 689,68 Kč) od datum do zaplacení. Pokud byl mezi původním věřitelem a žalovaným sjednán též revolvingový úvěr, pak ten není předmětem žaloby. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.

3. Na ústní jednání dne datum se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se podáním datovaným datum z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).

4. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich následující skutková zjištění. Žalovaný uzavřel dne datum s původním věřitelem, společností právnická osoba, jednající v ČR prostřednictvím právnická osoba, IČO (pod obchodním označením jméno anonymizováno), rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo (předmětná rámcová smlouva). Na jejím základě uzavřel původní věřitel s žalovaným téhož dne (prostřednictvím zprostředkovatele, ALZA CZ A.S.), smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejímž předmětem bylo především poskytnutí klasického úvěru na nákup výpočetní techniky ve výši 11 499 Kč, vč. pojištění schopnosti splácet. Spolu s úrokem 17,99% ročně a splátkami pojistného se žalovaný zavázal uhradit 24 měsíčních splátek po 619 Kč od datum. Sjednána byla též možnost čerpání revolvingového úvěru se základním úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Ujednána byla mj. též smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení, a paušální náhrada nákladů vymáhání 600 Kč (předmětná úvěrová smlouva; k otázce prověřování úvěruschopnosti viz dále). Před uzavřením úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty příslušné předsmluvní informace (informace o zprostředkovali, formulář pro standardní informace). Úvěr byl žalovanému poskytnut dne datum (oznámení o schválení úvěru z datum, tabulka platební historie). Původní věřitel od úvěrové smlouvy odstoupil dopisem ze dne datum pro prodlení žalovaného se splácením, s účinky k datum (odstoupení od smlouvy z datum, tabulka platební historie). Žalovaný v souvislosti s úvěrem uhradil celkem 2 438 Kč (tabulka platební historie). Pohledávky původního věřitele z úvěrové smlouvy byly postoupeny na žalobkyni s účinností ke dni datum (smlouva o postoupení pohledávek z datum vč. výňatku přílohy 1. – seznamu postoupených pohledávek – a potvrzení o úhradě úplaty). Původní věřitel a žalovaná oznámili postoupení žalovanému dopisy ze dne datum (předmětné dopisy, podací arch z datum). Žalobkyně v rámci vymáhání uskutečnila dne datum jednu návštěvu na kontaktní adrese žalovaného (výpis úkonů mimosoudního vymáhání z datum). Právní zástupce žalobkyně předžalobně vyzval žalovaného dne datum (předmětná předžalobní výzva, podací arch z datum).

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná, byť žalobkyně neunesla důkazní břemeno k části svých (jinak dostatečných) tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř, § 132 o.s.ř.).

6. Soud má v prvé řadě za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě původní věřitel dne datum poskytl žalovanému (k rukám zprostředkovatele) částku 11 499 Kč na úhradu jím zakoupené výpočetní techniky. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni, které tak svědčí aktivní legitimace k jejímu vymáhání (§ 1879 a násl. o.z.).

7. Žalobkyně nicméně neprokázala své tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy). Jediným důkazem v tomto směru byla úvěrová smlouva, v níž jsou uvedeny pouze údaje, poskytnuté zřejmě samotným žalovaným. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem 30 000 Kč (zřejmě ze zaměstnání u právnická osoba), dále uvedl náklady domácnosti 9 000 Kč a finanční závazky 6 000 Kč bez jakýchkoli detailů. Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživované děti a bydlí v nájmu. Z žádného důkazu není patrné, jak poskytnuté informace původní věřitel jednak ověřoval, jednak hodnotil z hlediska možnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Pochybnosti budí již jen částka 9 000 Kč na měsíční výdaje domácnosti za situace, kdy žalovaný bydlí v nájmu v obec. Není patrné, jaké závazky žalovaný splácel měsíční částkou 6 000 Kč a zda mu již splácení stávajících finančních služeb nečinilo obtíže. Původní věřitel tedy relevantní informace v prvé řadě v dostatečném rozsahu nezjistil, zejména je ale žádným způsobem neověřil a přezkoumatelně nevyhodnotil (resp. žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že tak učinil). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C číslo v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona).

8. Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nebylo možné dát jí příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, obec, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nebylo možno zjistit jeho možnosti a poměry (a ani žalovanému nebylo možno dát pro jeho nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nespatřuje soud důvod k poskytnutí delší lhůty, než činí běžná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

10. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, po odečtení všech dosavadních plateb. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty ve výši 11 499 Kč, žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou zaplatil žalobkyni dohromady 2 438 Kč, celkem tak je žalovaný povinen vrátit žalobkyni ještě 9 061 Kč, kteroužto částku mu soud uložil zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

11. Žalobkyní byla na jistině úvěru žalována částka 10 689,68 Kč, její oprávněný nárok činil pouze 9 061 Kč. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smlouvy. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvní pokuty 116,86 Kč (jež byla žalobkyní zahnuta do žalobní jistiny, která tak činila celkem 10 806,54 Kč), co do kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů původního věřitele na vymáhání a pojistného (kteréžto nároky byly žalobkyní souhrnně uplatněny jako„ kapitalizovaný úrok“ v částce 1 563,15 Kč) a nákladů žalobkyně na vymáhání 217 Kč. Rozdíl žalobní jistiny (10 806,54 Kč) a oprávněného nároku (9 061 Kč) činí 1 745,54 Kč, a tato částka proto představuje zamítnutou část žalobní jistiny. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé nesplacené jistiny 9 061 Kč (výrok II).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 990,43 Kč, když tato částka představuje 43,98 % z jejich celkové výše (poměrná část náhrady je představována rozdílem úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného ve vztahu k součtu žalobní jistiny a té části příslušenství, jež byla kapitalizována v žalobě, tedy k částce 12 586,69 Kč). Celková výše nákladů žalobkyně před krácením dle úspěchu ve věci (2 252 Kč) se skládala ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 806,54 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (nařízení exekuce).