27 C 246/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manžela] a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], uzavřené dne 28. 7. 2000 v [obec a číslo] – [část obce], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 13. 9. 2022 se manžel domáhal rozvodu manželství, uzavřeného dne 28. 7. 2000 v [obec a číslo] – [část obce]. Z manželství se narodili dva již zletilí synové, [jméno] ([datum narození]) a [jméno] ([datum narození]). Starší syn již studuje na vysoké škole a mladší ke studiu nastupuje. Manželé bydlí společně v rodinném domě na adrese trvalého pobytu. Manžel pracuje jako jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO], manželka by si měla v současné době vyřizovat živnostenské oprávnění a začít s podnikáním, bližší informace však manžel nemá. Jako manželé spolu nežijí cca od jara 2018; každý bydlí v samostatném pokoji, komunikace mezi nimi neprobíhá, a to ani o společných dětech. Každý žije svůj oddělený život, netráví společně čas, nemají společné zájmy ani aktivity, na dovolené spolu nejezdí. Společnou domácnost nemají a společně nehospodaří, když hospodaření od roku 2018 postupně rozdělili. Každý si ze svých prostředků hradí jídlo a další své potřeby. Náklady na energie hradil a hradí manžel, nyní však po manželce požaduje příspěvek, a to zejm. proto, že manželka se nepodílí na činnostech ani pro společnou domácnost (v níž žijí synové) ani pro manžela, když např. nevaří a neuklízí. Problémy v manželství chtěl manžel řešit, manželka však o to neprojevila zájem. Mezi manželi došlo k citovému odcizení, názory na vedení společného života se stále více lišily, každý má již jinou představu o svém životě a nedokáží najít kompromisní řešení. Vzhledem k odcizení ztratil manžel důvěru k manželce i ve společný život a nemá zájem na dalším setrvání v manželství. Manželství je nefunkční, neplní žádnou ze svých společenských funkcí; manželé spolu nevedou manželské a rodinné společenství. Jde již pouze o formální svazek, neboť manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Rodinný dům je ve výlučném vlastnictví manžela, jenž předpokládá, že manželka se z něj odstěhuje. O úmyslu se rozvést manželku informoval a čeká na její definitivní stanovisko. Za příčiny rozvratu manželství manžel označil rozdílný pohled na život manželů, problémy v komunikaci, vzájemné odcizení a odlišné názory na společné hospodaření.

2. Ve vyjádření datovaném 20. 10. 2022 manželka zejména uvedla, že se k návrhu na rozvod nepřipojuje. O podání návrhu se dozvěděla až z výzvy soudu. Manželství sice prochází krizí, ale manželova tvrzení v návrhu jsou mnohdy neúplná a nepravdivá. Předmětný rodinný dům postavili manželé za trvání manželství, manželka kromě organizace stavby se na ní též fyzicky podílela, velmi tvrdě pracovala, např. nosila pytle s cementem a pomáhala při stavbě bazénu. Na základě dohody účastníků zůstala manželka s dětmi v domácnosti a starala se o jejich výchovu, o domácnost, o stavbu domu vč. příslušenství a o údržbu zahrady. Tím byla plně zaměstnána po téměř celou dobu manželství. Manžel se těchto činností vůbec neúčastnil, soustředil se pouze na své podnikání a koníček. Manželka si nicméně doplnila vysokoškolské vzdělání. Zhruba před 4 lety přestal manžel zcela přispívat na chod rodinné domácnosti, manželka se přesto nadále o vše starala. Je pro ni velkým zklamáním, že manžel podal návrh o rozvod v době, kdy děti dospěly a ona se chtěla začít věnovat svému podnikání. Z výše uvedených důvodů je manželka v tuto chvíli bez prostředků, v podstatě na začátku kariéry, což je manželovi dobře známo. Domnívá se, že důvodem pro podání návrhu na rozvod je vztah manžela s jeho kolegyní.

3. Na ústním jednání dne 8. 3. 2023 učinila manželka podnět, aby soud ve věci dle § 100 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nařídil první setkání s mediátorem a řízení přerušil, za účelem pokusu o napravení stavu manželství, případně dohody o vypořádání majetkových vztahů pro účely tzv. nesporného rozvodu, a zejména zlepšení stávající komunikace mezi manželi. S ohledem na skutečnost, že manželka v průběhu řízení v zásadě nijak nesporovala existenci rozvratu manželství, a zejména s ohledem na zcela kategorické vyloučení možnosti zachování manželství ze strany manžela, soud k nařízení mediace (za účelem zachování manželství) nepřistoupil, neboť toto považoval za vyloučené, a mediace by řízení pouze neúčelně prodlužovala. Pokud se jedná o možnost mediace za účelem vypořádání majetkových vztahů a zlepšení komunikace, pak (neboť se nejedná o předmět řízení) soud takovou mediaci direktivně nařídit nemohl, jestliže o ni neměl zájem manžel. Pro pořádek soud dodává, že účastníkům nic nebrání se mediaci dobrovolně podrobit mimo rámec rozvodového řízení.

4. Manželka dále doplnila svá skutková tvrzení, a zejména se dovolala tzv. tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a již výslovně navrhla návrh na rozvod z tohoto důvodu zamítnout. Uvedla, že mezi manželi byla ještě před uzavřením manželství uzavřena ústní dohoda, kterou manžel slíbil manželku zabezpečit finančně i jinak, za situace, kdy bude ona pečovat o rodinu, děti, domácnost atd. V průběhu manželství, které trvalo 23 let, manželka veškeré tyto své povinnosti řádně plnila. V souvislosti s předmětnou dohodou se též vzdala možnosti kariérního růstu, nemohla provozovat svoje povolání a pracovat, neměla šanci vytvořit si úspory. Co se týká jejích podnikatelských záměrů, tak ty jsou teprve v samém počátku, zatím negenerují zisk ani na úrovni minimální mzdy. Manžel již avizoval, že v případě rozvodu žádá, aby se manželka obratem ze společné domácnosti buď vystěhovala, nebo aby platila„ nájem“ 30 000 Kč měsíčně. Ani na jedno samozřejmě manželka s ohledem na uvedené důvody nemá prostředky. Všechny prostředky, které měla - jak získané v průběhu manželství, tak předtím, tak z darů od příbuzných - šly do stavby rodinného domu (jehož dostavba trvala přibližně 20 let). V rámci dohody o vypořádání společného jmění manžel nenabídl manželce žádné finanční vyrovnání. Manželka se tedy na rozvratu manželství porušením manželských povinností nepodílela, rozvodem by jí byla způsobena závažná újma a mimořádné okolnosti svědčí pro zachování manželství, přičemž rozvod by byl v rozporu s jejím zájmem.

5. Rovněž manžel doplnil svá skutková tvrzení, a zejména nesouhlasil s použitím tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o.z. v projednávané věci. Její aplikovatelnost vylučuje již jen to, že manželé spolu nežijí (ve smyslu § 758 o.z.) déle, než tři roky. Nejsou však naplněny ani její ostatní podmínky. Děti jsou zletilé, a manželovi nelze klást k tíži, pokud se manželka za 23 let trvání manželství nepokusila zajistit si finanční prostředky, rozjet své podnikání nebo jiným způsobem si zajistit příjmy.

6. Podle ustanovení § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 755 odst. 2 o.z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu: a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu; nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Dle § 758 o.z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

7. Z provedených listinných důkazů (oddací list z 1. 8. 2000, rodné listy z 8. 2. 2001 a z 16. 6. 2003, výpisy z lustrace účastníků v ISZR z 7. 3. 2023) soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 28. 7. 2000 v [obec a číslo] – [část obce], že manžel vstupoval do manželství jako rozvedený, manžela jako svobodná, a že manželé mají (toliko) zletilé děti, syna [jméno] ([datum narození]) a [jméno] ([datum narození]); tyto skutečnosti byly ostatně mezi účastníky nesporné.

8. Manžel v rámci účastnického výslechu zejména uvedl, že cca do roku 2014 bylo manželství bezproblémové, od té doby se však manželka začala věnovat především sama sobě, žila z toho, co jí platil manžel. Přestala mít zájem o něj i o syny, kteří začali chodit na gymnázium, začala si přivydělávat. Pro sebe i syny začal manžel nakupovat, vařit, prát. Péče manželky aktuálně spočívá nanejvýše v tom, že mu někdy donese poštu ze schránky, někdy ji ale také zahodí. S jeho finančním přispěním vystudovala střední i vysokou školu. Jako manželé spolu nežijí cca 4 roky, a to ani intimně, co se manželka začala zamykat v pokoji, v němž bydlí; jednotlivé problémy se však v manželství vyskytovaly již dříve. Společně manželé nehospodaří cca 4 roky. V manželství setrval po dohodě s mladším synem cca 4 roky nazpět, že vyčká jeho zletilosti. Po dovršení 18 let se mladší syn odstěhoval, neboť nechtěl se svou matkou bydlet v jednom domě, starší syn stále bydlí ve stejném domě; oba studují vysokou školu, jejich potřeby hradí manžel z příjmů ze svého podnikání v oboru realit. Je společníkem ve [právnická osoba] [anonymizováno], která provozuje franšízu [anonymizováno], vstupní poplatek činil cca 400 000 Kč a měsíční činí cca 20 000 Kč. Pro sebe a staršího syna nakupuje a vaří manžel, uklízejí a perou si bez přispění manželky. Dům (cca 5+1) na adrese trvalého pobytu je ve výlučném vlastnictví manžela, s výjimkou části pozemku cca 300 m2, jenž je v SJM. Manželka má svoje ojeté auto, manžel užívá auto na leasing/úvěr (akontace cca 400 000 Kč), jsou na něj psána dvě auta, která ale fakticky užívají synové a má odstavené auto na ralley. Úspory manželé nemají, akcie manžel nevlastní. Jeho náklady na dům činí cca 20 000 Kč měsíčně, manželka na jeho výzvy o příspěvek nereaguje. Manželka podniká v oboru úklidu, živnostenské oprávnění má krátce, ale již dlouho předtím si tím vydělávala neoficiálně. Koníčkem manžela je rallye, je členem spolku [anonymizováno] Rallye team, který je však neaktivní. Manžel má zájem, aby se manželka z domu odstěhovala, byl by ochotný ji pomoci platit např. nájem, v rámci vypořádání SJM ji však žádnou částku nenabídl. Manželka nicméně požaduje dům v hodnotě 10 milionů a stejnou částku v hotovosti za to, že se odstěhuje. Má za to, že manželka se brání rozvodu jen proto, aby z něj měla finanční prospěch. S manželkou v zásadě vůbec nekomunikují o ničem, nemá na ni ani telefonní číslo. Od podzimu 2022 má manžel nový vztah, předtím manželce nevěrný nebyl.

9. Manželka v rámci účastnického výslechu zejména uvedla, že nemá za to, že by manželství od roku 2014 nefungovalo, bylo stejné, jako každé, občas se hádali, občas udobřovali, hlavně kvůli malým dětem, společně cestovali. Na základě dohody byla ženou v domácnosti, starala se o rodinu, hrála si s dětmi a de facto vykonávala i mužské práce v domácnosti; stala se tak finančně závislá na manželovi. Ten podnikal, a když přišel domů, tak buď ležel, nebo si hrál počítačové hry. Peníze z mateřské šly manželovi a ten jí dával peníze na domácnost. Ty dostávala ve výši 5 000 Kč měsíčně, do doby, než nastoupila do zaměstnání ve [právnická osoba] [anonymizováno]. Když synové povyrostli, doplnila si maturitu. To financoval manžel, na péči o děti v té době sehnala kamarádku, aby manžel mohl v klidu podnikat. Následně vystudovala i tříletý vysokoškolský bakalářský obor manažer obchodu, to však již bylo na státní škole a manžel studium nefinancoval, učebnice si platila ze svého. Studium, jež trvalo 4 roky, dokončovala v době, kdy byla zaměstnána ve [právnická osoba] [anonymizováno] jako administrativní síla, výplata šla na domácnost – nákupy a vaření. Šlo o společnost manžela, která však v roce 2019 skončila v likvidaci s 15 miliony dluhů, čímž skončilo i její zaměstnání a šla na rok na úřad práce. V té době vybrala penzijní spoření a utratila ho za domácnost a děti. Začala též plánovat realizaci podnikání v oboru úklidu domů, do toho však vstoupil covid a tak místo toho pracovala u kamarádky v oboru na dohodu, aby alespoň nestála manžela peníze. Živnost má od 1. 11. 2022 a výdělek je zatím tak nízký, že pokryje jen mandatorní výdaje a uživí psa, občas koupí úklidové prostředky nebo kávu. Pes je 8 let stará brazilská fila, která je ve vlastnictví manželů ale stará se o ni manželka; pes je nemocný, náklady jsou cca 3 500 Kč měsíčně, a dále je třeba cca 5 000 Kč měsíčně na novou léčbu, na kterou však manželka nemá. Pes je na manželce závislý a v domě je zvyklý, potřebuje byt či dům se zahradou a bez schodů. Manželka má za to, že o děti i domácnost se starala dost, samozřejmě když fyzicky pracuje v oboru úklidu, tak si po práci musí chvíli odpočinout, avšak pak i doma uklidí, neboť manžel se synem po sobě nechávají nepořádek. Každý z manželů si vaří pro sebe, syn si může vzít jídlo z lednice, a když tam není, objedná mu pizzu. Manželé si někdy od roku 2019 nebo 2020 nakupují každý zvlášť. Společný čas s manželem netráví cca 3 roky, manžel obden odjíždí na noc pryč a víkendy tráví mimo domov. Předtím spolu čas trávili normálně, jezdili na dovolené, chodili do restaurací; koníčky však společné neměli nikdy. Náklady na dům platil a platí manžel, cca 2 roky zpět po ní začal chtít peníze na náklady vč. studia. Manželka má od otce auto Roomster z roku 2014, používá ho k práci, získala ho poté, co jí manžel odebral firemní BMW, které patřilo [právnická osoba] [anonymizováno]. Manžel má auto pronajaté, psaná jsou na něj dvě další auta užívaná starším synem a jedno užívané mladším, a manžel má i dvě auta závodní. O příjmech manžela představu nemá. Manželka má dluhy u bratra a matky, spojené s rozjezdem podnikání, úspory nemá. Komunikace mezi manželi v zásadě neprobíhá, maximálně jí manžel vyčte, že je nepořádek, a sprostě jí nadává před synem. Je tomu tak cca 3 roky, od doby, kdy spolu intimně nežijí. Manželka se odstěhovala do vlastní ložnice, protože manžel chrápe, a začala se v ní na noc zamykat. Po nějakou dobu však ještě chodila za manželem plnit si své manželské povinnosti. Zamyká se od doby, kdy ji manžel v opilosti dvakrát fyzicky napadl (jednou jí škrtil a jednou do ní strčil); nikde to nehlásila a má za to, že střízlivý by to neudělal. Přibližně 3 nebo 4 roky nazpět se od mladšího syna dozvěděla, že se s ní možná chce manžel rozvést, i manžel ji s tím de facto vyhrožoval, ale konstruktivně s ní otázku ukončení manželství nikdy neřešil a postupně to přestala brát vážně. Od roku 2017 manžel jezdil rallye do roku 2022, kdy nesehnal sponzory a toto přerušil. Na letní dovolené v roce 2018 spolu již manželé nebyli, na zimní dovolenou na Vánoce vzal manžel manželce„ za trest“ jen syny. Dříve na dovolené jezdili společně, v létě k moři, v zimě na hory. Synové aktuálně již na vysoké škole nestudují, starší si bude hledat práci. Mladší již pracuje, bydlí s přítelkyní, která také pracuje, živí se sami. Žádnou nabídku vypořádání pro případ rozvodu nebo jiné podpory manžel manželce nenabídl, chce jen, aby se odstěhovala. Požadavek na dům za 10 milionů a stejnou částku v hotovosti manželka nevznesla, chtěla jen, aby měl kde bydlet i se psem. O mimomanželském vztahu manžela se dozvěděla na podzim 2022 od mladšího syna, jenž s ní již byl na večeři.

10. Zbývající důkazní návrhy (výslech otce manželky a stavební dokumentace rodinného domu) soud zamítl, neboť svým zaměřením již zcela vybočovaly z předmětu rozvodového řízení a zjevně směřovaly spíše k přípravě na potenciální budoucí majetkové vypořádání. Obdobně soud nečinil podrobnější skutková zjištění z účastnických výslechů v rozsahu, v němž se dotýkaly rozestavěnosti rodinného domu v běhu času a souvisejících úředních povolení.

11. Po zhodnocení skutkových zjištění dle § 132 o.s.ř. a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru o důvodnosti návrhu na rozvod. V prvé řadě neměl soud žádných pochybností o tom, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, když v zásadě ani ze skutkových tvrzení neplyne, že by tomu dle názoru některého z manželů mělo být jinak. Možný zájem manželky na obnovení manželského soužití se manifestoval výhradně v rámci podnětu k nařízení mediace, nebyl nijak opakován a zejména konkretizován. Na straně manžela pak takový zájem absentoval zcela. Dlouhodobou komplexní nefunkčnost manželství spolehlivě prokázaly zejména oba účastnické výslechy, a o nezvratnosti rozvratu svědčí dále to, že manžel již navázal nový partnerský vztah. Základní podmínky rozvodu dle § 755 odst. 1 o.z. tak byly splněny, přičemž překážka rozvodu dle § 755 odst. 3 o.z. dána nebyla.

12. Klíčovým bodem řízení tak bylo posouzení aplikovatelnosti tzv. tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o.z. Dle právní teorie i soudní praxe se jedná o právní institut výjimečný, použitelný pouze za mimořádných okolností, kdy ze zvláštních důvodů ani definitivní rozvrat manželství nesmí vést (po omezenou dobu) k jeho rozvodu. Všechny podmínky tvrdostní klauzule musejí být splněny kumulativně, a její aplikace je vyloučena, pokud manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

13. Soud má v prvé řadě za to, že použitelnost tvrdostní klauzule vylučuje doba, po kterou spolu manželé nežijí ve smyslu § 758 o.z. Z účastnických výslechů je zcela zřejmé, že byť manželé doposud bydlí ve stejném domě, manželské ani rodinné společenství spolu již dlouhou dobu netvoří. Manžel v rámci procesní argumentace uvedl, že tomu tak je asi 4 roky, manželka, že asi 3 roky. Datovat zcela přesně“ okamžik zániku“ manželského a rodinného společenství manželů je v zásadě vyloučeno s ohledem na neurčitost užitých právních pojmů. V případě účastníků lze dovodit, že manželství již nebylo funkční nejpozději od roku 2018, kdy sama manželka popsala, jak jí manžel„ trestal“ tím, že ji nevzal na letní dovolenou, a pak již na dovolené nebyli nikdy, ačkoli dříve na ně jezdili. Co se týká období předcházejícího (když manžel tvrdil problémy v manželství již od roku 2014), pak je třeba dojít k závěru, že„ bezproblémovost“ manželství není shodná s jeho rozvratem, popř. s existencí zániku manželského a rodinného společenství manželů. Ovšem dřívější neřešené problémy zjevně v roce 2018 již kulminovaly, a časová určení dalších projevů definitivního rozvratu – byť nebyla prokázána exaktně, což ani nelze –následovala v krátkém časovém sledu, neboť manželství již bylo rozvráceno v roce 2018 a další projevy rozvratu se manifestovaly„ setrvačností“ s drobným zpožděním. Ukončení intimního soužití a zamykání manželky v ložnici (jemuž mělo dle manželky předcházet fyzické napadení) datovali manželé v rozmezí cca 3-4 roky zpět, shodně tak definitivní ukončení společného hospodaření; manželé si nakupují i vaří zvlášť a po obdobně zjištěnou dobu spolu ani řádně nekomunikují. Obdobně do období 3-4 let nazpět manželka datuje moment, kdy se od mladšího syna dozvěděla, že se manžel chce rozvést, což odpovídá výpovědi manžela o dohodě s mladším synem„ cca 4 roky nazpět“, že s rozvodem počká do nabytí zletilosti. Mimoto z výpovědi ani jednoho z manželů nevyplynulo, že by v posledních letech kterýkoli z nich činil cokoli pro záchranu manželství. Tříletá časová limitace tvrdostní klauzule dle § 755 odst. 2 písm. b) o.z. ve spojení s § 758 o.z. tak byla ke dni rozhodnutí překonána, neboť soud dospěl k jednoznačnému závěru, že manželské a rodinné společenství účastníků zaniklo nejpozději v roce 2019, přičemž přinejmenším manžel toto zjevně obnovit nechtěl.

14. Nad rámec soud zvažoval též otázku naplnění čtyř podmínek § 755 odst. 2 písm. b) o.z. Co se týká první podmínky, tedy že rozvod manželství je v rozporu se zájmem druhého manžela, pak ta zásadně samostatnému posuzování nepodléhá, neboť subjektivní zájem plyne již z dovolání se tvrdostní klauzule, a objektivní zájem je dán tehdy, je-li splněna jiná ze tři podmínek § 755 odst. 2 písm. b) o.z., a to konkrétně způsobení závažné újmy rozvodem. Druhá podmínka tvrdostní klauzule naplněna je, neboť manželka se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela. Jak plyne z dalších závěrů soudu, rozvrat manželství měl svou příčinu v jiných okolnostech, než porušování manželských povinností kterýmkoli z manželů. Třetí podmínku – tedy způsobení závažné újmy rozvodem – manželka vymezovala jednak svou špatnou finanční situací, jednak tím, že manžel jí hrozí po rozvodu okamžitým vystěhováním. Co se týká špatné finanční situace manželky v obecné rovině (tedy bez zohlednění bydlení), z tvrzení ani dokazování nevyplynulo, v čem by se měla situace manželky rozvodem zhoršit. Mezi manželi nebylo sporu o tom, že manžel manželce nejpozději od roku 2020 (spíše déle) žádným způsobem finančně na její potřeby nepřispívá, každý z manželů hradí své potřeby ze svých vlastních příjmů; manželka se žádných finančních příspěvků (např. ve formě výživného dle § 697 o.z.) po manželovi nedomáhala ani nedomáhá. V tomto směru tak nelze ve spojení s rozvodem očekávat pro manželku změnu k (ještě) horšímu. Jiná je situace z hlediska bydlení. Zde má soud za prokázané, že manželka v tuto chvíli nemá finanční prostředky v míře potřebné k zajištění bydlení na stejné úrovni, jakou měla doposud. Manžel přitom v zásadě nesporoval tvrzení manželky, že jeho záměrem je, aby se manželka co nejdříve z domu vystěhovala, popř. mu za další bydlení v rodinném domě platila de facto tržní nájemné. Z provedeného dokazování (jehož míra byla daná předmětem rozvodového řízení) vyplývá, že předmětný rodinný dům je ve výlučném vlastnictví manžela (manželka ani výslovně netvrdila, že by dům byl ve společném jmění manželů, či že by dokonce v tomto směru podala určovací žalobu). Manželka tedy rozvodem přijde o právo bydlení dle § 744 o.z., což za její finanční situace a při požadavcích manžela lze považovat za závažnou újmu způsobenou rozvodem. Přes výše uvedené by nebylo lze tvrdostní klauzuli aplikovat, neboť není splněna její čtvrtá podmínka – mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Manželství sice trvalo cca 23 let, avšak je patrné, že již mnoho let řádně nefunguje, a to z důvodů na obou stranách. Děti účastníků jsou již zletilé. Manželka není vážně nemocná a ani jinak není odkázána na osobní péči manžela. Stejně tak manželka není odkázána na finanční pomoc manžela (kterou jí dlouhodobě neposkytuje a manželka se jí nedomáhá). Okolností svědčící pro zachování manželství je tak v zásadě pouze zachování práva bydlení manželky dle § 744 o.z. Při zohlednění zásady, že v případě kvalifikovaného rozvratu manželství má být toto rozvedeno a tvrdostní klauzule je toliko mimořádnou výjimkou z této zásady, nemohl soud v projednávané věci dospět k závěru, že by se jednalo okolnost„ mimořádnou“, pro níž by manželství býti rozvedeno nemohlo. V prvé řadě, ani zánikem manželství nevznikne manželovi právo manželku bez dalšího„ vyhodit na ulici“. Tyto situace jsou ošetřeny v § 769 o.z., který zejména předpokládá, že po zániku manželství dojde mezi bývalými manželi k dohodě o dalším bydlení toho z manželů, kterému právo bydlení rozvodem zaniklo. I když k dohodě nedojde, musí se oprávněný manžel povinnosti vystěhování domáhat speciální žalobou dle uvedeného ustanovení, jež dále odkazuje na § 767 odst. 2 o.z., které dává soudu v řízení o vystěhování právo zohlednit okolnosti případu (vč. např. bydlení společného psa). Dále je třeba vzít v úvahu, že manželka – byť její profesní růst byl nejprve dlouhou dobu brzděn péčí o děti a domácnost a v letech 2019 až 2022 pandemií Covid-19 – není typickým příkladem manželky, která se z důvodů tkvících z manželství stala„ nezaměstnatelnou“. Manželka uvedla, že v průběhu manželství dosáhla nejprve středoškolského (a to za finanční podpory manžela) a následně vysokoškolského vzdělání, pracovní praxi v administrativě několik let získávala ve společnosti manžela. Poté určitou dobu„ podnikala na zkoušku“ v oboru úklidu, a to tak úspěšně, že se rozhodla podnikat dle živnostenského zákona a v současnosti k tomuto má již i úřední povolení. Dle názoru soudu by tak manželka měla být schopna se sama uživit, vč. zajištění bydlení, jakkoli by se jednalo o bydlení nižší kategorie. Zákon zásadně nepředpokládá, že by rozvedení manželé museli či dokonce měli mít po rozvodu shodnou životní úroveň, resp. že by nemělo či dokonce nemohlo dojít ke snížení životní úrovně některého z manželů. Výjimky z této zásady vyplývají z ustanovení o výživném mezi rozvedenými manželi v § 760 a násl. o.z., jež se uplatňují autonomně, bez ohledu na to, zda se v rozvodovém řízení některý z manželů dovolával tvrdostní klauzule. Konečně mimořádnost okolností pro zachování manželství nemohla založit ani případná (právně nezávazná) dohoda před uzavřením manželství, když ta se měla zjevně vztahovat právě jen k období trvání manželství. Je smutným faktem, že v posledních desetiletích končí rozvodem v průměru 40– 50 % manželství, a nikomu tak nemůže svědčit legitimní očekávání, že jemu se taková věc přihodit nemůže. V projednávané věci jak pak třeba opětovně připomenout, že manželství účastníků je nefunkční již několik let, což význam„ překvapivosti“ návrhu na rozvod (jako případnou mimořádnou okolnost) dále umenšuje. Ostatně manželka sama vypověděla, že manžel rozvodem„ hrozil“ již 3-4 roky zpět.

15. Jelikož byly splněny podmínky § 755 odst. 1 o.z. a zároveň nebyly naplněny výjimečné podmínky ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o.z., soud návrhu na rozvod manželství vyhověl.

16. Dle § 756 o.z. soud zjišťoval příčiny rozvratu manželství. Těmi byly rozdílné pohledy manželů na společný život, problémy v komunikaci, vzájemné odcizení vč. intimního a odlišné názory na společné hospodaření vč. péče o domácnost. Soud nezjistil, že by se na rozvratu jeden z manželů podílel více, než druhý, případné rozpory v náhledu na tuto otázku ze strany účastníků spočívaly spíše v jejich rozdílných subjektivních představách a očekáváních. Co se týká nevěry manžela, pak tato sice byla prokázána (resp. byla nesporná), došlo k ní však až v době existence dlouhodobého rozvratu manželství a nemohlo se tak jednat o příčinu rozvratu, byť nový vztah manžela mohl být podnětem k podání návrhu na rozvod (což však z hlediska § 756 o.z. není významné).

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.”), když navíc žádný z účastníků přiznání náhrady nepožadoval.