27 C 313/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, 360 06 Karlovy Vary o vyloučení nemovitých věcí z exekuce

I. Zamítá se žaloba, aby z exekuce vedené soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. spisová značka byla vyloučena bytová jednotka č. 869/11, byt, vymezená dle občanského zákoníku v pozemku parc.č. 182/48, jehož součástí je stavba č.p. 869, vč. příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech o velikosti id. 1727/adresa a příslušenství, jak je zapsáno na LV č. hodnota, 7845 vedených pro k.ú. adresa, obec adresa.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované, tituly před jménem jméno FO, advokátky.

1. Žalobou podanou dne datum se žalobce domáhal vyloučení ve výroku I. specifikované jednotky z exekuce, vedené soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. spisová značka pro oprávněnou (zdejší žalovanou) proti povinné právnická osoba, IČ IČO. Exekutor není oprávněn jednotku v exekuci postihnout, neboť není ve vlastnictví povinné, nýbrž žalobce. Žalobce (v blíže neurčeném okamžiku) v minulosti uzavřel s povinnou (blíže neurčenou) kupní smlouvu, kterou došlo k převodu vlastnictví k předmětné jednotce z povinné na žalobce. Povinná se zavázala zajistit vklad vlastnického práva žalobce do katastru, což z neznámých důvodů dosud neučinila. To nic nemění na tom, že vlastníkem jednotky je na základě uzavřené kupní smlouvy žalobce, který tak k jednotce disponuje právem nepřipouštějícím její postižení v rámci exekuce, vedené žalovanou proti povinné.

2. Ve vyjádření ze dne datum navrhla žalovaná žalobu zamítnout. Již z žalobních tvrzení je zjevná nedůvodnost žaloby. Žalobce nemohl kupní smlouvou nabýt vlastnické právo k jednotce, nebylo-li toto právo též zapsáno do katastru nemovitostí; neprovedení takového zápisu přitom připouští i sám žalobce. Zapsaným a skutečným vlastníkem jednotky je povinná. Žaloba je navíc ryze obstrukční, když žalobce nepředložil dokonce ani předmětnou kupní smlouvu, navíc se jedná o společníka a jednatele povinné. Cílem žalobce je pouze oddálit zpeněžení majetku povinné a jeho jednání by neměla být poskytnuta právní ochrana.

3. Usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“/). Žalobce svůj souhlas udělil výslovně podáním ze dne datum, žalovaná udělila souhlas konkludentně (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Postup dle §115a o.s.ř. je možný (a s ohledem na zásady hospodárnosti a rychlosti též vhodný) mimo jiné v případě, kdy navzdory úplným a formálně bezchybným žalobním tvrzením není možné ani potenciálně žalobě vyhovět bez ohledu na výsledky dokazování (tedy jde-li o zamítnutí žaloby ryze z důvodu právního hodnocení věci). O takový případ se jedná i zde.

5. Dle § 55b odst. 1 zákona č. 120/2001, exekuční řád, při rozhodování postupuje exekutor obdobně podle občanského soudního řádu. Exekutor při rozhodování činí úkony, které v řízení o výkon rozhodnutí přísluší soudu prvého stupně. Dle § 267 o.s.ř., právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Dle § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

6. Soud v plné shodě s žalovanou uzavírá, že nedůvodnost žaloby je zřejmá již z žalobních tvrzení. Žalobce v žalobě výslovně uvedl, že právo, které k jednotce uplatňuje a pro které navrhuje její vyloučení z výkonu rozhodnutí (exekuce), je (právě a jen) jeho právo vlastnické. Tvrdil též výslovně jeho nabytí (právě a jen) na základě uzavření konkrétní (byť blíže nespecifikované) kupní smlouvy s povinným jakožto (dosavadním) vlastníkem, výslovně však též tvrdil, že k zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí nikdy nedošlo (z kontextu je zřejmé také to, že návrh na vklad do katastru nemovitostí ani nebyl podán). K žalobcem tvrzenému nabytí vlastnického práva tak nemohlo dojít, neboť dle § 1105 o.z. se toto nabývá až zápisem do veřejného seznamu (zde jde o katastr nemovitostí). Potenciální terminologický rozdíl mezi „vlastnickým právem“ a „vlastnictvím“ v § 1105 o.z. má pouze akademický význam, neboť soudní praxe, ve shodě s doktrinálními názory, i po nabytí účinnosti tzv. nového občanského zákoníku setrvává na dlouhodobě konstantním názoru, že „(…) vlastnické právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí (…) se na základě převodu nabývá až okamžikem, kdy nastaly účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (…)“ (usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka), a pro praxi jsou tak oba termíny použitelné promiskue. Hovoří-li tedy § 1105 o.z. o „převodu vlastnického práva“, nadále popisuje pouze obligační závazek převodce zajistit nabytí vlastnického práva nabyvatelem, a nerozlišuje obsahově (ani tedy ani co do časového určení) nabytí vlastnického práva od „nabytí věci do vlastnictví“. Kontinuitu tzv. registračního systému nabývání vlastnického práva k nemovitostem zapisovaným do katastru nemovitostí výslovně deklaruje i důvodová zpráva k tzv. novému občanskému zákoníku.

7. Soud z výše uvedených důvodů žalobu výrokem I. bez nařízení jednání zamítl bez dalšího, tedy aniž by (s ohledem na zásady rychlosti a hospodárnosti řízení) zkoumal další okolnosti jinak významné pro případné (ne)vyhovění žalobě.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Co se týká určení tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a) a.t. v případě sporu o vyloučení nemovité věci z exekuce, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a další související judikaturu. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované, v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (nařízení exekuce).