27 C 297/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 443 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 497 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 143 Kč.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 12 300 Kč kapitalizovaného za období od 2. 2. 2019 do 20. 2. 2019 částkou ve výši 65,71 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 300 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 300 Kč kapitalizovaným za období od 21. 2. 2019 do 10. 8. 2020 částkou 1 757,81 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 300 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 168 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně podala dne 27. 5. 2021 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 18 443 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], dále jen původní věřitel) s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 12 300 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala původnímu věřiteli vrátit poskytnutou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, dohromady ve výši 14 697 Kč. Dle smluvního ujednání byla celková dlužná splátka splatná dne 1. 2. 2019 Smlouva samotná pak byla uzavřena prostřednictvím internetového portálu původního věřitele – [webová adresa]. Při dokončení žádosti o úvěr byly žalované poskytnuty veškeré informace o půjčce, následně původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované (prostřednictvím nahlížení do rozličných registrů), a když nezjistil v bonitě žalované žádné překážky, úvěr poskytl na účet žalované verifikovaný smluvně aprobovaným postupem. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas, když do data splatnosti neuhradila ničeho a se zaplacením úvěru se ocitla v prodlení. V důsledku tohoto prodlení pak byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny a rovněž měla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Tato smluvní pokuta vyplývá ze smlouvy o úvěru, přičemž žalobkyně požadovala smluvní pokutu z nesplacené jistiny ve výši 12 300 Kč, a to za období od 2. 2. 2019 (prvního dne prodlení) do 15. 6. 2020, tedy v celkové částce 6 143 Kč. Předmětné pohledávka byla na základě smlouvy ze dne 19. 8. 2020, s účinností ke dni 28. 8. 2020, postoupena původním věřitelem na současnou žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 8. 9. 2020. Uplatněný nárok tak dle žalobkyně tvoří nesplacená jistina ve výši 12 300 Kč, nesplacený úrok ve výši 2 397 Kč, smluvní pokuta ve výši 6 143 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů upomínání ve výši 100 Kč (představující náklady dvou upomínek po 50 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 823,52 Kč za období od 2. 2. 2019 do 10. 8. 2020 z částky jistiny 12 300 Kč a zákonný úrok z prodlení od 29. 8. 2020 z částky jistiny 12 300 Kč. Žalobkyně ještě dodala, že v rámci petitu jsou uvedeny dohromady náklady spojené s upomínáním (100 Kč) a nesplacený úrok (2 397 Kč), jakožto kapitalizovaný úrok, a to z omezujících důvodů žalobního formuláře. Závěrem žalobkyně zkonstatovala, že žalovaná na uvedené částky neuhradila ničeho, přestože byla dne [datum] předžalobně upomenuta.

2. Usnesením ze dne 12. 8. 2021, č.j. 27 C 297/2021-17 zdejší soud žalobkyni vyzval k doplnění žaloby, a to k odstranění rozporů ohledně žalobního titulu, dále k prověření úvěruschopnosti žalované a zároveň ji poučil o svém právním názoru, kdy daný právní vztah může být posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a zároveň žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, kdy a jak byla žalovaná vyzvána k vrácení jistiny úvěru, resp. kdy se částka 12 300 Kč stala splatnou tak, aby bylo možné určit počátek případného prodlení. Podáním ze dne 1. 9. 2021 vzala žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu svou žalobu částečně zpět co do částky 8 640 Kč představující jednak kapitalizovaný úrok ve výši 2 497 Kč (jakožto příslušenství) a jednak smluvní pokutu ve výši 6 143 Kč, s odůvodněním, že nedisponuje dokumenty k prokázání ověření bonity žalované. Žalovaný nárok se tak dle této modifikace žalobního návrhu skládal z dlužné jistiny ve výši 12 300 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny od 29. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 2. 2. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši 1 823,52 Kč a nákladů řízení. Žalobkyně dále doplnila svá tvrzení k žalobnímu titulu, kdy původní smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou skutečně uzavřena dne 30. 9. 2018, nicméně na základě této smlouvy byly poskytnuty prostředky pouze ve výši 3 000 Kč, s datem splatnosti do 31. 10. 2018, následně bylo uzavřeno 6 dodatků, na základě kterých žalovaná načerpala celou předmětnou jistinu (12 300 Kč) a dále byly takto uzavřeny ještě 2 dodatky, kterými byla prodloužena splatnost úvěru postupně až do 1. 2. 2019. Jelikož žalovaná ani poté ničeho neuhradila, byla dne 15. 2. 2019 a dne 4. 3. 2019 vyzvána k úhradě dlužné částky původním věřitelem.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů tak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalovaná dne [datum] uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen smlouva), ve které se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 3 000 Kč na verifikovaný bankovní účet (smlouva). K verifikační platbě došlo dne [datum], když žalovaná svůj účet verifikovala zasláním 1 Kč na účet původního věřitele, kdy na tento účet byla žalované následně dne 1. 10. 2018 zaslána částka úvěru 3 000 Kč (smlouva, výpis z účtu původního věřitele vedeného u [právnická osoba]). Mezi původním věřitelem a žalovanou byly následně uzavřeny ke shora uvedené smlouvě dodatky za účelem poskytnutí dodatečného úvěru, a to: 1) Dodatek [číslo] ze dne 3. 10. 2018 na zvýšení jistiny úvěru na 5 000 Kč, kdy dodatečné 2 000 Kč žalovaná načerpala stejného dne, 2) Dodatek [číslo] ze dne [datum] na zvýšení jistiny úvěru na 6 000 Kč, kdy dodatečných 1 000 Kč žalovaná načerpala dne 8. 10. 2018, 3) Dodatek [číslo] ze dne [datum] na zvýšení jistiny úvěru na 9 000 Kč, kdy dodatečné 3 000 Kč žalovaná načerpala dne. 22. 10. 2018, 4) Dodatek [číslo] ze dne 23. 10. 2018 na zvýšení jistiny úvěru na 10 000 Kč, kdy dodatečných 1 000 Kč žalovaná načerpala stejného dne, 5) Dodatek [číslo] ze dne 25. 10. 2018 na zvýšení jistiny úvěru na 12 000 Kč, kdy dodatečné 2 000 Kč žalovaná načerpala stejného dne, 6) Dodatek [číslo] ze dne 26. 10. 2018 na zvýšení jistiny úvěru na 12 300 Kč, kdy dodatečných 300 Kč žalovaná načerpala stejného dne (uvedené dodatky ve spojení s výpisem z účtu původního věřitele). Celková úvěrovaná částka tak činila 12 300 Kč, celkový úrok 2 397 Kč a žalovaná tak byla povinna vrátit částku v celkové výši 14 697 Kč do 31. 10. 2018 (souhrn smlouvy). Dodatkem [číslo] uzavřeným dne [datum] si žalovaná s původním věřitelem ujednala prodloužení splatnosti do 2. 1. 2019 a dodatkem uzavřeným dne [datum] byla splatnost prodloužena opětovně, a to do 1. 2. 2019 (předmětné dodatky). Kontraktační proces mezi původním věřitelem a žalovanou, včetně vzdáleného elektronického sjednání úvěru prostřednictvím On-line registrace, byl proveden dle Obchodních podmínek původního věřitele (čl. 10 obchodních podmínek původního věřitele, dále jen OP). V případě porušení smluvních povinností byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a rovněž paušální poplatky spojené s upomínáním, mj. poplatek 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku (smlouva). Původní věřitel upomenul žalovanou o úhradu částky úvěru s příslušenstvím, celkem ve výši 15 389 Kč, kterou měla žalovaná uhradit ihned. Výzva byla ze strany původního věřitele učiněna opakovaně dne 4. 3. 2019, ohledně částky 15 593 Kč, rovněž k uhrazení ihned (upomínka ze dne 15. 2. 2019, opakovaná výzva k úhradě ze dne 4. 3. 2019). Původní věřitel postoupil současné žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou na základě smlouvy ze dne [datum], kdy k postoupení došlo ke dni 28. 8. 2020 zaplacením sjednané ceny (dohoda o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o přijetí platby ze dne [datum]). Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem původního věřitele ze dne [datum], ve kterém byla žalovaná rovněž vyzvána k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací arch). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované dne 5. 5. 2021 předžalobní výzvu datovanou dnem 3. 5. 2021, kde žalovanou vyzýval k zaplacení částky 20 940 Kč s příslušenstvím. Požadované plnění měla žalovaná uhradit nejpozději do 12. 5. 2021 (předžalobní upomínka ze dne 3. 5. 2021, podací arch).

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o převážné důvodnosti žaloby (v rozsahu po částečném zpětvzetí). Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyně se po žalované, žalobou ze dne 27. 5. 2021, domáhala zaplacení pohledávky, jejíž vznik (a smluvně-závazkovou povahu) shledávala v úvěrové smlouvě a jejím porušení ze strany žalované. Po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 1. 9. 2021 žalobkyně nárok omezila na„ jistinu“ ve výši 12 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 2. 2. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši 1 823,52 Kč a náhradu nákladů řízení. K jiné dispozici se žalobou nicméně nedošlo, a to ani z hlediska změny tvrzeného právního důvodu vzniku pohledávky.

7. Žalobkyně v řízení (ani po poučení ze strany soudu) netvrdila ani neprokazovala, že by původní věřitel v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované (resp. žalobkyně ve svém podání z 1. 9. 2021 výslovně uvedla, že potřebnými dokumenty nedisponuje, a zároveň neoznačila žádný důkaz k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované).

8. S ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 pak soud aplikoval ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru na projednávanou věc tak, že dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.), tedy přesto, že žalovaná námitku neplatnosti vůbec nevznesla. V souladu s poučením, poskytnutým žalobkyni analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě, pak soud dospěl k tomu, že žalobou uplatněný nárok je na místě posoudit dle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Právním hodnocením žalobce není soud v řízení vázán, a jsou-li skutková tvrzení (popř. důkazní situace) dostatečná pro řádné posouzení nároku, soud ve věci rozhodne na základě vlastního právního hodnocení.

9. Pro úplnost soud podotýká, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru v této věci nepovažuje ani za samostatný právní důvod vzniku nároku na vrácení„ jistiny“ spotřebitelského úvěru, ani za speciální úpravu lhůty pro její vrácení. Dle názoru soudu se tímto ustanovením výše uvedený rozsudek Soudního dvora Evropské unie nezabýval takovým způsobem, aby jeho závěry bylo možno aplikovat při výkladu českého práva. Druhá věta předmětného ustanovení zcela zjevně směřuje právě na situaci, předvídanou původně zákonodárcem, tedy že dlužník se (relativní) neplatnosti (včas) aktivně dovolává. Na případy, kdy soud z úřední povinnosti, v souladu s eurokonformním výkladem dospěje k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, je dle názoru soudu třeba aplikovat obecná ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak již bylo uvedeno výše.

10. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s § 1958 odst. 2 o.z.„ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy věřitel dlužníka vyzve ke splnění. Žalobkyně (po poučení poskytnutém soudem analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě) doplnila skutková tvrzení a důkazy pro posouzení okamžiku splatnosti„ jistiny“ 12 300 Kč jakožto bezdůvodného obohacení (a tedy i vzniku prodlení žalované), když předložila upomínky původního věřitele ze dne 15. 2. 2019 a dne 4. 3. 2019, kterými tento vyzval žalovanou ke splnění jejích povinností, a to„ ihned“. Dle § 1959 písm. e) o.z., pakliže z ustálené praxe stran či ze zvyklostí neplyne něco jiného, rozumí se časem plnění stanoveným„ ihned“, doba do pěti dnů. S ohledem na skutečnost, že jiná praxe ani zvyklosti nebyly účastníky tvrzeny, ani prokazovány, soud vyšel ohledně splatnosti ze shora uvedeného ustanovení. Soud tedy považuje původním věřitelem stanovenou lhůtu za odpovídající plnění„ bez zbytečného odkladu“, den 20. 2. 2019 tak vzal za datum splatnosti a den 21. 2. 2019 za den vzniku prodlení. Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že původní věřitel vyzýval k úhradě závazků z úvěrové smlouvy a nikoli bezdůvodného obohacení není jakkoli významná za situace, kdy z výzvy je dostatečně určitě možno shledat shodnost skutkové stránky nároku. Soud nad rámec výše uvedeného dodává, že žalobkyně i přes výše uvedené v rámci svého podání ze dne 1. 9. 2021 setrvala na svém právním názoru o smluvně-závazkové povaze nároku, a splatnost (vč. vzniku prodlení) nadále dovozovala dle úvěrové smlouvy na den 1. 2. 2019 (s prodlením od 2. 2. 2019), přičemž s tímto názorem se soud neztotožnil, jak shora uvedeno.

11. Lze tak shrnout, že původní věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalované částku 12 300 Kč na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy, čímž na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2, § 2993 o.z.). Původní věřitel žalovanou vyzval k plnění, s účinky stanovení splatnosti na den 20. 2. 2019, a jelikož žalovaná na pohledávku včas ničeho neuhradila, dostala se dne 21. 2. 2019 do prodlení a žalobkyni vznikl nárok též na zákonný úrok z prodlení od uvedeného dne (§ 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Nárok byl následně postoupen na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], aktivní legitimace žalobkyně tedy vyplývá z ust. § 1879 a 1880 o.z.

12. Soud tedy nejprve rozhodl ve smyslu § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. o částečném zastavení řízení dle zpětvzetí žalobkyně ze dne 1. 9. 2021 co do částky žalovaného kapitalizovaného úroku (zahrnující jednak nesplacený úrok v částce 2 397 Kč a dále náklady upomínání v částce 100 Kč) ve výši 2 497 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 143 Kč (výrok I.). Ze shora uvedených důvodů dále soud rozhodl o částečném zamítnutí žaloby v části týkající se zákonného úroku z prodlení (9,75 % p.a., dle 2-týdenní repo sazby ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí vzniku prodlení, (§ 1970 o.z. spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 12 300 Kč kapitalizovaného za období od 2. 2. 2019 do 20. 2. 2019 částkou 65,71 Kč (výrok II.). Ve zbytku pak shledal soud žalobní nárok žalobkyně důvodným, jak shora uvedeno, a proto mu vyhověl (výrok III.).

13. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., přičemž bral do úvahy pouze částky, požadované v žalobě v „ kapitalizované“ podobě. Žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení co do celkové částky 8 640 Kč a neúspěšná ve věci byla co do částky 65,71 Kč, celkově pak byla„ neúspěšná“ v částce 8 705,71 Kč, úspěšná v částce 14 057,81 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná (po zaokrouhlení) co do 62 % a naopak byla neúspěšná co do části 38 % žalovaného nároku, za této situace tak má nárok na náhradu nákladů řízení dle poměru úspěchu ve věci, tedy ohledně 24 % svých nákladů řízení (po zaokrouhlení). Zaplacený soudní poplatek činil 800 Kč. Zástupce žalobkyně v řízení do podání žaloby učinil 3 úkony právní služby s celkovým nárokem na odměnu vč. paušálních náhrad 1 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2, odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, dál jen a.t.). Po podání žaloby učinil zástupce žalobkyně 1 úkon právní služby s nárokem na odměnu (částečné zpětvzetí z 1. 9. 2021). Při tarifní hodnotě 18 443 Kč činí odměna za tento úkon 1 860 Kč a paušální náhrada nákladů 300 Kč (§ 7 bod 5., § 13 odst. 3 a.t.). Při určení nákladů právního zastoupení tak soud vycházel z částky 3 360 Kč + 21% DPH, celkem 4 065,60 Kč. Nárok na náhradu 24 % z celkové částky nákladů řízení 4 865,60 Kč (včetně zaplaceného soudního poplatku) pak činí po zaokrouhlení 1 168 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

14. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.