27 C 255/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované doručovací adresa adresa o zaplacení 42 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 42 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 000 Kč od 6. 4. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 000 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 000 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 905,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 42 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení Smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum] žalobce pronajal žalované část bytových prostor na adrese [adresa žalované], a žalovaná se za to zavázala hradit 14 000 Kč měsíčně; v ceně již byla zahrnuta částka za služby. Nájemní smlouva byla k 30. 6. 2020 ukončena z důvodu neplacení nájemného. Žalovaná nájemné řádně uhradila za období od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2020, avšak dluží za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020 (tedy 3 x 14 000 Kč, se splatností vždy k 5. dni v měsíci). Žalovaná nic neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 26. 10. 2020, č.j. EPR 258819/2020-8 podala žalovaná dne [datum rozhodnutí] včasný odpor, v jehož rámci se též meritorně vyjádřila k žalobě. Uvedla, že žalovaný jí v bytě na [příjmení] ulici [číslo], [PSČ] [obec a číslo] [část obce] pronajímal od listopadu 2019 do 15. 6. 2020 jeden pokoj v rámci spolubydlení, druhý pokoj obýval on. Nájemné hradila vždy řádně k 15. dni v měsíci. Platby probíhaly„ mezi čtyřma rukama“, žalobce jí nikdy nevydal potvrzení (žalovaná se domnívá, že nechtěl odvádět daň„ z nemovitosti“). V květnu 2020 jí žalobce oznámil, že si má ze dne na den najít jiné bydlení, uváděné důvody byly dosti zmatené (žalovaná se domnívá, že hlavním důvodem mělo být to, že žalobce byt pronajímá bez vědomí ostatních spoluvlastníků). V návaznosti na to žalovaná hledala jiné bydlení, žalobci uhradila nájemné do 15. 6. 2020 s tím, že do uvedeného data byt opustí, což pak také učinila. Dále zmínila, že po uhrazení nájemného do 15. 6. 2020 jí žalobce znemožnil užívat plnohodnotně zařízení bytu, takže by„ spíše měla právo“ požadovat po něm část uhrazeného nájemného. Žalobce jí při odchodu nevydal potvrzení, což by zřejmě každý pronajímatel učinil, zvláště pokud by měl nějaké neuhrazené nájemné. Domnívá se, že se na obou stranách jedná o důkazní nouzi.

3. Žalobce ve své replice z [datum] setrval na svých žalobních tvrzeních, citoval z předžalobní komunikace se žalovanou a namítal celkovou nedůvěryhodnost žalované, mimo jiné vzhledem k tomu, že žalovaná ve svém insolvenčním řízení v návrhu na oddlužení neuvedla všechny své dluhy. Na tuto repliku žalobce již žalovaná žádným způsobem nereagovala.

4. Na ústní jednání ve věci, nařízené na den 31. 3. 2021, se žalovaná bez omluvy nedostavila, a to přesto, že jí bylo řádně doručeno předvolání vč. poučení o možných důsledcích neomluvené absence. Předvolání bylo doručováno jak na doručovací adresu, uvedenou v odporu z [datum], tak adresu trvalého pobytu, a v obou případech bylo osobně převzato žalovanou. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

5. Žalobce na jednání dne [datum] k výzvě soudu doplnil a upřesnil některá skutková tvrzení. Předmětným bytem je jednotka v předmětném domě, označená v katastru nemovitostí [číslo] zapsaná na LV [číslo] je ve výlučném vlastnictví žalobce. Předmětem nájmu byla jedna místnost v předmětném bytě vč. kuchyně. Nájemné 14 000 Kč bylo sjednáno jako měsíční, splatnost smluvně upravena nebyla a žalobce ji proto dovozuje z ust. § 2251 občanského zákoníku vždy na 5. den v měsíci.

6. Z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Ze smluvního ujednání označeného jako„ Podnájemní smlouva o nájmu bytu“ (dále též jen„ Smlouva“) uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem soud zjistil, že předmětem tohoto ujednání byl byt 2+KK v domě [číslo] v ulici [ulice], [obec], ve [anonymizováno] nadzemním podlaží. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2020, přičemž žalované byla k samostatnému užívání přenechána 1 místnost v bytě. Nájemné bylo stanoveno na částku 14 000 Kč měsíčně vč. energií a služeb, tedy jako cena konečná. Jakékoli změny či dodatky Smlouvy bylo možné provést pouze písemně, formou dodatku ke Smlouvě. Z k důkazu provedené předžalobní výzvy z [datum] včetně průvodního emailu z [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná byla takto vyzvána k uhrazení dlužného nájemného z předmětné Smlouvy za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020, které nebylo ze strany žalované uhrazeno, přičemž z tohoto důvodu byla předmětná Smlouva k 30. 6. 2020 ukončena. Žalobce zde rovněž uvedl, že za období od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2020 bylo nájemné řádně uhrazeno a žalovaná neprokázala jakékoli důvody, že by nájemné nebylo hrazeno kvůli pandemii (v souvislosti se zákonem č. 209/2020 Sb.). Žalobce tak požadoval po žalované k zaplacení částku 42 000 Kč, a to nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy. Dále soud k důkazu provedl předžalobní výzvu z 6. 10. 2020 včetně potvrzení o odeslání z 6. 10. 2020, ze které vzal za své, že totožnou výzvu jako shora žalobce zaslal rovněž provozovatelem poštovních služeb, přičemž zásilka byla podána na poštu tohoto dne. Z emailové komunikace právního zástupce žalobce a žalované z [datum] až [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobce komunikoval s žalovanou ohledně žalované pohledávky již od 5. 8. 2020, přičemž žalovaná se k tomu vyjadřovala ve smyslu, že žalobce je chronický lhář a bude vůči němu činit právní kroky, mj. oznámení na policii a uplatnění způsobené újmy prostřednictvím soudu. K nájmu bytu či existenci žalované pohledávky se žalovaná v rámci této komunikace žádným způsobem nevyjádřila. K důkazu soud ještě provedl výpis z insolvenčního rejstříku žalované na č. listu 33, ze kterého zjistil, že u Krajského soudu v Praze je aktuálně vedeno insolvenční řízení žalované pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], insolvenční návrh byl podán dne [datum], dne [datum] (stejného dne v právní moci) bylo rozhodnuto o úpadku žalované s řešením úpadku oddlužením, kdy konec lhůty pro přihlášení pohledávek věřitelů nastal dne [datum]. Rozhodnutím ze dne [datum] (s právní mocí stejného dne) pak bylo rozhodnuto a schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční řízení žalované do dnešního dne trvá, přičemž pohledávka žalobce přihláškou uplatněna nebyla.

7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Podle § 2202 odst. 1 o.z. lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

9. Podle § 2213 o.z. je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

10. Podle § 2236 odst. 1 o.z. se bytem rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.

11. Podle § 2251 odst. 1 o.z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

12. Soud se nejprve zabýval insolvenčními souvislostmi věci, když proti žalované je od [datum] vedeno insolvenční řízení. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vyplynulo, že úpadek je řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, předmětné usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V době uzavření Smlouvy i v době tvrzeného vzniku (splatnosti) pohledávek byla osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě žalovaná, a byla též oprávněna k uzavření Smlouvy (§ 409 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon). Žalobce pohledávku nemusel a ani nemohl uplatnit vůči insolvenčnímu správci či přihláškou v insolvenčním řízení. Byly tedy splněny podmínky k meritornímu projednání věci v tomto civilním řízení.

13. Na základě skutkových zjištění a jejich právního zhodnocení soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby. V prvé řadě soud posuzoval samotnou Smlouvu. Ačkoli vlastní text Smlouvy je značně zmatečný a v dílčích částech nejednoznačný, soud vzal v úvahu jednak to, že Smlouva byla uzavírána mezi právními laiky, a zejména to, že ohledně vymezení předmětu nájmu, sjednaného nájemného a dalších podstatných náležitostí nájemní Smlouvy nebylo mezi účastníky sporu. Žalovaná tyto okolnosti nesporovala ani v rámci předžalobní komunikace s právním zástupcem žalobce, ani ve svém odporu (vyjádření), relativní neplatnosti Smlouvy ani žádné její části se nedovolávala. Sporná ujednání Smlouvy byla aprobována též následným jednáním smluvních stran, což umožnilo jejich výklad vyjasnit ex post (§ 556 odst. 2 o.z.). Soud se zároveň řídil zákonnou zásadou, že právní jednání má být vždy hodnoceno spíše jako platné než neplatné (§ 574 o.z.). Proto bylo uzavřeno, že se jedná o platně sjednanou smlouvu o nájmu části bytu, na jejímž základě vznikla žalované povinnost platit žalobci nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně (v němž již byly zahrnuty veškeré další služby vč. médií).

14. Nejvýznamnější skutečností (pro rozhodnutí o tomto konkrétním žalobním návrhu), která mezi účastníky zůstala sporná, byla otázka (ne) uhrazení nájemného za období od 1. 4. 2021. Bylo na žalované, aby vyvrátila žalobní tvrzení žalobce, že předmět nájmu užívala (resp. že Smlouva trvala) od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2020, aniž by hradila sjednané nájemné. Žalovaná sice tvrdila, že byt opustila již 15. 6. 2020 a do té doby nájemné uhradila, avšak k prokázání těchto tvrzení neoznačila naprosto žádný důkaz (byť třeba jen svůj účastnický výslech). Soud měl proto v úmyslu žalovanou na ústním jednání podrobně vyzvat k doplnění tvrzení a zejm. důkazních návrhů dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Tím, že se na jednání bez omluvy nedostavila, se však žalovaná o beneficium dané výzvy sama připravila. Soud navíc zhodnotil též to, že v rámci předžalobní komunikace žalovaná sice nešetřila výtkami vůči žalobci, avšak v žádném z předložených e-mailů neuváděla, že by nájem skončil dříve než 30. 6. 2020 nebo že by nájemné od 1. 4. 2021 řádně uhradila. Ke stěžejní části své procesní obrany tak žalovaná neunesla důkazní břemeno, a soudu nezbylo, než vyjít z tvrzení žalobce (když negativní skutečnosti se neprokazují, a žalobce tak důkazní břemeno v tomto směru netížilo). Obdobně soud nemohl žalovanou vyzvat k doplnění tvrzení a zejm. důkazních návrhů k jejímu povšechnému tvrzení, že jí žalobce po část doby nájmu znemožnil užívat plnohodnotně zařízení bytu (ostatně že by po žalobci kdy uplatnila nárok na slevu z nájemného žalovaná ani netvrdila). Proto soud vyšel z žalobních tvrzení žalobce, že žalovaná byt na základě Smlouvy užívala - resp. měla pronajatý - (též) od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2020 a sjednané nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně za toto období neuhradila.

15. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. v plném rozsahu vyhověl, přičemž co do splatnosti jednotlivých částek měsíčního nájemného vyšel (při absenci smluvního ujednání) z dispozitivního ustanovení § 2251 o.z. Tím se pak řídil též zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), na který žalobci soud přiznal nárok vždy od 6. dne kalendářního měsíce.

16. Výrokem II. soud rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení, a to dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci samé zcela úspěšný. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 680 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kdy odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) činí 2 780 Kč. Právní zástupce žalobce v řízení učinil 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1, 2 a.t. s nárokem na odměnu ve výši celkem 3,5 násobku základní sazby, odměna tak činí 9 730 Kč. Spolu se čtyřmi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a 21% DPH náklady zastoupení činí 13 225,30 Kč. Včetně soudního poplatku proto soud žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 905,30 Kč, a to v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce.

17. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.