27 C 263/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 700 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 24 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 7. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 16. 9. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 7. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 988 Kč a náhrady nákladů řízení, vyčíslených rovněž na 988 Kč (ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 988 Kč vzala žalobkyně před zahájením jednání ve věci samé žalobu částečně zpět a řízení bylo v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno samostatným usnesením). Žalobkyně uvedla, že v lednu 2022 navázala se žalovanou spolupráci, jejímž obsahem bylo poskytování marketingových služeb, spojených s provozem vinárny [příjmení] [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa]. Písmenná smlouva nebyla uzavřena, spolupráce byla neformální, na základě ústních dohod, a do července 2022 probíhala bezproblémově. Dne 30. 6. 2022 žalobkyně vystavila fakturu č. 2022, s datem splatnosti 10. 7. 2022, na částku 44 700 Kč, za služby poskytnuté v červnu 2022. Ačkoli žalobkyně poskytla služby řádně a včas, žalovaná na fakturu uhradila pouze 20 000 Kč, dne 25. 7. 2022. Zbývající částku 24 700 Kč žalovaná nezaplatila ani na předžalobní výzvu ze dne 9. 8. 2022.

2. Ve vyjádření k žalobě, doručeném dne 28. 9. 2022, žalovaná zejména namítla, že žalobkyně neposkytovala služby na základě neformální domluvy, nýbrž na základě písemné smlouvy ze dne 20. 12. 2022 (správně 2021, pozn. soudu). Ta byla uzavřena mezi žalobkyní a společností Y Europe C& M Centre s.r.o., [IČO], jež později změnila název na Kairos Europe Consulting s.r.o. (dále též jen„ společnost Ka“) Na základě této smlouvy se společností Ka (dále též jen„ Smlouva“) měla žalobkyně dodávat marketingové služby žalované, jakožto„ dceřiné společnosti“ společnosti Ka. Vystavená faktura má chyby a nedostatky, neboť neodpovídá ujednáním čl. 3 Smlouvy. Dle Smlouvy měla být splatnost faktury 14 dní, a vystavena měla být až po schválení výkazu poskytnutých služeb, jenž měl být její přílohou. Její přílohou byl však pouze výkaz neschválený, v němž jsou červenou barvou označeny služby nejasné či neobjednané.

3. V replice ze dne 7. 11. 2022 žalobkyně uvedla, že smluvní vztah se společností Ka, popsaný žalovanou, nijak nepopírá. Žalovaná a společnost Ka jsou personálně propojené, resp. mají stejné personální obsazení. Žalobkyně jak se žalovanou, tak se společností Ka jednala prostřednictvím pana [příjmení] [jméno], jenž je prokuristou v obou společnostech. Proto bylo žalobkyni nezřídka prokuristou sděleno, aby faktury za poskytnuté služby vystavovala na účet žalované; tak tomu bylo i v případě předmětné faktury ze dne 30. 6. 2022. Žalovaná po obdržení předmětné faktury úmyslně protahovala její úhradu, ačkoli neprojevila žádný nesouhlas co do důvodu či výše fakturace. Po mnoha urgencích byla faktura částečně uhrazena dne 25. 7. 2022 co do částky 20 000 Kč. Žalobkyně má žalobou uplatněný nárok za důvodný i za situace, kdy absentuje písemná smlouva mezi ní a žalovanou; ostatně žalovaná se nadále nijak nevymezuje proti oprávněnosti uplatnění nároku právě vůči ní, stejně, jako proti vystavení faktury právě vůči ní. Rovněž ve vyjádření k žalobě se žalovaná odvolávala pouze na údajné nedostatky faktury, které jsou navíc ryze formálního charakteru. Nárok na zaplacení odměny vznikl žalobkyni již řádným vykonáním a poskytnutím služby, dle čl. 3 Smlouvy. Způsob a postup pro vyplacení odměny je dále specifikován v čl. 3 a násl. Smlouvy, ale jejich nedodržení nekrátí nárok odměny za zaplacení. Nárok na plnění je založen již Smlouvou, na základě § 1721 a § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“), resp. žalobkyní řádně poskytnutým plněním, a nemůže záviset na formálních nedostatcích faktury. Ty navíc žalovaná ani společnost Ka doposud nenamítaly. Žalovaná navíc svůj závazek uznala v plném rozsahu dle § 2054 odst. 2 o.z., a to částečnou úhradou dne 25. 7. 2022, když ze vzájemné komunikace vyplývá, že žalovaná měla v úmyslu uhradit dluh z předmětné faktury i ve zbývajícím rozsahu.

4. Na ústním jednání dne 2. 6. 2023 již žalovaná konkrétně namítla nedostatek své pasivní věcné legitimace. Co se týká vzájemné mobilní komunikace, pak tuto skutečně vedl se žalobkyní prokurista žalované (a společnosti Ka), nevztahovala se však k pohledávce žalobkyně za žalovanou. Společnost Kairos měla od března do prosince 2022 finanční problémy z důvodu pochybení„ finančního útvaru“ (státního orgánu), neměla k dispozici finanční prostředky. Žalovaná proto společnosti Ka půjčila částku 20 000 Kč na úhradu dluhu vůči žalobkyni, platbu žalobkyni provedla přímo žalovaná ze svého účtu. Dále žalovaná uvedla, že v období červenec, srpen 2022 neměla žalovaná s příslušným projektem - tedy s provozováním vinného baru na adrese [adresa], tento podnik patřil společnosti Ka a do správy žalované přišel až od 1. 8. 2022. Soud žalobkyni vyzval dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aby doplnila skutková tvrzení (a k jejich prokázání označila důkazy) ke specifikaci právního důvodu, z něhož vznikla žalobou uplatněná pohledávka. Má-li být tvrzeným právním důvodem vzniku pohledávky písemná smlouva ze dne 20. 12. 2021 (uzavřená žalobkyní se společností Ka), jak žalobkyně připustila ve své replice, čím je založena pasivní legitimace žalované, nebyla-li smluvní stranou. Má-li naopak tvrzeným právním důvodem vzniku pohledávky být ústní smlouva s žalovanou (jak bylo tvrzeno v žalobě), tak kdy, kde a kým byla uzavřena, a zejména, jaký byl její obsah, tedy konkrétní sjednaná práva a povinnosti. Soud zároveň žalobkyni poučil o možných důsledcích neunesení břemene tvrzení, popř. břemene důkazního. Žalobkyně na poskytnutou výzvu uvedla, že odkazuje na písemnou smlouvu ze dne 20. 12. 2021 a na svou repliku, v níž byl způsob spolupráce popsán, a z níž vyplývá, že žalobkyně na žalovanou fakturovala dle pokynů prokuristy. K prokázání opětovně odkázala na vzájemnou mobilní komunikaci. Dále žalobkyně připomněla, že faktura nebyla nikdy sporována, že se ji žalovaná zavázala uhradit a že v této souvislosti částečnou úhradou svůj dluh vůči žalobkyni uznala.

5. Soud provedl všechny důkazy, jež byly v řízení účastníky navrženy. Ze Smlouvy o poskytování služeb ze dne 20. 12. 2021 („ Smlouva“) soud zejména zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností Y Europe E& M Centre s.r.o., [IČO] jako Klientem a žalobkyní jako Poradcem. Poradce se zavázal poskytovat pro Klienta služby v oblasti marketingu, konkrétně v podoblasti gastronomie, organizace eventů, včetně odborného poradenství a konzultací v této oblasti, jako i další činnosti dle požadavků či pokynů Klienta, a Klient se zavázal za poskytnuté služby platit Poradci odměnu dle dalších článků Smlouvy. Dle čl. 3 a 3.2 Smlouvy je odměna fakticky 350 Kč na hodinu, dle čl. 3 mohla být ujednána též tzv. odměna za akci, jejíž výše záleží na ad hoc dohodě stran. Dle čl. 3 Smlouvy je odměna splatná do 14 dnů od doručení faktury Klientovi. Přílohou faktury bude vždy Klientem schválený výkaz poskytnutých služeb za daný kalendářní měsíc. Klient je oprávněn fakturu Poradci vrátit, pokud nebude mít zákonné náležitosti, bude vystavena v rozporu se Smlouvou nebo bude obsahovat nesprávné údaje. V takovém případě se hledí na fakturu jako na nevystavenou, a splatnost počne běžet znovu od doručení opravené faktury. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Za Klienta byla Smlouva podepsána panem [příjmení] [jméno] jakožto prokuristou. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku (zajištěn soudem dle § 120 odst. 2 o.s.ř.) soud ověřil nesporná tvrzení stran, že společnost Y Europe E& M Centre s.r.o. změnila (ke dni 13. 1. 2022) obchodní firmu na Kairos Europe Consulting s.r.o. Prokuristou žalované i společnosti Ka je p. [příjmení] [jméno]. V obou společnostech je jednatelem [příjmení] [jméno], který je také jediným společníkem žalované. Druhým jednatelem společnosti Ka je její jediný společník [příjmení] [jméno]. Žalovaná a společnost Ka jsou tedy úzce personálně propojené, jak ostatně shodně tvrdili oba účastníci. Z faktury č. 2022 ze dne 30. 6. 2022 (jež byla žalobkyní založena ve dvou podobách o stejném obsahu) soud zjistil, že žalobkyně žalované vyfakturovala celkem částku 44 700 Kč, splatnou převodem do 10. 7. 2022 pod variabilním symbolem 2022. Dílčí fakturované částky jsou 42 000 Kč (120x350 měrných jednotek) za„ Tvorbu prezentace pro marketinkove učely“, a 2 700 Kč (10,8x250 měrných jednotek) za„ Vypomoc plac“. Přílohou faktury byla listina„ Seznam provedených činnosti“, obsahující denní rozklad poskytnutých služeb za červen 2022, v součtu dob trvání 120. Některé činnosti jsou zvýrazněny červeně, některé další modře. Z popisu činností nelze zjistit, komu byly poskytnuty či kterého konkrétního projektu se týkaly. Ze screenshotu mobilní komunikace, datovaného 22. 7. (žalobkyně potvrdila, že jde o rok 2022, což žalovaná nijak nezpochybňovala), soud zjistil, že osoba označená jako [příjmení] [jméno] (oba účastníci potvrdili, že šlo o p. [příjmení] [jméno]) psala žalobkyni:„ Byl jsem bance osobne a žádal jsem 20.000expresne“,„ Zbytek o víkendu. Měj trpělivost ještě chvilki“,„ Jinak napíšu mail během víkend u až se sednu k PC s klidem“. Na což žalobkyně reagovala:„ Děkuji, budu doufat že to přijde.“ Ze zbývající části komunikace soud ničeho podstatného nezjistil. Z Oznámení o provedení příkazu k úhradě soud zjistil, že žalobkyni byla dne 25. 7. 2022 připsána na účet platba 20 000 Kč z účtu žalované. Platba nebyla identifikována žádným variabilním symbolem ani zprávou pro příjemce. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 24 700 Kč do 7 dnů od doručení, bankovním převodem pod variabilním symbolem 2022. Pohledávka v původní výši 44 700 Kč měla vzniknout na základě služeb, jež žalobkyně žalované řádně a včas poskytla v průběhu června 2022. Za tyto byla vystavena faktura č. 2022 ze dne 30. 6. 2022, splatná 10. 7. 2022, z níž žalovaná uhradila přes opakované výzvy pouze 20 000 Kč. Dle doručenky datové zprávy byla výzva žalované doručena dne 9. 8. 2022. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 2. 6. 2023 (zajištěn soudem dle § 120 odst. 2 o.s.ř.) soud zjistil, že žalovaná měla na předmětné adrese [adresa], zapsanou provozovnu až od 1. 8. 2022.

6. Dle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Dle § 1746 odst. 2 o.z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 1759 o.z., smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně. Dle § 1935 o.z., plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám. Dle § 1936 odst. 1 o.z., věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. Dle § 2053 o.z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 2054 odst. 2 o.z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

7. Provedené důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř., přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

8. Stěžejním bodem řízení bylo posouzení otázky pasivní věcné legitimace žalované, v přímém spojení s otázkou, na základě jakého konkrétního právního titulu žalobkyně svou pohledávku uplatňuje. Tyto pochybnosti panovaly od okamžiku, kdy se žalovaná poprvé k žalobě vyjádřila, a byly dále posíleny obsahově nejednoznačnou replikou žalobkyně. Žalobkyně na výzvu soudu dle § 118a o.s.ř., ke specifikaci právního titulu vzniku pohledávky, jednoznačně odkázala na Smlouvu (písemná smlouva ze dne 20. 12. 2021, uzavřená žalobkyní se společností Ka); s původním tvrzeným právním titulem (ústní smlouva mezi žalobkyní a žalovanou) již nadále neoperovala. Na výzvu soudu dle § 118a o.s.ř., aby – pro případ Smlouvy jakožto právního titulu pro vznik pohledávky – doplnila skutková tvrzení k pasivní legitimaci žalované (jež nebyla smluvní stranou Smlouvy), žalobkyně toliko odkázala na svou repliku ze dne 7. 11. 2022. Podle ní měla být pasivní legitimace žalované založena tím, že žalobkyně byla prokuristou (společným pro žalovanou i společnost Ka) instruována, aby některé faktury (vč. předmětné faktury z 30. 6. 2022) vystavovala na žalovanou namísto na smluvního partnera, společnost Ka. Žalovaná dle žalobkyně vystavenou fakturu ani pohledávku nesporovala, naopak se ji v rámci mobilní komunikace zavázala uhradit, a dluh následně částečnou úhradou dne 25. 7. 2022 též uznala ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z.

9. Z takto vyjasněných a konkretizovaných skutkových tvrzení žalobkyně jednoznačně vyplývá, že předmětné plnění poskytovala právě a jen na základě Smlouvy, jejíž stranami byla toliko žalobkyně a společnost Ka - nikoli žalovaná. Žalobkyně tedy měla služby dle Smlouvy poskytovat na pokyn společnosti Ka, a společnost Ka byla zavázána jí za to hradit smluvní odměnu. I pokud by tak žalobkyně dle Smlouvy poskytovala služby na pokyn společnosti Ka nikoli přímo ve prospěch této společnosti, nýbrž ve prospěch žalované jakožto konečného beneficienta (což ostatně v případě koncernů – kterýžto žalovaná a společnost Ka bezpochyby tvoří – je postup nikterak neobvyklý), nic to nemění na dvoustranné povaze Smlouvy a na povinnosti (pouze) společnosti Ka za takto poskytnuté služby zaplatit odměnu žalobkyni. Ostatně ani Smlouva ve svých ustanoveních nijak (přímo či nepřímo) předmět plnění neomezovala na Klienta jako jediného potenciálního konečného beneficienta (čl. 1 -„ …i další činnosti dle požadavků či pokynů Klienta…“). Žalobkyně pak ani netvrdila, že by došlo k postoupení Smlouvy ze společnosti Ka na žalovanou, či že by se žalovaná jakýmkoli jiným způsobem do smluvního vztahu žalobkyně a společnosti Ka zapojila (převzetí dluhu, přistoupení k dluhu, ručení…). Okolnost, že žalobkyně vystavila fakturu na jméno žalované, je právně irelevantní, stejně, jako motivace, pro níž tak učinila (“ pokyn“ prokuristy). Faktura je pouhým účetním/daňovým dokladem, jenž nemůže ovlivnit obsah, natož strany smluvního závazku. Vystavuje ji podnikatel jednostranným jednáním, a v tomto nemůže být závazně ovlivněn jakýmkoli pokynem druhé smluvní strany či dokonce třetí osoby. Za situace, kdy žalobkyně jednoznačně uvedla, že plnění poskytovala právě na základě Smlouvy, postupovala nesprávně již v tom, že vystavila fakturu na jiný subjekt, u něhož musela vědět, že není stranou Smlouvy a že jí ze Smlouvy ničeho nedluží (nemůže dlužit). V primárním závazku tedy žalovaná nefiguruje v pozici dlužníka, není tak ani pasivně věcně legitimovaná v řízení o zaplacení dluhu z tohoto primárního závazku.

10. S právě uvedeným pak úzce souvisí otázka uznání dluhu. To ve smyslu §§ 2053, 2054 o.z. představuje (toliko) vyvratitelnou právní domněnku. Důsledkem uznání dluhu není jeho nespornost či nezpochybnitelnost, nýbrž pouze přenesení důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Důkazní břemeno následuje břemeno tvrzení, a vyplývá-li tedy nedůvodnost určitého nároku již ze skutkových tvrzení, není třeba k němu provádět dokazování. Proto i uplatní-li žalobce nárok, u něhož se dovolává uznání dluhu žalovaného, avšak z vlastních skutkových tvrzení žalobce plyne nedůvodnost nároku, navzdory přenesení důkazního břemene není tímto břemenem žalovaný fakticky zatížen, neboť žalobce nemůže být v řízení úspěšný bez dalšího. Toto je právě případ zdejší žalobkyně. Pokud sama upřesnila skutková tvrzení tak, jak je výše uvedeno, tedy že žalovaná má dlužit z titulu Smlouvy, jejíž však není smluvní stranou a žádným způsobem na ni dluh nepřešel, nebyl postoupen ani k němu nepřistoupila, bylo by i případné uznání dluhu žalovanou irelevantní, neboť ze skutkových tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaná dlužníkem nebyla a není. Z provedeného dokazování navíc tvrzené uznání nevyplývá. Co se týká mobilní komunikace ze dne 22. 7. 2022, pak v ní není nijak zachyceno, že by se p. [jméno] vyjadřoval z pozice prokuristy žalované (a ne např. z pozice prokuristy společnosti Ka). Z obsahu dosti nekonkrétní komunikace navíc není zcela patrné, že se týkala právě předmětné pohledávky, popř. předmětné faktury. Žalovaná ostatně toto výslovně zpochybnila, na což žalobkyně již dále nereagovala. Z potvrzení o přijaté platbě pak sice vyplývá, že částka 20 000 Kč byla žalobkyni připsána z účtu žalované, platba však nebyla identifikována variabilním symbolem, požadovaným předmětnou fakturou, a neobsahuje ani žádnou zprávu pro příjemce, a není možné bez dalšího dovodit, že se jednalo právě o platbu na předmětnou pohledávku, popř. předmětnou fakturu. Žalovaná navíc výslovně uvedla, že se jednalo o platbu žalobkyni nikoli na úhradu dluhu žalované, nýbrž na úhradu dluhu společnosti Ka (která dluh plnila toliko prostřednictvím žalované, resp. jejího účtu, na základě smlouvy o půjčce mezi společností Ka a žalovanou), na což žalobkyně již dále nereagovala. Popsaný postup opět není (obzvláště v koncernových vztazích) ničím neobvyklým, a poskytnutí plnění za druhého právní řád výslovně upravuje (§ 1935 a násl. o.z.), a v § 1936 odst. 1 o.z. konstruuje dokonce povinnost věřitele takové plnění přijmout. Těmto závěrům konečně odpovídá - žalobkyní opět nijak nezpochybněné - tvrzení žalované, podpořené též důkazně (výpis z živnostenského rejstříku) že tato neměla s provozem předmětného vinného baru na adrese [adresa] (pohledávka přitom měla vzniknout za červen 2022). Za dané situace by nebyly naplněny podmínky § 2054 o.z., když jednak není zřejmé, kdo plnil, resp. pokud fakticky plnila žalovaná, že tak činila v pozici hmotněprávního dlužníka, a dále, když z okolností nelze jednoznačně usoudit, že (i kdyby snad plnila žalovaná v pozici hmotněprávního dlužníka) tímto plněním uznala i zbytek dluhu, když nebylo zjištěno, že bylo placeno právě na předmětnou fakturu.

11. Soud tak má za prokázané, že (potenciálním) dlužníkem žalobkyně ohledně předmětné pohledávky (by) byla pouze společnost Ka, a naopak žalovaná ohledně této pohledávky dlužníkem žalobkyně není a nebyla. Nadbytečným se proto stalo případné zkoumání otázek zda, komu, jaké a v jaké kvalitě žalobkyně služby dle Smlouvy (ne) poskytla, či zda, kým a proč byl (ne) schválen její výkaz poskytnutých služeb. Jelikož žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimována, soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla sice ve věci plně procesně úspěšná, a žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly, resp. uvedla, že ničeho nahradit nežádá.