27 C 31/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem Národní číslo , PSČ obec a číslo o určení výživného manželky

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně v období od 30. 7. 2019 do 31. 12. 2019 částkou 20 000 Kč měsíčně a v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 částkou 14 000 Kč měsíčně. Nedoplatek na výživném za období od 30. 7. 2019 do 31. 12. 2020 ve výši 137 149 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala placení výživného v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 v částce 6 000 Kč měsíčně a v období od 1. 1. 2021 do budoucna v částce 20 000 Kč měsíčně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 262 288,52 Kč, k rukám právní zástupkyně žalovaného, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 30. 7. 2019 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala určení výživného na (nerozvedenou) manželku. V rámci žaloby se vyjádřila v tom smyslu, že se žalovaným uzavřeli manželství v roce 2011, narodily se z něj dvě děti, nezl. [jméno] ([datum narození]) a nezl. [jméno] ([datum narození]) a toto manželství stále trvá, byť manželé žijí odděleně od února 2019. Žalovaný opustil společnou domácnost 8. 4. 2019 krátce poté, co se žalobkyně s dětmi vrátila z dvouměsíčního pracovního pobytu na Filipínách, přičemž si odnesl s sebou část vybavení domácnosti. Žalovaný si vzal s sebou rovněž společné auto, které žalobkyni odmítá poskytovat. V nově pronajatém bytě má žalovaný hradit nájemné ve výši 13 000 Kč měsíčně. Žalovaný t.č. hradí zálohy na energie ve společném domě ([adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], zapsáno na [list vlastnictví]) v údajné výši 5 300 Kč měsíčně, na údržbě domu se nicméně již nepodílí. Hypoteční úvěr na dům byl refinancován půjčkou od bratra žalovaného, žalovaný ji však od března 2019 nesplácí a zbývá dluh 760 000 Kč, úročený sankcemi při prodlení. V SJM se dále nachází bytová jednotka [číslo] (na adrese [ulice a číslo], která je postavena v domě na pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], zapsáno na [list vlastnictví]), přičemž žalovaný znemožňuje nakládání s tímto majetkem. Žalovaná je povoláním vědecká pracovnice, terénní zooložka, přičemž byla od roku 2012 do roku 2018 na rodičovské dovolené. Kromě toho je od roku 2009 koordinátorkou projektu [anonymizováno], přičemž z této činnosti má příležitostný příjem do 30 000 Kč ročně. Žalobkyně se i během rodičovské dovolené pracovně uplatňovala na DPP, na přání žalovaného nicméně zůstala od května 2017 jako žena v domácnosti. Poslední její příjem byl v roce 2018, a to doplacení dosud neuhrazené mzdy za rok 2017 ve výši 34 962 Kč. V současné době zaměstnání ve svém oboru nemá, z důvodů specifik tohoto oboru, přičemž začíná nově zkoušet provozování laktačního poradenství jako OSVČ. Žalobkyně nicméně uvedla, že od 10. 5. 2019 je v pracovní neschopnosti z důvodu úrazu a následné rehabilitace, přičemž vykonávání výdělečné činnosti musela odložit a je tak bez prostředků. Žalovaný pracuje v oboru IT pro jediného klienta, jako OSVČ, přičemž za rok 2018 vykazoval měsíční příjem ve výši 107 611 Kč, rovněž si uplatnil daňové zvýhodnění na manželku a děti, přičemž ovšem z těchto prostředků žalobkyni ničeho neposkytl. Od ledna 2019 hradil žalovaný pouze výživné na děti, ve výši 10 500 Kč do července 2019 a od července ve výši 8 200 Kč. Žalobkyně následně popsala svůj pohled na příčiny rozpadu vztahu a nevhodné chování žalovaného (agrese, ponižování atd.). Závěrem žalobkyně uvedla, že v době podání žaloby je její životní úroveň zřetelně nižší, dohoda se žalovaným možná není, a proto žádá o určení vyživovací povinnosti soud. Jako přiměřené výživné k dorovnání životní úrovně žalobkyně požadovala 20 000 Kč měsíčně ode dne podání žaloby do budoucna, splatné vždy do 5. dne v měsíci předem.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 23. 10. 2019 tak, že s žalobou nesouhlasil. Učinil nesporným tvrzení žalobkyně ohledně uzavření manželství, nezletilých dětí, a že od ukončení společné domácnosti v únoru 2019 hradil výživné na nezletilé ve výši 10 500 Kč a od 12. 6. 2019 v částce 8 200 Kč O úpravě poměrů k nezletilým dětem účastníků bylo nepravomocně rozhodnuto 18. 9. 2019 pod č.j. [číslo jednací]. Žalovaný podal dne 7. 3. 2019 návrh na rozvod, nicméně s ohledem na to, že dosud nebyly upraveny poměry nezletilých dětí účastníků, nebylo o tomto návrhu rozhodnuto. Žalovaný se dále vyjádřil k některým tvrzením žalované. Žalovaný uvedl, že se ze společné domácnosti odstěhoval po vleklých sporech do nájemního bytu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně]. Není pravdou, že by si odnesl vybavení bytu, jednalo se pouze o jeho osobní věci a nářadí. Nakládání s bytem v SJM ve [část obce] dle žalovaného neblokuje, naopak sehnal nájemníka, který od 9. 7. 2019 platí žalovanému nájemné ve výši 11 400 Kč, přičemž z této částky žalovaný umořuje náklady na předmětný byt ve výši 3 698 Kč a daň z příjmu ve výši 1 197 Kč, zbytek žalovaný používá na úhradu části nákladů svého bydlení. Žalovaný dále uvedl, že v době, kdy měla žalobkyně nohu v sádře, se žalovaný staral o společné děti a nabízel žalobkyni zajištění veškerých potřeb, což odmítla. Žalobkyně se dle žalovaného již delší dobu pohybuje bez berlí a ani není patrné, že by kulhala. Pořízení vozidla žalobkyni žalovaný nabízel, nicméně pouze v cenové relaci 40- 50 000 Kč kvůli finanční situaci rodiny, což žalobkyně odmítla. Žalovaný se dále obsáhle vyjádřil k výdělkovým poměrům a možnostem žalobkyně, kdy uvedl zejména následující. Žalobkyně je od roku 2009 vedoucí projektu [anonymizováno], který podniká vědeckou činnost na Filipínách, což žalovaný vždy podporoval. Žalovanému, jako členovi spolku, je známo, že účetnictví je do značné míry fiktivní, kdy on sám by měl být příjemcem 30 000 Kč ročně, což však není pravdou. Peníze jsou vypláceny z účtu spolku do pokladny a poté je hotově zřejmě vyplácí žalobkyně sama sobě a žalovaný se domnívá, že má takto příjem cca 9 500 Kč měsíčně. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobkyně po celou dobu manželství pokračovala ve své pracovní činnosti, a to přesto, že byla na mateřské dovolené a trvala na kojení dětí do pozdní doby (3 let věku). Takto získala na svůj vědecký projekt dne 12. 11. 2018 částku 12 500 USD, o jejich následném použití mu není nic známo. Žalovaný nikdy žalobkyni nebránil v zaměstnání, naopak toto podporoval, resp. na žalobkyni naléhal, ať si najde práci s odpovídajícím ohodnocením nebo ať je v domácnosti v plné míře. Žalobkyně dle žalovaného měla částečné úvazky u [jméno] [příjmení], později u [jméno] [obec] a poté se nechala zapsat na Úřad práce ČR a v opatrovnickém řízení vyšlo najevo, že nyní pracovní uplatnění nehledá, byť v [obec] lze nalézt pracovní uplatnění odpovídající její profesi. Dle žalovaného rovněž není pravdou, že by se žalobkyně tvrzenému laktačnímu poradenství věnovala nově, když se stala certifikovanou poradkyní [anonymizována dvě slova] již v červnu 2013 a této činnosti se tak již několik let intenzivně věnuje, provozovala ji již před vznikem živnostenského oprávnění dne 23. 9. 2019 a brala za tuto činnost„ peníze na ruku“. Žalobkyně rovněž v rámci svých aktivit založila cestovní agenturu [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno], nicméně dle informací žalovaného tato nepřinesla ekonomický prospěch, byť žalobkyně investovala do této činnosti značné množství času. V opatrovnickém řízení pak vyšlo najevo, že žalobkyně také vybrala úspory účastníků z doby manželství, v celkové výši 168 000 Kč, které poukázala na účet svého otce a ten je následně posílá žalobkyni zpět. Žalovaný je dle svých tvrzení OSVČ s průměrným hrubým příjmem za červenec až říjen 2019 ve výši 81 075 Kč, platba za sociální pojištění činí 8 745 Kč měsíčně, zdravotní pojištění 4 235 Kč měsíčně, záloha na daň z příjmu je 3 187 Kč měsíčně a náklady na podnikání cca 2 000 Kč měsíčně, čistý příjem je tak ve výši 62 908 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž poukázal na odlišné úrovně bydlení, když žalobkyně obývá rodinný dům ve vysokém standardu, kdežto žalovaný obývá byt 1+1 v přízemí na sídlišti, což má výrazný vliv na rozdílnou životní úroveň. Ze všech shora uvedených důvodů má žalovaný za to, že přiznání výživného by bylo v rozporu s dobrými mravy, jednalo by se o zneužití práva. Dále má žalovaný za to, že žalobkyně má dostatečné finanční zdroje a příjmy, rovněž by mohla mít další příjmy ze zaměstnání, a proto navrhl zamítnutí žaloby.

3. U ústního jednání konaného dne 5. 12. 2019 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích, nicméně souhlasili s nařízením mediace. Usnesením ze dne 12. 12. 2019, č.j. 27 C 31/2019-39 byla nařízena mediace. Dne 10. 1. 2020 soudu došla zpráva mediátorky, že žalobkyně mediaci ukončila. Dne 17. 1. 2020 sdělila žalobkyně, že mediaci ukončila z důvodu postoje žalovaného.

4. Žalobkyně v replice ze dne 2. 6. 2020 obsáhle doplnila svá žalobní tvrzení. V prvé řadě doplnila celkovou dobu své pracovní neschopnosti, která trvala od 10. 5. 2019 do 14. 11. 2019, přičemž žalobkyně dle svých slov nepobírala žádné dávky nemocenské. Od 1. 10. 2019 je OSVČ v oboru laktačního poradenství, s příjmem 4 000 Kč měsíčně před zdaněním. Dále má příjem z Dohody o provedení práce (dále jen DPP) u Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen AOPK) s odměnou cca 6 000 Kč měsíčně, ale sama si hradí náklady na benzin a baterie do fotopastí (cca 1 500 Kč), takže čistý měsíční příjem činí 4 500 Kč. Žalovaná se dále vymezila vůči tvrzením žalovaného ohledně spolku [anonymizováno], kdy účetnictví je dle žalobkyně řádně vedené a vyplácené částky nejsou příjmem žalobkyně ale výdajem spolku. Žalobkyně rovněž uvedla, že byla od 6. 5. 2020 v další pracovní neschopnosti z důvodu útoku žalovaného na svou osobu, a dále uvedla další obdobné incidenty, související s domem ve [část obce] a stěhováním žalovaného z/do tohoto domu. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný nadále platí zálohy za plyn, vodu a elektřinu v domě, od dubna 2020 nicméně nehradí internet, ten již hradí žalobkyně. Žalobkyně zpochybnila náklady na bydlení žalovaného, který dle jejího názoru může/mohl bydlet buďto v bytě ve [část obce] (který byl od jara 2018 prázdný) anebo u svých rodičů v dvougeneračním domě. O tom, že žalovaný byt ve [část obce] od léta 2019 pronajal, se dozvěděla až nyní. Žalobkyně dále namítla, že v době jejich manželství žalovaný fakturoval částku 119 000 Kč měsíčně, pokud nyní tvrdí snížení odměny, pak se jedná o účelové snížení. Žalovaný dle žalobkyně v době sepisu podání hradil výživné na děti ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to v souvislosti se zrušovacím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. [spisová značka]. Vozidlo, které je v SJM, žalovaný žalobkyni neposkytuje, a to přes její žádost, s ohledem na to, že k DPP u AOPK vozidlo potřebuje a nyní si je musí půjčovat od kamarádky. K povaze plnění, jež žalobkyně dostává od svých rodičů, uvedla, že se jedná o půjčky na živobytí, většinou ve výši 20 000 Kč měsíčně, které jí poskytují od září 2019, v celkové částce 386 000 Kč. Žalobkyně dále vyjádřila nesouhlas v zásadě se všemi tvrzeními uvedenými žalovaným v podání ze dne 23. 10. 2019, nesouhlasila zejména, že by požadavek na výživné byl v rozporu s dobrými mravy, když je to sám žalovaný, kdo dobré mravy porušuje. Žalobkyně ještě upřesnila, že na konci roku 2018 vybrala toliko 97 000 Kč, kdy se jednalo o její prostředky ze stavebního spoření, které ještě před podáním žaloby žalobkyně užila k potřebě své a nezletilých.

5. Žalovaný se k replice žalobkyně vyjádřil duplikou datovanou 4. 6. 2020. Nad rámec již dříve uvedeného zde žalovaný sdělil, že pakliže žalobkyně v pracovní neschopnosti nepobírá dávky, jedná se o její zodpovědnost. Dále žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nerozlišuje při hospodaření mezi prostředky svými a spolku [anonymizováno], tvrzené výdaje spolku nadto nijak neprokazuje. Žalovaný ještě uvedl, že nikdy neuvažoval o soužití s rodiči, nadto je druhý byt v jejich domě pronajat, kromě toho žalovaný sháněl bydlení tak, aby byl co nejblíže dětem, což ani dům jeho rodičů ani byt ve [část obce] není. Žalovaný se dále vyjádřil tak, že jeho příjem klesl z důvodu trávení více času s dětmi a rovněž v důsledku koronavirové krize. V neposlední řadě se žalovaný vymezil vůči tvrzení, že by rodiče žalobkyně – důchodci, mohli žalobkyni podporovat částkou 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný ještě upřesnil, že rozpor s dobrými mravy na straně žalobkyně shledává v jejím odmítavém přístupu k práci, zapírání skutečných příjmů a ve srovnání standardů bydlení účastníků, kdy žalovaný bydlení žalobkyně navíc finančně podporuje.

6. Druhé ústní jednání ve věci se konalo dne 5. 6. 2020 a soud na něm, v souvislosti se změnou v obsazení senátu, učinil úkony dle § 119 odst. 3 o.s.ř. Účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích a podrobně se vyjadřovali k prováděnému dokazování.

7. V návaznosti na druhé ústní jednání žalobkyně podáním ze dne 3. 7. 2020 obsáhle doplnila svá tvrzení. Nad rámec již dříve uvedeného žalobkyně upřesnila, že laktační poradenství skutečně vykonává od roku 2013, avšak s nízkými příjmy okolo 1 500 Kč měsíčně. Do května 2019 se tak jednalo spíše o nahodilé a příležitostné příjmy do 10 000 Kč ročně. Od října 2019 se této činnosti věnuje intenzivněji, včetně marketingu a prodeje e-booků, kdy se výrazně zvýšily náklady až na 52 486 Kč spolu se sociálním a zdravotním pojištění ve výši 13 788 za rok 2019, hrubé příjmy za rok 2019 tak činily 37 780 Kč. V roce 2020 činily náklady za leden až květen částku 124 147 Kč, dále povinné odvody ve výši celkem 7 056 Kč (při odložení části zálohové povinnosti z důvodu pandemie). Příjmy z laktačního poradenství žalobkyně tak činily za uvedené období částku 218 069 Kč. K DPP u AOPK žalobkyně upřesnila, že tato byla uzavřena na jeden rok od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 se sjednanou odměnou ve výši 85 653 Kč ročně před zdaněním, za dobu od ledna do května 2020 jí takto byla vyplacena částka 26 256 Kč, přičemž má měsíční náklady s dojížděním ve výši cca 2 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením manželství sjednala smlouvu o stavebním spoření u [právnická osoba], kde měla naspořeno okolo 511 000 Kč, kdy částka 459 646 Kč byla dne 30. 1. 2013 vybrána a použita na úhradu stávajícího domu v SJM ve [část obce], a zbylá část ve výši 50 000 Kč byla převedena na nově založenou smlouvu ze dne 30. 12. 2012, č. [bankovní účet], kterou ke dni 11. 3. 2019 zrušila a částka ve výši 93 232 Kč + podpora 5 109 Kč byla převedena na účet jejího otce, který jí následně přeposílal tuto částku na účet žalobkyně [číslo] 800 v dílčích platbách ze dne 4. 2. 2019, 6. 2. 2019 a 10. 7. 2019, přičemž dne 20. 7. 2019 jí předal ještě 8 000 Kč v hotovosti. Celou částku žalobkyně spotřebovala před podáním žaloby. K finančním příspěvkům a půjčkám od rodičů žalobkyně upřesnila, že dne 18. 9. 2019 uzavřela s rodiči smlouvu o půjčce na celkovou částku 400 000 Kč, kdy rodiče jí částku poskytovali ve zde specifikovaných platbách, přičemž tyto prostředky šly na potřeby žalobkyně. Ke spolku [anonymizováno] žalobkyně uvedla, že poslední příjem z tohoto zdroje měla v roce 2018 ve výši 20 000 Kč. Ke grantu poskytnutému od nadace [anonymizováno 7 slov] žalobkyně upřesnila, že tyto prostředky sice byly zaslány na účet žalobkyně [číslo] 800, nicméně byly vybrány a zaneseny do pokladny a účetnictví spolku [anonymizováno] a následně spotřebovány v souladu se zamýšleným účelem grantu, nejednalo se tak o jakýkoli příjem žalobkyně. Žalobkyně dále opětovně zpochybnila snížení příjmu žalovaného, když snížení fakturovaných hodin označila za účelové, když od února 2019 byl žalovaný doma sám a mohl se věnovat pouze práci. Žalovaný má dle žalobkyně přístup ke společným úsporám, o kterých ji odmítl informovat, v roce 2019 měl příjem 1 104 285 Kč a nadto ještě příjem z nájmu bytu ve [část obce] ve výši 11 400 Kč měsíčně, rozdíl v životní úrovni je tedy oproti žalobkyni zcela zjevný. Žalobkyně dále uvedla, že položky na jejím účtu u Sporobond [číslo] 800 a dále na spořicích účtech [číslo] 800 a [číslo] 800 a zde uvedené trvalé příkazy slouží pouze jako nezbytné obraty k zachování výhod bankovních služeb. Zůstatky na těchto účtech jsou minimální a nedochází zde ke spoření, žalobkyně pouze účty nechce rušit. Žalobkyně se dále obsáhle vyjádřila především k příjmům a výdajům na jejím účtu [číslo] 800 (ale i k dalším platbám a jiným skutečnostem), a uvedla rozsáhlá skutková tvrzení; soud pro stručnost odkazuje přímo na příslušnou pasáž tohoto podání. V neposlední řadě žalobkyně opětovně namítla, že nelze srovnávat životní úroveň účastníků prostřednictvím bydlení, když žalovaný si současné bydlení našel sám svévolně, i když měl jiné možnosti a nemusel zvyšovat výdaje SJM na nájem bytu. Žalobkyně naopak zdůraznila, že dům, ve kterém nyní žije, je sice pěkný, ale zatížený jednak půjčkou k bratrovi žalovaného ve výši 800 000 Kč a dále náklady na údržbu. Žalovaný žalobkyní též nepovolil odstěhování se s dětmi do [obec] v rámci úspory nákladů.

8. Žalovaný k doplnění žalobkyně ze dne 3. 7. 2020 poskytl dne 1. 9. 2020 své vyjádření. Žalovaný zpochybnil náklady započtené v roce 2019 na laktační poradenství ve výši 28 880 Kč, označené jako kurzy podnikání online, neboť žalobkyně již předchozí zkušenosti měla a např. náklady za kurz jógy jsou zcela mimo předmět podnikání. Žalovaný rovněž zpochybnil výši přiznaného příjmu 12 600 Kč měsíčně, když je mu známo, že řada klientek platila žalobkyni na ruku a nevyžadovala potvrzení o zaplacení, což činí zvýšení v řádu tisíců měsíčně. Příjmů dosahovaných od října 2019 do prosince 2019 nadto žalobkyně dosahovala navzdory tvrzené pracovní neschopnosti. Žalovaný se dále vymezil vůči skutečnosti, že žalobkyně investuje velké množství prostředků do reklamy, a to téměř 50% příjmů namísto obvyklých 15- 20% příjmů u malých podnikatelů. Žalovaný dále při přihlédnutí k publikační činnosti a k příjmům z DPP uvedl, že žalobkyně měla od ledna do května 2020 průměrný hrubý měsíční příjem v částce 51 751 Kč. V této době navíc žalovaný hradil žalobkyni poplatky spojené s užíváním domu ve výši cca 7 000 Kč měsíčně a přispíval na nezletilé děti částkou 1 000 Kč měsíčně. Z dalších relevantních tvrzení žalovaný nad rámec již dříve uvedeného uvedl, že je s podivem, jak mohla žalobkyně šetřit pravidelnou částku 5 300 Kč měsíčně, jak vyplývá z poskytnutých výpisů z účtů, a dále se vymezil vůči tomu, že žalobkyně nakládala ve svůj prospěch s významnými peněžními prostředky ze SJM bez vědomí a souhlasu žalovaného.

9. Na třetím ústním jednání dne 4. 9. 2020 účastníci opět zopakovali svá dosavadní procesní stanoviska, tato podrobněji rozvedli a vyjádřili se též k provedenému dokazování; jednání bylo odročeno zejména za účelem provedení účastnických výslechů.

10. Žalobkyně se dále vyjádřila podáním ze dne 2. 12. 2020, v rámci kterého především rozvinula své dřívější argumenty. Ke svým příjmům uvedla příležitostné příjmy z kurzů jogínského smíchu, průvodcovské činnosti a přednáškové činnosti, kteréžto činnosti jsou pouze nárazové, a příjem z nich je zanedbatelný (v podrobnostech viz předmětné podání). Dále žalobkyně opětovně upozornila na příjmovou disparitu účastníků, nevědomost, kam žalovaný ukládá prostředky svého příjmu, které jsou prostředky SJM a dále opět akcentovala snížení příjmů (fakturace) žalovaného od roku 2019. V rámci tohoto podání rovněž zaslala tabulku svých příjmů a výdajů, ze které vyplývají zejména výdaje spojené s podnikáním za rok 2019 - ve výši 2 904 Kč za službu FAPI, 4 342 Kč za službu webových stránek a 558 Kč za službu GoPay. Z tabulky rovněž vyplývají náklady za reklamu na Facebooku za rok 2019 ve výši 1 967 Kč měsíčně (celkem 11 802 Kč). Podáním ze dne 23. 12. 2020 žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení o náklady spojené s údržbou domu ve [část obce] a rovněž ohledně přístupu žalovaného k jejím bankovním účtům. Za rok 2020 žalobkyně měla uhradit 8 830 Kč za údržbu domu. Na rok 2021 počítá žalobkyně s náklady minimálně 26 500 Kč. Ohledně přístupu k účtům žalobkyně sdělila, že žalovaný měl přístupová hesla a údaje k osobnímu účtu žalobkyně u [obec] spořitelny k dispozici z doby, kdy se z tohoto účtu splácela hypotéka domu. Žalovaný si rovněž odvezl záložní disk, na který oba účastníci ukládali svá data a má tak přístup ke všem souborům a údajům žalobkyně, jak je evidentní i z průběhu tohoto řízení. Přístup k účtu spolku [anonymizováno] žalovaný nikdy neměl, přesto disponuje jeho výpisy. Žalovaný tak v řízení dle žalobkyně zneužívá těchto údajů, stejně tak jako svých odborných IT znalostí.

11. Na čtvrtém ústním jednání dne 4. 12. 2020 byly zejména provedeny účastnické výslechy obou účastníků.

12. V průběhu pátého ústního jednání konaného dne 17. 2. 2021 se účastníci dohodli, že se pokusí o smír. V návaznosti na toto jednání žalovaný dne 7. 4. 2021 zaslal své stanovisko. Žalovaný se vyjádřil v tom smyslu, že z důvodů na straně žalované se nepodařilo uzavřít dohodu. Žalovaný především uvedl, že se snažil o komplexní vyřešení všech vzájemných sporů, včetně ukončení opatrovnického řízení, na čemž se účastníci nedohodli. Žalovaný vyjádřil své přesvědčení, že žalobkyně se snaží úmyslně protahovat všechna řízení tak, aby jí právo na výživné pro nerozvedenou manželku svědčilo co nejdéle, takovému přístupu jednoznačně nemůže náležet soudní ochrana. Žalovaný rovněž uvedl, že se mu snížily příjmy, neboť byl vypovězen nájem bytu ve [část obce] pro neplacení nájemného a žalobkyně odmítla spolupracovat s realitní kanceláří ohledně nového pronájmu, a to i přes návrh žalovaného na dělení výnosu z nájmu. Žalovaný rovněž uvedl, že se dále změnily majetkové poměry žalobkyně. Žalobkyně se k proběhlému mimosoudnímu jednání vyjádřila podáním ze dne 8. 4. 2021. Uvedla, že se nepodařilo dospět k dohodě z důvodů na straně žalovaného, a to přesto, že žalobkyně tolerovala chování žalovaného a skutečně si zajistila možnost financování vypořádacího podílu ze SJM. Žalobkyně uvedla, že podmiňování dohody ukončením opatrovnického řízení pro ni nepřipadá v úvahu. Dále sdělila, že žalovaný vypověděl dne 25. 2. 2021 smlouvy o dodávce plynu a elektřiny k domu ve [část obce] a stupňoval své požadavky ohledně tohoto domu.

13. U šestého ústního jednání dne 14. 4. 2021 žalobkyně i žalovaný dále doplnili svá procesní stanoviska především o vzájemné spory z opatrovnického řízení. S ohledem na pouze nízkou hodnotu těchto tvrzení pro řízení o výživném manželky soud tato tvrzení zásadně zestručnil. Žalovaný nad rámec již dříve uvedeného vyjádřil názor, že za situace, kdy žalobkyně nedodržuje rozsudek ohledně poměrů k nezletilým dětem účastníků a žalovanému děti řádně nepředává, je jakýkoli nárok na výživné absurdní, rozporný s dobrými mravy. Žalobkyně s tímto postojem žalovaného nesouhlasila a uvedla vlastní pohled na tuto situaci a vlastní argumenty. Žalobkyně i žalovaný se dále obsáhle vyjádřili k již shora zmíněnému ukončení nájmu bytu ve [část obce] a dále se vyjádřili ohledně domu ve [část obce]. Předmětem sporů byly především příjmy a náklady z těchto nemovitostí, když žalobkyně navrhovala rovněž rozdělení výtěžku z nájmu bytu napůl, kdy žalovaný bude s bytem volně nakládat a žalobkyně bude naopak volně nakládat s domem ve [část obce]. Žalovaný s tímto nesouhlasil, když návrh, kdy by žalobkyně výlučně užívala jednu nemovitost a žalovaný by zároveň hradil náklady na obě nemovitosti, nepovažoval za smysluplný. Relevantním výstupem z těchto vyjádření byl zájem účastníků na dalším vyjednávání ohledně smírného řešení, pročež požádali o přerušení řízení dle § 110 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.š.ř.), čemuž bylo soudem vyhověno. Podáním ze dne 27. 8. 2021 žalobkyně navrhla pokračovat v řízení, když se účastníci mimosoudně nedohodli. Žalobkyně uvadla, že se tak stalo zejména z důvodu aktivit žalovaného v opatrovnickém řízení a rovněž z důvodu odpojení plynu a elektřiny žalovaným v domě ve [část obce]. Usnesením ze dne 9. 9. 2021, č.j. 27 C 31/2019-277, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.

14. U sedmého ústního jednání konaného dne 19. 11. 2021 žalobkyně upřesnila, že dodávky plynu do domu ve [část obce] byly ukončeny v červnu 2021, v srpnu 2021 byly takto ukončeny dodávky elektřiny a v září 2021 dodávky vody, tyto služby tak již nyní hradí žalobkyně sama. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaný podal žalobu datovanou 30. 8. 2021, kterou se domáhá vyplacení částek souvisejících s výlučným užíváním domu ve [část obce] žalobkyní. Žalobkyně se dále vyjádřila k bytu ve [část obce] v tom smyslu, že jeho pronájem žádným způsobem neblokuje, chce nicméně klíče od bytu a možnost pronájem zajistit. Byt v současné době stále pronajat není. Žalobkyně dále doplnila, že v lednu až únoru 2021 zaslal žalovaný na výživné dětí částky 1 000 Kč, v dubnu – červnu 7 500 Kč celkem (žalobkyně 4 500 Kč) dle předběžně vykonatelného, okolo 20. 7. 2021 zrušeného rozsudku zdejšího soudu v opatrovnickém řízení, v červenci ještě zaslal žalovaný částku 7 500 Kč, žalobkyně již nic. Od srpna 2021 žádný z účastníků výživné nezasílá. Ohledně cestování s nezletilými žalobkyně uvedla, že příslušné způsoby financování může zajistit, a to i s ohledem na to, že její práce je online, tudíž může být i v zahraničí ekonomicky aktivní. Žalovaný u tohoto ústního jednání nad rámec již dříve uvedeného sdělil, že ukončení hrazení dodávek popsaných žalobkyní nebylo překvapivé, neboť žalobkyni k tomuto (resp. k převodu smluv) opakovaně vyzýval, nicméně žalobkyně nespolupracovala. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobkyně je nedůvěryhodná, ovlivňuje nezletilé, nepředává nezletilého [jméno], pročež na ni byl již nařízen i výkon rozhodnutí. Toto chování žalobkyně, včetně křivého obvinění žalovaného, již prošetřují OČTŘ. Opětovně tak zdůraznil rozpor s dobrými mravy, jako aspekt překážející nároku manželky na výživné. Žalovaný se dále též vyjádřil k bytu ve [část obce], kde skončil nájem 31. 1. 2021, kdy byl zvažován i prodej tohoto bytu, nicméně hlavním problémem prodeje i nájmu je absence podpisu žalobkyně u zprostředkovatelské smlouvy s realitní kanceláří, kterým žalobkyně blokuje nakládání s bytem. Žalovaný uvedl, že by se výlučně zavázal případné smluvní sankce spojené se zprostředkovatelskou smlouvou uhradit. Za stávající situace je s prázdným bytem spojen od 31. 1. 2021 náklad ve výši 3 788 Kč měsíčně, který výlučně hradí žalovaný. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně jej opakovaně žádá o povolení vycestování s nezletilými, kdy cestování na Filipíny stojí značné finanční částky a není patrné, kde by je, v žalobkyní tvrzené finanční situaci, měla brát.

15. Podáním ze dne 7. 12. 2021 žalovaný dále doplnil svá tvrzení. Uvedl, že v červnu 2021 se přestěhoval do většího bytu ve stejném domě, čímž mu vznikly další náklady. Příjmy žalovaného v roce 2020 byly v částce 62 170 Kč hrubého měsíčně a v roce 2021 v částce 64 261 Kč měsíčně. Žalovaný dále v podání dospěl tam uvedeným výpočtem k závěru (při akcentaci rozdílu v bydlení), že žalobkyně má příjmy celkem 63 307 Kč měsíčně za rok 2020, obdobné částky očekává žalovaný i za rok 2021.

16. Žalobkyně se podáním ze dne 9. 12. 2021 opět vyjádřila k příjmům a výdajům obou účastníků a předložila jejich srovnání, které zpracovala. V plném rozsahu setrvala na svém žalobním návrhu na výživné v částce 20 000 Kč měsíčně.

17. Osmé ústní jednání dne 10. 12. 2021 bylo věnováno především svědeckým výslechům rodičů žalobkyně. Dále bylo - s ohledem na plánované skončení řízení ke dni 9. 2. 2022 a odročení toliko za účelem předložení písemných závěrečných návrhů - všemi zúčastněnými odsouhlaseno, že skutkové okolnosti budou zásadně hodnoceny pouze do konce listopadu 2021, přičemž případné změny rozhodných okolností budou zohledněny pouze v případě zcela zásadní povahy takových změn.

18. V rámci závěrečného návrhu ze dne 27. 1. 2022 žalovaný především zrekapituloval svá předcházející tvrzení. Nad rámec těchto upozornil na skutečnost, že z účtu spolku [anonymizováno] u m [právnická osoba] si žalobkyně zaplatila Lítačku a hradí z něj své internetové připojení. Žalovaný dále upozornil, že minimálně část nákladů žalobkyně vynaložených na školení (Business akcelerátor, [právnická osoba]) se zcela míjejí jejím podnikatelským zaměřením a tyto náklady nelze jakýmkoliv způsobem považovat za efektivní. Žalovaný zopakoval, že jednak požadavek žalobkyně není oprávněný z důvodu srovnatelné životní úrovně, druhak z důvodu porušení dobrých mravů.

19. Žalobkyně v rámci svého závěrečného návrhu ze dne 2. 2. 2022 rovněž zrekapitulovala svá předcházející tvrzení. Nad rámec již dříve uvedeného žalobkyně uvedla, že v roce 2020 stejně jako žalovaný čerpala dotace Covid podpory za březen a za červen ve výši 44 500 Kč a tzv. ošetřovné po dobu uzavření škol od 11. 3. do 30. 6. 2020 ve výši 43 980 Kč. Ohledně žalovaným tvrzených příjmů žalobkyně ze spolku [anonymizováno], případně z grantu ([jméno] [anonymizována dvě slova]) žalobkyně především namítla, že toto žalovaný neprokázal. Žalobkyně obsáhle popsala své závěry ohledně příjmů žalovaného v rozhodném období, rovněž tak výdaje, které žalovaný měl v souvislosti se službami na domě ve [část obce], kdy soud pro stručnost odkazuje přímo na předmětné podání. Žalobkyně tak považuje přístup žalovaného za účelově zkreslující, když ponižuje své vlastní příjmy, je to naopak žalovaný kdo prodlužuje svými stanovisky toto řízení a oddaluje rozhodnutí. Průměrný rozdíl mezi příjmy za rozhodné období žalobkyně vypočítala na 45 000 Kč měsíčně, výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně je tak zcela adekvátní.

20. Na devátém ústním jednání bylo dokazování ukončeno též formálně a ve věci byl vyhlášen rozsudek.

21. Z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění. S ohledem na obsáhlost provedeného dokazování soud podotýká, že rozčlenil skutková zjištění na jednotlivé níže nadepsané okruhy.

22. Obecná zjištění: Z k důkazu provedeného oddacího a rodného listu na č.l. 6-7 soud zjistil, že účastníci spolu uzavřeli manželství dne 11. 6. 2011, z manželství se narodily dvě děti, nezletilý [jméno] ([datum narození]) a nezletilý [jméno] ([datum narození]). Z výpisů z Katastru nemovitostí (dále jen KN) platných k 29. 7. 2019 na č.l. 8 soud vzal za prokázané, že účastníci vlastní v rámci SJM nemovitost, byt [číslo] v budově [adresa] v [katastrální uzemí], číslo [list vlastnictví]. Dále účastníci v SJM vlastní pozemek parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba, rodinný dům v ulici [anonymizováno] [adresa]. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 28. 7. 2019 na č.l. 10 soud vzal za své, že žalovaný je OSVČ s předmětem podnikání zejména poskytování služeb v oblasti výpočetní techniky, poskytování software poradenství, webové portály, atd. Ze screenshotů konverzace účastníků ze dne 10. 10. 2018 na č.l. 28-29 soud z relevantních zjištění učinil to, že žalobkyně sdělovala, že měla kojení a vydělala 1 000 Kč. K tomu žalobkyně uvedla, že hodinová odměna klientů v této době byla 400- 500 Kč. Žalovaný toto tvrzení zpochybnil s tím, že z důkazu vyplývá částka 1 000 Kč za den. Z inzerátu na serveru SREALITY.CZ s nabídkou domu k pronájmu, inzerátu na serveru bezrealitky.cz rovněž s nabídkou domu k pronájmu, fotografie rodinného domu v ulici v [anonymizováno] a fotografie bytu žalovaného v ulici [ulice] soud zjistil, že žalovaný takto poukazuje na rozdíl v bydlení účastníků, jakož i na potenciální příjmy z pronájmu domu. Ze sady e-mailové komunikace od 22. 4. 2019 do 9. 5. 2019 a e-mailové komunikace ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že účastníci spolu komunikovali ohledně pořízení auta žalobkyni, ohledně rozdělení nájmu z bytu ve [část obce], rovněž ohledně přístupu k uvedenému bytu a k autu užívanému žalovaným. Dále se účastníci dohadovali ohledně výživného. Ani jedno nevedlo k žádné shodě. Žalovaný tyto konverzace nijak nezpochybnil. Z k důkazu provedeného screenshotu z Facebooku žalobkyně z 21. 7. 2019 na č.l. 108 soud vzal za své, že žalobkyně příspěvkem ze dne 21. 7. 2019 poptávala zapůjčení/pronajmutí auta na 3 týdny v srpnu. Z printscreenů založených žalovaným na konci jednání dne 4. 12. 2020 soud vzal za prokázané, že žalobkyně vytvářela propagační materiál na podporu svého podnikání v laktačním poradenství a dále že vozidlo účastníků má najeto 224 160 km.

23. Soud k důkazu rovněž provedl znalecký posudek doc. PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který byl přiložen k podání žalovaného, doručenému 1. 12. 2020. Z tohoto posudku vyplývá mj. znalecký závěr, že u žalovaného během vyšetření nebyly zaznamenány výraznější tendence ke zkreslování informací, naopak u žalobkyně byly zaznamenány testově výraznější tendence ke zkreslování informací. Ze závěrů tohoto posudku (pořízeného pro účely opatrovnického řízení) soud v tomto řízení nevycházel, důvěryhodnost účastníků si zhodnotil vlastním úsudkem.

24. Z návrhu žalobkyně na uzavření dohody ze dne 21. 3. 2021 na č.l. 262 soud vzal za své, že žalobkyně navrhovala zde uvedené vypořádání vzájemných majetkových vztahů, včetně výživného manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně od podání žaloby až do rozvodu. K tomu účastníci uvedli, že se jednalo o reakci na dopis na č.l. 252-253. K důkazu byl dále proveden e-mail žalovaného rodičům žalobkyně na č.l. 264, odpověď žalovaného žalobkyni na návrh dohody na č.l. 265 a e-mailová komunikace účastníků č.l. 266, ze kterých je patrné, že ohledně shora uvedené dohody probíhala intenzivní komunikace účastníků, včetně informování rodičů žalobkyně, přičemž účastníci se nebyli schopni dohodnout. Žalobkyně nato uvedla, že ze strany žalovaného byla podána žaloba na správu SJM a že vina na neuzavření dohody je dána z obou stran. K důkazu byla provedena již zmíněna žaloba o správu společného jmění manželů z 30. 8. 2021, včetně doplnění z 20. 10. 2021, přičemž z těchto listin soud nic zásadního nezjistil. Dle žalobkyně ještě nebyla z její strany zaujata procesní obrana. Ze smlouvy o zápůjčce z 29. 10. 2017 uzavřené mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] (bratrem žalovaného) a účastníky, založené rovněž u shora uvedeného jednání, soud vzal za prokázané, že byla sjednána zápůjčka na částku 900 000 Kč, která byla splatná od 12/ 2017 ve splátkách 7 500 Kč měsíčně, úrok byl sjednán ve výši 1,3 % ze zbývající jistiny vždy k 1. 12. každého roku, pro případ prodlení byla sjednána pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. K důkazu byla rovněž provedena [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] z 1. 7. 2021 k úhradě dluhu, ze které soud vzal za své, že dotyčný účastníky vyzval k uhrazení částky ve výši 332 627 Kč a k řádnému hrazení splátek. Žalobkyně se k tomuto důkazu vyjádřila tak, že výzva je v rozporu s vyjádřeními žalovaného v tomto a opatrovnickém řízení, k čemuž byla k důkazu provedena e-mailová komunikace mezi účastníky navzájem a dále s panem [jméno] [celé jméno žalovaného] za období od 21. 7. 2019 do 26. 10. 2021 ve věci půjčky, ze kterých vyplývá, že splatnost měla být odložena bez smluvní pokuty (konverzace v roce 2019) a že žalovaný odmítá sám hradit splátky bez účasti žalobkyně. Z e-mailů z roku 2021 pak vyplývá, že bez pokuty domluvený odklad není a [jméno] [celé jméno žalovaného] požaduje peníze z půjčky včetně sjednaného příslušenství a smluvní pokuty. K tomu účastníci uvedli, že ke dni jednání je situace stejná, žádný z účastníků na dluh aktuálně ničeho nehradí. Účastníci k tomuto dále uvedli, že dluh je součástí SJM, přičemž žalobkyně sdělila, že kdyby měla prostředky, tak by dluh splácela, tyto ale nemá, a proto se vede i toto řízení. Z e-mailu žalovaného žalobkyni z 1. 6. 2021 nazvaného„ odpojení plynu“ soud zjistil, že žalovaný informoval žalobkyni o odpojení plynu. Z k důkazu provedené e-mailové komunikace mezi právními zástupkyněmi účastníků, včetně e-mailu právní zástupkyně žalovaného právní zástupkyni žalobkyně z 24. 5. 2021 soud již nic pro věc relevantního, nad rámec již výše uvedeného, nezjistil. Z tabulky dnů péče o děti pod číslem 4 přílohové obálky žalovaného ze dne 7. 12. 2021 soud pro věc nic relevantního nezjistil.

25. Zjištění k výdělkovým možnostem žalobkyně: Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobkyně ze dne 23. 9. 2019 soud vzal za prokázané, že žalobkyni vzniklo podnikatelské oprávnění dne 23. 9. 2019. Ze screenshotů inzerátů [jméno] [příjmení] na pozice: Kurátor chovu bezobratlých, Zoolog – populační biolog a Kurátor chovu savců včetně česko-anglické listiny nadepsané Zoolog – populační biolog, soud zjistil, že v příslušném období byla tato pracovní nabídka. Žádné jiné pro věc relevantní skutečnosti soud nezjistil. Žalobkyně i žalovaný ohledně tohoto důkazu vedli dlouhou polemiku, jíž soud z větší části rovněž nepovažuje za významnou pro rozhodnutí ve věci. Žalobkyně výslovně uvedla, že v současné době rozvíjí kariéru v rámci svého podnikání a rovněž monitoruje pracovní pozice na pracovní poměr ve svém oboru. Dále soud k důkazu provedl screenshot z profilu [anonymizována dvě slova] na sociální síti Facebook, ze které je patrné, že žalobkyně propaguje své podnikání tímto způsobem. Žalovaný k tomuto důkazu namítl, že je patrné, že se žalobkyně tomuto podnikání delší dobu, než tvrdí, Žalobkyně reagovala tak, že v současné době zintenzivňuje činnost, když dříve se jednalo o drobné přivýdělky a nyní se jedná o příjem pokrývající potřeby celé rodiny. Tyto stránky spolu s internetovými stránkami [anonymizována dvě slova] založila až v roce 2018. Z na to navazujících screenshotů z webu [anonymizováno] [webová adresa] soud vzal za své, že žalobkyně propaguje své podnikání a nabízí své služby rovněž tímto způsobem.

26. Zjištění ke zdravotnímu stavu a napadení žalobkyně: Ze zdravotního záznamu z 8. 7. 2019 na č.l. 9 soud zjistil, že žalobkyně se léčila od 10. 5. 2019 frakturu levé fibuly, nejprve od 10. 5. 2019 do 12. 6. 2019 sádrovou fixací, od té doby ortézou s podporou holí. Stav byl kvalifikován lékařem jako pracovní neschopnost. Ze zdravotního záznamu ze dne 14. 11. 2019 na č.l. 34 (shodně na č.l. 60) soud zjistil, že stav žalobkyně k tomuto datu již neodpovídá pracovní neschopnosti (rehabilitace trvá). K důkazu soud dále provedl poukaz na vyšetření na č.l. 57 a nález z chirurgie ze dne 6. 5. 2020 na č.l. 56, ze kterých plyne, že žalobkyně byla odeslána na vyšetření pro poranění levého předloktí, projevem byl hematom, otok a drobné oděrky. Dle zpráv žalobkyně uvedla, že byla napadena žalovaným a shozena ze schodů. Z listiny se dvěma zdravotními záznamy a to z 20. 5. 2020 a 2. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyni obtíže s hybností levého lokte přetrvávaly, s předpokládanou léčbou několik týdnů. Dle druhé jmenované zprávy, určené Policii ČR, již došlo ke zhojení, pouze hematom přetrval. Ze zdravotních záznamů žalobkyně ze 17. 6. 2020 pod písmenem B přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020 soud zjistil, že pracovní neschopnost žalobkyně trvala od 6. 5. 2020 do 2. 6. 2020. Účastníci se k tomuto důkazu vyjádřili především s tím, že se neshodli, jak povaha této neschopnosti mohla ovlivnit výdělečnou činnost žalobkyně. Z úředního záznamu z 6. 5. 2020 u Policie ČR vzal soud za prokázané, že tohoto dne byla k domu účastníků v [anonymizováno] vyslána hlídka Policie ČR kvůli konfliktu ohledně předání dětí, kdy se rodiče (účastníci) měli navzájem postrkovat, kdy žalobkyně následně upadla na zem na levý loket, přičemž odmítla lékařské ošetření na místě. K tomu žalovaný uvedl, že předtím, než se žalobkyně nechala ošetřit, se ještě účastnila sezení v rodinné poradně se žalovaným a nevykazovala známky poranění. Z výzvy žalobkyni ze dne 15. 12. 2020 k udělení souhlasu s projednáním přestupku a souhlasu žalobkyně z 5. 1. 2021 pod písm. B přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 2. 2021 soud zjistil, že shora uvedený incident byl vyšetřován správním orgánem (ÚMČ [část obce]) jako přestupek proti občanskému soužití, k čemuž žalobkyně jako poškozená udělila souhlas. Účastníci k tomu uvedli, že řízení bylo zastaveno pro nedostatek důkazů a dle zásady in dubio pro reo. Z usnesení Městské části [obec] [část obce] v rámci příloh žalobkyně k jednání dne 19. 11. 2021 soud zjistil, že tímto bylo zastaveno řízení o přestupku, kterého se měl dopustit žalovaný dne 6. 5. 2020 (viz shora). Ze screenshotu mobilní komunikace ze dne 12. 3. 2020 na č.l. 58 soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. Z k důkazu provedené zprávy centra pro ženy [jméno] ze dne 19. 9. 2019 na č.l. 59 soud zjistil, že žalobkyně zde absolvovala od 14. 1. 2019 několik konzultací, kde uvedla, že ze strany žalovaného vůči ní opakovaně docházelo k domácímu násilí. Žalobkyně tímto důkazem rozporuje námitku dobrých mravů vznesenou žalovaným. Žalovaný se k tomu vyjádřil v tom smyslu, že vše vychází toliko z tvrzení žalobkyně, jediné co je pravda je, že účastníci měli spory ohledně rozdělení rolí v rodině. Z dopisu právní zástupkyni žalobkyně ze dne 13. 3. 2020 na č.l. 61-62 soud nic relevantního nezjistil. Ze zprávy [jméno] z 24. 6. 2020 pod písmenem A přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně pokračovala v terapeutických sezeních u této organizace.

27. Zjištění k bytu v SJM účastníků ve [část obce]: Soud provedl k důkazu nájemní smlouvu ze dne 9. 7. 2019, jejímiž stranami dle hlavičky mají být [celé jméno žalovaného] RNDr. [celé jméno žalobkyně], Ph.D. na straně pronajímatele a [jméno] [příjmení] na straně nájemce. Z této smlouvy bylo zjištěno, že předmětem nájmu byl byt účastníků ve [část obce], nájem byl takto uzavřen na dobu určitou od 1. 8. 2019 do 31. 7. 2020, nájemné činilo 11 400 Kč měsíčně a zálohy činily 1 800 Kč měsíčně. Smlouva je podepsána pouze žalovaným a nájemnicí. Žalovaný k tomu uvedl, že smlouva byla uzavřena bez vědomí žalobkyně z důvodu, že žalobkyně nejevila zájem se podílet na správě pronájmu jednotky. Nájemné si ponechal, po odečtení povinných plateb, žalovaný. Rovněž hradil ze svého opravy po vytopení bytu při předcházejícím pronájmu. Žalobkyně reagovala tak, že měla zájem se na správě nájmu podílet, nicméně žalovaný tvrdil, že jej bude užívat sám, k čemuž však nikdy nepřistoupil. Z dále provedeného evidenčního listu vytištěného dne 25. 5. 2020 soud zjistil, že celková měsíční platba k bytu včetně záloh na služby činila 3 698 Kč. Z listiny nazvané pronájem bytu [část obce] soud vzal za své, že žalovaný z nájemného sám (bez přeúčtování nájemníkům) odvádí částku 1 011 Kč na správu domu, 625 Kč na SVJ a 1 025 Kč na daň. Z e-mailové komunikace právních zástupců účastníků z února 2021 na č.l. 250 soud zjistil, že tito komunikovali ohledně využívání či nového pronájmu bytu. Z dopisu právní zástupkyně žalovaného žalobkyni ze dne 15. 3. 2021 na č.l. 252 až 253 soud vzal za své, že žalovaný zejména zasílal tímto dopisem návrh smlouvy na pronájem tohoto bytu s tím, že polovina nájemného bude plynout žalobkyni. Z e-mailové komunikace účastníků na č.l. 254 až 258 soud zjistil, že účastníci vedli neplodnou komunikaci zejména ohledně nájmu, užívání bytu ve [část obce], dále ohledně prodeje nemovitostí atp. Z dále k důkazu provedeného e-mailu nazvaného pronájem bytu ve [část obce] z 15. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně nesouhlasila s tím, aby byt zůstal prázdný a nenaložilo se s ním.

28. Zjištění k domu v SJM, [část obce]: K důkazu soud provedl listinu označenou jako náklady na provoz domácnosti v domě v SJM, [část obce] s údaji za rok 2019, přičemž na této listině jsou uvedeny také náklady na vlastnictví bytu v SJM, [část obce]. Z této listiny vyplývá, že dům ve [část obce] měl v tomto roce náklady za plyn, vodné, stočné, elektřinu, internet, ČRo a odpad celkem 4 987 Kč měsíčně. Z listiny označené jako náklady na provoz domácnosti v domě v SJM, [část obce] s údaji za rok 2020, soud vzal za své, že žalovaný měl v tomto roce náklady za tento dům ve výši 4 940 Kč měsíčně. Z dopisu žalovaného žalobkyni ze dne 9. 3. 2021 na č.l. 251 soud zjistil, že žalovaný tímto dopisem vyzýval žalobkyni, aby poskytla součinnost při převodu služeb dodávky energií (elektřiny a plynu). Žalovaný tímto důkazem zpochybnil, že by měla existovat dohoda ohledně toho, že energie za dům bude platit on. Dále soud k důkazu provedl e-mailovou komunikaci žalovaného s [právnická osoba] na č.l. 259, ze které je patrné, že žalovaný žádal o převod odběrného místa na žalobkyni, případně o vypovězení smlouvy k odběru plynu. Z e-mailové komunikace účastníků na č.l. 260-261 soud nad rámec uvedeného ničeho relevantního nezjistil. Z oznámení Pražské plynárenské a.s. z 5. 11. 2021 o výši měsíčních záloh na plyn pro dům v [anonymizováno] (přílohy žalobkyně k jednání dne 19. 11. 2021) soud vzal za své, že za období 20. 11. 2021 do 20. 3. 2022 budou zálohy ve výši 8 540 Kč měsíčně. Žalobkyně k vyšším částkám záloh uvedla, že se jedná o důsledek krachu dodavatele Bohemia Energy a.s. a nucený přechod pod Pražskou plynárenskou a.s. Žalobkyně již dne 8. 11. 2021 zažádala o uzavření smlouvy výhodnější, tudíž se nejedná o účelové zvyšování nákladů. Z vyúčtování společnosti Pražské vodovody a kanalizace a.s. ze dne 4. 11. 2021 za dodávky vody do domu v [anonymizováno] soud vzal za prokázané, že za fakturované období od 20. 9. 2021 do 2. 11. 2021 činily tyto náklady celkem 914,26 Kč, měsíční záloha je 750 Kč. <b>29. Zjištění učiněná z výpisů z účtů:</b> 30. Dále byly k důkazu provedeny výpisy z účtu [číslo] 800 vedeného u [právnická osoba] na jméno [celé jméno žalobkyně] za období od 1. 9. 2018 do 31. 7. 2019, ze kterých soud zjistil následující. Za období od 1. 9. 2018 do 30. 9. 2018 žalobkyni na tento účet dorazila částka 90 835 Kč (z větší části tvořena úhradou 57 598 Kč ze [jméno] v [obec]), konečný zůstatek činil 75 012,34 Kč. Za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018 činily příchozí platby 23 924 Kč, odchozí 21 616,17 Kč, konečný zůstatek se tak zvýšil na 77 320,17 Kč (včetně mzdy ze [jméno] v [obec] ve výši 8 000 Kč). Za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 činily příchozí platby 292 994, 25 Kč a odchozí platby 62 507 Kč, disponibilní zůstatek tak činil 307 807,07 Kč [ulice] část příjmu činila úhrada ze dne 12. 11. 2018 od [právnická osoba] ve výši 280 891,25 Kč. Za období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 činily příchozí platby 96 975 Kč a odchozí 402 789,25 Kč, zůstatek činil 1 992,82 Kč (hlavními odchozími částkami jsou výběry hotovosti z bankomatů a na pobočce). Za zmínku stojí příchozí platba od žalovaného ve výši 29 000 Kč označená školkovné na další trimestr, kdy za školku je uhrazena žalobkyní částka 22 800 Kč. Rovněž v tomto období žalobkyně obdržela platbu ve výši 5 975 Kč od [právnická osoba] Dne 28. 12. 2018 obdržela částku 50 000 Kč označenou jako vlastní platba z č. účtu [číslo]

800. Za období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019 činily příchozí platby 86 000 Kč a odchozí platby 82 880, zůstatek byl 5 112,82 Kč (hlavní příchozí částka došla dne 16. 1. 2019 71 000 Kč za jednorázový prodej cenných papírů Sporobond a odchozí platba ve výši 50 626 na účet č. [bankovní účet]). Za období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019 činily příchozí platby 67 442,47 Kč a odchozí platby 66 080,49 Kč, zůstatek byl 6 474,80 Kč. Za zmínku stojí platba označená jako podpora z čísla účtu [číslo] 800 vlastníka [celé jméno svědka] (dále jen od [celé jméno svědka]) ve výši 20 000 Kč a platba ve výši 30 000 Kč označená jako záloha 2. Žalovaný v tomto období platil na výživné pro nezletilé děti účastníků částku 10 500 Kč. Za období od 1. 2. 2019 do 31. 3. 2019 činily příchozí platby 10 899 Kč (včetně výživného na nezletilé) a odchozí platby částku 13 826,65 Kč, zůstatek byl 3 547 Kč. Za období od 1. 4. 2019 do 31. 4. 2019 činily příchozí platby 58 496,96 Kč (včetně výživného na nezletilé) a odchozí platby 57 051,57 Kč, zůstatek byl 4 992,54 Kč (hlavními odchozími částkami jsou výběry hotovosti z bankomatů, příchozím je vlastní platba z účtu [číslo] 800 ve výši 21 200 Kč). Za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 činily příchozí platby 11 629 Kč (včetně výživného na nezletilé) a odchozí platby 15 294,60 Kč, zůstatek byl 1 326,94 Kč. Za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 činily příchozí platby částku 16 350 Kč (včetně výživného na nezletilé) a odchozí platby 14 496 Kč, zůstatek byl 3 180,94 Kč. Za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 činily příchozí platby 61 105,30 Kč (včetně výživného na nezletilé) a odchozí platby 57 732,28 Kč, zůstatek byl 5 222,98 Kč. Za zmínku ještě stojí příchozí úhrada z 10. 7. 2019 od [celé jméno svědka] ve výši 40 000 Kč. Z výpisů je ještě patrné, že v období od 1. 9. 2018 do 31. 12. 2018 žalovaný žalobkyni hradil částky 12 000 Kč označené jako„ doplnění zůstatku [jméno]“. Z provedených výpisů je dále patrné, že žalobkyně v průměru měsíčně utratila částku do 3 tisíc Kč na reklamu na sociální síti Facebook. K těmto výpisům žalovaný uvedl, že žalobkyně v roce 2018 hradila 2 000- 3 000 Kč měsíčně na reklamu na své laktační poradenství (na Facebooku) za situace, kdy sama žalobkyně uvádí, že oprávnění k této činnosti měla až od roku 2019. Dále odkazuje na příchozí platbu z 12. 11. 2018, kdy není zřejmé, jak žalobkyně s těmito prostředky naložila. Dále odkazuje na finanční prostředky vybrané ze stavebního spoření, které byly následně zaslány otci žalobkyně, který dále následně z těchto prostředků vyplácel nebo zasílal žalobkyni částky ve výši 20 000 Kč měsíčně označované jako podpora, případně záloha. Dále odkazuje na částku 29 000 Kč, kterou žalobkyně obdržela od žalovaného za účelem úhrady ceny lesní školky, když z výpisu z účtu je patrné, že na toto vynaložila pouze 22 800 Kč a rozdíl žádným způsobem ani nevysvětlila ani nevrátila a ani o nižší ceně lesní školky žalovaného neinformovala. Dále odkazuje na platbu, respektive příjem, z prosince 2018 od [příjmení] [příjmení] [jméno] ve výši 5 975 Kč, jež má prokazovat příjmy žalobkyně z vědecké činnosti nebo publikační činnosti. Dále odkazuje na příchozí platby z prosince 2018 ve výši 50 000 Kč, z ledna 2019 ve výši 71 000 Kč a z dubna 2019 ve výši 21 000 – například – když tyto platby představují částky, jež žalobkyně vybrala ze spořících produktů, které byly společné oběma manželům, a užila je pro svou potřebu bez souhlasu žalovaného. Z listiny nazvané operace na bankovních účtech, vytvořenou žalovaným, soud zjistil, že žalovaný zde předkládá vlastní tvrzení k některým platbám uvedeným ve shora uvedených vyúčtováních. Žalobkyně k výše uvedeným důkazům sdělila, že s ohledem na skutečnost, že tyto pohyby nastaly hluboko v minulosti, je třeba jim přikládat jen omezený význam. K poskytnutému grantu uvedla, že tyto prostředky byly přesunuty do spolku [anonymizováno], jí plynuly pouze odměny ve výši cca 30 000 Kč ročně. Výběry ze spořicích účtů činila z důvodu, že jí žalovaný neposkytoval žádné prostředky k úhradě základních životních potřeb, tyto byly spořeny oběma a nejedná se o nějaké nadstandardní či protiprávní nakládání. Částky poté převedla na účet svého otce, jelikož se bála, že jí žalovaný zablokuje přístup k účtům. Žalovaný na to reagoval, že v době výběru finančních prostředků ještě žalobkyni poskytoval částky ve výši 12 500 Kč měsíčně. Žalovaný dále vyjádřil pochybnost, zda grantové peníze skutečně šly do spolku [anonymizováno], když přišly na soukromý účet žalobkyně. Žalovaný dále podotkl, že spořicí účet byl veden na jméno žalobkyně, nemohl by jí tak v přístupu zabránit, i kdyby chtěl. Z výpisů od 1. 10. 2018 do 31. 5. 2020 pod písmenem P přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020 soud zjistil, že výpisy od 1. 10. 2018 do 31. 7. 2019 se shodují s výpisy provedenými k důkazu výše. Z výpisů od 1. 7. 2019 do 31. 5. 2020 soud zjistil následující. V tomto období již na předmětném účtu nedocházelo k tak velkým pohybům finančních prostředků, jako v období předcházejícím. Žalobkyně pokračovala v pravidelném hrazení reklamy svého podnikání na sociální síti Facebook, v různých, zde uvedených částkách. Žalovaný na tento účet dále hradil výživné, a to tak, jak je zde uvedeno, a jak je rovněž uvedeno v rámci zjištění v příslušném odstavci níže. Otec žalobkyně, [celé jméno svědka], zaslal na tento účet zejména dne 19. 9. 2019 částku 10 341 Kč, dne 20. 9. 2019 částku 50 000 Kč, dne 6. 11. 2020 částku 20 000 Kč, dne 2. 1. 2020 částku 30 000 Kč, dne 3. 1. 2020 částku 76 000 Kč, dne 15. 1. 2020 částku 10 000 Kč, 24. 2. 2020 částku 20 000 Kč, dne 16. 4. 2020 částku 20 000 Kč, dne 24. 4. 2020 částku 40 000 Kč, dne 13. 5. 2020 částku 20 000 Kč. Žalobkyně dne 19. 1. 2020 a 21. 2. 2020 rovněž obdržela odměnu za smlouvu o dílo ([anonymizována tři slova]) ve výši 1 000 Kč. Dne 12. 2. 2020 obdržela žalobkyně příjem ve výši 6 059 Kč od AOPK, obdobnou platbu ve výši 8 079 Kč obdržela žalobkyně dne 12. 3. 2020, dne 14. 4. 2020 ve výši 6 059 Kč, dne 13. 5. 2020 ve výši 6 059 Kč. Dne 6. 3. 2020 žalobkyně obdržela platbu ve výši 2 550 Kč od subjektu [právnická osoba] Z výpisu je ještě patrné, že žalobkyně dne 14. 4. 2020 obdržela vratku za zdravotní pojištění od VZP ve výši 6 143 Kč. Z výpisu je dále patrné, že žalobkyně dne 21. 4. 2020 obdržela částku 8 480 Kč (ošetřovné) od Ministerstva průmyslu a obchodu. Z výpisů je rovněž patrné, že žalobkyně měla trvalý příkaz nastavený na zasílání částky 5 000 Kč měsíčně na účet [číslo] 800 – Sporobond, ve výši 500 Kč měsíčně, na účet [číslo] 800 Šikula plus ve výši 5 000 Kč měsíčně a na účet [číslo] 800 Šikula ve výši 300 Kč měsíčně. Od 21. 10. 2019 do března 2020 žalobkyně platila pravidelné platby ČSSZ (ve výši 2 388 Kč) a VZP (ve výši 2 208 Kč, od 24. 2. 2020 ve výši 2 352 Kč). Soud následně ještě zjistil, že žalovaná z tohoto účtu hradila službu FAPI a službu GoPay. Dne 9. 12. 2019 byla z tohoto účtu uhrazena částka 28 880 Kč ve prospěch subjektu placenzaexistenci.cz. K této konkrétní platbě žalovaný uvedl, že takováto platba v období, když žalobkyně namítá, že neměla peníze a musela si půjčovat, je minimálně pochybná. Žalobkyně uvedla, že se jedná o kurz podnikatelského rozvoje, který přímo souvisí se zahájením podnikatelské činnosti žalobkyně, kdy je logické, že náklady budou vyšší a zúročí se až později. Z výpisů od 1. 6. 2020 do 30. 11. 2020 soud zjistil, že pohyby na účtu pokračovaly zhruba tak, jako v předchozích obdobích. Nadále docházelo k převodům na spořicí účty Sporobond, [příjmení] a [příjmení] plus (dále jen spořicí účty) a bylo sem hrazeno výživné ze strany žalovaného. Dne 12. 6. 2020, 10. 7. 2020, 12. 8. 2020, 11. 9. 2020 došla platba ve výši 8 079 Kč od AOPK, dne 13. 10. 2020 ve výši 4 545 Kč. Dne 13. 7. 2020 došla platba ve výši 14 000 Kč od otce žalobkyně, dne 17. 7. 2020 ve výši 70 000 Kč, dne 4. 9. 2020 ve výši 40 000 Kč, dne 2. 11. 2020 ve výši 10 000 Kč, dne 16. 11. 2020 ve výši 20 000 Kč, dne 18. 11. 2020 ve výši xanon [číslo]. Dne 10. 6. 2020 došla platba ve výši 15 000 Kč od Ministerstva průmyslu a obchodu, dne 5. 8. 2020 došla platba ve výši 10 500 Kč od stejného subjektu a dne 20. 8. 2020 ve výši 10 000 Kč (podpora OSVČ spojená s pandemií). Dne 18. 9. 2020 byly zadány platby zálohy ČSSZ ve výši 2 544 Kč a na VZP ve výši 341 Kč. Od 4. 11. 2020 má žalobkyně nastavené inkaso pro Vodafone a.s. ve výši 249 Kč. Z výpisů z účtu za období od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 soud zjistil, že za toto období pokračovaly platby na spořicí účty. Žalobkyně dále platila povinné platby ČSSZ ve vší 2 544 Kč měsíčně a VZP ve výši 341 Kč měsíčně. Dne 15. 2. 2021 došla na tento účet další platba otce žalobkyně ve výši 130 000 Kč, dále takto došla dne 25. 6. 2021 částka 20 000 Kč, dne 14. 7. 2021 částka 80 000 Kč. Za zmínku stojí odchozí platby ve výši 131 273 Kč dne 22. 2. 2021 na účet č. [bankovní účet]. Dále za zmínku stojí rovněž příchozí platba dne 22. 6. 2021 ve výši 61 000 Kč z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] (podnikatelský účet) a následný odchod finančních prostředků na účet [bankovní účet] ve výši 60 790 Kč. Dne 22. 1. 2021 byla na účet připsána platba od Ministerstva průmyslu a obchodu ve výši 6 800 Kč (ošetřovné související s Covid-19), dne 10. 3. 2021 částka ve výši 800 Kč a dne 10. 5. 2021 byla takto na účet připsána platba ve výši 9 600 Kč. Od června 2021 začala žalobkyně z tohoto účtu hradit zálohy na plyn ve výši 2 500 Kč měsíčně, od července zálohy na elektřinu ve výši 1 430 Kč měsíčně. K platbám ze dne 22. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že se jedná o platby její právní zástupkyni na právní zastoupení. Z výpisu za listopad 2021 pod písmenem k ) přílohové obálky žalobkyně z 8. 12. 2021 soud zjistil, že pokračovaly trvalé příkazy plateb na různá spoření, dále trvalý příkaz na zálohy na plyn ve výši 2 500 Kč a 1 430 Kč na zálohy na elektřinu.

31. Soud k důkazu dále provedl výpis z účtu m [právnická osoba] za období 1. 1. 2018 3. 1. 2019 č. účtu [bankovní účet], účet vedený na jméno [celé jméno žalobkyně], ze kterého je patrné, že příchozí platby za uvedené období činily 294 547,42 Kč a odchozí platby 178 211 Kč, zůstatek činil 116 336,42 Kč. Pohyby na účtu byly tvořeny různými dary pro spolek [anonymizováno], příjmy z prodeje propagačního zboží spolku (např. tričko), debetní položky pak byly zejména výběry hotovosti z bankomatu. Žalovaný k tomuto důkazu uvedl, že žalobkyně nerozlišovala mezi platbami svými a spolku, domnívá se tak, že minimálně část výběru hotovosti byla příjmem žalobkyně a nejednalo se o výdaje spolku [anonymizováno]. Žalobkyně s tímto nesouhlasila, stejně tak jako s povahou tohoto důkazu. Z výpisu z účtu žalobkyně u mBank č. účtu [bankovní účet] od 1. 10. 2018 do 31. 5. 2020 pod písmenem K přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020 soud zjistil, že výpisy od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 se shodují s již výše provedeným výpisem. Za období od 31. 12. 2018 do 31. 5. 2020 soud zjistil, že pokračovaly pohyby na účtu v zásadě tak, jako v předcházejícím období, kdy za zmínku stojí zejména pravidelné výběry hotovosti u bankomatu v částkách 20 000 Kč (např. 25. a 30. 10. 2019). Soud rovněž zjistil, že dne 6. 9. 2019 z tohoto účtu odešla částka ve výši 12 064 Kč pro subjekt podnikanizplaze.cz. K tomu žalovaný uvedl, že nevidí jakoukoli souvislost spolku [anonymizováno] s tímto kurzem a má za to, že sloužil osobně žalobkyni a jejímu podnikání. Žalobkyně s tímto nesouhlasila a uvedla, že se jednalo o výdaj spolku s tím, že i spolek musí získávat finanční prostředky na svou činnost, což zahrnuje i podnikatelské schopnosti statutárního orgánu, kterým je žalobkyně, které byl kurz skutečně poskytnut. Z výpisu z účtu za období od 1. 6. 2020 do 30. 11. 2020 na č.l. 196-197, soud zjistil platby probíhající na tomto účtu v uvedeném období. Z výpisu z tohoto účtu za období 1. 1. 2021 ž 30. 11. 2021 soud vzal za prokázané zejména to, že i v roce 2021 pokračovaly běžné platby na tento účet za propagační zboží spolku [anonymizováno], z významnějších debetních položek pak bylo zjištěno zejména ekonomické poradenství.

32. Soud k důkazu dále provedl výpisy z účtů žalobkyně ohledně stavebního spoření Českomoravské stavební spořitelny a.s. (dále jen ČMSS) č. účtu [bankovní účet] z 3. 1. 2014 a č. účtu [bankovní účet] rovněž z 3. 1. 2014 pod písmenem D-1 přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020. Z prvního uvedeného výpisu soud zjistil, že žalobkyně tento založila dne 16. 9. 2003, hlavní výplata zůstatku proběhla dne 30. 1. 2013 a k 31. 12. 2013 byl účet zrušen. Z druhého jmenovaného účtu soud vzal za své, že žalobkyně tento založila dne 30. 12. 2012, dne 30. 1. 2013 sem byla převedena částka 50 000 Kč z předchozího účtu a k 31. 12. 2013 zde byl zůstatek 50 083,60 Kč. K tomu žalobkyně uvedla, že předmětná částka 50 000 Kč, která byla součástí částky vyplacené žalobkyni v r. 2019, je takto historická, žalobkyně jí disponovala již v roce 2013, prostředky však pocházejí již z r. 2003, tedy před uzavřením manželství. Žalovaný se domnívá, že tyto prostředky spadají do SJM. K důkazu soud ještě provedl výpis z účtu stavebního spoření ČMSS č. účtu [bankovní účet] ze 13. 3. 2019 a dopis ČMSS z 13. 3. 2019 pod písmenem D-2 přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020, ze které je patrné, že z tohoto účtu byla dne 11. 3. 2019 vyplacena celá naspořená částka ve výši 98 341,74 Kč na účet [číslo] 800 a účet byl zrušen. Dle shodného vyjádření účastníků byla částka vyplacena na účet otce žalobkyně, pana [celé jméno svědka].

33. Z výpisu z účtu [právnická osoba] č. účtu [číslo] 800 od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 pod písmenem N přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020 soud zjistil, že za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 chodily na účet pravidelné platby ve výši 5 000 Kč z účtu [číslo] 800 označené jménem žalobkyně, dne 15. 1. 2018 a 28. 12. 2018 pak na účet [číslo] 800 odešly částky celkem 60 002 Kč. Tytéž pohyby pak pokračovaly i v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, tedy prostředky pravidelně plynuly z účtu [číslo] 800, aby se na tento účet ve větší platbě vrátily zpět. Z výpisu z tohoto účtu za rok 2020 pod písmenem h) přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 12. 2021 soud vzal za prokázané, že i v tomto roce probíhaly pohyby prostředků stejně, jako je výše uvedeno (s pravidelnějším střídáním plateb ve výši 5 000 Kč).

34. Z výpisu z účtu České spořitelny a.s. č. účtu [číslo] 800 od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 pod písmenem O přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020 soud vzal za prokázané, že za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 chodily na účet pravidelné platby ve výši 300 Kč z účtu [číslo] 800 označené jménem žalobkyně. Tytéž pohyby pak pokračovaly i v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, tedy prostředky pravidelně plynuly z účtu č. [číslo] 800, aby na tento účet byly částečně zaslány zpět (např. platba z 3. 1. 2019). Z výpisu za rok 2020 pod písmenem i) přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 12. 2021 soud vzal za své, že shora uvedené pohyby pokračovaly i v tomto roce.

35. K důkazu soud dále provedl listiny pod písmenem C přílohové obálky žalobkyně ze dne 5. 10. 2020, a to výpisy (po měsících) z účtu Fiobank č. ú. [bankovní účet] od 30. 9. 2019 (datum zřízení účtu) do 30. 9. 2020. Z listin je patrné, že se jedná o účet, kam chodily platby žalobkyně na základě faktur za laktační poradenství. Soud dále zjistil, že tyto platby odpovídají fakturám provedeným k důkazu (viz níže), a že žalobkyně obdržela tyto platby, jak je v těchto listinách uvedeno. Z navazujících výpisů za říjen 2020 a listopad 2020 soud vzal nad rámec výše uvedeného za své, že sem rovněž chodily platby žalobkyně ze služby GoPay a žalobkyně odsud rovněž platila reklamu na Facebooku. Z výpisů za leden až listopad 2021 pod písmenem l) přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 12. 2021 soud zjistil, že na tento účet dále plynuly platby z podnikatelské činnosti žalobkyně, mimo přímých plateb z poradenství i příjmy z GoPay. Rovněž z tohoto účtu žalobkyně dále platila reklamu na Facebooku, DPH z reklamy. Od března 2021 si odsud žalobkyně platila sociální pojištění ve výši 2 588 Kč měsíčně a zdravotní pojištění ve výši 341 Kč měsíčně. Dne 20. 4. 2021 sem došel daňový bonus ve výši 28 398 Kč. Od 26. 5. 2021 platila žalobkyně na zdravotní pojištění částku 1 165 Kč. Dne 15. 7. 2021 žalobkyni dorazila částka 2 000 Kč od společnosti [právnická osoba] Dne 23. 7. 2021 dorazila platba ve výši 8 000 Kč od Ministerstva průmyslu a obchodu. K tomu se vyjádřil žalovaný ohledně platby ze dne 7. 7. 2021, kdy žalobkyně uhradila na blíže nespecifikované plnění částku 85 200 Kč, která odpovídá faktuře za spirituální byznys akcelerátor z téhož dne, kdy uvedl, že takto vysoký výdaj žalobkyně nesouvisí nijak s jejím podnikáním, a dle informací, které žalovaný získal na internetových stránkách pořadatele [právnická osoba] se jedná o jakousi esoterickou akci, kdy jedna z přednášejících nebo zúčastněných osob se označuje jako novodobá luxusní čarodějnice, je tedy pochybné, jaký tento výdaj má v řízení význam. Zároveň zdůraznil, že již 14. 7. 2021 si žalobkyně od otce půjčila 80 000 Kč, je tedy pochybné, zda se jedná opravdu o půjčky na nezbytné výdaje žalobkyně. Takovýto kurz má údajně garantovat 100 % navýšení příjmu do tři měsíců. Žalovaná na to reagovala s tím, že toto školení potřebovala pro rozvoj svého podnikání, neboť v byznysu nemá žádné vzdělání. Týkalo se to tedy zejména online podnikání. Financovala tento kurz právě z půjčky od svých rodičů ve výši 80 000 Kč. Nadto se jí příjmy skutečně začaly po absolvování kurzu navyšovat.

36. Z výpisu z majetkového účtu [právnická osoba] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně zde má nastavené pravidelná nákupy investičního portfolia od roku 2010, v pravidelné výši 500 Kč měsíčně. Z výpisu období od 27. 12. 2019 do 7. 9. 2021 pod písmenem j) přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 12. 2021 soud vzal za prokázané, že pravidelné nákupy investičního portfolia pokračovaly i v tomto období.

37. Soud k důkazu následně provedl výpis z podnikatelského účtu žalovaného u m Bank a.s. č. ú. [bankovní účet] od 1. 10. 2018 do 23. 6. 2020, ze kterého je patrné, že za toto období byly příchozí platby ve výši 1 823 664,44 Kč a odchozí platby ve výši 1 802 259 Kč, zůstatek byl 21 405,44 Kč. Soud dále z tohoto důkazu zjistil zejména skutečnost, že žalovanému je odměna za výkon jeho činnosti zasílána na účet Revolut u zahraniční banky a následně přeposílána na tento podnikatelský účet. Žalovaný k tomu uvedl, že je tomu tak z důvodu výhodnějších úrokových sazeb. Z tohoto podnikatelského účtu pak hradí povinné platby a náklady spojené s podnikáním. Dále soud z tohoto důkazu zjistil, že zde dochází k pohybům značných částek, včetně vlastních převodů žalovaného na účet [bankovní účet]. Dle výpisu žalovaný získal podporu podnikatelům v souvislosti s pandemií ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč dne 24. 4. 2020 a 19 500 Kč dne 8. 6. 2020. Z výpisu je dále patrné, že žalovaný obdržel ošetřovné v souvislosti s pandemií Covid-19 od ministerstva průmyslu a obchodu dne 27. 4. 2020 ve výši 2 544 Kč a 28. 5. 2020 ve výši 3 000 Kč. Z výpisu soud dále zjistil, že žalovaný z tohoto účtu platí zálohy na daň z příjmu FO, zálohy na povinné platby (sociální a zdravotní pojištění) a podnikatelské náklady. Za relevantní časové období (od data podání žaloby do konce roku 2019) pak tyto výdaje činily měsíčně 8 745 Kč na sociální pojištění, 4 235 Kč na zdravotní pojištění, dále obsahují zálohu na daň z příjmu ve výši 15 300 Kč (3. 12. 2019) a náklady na podnikání (dle zde uvedených výdajů a dle tvrzení žalovaného) cca 2 000 Kč měsíčně, vše dohromady v průměru 17 530 Kč měsíčně. Stejné náklady na sociální a zdravotní pojištění pak žalovaný měl do března 2020, poté z důvodu pandemie a souvisejících úlev nebyly platby činěny. Žalovaný dále na účet získával drobné vratky od Finančního úřadu (dále jen FÚ), za uvedené období v průměrné výši 278 Kč měsíčně. Žalobkyně k tomuto uvedla, že žalovaný si platí stavební spoření i penzijní připojištění, což žalobkyně sama s ohledem na majetkovou situaci činit nemůže. Rovněž připomněla, že na účtech se stále nacházejí prostředky ze SJM. Na to reagoval žalovaný, že prostředky ze stavebního spoření byly již v minulosti použity na umoření hypotéky. Z k důkazu provedenému výpisu za období 23. 6. 2020 až 30. 11. 2020 soud vzal za své, že za toto období byly na tomto účtu kreditní položky ve výši 440 532,30 Kč, debetní ve výši 33 372,90 Kč a zůstatek byl ve výši 110 159,40 Kč. Soud zjistil, že žalovaný hradil na sociální pojištění PSSZ platby od září 2020 ve výši 5 380 Kč a na zdravotní pojištění OZP od září měsíčně částku 2 352 Kč (platby ze předchozích 5 měsíců byly odpuštěny z důvodu Covid-19). Dále soud zjistil, že dne 7. 7. 2020 byla na tento účet poukázána vratka daně z přiznání ve výši 23 268 Kč, dne 8. 7. 2020 byla na tento účet vrácena částka 22 903 Kč jako přeplatek na zdravotní pojištění a dne 24. 7. 2020 poukázala vratku ve výši 31 641 Kč na sociální pojištění PSSZ [obec a číslo]. Žalovaný na tento účet rovněž obdržel drobné vratky od FÚ v celkové výši 1 369 Kč. K důkazu soud dále provedl výpis z účtu za období od 1. 10. 2019 do 30. 11. 2021, pod [číslo] přílohové obálky žalobkyně ze dne 7. 12. 2021, ze které zjistil, nad rámec výše uvedeného následující. Za rok 2020 činily drobné vratky z FÚ celkem částku 1 515 Kč. Za rok 2021 žalovaný hradil internet v měsíční výši 399 Kč (od 1. 4. 2021 ve výši 299 Kč), zálohy na sociální pojištění ve výši 5 380 Kč (od 17. 3. 2021 ve výši 4 324 Kč) měsíčně a zdravotní pojištění ve výši 2 352 Kč měsíčně (od 18. 3. ve výši 2 393 Kč). Dne 11. 3. 2021 obdržel od PSSZ přeplatek ve výši 11 047 Kč, dne 26. 5. 2021 přeplatek od FÚ ve výši 4 591 Kč. Dne 14. 6. 2021 platil doplatek daně z příjmu FÚ ve výši 27 690 Kč.

38. Z k důkazu provedeného výpis z účtu žalovaného Revolut č. ú. [číslo] od 1. 10. 2018 do 23. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný tento účet užívá hlavně za účelem přeposílání finančních prostředků a směny sjednané odměny z € na Kč. Příjmy z výkonu činnosti odpovídají některým platbám ve fakturaci žalovaného za příslušné období. Žalovaný dále vysvětlil, že účet Revolut používal nejprve k soukromým účelům, až později, co zjistil nevýhodné úrokové sazby u podnikatelského účtu u m Bank a.s. nechal klienta poukazovat platby na účet Revolut. Žalovaný dále uvedl, že tento výpis obsahuje pouze korunovou složku a nikoli eurovou. Dále byl k důkazu proveden výpis z účtu Revolut od 1. 10. 2018 do 30. 9. 2020 založený v přílohové obálce žalovaného ze dne 2. 10. 2020 pod písmenem B. Jedná se o výpis obsahující eurovou složku a doplňující shora provedený korunový výpis, přičemž je zejména patrné, že fakturace provedená k důkazu níže odpovídá zde uvedeným příchozím platbám. Z výpisu z tohoto účtu v korunách od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2021, pod číslem 5 přílohové obálky žalovaného ze dne 7. 12. 2021 soud vzal nad rámec již výše uvedeného za své, že žalovaný dále tento účet užíval za účelem převodu odměn za fakturovanou práci do CZK, přičemž tyto příchozí platby odpovídají níže k důkazu provedené fakturaci žalovaného klientovi. Z korespondujícího výpisu z účtu Revolut v EUR od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2021, pod číslem 6 této přílohové obálky soud vzal za prokázané, že fakturované částky v € vůči klientovi žalovaného byly zaslány na tento € účet. Soud na základě kompletních výpisů z tohoto účtu shrnuje, že žalovanému dorazily fakturované částky v €, které byly následně konvertované do CZK, přičemž soud zároveň vyšel z přepočtu uváděného žalovaným v rámci jeho příslušných předložených tabulek, které odpovídají rovněž předložené fakturaci. Platby tak došly takto: na tento účet takto: 1) V roce 2019 došly platby dne 9. 7. 2019 částka 84 594 Kč, dne 15. 8. 2019 částka 70 838 Kč, dne 10. 9. 2019 částka 81 736 Kč, dne 3. 10. 2019 částka 87 135 Kč, dne 7. 11. 2019 částka 79 378 Kč a dne 6. 12. 2019 v částce 75 357 Kč 2) v roce 2020 došly platby dne 7. 1. 2020 v částce 69 961 Kč, dne 19. 2. 2020 v částce 63 820 Kč, dne 12. 3. 2020 v částce [osobní údaje žalobkyně] 1286, dne 8. 4. 2020 v částce 63 537 Kč, dne 8. 5. 2020 v částce 40 012 Kč, dne 10. 6. 2020 v částce 45 424 Kč, dne 6. 7. 2020 v částce 78 975 Kč, dne 6. 8. 2020 v částce 66 263 Kč, dne 10. 9. 2020 v částce 60 741 Kč, dne 14. 10. 2021 v částce 77 493 Kč, dne 9. 11. 2020 v částce 74 733 Kč a dne 14. 12. 2020 v částce 60 775 Kč 3) Za rok 2021 došly platby dne 12. 1. 2021 v částce 55 366 Kč, dne 9. 2. 2021 v částce 60 381 Kč, dne 9. 3. 2021 v částce 51 807 Kč, dne 13. 4. 2021 v částce 63 429 Kč, dne 10. 5. 2021 v částce 60 068 Kč, dne 10. 6. 2021 v částce 64 427 Kč, dne 5. 7. 2021 v částce 61 828 Kč, dne 12. 8. 2021 v částce 69 933 Kč, dne 10. 9. 2021 v částce 67 309 Kč, dne 11. 10. 2021 v částce 72 609 Kč a dne 12. 11. 2021 v částce 70 468 Kč.

39. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u m Bank a.s. č. ú. [bankovní účet] od 1. 10. 2018 do 23. 6. 2020 soud zjistil, že se jedná o osobní účet žalovaného, za uvedené období kreditní položky činily 1 949 174,77 Kč a debetní položky 1 989 572,94 Kč, zůstatek byl - 40 398,17 Kč. Dále soud z tohoto důkazu zjistil zejména to, že na tento účet byl za období od 21. 8. 2019 do 7. 4. 2020 hrazen nájem od paní [jméno] [příjmení] ve výši 13 200 Kč měsíčně. Za tuto osobu pak byla rovněž dne 26. 8. 2019 uhrazena částka 22 800 Kč z Nadace Agrofert. Z výpisu je dále patrné, že za období od 2. 8. 2019 do 23. 6. 2020 žalovaný hradil nájemné paní [jméno] [příjmení] ve výši 16 000 Kč měsíčně. Dne 20. 5. 2020 byly ze strany paní [jméno] [příjmení] poukázány na tento účet prostředky ve výši 8 050 Kč. K tomu žalovaný uvedl, že se jednalo o přeplatek na službách. Dne 17. 4. 2020 pak žalovaný uhradil pojištění nemovitosti ve výši 1 140 Kč. Z k důkazu provedeného výpisu za období od 23. 6. 2020 až 30. 11. 2020 soud zjistil, že platby uvedené v předchozím období v zásadě pokračovaly, jak je v této listině uvedeno. Z potvrzení o provedení transakce u m Bank a.s. (v přílohách k jednání dne 4. 12. 2020) soud zjistil, že dne 12. 10. 2020 došla částka 24 075,25 Kč s poznámkou Převod při rušení účtu u Modré pyramidy stavební spořitelny a.s. a prostředky došly z účtu u této instituce. Z listiny„ vypořádání smlouvy o stavebním spoření“ žalovaného a výpisu z tohoto účtu stavebního spoření od Modré pyramidy stavební spořitelny a.s., na čísle listu 190, 191, soud zjistil, že smlouva byla ukončena k 9. 10. 2020, stav účtu činil shora uvedenou částku. Z výpisu z účtu za období od 1. 10. 2019 do 30. 11. 2021, pod číslem 10 přílohové obálky žalovaného ze dne 7. 12. 2021, soud zjistil následující. Žalovaný hradil dále měsíční nájemné ve výši 16 000 Kč, a to až do 30. 5. 2021, od kdy platil nájemné v nové výši 19 000 Kč měsíčně (první nájemné včetně kauce ve výši 38 000 Kč). Žalovaný rovněž obdržel jedno měsíční nájemné z pronájmu bytu ve [část obce] (celkem 13 200 Kč), a rovněž došlo k vypořádání kauce z nájmu bytu a přeplatků. Dne 24. 5. 2020 a dne 26. 5. 2021 žalovaný zaplatil daň z nemovitosti ve výši 4 158 Kč.

40. Zjištění k projektu [anonymizováno]: Z k důkazu provedeného článku žalobkyně na č.l. 27 soud zjistil, že tato přispěla do blíže nespecifikovaného periodika tímto článkem, kde popsala cíle projektu [anonymizováno], v rámci kterého podnikala terénní výjezdy na Filipíny. K tomu žalovaný sdělil, že tento důkaz prokazuje možnost žalobkyně se pracovně rozvíjet za trvání jejich soužití, je pravdou, že žalovaný vědeckou činnost nepovažoval za nejvhodnější z důvodu výdělku a času. Žalobkyně na to reagovala ta, že žalovaný nebyl spokojen s její vědeckou činností, jak je prezentována, neboť přinášela malý výdělek v poměru k vynaloženému času. K důkazu soud následně provedl anglicky psanou listinu [jméno] [příjmení] [jméno] ze 4. 12. 2018, z níž zjistil, že v návaznosti na úspěšnou přihlášku žalobkyně pro její projekt, byly převedeny finanční prostředky ve výši 12 500 USD na její bankovní účet. Fond vyžadoval zaslání průběhu užití prostředků, odbornou činnost atd. Na dokumentu není číslo projektu ani organizace, pouze jméno a podpis žalobkyně, což podotkl rovněž žalovaný. Žalobkyně k tomu uvedla, že grant byl určen na výzkumnou činnost, ačkoli to nespecifikuje. Z k důkazu provedených příjmových platebních bloků spolku [anonymizováno] z 1. 1. 2019 a 5. 1. 2019 pod písmenem F přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020 soud vzal za své, že žalobkyně dne 1. 1. 2019 převedla částku 200 000 Kč jakožto prostředky shora uvedeného grantu od [jméno] [anonymizována čtyři slova] spolku [anonymizováno], dne 5. 1. 2019 pak stejně převedla částku 80 891 Kč jako zbytek těchto grantových prostředků. Žalobkyně uvedla, že tyto prostředky byly vloženy do pokladny spolku a užity při cestě na Filipíny v souladu s účelem grantu, nebyly tedy vloženy na účet spolku. Žalovaný tyto okolnosti považuje za podezřelé, zejména proč nebyly prostředky vloženy na účet spolku, když při cestě na Filipíny by bylo vhodnější např. užívat výběrů z účtu na místě. K důkazu soud následně provedl screenshot webu spolku [anonymizováno], anglicky psanou žádost o grant z 26. 5. 2018 a screenshot„ Projekt dále podpořili“, vše pod písmenem I přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020. Z těchto důkazů soud vzal za prokázané, že žalobkyně žádala o grant u shora uvedené organizace jménem spolku [anonymizováno] a tento grant byl uveden v rámci podpůrců projektu. Z listiny přehled výdajů spolku [anonymizováno] 2018, založené v přílohové obálce Q podání žalobkyně ze dne 25. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zde popisuje výdaje na účtu a v pokladně spolku, včetně popsání mezd sobě, žalovanému a rodičům žalobkyně z 30. 12. 2018. K tomu žalobkyně uvedla, že spolek vede podvojné účetnictví a toto je výstup. Žalovaný na tento důkaz reagoval tak, že nemá žádnou důkazní hodnotu, nadto se týká pouze roku 2018, nebylo tedy prokázáno, že by předmětný účet ve skutečnosti nesloužil žalobkyni, včetně všech zde vedených prostředků. Zejména též zdůraznil vysoké výběry z bankomatů, k nimž nejsou tvrzeny ani prokazovány důvody. Žalobkyně s tímto výkladem nesouhlasila, dle ní se jednalo o účet spolku a jeho náklady.

41. Soud dále provedl k důkazu sadu rozhodnutí z opatrovnického řízení sp. zn. [spisová značka], a to: Rozsudek na č.l. 135, usnesení na č.l. 158, usnesení na č.l. 189, usnesení na č.l. 237, usnesení na č.l.

254. Z těchto rozhodnutí soud zjistil, že v současné době probíhá komplikované opatrovnické řízení týkající se úpravy poměrů nezletilých dětí účastníků, kdy byla zejména vydána řada předběžných opatření, která byla dle tvrzení účastníků napadena řadou opravných prostředků. Opatrovnické řízení dosud nebylo skončeno. Dále soud k důkazu ještě provedl k důkazu usnesení na č.l. 269 opatrovnického spisu, ze kterého nad rámec výše uvedeného ničeho relevantního nezjistil. K důkazu soud rovněž předložil rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 2. 2021, č.j. [číslo jednací] na č.l. 237, ze kterého zjistil, že zdejší soud rozhodl ohledně poměrů nezletilých dětí účastníků tak, že je svěřil do střídavé péče obou, žalovanému bylo stanoveno výživné ve výši celkem 7 500 Kč, žalobkyni ve výši 4 500 Kč. Tento rozsudek byl zrušen dále k důkazu provedeným usnesením Městského soudu v Praze z 23. 6. 2021, č.j. [číslo jednací] a vrácen zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Z předloženého usnesení zdejšího soudu ze dne 7. 6. 2021, č.j. [spisová značka] (v rámci příloh k jednání dne 19. 11. 2021) soud zjistil, že žalobkyni bylo zakázáno změnit bydliště i školu nezletilých. Žalovaný k tomu uvedl, že nikdy nebránil prodeji domu ve [část obce], pouze nesouhlasil, aby nezletilí měnili školu a chtěl, aby bydleli v blízkosti. Dále soud k důkazu provedl další sadu rozhodnutí z opatrovnického řízení, a to usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 6. 2021, ze dne 12. 7. 2021, č.j. [číslo jednací], ze dne 2. 8. 2021, č.j. [číslo jednací], Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [rok] [číslo], zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2021, č.j. [číslo jednací]. Z těchto rozhodnutí soud zjistil především neblahý vývoj opatrovnického řízení zejména s ohledem na vztahy účastníků. Z usnesení o předběžných opatřeních č.l. 1161, [číslo], [číslo] a [číslo] soud zjistil, že, že žalovaný byl oprávněn se stýkat s nezletilými dětmi účastníků ve zde uvedených dobách a lze shrnout, že tento styk byl postupně předběžnou úpravou rozšiřován. Z k důkazu provedeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2021, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], soud zjistil, že byla potvrzena rozhodnutí z opatrovnického řízení č.l. 1050 a [číslo] (uložení pořádkových pokut žalobkyni za nepředávání nezletilých). Z usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] pod písmenem e) přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 12. 2021 soud vzal za své, že uvedené řízení (o správu SJM) bylo v části týkající se poloviny výnosu z nájmu bytu ve [část obce] zastaveno.

42. Zjištění k placení výživného na nezletilé děti účastníků: K důkazu soud dále provedl tabulku označenou jako platby na děti, ze které je patrné, že žalovaný uvedl platby na výživné nezletilých dětí účastníků za příslušná období, tedy za 7/ 2019 2019 částkou 8 200 Kč, za měsíc 11/ 2019 částkou 5 500 Kč, v měsících 12/ 2019 a 1/ 2020 platil 5 500 Kč a žalobkyně platila zpět 4 500 Kč, v měsíci 2/ 2020 uhradil 5 500 Kč, aniž by žalobkyně platil zpět a poté za 3/ 2020 až 6/ 2020 platil 1 000 Kč Tyto skutečnosti dále vyplývají z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] od 1. 10. 2018 do 23. 6. 2020, provedeného k důkazu (viz výše).

43. Zjištění k půjčkám žalobkyně od jejích rodičů: K důkazu soud následně provedl smlouvu o půjčce z 18. 9. 2019 pod písmenem G přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020, ze které zjistil, že tato listina obsahuje písemné ujednání, že se rodiče žalobkyně ([jméno] a [celé jméno svědka]), zavázali poskytnout žalobkyni částku 400 000 Kč na úhradu jejích„ potřeb“, ve splátkách dle potřeb žalobkyně. Splatnost (vrácení) půjčky nastane po rozvodu žalobkyně. Žalovaný tuto půjčku zásadním způsobem zpochybnil a vyslovil se, že tato listina byla uzavřena dodatečně a účelově, čemuž odpovídá i skutečnost, že tyto platby nejsou takto označené, popřípadě nejsou označené vůbec. Žalobkyně k tomu uvedla, že listina byla uzavřena jako potvrzení ústního ujednání a část takto namítaných plateb plyne z přeposílání prostředků žalobkyně z výše uvedeného stavebního spoření, nikoli z titulu půjčky. Úrok ze smlouvy žalobkyně nesplácela, neboť k tomu nebyla vyzvána. Z čestného prohlášení z 16. 6. 2020 pod písmenem H přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020 soud zjistil, že [celé jméno svědka] prohlásil, že částku 98 341 Kč postupně zaslal na účet žalobkyně [číslo]

800. Ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 7. 2020 (Přílohy žalobkyně založené u jednání dne 4. 12. 2020) soud zjistil, že žalobkyně se svými rodiči ujednala obdobnou smlouvu, jako je uvedeno výše, tentokrát pro částku 200 000 Kč, a to od 7/ 2020. Ze smlouvy o půjčce z 6. 12. 2020 pod písmenem C přílohové obálky žalobkyně z 8. 2. 2021 soud vzal za své, že stejně jako u výše uvedených listin, zde mezi rodiči žalobkyně a žalobkyní byla sjednána tato půjčka, na částku 200 000 Kč od července 2020 k čerpání dle potřeb žalobkyně. Žalovaný se k tomu vyjádřil v tom smyslu, že tyto půjčky jednoznačně zvyšují životní úroveň žalobkyně a jedná se fakticky o zatajované hotovostní příjmy žalobkyně. Žalobkyně toto navíc fakticky nesplácí, tudíž se jedná spíše o dary. Žalobkyně s tímto nesouhlasila, uvedla, že jsou to částky na živobytí a např. právní služby, které potřebuje právě z důvodu, že jí žalovaný neplatí výživné. Ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 2. 2021, vedené pod písmenem A přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 12. 2021, soud zjistil, že stejně jako u výše uvedených listin, zde mezi rodiči žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena tato půjčka, na částku 150 000 Kč od února 2021 k čerpání dle potřeb žalobkyně.

44. Z účastnického výslechu žalobkyně konaného u ústního jednání dne 4. 12. 2020 soud učinil následující relevantní zjištění. Žalobkyně cítí k žalovanému značnou antipatii, vzájemné odcizení a nepřátelství mu klade za vinu. Plán na podnikání v laktačním poradenství pochází z roku 2018, v rámci přípravy možností rozchodu manželů. Ohledně automobilu k výkonu činnosti pro AOPK žalobkyně využívá vozidlo bezplatně zapůjčené známou. Tuto činnost vykonává ve frekvenci zhruba 3-5 návštěv lesa do měsíce, činnost spočívá v rozmisťování fotopastí a kontrole lokalit. V rámci příležitosti žalobkyně vydělala 16 000 Kč za průvodcování v únoru 2020. Žalobkyně žádala o podporu od státu v rámci programů na zmírnění dopadů koronaviru, což bylo 25 000 Kč na jaře a 19 500 Kč na podzim. Prodej propagačních materiálů spolku [anonymizováno] pokryje jejich náklady na výrobu. K nákladům spojeným s DPP u AOPK (zejména s uváděnými bateriemi a fotopastmi) soud zjistil, že žalobkyně využívá k provedení práce (minimálně zčásti) prostředky spolku [anonymizováno].

45. Z účastnického výslechu žalovaného konaného u ústního jednání dne 4. 12. 2020 soud učinil následující relevantní zjištění. Žalovaný žalobkyni opětuje antipatii, vzájemné odcizení a nepřátelství klade za vinu jí a její práci. Žalovaný od března pracuje v rámci domova, v březnu 2020 došlo nadto ke změně technologie, a týmu, ve kterém pracoval. Ohledně nájemnice v bytě ve [část obce] uvedl, že se jedná o matku samoživitelku, kdy první nájem za ní zaplatilo město, a kauci za ní zaplatila Nadace Agrofert. Některé platby nájmu se pak zpozdily, či byly dopláceny postupně. Během koronaviru za ní nájem zaplatila jakási paní [příjmení]. Rovněž žádal o státní podporu v souvislosti s pandemií, ve stejné výši jako žalobkyně, stejně jako žalobkyně požádal rovněž o ošetřovné, to dostal ve výši 13 200 Kč. Své výdaje daní žalovaný paušálem.

46. Z výslechu svědka, pana [celé jméno svědka], provedeného u jednání konaného dne 10. 12. 2021 soud zjistil následující. Svědek je otcem žalobkyně a tchánem žalovaného. Svědek se angažoval ve spolku [anonymizováno], zjednodušeně řečeno, jako„ pomocná síla“. Členem žádného orgánu nebyl, žádnou pravidelnou odměnu nedostával, pouze jednou v minulosti jednorázově asi 30 000 Kč. Celkově nebylo členů mnoho, asi 5. Předmětné půjčky svědek považuje za podporu rodiny a dětí žalobkyně. Tyto prostředky žalobkyně vrátí, až se jí začne dařit. Celková podpora žalobkyně ze strany jejích rodičů činí cca 950 000 Kč. Úroky z půjčky, s ohledem na to, že se jedná o vztahy v rodině, nepožadovali. Celkové úspory rodičů žalobkyně činily před podporou asi 1 300 000 Kč. Svědek potvrdil, že v roce 2019 mu byly zaslány prostředky ze stavebního spoření, jednalo se přibližně o 90 000 Kč Tyto prostředky byly vyplaceny na účet svědka zejména z důvodu, že žalobkyně byla v té době mimo republiku. Již dříve poskytovali účastníkům půjčky, a to např. na koupi společného domu. Svědek se před svým výslechem zhruba seznámil s okruhem možných otázek a s žalobkyní průběh řízení probírají.

47. Z výslechu svědkyně, paní [celé jméno svědkyně], provedeného u jednání konaného dne 10. 12. 2021 soud zjistil následující. Svědkyně je matkou žalobkyně a tchyní žalovaného. Členy spolku [anonymizováno] byli účastníci, ona a její manžel. O vnitřní struktuře spolku a jejích orgánech ničeho neví. Občasně byla za spolkovou činnost odměněna, naposledy částkou asi 3 000 Kč v roce 2020, předtím částkami 30 000 Kč. Půjčky žalobkyni sepsali písemně z důvodu intenzity konfliktu s žalovaným, kdyby toto nebylo, tak by byla sjednána pouze ústně. Celkem byla poskytnuta částka cca 950 000 Kč, na půjčky dosud nebylo ničeho vráceno. Již dříve poskytovali účastníkům finanční podporu v souvislosti s pořízením vlastního bydlení. Smlouvy o půjčce byly celkem 4, jednotlivé platby byly zasílány žalobkyni dle jejích potřeb. Rodiče žalobkyně jsou velmi spořiví, takto měli nespořeno přes 1 milion Kč, a proto mohli žalobkyni takto podporovat. Svědkyně ví, že žalobkyně absolvuje poměrně nákladná školení, dle vědomí svědkyně se tato týkají výhradně laktačního poradenství. Ohledně předmětu výslechu mluvila s žalobkyní, ale nijak konkrétně, jejich pravidelná komunikace se omezuje na stručné e-maily.

48. Z následujících provedených důkazů soud nad rámec výše uvedeného zjistil zejména příjmy a výdaje žalobkyně.

49. K příjmům žalobkyně soud zjistil následující. U ústního jednání dne 5. 6. 2020 soud k důkazu provedl potvrzení o příjmech žalobkyně za rok 2018 na č.l. 11, ze kterého zjistil, že žalobkyně za tento rok zúčtovala ze závislé činnosti celkem částku 34 962 Kč. U ústního jednání dne 4. 9. 2020 soud k důkazu provedl dohodu o provedení práce z 1. 12. 2019 pod písmenem C přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020, ze které je patrné, že žalobkyně vykonávala pro AOPK pracovní činnost inventarizační průzkum savců ve vybraných lokalitách se sjednaným rozsahem práce odpovídajícím odměně ve výši 85 653 Kč ročně, max. však 10 000 Kč za měsíc. Dohoda byla sjednána na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Z daňového přiznání žalobkyně za rok 2019 pod písmenem J přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020 soud vzal za prokázané, že žalobkyně měla za tento rok zdanitelné příjmy ve výši 37 780 Kč. K tomu žalobkyně sdělila, v souladu s níže uvedeným, že nemohla uplatnit slevu na dítě, neboť její příjmy nedosahovaly částky 80 000 Kč. Žalobkyně dále podotkla, že s ohledem na to, že měla děti v péči hlavně ona, měla být ohledně částky ze slevy na dani mezi účastníky být vedena minimálně rozprava. Žalovaný na to reagoval tak, že slevu uplatnil poté, co zjisti, že žalobkyně slevu uplatnit nemůže, nadto probíhala v zásadě péče střídavá a je to sám žalovaný, kdo zabezpečoval finanční situaci rodiny, tudíž i uplatnil slevu na dani za nezletilé děti. Žalobkyně toto rozporovala s poukazem, že nyní žalovaný platí na nezletilé pouze 1 000 Kč měsíčně. Ze smluv o dílo z 13. 1. 2020, 17. 2. 2020 a 15. 3. 2020 pod písmenem L přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020 soud vzal za své, že žalobkyně se každou z těchto smluv zavázala k vyhotovení 2 cestopisných článků pro objednatele [právnická osoba], cena díla byla v každé smlouvě 1 000 Kč. Žalovaný k tomu uvedl, že žalobkyně zde měla možnost pravidelného příjmu. Žalobkyně nicméně uvedla, že se jednalo o jediné tři odměny a spolupráce dále nepokračuje. Z vyúčtování GoPay služeb z 11. 12. 2019 (obsahem v rámci písmena Q přílohové obálky žalobkyně z 25. 7. 2020), soud zjistil, že celková částka zprostředkovaných obchodních plateb k převodu žalobkyni činila za období od 7. 11. 2019 do 5. 12. 2019 (po odečtení poplatku za zprostředkování platby) částku 2 854,39 Kč. Z vyúčtování z 9. 1. 2020 soud zjistil, že za období 6. 12. 2019 do 5. 1. 2020 činila částka k převodu celkem 14 505,92 Kč. Z vyúčtování z 9. 2. 2020 soud zjistil, že za období 6. 1. 2020 do 5. 2. 2020 činila částka k převodu celkem 26 238,43 Kč. Z vyúčtování z 9. 3. 2020 soud zjistil, že za období 6. 2. 2019 do 5. 3. 2020 činila částka k převodu celkem 21 572,33 Kč. Z vyúčtování ze 4. 4. 2020 soud zjistil, že za období 6. 3. 2020 do 31. 3. 2020 činila částka k převodu celkem 34 472,59 Kč. Z vyúčtování ze 4. 5. 2020 soud zjistil, že za období 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 činila částka k převodu celkem 39 460,85 Kč. Z vyúčtování ze 4. 6. 2020 soud zjistil, že za období 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 činila částka k převodu celkem 24 803,58 Kč. Soud následně provedl k důkazu screenshoty FAPI od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019 a od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 vedené rovněž pod písmenem Q, přičemž z prvně jmenované listiny je patrné, že byly objednány a zaplaceny služby v ceně 30 280,30 Kč, v druhém období (druhý screenshot) za 193 769 Kč. Žalovaná uvedla, že se jedná o souhrnný součet příjmů z faktur, jedná se o plnění za prodej e-booků. U ústního jednání konaného dne 4. 12. 2020 soud dále doplnil předmětné dokazování. Z faktur založených žalobkyní pod písmenem A přílohové obálky žalobkyně z 5. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně fakturovala tyto částky za laktační poradenství. Z faktury ze dne 27. 3. 2020 je patrné, že žalobkyně vyfakturovala částku 1 300 Kč, z faktury ze dne 28. 3. 2020 je patrná částka 1 000 Kč, z faktury ze dne 30. 3. 2020 vyplývá částka 1 700 Kč, ze dvou faktur ze dne 1. 4. 2020 je zřejmá částka celkem 2 300 Kč, ze dvou faktur ze dne 4. 4. 2020 je patrná částka celkem 1 900 Kč, ze dvou faktur ze dne 6. 4. 2020 je patrná částka celkem 1 700 Kč, z faktury ze dne 18. 4. 2020 vyplývá částka 2 200 Kč, z faktury ze dne 25. 4. 2020 je patrná částka 1 300 Kč, z faktury ze dne 27. 5. 2020 je zřejmá částka 1 600 Kč a z faktury ze dne 28. 5. 2020 je patrná částka 500 Kč. Soud k důkazu provedl screenshoty Fapi od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 a od 1. 1. 2020 do 30. 9. 2020 vedené pod písmenem F předmětné přílohové obálky žalobkyně soud nad rámec již dříve uvedeného zjistil, že do 30. září 2020 je příjem žalobkyně 339 636 Kč v objednaných sumách, 339 137 Kč v zaplacených, po splatnosti je částka 499 Kč. Listina rovněž obsahuje graf příjmů po měsících. Soud dále provedl k důkazu vyúčtování služeb GoPay z 4. 7. 2020 a ze 4. 8. 2020 a ze 4. 9. 2020, vedených pod písmenem G předmětné obálky žalobkyně. Tato vyúčtování navazují na shora uvedená obdobná vyúčtování, tj. za období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020 činila částka k převodu žalobkyni (po odečtení poplatků) celkem 34 708,75 Kč, za období 1. 7. 2020 až 31. 7. 2020 částku 29 802,33 Kč a za období od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2020 částku 36 084,55 Kč. Z dále založených vyúčtování u tohoto jednání soud zjistil, že za období od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 byla částka k převodu žalobkyni ve výši 17 725,74 Kč, Za období od 1. 10. 2020 až 31. 10. 2020 ve výši 25 143,08 Kč. Z vytištěné tabulky nazvané přehled příjmů z laktačního poradenství mimo Fapi od 27. 3. 2020 do 27. 10. 2020 soud zjistil, že za toto období měla žalobkyně příjem z této činnosti ve výši 54 900 Kč. Z fotografie příjmových platebních dokladů na č.l. 130 soud zjistil, že žalobkyně takto účtovala své služby, kdy za období od listopadu 2019 do prosince 2019 vyúčtovala částku 6 900 Kč, od ledna do března 2020 takto vyúčtované činily celkem 11 500 Kč. U ústního jednání dne 19. 11. 2021 soud dále doplnil dokazování ohledně příjmů žalobkyně. Z potvrzení o zdanitelných příjmech žalobkyně ze závislé činnosti za rok 2020 a daňového přiznání žalobkyně za rok 2020 pod písmenem A přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 2. 2021 vzal soud za své, že ze závislé činnosti (odměna z činnosti vykonávané pro AOPK) měla žalobkyně příjem ve výši 84 467 Kč, po srážkové dani čistý příjem ve výši 71 803 Kč. Ostatní hrubé příjmy měla ve výši 517 529 Kč, uplatnila daňový bonus za vyživované děti ve výši 6 210 Kč, na dani zbyl daňový bonus ve výši 28 398 Kč. Z aktualizované tabulky o příjmech a výdajích účastníků pod písm. G přílohové obálky žalobkyně soud zjistil pohled žalobkyně na příjmy a výdaje účastníků dle doposud provedených důkazů. U ústního jednání dne 10. 12. 2021 soud provedl další zjištění k příjmům žalobkyně. Ze screenshotu příjmů FAPI od 1. 1. 2021 do 30. 11. 2021 pod písm. m) přílohové obálky ze dne 8. 12. 2021 soud vzal za své, že za toto období byla žalobkyni zaplacena částka 814 382 Kč z tohoto podnikání. K důkazu soud ještě provedl GoPay vyúčtování služeb od 1. 1. 2021 do 30. 11. 2021 pod písm. q) přílohové obálky, ze kterých je patrné, že za 1/ 2021 byla částka k převodu na účet žalobkyně ve výši 53 079,69, za 2/ 2021 byla částka k převodu 52 832,34 Kč, za 3/ 2021 byla částka k převodu 68 937,16 Kč, za 4/ 2021 byla částka k převodu 57 228,43 Kč, za 5/ 2021 byla částka k převodu 75 094,67 Kč, za 6/ 2021 byla částka k převodu 81 867,90, za 7/ 2021 byla částka k převodu 92 485,74 Kč, za 8/ 2021 byla částka k převodu 65 669,96 Kč, za 9/ 2021 byla částka k převodu 60 175,21 Kč, za 10/ 2021 byla částka k převodu 36 318,31 Kč a za 11/ 2021 byla částka k převodu 31 952,84 Kč. Soud dále z tabulky příjmů a výdajů žalobkyně pod písmenem v ) zjistil skutečnosti ohledně příjmů žalobkyně, zčásti tak jak odpovídají výše provedeným zjištěním (viz dále).

50. K výdajům žalobkyně soud zjistil následující. U ústního jednání konaného dne 4. 9. 2020 soud k důkazu provedl fotografii anglicky psaného certifikátu o kurzu jogínského smíchu pod písmenem I přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020, ze které vyplývá absolvování tohoto kurzu žalobkyní. Žalobkyně uvedla, že tento kurz absolvovala v rámci podnikání v oblasti laktačního poradenství. Žalovaný namítl, že žalobkyně se rovněž živí jako lektorka jogínského smíchu, přičemž tyto příjmy zatajuje. K tomuto důkazu soud rovněž provedl screenshot z web prezentace [jméno] bez data, ze kterého je patrné že žalobkyně zde propaguje pravidelné lekce v ceně 200 Kč a workshop v ceně 555 Kč. K tomu žalobkyně uvedla, že se jedná o centrum jógy, kde uvažuje o nějaké formě spolupráce, nicméně z důvodu pandemie koronaviru k žádné nedošlo a proběhly pouze dva semináře., které vedla, a to za odměnu. Žalovaný poukázal na to, že těmito tvrzeními jednak žalobkyně připouští další příjem, druhak se znevěrohodňuje, neboť uvádí tvrzení ohledně příjmů vždy až poté, co se na ně přijde z důkazů žalovaného. Z dále provedeného přehledu o příjmech a výdajích OSVČ-žalobkyně pro ČSSZ za rok 2019, pod písmenem M přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020 soud vzal za prokázané, že úhrn zaplacených záloh za tento rok (měsíce 10-12) činil 7 164 Kč. Z faktury [číslo] z 29. 8. 2019, od dodavatele [právnická osoba] (součást písmene Q přílohové obálky žalobkyně ze dne 25. 7. 2020) soud vzal za své, že žalobkyně si nechala vytvořit a provozovat webovou stránku [webová adresa] (od 27. 8. 2019 do 16. 8. 2020) za cenu 4 342 Kč. Z provedeného přehledu faktur za FAPI od 1. 10. 2019 do 3. 6. 2020 soud vzal za své, že žalobkyně (jako podnikatelka) uhradila za tuto službu za rok 2019 částku 2 904 Kč. Žalobkyně k tomu uvedla, že se jedná o faktury za proplácení využívání tohoto softwaru. Za období od 3. 1. 2020 do 3. 6. 2020 uhradila za tuto službu celkem částku 4 356 Kč. K důkazu soud dále provedl přehled fakturace za platbu na reklamu Facebook od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019, ze které vzal za prokázané, že žalobkyně využila za toto období reklamní služby této sociální sítě v ceně 9 753,97 Kč. Z navazujícího přehledu fakturace za platbu na reklamu Facebook od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 soud zjistil, že za toto období žalobkyně využila reklamu v ceně 95 598,98 Kč. Z faktury č. 2019 z 9. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně uhradila částku 28 880 Kč za položku prodejní text 30 dní PREMIUM. Z k důkazu provedeného přehledu příjmů a výdajů žalobkyně v tabulce vytvořené žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně zde rozepsala své příjmy a výdaje z laktačního poradenství, DPP a ostatních příjmů, za měsíce 10/ 2019 2020. K tomu žalobkyně uvedla, že v kolonce ostatní příjmy je plnění od časopisu Koktejl, na něž však nebyla uzavřena písemná smlouva (což se týká března); u února by se mělo jednat ohledně částky 510 Kč o příjem od České televize za jednorázovou reportáž. Žalovaný zpochybnil náklad uvedený u DPP pro AOPK ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně na toto reagovala s tím, že se jedná o náklady na dojíždění do Ústeckého kraje, zejména palivo a baterie do fotopastí. Žalobkyně k tomu ještě uvedla, že náklady by mohly být nižší, kdyby jí žalovaný půjčoval společný automobil, což nicméně žalovaný zpochybnil, neboť náklady za palivo by existovaly i tak. Z vyúčtování zdravotního pojištění od 1. 10. 2019 do 8. 1. 2020 soud vzal za své, že úhrn záloh na tuto platbu činil za tento rok 6 624 Kč. Dále soud ještě provedl k důkazu přehled faktur za laktační poradenství od 27. 3. 2020 do 28. 5. 2020, ze kterého zjistil, že žalobkyně uvedla zde specifikované faktury, data a vyúčtované částky. K tomuto důkazu žalobkyně uvedla, že dříve na laktační poradenství vystavovala Příjmové platební doklady - jsou to ony nečitelné listiny předložené u tohoto jednání - a právě od března 2020 přistoupila k tomu, že vytavuje již standardní faktury v souvislosti s přípravou na EET atd. U ústního jednání dne 4. 12. 2020 soud provedl k tomuto následující důkazy. Pod písmenem B přílohové obálky žalobkyně z 5. 10. 2020 vedený přehled fakturace za platbu na reklamu Facebook od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020, ze kterého je patrné, že v červnu je celkový náklad na reklamu 15 224,99 Kč, červencový je 15 317,84 Kč, srpnový je 22 221,97 Kč a zářijový je 11 288,32 Kč. Z celkového přehledu fakturace za Facebookovou reklamu od 1. 6. 2020 do 30. 11. 2020 soud vzal za své, že za toto období měla žalobkyně výdaje za tuto reklamu ve výši 96 934,58 Kč. Soud dále provedl listinu vedenou pod písmenem D z této obálky, a to fakturu od dodavatele [anonymizováno] z 13. 8. 2020, ze které soud zjistil náklady webhostingu žalobkyně za období 27. 8. 2020 až 26. 8. 2021 ve výši 4 342 Kč. Z přehledu faktur Fapi od 1. 10. 2019 do 3. 9. 2020 vedeného pod písmenem E předmětné obálky soud zjistil, že za toto období měla žalobkyně náklady ve výši 9 075 Kč. Z přehledu faktur Fapi založených u tohoto jednání soud ještě zjistil, že za období od 3. 1. 2020 do 4. 11. 2020 byly vynaložené náklady ve výši 15 730 Kč. U ústního jednání 19. 11. 2021 k výdajům žalobkyně soud rovněž provedl shora uvedenou tabulku příjmů a výdajů žalobkyně pod písmenem g) přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 2. 2021, ze které soud zejména zjistil a upřesnil náklady žalobkyně za rok 2020 spojené s povinnými platbami, kdy žalobkyně hradila za částku 2 388 Kč na sociální pojištění v lednu – březnu 2020, dále kvůli opatřením spojených s Covid-19 platila až od září 2020 do konce roku, tzn. platila 7 měsíců. Zdravotní pojištění platila se stejnou výlukou, tzn. 7 měsíců, přičemž v lednu částka činila 2 208 Kč, a zbytek měsíčních plateb byl ve výši 2 352 Kč. Z této tabulky pak soud rovněž upřesnil výdaje z podnikání žalobkyně za rok 2020, když tyto výdaje, i ve světle shora uvedených faktur, činily za FAPI 15 730 Kč, za provozování webu 4 342 Kč a za službu GoPay 9 515 Kč. Z tabulky ve spojení se shora uvedenými fakturami za reklamu na Facebooku je pak patrné, že na tuto vynaložila žalobkyně za rok 2020 částku 243 233 Kč. U ústního jednání dne 10. 12. 2021 soud provedl k výdajům žalobkyně další důkazy. Z protokolu a účtenky za servis kotle a plynu pod písmenem c) přílohové obálky žalobkyně z 8. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně takto platila dne 21. 1. 2020 částku 1 580 Kč a dne 8. 4. 2020 částku 750 Kč, dne 1. 6. 2021 částku 1 300 Kč. Z předpisu záloh na plyn v domě V [anonymizováno] od 30. 11. 2021 pod písm. f) této přílohové obálky soud zjistil, že žalobkyni byly vyměřeny na fakturační období 30. 11. 2021 až 31. 3. 2022 zálohy ve výši 5 540 Kč měsíčně. Dále soud provedl předpis záloh na elektřinu v domě V [anonymizováno] od 13. 7. 2021 pod písmenem g) zmíněné obálky, ze kterého vzal za prokázané, že žalobkyni byly na fakturační období 13. 7. 2021 až 13. 4. 2022 vyměřeny zálohy ve výši 1 430 Kč. Z faktury za přednášky v rámci festivalu [anonymizována dvě slova] ze dne 30. 6. 2021 pod písm. n) této přílohové obálky soud vzal za své, že žalobkyně fakturovala částku 2 000 Kč (koresponduje s příjmem na účet, viz výše). Z faktury FAPI z 28. 10. 2021 pod písmenem o) přílohové obálky žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně zaplatila za tyto služby 8 349 Kč. K důkazu soud dále provedl přehled fakturace za reklamu na Facebooku od 2. 1. 2021 do 29. 11. 2021 pod písmenem p) předmětné přílohové obálky, ze které je patrné, že za toto období žalobkyně zaplatila za reklamu na Facebooku částku 250 692,07 Kč. Z dále provedené faktury za webhosting z 15. 8. 2021 pod písm. r) přílohové obálky soud vzal za prokázané, že žalobkyně platila za tento částku 4 342 Kč. K důkazu soud ještě provedl fakturu za spirituální byznys akcelerátor ze 7. 7. 2021 pod písm. s ) přílohové obálky, ze které je patrné, že žalobkyně uhradila částku 85 200 Kč za tento kurz. Z faktury předplatného smart e-mailingu za období od 18. 9. 2021 do 17. 9. 2022 a faktury za překročení limitu smart e-mailingu za období od 27. 9. 2020 dne 26. 11. 2021 pod písmenem t) přílohové obálky soud vzal za své, že žalobkyně zaplatila za tyto služby 12 705 Kč za období od 18. 9. 2021 do 17. 9. 2022, dále 1 126 Kč za překročení limitu počtu kontaktů za říjen-listopad 2021, 1 126 Kč za překročení poštu kontaktů za srpen-září 2021 a 1 089 Kč za překročení v období září-říjen 2021. Dále soud k důkazu ještě provedl faktury za manažerská poradenství z 26. 3. 2021, z 16. 4. 2021, z 21. 5. 2021 a z 2. 7. 2021 pod písm. u) přílohové obálky, ze kterých zjistil, že žalobkyně platila takto za březen, duben, květen, červenec 2021 tyto služby v ceně 15 000 Kč za měsíc. Žalobkyně k tomu uvedla, že se jednalo školení ohledně manažerských dovedností a marketingu. Žalovaný toto zpochybnil s tím, že uvedená společnost poskytuje převážně služby pro oběti domácího násilí. Z tabulky příjmů a výdajů žalobkyně za rok 2021 pod písmenem v ) přílohové obálky soud zjistil, že žalobkyně měla za tento rok výdaje spojené s domem v [anonymizováno] za plyn ve výši 26 040 Kč (za 7 měsíců), za elektřinu ve výši 7 150 Kč (za 5 měsíců), za vodu 1 664 Kč (za dva měsíce). Dále soud zjistil, že za 11 měsíců tohoto roku (do konce listopadu 2021) měla žalobkyně výdaje s PSSZ za 1, 2/ 2021 ve výši 2 544 Kč měsíčně, za 3/ 2021 ve výši 5 543 Kč měsíčně, za 4/ 2021 ve výši 2 700 Kč měsíčně, a za zbylé měsíce ve výši 2 588 Kč měsíčně. Ohledně plateb VZP soud zjistil, že za 1-4/ 2021 byly tyto platby ve výši 314 Kč, za 5/ 2021 ve výši 1 436 Kč a za zbytek měsíců ve výši 1 165 Kč měsíčně. Z výdajových údajů na této tabulce pak bylo zjištěno, že žalobkyně vydala za 11 měsíců služeb FAPI částku 8 349 Kč, za web částku 4 342 Kč, za GoPay 17 299 Kč, za smart e-mailing částku 16 046 Kč. Za reklamu na Facebooku za 11 měsíců roku 2021 vydala celkem částku 303 336 Kč. Z předpisu záloh na vodu v domě V [anonymizováno] od 1. 12. 2021 pod písmenem w) soud vzal za prokázané, že za období 1. 12. 2021 až 30. 11. 2022 byly žalobkyni předepsány zálohy ve výši 630 Kč měsíčně. Soud ještě k důkazu provedl 3 listiny tabulek založených u tohoto jednání, ze kterých soud zjistil aktualizované tvrzené příjmy a výdaje žalobkyně od podání žaloby do listopadu 2021. U ústního jednání konaného dne 9. 2. 2022 soud k příjmům žalobkyně ještě provedl aktualizovanou tabulku příjmů a výdajů od podání žaloby do listopadu 2021 zaslanou žalobkyní soudu dne 14. 12. 2021, ze které pouze zjistil aktualizované tvrzené příjmy a výdaje žalobkyně.

51. Z následujících provedených důkazů soud nad rámec výše uvedeného zjistil zejména příjmy a výdaje žalovaného. K příjmům soud zjistil následující. U ústního jednání dne 5. 6. 2020 soud k důkazu provedl faktury žalovaného na č.l. 23-26, přičemž z faktury ze dne 2. 7. 2019, č. 2019 [číslo] je patrné, že žalovaný fakturoval [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. částku 84 594 Kč, z faktury ze dne 13. 8. 2019 č. 2019 [číslo] je patrné, že žalovaný fakturoval stejné společnosti částku 70 838 Kč, z faktury ze dne 4. 9. 2019 č. 2019 [číslo] je patrné, že žalovaný fakturoval stejné společnosti částku 81 736 Kč a z faktury ze dne 1. 10. 2019 č. 2019 [číslo] je patrné, že žalovaný takto fakturoval částku 87 135 Kč. Žalovaný k těmto fakturám uvedl, že činnost vykonává pouze pro tohoto klienta. Dále soud k důkazu provedl faktury [číslo] za rok 2019, ze kterých je patrné, že žalovaný tato fakturoval stejnému odběrateli fakturou ze dne 1. 11. 2019 č. 2019 [číslo] částku 79 378 Kč, dne 1. 12. 2019 č. 2019 2012 částku 75 357 Kč, dne 30. 12. 2019 č. 2019 [číslo] částku 69 961 Kč. Z faktur [číslo] za rok 2020 soud zjistil, že stejným způsobem žalovaný fakturoval stejnému odběrateli dne 4. 2. 2020 č. 2020 [číslo] částku 63 820 Kč a dne 3. 3. 2020 č. 2020 [číslo] částku [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Žalovaný k tomuto důkazu vysvětlil, že má u tohoto klienta sjednánu hodinovou sazbu, tudíž měsíční fakturace je závislá na počtu odpracovaných hodin, tedy na tom, kolik času stráví s dětmi v rámci úpravy předběžnými opatřeními v rámci opatrovnického řízení. Na jaře 2020 se fakturace snížila rovněž z důvodu koronavirové krize. Žalobkyně uvedla, že pokles příjmů považuje za účelový. Soud ještě provedl faktury vystavené žalovaným [číslo] za rok 2018, ze kterých je patrné, že žalovaný fakturoval stejné společnosti fakturou č. 2018 [číslo] ze dne 4. 10. 2018 částku 118 288 Kč, fakturou č. 2018 [číslo] ze dne 5. 11. 2018 částku 118 288 Kč a fakturou č. 2018 [číslo] ze dne 30. 11. 2018 částku [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Žalovaný zdejší vyšší částky odůvodnil tím, že se jednalo o práci na novém projektu a věnoval tak práci prakticky veškerý čas. Pro stejného klienta pracoval již dříve za řádově nižší odměnu cca 70 000 Kč měsíčně. Co se týká jara 2019, tam se práci tolik nevěnoval z důvodu hledání nového bydlení, přípravě na rozvod atd. Sazba sjednaná s klientem je stále stejná, a to 26,37 € za hodinu. Žalobkyně na to reagovala s tím, že částka 119 000 Kč byla nasmlouvána mezi žalovaným a klientem v zásadě jako pevná měsíční částka, snížení odměny nyní považuje za účelové. Nadto na jaře 2019 měl naopak žalovaný více času na pracovní činnost, když žalobkyně s dětmi byla pryč. Z přiznání žalovaného k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 soud vzal za své, že žalovaný měl za tento rok zdanitelné příjmy ve výši 1 258 913 Kč, žalovaný rovněž uplatnil daňové zvýhodnění na děti ve výši 34 608 Kč. K tomu uvedl žalovaný, že slevu na děti uplatnil z důvodu nízkých příjmů žalobkyně, ta uvedla, že se domnívala, že jí pak tyto peníze žalovaný dá, což se nestalo. Žalovaný s tímto nesouhlasil. U ústního jednání konaného dne 4. 9. 2020 soud zjistil další níže uvedené skutečnosti. Z přehledu vystavených faktur [číslo] za rok 2018, [číslo] za rok 2019 a 1-5 za rok 2020 soud zjistil rozpis těchto faktur s příjmy, tak, jak je na této listině uvedeno. Z provedených faktur [číslo] za rok 2018, [číslo] za rok 2019 a 1-5 za rok 2020 soud zjistil, že faktury [číslo] za rok 2018, [číslo] za rok 2019 a 1-2 za rok 2020 se shodují s fakturami provedenými na minulém jednání. Nad rámec tohoto soud zjistil, že dne 22. 8. 2018 č. 2018 [číslo] žalovaný fakturoval částku 71 229 Kč, dne 3. 9. 2018 č. 2018 [číslo] fakturoval částku 93 706 Kč, dne 1. 4. 2020 č. 2020 [číslo] fakturoval částku 63 537 Kč, dne 30. 4. 2020 č. 2020 [číslo] fakturoval částku 40 012 Kč a dne 2. 6. 2020 [číslo] fakturoval částku 45 424 Kč. Žalobkyně k těmto důkazům namítla, že žalovaný dosud nepředložil podkladovou smlouvu, na základě je tato odměna fakturována. K důkazu soud následně provedl daňové přiznání žalovaného za rok 2019 na č.l. 82-85, ze kterého vzal za své, že žalovaný měl za tento rok zdanitelné příjmy ve výši 1 033 928 Kč, žalovaný rovněž uplatnil daňové zvýhodnění na děti ve výši 34 608 Kč. K tomuto důkazu žalobkyně zdůraznila, že ve výsledku byl žalovanému vracen přeplatek ve výši 23 268 Kč což ve spojení s přeplatkem za rok 2018, jemu byl vracen v roce 2019, přibližně odpovídá částce 55 000 Kč, z čehož vlastně hradí výživné na nezletilé. U ústního jednání konaného dne 4. 12. 2020 soud prováděl další důkazy ke zjištění příjmů žalovaného. K důkazu soud dále provedl fakturu č. 2020 [číslo] ze dne 1. 7. 2020, znějící na částku 78 975 Kč, č. 2020 [číslo] ze dne 31. 7. 2020 znějící na částku 66 263 Kč, č. 2020 [číslo] ze dne 9. 1. 2020 znějící na částku 60 741 Kč (důkazy založené u jednání). Dále fakturu č. 2020 [číslo] ze dne 1. 10. 2020 znějící na částku 77 493 Kč (Přílohová obálka žalovaného z 2. 10. 2020 písm. A). Dále soud provedl fakturu č. 2020 [číslo] ze dne 4. 11. 2020 znějící na částku 74 733 Kč a č. 2020 [číslo] ze dne 1. 12. 2020 znějící na částku 60 775 Kč. Z k důkazu provedené smlouvy z 9. 7. 2018 [anonymizována dvě slova] (pod písmenem C předmětné obálky) soud vzal za prokázané, že smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], maximální pracovní hodiny za měsíc jsou stanoveny na 174 hodin, hodinová sazba je 26,37 € a platby od klienta mají chodit na shora uvedený účet Revolut žalovaného. K tomu se účastníci vyjádřili v tom smyslu, že výpis fakticky začíná až od 10. 10. 2018, neboť předtím zde žádné pohyby nebyly. U ústního jednání dne 19. 11. 2021 soud prováděl další důkazy směřující ke zjištění příjmů žalovaného. Takto byla provedena komisionářská smlouva a další ujednání z [osobní údaje žalobkyně] 800 včetně investičního dotazníku pod písmenem D přílohové obálky žalobkyně z 8. 2. 2021, ze kterých je patrné, že žalovaný si sjednal u [právnická osoba] investiční produkt za účelem nákupu a prodeje investičních nástrojů, včetně elektronické autorizace, jak je patrné z protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů z 19. 12. 2012 pod písm. E této obálky. K důkazu byla rovněž provedena nedatovaná a nepodepsaná listina uvozená slovy převod depozitních certifikátů za akcie pod písm. F předmětné obálky žalobkyně, ze které vyplývá, že se tato listina týkala nákupu a převodu depozitních certifikátů za akcie [právnická osoba] BV žalovanému. Žalovaný podotkl, že důkaz by se měl provést úředním překladem originální holandské listiny. Žalobkyně uvedla, že se jedná o listiny, které nalezla při úklidu domácnosti, jedná se tak zřejmě o díl nějaké rozsáhlejší dokumentace žalovaného, ke kterému nemá přístup. U ústního jednání dne 10. 12. 2021 byla k tomuto provedena originální listina s úředně doloženým překladem (pod písmenem d) přílohové obálky žalobkyně ze dne 8. 12. 2021), ze které soud zjistil, že žalovaný nakoupil prostřednictvím [právnická osoba] B.V. 590 certifikátů na akcie v nominální hodnotě dva eurocenty a dvacet pět setin eurocentu na akcii za kupní cenu 1 770 €. U ústního jednání dne 10. 12. 2021 soud provedl další důkazy ke zjištění příjmů žalovaného. Z přehledu faktur žalovaného za období od 15. 2. 2021 do 30. 11. 2021, pod [číslo] přílohové obálky žalobkyně ze dne 7. 12. 2021 soud vzal za prokázané, že 9. 2. 2021 byla vystavena faktura č. 2021 [číslo] na částku 2 320,56 €, dne 9. 3. 2021 faktura č. 2021 [číslo] na částku 1 977,75 €, dne 13. 4. 2021 faktura č. 2021 [číslo] na částku 2 426,04 €, dne 2. 8. 2021 faktury č. 2021 [číslo], [číslo], [číslo] na částky 2 320,56 €, 2 531,52 € a 2 426,04 €, dne 1. 11. 2021 faktura č. 2021 [číslo] na částku 2 742,48 €, dne 21. 9. 2021 faktura č. 2021 [číslo] na částku 2 637 €, dne 1. 11. 2021 faktura č. 2021 [číslo] na částku 2 847,96 €, faktura č. 2021 [číslo] 14 dní po splatnosti ve výši 2 742,48 € a faktura ze dne 30. 11. 2021 č. 2021 [číslo] znějící na částku 2 531,52 €. Dále zde byl seznam výdajů souvisejících s podnikáním za rok 2021, v celkové výši 34 710,63 Kč. Z dále provedené tabulky podnikatelských příjmů a výdajů žalovaného v roce 2020, pod [číslo] uvedené přílohové obálky soud zjistil zejména vystavené faktury za rok 2020, tak jak je výše již uvedeno, včetně faktury ze dne 31. 12. 2020 č. 2020 na částku 55 366 Kč. K důkazu soud ještě provedl faktury žalovaného pod [číslo] této přílohové obálky, a to ze dne 31. 1. 2021 číslo 2021 [číslo] až ze dne 30. 11. 2021 2021 2021, ze kterých je patrné, že tyto faktury odpovídají shora uvedenému přehledu faktur, včetně přepočtu částek z € na Kč, resp. po jejich přepočtu a úpravě (soud vyšel z částek uvedených samotným žalovaným).

52. K výdajům žalovaného soud zjistil následující. U ústního jednání dne 5. 6. 2020 soud k důkazu provedl doklad SIPO za říjen 2019 na č.l. 22 (též v přílohové obálce žalovaného z tohoto jednání), ze kterého je patrné, že žalovaný takto platil částky: 45 Kč za poplatek ČRo, 2 640 Kč za plyn, 710 Kč za vodné a 3 698 Kč za fond oprav. K tomu žalovaný uvedl, že údaje nejsou zcela vypovídající o nákladech rodinného domu v [anonymizováno], když zde nejsou všechny náklady k tomuto domu, naopak zde jsou náklady 3 698 Kč měsíčně k bytu ve [část obce]. Ze stejného dokladu za květen 2020 soud zjistil, že částky zůstaly stejné, akorát vodné se snížilo na částku 640 Kč. K důkazu soud následně provedl fakturu Pražské plynárenské, a.s. za fakturační období 15. 5. 2018 17. 5. 2019 [číslo] k odběrnému místu V [anonymizováno], ze které je patrné že žalovaný měl přeplatek za toto období ve výši 5 770 Kč, předpis záloh od 15. 7. 2019 činil 2 640 Kč měsíčně. Z faktury PRE ze dne 20. 5. 2019, k odběrnému místu V [anonymizováno], je patrné, že žalovaný hradil za období 6. 6. 2019 – 13. 4. 2020 měsíční zálohy ve výši 1 490 Kč. Z vyúčtování služeb společnosti [právnická osoba], z 1. 10. 2019 soud vzal za prokázané, že žalovaný hradil za internet V [anonymizováno] v roce 2019 částku 459 Kč měsíčně. Z faktury Pražské plynárenské, a.s. [číslo] soud vzal za své, že od 18. 6. 2019 do 17. 3. 2020 žalovaný platil měsíční zálohy ve výši 2 640 Kč. Následně soud provedl k důkazu fakturu PRE ze dne 20. 5. 2020, ze které je patrné, že zálohy na odběr elektřiny v domě v [anonymizováno] činily za období od 8. 6. 2020 do 13. 4. 2021 měsíčně částku 1 400 Kč. Z listiny označené jako poplatek za komunální odpad, včetně složenky, za období od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 soud vzal za prokázané, že žalovaný za toto období zaplatil částku 612 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 14. 3. 2019 uzavřené mezi žalovaným a paní [jméno] [příjmení] soud vzal za prokázané, že žalovaný si pronajmul byt [číslo] na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], včetně garážového stání, na dobu určitou od 15. 3. 2019 na dobu jednoho roku, nájemné a zálohy činily dohromady částku 16 000 Kč měsíčně. Žalovaný k tomuto uvedl, že nájemní smlouva byla prodloužena dodatkem za stejných podmínek. Z tabulky nazvané platby žalobkyni soud zjistil, že žalovaný platil na dům ve [část obce] za období od 1. 7. 2019 do 24. 6. 2020 zde uvedené položky (vč. měsíčních záloh na elektřinu ve výši 1 280 Kč, odpadu ve výši 612 Kč půlročně, SIPO 3 395 Kč měsíčně za vodné, rozhlasové a televizní poplatky a plyn, internetu v měsíční výši 460 Kč do 10. 3. 2020). K položce z 6. 12. 2019 Zahradník – stříhání tújí žalobkyně podotkla, že se jednalo o nedoplatek za služby poskytnuté zahradníkem již v roce 2017, tudíž v žádném případě se nejedná o náklad vynaložený žalovaným na bydlení žalobkyně v rozhodné době. Žalovaný na to reagoval, že se jednalo o společný dluh manželů. Žalobkyně ještě odkázala na platbu daň z nemovitosti z 24. 5. 2020, kde rovněž se nejedná o částku, kterou by bylo možno považovat za platbu ve prospěch žalobkyně, neboť se jednalo o náklad spojený s vlastnictvím domu jako takovým, který je ve společném jmění manželů. U ústního jednání dne 4. 12. 2020 soud k důkazu provedl dodatek [číslo] k nájemní smlouvě uzavřené dne 14. 3. 2019 mezi žalovaným a paní [jméno] [příjmení] (viz shora), ze které je patrné, že nájem bytu ve [část obce] žalovaný prodloužil do 14. 3. 2021 za stejných podmínek. K důkazu byla ještě provedena faktura [číslo] ze dne 1. 10. 2020, ze které je patrné, že žalovaný vydal 15 500 Kč za opravu vozidla [příjmení] [jméno]. U ústního jednání konaného dne 10. 12. 2021 soud k důkazu provedl tabulky žalovaného týkající se příjmů a výdajů účastníků za rok 2020 a 2021, Přehled plateb žalovaného za společný majetek v letech 2020 a 2021, Přehled nazvaný platby žalobkyni a Přehled nazvaný náklady na byt, vše pod číslem 1 této přílohové obálky. Z těchto tabulek soud zjistil, že žalovaný zde uvedl příjmy a výdaje za uvedená období. Náklady spojené s podnikáním zde žalovaný uvedl za rok 2020 zhruba ve výši 2 100 Kč a za rok 2021 je odhadl na 2 900 Kč měsíčně. Z dále provedené smlouvy o nájmu bytu z 30. 4. 2021, pod číslem 2 této přílohové obálky soud vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel jako nájemce tuto smlouvu s panem [jméno] [příjmení]. Jedná se o byt na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], o velikosti 3+kk. Nájem byl dojednán na dobu určitou do 31. 5. 2022, nájemné bylo sjednáno ve výši 19 000 Kč. K důkazu soud ještě provedl přehledy nazvané Výběr složenky 2021 a Náklady na děti hrazené otcem, a dále Přehledy a náklady na děti v letech 2020 2021, pod číslem 3, ze kterých soud zjistil, že žalovaný v těchto přehledech uvedl zde uvedené výdaje, vynaložené na nezletilé. Z provedených listin„ Podrobnosti ohledně nákupů IKEA a Bazos.cz“ pod číslem 8 této přílohové obálky soud zjistil zde uvedené náklady související s výbavou nové domácnosti pro nezletilé děti účastníků. Z faktur a paragonů (celkem 5 listů) pod číslem 11, a pod číslem 13 (celkem 9 listů) přílohové obálky žalovaného soud zjistil, zde uvedené výdaje žalovaného na zařízení domácnosti, popřípadě na údržbu bytu ve [část obce]. K posledně jmenované faktuře žalovaný uvedl, že se jednalo o náklady spojené s opuštěním bytu nájemnicí. Ze složenek SIPO k bytu ve [část obce] za období 1/21-11/21 pod číslem 12 přílohové obálky žalovaného soud vzal za své, že za období 1/21 – 3/21 platil žalovaný za byt do fondu oprav částku 3 698 Kč, od 4/21 částku 3 038 Kč. Celkové náklady včetně vodného a záloh na plyn tak činily za uvedené období v průměru částku 3 736 Kč měsíčně (vše do listopadu 2021). Z faktur za elektřinu v domě V [anonymizováno] za roky 2020 2021, pod číslem 16 této přílohové obálky soud vzal za prokázané, že žalovaný měl za fakturační období 15. 5. 2020 až 10. 5. 2021 přeplatek ve výši 868 Kč, na další období byly zálohy vyměřeny ve výši 1 340 Kč, k 3. 6. 2021 byl v rámci ukončení dodávání vyúčtován nedoplatek 70 Kč. Dále soud k důkazu ještě provedl faktury za plyn v domě V [anonymizováno] za rok 2020, 2021, pod číslem 17, ze kterých je patrné, že žalovanému vznikl za fakturační období 15. 5. 2020 až 10. 5. 2021 nedoplatek ve výši 11 387,22 Kč, a za období od 11. 5. 2021 až 1. 6. 2021 (k ukončení dodávek) přeplatek ve výši 797,11 Kč.

53. Zbývající důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl. K některým provedeným listinným důkazům, zejm. různým tabulkám a výpočtům účastníků ohledně jejich nákladů a výdajů, soud podotýká, že jejich důkazní hodnota odpovídá spíše tvrzením účastníků než důkazům. V souladu s § 132 o.s.ř. však soud přihlížel i k nim. Údaje v přehledových tabulkách soud přezkoumával (z primárních důkazů) v zásadě namátkově, popř. byly-li druhou stranou věcně zpochybněny.

54. Podle § 697 odst. 1 o.z., manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

55. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud přitom postupoval dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“), důkazy hodnotil dle své úvahy každý jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

56. Úvodem soud připomíná některá základní (nesporná) data. Účastníci uzavřeli manželství dne 11. 6. 2011, z manželství se narodily dvě doposud nezletilé děti, synové [jméno] ([datum narození]) a [jméno] ([datum narození]). Mezi manželi se postupem času začaly objevovat rozpory, které vyústily až v rozpad vztahu a v konkrétní jednání o smírném rozvodu v druhé polovině roku 2018, která však nebyla úspěšná. Dne 8. 4. 2019 se žalovaný definitivně odstěhoval ze společné domácnosti v domě ve [část obce]. Řízení o úpravě poměrů nezletilých synů je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a nebylo ke dni vyhlášení tohoto rozsudku skončeno. V řízení o rozvod manželství, vedeném na návrh žalovaného ze dne 7. 3. 2019 u zdejšího soudu pod sp. zn [spisová značka], nebylo z tohoto důvodu doposud možné rozhodnout, účastníci jsou tedy nadále manželé. U zdejšího soudu jsou či byla dále vedena řízení o zrušení SJM (sp. zn. [spisová značka]) a o správu SJM (sp. zn. [spisová značka]). Konečně žalobou ze dne 27. 7. 2019, podanou dne 30. 7. 2019, se žalobkyně po žalovaném domáhala výživného (nerozvedené) manželky ve výši 20 000 Kč měsíčně od zahájení řízení do budoucna; žaloba je předmětem tohoto řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka].

57. Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 697 odst. 1 o.z., pro stanovení vyživovací povinnosti mezi manželi je určující kritérium zásadně stejné hmotné a kulturní (dále též jen„ životní“) úrovně. Jedná se o stručnou normu s relativně neurčitou hypotézou, když životní úroveň je obecně obtížně kvantifikovatelná (a nemusí se ani projevovat pouze v disponibilních částkách či majetku). Slovo„ zásadně“ pak odkazuje jednak na možnost (nutnost) zohlednění konkrétních okolností odůvodňujících případnou disparitu, jednak na to, že životní úroveň nemusí být ani v případě parity totožná zcela (s ohledem na značně subjektivní konotace užitých pojmů to ani není možné), pročež není třeba vyrovnávat i nejmenší nerovnosti či zohledňovat každý detail. Z výše uvedených důvodů je soudu poskytována relativně široká míra vlastního uvážení. Tomu odpovídá i ustálená rozhodovací praxe, podle níž spory o výživné nejsou tzv. zúčtovacími spory. Dále je na místě připomenout, že v řízení o výživné mezi nerozvedenými manželi není zásadně významné, jaký majetek manželů spadá do společného jmění manželů (SJM) a který je výlučným vlastnictvím jednoho z manželů (popř. je v podílovém spoluvlastnictví manželů); rozhodujícím kritériem je fakticita možnosti nakládání s předmětným majetkem jakožto kritérium životní úrovně. Konečně soud podotýká, že řízení o výživné mezi zletilými (vč. výživného mezi manželi) je běžným řízením, projednávaným v tzv. sporném řízení, vedeným dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Jako takové je (na rozdíl zejm. od řízení o výživné nezletilých) ovládáno základními zásadami sporného civilního řízení, tedy zejm. zásadou projednací (vč. vázanosti soudu žalobním návrhem, resp. nemožnosti jej překročit), a s ní spojenými principy koncentrace řízení či procesními břemeny tvrzení a důkazu, tížícími účastníky.

58. Účastníci v průběhu řízení předložili široká skutková tvrzení, podpořená značným množstvím důkazů. Z další části odůvodnění rozsudku vyplývá, které z těchto skutečností soud považoval při porovnání životní úrovně účastníků za klíčové, ke kterým toliko přihlédl a které považoval buď za zcela irelevantní, nebo nedostatečně významné (marginální).

59. V souladu se zásadou hospodárnosti řízení se soud nejprve zabýval námitkami žalovaného, pro které by žalobkyni neměl být nárok na výživné přiznán vůbec (tedy bez ohledu na případnou rozdílnost životní úrovně). Jednalo se o námitku rozporu s dobrými mravy a námitku zjevného zneužití práva (obě námitky lze z hlediska žalovaným namítaných skutečností v zásadě ztotožnit). První argument žalovaného směřoval k tomu, že žalobkyně mu dlouhodobě brání ve styku se společnými nezletilými syny, a to i v rozporu s vykonatelnými rozhodnutími v opatrovnickém řízení. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně na něj podává nepravdivá trestní oznámení a oznámení o spáchání přestupku, např. pro napadení, a naopak ona je již prověřována pro podezření ze spáchání přestupku křivého obvinění a že pro změnu napadla ona jeho, resp. jeho matku. Konečně uváděl, že žalobkyně se předstíráním snahy o mimosoudní dohodu v projednávané věci a obstrukcemi v opatrovnickém řízení snaží protiprávně dosáhnout oddálení rozvodu a tedy i prodloužení doby, kdy by jí snad měl žalovaný hradit výživné nerozvedené manželky. Na místě je zmínit též argumentaci žalobkyně, že naopak žalovaný se vůči ní dlouhodobě dopouštěl a dopouští jednání v rozporu s dobrými mravy. Mimo jiné uváděla, že žalovaný ji dlouhodobě psychicky šikanoval a ponižoval, také ji několikrát fyzicky napadl, přičemž jednou skončila v pracovní neschopnosti.

60. Soud argumenty obou stran důkladně zvážil a dospěl k závěru, že argumenty žalovaného nejsou pro rozhodnutí o podané žalobě významné, resp. nemohou být per se důvodem pro nepřiznání výživného žalobkyni. Jako naprosto klíčové je třeba zdůraznit, že ze zjištěných skutečností, mimo jiné z opatrovnického řízení, je zcela evidentní, že spor mezi účastníky je velmi intenzivní a vyhrocený, že jejich vztah je narušen na nejvyšší možnou míru a že tento konflikt se projevuje na řadě úrovní, kdy řízení o výživném manželky představuje jen jeden střípek z chmurné mozaiky. Ani zjevný a upřímný oboustranný zájem účastníků (o němž nemá soud žádné pochyby) jakožto rodičů o blaho jejich dětí - kteréžto především dlouhodobým konfliktem trpí - nevedl k tomu, že by byli ochotni ustoupit zásadněji ze svých pozic a dosáhnout sice třeba nevýhodného, ale smírného řešení svých sporů. Při globálním posouzení takto širokého a intenzivního konfliktu účastníků není možné vytrhávat z celkového kontextu jednotlivé okolnosti. V tomto typu vícečetných rodinných a rodinně-majetkových sporů, kdy u účastníků dochází k ústupu vyššího racia v zájmu“ vítězství“, bohužel není neobvyklé, že zúčastnění právně“ chrastí zbraněmi“ na všech frontách, a využívají všechny myslitelné i nemyslitelné právní prostředky k “ přemožení protivníka“. Rozklíčování (natožpak vyřešení) komplexního sporu mezi účastníky či nalezení jediného“ viníka“ (který zpravidla neexistuje) není v moci - ani gesci - soudu v řízení o výživném nerozvedené manželky, a to již jen proto, že konflikt má svou podstatnou stránku opatrovnickou, přestupkovou i trestní. Výživné mezi manželi je přitom samostatným právním institutem manželského majetkového práva (odděleným ostatně i od problematiky SJM, viz též dále), a tak je třeba jej posuzovat. Ze zjištěných skutečností má soud za to, že (přinejmenším) v rozporu s dobrými mravy se vůči sobě chovali a chovají oba účastníci. Zjišťování konkrétní“ míry nemravnosti“ toho kterého z účastníků není předmětem řízení o výživném manželky, zjednodušeně řečeno: 1. nemá-li k němu přímý vztah, 2. není-li prokazatelně jednostranná a 3. nedosahuje-li opravdu vysoké intenzity. Pokud se týká argumentu porušováním rodičovských práv žalovaného žalobkyní, ve smyslu bránění stykům se syny, pak tuto otázku není na místě řešit v tomto řízení a je třeba ji ponechat v gesci opatrovnického soudu. Z hlediska jednostrannosti je vhodné upozornit na argumentaci žalobkyně, že v době, kdy ležela se zraněnou nohou, bránil pro změnu jí v kontaktu s nezletilými žalovaný. Z hlediska intenzity je pak nutné vzít v potaz, že žalobkyně nevyloučila žalovaného z kontaktu zcela, styk pouze někdy znesnadňovala. Pokud se týká argumentu nepravdivých oznámení na policii, vzájemných napadání, atd., pak je nutno zdůraznit, že žádný pravomocný trestní rozsudek ani žádné pravomocné rozhodnutí o uložení sankce za přestupek nebyly v řízení prokázány a soud si o nich nemůže činit vlastní předběžný právní názor. Navíc takto opět postupují obě strany, resp. obě strany tvrdí napadání ze strany druhé. Intenzita žádného z tvrzených napadení ani jiného tvrzeného závadného chování (křivého obvinění) nepřesahuje (navzdory nepochybné závažnosti) krajní myslitelné meze“ přípustné“ intenzity. Konečně soud naprosto nemůže souhlasit s tím, že prodlužování řízení o výživném manželky by bylo lze přičítat (převážně) žalobkyni. K pokusům o smírné řešení se vždy hlásily obě strany, a ani u jedné nelze dohledat absenci dobré víry či účelovost jen z toho, že se vzájemné požadavky nakonec nepotkaly, popř. byly v různých fázích vzájemně nepochopeny. Ani prodlužování opatrovnického řízení nelze v žádném případě klást za vinu (převážně) žalobkyni, když je zcela zjevná vysoká procesní aktivita obou rodičů (tedy též nyní namítajícího žalovaného - např. opakované návrhy na předběžná opatření a výkon rozhodnutí). Značná délka opatrovnického řízení jde jednoznačně, kromě dalších nezaviněných vlivů, na vrub oběma účastníkům. Krom toho lze připomenout, že sám žalovaný zahájil další dvě soudní řízení (viz výše), což jistě deeskalaci napětí a urychlení opatrovnického a rozvodového řízení příliš nepomohlo. <b>61. Jelikož tak nebyly splněny předpoklady pro zamítnutí žaloby jako celku pro rozpor jednání žalobkyně s dobrými mravy či pro zjevné zneužití práva, zabýval se soud dále otázkami, které mu v tomto řízení řešit přísluší především, tedy zejména srovnáním životní úrovně manželů v rozhodném období.</b> 62. Úvodem soud připomíná, že rozhodným obdobím (od podání žaloby do vyhlášení rozsudku) bylo období od 30. 7. 2019 do 9. 2. 2022 (ke specifikům výživného do budoucna viz dále). Soud při úvahách o výši výživného, nedoplatku na výživném a souvisejících výpočtech přezkoumával zejména období červenec 2019 – listopad 2021. S ohledem na stav a vývoj řízení bylo totiž soudem s účastníky na ústním jednání dne 10. 12. 2021 ujednáno, že za tzv.“ skutkový stop stav“ bude považován den 30. 11. 2021, a okolnosti, jež nastanou v období od 30. 11. 2021 do 9. 2. 2022 (tedy v období určeném pouze pro předložení písemných závěrečných návrhů a ukončení řízení), bude možno uplatnit pouze za situace naprosto výjimečné změny okolností. Taková v řízení nebyla tvrzena ani jinak nevyšla najevo a účastníci ostatně ani žádná skutková tvrzení k tomuto období do skončení řízení neuplatnili (a to ani po finálním poučení o koncentraci dle § 119a odst. 1 o.s.ř). Ohledně období od 1. 12. 2021 do budoucna soud pochopitelně vycházel ze zjištěných údajů z dřívější doby a pracoval s údaji pravděpodobnými (hypotetickými). Pro účely prosince 2021 soud počítal s průměrnými měsíčními údaji za 11 předchozích měsíců daného roku. Pro účely roku 2022 (tedy jednak od 1. 1. 2022 do vyhlášení rozsudku 9. 2. 2022, a rovněž dále do budoucna) vyšel soud z údajů roku 2021, s drobnými korekcemi příjmů a výdajů, které bylo lze mít za dostatečně pravděpodobné, aby mohly být vůči hypotetickým údajům z roku 2021 započítány.

63. Účastníci v řízení uplatnili skutečně širokou škálu okolností, které by měl (či neměl) dle názoru toho kterého vzít soud v úvahu při porovnání jejich životní úrovně. Soud přitom dospěl k závěru, že řada z nich není pro rozhodnutí ve věci buď vůbec použitelných, nebo nejsou dostatečně významné a nebude k nim přihlíženo či je bude možné užít pouze jako určité interpretační či korekční vodítko. Zásadním kritériem pro porovnání životní úrovně pak zůstala primárně zjištěná salda disponibilních příjmů účastníků (tedy zpravidla“ hrubých“ příjmů po započítání příslušných výdajů) v tom kterém dílčím období. Možnost průběžně rozhodovat o způsobu uspokojování vlastních životních potřeb – jakožto zásadní komponenta životní úrovně – totiž závisí v prvé řadě na množství průběžně disponibilních finančních prostředků. Specifickou kategorií pak představují náklady, které žalovaný vynakládal za služby, konzumované žalobkyní v souvislosti s jejím výlučným užíváním domu ve [část obce] – ty totiž neměly povahu“ výdajů“ žalovaného, nýbrž přímého plnění vyživovací povinnosti vůči žalobkyni, když žalovaný těmito platbami saturoval náklady, které měla výlučně hradit žalobkyně (§ 691 odst. 1 o.z.). Proto nebyly tyto platby zahrnuty do salda disponibilních prostředků, nýbrž byly přímo započítány na dlužné výživné.

64. Oba účastníci byli po převážnou část rozhodného období podnikateli (OSVČ). S ohledem na specifika finančních poměrů OSVČ (jejichž“ finanční život“ probíhá oproti zaměstnancům nepravidelně, jak na straně příjmů, tak výdajů) také soud volil jednotlivá období, v nichž disponibilní příjmy účastníků porovnával. Tato období nemohou být u OSVČ příliš krátká (s ohledem na fluktuaci v příjmech, a zejména výdajích, kdy zásadní zúčtování povinných plateb – daně z příjmu a sociálního a zdravotního pojištění – probíhají jednou ročně), ale ani příliš dlouhá (aby bylo možno operativně hodnotit změnu poměrů v přiměřené době - tato období nemohou být v zásadě delší, než 1 rok). Za odpovídající potřebám řízení a spravedlivého rozhodnutí vzal soud v projednávané věci tato dílčí srovnávací období: první období červenec 2019 – prosinec 2019, druhé období leden 2020 – prosinec 2020, třetí období leden 2021 – prosinec 2021 (pro které však z hlediska vstupních údajů vycházel pouze z podkladů na období leden 2021 – listopad 2021, viz“ skutkový stop stav“ výše); čtvrté – specifické – období je pak období od ledna 2022 do“ budoucna“. Příjmy a výdaje obou účastníků poté soud v každém srovnávacím období rozvrhl do průměrných měsíčních částek, z nichž výsledná salda porovnal mezi oběma účastníky. Ve srovnávacích obdobích, v nichž byl rozdíl sald kladný ve prospěch žalovaného, soud výši rozdílu vydělil dvěma a tím získal základní výši měsíčního výživného pro příslušnou překrývající se část rozhodného období (30. 7. 2019 do 9. 2. 2022). Takovou částku měl žalovaný hradit žalobkyni ke srovnání životní úrovně, přičemž pro rozhodnutí ve věci byl samozřejmě soud limitován částkou, kterou žalobkyně v žalobě požadovala (20 000 Kč měsíčně). Za srovnávací období, v nichž byl naopak rozdíl sald kladný ve prospěch žalobkyně, žalobkyni pro příslušnou překrývající se část rozhodného období (30. 7. 2019 do 9. 2. 2022) žádné výživné nepřísluší, neboť její životní úroveň nebyla horší než žalovaného a nebylo tedy co kompenzovat. Konečně od sumy základu dlužného výživného vypočteného ke dni vyhlášení rozsudku soud odečetl sumu všech plateb žalovaného za celé rozhodné období, jež měly charakter hrazení výživného žalobkyni, čímž získal údaj o výši skutečného nedoplatku na výživném. Soud v řízení jednotlivé zjištěné částky zpravidla zaokrouhloval, a to matematicky na celé koruny. U částek měsíčního výživného soud zaokrouhloval matematicky na celé tisícikoruny.

65. K některým kategoriím příjmů a výdajů, týkajících obou účastníků, soud úvodem uvádí následující. Do příjmů žádného z účastníků v roce 2020 soud nezapočítal přijaté Covid paušální kompenzační bonusy pro OSVČ ve výši 25 000 Kč a 19 500 Kč, neboť je ve shodné výši inkasovali oba. Soud nezohledňoval (ani jako příjem, ani jako výdaj) investice účastníků do různých spořicích produktů (stavební spoření a penzijní připojištění na straně žalovaného a investiční fond na straně žalobkyně) neboť se jednalo pouze o přesun financí do jiných bankovních produktů. Co se týká výdajů na děti, soud zohledňoval pouze výživné v užším slova smyslu. Osobní péči soud nehodnotil, neboť převážně pečujícím rodičem byla sice žalobkyně, bylo tomu tak ale v rozporu s požadavky žalovaného, přinejmenším z části podpořenými vykonatelnými rozhodnutími v opatrovnickém řízení. Posouzení této otázky je třeba ponechat ryze v gesci opatrovnického soudu při úvahách o výživném rodičů vůči dětem. Z obdobných důvodů soud nezohledňoval běžné ani mimořádné výdaje na vlastní péči o děti. Na druhou stranu bylo třeba zohlednit výživné jako takové. V jeho případě se jedná o právem normovaný výdej finančních prostředků jedním z rodičů do dispozice druhého z rodičů, a jde o„ mandatorní“ výdaj, který není třeba (na rozdíl od výše uvedených) přezkoumávat optikou opatrovnického soudu (pokud zatím ve věci pravomocně nerozhodl, což se nestalo) a který je třeba při rozhodování o výživném mezi manželi započítat, jelikož přímo snižuje disponibilní prostředky platícího rodiče. Na druhou stranu výživné na děti není v řízení o výživném mezi manželi možno započítávat do příjmů přijímajícího manžela. Byť jsou finance fakticky hrazeny k jeho rukám, nejedná se o jeho aktiva (náleží dětem) a nemá volnost ohledně nakládání s nimi (musí být využity ve prospěch dětí). Hrazené výživné (výše jednotlivých úhrad byla mezi účastníky nesporná) se tedy projevuje pouze na výdajové stránce, nikoli též na stránce příjmové. Slevy na dani, popř. daňové bonusy za děti soud hodnotil čistě mechanicky, dle dopadu do příjmů, popř. výdajů toho kterého z rodičů v tom kterém období v souvislosti s daňovým přiznáním. Při svém rozhodování soud nijak nehodnotil otázku půjčky bratra žalovaného manželům za účelem umoření hypotéky. Mezi účastníky bylo nesporné, že se jedná o závazek v SJM, na který nebylo v průběhu řízení nic hrazeno ani jedním z manželů. Bez ohledu na spor mezi účastníky (popř. účastníky a bratrem žalovaného) ohledně výše dluhu, resp. jeho splatnosti a důvodnosti bratrem požadovaného příslušenství a smluvních sankcí, jde tedy o záležitost, která může mít vliv na vypořádání SJM, nikoli na řízení o výživném mezi manželi. Samotný rozdíl v kvalitě bydlení účastníků soud v rámci porovnání životní úrovně nehodnotil, zohlednil však související okolnosti při započítávání (či nezapočítávání) jednotlivých příjmů a výdajů s bydlením souvisejících (viz dále). Pro úplnost je vhodné zmínit, že žalobkyně sice obývala větší rodinný dům se zahradou, obývala jej však (z větší části) s nezletilými syny účastníků, pro něž se jedná o jejich primární domov. Zároveň náklady spojené s péčí o dům a zahradu jsou vyšší než v případě menšího bytu, obývaného žalovaným.

66. Soud se zabýval otázkou příjmů žalovaného. Ty plynuly primárně z jeho podnikatelské činnosti jakožto OSVČ v oboru IT. Jediným tvrzeným a zjištěným klientem žalovaného byla maďarská [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (na základě smlouvy„ [anonymizována dvě slova] ze dne 9. 7. 2018) od níž žalovaný inkasoval více méně pravidelnou měsíční odměnu, jejíž výše se lišila v závislosti na vyfakturovaných hodinách. Co se týká námitky žalobkyně, že u žalovaného došlo v rozhodném období k účelovému snížení příjmů oproti období předcházejícímu, soud tento názor nesdílí. Z provedených důkazů zejména nevyplývá, že by žalovaný se svým klientem sjednal jakékoli snížení hodinové odměny, ke snížení příjmů tak mohlo dojít pouze z důvodu, že žalovaný fakturoval méně hodin. Zde je však třeba poukázat na to, že žalovaný není zatížen“ pracovní povinností“, a tedy účelovost jeho jednání, směřující právě ke snížení vyživovací povinnosti (jež by jediná mohla mít právní význam), by musela z provedených důkazů jednoznačně vyplývat. Ty však o ničem takovém nevypovídají, naopak odpovídají skutkové verzi žalovaného. Snížení času, věnovaného samostatné výdělečné činnosti, je běžným průvodním jevem rozpadu manželských vztahů OSVČ. Dochází jednak k přirozenému snížení motivace, jednak ke zvýšené časové náročnosti dalších aspektů života, spojené s vedením samostatné rodinné domácnosti, péčí o děti, vedením soudních řízení (což je zvláště v nyní projednávané věci velmi časově náročný aspekt) apod. Žalovaný navzdory těmto omezením po celou rozhodnou dobu vydělával svou podnikatelskou činností značné částky, jež nesvědčí o účelovosti jeho jednání. Při svých výpočtech pak soud vyšel z částek, uvedených na jednotlivých fakturách vystavených žalovaným, přičemž je započítával do srovnávacích období nikoli dle data vystavení, nýbrž dle data připsání příslušné platby na bankovní účet, což lépe odpovídá potřebám posouzení životní úrovně. Ohledně faktury na částku 55 366 Kč ze dne 31. 12. 2020, která nebyla předložena k důkazu, považoval soud za dostatečný důkaz přehled faktur za rok 2020 ve spojení s výpisem z účtu. Průměrný hrubý měsíční příjem žalovaného z podnikání činil v příslušném období roku 2019 částku 79 840 Kč měsíčně (faktury č 2019 až 2019), v roce 2020 částku 63 388 Kč měsíčně (faktury č 2019 až 2020) a v roce 2021 částku 63 420 Kč měsíčně (faktura ze dne 13. 2. 2020 až faktura č. 2021). Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

67. Dalším příjmem žalovaného bylo nájemné a zálohy na služby za byt ve [část obce]. Zde je třeba podotknout, že absence souhlasu žalobkyně s pronájmem nebyla pro rozhodnutí ve věci významná – otázka nakládání s majetkem v SJM jedním z manželů bez souhlasu druhého nespadá pod problematiku výživného, neboť se netýká životní úrovně. Pro tu je rozhodující, jaké užitky (popř. jaké náklady) majetek tomu kterému z manželů přinášel. V řízení pak bylo nesporné (a nadto prokázané), že žalovaný si celý výtěžek nájmu ponechával pro svou potřebu. Poté, kdy stávající nájemní vztah skončil, nebyl již byt ve [část obce] (od února 2021 do vyhlášení rozsudku) pronajat. Zatímco původní nájemní smlouvu uzavřel žalovaný svévolně a potají (aniž by však žalobkyně činila cokoli ke zpochybnění nájemní smlouvy, na níž chyběl její podpis, či ukončení nájmu), po skončení tohoto nájemního vztahu byl již další pronájem předmětem jednání obou účastníků a konsenzem bylo, že nová nájemní smlouva musí být uzavřena oběma, resp. se souhlasem obou. Z obsahu spisu je zřejmé, že oba účastníci si vzájemně kladli řadu podmínek pro to, aby k uzavření nové nájemní smlouvy mohlo dojít (společnou podmínkou přitom bylo ujednání o tom, jakým způsobem se budou manželé dělit o zisk z pronájmu), přičemž k dohodě o těchto podmínkách do data vyhlášení rozsudku nedospěli. V SJM tak od února 2021 chyběl významný příjem, a naopak je SJM zatíženo mandatorními výdaji, spojenými s vlastnictvím prázdného bytu (k výdajům viz dále příslušná pasáž rozsudku). Pro posouzení věci je nicméně klíčové, že za stav, kdy byt ve [část obce] není nadále pronajat, nesou (z právního hlediska) shodnou vinu oba účastníci. Nelze tak akceptovat námitku žalobkyně, že žalovaný ukončením původní nájemní smlouvy (která však byla ukončena uplynutím doby nájmu) a blokováním nového pronájmu (který však blokují oba manželé společně) nějakým způsobem účelově snižuje své příjmy, resp. životní úroveň. Při svých výpočtech soud vyšel z celkové průměrné měsíční částky finančních prostředků, přijímaných žalovaným od nájemnice (popř. od třetích osob, které hradily místo nájemnice – nadace Agrofert, paní [příjmení] atd.), tedy jak z částky nájemného (11 400 Kč), tak zálohy na služby (1 800 Kč), celkem 13 200 Kč měsíčně. Pro rok 2021 vzal soud v potaz 1 úhradu ve výši 13 200 Kč, rozpočítáno na 11 srovnávaných měsíců daného období pak 1 200 Kč měsíčně. Průměrný hrubý měsíční příjem žalovaného z pronájmu činil v příslušném období roku 2019 částku 13 200 Kč měsíčně, v roce 2020 částku 13 200 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 1 200 Kč měsíčně. Pro rok 2022 již soud s příjmy z nájmu bytu nepočítal, neboť stále nebylo ohledně dalšího pronájmu dosaženo konsensu.

68. Do příjmů žalovaného je dále třeba počítat přeplatky z povinných odvodů (daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění), jakož i příjmy ze speciálního“ ošetřovného“ na děti, poskytovaného OSVČ v souvislosti s pandemií Covid. Obdobně, jako u příjmů z podnikání, též tyto příjmy soud započítával do srovnávacího období, v němž byly žalovanému vyplaceny, a nikoli do období, za něž byly vyplaceny, neboť to lépe odpovídá kritériím pro posuzování životní úrovně. Za příslušné období roku 2019 soud zjistil z výpisů z účtu drobné (blíže neidentifikované) příjmy žalovaného od finančního úřadu v celkové výši 1 665 Kč, průměrně tedy 278 Kč měsíčně. V roce 2020 obdržel žalovaný vratky na dani z příjmu 23 268 Kč, na zdravotním pojištění 22 903 Kč, na sociálním pojištění 31 641 Kč a dále drobné (blíže neidentifikované) příjmy od finančního úřadu ve výši 1 515 Kč. Průměrný měsíční příjem žalovaného v roce 2020 v tomto směru tak činil 6 611 Kč měsíčně. Dále inkasoval v roce 2020“ ošetřovné“ v celkové výši 5 544 Kč, tedy 462 Kč měsíčně. V roce 2021 obdržel žalovaný (ve srovnávaných 11 měsících) vratky na dani z příjmu 4 591 Kč a na sociálním pojištění 11 047 Kč, tedy 1 422 Kč měsíčně. Průměrný hrubý měsíční příjem žalovaného z ostatních zdrojů činil v příslušném období roku 2019 částku 278 Kč měsíčně, v roce 2020 částku (6 611 + 462 =) 7 073 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 1 422 Kč měsíčně. Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

69. Jakožto příjem žalovaného v roce 2020 soud nezapočítal výběr prostředků ze stavebního spoření – touto částkou zjevně žalovaný disponoval již předtím, a došlo tak pouze k přesunu prostředků mezi jednotlivými finančními produkty. Pokud žalobkyně žádala zohlednění akcií, kterými měl žalovaný disponovat, neuvedla žádná konkrétní tvrzení o jejich povaze, hodnotě, příjmech (dividendách) a ani jinak význam akcií nekvantifikovala a neuvedla, v jakém období a jaký měl z nich mít žalovaný prospěch; nenavrhla uložení tzv. vysvětlovací povinnosti žalovanému a neoznačila žádné důkazy nad rámec listin, které o výše uvedených okolnostech ničeho relevantního nevypovídají. Soud tak nemohl otázku akcií v rámci mantinelů sporného řízení nijak zohlednit.

70. Jako celkové výsledné příjmy žalovaného tedy soud zohlednil: v příslušné části roku 2019 částku 93 318 Kč měsíčně, v roce 2020 částku 83 661 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 66 042 Kč měsíčně. Pro rok 2022 pracoval soud s odhadnutou částkou (66 042 – 1 200=) 64 842 Kč měsíčně.

71. Soud se zabýval otázkou výdajů žalovaného. K těm patřily zejména výdaje spojené s jeho podnikáním – daň z příjmu, zdravotní a sociální pojištění (případně nedoplatky na těchto úhradách) a přímé výdaje podnikatele (= náklady za účelem dosažení zisku). Výdaje na povinné odvody byly ověřitelné snadno. Ohledně ostatních výdajů soud vyšel především z tvrzení žalovaného (vtělených do přehledových tabulek), kdy tyto tvrzené náklady byly poměrně nízké i na poměry podnikatele, pracujícího v kvazizaměstnanecké pozici. Uplatněné náklady v měsíční výši 2 000 – 2 900 Kč měsíčně považuje soud za přiměřené u každého podnikatele, který dosahuje příjmů srovnatelných s žalovaným. Řadu z těchto nákladů žalovaný podpořil též primárními doklady. Soud vzal v úvahu také to, že žalobkyně podnikatelské náklady žalovaného a jeho jednotlivé výdaje v zásadě nerozporovala. V příslušné části roku 2019 činily zálohy na sociální pojištění 8 745 Kč měsíčně a na zdravotní pojištění 4 235 Kč měsíčně (celkem 12 980 Kč měsíčně). Žalovaný v příslušné části roku 2019 uhradil též pololetní zálohu na daň z příjmu 15 300 Kč, což na 6 měsíců srovnávacího období vychází na 2 550 Kč měsíčně. Další náklady na podnikání započítal soud v příslušné části roku 2019 částkou 2 000 Kč měsíčně. V roce 2020 uhradil žalovaný zálohy na sociální pojištění 3 x 8 745 Kč, 5 x 0 Kč /OSVČ Covid úlevy/ a 4 x 5 380 Kč, v průměru 3 980 Kč měsíčně. V roce 2020 uhradil žalovaný zálohy na zdravotní pojištění 3 x 4 235 Kč, 5 x 0 Kč /OSVČ Covid úlevy/ a 4 x 2 352 Kč, v průměru 1 843 Kč měsíčně. Další náklady na podnikání činily v roce 2020 částku 2 100 Kč měsíčně. Za 11 srovnávaných měsíců roku 2021 uhradil žalovaný zálohy na sociální pojištění 2 x 5 380 Kč a 9 x 4 324 Kč, v průměru 4 516 Kč měsíčně. Za 11 srovnávaných měsíců roku 2021 uhradil žalovaný zálohy na zdravotní pojištění 2 x 2 352 Kč a 9 x 2 393 Kč, v průměru 2 386 Kč měsíčně. Dále musel v roce 2021 žalovaný uhradit nedoplatek na dani z příjmu za rok 2020 v částce 27 690 Kč, což za 11 srovnávaných měsíců činí 2 517 Kč měsíčně. Další náklady na podnikání činily v roce 2021 částku 2 900 Kč měsíčně. Průměrný měsíční výdaj žalovaného na podnikání tak činil v příslušném období roku 2019 částku 17 530 Kč měsíčně, v roce 2020 částku 7 923 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 12 319 Kč měsíčně. Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

72. Dalším výdajem žalovaného, spojeným (alespoň po určitou dobu) s dosahováním příjmů, byly náklady vynakládané na byt ve [část obce]. Zde soud vycházel především ze složenek SIPO. Jelikož v rámci příjmů bylo počítáno též se zálohami na služby, hrazenými nájemkyní, zohledňoval soud na straně výdajů všechny měsíční platby žalovaného, tedy i za dodávané služby. Měsíční platby SIPO činily v příslušném období roku 2019, v celém roce 2020 a po první tři měsíce roku 2021 částku 3 698 Kč měsíčně. Situace se změnila v souvislosti s odchodem nájemnice a s tím, že žalovaný začal hradit též (zálohy na) ty služby, které dříve dle nájemní smlouvy hradila dodavatelům nájemkyně na základě vlastních smluv. Ve zbývajících 8 zohledňovaných měsících roku 2021 hradil žalovaný 6 x částku 3 938 Kč měsíčně a 2 x částku 3 188 Kč měsíčně. Průměrně tak náklady za 11 srovnávaných měsíců roku 2021 činily částku 3 736 Kč měsíčně. Otázkou ročních vyúčtování v řízení žádný z účastníků neoperoval a soud je tedy nezohledňoval. Soud dále nezohlednil žalovaným tvrzené náklady na rekonstrukci bytu ve [část obce] v roce 2021. K té žalovaný přistoupil již v době, kdy bylo zřejmé, že k novému pronájmu bude třeba souhlasu obou manželů, a dohody dosaženo nebylo. Stejného souhlasu/dohody by zjevně bylo potřeba k investicím do předmětného bytu (žalovaný netvrdil, že by se jednalo o nezbytné odstraňování havarijního stavu). Jednalo se tedy o výdaje, které nelze ve prospěch žalovaného v tomto řízení zohlednit (mohou však být případně uplatňovány v rámci vypořádání SJM). Průměrný měsíční výdaj žalovaného na byt ve [část obce] tak činil v příslušném období roku 2019 částku 3 698 Kč měsíčně, v roce 2020 rovněž částku 3 698 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 3 736 Kč měsíčně. Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

73. Dalším započítaným výdajem žalovaného bylo výživné na děti. V příslušné části roku 2019 uhradil žalovaný celkem 46 500 Kč, tedy průměrně 7 750 Kč měsíčně. V roce 2020 uhradil žalovaný celkem 21 000 Kč, tedy průměrně 1 750 Kč měsíčně. Ve srovnávaných 11 měsících roku 2021 uhradil žalovaný celkem 32 000 Kč, tedy průměrně 2 909 Kč měsíčně. Průměrný měsíční výdaj žalovaného na výživné na děti tak činil v příslušném období roku 2019 částku 7 750 Kč, v roce 2020 částku 1 750 Kč a v roce 2021 částku 2 909 Kč. Pro rok 2022 již soud s výdaji na výživné nepočítal, neboť rodiče v současnosti ani jeden dlouhodobě na výživném na děti nehradí ničeho.

74. Mezi výdaje žalovaného je třeba započítat též jeho náklady na bydlení v bytě (bytech) ve [část obce]. Soud neshledal důvodnými námitky žalobkyně v tomto směru. V prvé řadě je zcela evidentní, že v rámci takto vyhroceného konfliktu nepřipadalo v úvahu, aby žalovaný nadále bydlel ve společném domě ve [část obce]. Nejednalo se tedy o„ svévolné“ opuštění společné domácnosti ve smyslu např. § 691 odst. 2 o.z. Úvaha žalobkyně, že žalovaný mohl jít bydlet ke svým rodičům, je ryze spekulativní, navíc žalobkyně nijak nezpochybnila procesní obranu žalovaného, že byt v domě jeho rodičů není právně volný. Má-li být zachováno rovné postavení manželů, nelze jednoho z nich nutit, aby šel bydlet k vlastním rodičům, obzvláště za situace, kdy usiluje o péči o společné děti. Co se týká možnosti žalovaného obývat byt ve [část obce], pak soud akceptoval argumentaci žalovaného, že v zájmu jak jeho rodičovských práv, tak v zájmu nezletilých dětí je, aby měl obydlí co nejblíže k bydlišti dětí. Z hlediska kvality bydlení si žalovaný zjevně pohoršil. Náklady bydlení nejsou zjevně nepřiměřené (nejsou uměle navýšené za účelem snižování životní úrovně). Konečně pak soud placení nájemného žalovaným zohlednil též v tom směru, že se jednalo o jednu z okolností pro odmítnutí požadavku žalovaného, aby soud v neprospěch žalobkyně hodnotil její bezúplatné užívání domu ve [část obce] (viz dále). Platby za byt ve [část obce] činily 16 000 Kč měsíčně vč. služeb. Po přestěhování žalovaného do většího bytu pak (od června 2021) 19 000 Kč měsíčně vč. služeb. Průměrné platby za srovnávaných 11 měsíců roku 2021 tedy činily částku 17 636 Kč měsíčně. Pokud žalobkyně zpochybňovala důvodnost nájmu většího bytu, soud se přiklonil k argumentaci žalovaného. Ostatně děti jsou již starší a potřebují více prostoru, zároveň soudem určený rozsah styku (péče) žalovaného s nimi je v zásadě postupně zvyšován. Otázkou ročních vyúčtování v řízení žádný z účastníků neoperoval a soud je tedy nezohledňoval. Průměrný měsíční výdaj žalovaného na byt (y) ve [část obce] tak činil v příslušném období roku 2019 částku 16 000 Kč měsíčně, v roce 2020 také částku 16 000 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 17 636 Kč měsíčně. Pro rok 2022 již soud počítal s částkou 19 000 Kč měsíčně, tedy o 1 364 Kč vyšší.

75. Do výdajů žalovaného konečně soud započítal též některé další náklady spojené s nemovitostmi v SJM. Konkrétně jde o daň z nemovitostí a pojištění nemovitostí. Tyto platby představují mandatorní výdaje na správu SJM. Zároveň se však nejedná o přímé platby ve prospěch žalobkyně (ve smyslu § 691 odst. 1 o.z.) neboť k nim byli povinni oba manželé. V roce 2020 uhradil žalovaný na daň z nemovitostí částku 4 158 Kč a na pojištění částku 1 140 Kč, celkem v průměru tedy částku 442 Kč měsíčně. V roce 2021 uhradil na daň z nemovitostí částku 4 158 Kč, což za 11 srovnávacích měsíců činí částku 378 Kč měsíčně. Průměrný měsíční výdaj žalovaného na daň z nemovitostí a pojištění nemovitostí činil v roce 2020 částku 442 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 378 Kč měsíčně. Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

76. Naopak jakožto výdaj žalovaného soud nezapočetl náklady spojené s osobním vozidlem účastníků. To je součástí SJM, přičemž žalovaný se jednostranně ujal jeho detence a žalobkyni z užívání vyloučil, ač ta o ně žádala. Výlučným užíváním vozidla se zvyšovala životní úroveň žalovaného vůči žalobkyni. Jelikož takové zvýšení je obtížně kvantifikovatelné, soud namísto toho přistoupil k tomu, že náklady žalovaného s vozidlem spojené nezohlednil jako započitatelné výdaje.

77. Dále soud nezapočetl výdaje, které žalovaný pro rok 2020 uplatňoval za telefon. Takový výdaj jistě musela vynakládat i žalobkyně, přičemž ta jej v řízení neuplatňovala. Nejedná se přitom o mandatorní výdaj, a je na místě, aby takový náklad účastníci nesli ze zůstatků svých disponibilních prostředků stejně, jako ostatní nemandatorní výdaje.

78. Konečně soud nezapočítal jednorázové výdaje, které měl žalovaný s nákupem vybavení do obou nájemních bytů ve [část obce], které užíval za účelem bydlení. Žalovaný za vynaložené finanční prostředky obdržel hodnotu v podobě movitých věcí, kterými mohl nadále disponovat. Případné úvahy o tom, že pokud by si pronajal zařízený byt, bylo by též vyšší nájemné, jsou pak pro účely tohoto řízení příliš spekulativní.

79. Jako celkové výsledné výdaje žalovaného tedy soud zohlednil: v příslušné části roku 2019 částku 44 978 Kč měsíčně, v roce 2020 částku 29 813 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 36 978 Kč měsíčně. Pro rok 2022 pracoval soud s odhadnutou částkou (36 978 – 2 909 + 1 364=) 35 433 Kč měsíčně. <b>80. Salda příjmů a výdajů žalovaného pak činila pro příslušnou část roku 2019 částku + 48 340 Kč měsíčně, pro rok 2020 částku + 53 848 Kč měsíčně a pro rok 2021 částku + 29 064 Kč měsíčně. Pro rok 2022 pracoval soud s odhadnutou částkou (64 842 – 35 433=) + 29 409 Kč měsíčně.</b> 81. Soud se zabýval otázkou příjmů žalobkyně. Ty plynuly primárně z její podnikatelské činnosti jakožto OSVČ v oboru laktačního poradenství (vč. prodeje e-booků). Podnikatelskou činnost zahájila žalobkyně 1. 10. 2019, kdy získala živnostenské oprávnění, do té doby byla bez oficiálního zdroje příjmů z výdělečné činnosti. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně měla začít s výdělečnou činností dříve, je třeba připomenout časovou linii věci. Žalobkyně byla do konce roku 2018 v zásadě ženou v domácnosti. Samotný fakt, že žalobce s touto její pozicí nebyl příliš spokojený (když na jednu stranu péče žalobkyně o domácnost nebyla dle jeho názoru dostatečná, a na druhou stranu žalobkyně odmítala nastoupit do takových zaměstnání, která se jí nelíbila) není významný za období, předcházející rozpadu vztahu účastníků. Jedná se v zásadě o“ běžné“ manželské neshody, které nemohou mít na vyživovací povinnost mezi manželi hlubší dopad. Zároveň má soud za to, že do konce roku 2018 lze považovat věk nezletilých dětí účastníků (zejm. mladšího [jméno]) za natolik nízký, že od matky zpravidla není na místě vyžadovat plné nasazení do pracovního procesu namísto péče o děti. Každopádně pokud byl přístup žalobkyně v tomto směru pro žalovaného dlouhodobě neúnosný, měl ho řešit dřívějším návrhem na rozvod. Situace se změnila poté, kdy žalovaný v dubnu 2019 opustil společnou domácnost, byla zahájena první soudní řízení a vztah účastníků se rozpadl. Zde již žalobkyně musela předpokládat, že bude na ní, aby se do budoucna živila sama. Do věci nicméně vstoupilo její zranění pádem z koně dne 10. 5. 2019. Do 12. 6. 2019 byla žalobkyně v léčení a měla sádru, což jí zásadním způsobem limitovalo v možnosti výdělečné činnosti (či jejího shánění). V létě 2019 měla žalobkyně ještě ortézu a občas používala berle, přinejmenším do 8. 7. 2019 ještě nemohla na nohu našlapovat. Soud na jednu stranu nemá z neurčitých lékařských potvrzení za prokázané, že by stav žalobkyně po celou dobu (do 14. 11. 2019) odpovídal„ pracovní neschopnosti“ v tom směru, že by žalobkyně nemohla vykonávat ani shánět možnosti výdělku. Ale z žaloby ze dne 27. 7. 2019 (podané 30. 7. 2019) je zřejmé, že žalobkyně se již v té době o zajištění výdělečné možnosti snažila, a to tak, že plánovala zahájení živnosti. S ohledem na komplikovanou situaci žalobkyně z hlediska zranění, rozpadu vztahu, vedení soudních sporů atd. nelze považovat zahájení podnikání“ až“ 1. 10. 2019 jako vyhýbání se práci. Zároveň nelze akceptovat stanovisko žalovaného, že žalobkyně měla nastoupit do zaměstnaneckého poměru. Obzvláště po rozpadu vztahu manželů je třeba v obecné rovině přiznat oběma manželům značnou volnost ve směru výběru výdělečné činnosti, vč. toho, zda budou zaměstnanci či podnikatelé. Pokud jednání jednoho z manželů nesměřuje zcela evidentně k tomu, aby se vyhýbal výdělečné činnosti (či tuto prováděl jen na oko se zanedbatelnými příjmy), a tedy pokud se nejedná o ryze účelové jednání směřující ke zhoršení vlastních majetkových poměrů s cílem týt z vyživovací povinnosti druhého manžela, není první z manželů při své volbě v zásadě omezen. Takové účelové jednání žalobkyně z provedeného dokazování neplyne, již jen proto, že poměrně krátce po zahájení podnikání začala dosahovat zajímavých příjmů, navíc se v roce 2020 úspěšně pokusila o další přivýdělek na základě DPP; v roce 2021 pak již příjmy z podnikání lze označit jako vysoké. Nízké příjmy v roce 2019 tak zjevně pramenily pouze z toho, že žalobkyně s podnikáním teprve začínala; jedná se o zcela běžnou situaci u začínajících podnikatelů. Obdobně, jako v případě žalovaného a poklesu jeho příjmů (viz výše), tak i v případě žalobkyně je třeba uzavřít, že není zatížena“ pracovní povinností“ v tom smyslu, že by musela vykonávat výhradně práci s nejvyšším dosažitelným ohodnocením, v oboru svého vzdělání či v zaměstnaneckém poměru. Ostatně status OSVČ je obecně výhodnějším pro účastníky složitých rodinně právních sporů, kdy jim přináší větší míru časové flexibility nutné pro vedení soudních řízení a pro nepravidelnou péči o děti (“ výměnou“ za nižší příjmy). Žalovaný využíval týchž výhod OSVČ, sám přistoupil ke snížení svého výdělků, a nelze mu přiznat právo za stejnou volbu kritizovat žalobkyni (i kdyby měla možnost se nechat zaměstnat ve svém oboru, což prokázáno nebylo). Žalobkyně se v průběhu řízení stala úspěšnou podnikatelkou navzdory tomu, že podniká v oboru mimo rámec svého formálního vzdělání; v poslední fázi řízení dosahovala dokonce vyšších hrubých příjmů, než žalovaný. Pro roky 2019 a 2020 vyšel soud zejména z daňových přiznání žalobkyně. S ohledem na extrémní množství a nekompletnost primárních dokladů se jedná o hospodárný přístup. Pro úplnost je třeba uvést, že žalovaná dosáhla též příjmů z nahodilých podnikatelských aktivit nad rámec laktačního poradenství (průvodcovské služby, lektorování …); tyto se však již projevily v daňovém přiznání, popř. přehledových tabulkách. V příslušné části roku 2019 dosáhla žalobkyně hrubého příjmu z podnikání 37 780 Kč, což představuje průměrný příjem 6 297 Kč měsíčně. V roce 2020 dosáhla žalobkyně hrubého příjmu z podnikání 517 529 Kč, tedy 43 127 Kč měsíčně. Pro srovnávacích 11 měsíců roku 2021 vyšel soud z přehledové tabulky žalobkyně a z výpisu FAPI, kdy za 11 měsíců dosáhla hrubého příjmu z podnikání 814 382 Kč, tedy 74 035 Kč měsíčně. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně dosahovala vyšších faktických příjmů, než v řízení deklarovala (tedy že brala peníze“ na ruku“), pak se mu toto tvrzení nepodařilo prokázat. Ve prospěch žalobkyně svědčí též obecná úvaha, že by se takovým jednáním dopouštěla daňového deliktu s možnými trestněprávními důsledky, kdy takový přístup nelze a priori předpokládat. Konečně žalobkyně vykázala z dlouhodobého hlediska růst příjmů, což by bylo v případě účelového zkreslování majetkových poměrů poměrně neobvyklé. Soud ještě dodává, že nijak nehodnotil pracovní neschopnost žalobkyně v roce 2020, kdy tato jednak trvala poměrně krátce, zejména však nevyústila v podstatné snížení jejích příjmů. Průměrný hrubý měsíční příjem žalobkyně z podnikání činil v příslušném období roku 2019 částku 6 297 Kč měsíčně, v roce 2020 částku 43 127 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 74 035 Kč měsíčně. Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

82. Dalším příjmem žalobkyně byla její odměna za práci pro Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky. Ta byla žalobkyni vyplácena na základě dohody o provedení práce, uzavřené dne 1. 12. 2019 pro účely provedení práce toliko v roce 2020. Soud proto veškeré příjmy z této činnosti zahrnul pouze do roku 2020 bez ohledu na skutečná data vyplacení. Rovněž zde soud nijak nehodnotil pracovní neschopnost žalobkyně v roce 2020, kdy nebyl zjištěn dopad na celkové příjmy žalobkyně z DPP. Při vyčíslení příjmu vyšel soud z Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti ze dne 26. 1. 2021. Daň z příjmu byla srážena zaměstnavatelem a příjem se proto neprojevil v daňovém přiznání žalobkyně. Jelikož žalobkyně obdržela odměnu již poníženou o daň (a tedy nikdy prostředky odpovídajícími dani nedisponovala), užil soud pro další výpočty (na rozdíl od jiných příjmů v tomto řízení) částky příjmu po odečtení daně. Takto soud zjistil příjem žalobkyně z DPP v roce 2020 ve výši 71 803 Kč, což odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu 5 984 Kč. Průměrný měsíční příjem žalobkyně z DPP tak činil v roce 2020 částku 5 984 Kč měsíčně.

83. Do příjmů žalobkyně je dále třeba počítat přeplatky z povinných odvodů (daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění), jakož i příjmy ze speciálního“ ošetřovného“ na děti, poskytovaného OSVČ v souvislosti s pandemií Covid. Tyto příjmy soud započítával do srovnávacího období, v němž byly žalobkyni vyplaceny, a nikoli do období, za něž byly vyplaceny, neboť to lépe odpovídá kritériím pro posuzování životní úrovně. Za příslušné období roku 2019 soud nezjistil žádné takové příjmy žalobkyně. V roce 2020 obdržela žalobkyně vratku na zdravotním pojištění 6 143 Kč, v průměru tedy 512 Kč měsíčně. Dále inkasovala v roce 2020“ ošetřovné“ v celkové výši 43 980 Kč, tedy 3 665 Kč měsíčně. V roce 2021 obdržela žalobkyně (ve srovnávaných 11 měsících) vratku na dani z příjmu 28 398 Kč, v průměru tedy 2 582 Kč měsíčně. Dále inkasovala v roce 2021 (ve srovnávaných 11 měsících)“ ošetřovné“ v celkové výši 25 200 Kč, tedy 2 291 Kč měsíčně. Průměrný hrubý měsíční příjem žalobkyně z ostatních zdrojů činil v příslušném období roku 2019 částku 0 Kč měsíčně, v roce 2020 částku (512 + 3 665 =) 4 177 Kč měsíčně a v roce 2021 částku (2 582 + 2 291 =) 4 873 Kč měsíčně. S ohledem na pravděpodobné skončení pandemie Covid soud pro rok 2022 nadále nepočítal s příjmy“ ošetřovného“ ve výši 2 291 Kč měsíčně a pracoval tak s částkou této skupiny příjmů 2 582 Kč měsíčně dle roku 2021.

84. Jakožto příjem žalobkyně soud nezohlednil řadu okolností, jichž se dovolával žalovaný. V prvé řadě se jedná o platby od rodičů žalobkyně, označované jako„ půjčky“. Pokud žalovaný tvrdil, že se jednalo o příjmy žalované z podnikatelské činnosti“ načerno“, které žalobkyně předávala v hotovosti svým rodičům a ti jí je poté“ vyprali“ poskytnutím ve formě bezhotovostní“ půjčky“, pak toto tvrzení se žalovanému nepodařilo prokázat. Svědecké výpovědi rodičů i účastnický výslech žalobkyně byly přiměřeně konzistentní, zároveň však nikoli tak totožné, aby bylo lze dovodit jejich předem naučenou povahu. Žalovaným popsaná metoda“ praní peněz“ jimi prokázána nebyla, a nesvědčily o tom ani zbylé nepřímé důkazy. Pokud by se pak skutečně jednalo o půjčky, nejedná se o finanční prostředky, které by bylo možno zohlednit jakožto zvýšení životní úrovně žalobkyně, neboť aktiva by byla spojena s pasivy ve formě povinnosti peníze rodičům zase vrátit, navíc se sjednaným úrokem. Okolnost, že žalovaný s poskytnutím půjček nesouhlasil, je pro projednávanou věc irelevantní, může to být významné toliko v rámci vypořádání SJM. Soud má nicméně z důkazu svědeckými výpověďmi za to, že se o“ skutečné“ půjčky nejednalo, přinejmenším ne takové, které by odpovídaly předloženým písemným smlouvám. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu má soud za prokázané, že se jednalo o formu specifické finanční podpory žalobkyni ze strany rodičů. Sice s tím, že pokud se žalobkyni“ začne dařit“, rodičům peníze vrátí (dle názoru soudu bez úroku, který byl do smluv vtělen účelově, o čemž svědčí, že nebyl ve sjednaných lhůtách placen ani vymáhán), ale také s tím, že pokud se žalobkyni“ dařit“ nezačne, zkrátka si je ponechá. Jedná se o poměrně běžný postup ve fungujících rodinách, který je obtížně právně klasifikovatelný (nejde ani o dar stricto sensu, ale ani o skutečnou půjčku). Dle názoru soudu je třeba věc posoudit optikou konkrétní projednávané věci. Nebylo prokázáno, že by rodiče žalobkyně byli“ bohatí“, v tom slova smyslu, že by mohli dle libosti žalobkyni bez omezení“ sponzorovat“. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla k jejich úsporám volný přístup (prostředky jí byly poskytovány pouze na základě svobodného rozhodnutí jejích rodičů). Rodiče žalobkyně jí finance poskytovali ve zcela nepochybné souvislosti s její aktuální situací, kdy její životní úroveň byla - dle jejich názoru - nižší než žalovaného (ať již skutečně či domněle, a to dle data poskytnutí té které dílčí částky), a kdy žalovaný nekompenzoval tento (skutečný či domnělý) rozdíl placením výživného. Pokud za dané situace přijímala žalobkyně finanční prostředky od svých rodičů namísto výživného od žalovaného, který je jako manžel odmítal (ať již důvodně či nedůvodně) hradit, nejedná se naprosto o částky, které by bylo možno zohlednit jako její započitatelný příjem pro účely výpočtu výživného manžela.

85. Dále soud nezohledňoval jako příjem žalobkyně částky, které se objevily na příjmové straně ve výpisech z účtu ve vztahu ke dvěma spořicím účtům u [obec] spořitelny a k účtu investičních prostředků fondu SPOROBOND. Ve všech případech bylo prokázáno, že žalobkyně finanční prostředky mezi těmito účty a svým běžným účtem toliko“ protáčela“ za účelem splnění bankovních podmínek. Nejednalo se tak o žádný nový příjem, pouze o změnu konkrétního bankovního produktu.

86. Soud rovněž nezohledňoval částky, které žalobkyně vybrala z bankovních účtů a z účtu stavebního spoření v období před zahájením řízení, když tato otázka může mít význam toliko při vypořádání SJM. K výběrům těchto částek docházelo na konci roku 2018 a na začátku roku 2019, nespadaly tedy do rozhodného období. S ohledem na sumu těchto částek na jedné straně a měsíční výdaje žalobkyně (ať již faktické, nebo na něž byla zvyklá z doby společného soužití) soud uvěřil tomu, že žalobkyně tyto prostředky spotřebovala před zahájením řízení„ pro potřeby své a dětí“. Zároveň má soud důvod se domnívat, že právě to, že žalobkyni takto“ zabrané“ finance došly, bylo hlavním důvodem pro podání nyní projednávané žaloby. Aniž by se soud podrobněji zabýval právní či morální stránkou postupu žalobkyně (je na druhou stranu třeba připomenout, že měsíční fakturované částky žalovaného byly v tomto období značné a žalobkyni z nich ničeho neplatil), jedná se o částky, které žádným způsobem neovlivňovaly životní úroveň účastníků v době po podání žaloby a z tohoto pohledu tedy nejsou v tomto řízení relevantní.

87. Dále soud nezohledňoval částky, které byly žalobkyní vybrány z bankovního účtu spolku [anonymizováno]. Jakkoli lze souhlasit se žalovaným, že žalobkyně ne vždy dostatečně rozlišovala mezi hospodařením svým a spolkovým, přímé“ tunelování“ spolku prokázáno nebylo, a zejména nebyl prokázán žádný konkrétní přesun spolkových financí do soukromé dispozice žalobkyně, jíž by se zvýšila její životní úroveň. Pokud žalobkyně ze spolkových peněz hradila internet v domě ve [část obce] či svou tramvajenku, je takový postup třeba považovat za přinejmenším pochybný, neboť tyto platby by bylo lze považovat za výdaj spolku jen za určitých okolností. To je nicméně především vnitřní problém spolku [anonymizováno], jeho orgánů a členů. Pro řízení o výživném je podstatné to, že žalobkyně tyto výdaje (internet a tramvajenku) v průběhu řízení neuplatňovala jako své osobní výdaje, které by požadovala kompenzovat výživným od žalovaného – proto je irelevantní zabývat se otázkou příjmů, z nichž byly tyto výdaje kryty. Navíc se jednalo o částky nepříliš vysoké. Co se týká výběrů z bankomatu, žalobkyně při svém výslechu (a tedy v rámci dokazování) uvedla, že výběry byly činěny v souvislosti se spolkem či jeho činností. Jakkoli soud o tomto má své pochybnosti, nebyl proveden žádný důkaz, který by toto vyvracel, resp. který by naznačoval, že žalobkyně vybrané peníze spolku využila pro osobní potřebu a ne pro potřeby spolku. Přitom je nutné mít na paměti, že toto řízení je řízení sporné a je věcí účastníků skutkový stav důkazně osvětlit. Žalovaný je od počátku členem spolku [anonymizováno] a mohl a měl mít (lépe, než kdokoli jiný s výjimkou ostatních členů) přehled o hospodaření spolku; pokud by mu byly informace či podklady statutárním orgánem formálně upírány, mohl se jich domáhat soudní cestou. Důkazní návrh„ účetnictvím“ spolku [anonymizováno] byl zcela nekonkrétní, když žalovaný neuvedl, jaké konkrétní podklady má soud od spolku vyžádat nad rámec výpisu z účtu. Rozklíčování majetkových poměrů a hospodaření spolku navíc není činnost, které by se měl věnovat soud právě v řízení o výživném manželky, neboť by došlo k prodloužení a prodražení řízení se zcela nejistým skutkovým přínosem (k obdobnému závěru dospěl soud též v opatrovnickém řízení). Výpisy z účtu spolku k důkazu provedeny byly, a jednotlivé platby mohl žalovaný učinit předmětem dokazování. Navíc, i kdyby se žalobkyně protiprávně obohatila na úkor spolku, nelze automaticky toto obohacení charakterizovat jako příjem, neboť spolek musí tyto prostředky od žalované vymáhat zpět.

88. Do příjmů žalobkyně soud rovněž nezahrnul jednorázové nahodilé příjmy, jichž dosahovala nad rámec podnikatelské činnosti (smlouvy o dílo pro objednatele [právnická osoba]) Tyto byly v nízkých částkách a zejména natolik nahodilé, že je lze obtížně zohlednit v rámci srovnání životní úrovně. Pokud žalovaný v podání ze dne 7. 12. 2021 odkazoval na důkazy (screenshoty), které měly údajně prokazovat další mimořádné příjmy žalobkyně, pak žádný takový důkaz do spisu založen nebyl. Bez fyzické přítomnosti takového důkazu ve spise, nebyla-li zároveň uvedena konkrétní skutková tvrzení, která jím měla být prokázána (což nebyla), nejednalo se o způsobilý důkazní návrh. Ostatně žalovaný se jeho provedení nedomáhal ani po paušálním zamítnutí zbývajících důkazních návrhů a po poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. na jednání dne 9. 2. 2022.

89. Konečně soud jakožto příjem žalobkyně nehodnotil to, že výlučně užívá dům ve [část obce]. V prvé řadě je třeba uvést, že žalobkyně výlučně užívá majetek v SJM, tedy majetek (též) svůj vlastní. Takovým užíváním bezdůvodné obohacení mezi manželi nevzniká. Žalovaný své užívání domu ukončil z důvodů sice zcela pochopitelných, nicméně z vlastního rozhodnutí, bez souhlasu manželky a také bez předchozího varování. Přestěhoval se přitom o vlastní vůli do cizího bytu, v němž musel platit nájemné, čímž jednak zatížil SJM, jednak si navýšil započitatelné výdaje pro účely sporu o výživné. Rozdíl v životní úrovni je pro účely tohoto řízení dostatečně zohledněn právě tím, že žalovaný si náklady na bydlení důvodně započítává do výdajů, zatímco žalobkyně (která užívá vlastní majetek) nikoli. Hodnotit užívání domu zároveň ještě jako příjem žalobkyně by nebylo racionální (obdobně, jako neuznat výdaje žalovaného na jeho nájemní bydlení, viz výše). Dále je třeba zmínit, že dům kromě žalobkyně užívají též dva nezletilí synové, pro něž to po většinu života bylo jediné bydliště a nadále jde o jejich bydliště primární. Není možné po žalobkyni dobře požadovat, aby se s dětmi přestěhovala do cizího bytu, v němž by navíc musela platit nájemné, může-li bytovou potřebu uspokojovat v původním bydlišti v (též) svém vlastnictví. To platí obzvláště za situace, kdy žalovaný v opatrovnickém řízení brání odstěhování nezletilých do jakékoli větší vzdálenosti za [část Prahy] žalobkyně nemá žádný zájem se stěhovat v rámci [obec] a okolí, neboť se s dětmi chce odstěhovat do [obec]. Konečně aby bylo možné dosáhnout žalovaným tvrzeného hypotetického příjmu z nájmu domu ve [část obce] po odstěhování žalobkyně a dětí, musel by – stejně, jako v případě bytu v SJM ve [část obce] – existovat na konkrétním pronájmu konsenzus obou manželů, mimo jiné též o způsobu dělení příjmů z nájemného. Situace s bytem ve [část obce] přitom jasně ukazuje, že možnost takové dohody je prakticky vyloučena, což je třeba přičítat oběma stranám. Jakýkoli“ ušlý zisk“ z hypotetického pronájmu domu ve [část obce] je tedy čistě spekulativní.

90. Jako celkové výsledné příjmy žalobkyně tedy soud zohlednil: v příslušné části roku 2019 částku 6 297 Kč měsíčně, v roce 2020 částku 53 288 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 78 908 Kč měsíčně. Pro rok 2022 pracoval soud s odhadnutou částkou (78 908 – 2 291=) 76 617 Kč měsíčně.

91. Soud se zabýval otázkou výdajů žalobkyně. K těm patřily zejména výdaje spojené s jejím podnikáním – daň z příjmu, zdravotní a sociální pojištění (případně nedoplatky na těchto úhradách) a přímé výdaje podnikatele (= náklady za účelem dosažení zisku). Výdaje na povinné odvody byly ověřitelné snadno, stejně, jako přímé výdaje – u některých z nich však žalovaný zpochybňoval jejich důvodnost (ať již zcela či co do jejich výše). Pochybnosti nevyvolávaly náklady na platební systém GoPay, na nástroj pro správu a realizaci on-line podnikání (zejm. prodej e-booků) FAPI ani na webhosting. Pokud žalovaný zpochybňoval výdaje na e-mailovou službu Smartemailing v roce 2021, nijak své námitky nekonkretizoval, ani po žalované nepožadoval bližší vysvětlení. Je tak třeba vycházet z premisy, že se jednalo o výdaj žalobkyně za účelem dosažení zisku z podnikání. Povaha služby (e-mailing, tedy oslovování klientů či potenciálních klientů newslettery apod.) též odpovídá předmětu podnikání žalobkyně. Žalovaný se dále důrazně vymezil proti vysokým výdajům žalobkyně na reklamu na sociální síti Facebook, když je považoval za neúměrné dosahovaným příjmům. Soud po zhodnocení konkrétních okolností věci dospěl k závěru, že tyto náklady je třeba jako výdaj žalobkyně za účelem dosažení zisku z podnikání započítat v plné výši. V prvé řadě je evidentní, že způsob podnikání, zvolený žalobkyní, je z velké části založen na potřebě průběžného získávání nových klientek. To se týká jak laktačního poradenství jako takového (neboť doba, po kterou může být dítě po porodu kojeno, je u každé klientky poměrně krátká, potřebuje-li vůbec poradenství častěji, než jednou), tak prodeje e-booků (jakožto jednorázově zužitkovávaného produktu, který se navíc může šířit mezi další potenciální klienty pirátskou cestou). Vysoké výdaje na reklamu jsou proto zcela pochopitelné. I po započítání těchto výdajů byla žalobkyně po většinu času v zisku (postupem času se přitom poměr příjmů a nákladů dále posouval ve prospěch zisku). Nejedná-li se o podnikání dlouhodobě ztrátové, či udržované jen v symbolickém zisku, nelze obchodní záměr podnikatele v jeho neprospěch ekonomicky hodnotit subjektivním pohledem soudu či protistrany. Podnikatel provozuje výdělečnou činnost na vlastní riziko a je také plně oprávněn volit konkrétní obchodní postupy. Opět je třeba odkázat na výše uvedené závěry o absenci“ pracovní povinnosti“ účastníků, kteří nejsou povinni vždy volit ten způsob obživy, který přináší nejvyšší ekonomický zisk bez ohledu na další životní okolnosti. K výši nákladů na reklamu je dále na místě připomenout, že ač jsou oba účastníci OSVČ, jejich obchodní modely a podnikatelská historie jsou značně rozdílné. Žalovaný vykonává práci pro jediného klienta za fixní hodinovou odměnu, zatímco žalobkyně musí získávat stále další klientky a poskytuje též širší portfolio produktů a služeb. A zatímco žalovaný byl v době zahájení řízení již ve své pracovní činnosti pevně etablován, žalobkyně s podnikáním začala až více než měsíc po podání žaloby. Je přitom zcela logické a běžné, že u nových podnikatelských záměrů jsou zpravidla příjmy převyšovány výdaji, a to i ve vyšší míře a po delší dobu, než tomu bylo u žalobkyně. Odlišně od nákladů na reklamu však soud posoudil žalobkyní uplatňované náklady na kurzy a školení. Zde žalovaný předložil (u každého z nich) konkrétní námitky proti jejich účelnosti, přiměřenosti a zejména potenciálnímu přínosu pro nárůst příjmů žalobkyně, a soud se s těmito námitkami ztotožnil. Jakkoli zásadně nelze obchodní strategii podnikatele hodnotit z vnějšku (viz výše), je bezesporu vyžadována určitá míra závislosti mezi výdaji a příjmy. Kursy vykázané žalobkyní se nijak netýkají laktačního poradenství. Navozují pak sice dojem, že se zabývají infomarketingem, manažerskými schopnostmi či akcelerací on-line podnikání, dle názoru soudu se však jedná ve skutečnosti o produkty týkající se spíše osobnostního rozvoje a různých více či méně sporných metod marketingu s prvky ezoteriky a neurčitých soft skills, jejichž přínos pro jakékoli konkrétní navýšení příjmů klientů je nanejvýš pochybný. Sama žalobkyně, když se k obsahu a přínosu absolvovaných kursů vyjadřovala, hovořila ve značně obecných a nekonkrétních rovinách. S tím samozřejmě nelze uzavřít, že by tyto kursy nemohly mít pro žalobkyni přínos či že by jí bylo lze výdaje na ně jakkoli vyčítat. Potenciální přínos je však natolik vágní a neprokazovaný, že nelze (značné) výdaje na kursy zohlednit jako podnikatelský výdaj účelně vynaložený žalobkyní k dosažení zisku.

92. Výdaje na povinné odvody byly vypočteny následovně. V příslušné části roku 2019 činil úhrn uhrazených záloh na sociální pojištění 7 164 Kč (tedy v průměru 1 194 Kč měsíčně) a na zdravotní pojištění 6 624 Kč (tedy v průměru 1 104 Kč měsíčně), celkem 2 298 Kč měsíčně. V roce 2020 hradila žalobkyně zálohy na sociální pojištění 3 x 2 388 Kč, 5 x 0 Kč /OSVČ Covid úlevy/ a 4 x 2 388 Kč, v průměru 1 393 Kč měsíčně. V roce 2020 hradila žalobkyně zálohy na zdravotní pojištění 1 x 2 208 Kč, 2 x 2 352 Kč, 5 x 0 Kč /OSVČ Covid úlevy/ a 4 x 2 352 Kč, v průměru 1 360 Kč měsíčně. Za 11 srovnávaných měsíců roku 2021 uhradila žalobkyně zálohy na sociální pojištění 2 x 2 544 Kč, 1 x 5 543 Kč, 1 x 2 700 Kč a 7 x 2 588 Kč, v průměru 2 859 Kč měsíčně. Za 11 srovnávaných měsíců roku 2021 uhradila žalobkyně zálohy na zdravotní pojištění 4 x 314 Kč, 1 x 1436 Kč a 6 x 1 165 Kč, v průměru 880 Kč měsíčně. Průměrný měsíční výdaj žalobkyně na povinných odvodech spojených s podnikáním tak činil v příslušném období roku 2019 částku 2 298 Kč měsíčně, v roce 2020 částku (1 393 + 1 360 =) 2 753 Kč měsíčně a v roce 2021 částku (2 859 + 880 =) 3 739 Kč měsíčně. Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

93. Z dalších nákladů na podnikání soud započetl výdaje na služby GoPay, FAPI, webhosting, Smartemailing a na reklamu Facebook (viz výše). V předmětné části roku 2019 vynaložila žalobkyně na GoPay 558 Kč, na FAPI 2 904 Kč a na webhosting 4 342 Kč, celkem 7 804 Kč (tedy v průměru 1 301 Kč měsíčně). V předmětné části roku 2019 vynaložila žalobkyně na reklamu na facebooku celkem 11 802 Kč (tedy v průměru 1 967 Kč měsíčně). V roce 2020 činily náklady na GoPay 9 515 Kč, na FAPI 15 730 Kč a na webhosting 4 342 Kč, celkem 29 587 Kč (tedy v průměru 2 466 Kč měsíčně). V roce 2020 činily náklady na reklamu na facebooku celkem 243 233 Kč (tedy v průměru 20 269 Kč měsíčně). Za 11 srovnávaných měsíců roku 2021 uhradila žalobkyně na GoPay 17 299 Kč, na FAPI 8 349 Kč, na webhosting 4 342 Kč a na Smartemailing 16 046 Kč, celkem 46 036 Kč (tedy v průměru 4 185 Kč měsíčně). Za 11 srovnávaných měsíců roku 2021 činily náklady na reklamu na facebooku celkem 303 336 Kč (tedy v průměru 27 576 Kč měsíčně). Průměrný měsíční výdaj žalobkyně na dalších nákladech podnikání tak činil v příslušném období roku 2019 částku (1 301 + 1 967=) 3 268 Kč měsíčně, v roce 2020 částku (2 466 + 20 269=) 22 735 Kč měsíčně a v roce 2021 částku (4 185 + 27 576=) 31 761 Kč měsíčně. Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

94. Soud rovněž započítal náklady žalobkyně na dosahování zisku z dohody o provedení práce (DPP) v roce 2020. K nim žalobkyně uvedla, že se jednalo o částky stanovené odhadem, a vyčíslila je na 2 000 Kč měsíčně, za 11 z 12 měsíců roku 2020, což by (při sumě 22 000 Kč za rok) představovalo průměrný měsíční výdaj ve výši 1 833 Kč měsíčně. Tvrzení o složení (výpočtu) této částky se v průběhu řízení částečně lišily, kdy žalobkyně uváděla náklady na benzín, na baterie do fotopastí a náklady spojené se zajištěním osobního vozidla. Žalovaný namítal, že žalobkyně náklady nijak neprokazuje a že pokud by skutečně činily přibližně 2 000 Kč měsíčně, jednalo by se - s ohledem na výši příjmů žalobkyně z DPP - o činnost, která není příliš rentabilní. K posledně tvrzenému je třeba připomenout, že každý pokus žalobkyně o zvýšení příjmů je třeba hodnotit spíše kladně, úvahy o výnosnosti nejsou na místě s ohledem na výše opakovaně zmíněnou neexistenci“ pracovní povinnosti“ žalobkyně. Nebylo přitom tvrzeno ani prokázáno, že při ušetření času za výkon práce dle DPP by žalobkyně ze svého podnikání dosahovala vyšších výdělků. Pravdou je, že žalobkyně své náklady neprokazovala, s výjimkou určitých dílčích informací uvedených při svém účastnickém výslechu. Soud nicméně neměl důvodu žalobkyni v tomto směru nevěřit. Přitom zohlednil, že žalovaný výlučně užíval společné vozidlo účastníků, které odmítal žalobkyni poskytovat. Žalobkyně uvedla, že komerční nájem vozidla si nezajistila, avšak že si je půjčovala od známých, kterým za to poskytovala různé protihodnoty. Za dané situace soud nepovažoval za nepřiměřené vzít v úvahu náklady, které by žalobkyně musela využít na komerční nájem vozidla. Pokud pak žalobkyně prováděla, jak uváděla při výslechu, 3-5 dlouhých výjezdů za měsíc, náklady na benzín a na (hypotetické) zapůjčení vozidla by se zřejmě pohybovaly okolo jí požadované částky. Soud naopak nepovažoval za přiléhavou argumentaci, podle níž by do výdajů měly být zahrnuty baterie do fotopastí. I u DPP je povinností zaměstnavatele zajistit zaměstnanci pracovní prostředky, mezi které takové baterie jistě patří, a nebyl důvod, aby je hradila žalobkyně ze svého. Z účastnického výslechu navíc vyplynulo, že žalobkyně ve skutečnosti baterie hradila z prostředků spolku [anonymizováno] a nikoli svých vlastních. Průměrný měsíční výdaj žalobkyně na DPP tak v roce 2020 činil částku 1 833 Kč měsíčně.

95. Stejně jako u žalovaného, též u žalobkyně bylo započítaným výdajem výživné na děti, neboť i ona je v určitých fázích platila. V příslušné části roku 2019 žalobkyně na výživném neplatila ničeho. V roce 2020 uhradila žalobkyně celkem 4 500 Kč, tedy průměrně 375 Kč měsíčně. Ve srovnávaných 11 měsících roku 2021 uhradila žalobkyně celkem 13 500 Kč, tedy průměrně 1 227 Kč měsíčně. Průměrný měsíční výdaj žalobkyně na výživné na děti tak činil v příslušném období roku 2019 částku 0 Kč, v roce 2020 částku 375 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 1 227 Kč měsíčně. Pro rok 2022 již soud s výdaji na výživné nepočítal, neboť rodiče v současnosti ani jeden dlouhodobě na výživném na děti nehradí ničeho.

96. Konečně soud započítal též náklady na služby spojené s užíváním domu ve [část obce], neboť tyto v roce 2021 již z převážné části hradila žalobkyně. Ve srovnávaných 11 měsících roku 2021 uhradila žalobkyně za plyn 26 040 Kč, za elektřinu 7 150 Kč a za vodu 1 664 Kč, celkem 34 854 Kč (tedy 3 169 Kč měsíčně). Soud, na rozdíl od žalovaného, nekladl žalobkyni k tíži zvýšené náklady na zálohy na plyn. Tyto prokazatelně souvisely s obecně známým krachem dodavatelských společností na podzim roku 2021 a s nuceným přesunem jejich zákazníků do režimu tzv. dodavatele poslední instance, kde zálohy byly oproti zálohám komerčním výrazně vyšší. Doba, kterou žalobkyni zabralo sjednání nové (výhodnější) smlouvy na plyn, nebyla nijak nepřiměřená, resp. účelově prodlužovaná s cílem snížení životní úrovně pro účely sporů o výživné. Na druhou stranu nebylo lze brát v úvahu ani vícenáklady žalobkyně související s přepisem služeb na žalobkyni. Žalobkyně argumentovala, že k převodu služeb docházelo pod tlakem vyvolaným žalovaným, který nečekaně ukončil své platby, resp. smlouvy, ačkoli přislíbil tyto služby platit do konce řízení. To se však nezakládá na pravdě, neboť žalovaný v řízení zcela zřetelně uvedl, že neví, dokdy bude platby na dům ve [část obce] platit, že to závisí na řadě okolností a v žádném případě nehodlá platby platit trvale. O svém rozhodnutí, resp. o plánované změně (ukončení) navíc žalobkyni informoval s předstihem a žádal ji o součinnost s přepisem; žalobkyně tuto neposkytla a přepisu smluv naopak aktivně bránila. Jakékoli vícenáklady v tomto směru musejí být přičteny k její tíži. Průměrný měsíční výdaj žalobkyně na dům ve [část obce] tak v roce 2021 činil 3 169 Kč měsíčně. Pro rok 2022 soud počítal se zjištěnou částkou pro rok 2021.

97. Jako započitatelný výdaj soud nezohledňoval náklady žalobkyně na údržbu domu ve [část obce], jenž je součástí SJM. Zde je třeba vyzdvihnout, že dům užívala výlučně žalobkyně, přičemž z jeho (byť občasného) užívání žalovaného vyloučila (zakazovala mu tam vstup). Jedná se o obdobný případ, jako u vozidla výlučně užívaného žalovaným. Výlučným užíváním domu se zvyšovala životní úroveň žalobkyně vůči žalovanému. Jelikož takové zvýšení je obtížně kvantifikovatelné, soud namísto toho přistoupil k tomu, že tyto náklady žalobkyně s domem spojené nezohlednil jako započitatelné výdaje.

98. Jako celkové výsledné výdaje žalobkyně tedy soud zohlednil: v příslušné části roku 2019 částku 5 566 Kč měsíčně, v roce 2020 částku 27 696 Kč měsíčně a v roce 2021 částku 39 896 Kč měsíčně. Pro rok 2022 pracoval soud s odhadnutou částkou (39 896 - 1 227=) 38 669 Kč měsíčně. <b>99. Salda příjmů a výdajů žalobkyně pak činila pro příslušnou část roku 2019 částku + 731 Kč měsíčně, pro rok 2020 částku + 25 592 Kč měsíčně a pro rok 2021 částku + 39 012 Kč měsíčně. Pro rok 2022 pracoval soud s odhadnutou částkou (76 617 – 38 669=) + 37 948 Kč měsíčně.</b> <b>100. Po vzájemném započtení sald obou účastníků zjistil soud následující kvantifikovaný rozdíl v jejich disponibilních příjmech. Jak již bylo uvedeno výše, byl-li tento rozdíl ve prospěch žalovaného, polovina z něj činila částku pro stanovení výživného v dané části rozhodného období (přičemž však přisouzené výživné nemohlo přesáhnout 20 000 Kč měsíčně dle žalobního návrhu). Pokud byl naopak tento rozdíl ve prospěch žalobkyně, výživné jí v dané části rozhodného období nenáleželo. V příslušné části roku 2019 byl rozdíl (48 340 – 731=) 47 609 Kč měsíčně ve prospěch žalovaného, výživné tak bylo stanoveno ve výši (47 609: 2 =23 805 > 20 000) 20 000 Kč měsíčně. V roce 2020 byl rozdíl (53 848 – 25 592=) 28 256 Kč měsíčně ve prospěch žalovaného, výživné tak bylo stanoveno ve výši (28 256: 2 = 14 128 < 20 000) po zaokrouhlení 14 000 Kč měsíčně. V roce 2021 byl rozdíl (29 064 – 39 012=) 9 948 Kč měsíčně ve prospěch žalobkyně, výživné proto přiznáno nebylo. Odhadovaný rozdíl pro rok 2022 (a tedy i obecně do budoucna) činí (29 409 – 37 948=) 8 539 Kč měsíčně ve prospěch žalobkyně, výživné proto přiznáno nebylo.</b> 101. Takto zjištěné částky soud opětovně posuzoval z hlediska shodné životní úrovně manželů a též z hlediska dobrých mravů, přičemž dospěl k závěru, že odpovídají spravedlivému uspořádání věcí. V roce 2019 byla žalobkyně v těžké (a zejména zcela nové) životní situaci, bez prostředků a bez významnějšího zdroje příjmů. Bylo tak na žalovaném, aby jí z hlediska pravidel manželské majetkové solidarity odpovídajícím způsobem kompenzoval zásadní rozdíl v životní úrovni. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud by zvažoval pro toto období dokonce i o něco vyšší výživné, byl nicméně vázán žalobním návrhem. V roce 2020 se již žalobkyně relativně úspěšně finančně osamostatnila, přesto bylo nadále namístě, aby jí žalovaný rozdíl v životní úrovni kompenzoval, byť již nižší částkou, odpovídající jednak poměru disponibilních příjmů, jednak střední době od okamžiku rozpadu vztahu. V roce 2021 se poměry v disponibilních příjmech změnily ve prospěch (byť nepříliš vysoký) stále lépe vydělávající žalobkyně, která se již v nastalé životní situaci finančně etablovala, zároveň od rozpadu vztahu uplynula již taková doba, že formální požadavek manželské majetkové solidarity byl již značně oslaben. Pro rok 2022 (a do budoucna) byly disponibilní příjmy odhadnuty dle roku 2021 s drobnými korekcemi celkově v neprospěch žalobkyně, výsledek byl však stále v její prospěch. Zároveň neměl soud indicie o plánovaných podstatných změnách. Časový odstup od rozpadu vztahu, snižující význam formálního požadavku manželské majetkové solidarity, je již skutečně značný a plynutím času dále narůstá.

102. V návaznosti na předešlé závěry soud rozhodl o povinnosti žalovaného hradit žalobkyni výživné v období od podání žaloby dne 30. 7. 2019 do konce roku 2019 ve výši 20 000 Kč měsíčně a v období od začátku roku 2020 do konce roku 2020 ve výši 14 000 Kč měsíčně; ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Za příslušnou část roku 2019 tak měl žalovaný uhradit žalobkyni výživné za 5 celých měsíců a dále poměrnou část měsíčního výživného za dva dny měsíce červenec 2019, celkem částku (5 x 20 000 + (20 000: 31 x 2) =) 101 290 Kč. Za rok 2020 měl žalovaný uhradit žalobkyni výživné za 12 celých měsíců, celkem částku (12 x 14 000=) 168 000 Kč. Základ dlužného výživného tedy činil celkem 269 290 Kč.

103. Za účelem výpočtu skutečného dluhu na výživném bylo třeba od výše vypočteného základu dlužného výživného odečíst všechny platby žalovaného v rozhodném období (30. 7. 2019 – 9. 2. 2022), jež měly charakter plnění vyživovací povinnosti, neboť těmito platbami žalovaný svůj dluh umořoval. Výživné v pravém slova smyslu žalovaný žalobkyni po celou dobu nehradil žádné. Jak bylo nicméně rozvedeno výše, povahu plnění vyživovací povinnosti vůči žalobkyni měly platby žalovaného (namísto žalobkyně) za služby související s užíváním domu ve [část obce] žalobkyní (§ 691 odst. 1 o.z.). Šlo o veškeré listinami prokázané platby na vodu, rozhlas a plyn v celkové výši 97 597 Kč (5 x 3 395 Kč, 6 x 3 325 Kč, 1 x 685 Kč, 5 x 865 Kč, 9 x 750 Kč, 3 x 45 Kč, 1 x 44 070 Kč, 1 x 4 707 Kč), za elektřinu v celkové výši 29 550 Kč (11 x 1280 Kč, 1 x 15 470 Kč), za odvoz odpadu v celkové výši 2 022 Kč a za internet v celkové výši 3 879 Kč, v součtu 133 048 Kč. Od této částky soud odečetl žalovanému vrácený přeplatek za vodu ve výši 907 Kč, čímž vyšla celková započitatelná částka ve výši 132 141 Kč. Soud připomíná, že všechny platby žalovaného na dům ve [část obce] byly ukončeny v průběhu roku 2021. Po odečtení zjištěné částky (132 141 Kč) od základu dlužného výživného (269 290 Kč) dospěl soud k finální částce dlužného výživného, jež je žalovaný povinen žalobkyni doplatit, a to ve výši 137 149 Kč.

104. S ohledem na výši částky, jíž má žalovaný zaplatit, stanovil mu soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. delší lhůtu splatnosti - 2 měsíce od právní moci rozsudku. Stejně soud prodloužil pariční lhůtu též žalobkyni ve vztahu k náhradě nákladů řízení (viz dále). Soud samozřejmě vzal do úvahy značné období, po které je žalovaný v prodlení, na druhou stranu ale zvážil i to, že žalobkyně měla možnost kdykoli v průběhu řízení žádat o hrazení alespoň nezbytného výživného prostřednictvím předběžného opatření, a že aktuální saldo příjmů/výdajů svědčí žalobkyni. Pokud nebylo z hlediska žalobkyně nezbytně nutné uplatnit nárok prostřednictvím předběžného opatření v době, kdy saldo svědčilo (a to výrazně) žalovanému, je za aktuální situace přiměřené (za účelem legitimního cíle“ srovnání“ paričních lhůt v meritu věci na jedné straně a ohledně nákladů řízení na druhé straně) po žalobkyni žádat ještě určité strpení.

105. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., tedy dle zásady poměru úspěchu ve věci. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, náhrada nákladů (po krácení dle poměrů úspěšnosti, viz dále) tedy přísluší jemu. Jeho náklady jsou představovány náklady advokátního zastoupení (§ 137 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen a.t.). Tarifní hodnota sporu vychází z § 8 odst. 2 a.t. a činí 1 200 000 Kč (20 000 x 12 x 5), a tedy dle § 7 a.t. odměna za jeden úkon právní služby činí 13 100 Kč. Co se týká jednotlivých úkonů právní služby, soud se (se třemi dále uvedenými výjimkami) ztotožnil s vyúčtováním předloženým právní zástupkyní žalovaného (na něž pro stručnost odkazuje). Zástupkyně žalovaného poskytla v řízení 35 úkonů právní služby s nárokem na plnou odměnu ve smyslu § 11 odst. 1 a.t. v celkové výši 458 500 Kč a 1 úkon právní služby s nárokem na poloviční odměnu ve smyslu § 11 odst. 2 a.t. v celkové výši 6 550 Kč. Spolu s paušální náhradou nákladů po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. v celkové výši (za 36 úkon) 10 800 Kč tak náklady žalovaného představují částku 475 850 Kč (plátcovství DPH na straně právní zástupkyně nebylo tvrzeno ani nevyplynulo z obsahu spisu). Za účelně vynaložené (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) náklady na právní služby soud nepovažoval náklady vyúčtované za tři písemná podání - doplnění důkazů ze dne 2. 10. 2020, 30. 11. 2020 a 16. 12. 2020, neboť nemají charakter právní služby, nýbrž spíše průvodních dopisů, navíc velmi stručných.

106. Pro výpočet poměru úspěšnosti soud namísto částky vlastního dlužného výživného (137 149 Kč) počítal se základem dlužného výživného (269 290 Kč). Je tomu tak proto, že právě rozdíl v saldech dispozitivních příjmů představoval základ sporu, a naopak vyčíslení výdajů žalovaného na dům ve [část obce] žalobkyně v zásadě nesporovala, a nebránila se aktivně ani jejich započtení na dlužné výživné. Při tarifní hodnotě sporu 1 200 000 Kč je tedy procesní úspěch žalobkyně představován částkou 269 290 Kč, ve zbytku byl procesně úspěšný žalovaný. Po vzájemném započtení procentuálních hodnot procesních úspěchů účastníků má tak žalovaný nárok na náhradu 55,12% svých celkových nákladů řízení (475 820 Kč), konkrétně pak částky 262 288,52 Kč. Soud neshledal důvody k aplikaci § 150 o.s.ř., kterou ostatně ani jeden z účastníků nenavrhoval. Žalobkyně měla odpovídajícím způsobem reflektovat změny v majetkových poměrech účastníků, k nimž v průběhu řízení postupně docházelo, a vzít žalobu nejpozději před vyhlášením rozsudku částečně zpět. Soud by toto do nákladového výroku promítl prostřednictvím § 150 o.s.ř, též s přihlédnutím k tomu, že řízení bylo po značnou část roku 2021 přerušeno a dokazování k majetkovým poměrům roku 2021 (a tedy i pro dobu do budoucna) proběhlo až v jeho závěru. Před vyhlášením rozsudku přitom soud ještě žalující stranu zvlášť upozornil, že přinejmenším pro budoucí období nebude žalobkyni žádné výživné přiznáno. Stejně jako žalovanému, též žalobkyni stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. delší lhůtu splatnosti v délce 2 měsíce od právní moci rozsudku, a to s ohledem na výši přisouzené částky. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalovaného.