27 C 395/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 150 000 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 150 000 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 52 270 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 11. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 4. 9. 2019 odeslal ze svého účtu č. [bankovní účet] částku ve výši 150 000 Kč, určenou pro svého klienta, p. [příjmení]. Omylem ji však zaslal na účet žalované č. [bankovní účet]. Ta si částku bez právního důvodu ponechala, a došlo tak u ní k bezdůvodnému obohacení, jež je povinna žalobci vydat. Zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce ode dne následujícího po uplynutí lhůty, stanovené žalované v předžalobní výzvě k dobrovolnému vrácení jistiny.

2. Žalovaná podáním ze dne 22. 11. 2021 navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Přijetí peněz od žalobce učinila nesporným, nejednalo se však o přijetí bez právního důvodu. Žalovaná byla věřitelem p. [příjmení], když mu dne 26. 7. 2019 na základě ústní smlouvy o zápůjčce půjčila částku 150 000 Kč v hotovosti. Žalované je známo, že žalobce je právním zástupcem p. [příjmení]. Platba od žalobce pro žalovanou představovala vrácení zápůjčky prostřednictvím advokáta, jak žalovanou p. [příjmení] (toho času ve výkonu trestu odnětí svobody) informoval. Dne 5. 9. 2019 navíc vystavil p. [příjmení] písemné potvrzení výše uvedeného. Nejednalo se tedy o žádný omyl, jak tvrdí žalobce. Ostatně žalobce ani neměl důvod disponovat číslem účtu žalované (které je jistě odlišné od čísla účtu p. [příjmení]), a musel je tedy znát od p. [příjmení]. Bylo by též zvláštní shodou okolností, že žalobce poslal„ omylem“ žalované totožnou částku, jaká byla předmětem zápůjčky mezi ní a klientem žalobce. Žalobce navíc do zprávy pro příjemce uvedl jméno a datum narození p. [příjmení], což by sotva učinil, pokud by peníze zasílal právě p. [příjmení]. Tvrzení o omylu vyvrací též časový odstup mezi platbou v září 2019 a první výzvou vůči žalované ze strany banky ohledně vrácení peněz ze dne 1. 4. 2021.

3. V replice dodané soudu dne 30. 11. 2021 žalobce uvedl, že o žalovanou tvrzených okolnostech ohledně údajné zápůjčky mu není nic známo a nebyl o nich informován žalovanou ani p. [příjmení]. Je zvláštní, že žalovaná nijak nereagovala na výzvu banky k vrácení peněz, ani na předžalobní výzvu žalobce. Účelem platby žalobce bylo poskytnout peníze p. [příjmení] a jeho rodině, když ten byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho manželka bez zaměstnání a příjmů se starala o nezletilé malé děti. Takto p. [příjmení] o poskytnutí peněz požádal a jen proto mu žalobce vyhověl. Žalovanou žalobce ani neznal. O zaslání peněz na jiný účet se žalobce dozvěděl až poté, kdy požádal p. [příjmení] o vrácení peněz, a ten mu sdělil, že žádné neobdržel. Žalobce poté požádal o součinnost svou banku, avšak celá věc se dlouho táhla pro údajnou nespolupráci banky příjemce. Po získání nacionále žalované se žalobce dotázal na její osobu p. [příjmení], a ten mu sdělil, že žalovanou vůbec nezná; proto přistoupil žalobce k vymáhání pohledávky. I kdyby snad existovala smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a p. [příjmení], žalobce o ní nic nevěděl a nemohl tedy na ní plnit ve smyslu §§ 1936 a 1937 o.z. Taková pohledávka však nejspíše ani neexistovala. Dne 5. 9. 2019, kdy mělo být vystaveno údajné potvrzení p. [příjmení], byl tento ve výkonu trestu odnětí svobody a těžko jej mohl vystavit a předat žalované. Žalovaná netvrdila žádné písemné potvrzení poskytnuté půjčky, zápůjčka je přitom reálný kontrakt a žalovaná by musela poskytnutí peněz p. [příjmení] prokázat. Navíc byla žalovaná v letech 2011 - 2017 v úpadku, za 5 let oddlužení věřitelům uhradila jen 193 000 Kč z dlužných 598 000 Kč. Těžko by pouhé dva roky poté půjčovala neznámé osobě 150 000 Kč bez dokladu. Konečně žalobce žalovanou vyzval, ať dotvrdí a prokáže podrobnosti ohledně svého vztahu s p. [příjmení] a ohledně poskytnutí údajné zápůjčky.

4. Duplikou ze dne 8. 12. 2021 zpochybnila žalovaná tvrzení žalobce, že on ani p. [příjmení] žalovanou neznali. Kde by tedy vzal žalobce její číslo účtu ? Jako zcela nestandardní označila postup žalobce, který by poslal 150 000 Kč jen na základě ústního pokynu klienta a navíc si nezkontroloval číslo účtu. Existenci zápůjčky již žalovaná dostatečně prokázala potvrzením p. [příjmení]; výkon trestu odnětí svobody jej v jeho vystavení nijak neomezoval. Pokud žalobce zpochybňuje pravost potvrzení, je žalovaná připravena navrhnout důkaz písmoznaleckým posudkem. Žalovaná ještě nad rámec uvedla, že na výzvu banky nereagovala, protože peníze obdržela po právu. Co se týká insolvence, pak žalovaná oddlužení řádně splnila a nic jí nebránilo zápůjčku p. [příjmení] poskytnout. Žalobní tvrzení žalobce jsou nadále spekulativní a zejména neprokazovaná.

5. Ve vyjádření ze dne 15. 12. 2021 žalobce především namítl, že procesní břemena v tuto chvíli tíži naopak žalovanou. K poskytnutí zápůjčky žalovanou p. [příjmení] nedošlo, neboť tyto osoby se ani neznaly. I kdyby k němu však došlo, žalobci o tom nebylo nic známo a nemohlo tak dojít k jeho vědomému plnění na takový dluh třetí osoby. Ohledně údajného potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019 žalobce výslovně zpochybnil jeho pravost i správnost. I kdyby bylo podepsáno p. [příjmení], obsah potvrzení je lživý. Pokud by měla být tvrzení žalované pravdivá, je s podivem, že doposud nenavrhla svědeckou výpověď p. [příjmení].

6. Podáním doručeným dne 20. 12. 2021 žalovaná sdělila, že je připravena na výzvu soudu předložit originál potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019, a pokud by žalobce nadále sporoval jeho pravost, navrhnout důkaz písmoznaleckým posudkem. Dále připomněla, že žalobce stále žádným způsobem nevysvětlil okolnosti svého údajného omylu, ačkoli žalovaná předložila argumenty a důkazy, omyl žalobce vylučující.

7. Soud nařídil k projednání věci ústní jednání na den 25. 2. 2022, 10:00 hodin. Předvolání k jednání, spolu s výzvou k předložení originálu potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019, bylo právní zástupkyni žalované doručeno dne 5. 1. 2022. Originál potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019 nebyl před jednáním žalovanou do spisu založen. Žalovaná ani její právní zástupkyně se pak k jednání nedostavily, a soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti strany žalované. Na jednání, jež skončilo v 10:45 hodin, byl též vyhlášen rozsudek. Po skončení jednání, v 11:41 hodin, byla soudu doručena omluva právní zástupkyně žalované z předmětného jednání„ z důvodu zdravotní indispozice“, kterážto nebyla nijak doložena. Ani v této opožděné omluvě pak právní zástupkyně žalované nežádala o odročení jednání.

8. Na jednání dne 25. 2. 2022 žalobce podrobně zrekapituloval svou dosavadní argumentaci, zejména opětovně výslovně zpochybnil pravost a správnost potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019. Nově odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 1110/2004, podle nichž by obrana žalované nebyla důvodná ani za situace, kdy by jí tvrzené skutkové okolnosti snad byly pravdivé. Dále uvedl, že p. [příjmení] byl policií zadržen v červenci 2019 a je tedy možné, že v den údajného poskytnutí zápůjčky byl již omezen na svobodě a k předání hotových peněz ani nemohlo dojít. Jeví se dále pochybné, že by p. [příjmení] mohl již 5. 9. 2019 ve výkonu trestu odnětí svobody s takovou jistotou popisovat okolnosti údajného vrácení zápůjčky dne 4. 9. 2019.

9. Soud provedl k důkazu všechny účastníky založené listiny. Žalobcem předložený výpis z účtu žalobce za měsíc září 2019, str. 2/9, a žalovanou předložené potvrzení o platbě přijaté dne 4. 9. 2019, potvrdily mezi účastníky nespornou okolnost, že žalobce ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet žalované č. [bankovní účet] zaslal dne 4. 9. 2019 částku 150 000 Kč. Dále byl zjištěn variabilní symbol [číslo] popis platby„ [jméno] [příjmení] [číslo]“. Ze screenshotu žádosti banky o vrácení peněž (bez data) soud zjistil, že blíže neidentifikovaná banka informovala žalovanou o tom, že žalobce na její účet provedl předmětnou platbu omylem, a vyzvala ji k vrácení této částky žalobci. Sdělením [příjmení] [příjmení] ze dne 11. 5. 2021 bylo prokázáno, že tohoto dne banka žalované sdělila žalobci identifikační údaje majitele bankovního účtu č. [bankovní účet] (žalované). Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2021 včetně podací stvrzenky a kopie vrácené obálky soud zjistil, že žalobce (jakožto advokát) vyzval žalovanou k vrácení částky 150 000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení, do 7 dnů od doručení výzvy; výzva byla odeslána téhož dne, do dispozice žalované se dostala 17. 5. 2021 a následně byla 1. 6. 2021 vrácena zpět žalobci jako nevyzvednutá. Návrh žalobkyně na provedení důkazu (nezaloženým) výpisem z jejího účtu soud pro zjevnou nadbytečnost zamítl, neboť provedení platby žalobcem žalované bylo prokázáno jinými listinami i nesporným tvrzením účastníků, a žalovaná neoznačila žádnou (jinou, spornou) skutečnost, kterou by jím chtěla prokazovat.

10. Stěžejním důkazem v řízení bylo potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019, v němž p. [příjmení] prohlašuje, že dne 4. 9. 2019 prostřednictvím Mgr. [celé jméno žalobce] a jeho účtu uhradil žalované na její účet půjčku ze dne 26. 7. 2019 v částce 150 000 Kč. Potvrzení bylo žalovanou založeno v kopii, originál do spisu do skončení řízení nezaložila. Žalobce opakovaně a výslovně zpochybnil pravost i správnost listiny. Dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“):„ Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.“ S ohledem na jednoznačné procesní stanovisko žalobce bylo na žalované, aby prokázala pravost a správnost předmětného potvrzení. To se žalobkyni nepodařilo (viz dále) a soud proto z předmětné listiny nemohl učinit žádná skutková zjištění ohledně skutečností v ní popisovaných.

11. Co se týká pravosti potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019, pak k jejímu prokázání žalovaná neoznačila výslovně žádný důkaz. Zmínila nicméně, že„ je připravena navrhnout“ důkaz písmoznaleckým posudkem. Neposoudit takovýto – byť dosti nejednoznačný – návrh žalované jakožto důkazní návrh by mohlo představovat přepjatý formalismus. Provést písmoznalecký posudek by však nebylo dobře možné bez originálu listiny. Originál listiny žalovaná nedodala ani na výzvu soudu. I zde by ještě soud zvažoval odročení jednání a důslednou výzvu žalované, s propadnou lhůtou. Soud přesto daný“ důkazní návrh“ žalované pro nadbytečnost zamítl, a to z následujícího důvodu.

12. Jak bylo uvedeno výše, žalovaná byla povinna prokázat nejen pravost, ale též správnost potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019. K této okolnosti však neoznačila důkaz vůbec žádný. Jelikož se pak žalovaná nedostavila na ústní jednání dne 25. 2. 2022, aniž by požádala z důležitého důvodu o odročení, nemohl jí soud v tomto směru dát příslušnou výzvu a poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Samotný fakt, že žalovaná neučinila před koncentrací řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř. ničeho k prokázání správnosti (pravdivosti) potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019, je pak plně postačující k neunesení důkazního břemene ke skutkové verzi žalované. Za takové situace by bylo zcela nadbytečné a nehospodárné zabývat se otázkou pravosti předmětné listiny, neboť ani potvrzení její pravosti by pro žalovanou nemohlo přinést lepší výsledek řízení.

13. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil zejména dle § 2991 o.z. Dle odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Žalobce koncipoval svůj nárok jakožto nárok z bezdůvodného obohacení, když ze skutkových tvrzení vyplynulo, že částku 150 000 Kč zaslal ze svého účtu žalované bez právního důvodu a žalovaná si ji bez právního důvodu ponechala. V tomto směru je v zásadě irelevantní, zda žalobce plnil žalované právě„ omylem“, jak tvrdil, a jak vcelku logickými argumenty zpochybňovala žalovaná. Dle právní teorie i praxe tíží ochuzeného důkazní břemeno pouze v tom směru, že k plnění, resp. obohacení obohaceného, došlo. Zde žalobce důkazní břemeno unesl, nehledě na to, že se jednalo o skutečnost mezi účastníky nespornou. Prokáže-li žalobce (ochuzený) obohacení žalovaného (obohaceného), a tvrdí-li, že se tak stalo bez právního důvodu, přechází procesní břemena na žalovaného, který musí tvrdit a prokázat existenci právního důvodu obohacení. V projednávané věci žalovaná řádně tvrdila, že žalobce na pokyn svého klienta (p. [příjmení]) provedl předmětnou platbou úhradu dluhu, který měla žalovaná za tímto klientem žalobce. Toto své tvrzení pak prokazovala (pouze) potvrzením p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019. Jak bylo rozvedeno výše, po relevantním zpochybnění pravosti a zejména správnosti této soukromé listiny žalobcem bylo na žalované, aby označila důkazy k prokázání zejm. její správnosti (tedy pravdivosti tvrzení v ní uvedených). Žádný takový důkaz však žalovaná do skončení řízení neoznačila, a neunesla tak důkazní břemeno k prokázání správnosti předmětné listiny. Jelikož byla tato listina jediným důkazem žalované k prokázání právního důvodu přijetí peněz od žalobce, neunesla tak ani důkazní břemeno k vyvrácení bezdůvodnosti svého obohacení. Za dané situace byly všechny její zbývající námitky zcela irelevantní.

15. Žalovaná se přijetím částky 150 000 Kč od žalobce na jeho úkor bezdůvodně obohatila, a toto obohacení byla povinna vydat (vrátit) na výzvu žalobce bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za daných okolností soud souhlasí se žalobcem, že„ lhůtou bez zbytečného odkladu“ je 7 dní od okamžiku, kdy se výzva k zaplacení dostala do dispoziční sféry žalované, tedy do 24. 5. 2021. Jelikož žalovaná částku ve lhůtě splatnosti nevrátila, vznikla jí dále povinnost zaplatit žalobci ode dne následujícího (25. 5. 2021) zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Soud proto žalobě v plném rozsahu jako důvodné vyhověl (výrok I.).

16. Pro úplnost soud podotýká, že nesouhlasí s právním názorem žalobce, podle něhož by žalovaná nemohla být v řízení úspěšná ani tehdy, pokud by se pravdivost jejích skutkových tvrzení prokázala. Při zohlednění skutkových tvrzení žalované a obsahu potvrzení p. [příjmení] ze dne 5. 9. 2019 je patrné, že by p. [příjmení] plnil svůj dluh vůči žalované z jejich smlouvy o zápůjčce, a to prostřednictvím třetí osoby (žalobce). Žalobce sám uvedl, že finanční prostředky poslal na žádost p. [příjmení]. Aniž by právní vztah z toho plynoucí právně kvalifikoval, z jeho repliky plyne, že se rovněž jednalo o zápůjčku („ … kdy požádal o vrácení těchto peněz …“). Zápůjčka je sice kontrakt reálný, z ničeho však neplyne, že by zapůjčitelem nemohla být plněna jinam, než k rukám vydlužitele. Pokud by zapůjčitel (zde žalobce), ať již dle výslovného ujednání či na pokyn vydlužitele (zde p. [příjmení]) hradil k rukám třetí osoby (zde žalované), jednalo by se pouze o odlišné platební místo. Je věcí vydlužitele, jak s poskytnutými penězi naloží; i kdyby byly žalobcem poskytnuty k rukám p. [příjmení], či k rukám jeho manželky, mohl by je obratem využít na úhradu svého dluhu vůči žalované a tato situace se nijak neliší od situace, kdy by žalobcem bylo plněno rovnou k rukám žalované. Platný závazek z takové smlouvy o zápůjčce by vznikl mezi žalobcem a p. [příjmení], a byl by to výlučně p. [příjmení] jakožto smluvní strana, kdo by byl též povinen peníze žalobci vrátit; žalovaná by v tomto vztahu nijak nefigurovala, resp. by byla pouze platebním místem. A jelikož by žalovaná od žalobce přijala částku 150 000 Kč jakožto plnění (vrácení plnění) ze smlouvy o půjčce mezi ní a p. [příjmení], poskytnuté z právního důvodu (smlouva o zápůjčce mezi žalobcem a p. [příjmení]) třetí osobou (žalobcem), nemohla by se bezdůvodně obohatit. Jiné závěry neplynou ani z žalobcem odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 1110/2004, již jen proto, že v uvedené věci absentoval právní důvod pro provedení platby tamějším žalobcem, zatímco zde by právním důvodem plnění žalobce byla smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi ním a p. [příjmení]. Všechny tyto úvahy jsou však pochopitelně ryze spekulativní a teoretické, neboť žalovanou tvrzený skutkový stav v řízení prokázán nebyl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Proto žalované uložil zaplatit žalobci (§ 137 o.s.ř) jím uhrazený soudní poplatek v částce 7 500 Kč, a dále náhradu nákladů zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“). Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 a.t. částku 7 100 Kč, zástupce žalobce poskytl v řízení celkem 5 úkonů právní služby dle § 11 a.t. (příprava a převzetí, sepis žaloby, 2x písemné vyjádření, 1 x účast na jednání) a odměna tak činí celkem 35 500 Kč. Přiznáno bylo dále 5 paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč v celkové výši 1 500 Kč a DPH 21% v celkové výši 7 770 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 52 270 Kč uložil soud žalované hradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)

18. Pariční lhůtu ke splnění všech platebních povinností dle tohoto rozsudku soud určil v základní zákonné výši dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nevyplynuly důvody pro stanovení lhůty delší.