27 C 420/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného na zletilého

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, naposledy stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 1. 2019, č.j. 50 P 248/2018-133, ve výši 4 500 Kč měsíčně, se s účinností od 27. 10. 2021 do 31. 12. 2021 zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně, a s účinností od 1. 1. 2022 na částku 6 500 Kč měsíčně, splatnou k rukám žalobce, a to vždy do 4. dne kalendářního měsíce, za nějž se výživné platí. Nedoplatek na výživném za období od 27. 10. 2021 do 22. 4. 2022 ve výši 11 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu, v němž se žalobce domáhal zvýšení výživného od 27. 10. 2021 do 31. 12. 2021 o dalších 2 500 Kč měsíčně, a od 1. 1. 2022 do budoucna o dalších 2 000 Kč měsíčně.

III. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů nepřiznává.

IV. České republice se nárok na zaplacení soudního poplatku za žalobu nepřiznává.

1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2021 se žalobce (zletilý syn) domáhal po žalovaném (otci) zvýšení výživného, naposledy stanoveného (ještě v době nezletilosti žalobce) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 15. 1. 2019, č.j. 50 P 248/2018-133, ve výši 4 500 Kč měsíčně (od 1. 9. 2018), a to na částku 8 500 Kč měsíčně (od podání žaloby). Zmíněným rozsudkem byla žalovanému rovněž stanovena vyživovací povinnost ve výši 3 500 Kč (od 1. 9. 2018) na nezletilou [jméno], sestru žalobce. Od posledního rozhodování soudu se přitom potřeby žalobce, jakožto zletilého dítěte, podstatně změnily, neboť jednak došlo k přirozenému zvýšení potřeb žalobce v souvislosti s věkem a studiem na [právnická osoba] na Praze 5, jednak došlo k razantnímu zvýšení cen obecně. Žalobce měl rovněž zvýšené výdaje spojené s pořízením vybavení pro dálkové studium, na něž mu žalovaný nijak nepřispěl. Žalobce měl také výdaje spojené s pořízením osobního automobilu Škoda Octavia r. v. 2006 v ceně 79 900 Kč, který pořídil pro potřeby rodiny, když část finančních prostředků ve výši 29 900 Kč mu poskytla z úspor matka. Žalovaný se s žalobcem nadto od roku 2020 nestýká a nekontaktuje jej, výživné neplatí řádně a včas, nad rámec výživného nepřispívá. Prakticky veškeré potřeby tak žalobci zajišťuje jeho matka. Žalobce bydlí se svou matkou a sestrou na Praze 4, kam se v roce 2021 přestěhovali z Prahy 5, což si rovněž vyžádalo zvýšené náklady, zejména na nábytek do pokoje žalobce a další vybavení v ceně 15 000 Kč Měsíční náklady žalobce tvoří bydlení a zálohy na energie ve výši 2 000 Kč, potraviny ve výši 5 000 Kč, náklady za mobil a internet ve výši 700 Kč, drogerie a lékárna ve výši 500 Kč, kapesné ve výši 500 Kč. Dále náklady žalobce tvoří pomůcky do školy v ceně 2 000 Kč ročně, oblečení, obuv ve výši 7 000 Kč ročně, zubař a dentální hygiena ve výši 6 000 Kč ročně, týdenní prázdninový pobyt na horách ve výši 4 000 Kč ročně a kulturní vyžití ve výši 6 000 Kč ročně. Matka žalobce má průměrný měsíční výdělek ve výši 22 303,50 Kč. Poměry ohledně příjmu žalovaného nejsou žalobci známy, nicméně žalobce ví, že žalovaný prodal byt na adrese [adresa], jenž vlastnil se svým bratrem, jehož tržní cena byla minimálně 5 000 000 Kč, přičemž se tedy zásadním způsobem zlepšily poměry žalovaného. Z těchto peněz však žalobci nijak nepřispěl. Žalobce tedy navrhl, aby soud zvýšil výživné ode dne podání tohoto návrhu na částku 8 500 Kč měsíčně, splatné do každého 4. dne v měsíci k rukám žalobce.

2. Žalovaný se k věci navzdory výzvě soudu písemně nevyjádřil, teprve u ústního jednání, konaného dne 23. 2. 2022, s žalobou vyjádřil nesouhlas, a to s odůvodněním, že na vyšší výživné nemá prostředky. Má problém zaplatit výživné i v současné výši, neboť počítal s tím, že žalobce v tomto roce ukončí středoškolská studia a půjde pracovat, nikoli že bude dále studovat. Dle informací žalovaného měl žalobce studovat učiliště, neboť na průmyslové škole propadl a neudělal reparát, tedy tento rok měl studium končit. Žalovaný k nákladům na dálkové studium uvedl, že k 18. narozeninám koupil žalobci notebook v ceně 25 000 Kč a monitor v ceně 5 000 Kč, tedy žalobce byl v tomto ohledu vybaven. Žalovaný dále uvedl, že je zdravotně omezen, jednak Crohnovou chorobou, jednak se mu v poslední době zhoršil zrak. Žalovaný popřel, že by přerušil styky s žalobcem, je to naopak žalobce, kdo se s žalovaným odmítá stýkat a komunikovat. Prostředky z prodeje bytu užil na umoření svých dluhů. Po prodeji bytu se nicméně musel přestěhovat do pronájmu, což vyústilo ve zvýšené výdaje, které přesahovaly jeho příjmy zhruba o 10 000 Kč měsíčně, přičemž tuto situaci řešil půjčkami, a žalovaný nyní opět dluží asi 1 080 000 Kč. V současné době je kvůli půjčkám v exekuci a do léta rozhodně nebude schopen splácet ničeho dalšího. Půjčky si bral, aby pokryl běžné životní náklady právě i s ohledem na vyživovací povinnost k žalobci a jeho sestře. Žalovaný dále namítl, že zhruba před rokem zemřel otec matky žalobce, který byl zámožný a je tedy pravděpodobné, že se finanční situace v rámci dědictví změnila i u žalobce. Celková částka, kterou utržil za prodej spoluvlastnického podílu z předmětného bytu, činila 1 900 000 Kč. Žalovaný si dříve přivydělával ještě u České pošty, nicméně tuto práci již fyzicky nezvládal. Nyní si snaží sehnat přivýdělek, ale všude požadují angličtinu, kterou neumí. Navrhl zamítnutí žaloby, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

3. Žalobce doplnil své procesní stanovisko u ústního jednání konaného dne 23. 2. 2022, a to v tom smyslu, že žalovaný prodal spoluvlastnický podíl na shora uvedeném bytu asi před dvěma lety, toto se snažil před žalobcem utajit a právě po tomto prodeji ustaly kontakty a styk účastníků, přičemž naprostý útlum nastal od léta 2020. Ke změně poměrů došlo rovněž na straně matky, když v době posledního rozhodování pronajímala byt, neboť žila s žalobcem i s jeho sestrou u přítele, se kterým se ale rozešla a nyní tedy musí obývat tento byt a odpadl příjem z nájmu. Kontakt i styky dle žalobce přerušil jednoznačně žalovaný. Žalobce rovněž namítl, že není prokázané, kolik žalovaný utržil z prodeje bytu a jak se mohl opětovně tak rychle a hluboce zadlužit.

4. Žalobce dále doplnil své procesní stanovisko podáním ze dne 7. 3. 2022. Uvedl, že v roce 2018 nastoupil na SPŠ na [část obce], nicméně zde nebyl spokojen s výukovým programem a oborem a proto se rozhodl přejít na SPŠ [ulice], kde bohužel nebylo možné jít rovnou do 2. ročníku, a tady od roku 2019 až dosud řádně studuje, nyní je ve 3. ročníku a čekají jej závěrečné zkoušky. Z dědictví po dědovi žalobce ani matka žádný majetek nezískali. Žalobce se snaží si brigádně přivydělat, nicméně s ohledem na nutnost studijní přípravy se jedná o příjmy nepravidelné, v rozmezí 1- 5 000 Kč za konkrétní měsíc výkonu brigád. V červnu 2022 jej nadto čekají závěrečné zkoušky, tento příjem tak nyní nebude s ohledem na studijní přípravu žalobce možný. Žalobce ještě uvedl, že matka žalobce domluvila dne 3. 4. 2020 nákup 2 ks notebooků Lenovo přes svého zaměstnavatele (kvůli snížení nákladů o DPH), v celkové ceně 50 022,32 Kč, kdy jeden přístroj připadl žalobci a jeden žalovanému, odmítl však, že by žalovaný žalobci na tento nákup přispěl, když jím tvrzená částka 25 000 Kč byla na nákup přístroje žalovaného, resp. žalobce si finanční příspěvek žalovaného na svůj přístroj nepamatuje.

5. Soud v dané věci vzal z vyjádření účastníků za nesporné, že žalobce a žalovaný se nestýkají od léta roku 2020 a že žalovaný nepřispívá žalobci jinak, než soudem stanoveným výživným. Rozsudek ze dne 15. 1. 2019, č.j. 50 P 248/2018-133 byl účastníky označen za rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 a jednalo se o poslední rozhodování o výživném. Z vyjádření účastníků pak vzal soud rovněž za nesporné, že výživné bylo žalovaným k datu podání žaloby uhrazeno.

6. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění, významná pro rozhodnutí ve věci. Z rozsudku ze dne 15. 1. 2019, č.j. 50 P 248/2018-133 soud zjistil následující. Žalovanému, jakožto otci, byla zvýšena vyživovací povinnost na žalobce a jeho sestru [jméno], narozenou dne [datum], a to počínaje 1. 1. 2018 na částku 3 700 Kč měsíčně a počínaje 1. 9. 2018 na částku 4 500 Kč měsíčně na žalobce, a počínaje 1. 1. 2018 na částku 3 200 Kč měsíčně a počínaje 1. 9. 2018 na částku 3 500 Kč měsíčně na nezletilou [jméno] (výrok I.). Nedoplatek výživného byl stanoven pro žalobce na 6 600 Kč, a pro nezletilou [jméno] na 4 100 Kč, tyto byl žalovaný povinen doplatit ve 3 splátkách do 31. 8. k rukám matky (výrok II.). Soud vyšel ze zjištění, že matka žalobce byla tehdy zaměstnána s příjmem 15 000 Kč čistého měsíčně, vedla společnou domácnost s přítelem, který pracoval s příjmem 25 000 Kč měsíčně, a její náklady na bydlení činily 4 000 Kč měsíčně. Matka dále platila náklady spojené s internetem a mobilními telefony ve výši 2 800 Kč měsíčně Matka vlastnila byt o velikosti 3+kk, který pronajímala kamarádce za cenu 10 000 Kč měsíčně, spolu s náklady ve výši 3 000 Kč měsíčně na pronajímaný byt. Matka dále vlastnila automobil, Renault [jméno]. Žalobce měl tehdy náklady spojené se stravováním a pomůckami do školy ve výši 1 500 Kč měsíčně, dále se věnoval florbalu s cenou 10 500 Kč ročně. Byl zdráv, nosil brýle zakoupené za cenu 7 000 Kč. Styk žalovaného tehdy probíhal pravidelně a žalovaný rovněž nad rámec výživného přispíval. Otec měl střední odborné vzdělání, byl zaměstnán jako elektrikář s příjmem 24 000 Kč měsíčně. Rovněž měl přivýdělek na poště s příjmem až 2 000 Kč měsíčně. T.č. bydlel v bytě 3+kk, který nabyl do spoluvlastnictví s bratrem po matce v rámci dědictví, náklady na bydlení činily 3 000 Kč měsíčně. Spolu s bratrem spláceli dluhy matky ve výši 261 751,37 Kč. Žalovaný si přispíval na penzijní pojištění 300 Kč, splácel dluh bratrovi ve výši až 5 000 Kč měsíčně (celková výše 76 850 Kč), úspory neměl. Dále splácel bance 5 000 Kč měsíčně (celková původní výše úvěru byla 397 420 Kč). Celková výše dluhů žalovaného byla t.č. 400 000 Kč. Otec trpěl Crohnovou chorobou, s příznaky se neléčil.

7. Z potvrzení zaměstnavatele o příjmech matky žalobce ze dne 7. 7. 2021 soud vzal za prokázané, že matka žalobce, [celé jméno svědkyně], narozená dne [datum], měla za období 1/ 2021 až 6/ 2021 průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 22 303,50 Kč. Z potvrzení o studiu žalobce ze dne 1. 9. 2021 soud zjistil, že žalobce studoval ve školním roce 2021 2022 na [právnická osoba] v oboru vzdělávání Strojní mechanik. K důkazu soud rovněž provedl předžalobní výzvu ze dne 26. 9. 2021 včetně podacího lístku z 1. 10. 2021, ze které je patrné, že žalovaný byl takto předžalobně vyzván k zvýšení výživného na 8 500 Kč měsíčně. Žalovaný k tomuto důkazu potvrdil, že výzvu obdržel. Z potvrzení zaměstnavatele o příjmech matky žalobce ze dne 13. 2. 2022 soud vzal za prokázané, že matka měla za období od 6/ 2021 do 1/ 2022 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 23 036 Kč. Z potvrzení o studiu ze dne 3. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce nastoupil od 1. 9. 2018 do 1. ročníku na SPŠ na [část obce]; z potvrzení ze dne 4. 9. 2019 zjistil, že žalobce nastoupil od 1. 9. 2019 na 1. ročník SPŠ [anonymizováno] v [příjmení]; z potvrzení dne 21. 9. 2020 a 1. 9. 2021 pak soud zjistil, že toto studium nadále trvá (poslední potvrzení je shodné se shora uvedeným). Z potvrzení zaměstnavatele matky žalobce z 18. 4. 2022 soud vzal za své, že matka měla za období 2/ 2022 až 3/ 2022 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 22 375 Kč.

8. Soud k důkazu následně provedl kupní smlouvu na vozidlo ze dne 23. 1. 2021, ze které zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako kupujícím a panem [jméno] [příjmení] jako prodávajícím, předmětem smlouvy bylo vozidlo Škoda Octavia r. v. 2006 s nájezdem 230 000 Km, [registrační značka], kupní cena činila 79 900 Kč. K tomu žalobce uvedl, že se jedná o starší vozidlo, které bylo pořízeno s přispěním matky žalobce z toho důvodu, že babička je imobilní a je třeba ji dopravovat např. k lékaři. Žalovaný se k tomuto důkazu vyjádřil s tím, že babička žalobce je milionářka žijící ve vile v hodnotě 20 milionů, která si jistě může dovolit sama zaplatit odvoz.

9. Soud dále k důkazu provedl výpis z účtu žalobce č. [bankovní účet], vedeného u mBank. S.A., za období listopad 2020 až červenec 2021 (10 listů), ze kterého zjistil následující. Žalobce vynakládá běžné prostředky na základní potřeby jako např. oblečení, jídlo, zábava atd. Žalobce dále dostával měsíčně kapesné ve výši 200 Kč od matky. Žalobce si dále platil některé vybavení pokoje, a to např. dne 2. 12. 2020 ložní prádlo v ceně 400 Kč, vybavení pokoje dne 7. 6. 2021 v ceně 2 125 Kč, stůl dne 24. 6. 2021 v ceně 6 999 Kč, polštář dne 5. 7. 2021 v ceně 399 Kč. Žalobci v tomto období chodilo nepravidelně výživné od žalovaného buďto prostřednictvím matky žalobce, anebo posléze přímo (od 25. 2. 2021), a to převážně ve formě plateb za dva měsíce (9 000 Kč). Žalobce měl shora specifikované (tvrzené) výdaje za zubaře dne 10. 4. 2021 ve výši 2 260 Kč, na které mu dne 11. 4. 2021 přispěla matka částkou 2 400 Kč; dále vydal za zubařské ošetření dne 6. 5. 2021 částku 1 952 Kč a dne 20. 5. 2021 částku 2 260 Kč. Dne 18. 1. 2021 pak matka žalobci přispěla na pomůcky do školy částkou 2 400 Kč. Dne 29. 12. 2020 pak žalobce dostal od matky příspěvek na auto ve výši 29 900 Kč. Soud se z výpisu dále konkrétně zaměřil na výdaje žalobce spojené s jeho automobilem. Z výpisu je patrné, že žalobce vynakládal na zakoupený vůz značné prostředky, a to jednak z důvodu údržby a povinných náležitostí a jednak z důvodu určitých„ vylepšení“. Takto vynaložil dne 16. 11. 2020 částku 2 535 Kč na autokameru, dne 4. 12. 2020 částku 598 Kč na nářadí (náklady vynaložené ještě před zakoupením předmětného vozidla, nicméně lze důvodně předpokládat, že tyto věci pořídil v rámci„ přípravy“ na jeho koupi). Dále soud vzal za své, že žalobce pravidelně vynakládal měsíčně částky okolo 1 500 Kč na pohonné hmoty, dne 25. 1. 2021 zakoupil povinnou výbavu do auta v ceně (spolu s pohonnými hmotami) celkem 2 785,10 Kč, dne 28. 1. 2021 zakoupil dálniční známku v ceně 1 500 Kč. Žalobce dále platil pojištění automobilu v částce 5 158 Kč čtvrtletně od 2. 2. 2021. Pravidelně pak vynakládal částky okolo 100 Kč na mytí automobilu. Dne 1. 2. 2021 zakoupil bluetooth adaptér do auta v ceně 334 Kč a dne 3. 2. 2021 kabinový filtr v ceně 342 Kč. Dne 19. 2. 2021 vynaložil částku 773 Kč za kabely a kleště. Dále pak vynaložil dne 10. 4. 2021 částku 785 Kč na doplňky do auta, dne 8. 5. 2021 částku 14 595 Kč na kola a pneumatiky na auto, dne 25. 5. 2021 částku 3 052,05 Kč na autorádio, dne 31. 5. 2021 částku 898 Kč na doplňky a autokosmetiku do auta, dne 9. 7. 2021 částku 2 799 Kč na doplňky do auta a dne 23. 7. 2021 částku 639 Kč na barvu na brzdy. Celkem tak za toto období vynaložil na automobil náklady v celkové výši 53 026,65 Kč. Dále soud ještě zjistil, že žalobci chodila na účet částka označená jako GR mzdy, a to dne 12. 3. 2021 ve výši 1 204 Kč, dne 12. 4. 2021 ve výši 3 536 Kč, dne 12. 5. 2021 ve výši 6 545 Kč a dne 11. 6. 2021 ve výši 1 956 Kč. K tomu žalobce následně upřesnil, že se jedná o příjmy z brigád.

10. Ze sady účtenek a faktur (6 listů) soud zjistil následující výdaje žalobce. Dne 19. 2. 2021 žalobce zakoupil lepící pistoli v ceně 799 Kč u [právnická osoba] s.r.o., dne 25. 7. 2021 pak zde zakoupil nářadí v ceně 467 Kč. Z daňového dokladu [číslo] 2020 ze dne 8. 9. 2020 soud vzal za své, že žalobce si u společnosti [právnická osoba] zakoupil oblečení v ceně 3 152 Kč. Z faktury od [právnická osoba] s.r.o. ze dne 27. 7. 2020 [číslo] soud vzal za své, že žalobce si zde zakoupil elektroniku v ceně 2 190 Kč. Z hotovostních daňových dokladů od dodavatele [jméno] [příjmení] – Pneu [anonymizováno] ze dne 28. 1. 2021 č. [anonymizováno] a ze dne 13. 5. 2021 č. H [číslo] soud vzal za své, že žalobce si zde zakoupil zimní pneumatiky, které včetně všech služeb stály 6 846 Kč a nechal si je zde rovněž i přezouvat a udržovat v ceně služby 1 618 Kč. Z faktury č. [spisová značka] ze dne 9. 4. 2021 soud vzal za své, že zubař, [právnická osoba] s.r.o., vyúčtovala žalobci částku 2 260 Kč. Z faktury [číslo] od společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 8. 2021 je patrné, že žalobce si zde zakoupil obuv v ceně 3 490 Kč. Z faktury ze dne 9. 7. 2021 [číslo] od [právnická osoba] autodoplňky je patrné, že žalobce si zakoupil autodoplňky v ceně 2 799 Kč. Z dokladu ze dne 23. 1. 2021 soud zjistil, že žalobci u čerpací stanice zakoupil pohonné hmoty a nezbytnou výbavu auta v ceně celkem 1 659,10 Kč. Dne 14. 6. 2020 pak žalobce zakoupil další potřeby v ceně 570 Kč. Z potvrzení ze dne 24. 8. 2020 soud vzal za své, že žalobce si u [právnická osoba] zakoupil holicí strojek v ceně 1 999 Kč. Dne 9. 9. 2018 si žalobce zakoupil u [právnická osoba] a.s. elektroniku v ceně 4 000 Kč. Dne 31. 7. 2020 si pak žalobce pořídil u [právnická osoba] dioptrické brýle v ceně 6 622 Kč. Dne 4. 8. 2021 žalobce ještě zakoupil u [právnická osoba] obuv v ceně 968 Kč.

11. Soud k důkazu dále provedl tabulku měsíčních výdajů a majetku žalovaného bez data, ze které zjistil, že žalovaný tvrdí měsíční výdaje ve výši 41 156 Kč, z toho na bydlení ve výši 15 400 Kč měsíčně (z toho 500 Kč měsíčně za elektřinu, 400 Kč měsíčně za internet), 5 800 Kč měsíčně na jídlo, celkem 1 300 Kč měsíčně na„ mobil, brýle, drogerie“, 8 000 Kč měsíčně na alimenty, 7 198 Kč měsíčně na splátky úvěru u Air bank a 4 818 Kč měsíčně na splátky úvěrů u Moneta Money bank. Dále zde tvrdil, že nevlastní žádný významný majetek. Ze smlouvy o nájmu bytu z 29. 9. 2019 soud vzal za své, že žalovaný uzavřel tuto smlouvu k bytu na shora uvedené adrese, nájemné bylo sjednáno ve výši 12 500 Kč měsíčně bez záloh, zálohy činily 2 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Z druhého dodatku k této nájemní smlouvě ze dne 30. 9. 2020 soud zjistil, že nájemní smlouva byla prodloužena do 30. 9. 2022. Soud k důkazu dále provedl potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného ze dne 16. 2. 2022, ze kterého je patrné, že žalovaný je zaměstnán u Škoda transportation a.s. a jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od 11/ 2020 do 10/ 2021 činil 30 005 Kč. Ze screenshotu z internetového bankovnictví Air Bank a.s. soud vzal za své, že žalovaný zde nemá našetřené žádné významné prostředky, splácí 3 úvěry. Ze screenshotu z internetového bankovnictví o kterém žalovaný uvedl, že je z Moneta Money Bank a.s., je patrné, že žalovaný zde má nesplacený úvěr Žalovaný k těmto screenshotům uvedl, že byly pořizovány 22. 2. 2022. V současné době pak má u půjček od Air bank posunutou splatnost z důvodu využití možnosti splátkových prázdnin jednou ročně o dva měsíce.

12. Ze mzdového výměru žalovaného z 1. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný je stále zaměstnán u Škoda transportation a.s. s celkovou hrubou mzdou pro tento rok včetně výkonnostního tarifu ve výši 40 460 Kč, což dle vyjádření žalovaného odpovídá 32 500 Kč čistého. Z potvrzení o přesčasech ze 7. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný vykonával v prosinci 2021 a v lednu 2022 přesčasovou práci nad rámec možných přesčasů z důvodu pandemie Covid-19. Z blahopřání k jubileu z 20. 12. 2021 soud vzal za své, že žalovanému bylo blahopřáno k jeho životnímu jubileu (50 let). K důkazu soud dále provedl výplatní lístky ze 14. 1. 2022 a 15. 2. 2022, ze kterých je patrné, že jako bonus za životní jubileum dostal žalovaný odměnu 30 000 Kč, celkem mu tedy bylo v lednu 2022 vyplaceno 52 747 Kč, v únoru mu pak bylo vyplaceno 37 311 Kč včetně mimořádných přesčasů. Z těchto lístků je dále patrné, že ze mzdy je hrazeno důchodové spoření žalovaného ve výši 1 300 Kč měsíčně. K důkazu soud ještě provedl rezervační smlouvu z 11. 12. 2019, ze které je patrné, že nemovitost, bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] v obci [část obce], parc. [číslo] byla rezervována ujednáním mezi žalovaným a jeho bratrem [jméno] [celé jméno žalobce] a kupujícím [jméno] [příjmení]. Z úschovní smlouvy z 19. 12. 2019 soud vzal za prokázané, že v rámci prodeje předmětné bytové jednotky smluvní strany využily služby advokáta, kdy na účet žalovaného měla být při úspěšné realizaci prodeje vyplacena konečná částka 1 903 200 Kč. Z výplatního lístku otce ze 14. 4. 2022 soud vzal za své, že žalovanému bylo v tomto měsíci vyplaceno 31 640 Kč.

13. K důkazu soud dále provedl e-mail označený datem 7. 4. 2020, ze kterého soud vzal za své, že žalobce zaslal žalovanému fakturu, jež měla obsahovat ceny za notebooky, jež byly shora zmíněny v tvrzeních žalovaného a žalobce. Dle dopsaného vysvětlení žalovaným měl žalobci předat 50 000 Kč v hotovosti, když se jednalo o dar žalobci (1 notebook) za vánoce a narozeniny a dále koupi notebooku pro žalovaného, každý notebook v ceně 25 000 Kč. Z navazující faktury z 3. 4. 2020 [číslo] soud vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] jako kupující zakoupila od [právnická osoba] a.s. 2 herní notebooky Lenovo [příjmení] [anonymizováno] v celkové ceně 59 978 Kč, celková fakturovaná cena činila 60 527 Kč. Z faktury z 6. 5. 2020, [číslo] soud zjistil, že žalovaný od CZC.cz odebral elektroniku-monitor v ceně 5 209 Kč.

14. K důkazu soud ještě provedl důkazy zajištěné soudem. Jedná se o kupní smlouvu z 19. 12. 2019 na č.l. 33-36, ze které je patrné, že shora uvedený prodej spoluvlastnického podílu na nemovité věci žalovaného, ve výši id ½, byl realizován, s kupní cenou pro žalovaného ve výši, jak shora uvedeno. K tomu žalovaný uvedl, že tato částka mu byla vyplacena. Z průvodního dopisu od Moneta bank a.s. z 21. 3. 2022 na č.l. 49, smlouvy o úvěru Expres půjčka ze 17. 9. 2021 na č.l. 50-52 a smlouvy o úvěru Konsolidace půjček ze 4. 6. 2019 na č.l. 53-55 soud zjistil následující. Žalovaný uzavřel dne 4. 6. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet a konsolidací půjček. Úvěr byl ve výši 450 000 Kč s měsíční splátkou 5 716,72 Kč. Úvěr byl načerpán ve výši 395 893,74 Kč dne 5. 6. 2019 a částka byla použita k předčasnému splacení úvěru č. [bankovní účet], zbytek byl vyplacen na běžný účet žalovaného dne 5. 6. 2019. Žalovaný dále s touto bankou uzavřel dne 17. 9. 2021 smlouvu o Expres půjčce ve výši 80 000 Kč, kterou načerpal dne 17. 9. 2021. Tuto půjčku je povinen vrátit v 84 měsíčních splátkách po 1 810,37 Kč. Z dopisu od Air bank a.s. z 21. 3. 2022 na č.l. 57 soud zjistil, že žalovaný si u této banky vzal v rozhodném období celkem 9 půjček, přičemž 1 z nich nenačerpal, 6 z nich bylo splaceno a v současné době žalovanému zbývá doplatit 656 820,05 Kč na základě smlouvy z 20. 7. 2021 o půjčce za účelem převedení půjček, dále mu zbývá doplatit částku 121 336,63 Kč na základě smlouvy z 23. 10. 2021 a dále mu zbývá doplatit částka 116 848,42 Kč na základě smlouvy ze dne 5. 11. 2021. Dále soud k důkazu provedl dodatky k rámcové smlouvě [číslo] na č.l. 58-76, z těchto pak zjistil následující. Z dodatků k rámcové smlouvě [číslo] [číslo] soud zjistil, že žalovaný si u této instituce sjednával v průběhu roku 2019 neúčelové půjčky do výše 90 000 Kč (u dodatku [číslo] k čerpání nedošlo). Z dodatku [číslo] ze dne 4. 10. 2019 soud vzal za své, že tímto byl sjednán úvěr částečně účelový ve výši na splacení původních úvěrů, ve zbytku neúčelový, ve výši 225 000 Kč, kdy účelová částka byla 145 825 Kč a neúčelová byla ve výši 79 175 Kč. Z dodatku [číslo] ze dne 21. 5. 2021 je patrné, že žalovaný si vzal další neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč. Z dodatku [číslo] z 20. 7. 2021 soud zjistil, že takto byl sjednán úvěr částečně účelový ve výši na splacení původních úvěrů, ve zbytku neúčelový, ve výši 675 756 Kč, kdy účelová částka byla 525 756 Kč a neúčelová byla ve výši 150 000 Kč, měsíční splátka činí 7 138 Kč. Z dodatku [číslo] z 23. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný si vzal další neúčelový úvěr ve výši 121 000 Kč, splátka činí 1 527 Kč měsíčně. Z dodatku [číslo] z 5. 11. 2021 soud vzal za prokázané, že žalovaný si vzal další neúčelový úvěr v částce 116 822 Kč, měsíční splátka činí 1 481 Kč měsíčně. K tomuto zadlužování žalobce uvedl, že pakliže není patrný jeho účel, jedná se o zadlužování účelové, které nadto nelze ospravedlnit ani změnou bydlení, když nadto toto bydlení měl žalovaný vybavené.

15. U ústního jednání konaného dne 22. 4. 2022 soud provedl účastnické výslechy žalobce a žalovaného. Z účastnického výslechu žalobce soud na rámec již výše uvedeného zjistil, že vztahy se žalovaným skončily z důvodů na obou stranách, zejména z důvodu špatné vzájemné komunikace, kdy žalobce si s žalovaným neměl co říci, a tak jej již ani nekontaktoval, zájem však neprojevil ani žalovaný. Koupi shora uvedeného vozidla Škoda Octavia financoval částečně z příspěvku matky a zbytek byl dar od babičky. Z účastnického výslechu žalovaného soud nad rámec shora uvedeného zjistil následující. Ohledně kontaktu s žalobcem žalovaný uvedl, že se sice o něj snažil, ale oba jsou se žalobcem introverti, co se moc s ostatními lidmi nebaví, tudíž od těchto snah posléze upustil, neboť na toto neměl ani psychickou sílu. Žalovaný již není v exekuci, neboť vše doplatil. Žije sám, má příspěvek na důchodové pojištění, to nicméně platí zaměstnavatel. Penzijní spoření vypověděl, z toho v blízké době obdrží asi 60 000 Kč, které hodlá využít také na náklady na bydlení. V době prodeje bytu činila jeho mzda asi 24 000 Kč měsíčně. Z prostředků získaných z prodeje spoluvlastnického podílu na bytové jednotce částku 900 000 Kč použil na umoření dluhů, zbyla mu částka asi 1 000 000 Kč. Dále 500 000 Kč použil na splacení dluhů soukromým osobám, zbylou částku vynaložil na náklady na bydlení a další běžné životní potřeby. Rovněž s bratrem uhradil dluh matky z dědictví. Předmětný shora uvedený notebook mu byl předán oproti částce 50 000 Kč, poblíž tehdejšího bydliště žalovaného. Fakticky vykonává zaměstnání pro Dopravní podnik hl. m. Prahy, neboť opravuje vozy metra, práce je pouze outsourcována prostřednictvím Škoda transportation. K prostředkům z půjček v roce 2021 uvedl, že jej„ párkrát okradli a tak“, např. ve výši 80 000 Kč. Pouze jednou krádež ohlásil, když mu na náměstí Míru ukradli kartu a vybrali mu z ní 50 000 Kč, než jí stačil zablokovat. Žalovaný požívá alkoholické nápoje, za alkoholika se nepovažuje. Náklady na bydlení žalovaného činí 15 000 Kč měsíčně, na splátky půjček 12 000 Kč měsíčně, 8 000 Kč měsíčně na alimenty a 5 000 Kč měsíčně na jídlo a 1 000 Kč měsíčně elektřina a další služby. Rovněž vynakládá určité, blíže nespecifikované, výdaje za alkohol. U ústního jednání konaného dne 22. 4. 2022 soud rovněž vyslechl svědkyni, paní [celé jméno svědkyně], matku žalobce. Nad rámec výše uvedeného soud zjistil, že žije s žalobcem a nezletilou dcerou ve vlastním bytě na shora uvedeného adrese. Náklady na bydlení činí 6 700 Kč měsíčně, ty platí sama. Vlastní automobil Renault Clio, rok výroby 2009, ale ten je v současné době nepojízdný a na opravu nemá peníze. Příspěvek na vozidlo žalobce svědkyně poskytla z prodeje dřívějšího nepojízdného vozidla. Dědictví po jejím otci mělo připadnout její matce, její sestře a jí, nicméně uzavřeli dědickou dohodu, že vše připadne její matce, babičce žalobce. Dědictví mělo hodnotu v řádech milionů. Babička žalobce je důchodkyní se zdravotními problémy, nicméně je finančně zajištěná. Nákup shora uvedených notebooků zajistila přes svého zaměstnavatele za účelem odečtení částky DPH, žalovaný peníze v hotovosti (jen za svůj notebook) předal žalobci a ten je předal svědkyni. Z alimentů od otce je financováno oblečení, obutí, kultura a škola žalobce, vše ostatní platí svědkyně. Žalobce sám si hradí pohonné hmoty, zubaře. Kroužky a další náklady si hradí podle finančních možností rodiny, s občasným příspěvkem svědkyně. Nad rámec výživného žalovaný nepřispívá. Dřívější příjem z nájmu bytu, ve kterém nyní bydlí, činil 19 000 Kč měsíčně za poslední tři roky před přestěhováním, před tím tam bydlela kamarádka, které platila nižší nájemné.

16. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o.z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Podle § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

18. Podle § 163 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. <b>19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.</b> 20. Úvodem soud připomíná, že o vyživovací povinnosti žalovaného (jakožto otce) k žalobci (jakožto synovi) již bylo v minulosti pravomocně rozhodováno, naposledy pak – ještě v době nezletilosti žalobce – rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 1. 2019, č.j. 50 P 248/2018-133. Tímto rozsudkem bylo především s účinností od 1. 9. 2018 zvýšeno výživné žalovaného na žalobce na částku 4 500 Kč měsíčně (splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky). Žalobce zletil dne 18. 7. 2020, žaloba byla podána dne 27. 10. 2021 a zvýšení výživného bylo požadováno s účinností od podání žaloby.

21. Žaloby ve věci vyživovací povinnosti mezi zletilými osobami se projednávají ve sporném civilním řízení, a to i tehdy, má-li být rozsudkem měněno předchozí rozhodnutí, vydané ještě v řízení opatrovnickém; procesně je změna předchozího pravomocného rozhodnutí realizována na základě § 163 o.s.ř. Jak vyplývá z dále uvedeného, soud dospěl k závěru, že k podstatné změně okolnost ve smyslu § 163 o.s.ř. došlo, a posuzoval zejména dopady těchto změn na výši vyživovací povinnosti. Ke specifikům řízení dle § 163 o.s.ř. náleží to, že soud se při“ novém“ projednání věci zabývá pouze těmi okolnostmi, k jejichž podstatné změně v mezidobí došlo. Je naopak zásadně nepřípustné, aby soud jakkoli přezkoumával předchozí pravomocné rozhodnutí nebo činil odlišné skutkové závěry ohledně skutečností, k nimž došlo před nabytím právní moci takového rozhodnutí, resp., které soudu v původním řízení byly známy či měly a mohly být známy.

22. Je také na místě připomenout rozdíly mezi“ nesporným“ řízením o vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti a“ sporným“ řízením o vyživovací povinnosti k dítěti zletilému. Obě řízení jsou projednávána v jiném typu občanského soudního řízení, jsou vedena dle jiných právních předpisů (občanský soudní řád pro sporné řízení o výživné mezi zletilými oproti zákonu o zvláštních řízeních soudních pro nesporné řízení o vyživovací povinnosti k nezletilému) a jsou ovládána jinými zásadami. Jedním z důsledků je to, že v nesporném opatrovnickém řízení, ovládaném vyšetřovací zásadou, je zjištění všech rozhodných okolností úkolem soudu (který tak může, resp. v určité míře musí sám vyhledávat a provádět důkazy), zatímco ve sporném řízení mezi zletilými je odpovědnost za výsledek řízení na účastnících. Soud zdůrazňuje, že v průběhu řízení důsledně (a pro právní laiky srozumitelně) účastníkům (zejm. advokátem nezastoupenému žalovanému) poskytoval v souladu s §§ 5, 6 a 118a odst. 4 o.s.ř. podrobná vysvětlení a poučení (mimo jiné právě k rozdílům mezi sporným a nesporným řízením). Zejména žalovanému soud pak u prvního ústního jednání důkladně vysvětloval principy a důsledky související s procesními poučeními dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a s koncentrací řízení dle § 118b o.s.ř. včetně zásadního významu poskytnutých lhůt.

23. Soud jakožto předběžnou otázku posuzoval, zda žalobci vůbec nárok na výživné ještě svědčí z hlediska § 911 o.z., a dospěl k závěru, že tomu tak je. Ačkoli žalobce dne 18. 7. 2020 dosáhl zletilosti, není schopen se sám živit (ve smyslu konstantní judikatury), neboť se doposud studiem soustavně připravuje na výkon svého budoucího povolání. Žalobce sice ukončil studium na původní střední škole neúspěšně po prvním roce, kdy nenastoupil k reparátu, obratem však zahájil studium na jiné střední škole podobného zaměření, a tu od té doby úspěšně studuje a v současnosti se připravuje na závěrečné zkoušky. Nebyl zjištěn jeho laxní přístup ke studiu či cílené zdržování studia za nemorálním účelem prodloužení vyživovací povinnosti. Nevhodný výběr první střední školy nepředstavuje sám o sobě, natož v kontextu ostatních zjištění, v žádném případě závažný důvod pro výjimečné odepření výživného.

24. Zbývalo tedy posoudit existenci a povahu změny rozhodných skutečností pro rozhodnutí o případném navýšení výživného. Soud podotýká, že řada rozhodných skutečností, tvrzených jednou nebo druhou stranou, nebyla protistranou zpochybňována či vyvracena. Nevyplývalo-li něco jiného ani z provedených důkazů, soud v souladu s § 132 o.s.ř. vzal za svá i některá nerozporovaná tvrzení účastníků.

25. Žalobce se žalobou domáhal poměrně razantního zvýšení výživného (ze 4 500 Kč měsíčně na 8 500 Kč měsíčně). Jedním z hlavních argumentů žaloby bylo to, že žalovaný v mezidobí prodal svůj byt, a to za (žalobcem odhadovanou) cenu 5 000 000 Kč, čímž došlo k podstatnému zlepšení majetkových poměrů žalovaného. Provedeným dokazováním bylo nicméně zjištěno, že žalovaný byl pouze podílovým spoluvlastníkem předmětného bytu, jenž vlastnil společně se svým bratrem (spoluvlastnické podíly činily id. ½). Byt bratři prodali společně (kupní smlouvou z 19. 12. 2019), a kupní cena (po uhrazení zprostředkovatelské provize) obdržená žalovaným činila pouze 1 903 200 Kč. Z hlediska § 163 o.s.ř. je však podstatné zejména to, že prodejem bytu se majetkové poměry žalovaného nijak významně nezlepšily. Byt měl žalovaný ve spoluvlastnictví již v době předchozího soudního rozhodování a užíval jej k bydlení. Aktiva žalovaného prodejem toliko změnila svou formu z nemovitého majetku na peníze. Soud v tomto směru pouze okrajově zohlednil to, že ceny nemovitostí v Praze v posledních letech konstantně a rychle stoupají, a ačkoli od vynesení předchozího rozsudku 15. 1. 2019 do prodeje bytu 19. 12. 2019 uplynulo pouze cca 11 měsíců, žalovaný obdržel (či mohl a měl obdržet) o něco vyšší částku, než jaká byla hodnota jeho spoluvlastnického podílu k 15. 1. 2019. Prodejem bytu naopak žalovaný přišel o své dosavadní výhodné bydlení, a musí vynakládat vyšší finanční prostředky na bydlení nové (viz dále). Je pravdou, že žalovanému, který žije sám, by“ stačila“ k uspokojení jeho bytových potřeb i garsoniéra, nelze však odhlédnout od toho, že již stěhováním z bytu 3+kk do bytu 2+kk se žalovaný uskrovnil, jakož i od toho, že částka nájemného 12 500 Kč měsíčně (+ zálohy na služby a elektřinu 2 500 Kč měsíčně) u nájemního bydlení v Praze není v současných realitních poměrech nijak nepřiměřená.

26. Dále žalobce argumentoval tím, že zatímco v době předchozího rozhodování žalovaný udržoval s žalobcem kontakt a částečně se podílel na výchově a výživě žalobce nad rámec vyživovací povinnosti (společně trávený čas o víkendech a prázdninách, dárky k Vánocům a narozeninám…), tak od léta 2020 přerušil s žalobcem veškerý kontakt. Tyto skutečnosti se v řízení ukázaly v zásadě nespornými, lišil se pouze pohled účastníků na to, kdo z nich kontakt ukončil. Z provedeného dokazování se jeví, že to byl spíše žalovaný, kdo se i po zhoršení vztahů snažil o kontakt a žalobce to spíše odmítal. Zároveň však bylo zjištěno, že pokusy žalovaného o kontakt byly značně vágní a nebyly podpořeny žádnou skutečnou snahou. Primárně bylo a je jeho úkolem, jakožto otce, aby se o nápravu vztahu ke stále ještě mladému a životně nezkušenému synovi přičinil skutečně cíleně a opravdově, nehledě na to, že dárky – byť třeba jen symbolické – mohl žalobci zasílat i za stavu nefunkční vzájemné komunikace. Bez jakékoli opravdové snahy žalovaného nelze přičítat žalobci k tíži, že o kontakt se žalovaným ztratil definitivně zájem. Z hlediska § 163 o.s.ř. je proto třeba uzavřít, že nastalou absenci předchozí dílčí výchovy a výživy je na místě kompenzovat navýšením výživného.

27. Konečně žalobce uplatnil argument změny svých potřeb a výdajů. V tomto směru je třeba mu dát za pravdu v tom, že za dobu od 15. 1. 2019 došlo k všeobecnému navýšení cen a životních nákladů. Mimoto žalobce v mezidobí zletil a je o tři roky starší než v době předchozího rozhodování o výživném, což jsou samo o sobě důvody pro navýšení oprávněných potřeb oprávněného z hlediska vyživovací povinnosti. Náklady na své (zejm. běžné) výdaje žalobce doložil způsobem přiměřeným pro řízení o výživném a žalovaný je ani nezpochybňoval. Některé specifické, zejm. jednorázové výdaje ale nebylo možno z hlediska výživného zohlednit. Jednotlivé vyšší jednorázové výdaje uplatňované žalobcem (koupě auta, elektroniky ke studiu a nábytku do bytu) spadají časově do doby roku 2020 a začátku roku 2021, a pokud žalobce nevyužil práva žádat o zvýšení výživného zpětně, je z obecného hlediska v zásadě vyloučeno domáhat se jejich kompenzace s takto velkým časovým odstupem formou trvalého zvýšení výživného od podání žaloby (do budoucna), není-li např. tvrzeno, že by investice musely být pokryty půjčkou či úvěrem nadále spláceným. Jinými slovy, mimořádné jednorázové výdaje, na které výživou oprávněný měl dostatek prostředků, zpravidla nepředstavují trvalou (či alespoň dlouhodobou) změnu poměrů, která by mohla mít za následek změnu ve výši vyživovací povinnosti. Navíc i hlavní jednorázové výdaje jsou žalobcem uplatňovány nedůvodně či pochybně, jak je nastíněno v následujících odstavcích.

28. V prvé řadě se to týká zakoupení osobního vozidla žalobcem v lednu 2021 (Škoda Octavia rok výroby 2006). Zde z žaloby plyne, že žalobce vozidlo zakoupil za částku 79 900 Kč, z níž částkou 29 900 Kč mu přispěla matka; účelem zakoupení vozidla měla být potřeba rodiny. Jak ovšem vyplynulo z účastnického výslechu žalobce - kterému soud neměl důvod nevěřit - zbývající část kupní ceny nepocházela z úspor žalobce z brigád, jak naznačoval text žaloby a výpověď matky žalobce, nýbrž se jednalo o dar od babičky žalobce. Ve skutečnosti se tak nejednalo o výdaj žalobce, nýbrž naopak o rozšíření jeho majetku. V rozporu s textem žaloby dále žalobce vypověděl, že účelem pořízení vozidla byl výkon práce sčítacího komisaře při sčítání lidu (tedy jednorázová záležitost, byť za účelem zisku), a dále uchování a zlepšení řidičských schopností nabytých po zisku řidičského oprávnění. Tomu by odpovídala i další zjištění, např. že matka žalobce měla v té době zřejmě dvě vozidla. Jedno, blíže neurčené a údajně nepojízdné, prodala za účelem přispění žalobci na pořízení jeho vozidla. Druhé – Renault [jméno] rok výroby 2009 – je údajně dle výpovědi matky také nepojízdné s blíže neurčenou poruchou motoru; o nepojízdnosti tohoto vozidla však sám žalobce ničeho nevypověděl. Pochybnosti vyvolává i tvrzení matky žalobce, že na opravu Renaultu by neměla peníze, když však zároveň měla peníze na příspěvek žalobci na pořízení Škody. Renault (by) přitom musel být nepojízdný již v době pořízení Škody, neboť jinak by matka neuváděla (shodně s textem žaloby), že Škoda byla pořizována pro potřeby rodiny (jež by jinak v té době mohly být pokryty právě Renaultem). Nad rámec je pak třeba uvést, že pořízení vozidla za účelem uvedeným žalobcem při výslechu by tak jako tak nepředstavovalo přiměřeně relevantní (důvodný, hospodárný) výdaj pro navýšení výživného, navíc za situace, kdy ani žalovaný vozidlo nevlastní (§ 915 odst. 1 o.z.).

29. Co se týká nákupu elektroniky ke studijním účelům v souvislosti s epidemií Covid 19, hlavní položkou zde měl zjevně být notebook, ohledně jehož zdroje financování byl však mezi účastníky spor. Soud v tomto směru uvěřil žalovanému, že finanční prostředky ve výši cca 25 000 Kč na pořízení notebooku žalobce poskytl on (platba dalších 25 000 Kč žalovaným, na úhradu totožného notebooku pro žalovaného, byla mezi účastníky nesporná). Text vyjádření žalobce ze dne 7. 3. 2022 sice výslovně uvádí, že tvrzení žalovaného na jednání dne 23. 2. 2022 o tom, že částku 25 000 Kč na notebook pro žalobce uhradil on,„ není pravda“, zároveň však je obratem relativizováno formulací, že si žalobce žádný finanční příspěvek žalovaného na notebook„ nepamatuje“. Jediný z důkazů, vyvracející tvrzení žalovaného, je přitom výpověď matky žalobce. Ta však předání peněz žalovaným žalobci (a zároveň předání notebooku žalovaného žalobcem žalovanému) přítomna nebyla. Žalobce se v tomto směru při svém výslechu vyjadřoval značně nekonkrétně, přesně si tehdejší události nepamatoval, v žádném případě však úhradu ze strany žalovaného jednoznačně nepopřel, naopak ji připustil jako možnou. Žalovaný při svém výslechu popsal předání peněz a notebooku naopak dosti konkrétně, jednotlivé okolnosti se přitom zásadně nelišily od popisu žalobce a jeho matky; předáním peněz žalobci (za oba notebooky) si přitom byl žalovaný jistý a na soud v tomto směru působil důvěryhodně. Verze žalovaného zapadá i do časového kontextu, když v dubnu 2020, kdy k akci s notebooky došlo, ještě nebyl vztah účastníků rozvrácen (k tomu došlo dle shodných tvrzení účastníků až v létě 2020) a žalovaný se ještě s žalobcem stýkal a je zcela uvěřitelné, že mu v roce 18. narozenin poskytl hodnotný dar (na pořízení obou notebooků měl přitom dostatek likvidních prostředků z výtěžku nedávného prodeje bytu). Naopak důvěryhodnosti tvrzení žalující strany nepřispívá výpověď matky žalobce, která nebyla žádným způsobem schopna k dotazu žalovaného vysvětlit, proč by jej (při zjevně nedobrých vzájemných vztazích) vůbec informovala o možnosti výhodné koupě elektroniky bez DPH za účelem nákupu notebooku pro žalovaného, neměl-li se zároveň podílet na úhradě nákupu notebooku pro žalobce. Co se týká nákupu monitoru, pak jeho pořízení žalovaným bylo sice prokázáno fakturou ze dne 6. 5. 2020, žádným důkazem však nebylo ozřejměno, že by tento monitor byl žalovaným žalobci předán, že nebyl od počátku určen žalovanému a že si jej tento neponechal pro vlastní potřebu.

30. Jak již bylo uvedeno výše, ohledně dalších výdajů žalobce neměl soud důvod mu nevěřit, nebyly-li navíc ani jakkoli zpochybňovány žalovaným. Na druhou stranu není možno nezmínit, že některé z těchto výdajů, zejména spojené s žalobcovým vozidlem, vzbuzují určité pochybnosti ohledně účelnosti, resp. kontrastují s žalující stranou tvrzenými finančními problémy žalobce a jeho matky. To se týká např. pořízení kol (nikoli pouze pneumatik, kterých ovšem žalobce také pořídil dvě sady) nebo spíše designových a nadstandardních doplňků (čistič disků, kamera do auta, dálniční známka – rodina žije v Praze – apod.).

31. Ohledně příjmů žalobce soud kvituje, že se tento pravidelně pokouší o přivýdělek formou brigád. Nad rámec soud podotýká, že pokud by tak bez důležitého důvodu nečinil, mohlo by mu to být přičteno k tíži, neboť zletilé děti již mají povinnost se též samy snažit o vlastní výdělečnou činnost, navzdory studijní přípravě na výkon budoucího povolání. S ohledem na denní studium na střední škole zároveň není možné žalobci jakkoli klást k tíži, nemá-li výdělky pravidelné či vyšší, než nárazové příjmy v rozmezí 1 000 – 5 000 Kč měsíčně.

32. Celkově shrnuto ve vztahu k hlavním žalobním tvrzením žalobce, oprávněné výdaje na straně žalobce se v mezidobí zvýšily, nicméně zejména z hlediska obecných kritérií dosažení zletilosti, vyššího věku, a všeobecného zdražování. Zároveň žalovaný přestal částečně kompenzovat svou vyživovací povinnost osobní péčí o žalobce a občasnými dárky. Tyto okolnosti představují jednak podstatnou změnu poměrů ve smyslu § 163 o.s.ř., jednak důvod pro zvýšení výživného.

33. Soud se dále zabýval změnou majetkových poměrů žalovaného. U něj došlo v mezidobí ke zvýšení mzdy, kdy k 15. 1. 2019 byla zjištěna průměrná čistá mzda 24 318 Kč měsíčně, pro období 11/ 2020 – 10/ 2021 pak 30 005 Kč měsíčně. K dalšímu nárůstu došlo od ledna 2022, kdy soud vzal za zjištěnou předpokládanou čistou mzdu 32 500 Kč měsíčně, odpovídající též odhadu žalovaného. K mimořádným příjmům žalovaného z daru zaměstnavatele a z mimořádného příplatku za přesčas soud nepřihlédl s ohledem na jejich jednorázovost, vzal je však v potaz při stanovení pariční lhůty nedoplatku na výživném (viz dále). V době předchozího rozhodování měl žalovaný ještě vedlejší příjem v rozmezí 1 500 – 2 000 Kč měsíčně od České pošty, který již nemá. Ke ztrátě tohoto příjmu však soud nepřihlédl, neboť žalovaný nepředložil dostatečné argumenty pro to, že by nemohl obdobných dodatečných příjmů dosahovat nadále. Žalovaný žije sám, kromě žalobce a jeho sestry nemá další vyživovací povinnosti (a čas s nimi netráví), měl by jistě prostor k navýšení výdělků; angličtina jistě není podmínkou pro výkon každé výdělečné činnosti. Ohledně běžných výdajů, jakož i ohledně majetku, jak byly žalovaným vyčísleny, neměl soud důvod žalovanému nevěřit, když tyto se pohybují ve standardních částkách a nebyly žalobcem zpochybňovány. Výdaje na alkoholické nápoje (k nimž by soud pochopitelně nemohl přihlédnout) žalovaný ve svém vyčíslení životních nákladů neuplatňoval. K zásadní změně však došlo na straně výdajů za bydlení, které k 15. 1. 2019 činily (ve“ vlastním“ bytě) 3 000 Kč měsíčně, avšak od 29. 9. 2019 činí 14 500 Kč měsíčně dle nájemní smlouvy + 500 Kč měsíčně na elektřinu (celkem 15 000 Kč měsíčně). Výživné na dceru [jméno] je stále stanoveno ve výši 3 500 Kč měsíčně.

34. Zásadní prvek v majetkových a zejména výdajových poměrech žalovaného představují jeho půjčky a úvěry. V době předchozího rozhodování o výživném činily jeho dluhy cca 740 000 Kč, měsíční splátka cca 5 000 – 10 000 Kč měsíčně. Je přitom třeba zdůraznit, že již v předchozím rozsudku soud dluhy žalovaného pro účely rozhodnutí o výživném nezohlednil, když uzavřel, že nemohou jít k tíži jeho dětí. Dle tvrzení žalovaného, podpořených listinnými důkazy, byly jeho dluhy (které v mezidobí dále narostly) splaceny z výtěžku prodeje bytu spoluvlastněného s bratrem, tedy na přelomu let 2019 a 2020. V současné době má však žalovaný opět vysoké dluhy z úvěrů a půjček, prokázány byly ve výši cca 970 000 Kč, se souhrnem splátek 11 956 Kč měsíčně. Žalovaný nedokázal žádným důvěryhodným způsobem vysvětlit ani důvod, pro který si půjčky v takovýchto objemech sjednával, ani jak se stihl od (nejdříve) počátku roku 2020 do počátku roku 2022 zadlužit v částce téměř 1 milion korun, a ani to, jak s přijatou hotovostí vlastně naložil. Toto obzvláště vyniká ve vztahu k posledním neúčelovým spotřebitelským úvěrům, kdy žalovaný (nad rámec jediného současného účelového úvěru na konsolidaci starších dluhů ve výši 525 756 Kč) inkasoval celkem částku 467 822 Kč za pouhé necelé čtyři měsíce (27. 7. 2021 – 5. 11. 2021), aniž by jakkoli důvěryhodně vysvětlil, proč si půjčky bral a co s penězi udělal. Žalovaný popřel, že by si za tyto peníze cokoli pořídil, netvrdil, že by s nimi umořil nějaký jiný dluh a na konkrétní dotazy soudu a právní zástupkyně žalobce po osudu částek nedokázal (nechtěl) odpovědět. Soud navíc připomíná, že na počátku roku 2020 žalobce ještě disponoval (dle vlastních tvrzení) výtěžkem zpeněžení bytu cca 1 000 000 Kč po uhrazení první části starších dluhů a cca 500 000 Kč po uhrazení zbytku starších dluhů. Soud nemohl uvěřit tvrzení žalovaného, že by peníze byly spotřebovány na kompenzaci rozdílu běžných životních příjmů a výdajů po okolnostmi vynuceném přestěhování do nájemního bytu. I kdyby žalovaný vynaložil celých 500 000 Kč na hrazení nákladů bydlení 15 000 Kč měsíčně (a nepřispíval na tyto jakkoli ze mzdy), musela by mu jen částka z prodeje bytu vydržet cca 33 měsíců od počátku roku 2020, tedy doposud, a přesto se stihl zadlužit o cca další 1 milion korun. I tehdy ještě relativně nižší mzda (dle výslechu žalovaného cca 24 000 Kč měsíčně) by pak musela postačit k úhradě ostatních běžných nákladů včetně tehdejších alimentů, když půjčky měly být splaceny z prodeje bytu. Otázky vzbuzuje i zjištění, že žalovaný nedávno zrušil své penzijní spoření a výtěžek ve výši cca 60 000 Kč by mu měl být v blízké době vyplacen, přičemž i o této částce uvádí, že ji využije k hrazení nákladů bydlení. Konečně argument žalovaného, že mu peníze byly občas„ ukradeny“, v částkách 80 000 Kč a jim podobných, je zcela neuvěřitelný, obzvláště s přihlédnutím k tomu, že žádný takový incident (kromě posledního, ohledně 50 000 Kč) ani dle vlastních slov nenahlásil na policii. Ovšem i kdyby tomu tak snad přesto bylo, šlo by pouze o projev trestuhodné liknavosti a neopatrnosti žalovaného, který se opakovaně nechal o peníze okrást (resp. ukrást a zneužít platební kartu), aniž by po prvotní takové zkušenosti učinil cokoli k zabránění opakování takové události.

35. Z provedeného dokazování, při nespolupráci žalovaného, nebylo (ve sporném řízení, bez dalších důkazních návrhů) možné zjistit, za co konkrétně byly peníze z půjček žalovaným vynaloženy. Na jednu stranu sice není možno uzavřít, že by prostředky inkasované ze spotřebitelských úvěrů představovaly jeho“ příjem“ či přímo zvýšily životní úroveň žalovaného (aktivům v podobě půjčené hotovosti totiž samozřejmě odpovídají též pasiva spočívající v závazku půjčené peníze vrátit, a to navíc s úroky). Na druhou stranu, nevysvětlené a zjevně nehospodárné zadlužování se žalovaného nemůže jít jakkoli k tíži žalobce, jak již správně v minulosti uzavřel opatrovnický soud. Pochopitelně tak soud k dluhům žalovaného, ani k jeho měsíčním splátkám na jejich úhradu, ani tentokrát nepřihlédl ve smyslu ponížení (nezvýšení) výživného. Soud šel nicméně ještě dále, a ve smyslu § 913 odst. 2 o.z. promítl (zcela podivné) nové zadlužování se žalovaného naopak do vyšší výše výživného, než jaká by žalobci příslušela při posouzení základních zákonných kritérií (srovnání životních úrovní účastníků, resp. změny v těchto úrovních od posledního rozhodování o výživném).

36. Při svých úvahách o výši výživného se soud samozřejmě musel zabývat též plněním vyživovací povinnosti ze strany matky žalobce, jakož i jejími majetkovými poměry (resp. jejich změnami), neboť ona je druhým výživou povinným rodičem ve smyslu § 914 o.z. S ohledem na zletilost a vyšší věk žalobce již není možné matce“ započítat“ ve významnější míře osobní péči o žalobce. Na druhou stranu, z žalobních tvrzení i z provedených důkazů vyplývá, že matka žalobce se na jeho potřebách podílí (kromě zajištění ubytování) též řadou významných plateb finančních. Ty nebyly žalovaným jakkoli zpochybňovány a soud má za prokázané, že matka tvoří se žalobcem (a jeho sestrou) rodinnou domácnost, na jejíchž nákladech se podílí zcela převážně matka, která také žalobci přispívá nad rámec zákonné vyživovací povinnosti dle svých možností. Žalobou uplatňovaný nárok tedy není zneužitím práva žalobce v (ne) prospěch jednoho z rodičů. Co se pak týká konkrétních změn v poměrech, tak matka žalobce především ukončila vztah s dřívějším partnerem. To se projevilo zejména v tom, že se matka s dětmi musela odstěhovat od přítele zpět do svého bytu. V souvislosti s tím došlo k navýšení nákladů na bydlení, když k 15. 1. 2019 přispívala matka příteli v tomto směru částkou 3 000 – 4 000 Kč měsíčně, zatímco nyní hradí na SVJ 5 200 Kč a na elektřinu a plyn 1 500 Kč, celkem 6 700 Kč měsíčně. Zároveň matka zcela přišla o příjem z pronájmu svého bytu, který k 15. 1. 2019 činil 8 000 – 10 000 Kč měsíčně, po odečtení nákladů 2 000 – 3 000 Kč tedy 5 000 – 8 000 Kč měsíčně. Pokud matka při výslechu uvedla, že přišla o příjem vyšší, cca 19 000 Kč měsíčně (když nižší částku platila její kamarádka, později však byl byt pronajat cizí osobě za komerční nájemné), nemohl k tomu soud přihlédnout, neboť musel porovnávat zjištění v předchozím rozsudku o výživném a zjištění od zahájení tohoto řízení; jakýkoli mezitímní nárůst příjmů je z tohoto hlediska irelevantní, resp. musel by být hodnocen spíše jakožto zlepšení majetkových poměrů matky, která z v mezidobí zvýšeného nájemného mohla peníze uspořit. Na příjmové straně pak došlo k nárůstu čisté mzdy matky žalobce z průměrné částky 15 731 Kč měsíčně na průměrnou částku 22 303 Kč až 22 375 Kč měsíčně. Podstatnou byla též argumentace žalovaného o penězích z dědictví po v mezidobí zesnulém mateřském dědečkovi žalobce. Žalobce ani jeho matka sice neobdrželi z dědictví ničeho, neboť matka, její sestra a jejich matka (babička žalobce) uzavřely dědickou dohodu, kterou veškerý majetek po dědečkovi připadl babičce žalobce. Dle výpovědi matky žalobce nicméně hodnota dědictví dosahovala řádu milionů. Ačkoli lze takové rozhodnutí z lidského hlediska chápat, naprosto neodpovídá žalobním tvrzením a svědecké výpovědi matky o špatné finanční situaci rodinné domácnosti žalobce, kdy matka údajně nemá prostředky na potřeby dětí a domácnosti. Kdyby tomu tak skutečně bylo, bylo by neospravedlnitelné zříci se značného příjmu z dědictví, či alespoň určitého přiměřeného podílu na něm. Rozhodnutí matky žalobce v tomto směru nelze klást přímo k tíží žalobce, který ani nebyl účastníkem dědického řízení (matka dědictví neodmítla). Zřeknutí se významného příjmu matkou je však třeba přesto vzít do úvahy při určení výše výživného, jakožto podpůrný argument ve smyslu § 913 odst. 2 o.z. ve spojení s § 914 o.z.

37. Po pečlivém zvážení všech zjištění soud dospěl k závěru, že zákonným kritériím i obecným zásadám spravedlnosti odpovídá zvýšení výživného o částku 1 500 Kč měsíčně od podání žaloby dne 27. 10. 2021 (zvýšení výživného zpětně požadováno nebylo) do konce roku 2021, a o dalších 500 Kč měsíčně od 1. 1. 2022 do budoucna (s ohledem na další zvýšení mzdy žalovaného o cca 8% a všeobecné zrychlení nárůstu životních nákladů); v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl. V souladu s žalobním návrhem (který v tomto směru žalovaný nerozporoval) soud změnil též datum splatnosti výživného, a dále v souladu s návrhem a s hmotněprávní úpravou výživného na zletilé děti konstatoval (účastníky již dříve fakticky realizovanou) změnu platebního místa z matky žalobce na samotného žalobce. Jelikož se jedná o rozhodnutí o běžném výživném, je rozsudek v této části předběžně vykonatelný (§ 162 odst. 1 o.s.ř.).

38. S ohledem na zvýšení výživného od 27. 10. 2021 soud uložil žalovanému též uhradit žalobci nedoplatek na výživném do data rozhodnutí (22. 4. 2022), který na zvýšeném výživném činí (2 x 1500 + 4 x 2 000 =) částku 11 000 Kč. S ohledem na výši dlužné částky soud neakceptoval návrh žalobce na velkorysou tříměsíční pariční lhůtu ohledně nedoplatku (vycházející zjevně z očekávání razantnějšího zvýšení výživného) a zákonnou lhůtu navýšil toliko na jeden měsíc od právní moci rozsudku. Soud přitom přihlédl též k nedávným mimořádným jednorázovým příjmům žalovaného od jeho zaměstnavatele.

39. Nárok na (poměrnou) náhradu nákladů řízení svědčil dle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalovanému, jelikož se však tohoto nároku výslovně vzal, nebyl mu rozsudkem přiznán.

40. Co se týká soudního poplatku za žalobu, řízení je od poplatkové povinnosti osvobozeno dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, což soud deklaroval též ve výroku rozsudku.