27 C 46/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu titul Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený ustanovenou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného na zletilé dítě

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, naposledy stanovená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 2. 2018, č.j. 67 C 330/2017 ve výši 4 200 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2018 zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně. Nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2018 do 3. 3. 2021 ve výši 54 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zvýšení výživného o 3 000 Kč měsíčně od 15. 9. 2018 do budoucna, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou dne 19. 9. 2018 se žalobce, jakožto syn žalovaného, domáhá zvýšení výživného na svou osobu, naposledy stanoveného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 o schválení soudního smíru ze dne 8. 2. 2018, č.j. 67 C 330/2017-56 ve výši 4 200 Kč měsíčně (dále jen smír), s tím, aby výživné bylo zvýšeno na částku 6 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2018 a na částku 9 000 Kč měsíčně od 15. 9. 2018. Dle tvrzení žalobce byl předmětný smír uzavřen v této výši výživného hlavně s ohledem na žalobcův tehdejší tvrzený špatný zdravotní stav i přes to, že čistý příjem žalovaného tehdy činil 26 000 Kč měsíčně. Žalobci přitom stouply náklady v souvislosti se studiem, a to již od konce roku 2017 v souvislosti s přípravou k maturitní zkoušce, kdy bylo nutné pořízení notebooku (zdroj informací, tisk) a dále v souvislosti s počátkem studia [anonymizováno] fakulty [příjmení] univerzity v Brně. V souvislosti s vysokoškolským studiem a se zařízením bydlení v Brně pak vznikly žalobci mimořádné náklady ve výši 35 600 Kč. Žalobci dále vznikaly za období prosinec 2017 až květen 2018 pravidelné měsíční výdaje za stravu, mobilní služby, léky, kulturu, sport a jízdné ve výši 10 500 Kč. Prázdninové pravidelné měsíční výdaje za období květen 2018 až srpen 2018 pak činily částku 9 000 Kč. Za období prosince 2017 až srpna 2018 tak žalobce zprůměroval své měsíční výdaje na 14 000 Kč měsíčně, kdy většinu nákladů musí hradit jeho matka, která je nadto od srpna bez příjmu. Žalobce sdělil, že od září 2018 se jeho náklady ještě dále zvýší, a to v souvislosti s bydlením v Brně, kdy bylo potřeba složit zálohu na nájemné ve výši 15 000 Kč a měsíční náklady činí 7 900 Kč (pro žalobce). Další náklady (stravování, ošacení, léky, drogistické potřeby, kultura, apod.) žalobce odhadl na 10 000 Kč a rovněž uvedl náklady spojené se studijními pomůckami ve výši 3 000 Kč za semestr. Žalobce dále zdůraznil, že má sníženou imunitu, alergii, trpí atopickým ekzémem, skoliózou páteře a nosí brýle. S tím jsou spojeny roční náklady na léky na alergii 300- 400 Kč, přípravky na podporu imunity 2x ročně ve výši 400 Kč, a 1x za dva roky dioptrické brýle ve výši přibližně 4 000 Kč, kdy další náklady tvoří doplatky léků při častější nemocnosti. Žalobce se dále vyjádřil v tom smyslu, že po uzavření shora uvedeného smíru žalovaný stanovené výživné 4 200 Kč měsíčně řádně platí. Nicméně dle žalobce si měsíc po uzavření smíru pořídil nemovitost na [obec a číslo], a to rodinný dům o dvou bytových jednotkách a další tři sousedící pozemky, vše v celkové hodnotě 8 milionů Kč, kdy žalovaný rovněž financoval i rekonstrukci jedné z jednotek, přičemž si vzal hypoteční úvěr pouze ohledně ¼ celkové ceny nemovitostí. Byt v 1. patře žalovaný pronajímá, kdy v březnu jej nabízel za 12 500 Kč měsíčně bez záloh na energie. Žalobce rovněž zdůraznil, že žalovaný měl v době uzavření smíru průměrnou měsíční mzdu ve výši 26 000 Kč čistého z pracovního poměru řidiče u [právnická osoba], spolu s dalšími benefity. Žalobce rovněž podotkl, že žalovaný vlastní osobní automobil a dále bicykl v hodnotě 30 000 Kč, kdy žalovaný je aktivním cyklistou. Dle informací žalobce žalovaný žije sám a má vyživovací povinnost pouze k žalobci. Žalobce tak má za to, že poměry žalovaného jsou jiné, než prezentoval před uzavřením onoho shora uvedeného smíru a změna poměrů na straně žalobce za této situace plně odůvodňuje zvýšení výživného. Žalobce rovněž k žalobě připojil žádost o ustanovení právního zástupce k hájení svých práv.

2. Usnesením ze dne 21. 1. 2019, č.j. 27 C 46/2018-41 soud ustanovil žalobci k ochraně jeho zájmů zástupce, a to v záhlaví uvedenou advokátku.

3. Podáním ze dne 19. 3. 2019 žalobce doplnil a upravil žalobní tvrzení. Žalobce dle doplnění žaloby studuje na [obec] [anonymizována čtyři slova] v Brně, kdy školné činí 18 900 Kč za semestr. Žalobce již nebydlí v bytě, ale na studentské ubytovně, kde platí 5 000 Kč měsíčně, rezervační poplatek za předchozí byt 12 000 Kč nebyl vratný. I za nynější ubytování zaplatil žalobce nevratný rezervační poplatek 3 500 Kč Kolejní ubytování řečená vysoká škola neposkytuje. Náklady spojené s dopravou, stravováním a telefonem žalobce shrnul na 10 500 Kč za měsíc. Žalobce dále shrnul výdaje spojené se svým zdravotním stavem na částku 500 Kč měsíčně. Rovněž uvedl výdaje za posilovnu 390 Kč měsíčně, za MMA aktivity dalších 800 Kč a za kulturu 500 Kč měsíčně. Zahrnul též náklady spojené s pořízením karty ISIC 500 Kč a s již shora uvedeným nákupem notebooku v ceně 11 000 Kč. Vyjma výživného má žalobce příjem z ubytovacího stipendia 2 160 Kč za semestr, jiný zdroj příjmu nemá. Životní náklady žalobce tak dosahují téměř 21 000 Kč. Žalobce též upřesnil, že žalovaný pronajímá jednu ze shora uvedených bytových jednotek ve své nemovitosti za 14 500 Kč měsíčně bez energií. Žalovaný nad rámec stanoveného výživného nehradí ničeho, s žalobcem nekomunikuje a vyhýbá se mu. Proto žalobce navrhl zvýšení výživného na 9 000 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2018.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním datovaným 30. 8. 2019. Žalovaný především předestřel svůj pohled na vývoj vzájemných vztahů se synem (žalobcem) a příčiny současného stavu. Žalovaný popřel, že by neměl zájem o kontakt se synem, naopak dle jeho tvrzení právě on o něj nejeví dlouhodobě zájem. Žalovaný rovněž popřel, že by žalobci neposkytoval nic nad rámec výživného, kdy mu pořizoval např. kola, nábytek, oblečení, poskytoval kapesné, stravenky, apod. Kdyby s ním byl žalobce v kontaktu, žalovaný by mu poskytl některé věci, co by potřeboval. Co se týká situace s koupí žalobcem zmiňovaných nemovitostí, žalovaný k tomu přistoupil pod vlivem okolností a i s vidinou budoucího zajištění žalobce. Nemovitost je ve špatném stavu a žalovaný jí svépomocí opravuje, přiléhající pozemky jsou při dešti zaplavovány. Žalovaný se též vymezil proti žalobcem uvedené ceně, když pořizovací cena byla jen 1 500 000 Kč. Hypotéku si vzal na 2 000 000 Kč na 20 let a platí 10 500 Kč měsíčně. Jedna bytová jednotka je 2+kk, tu obývá žalovaný a postupně si jí rekonstruuje a druhá bytová jednotka čeká na rekonstrukci, tuto nepronajímá, neboť v současném stavu o ni nikdo nestál. Dle tvrzení žalovaného je jeho měsíční příjem 22 500 Kč včetně přesčasů, kdy v soboty i svátky pracuje od 5 hodin. Žalovaný dále poukázal na svůj nedobrý zdravotní stav, pro který je v zaměstnání omezen, zejména závratě, bolesti hlavy, zvýšený tlak a únava. Rovněž má problémy se svým chrupem, přičemž je potřeba zákrok, který má stát okolo 75 000 Kč. Žalovaný dále odmítl vyšší hodnoty žalobcem uvedeného auta a jízdního kola, kdy auto je 20 let staré a kolo si žalovaný koupil v bazaru a sám si jej opravil. Žalovaný dále uvedl, že má staré nemocné rodiče, které podporuje a pomáhá jim, nemá žádné úspory, žije sám a po zaplacení současného výživného, hypotéky a výdajů na nemovitost mu mnoho nezbývá. Závěrem žalovaný zdůraznil, že žalobce nežije sám s matkou, ale s jejím přítelem a dospělým synem a přítelkyní, kdy vlastní dům a několik aut, rozhodně se tak nedá říct, že by byl bez prostředků. Žalovaný rovněž poukázal na to, že žalobce chodí na brigády, ze kterých má příjem a pokryje si část nákladů. Žalovaný tak uzavřel, že si je vědom toho, že potřeby žalobce jsou nyní vyšší, ale s ohledem na vše shora uvedené je v jeho možnostech zvýšení výživného pouze o 200 Kč měsíčně.

5. Podáním datovaným 6. 3. 2020 (předloženým na ústním jednání dne 26. 6. 2020) žalobce poskytl repliku k vyjádření žalovaného. Žalobce především popsal vlastní pohled na genezi jeho vztahu s žalovaným a též žalovaného s matkou žalobce, s tím, že žalobce si nese zdravotní následky v podobě psychosomatických potíží dodnes. Žalovaný se dle žalobce odmítá bavit o zvýšení výživného, tedy bylo nutné podat tuto žalobu. Žalobce dále vyvracel tvrzení žalovaného ohledně toho, že by se významným způsobem podílel na péči o své staré rodiče, když za nimi jezdí 5x do roka a s babičkou (matkou žalovaného) má fakticky lepší vztah žalobce. Žalovaný dle žalobce zkresluje svou majetkovou situaci, když pořízenou nemovitost žalovaný již od roku 2018 pronajímá za 14 500 Kč měsíčně bez inkasa a nemovitost rozhodně netrpí vodou či zchátralostí, jak tvrdí žalovaný. Dle názoru žalobce měla nemovitost vyšší hodnotu, než uvádí žalovaný, kdy i rekonstrukce byla značně nákladná. Žalovaný rovněž pravidelně jezdí na zahraniční dovolené do destinací jako Kostarika, Turecko. Žalobce dále popřel výraznější zdravotní problémy žalovaného, když dle babičky žalobce má žalovaný pouze problémy přiměřené jeho věku, což ostatně odpovídá i žalovaným tvrzeným okolnostem, kdy si v tomto stavu bral hypotéku na pořízení nové nemovitosti. Žalobce dále uvedl, že žalovaný mu v letech 2016 2017 přispíval nad rámec výživného stravenkami asi 3 000 Kč. Nicméně žalobce popřel, že by mu žalovaný pořizoval nějaké dárky, vyjma jízdního kola v roce 2008 (když navíc žalovaný věděl, že žalobce nemá k cyklistice žádný vztah), přičemž se o žalobce a jeho život (např. studijní výsledky) nijak nezajímá. Poměry žalobce jsou dle jeho tvrzení takové, že žije ve starém domku s matkou, platí školné 19 297 Kč za semestr (zahrnující studijní materiál). Nyní si na školné vydělává z brigád, ale na počátku studia náklady hradila jeho matka z půjčky, mimo které splácí hypotéku z roku 2007 a opravu střechy.

6. U ústního jednání konaného dne [datum] žalobce potvrdil, že v rámci doplnění žaloby ze dne 19. 3. 2019 učinil částečné zpětvzetí žaloby, v rozsahu období od 1. 3. 2018 do 31. 8. 2018, pročež soud v tomto rozsahu usnesením řízení částečně zastavil. Žalobce dále tvrdil zhoršení svého zdravotního stavu, zpochybňoval špatný stav nemovitosti žalovaného a též jeho tvrzené příjmy.

7. Žalovaný u ústního jednání dne [datum] doplnil svá tvrzení v tom smyslu, že překážkou možnosti dosahovat vyšších výdělků je jeho zdravotní stav, když byl i v tomto roce již několikrát v pracovní neschopnosti, a to v únoru, březnu, dubnu 2020 (přibližně 3 měsíce), musí doc na rehabilitace, je omezen v pohybu v důsledku svého předchozího zaměstnání, které musel ukončit právě z těchto důvodů. Maximální možné zvýšení výživného je o 200- 300 Kč měsíčně, pokud by nemusel splácet peníze zpětně. Co se týká žalobcem namítaných luxusních dovolených, žalovaný uvedl, že 17 let neměl dovolenou žádnou, pouze v minulém roce byl pozvaný do [země], hostitelka mu hradila jak letenky, tak náklady na bydlení a na stravu, přičemž tato dovolená byla takto poskytnuta jako důsledek politické aktivity žalovaného, který je v kontaktu s emigranty a politickými vězni po celém světě.

8. U ústního jednání konaného dne [datum] obě strany shodně uvedly, že žalovaný řádně hradí výživné ve výši 4 200 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že k navýšení této částky z jeho strany nikdy nedošlo, nicméně pakliže by mu to jeho situace umožňovala, učinil by tak i bez rozhodnutí soudu. Rovněž zopakoval, že když mohl, tak žalobci přispěl nad rámec výživného finančně i věcně. Žalovaný byl u tohoto jednání konkrétně a jednoznačně poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání zhoršení svého zdravotního stavu a zejména jeho dopadů do výdělkových možností a dále k prokázání všech svých příjmů v rozhodném období. Žalovaný byl rovněž poučen o případných následcích, včetně možnosti užití § 916 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) Obdobně pak byl poučen a vyzván i žalobce, a to ohledně prokázání svých příjmů za rozhodné období.

9. Dne [datum] žalobce doplnil tvrzení ohledně svých příjmů tak, že do března 2019 žádné příjmy neměl, poté měl příjem z brigády až do srpna 2020.

10. V rámci svého závěrečného návrhu u jednání konaného dne [datum] se žalobce vyjádřil mimo jiné v tom smyslu, že jeho náklady se od posledního rozhodnutí ohledně výše stanoveného výživného podstatně zvýšily, když nastoupil ke studiu na vysoké škole. Žalobcova možnost přivýdělku je komplikována jeho zdravotním stavem, kdežto na druhou stranu špatný zdravotní stav žalovaného nebyl prokázán a rovněž tak nebylo prokázáno, proč přešel k méně výdělečné práci k jinému zaměstnavateli. K majetkovým poměrům žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že ten jednak uvádí nízké příjmy konstantně v rámci sporů o výživné a dále že jím uváděné příjmy nejsou reálné, resp. nemohou být jediné, když při jeho prokázaných příjmech by nezvládl ani své běžné výdaje. Rovněž zdůraznil, že žalovaný vlastní významný majetek, spočívající ve shora uvedených nemovitostech, které samy o sobě mohou generovat významný příjem.

11. U ústního jednání konaného dne [datum] se žalovaný ještě vyjádřil k již dříve zmíněné nutnosti operace svého chrupu, kdy mu byla zubařem z důvodu zhoršení stavu naordinována nutnost extrakce pěti zubů a instalace„ klapačky“ namísto nich. Původně plánovanou operaci si nemohl dovolit z finančních důvodů, nynější zákrok bude částečně hradit pojišťovna a vyjde již“ jen“ na 8 000 Kč doplatku, k operaci má dojít [datum]. Dne [datum] absolvoval žalovaný vyšetření u zubaře, v rámci první části zákroku, kdy mu byly nasazovány čepy, a uhradil první část ve výši 1 550 Kč. Žalovaný dále zopakoval svá dřívější tvrzení ohledně své obecně špatné, jak majetkové, tak zdravotní situace, kdy zvýšení výživného dle návrhu žalobce by pro něj bylo likvidační, a to i s přihlédnutím k současné pandemické situaci. Rovněž připomněl, že vždy řádně platil výživné a i v současnosti jej řádně platí. Také upozornil na skutečnost, že matka žalobce se již 2x pokoušela u zdejšího soudu o zvýšení výživného, přičemž tato řízení byla v obou případech zastavena, resp. bylo řečeno, že nárok na zvýšení není, když žalovaný v současné době má ještě nižší příjmy, než měl tehdy, a to i za situace, kdy dříve platil cca 8 000 Kč za nájem v domě, který nyní vlastní. V rámci svého závěrečného návrhu žalovaný nad rámec již dříve uvedeného zdůraznil, že jeho příjem se snížil z dřívějších 24 000 Kč čistého na cca 21 000 Kč čistého, což není tak razantní změna, aby se dala považovat za účelovou. Dále uvedl, že předmětné nemovitosti pořídil z důvodu budoucí úspory a možnosti bydlení, když již nyní na hypotéce hradí zhruba tolik, kolik by hradil za nájem 1+kk v Praze. Dále připomenul, že pracuje za dělnickou mzdu, navýšení výživného o žalobcem navrhovanou částku není běžné a žalovaný nemá žádné volné prostředky pro zaplacení ani řádného, natož případného dlužného výživného, kdyby došlo k vyhovění nároku žalobce, pročež si ani nemohl zajistit vlastní právní zastoupení. Svůj závěrečný návrh uzavřel výslovně s tím, že v případě svého úspěchu náhradu nákladů řízení nepožaduje.

12. Soud na základě tvrzení účastníků dospěl k závěru o následujících nesporných skutečnostech. Jak žalobce, tak žalovaný výslovně prohlásili, že výživné stanovené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 2. 2018, č.j. 67 C 330/2017 ve výši 4 200 Kč měsíčně je žalobcem řádně hrazeno, nedoplatek nevznikl a dlužné výživné stanovené tímto rozhodnutím bylo žalovaným doplaceno. Z tvrzení účastníků pak vzal soud rovněž za nesporné, že žalobce jednu z bytových jednotek v zakoupené nemovitosti nabízel k pronájmu (zda a jak ji skutečně pronajímá zůstalo sporné).

13. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění, významná pro rozhodnutí ve věci. Z k důkazu provedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 2. 2018, č.j. 67 C 330/2017-56 na č.l. 6 soud vzal za prokázané, že tímto rozhodnutím byl schválen soudní smír mezi nynějšími účastníky, kterým byl žalovaný zavázán k placení výživného žalobci v měsíční výši 4 200 Kč, počínaje dnem 1. 7. 2017, splatné vždy do každého 20. dne v měsíci. Nedoplatek ve výši 5 600 Kč byl žalovaný povinen doplatit v 8 měsíčních splátkách po 700 Kč. Toto rozhodnutí pak nabylo právní moci dne 16. 2. 2018 (známo soudu z úřední činnosti). Z vyjádření žalovaného ve věci sp. zn. 67 C 330/2017 z 15. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný se v tehdejším řízení vyjadřoval obdobně jako v nynějším řízení. Zejména tehdy rovněž uvedl, že žalobci přispívá nad rámec stanoveného výživného, má zdravotní problémy, kvůli kterým je omezen v práci a zvýšení výživného by pro něj bylo likvidační. Obdobně se pak vyjádřil ke svým majetkovým poměrům i poměrům žalobce. Provedeným potvrzením o studiu ze dne [datum] na č.l. 8 soud vzal za zjištěné, že žalobce měl studovat od 25. 6. 2018 do 28. 2. 2019 na [anonymizováno] fakultě [příjmení] univerzity v Brně, obor [anonymizováno] a [anonymizováno] v 1. semestru v prezenční formě. K důkazu soud dále provedl maturitní vysvědčení žalobce ze dne [datum] z [ulice] [anonymizována tři slova] [ulice] policejní školy [stát. instituce] v [obec] na č.l. 8 p. v., ze kterého je patrné, že žalobce tuto zkoušku složil s hodnocením prospěl. Z nájemní smlouvy ze dne 14. 9. 2018 na č.l. 9-11, uzavřené mezi žalobcem jako nájemcem a [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem, soud zjistil, že si žalobce pronajmul prostory [číslo] v bytovém domě na adrese [adresa], a to na dobu určitou od [datum] do [datum], kde byl povinen platit nájemné měsíčně ve výši 13 325 Kč včetně služeb, nikoli však včetně elektrické energie. Vratná kauce byla sjednána na 30 000 Kč. Z účtenek na č.l. 12 soud zjistil, že žalobce si zakoupil blíže nespecifikovaný notebook za částku 10 990 Kč, úložný box Ratan L 2x, čep závěsu s vrutem vše v ceně 636 Kč a sendvičovač v ceně 299 Kč. Z dále provedené smlouvy o rezervaci pronájmu ze dne 6. 9. 2018 na č.l. 13 soud vzal za své, že rezervační provize ke shora uzavřené smlouvě o pronájmu (č.l. 9-11) činila 12 000 Kč, jež byla dle potvrzení o úhradě rezervačního poplatku na č.l. 14 zaplacena [datum]. Ze sdělení matky žalobce ze dne [datum] včetně potvrzení o evidenci u Úřadu práce ze dne [datum] na č.l. 15 soud zjistil, že matka žalobce měla v té době vyživovací povinnost již jen k němu, žila se žalobcem ve společné domácnosti v rodinném domě, žalobci poskytovala auto na dojíždění do [obec] a sama byla od 30. 7. 2018 vedena na Úřadu práce ČR (dále jen ÚP) v evidenci uchazečů o zaměstnání (viz potvrzení ÚP na p.v. č.l. 15) z důvodu zrušení pracovního poměru pro neplacení mzdy zaměstnavatelem. K tomuto důkazu žalovaný sdělil, že příjmy tvrzené matkou žalobce v předchozím řízení se ukázaly jako nepravdivé, skutečné příjmy byly nakonec přiznány ve výši 45 000 Kč hrubého měsíčně (toto tvrzení bylo žalobcem zpochybňováno a žalobcem nebylo prokazováno). Dále žalovaný uvedl, že není pravdou, že by žalobce a matka bydleli ve společné domácnosti, když žalobce bydlí v Brně se svojí přítelkyní v samostatné domácnosti a matka žalobce bydlí v [obec] se svým přítelem rovněž v samostatné domácnosti. Žalobce rovněž toto rozporoval.

14. K důkazu soud dále provedl výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum] na č.l. 16, 17, ze kterého zjistil, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí parc. [číslo] (jejíž součástí je stavba [adresa], rodinný dům), parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří (jejíž součástí je jiná stavba), parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] – orná půda, vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha (dále jen nemovitosti nebo předmětné nemovitosti). Na nemovitostech vázne smluvní zástavní právo pro pohledávku ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím, pro oprávněnou [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy č. [anonymizováno] ze dne [datum]. Nabývacím titulem k nemovitostem je kupní smlouva ze dne [datum] ve prospěch žalovaného, kdy právní účinky zápisu nastaly k 16. 4. 2018. Žalovaný k této listině uvedl, že dům je zatížen vysokou hypotékou, sám sebe ani za vlastníka nepovažuje, vlastníkem domu je spíše banka. Provedenými inzerátem ze dne [datum] na č.l. 18-20 soud vzal za prokázané, že žalobce nabídnul pronájem bytové jednotky 3+1 v rodinném domě ve shora uvedené nemovitosti, to ve zvýšeném přízemí, za cenu 12 500 Kč s poplatky 2 000 Kč za měsíc na osobu. Z dalšího inzerátu z internetového portálu [webová adresa] soud vzal za zjištěné, že totožný byt žalobce nabízel k nájmu za cenu 14 500 Kč měsíčně se stejnými poplatky za osobu. K těmto důkazům žalovaný uvedl, že po určitou dobu se byt v domě pokoušel pronajmout, nicméně studenti, se kterými se pokoušel dohodnout, byt pouze zdemolovali a na nájemné ani záloze ničeho neuhradili. Od té doby byt již nikdy pronajatý nebyl, neboť zájemce po této zkušenosti více prověřoval, nadto žalovaný byt v současné době rekonstruuje. Požadovanou cenu nájemného nicméně žalovaný nesnížil. Dále žalovaný doplnil, že dům kupoval s tím, že by po jeho smrti by měl tento dům připadnout žalobci, případně by k tomu mohlo dojít i dříve. Žalobce k tomu uvedl, že v současnosti potřebuje zejména hotovost, nikoliv výhledové přísliby možného nabytí nemovitosti, o níž navíc žalovaný tvrdí, že je ve velmi špatném stavu. K důkazu byly ještě provedeny fotografie z rekonstrukce rodinného domu žalovaného na nemovitosti na č.l. 21-22, ze sociální sítě Facebook, ze kterých je patrná rekonstrukce interiérů, a to zejména kuchyňského prostoru. Soud následně provedl k důkazu části vysvědčení žalobce za školní rok [rok] [rok] na č.l. 23-24, ze kterých je patrný počet zameškaných hodin ve výši 148 za 1. pol. a 177 za 2. pol., dále část vysvědčení za školní rok [rok] [rok], kdy počet zameškaných hodin žalobce činil 60 za 1. pol. a 79 za 2. pol. Dále soud k důkazu provedl účtenky za léky na č.l. 25, ze kterých jsou patrné výdaje žalobce za léky, konkrétně Voltaren (na bolest zad) v částce 239 Kč, Allergodil oční kapky a Livostin (na alergii) v částce celkem 347 Kč, Stopangin a Strepsils (na virová onemocnění) v částce 275 Kč a Magnex v částce 199 Kč. K důkazu byly rovněž provedeny lékařské zprávy žalobce na č.l. 26, ze kterých vyplývá, že: 1) žalobce má obtíže se zády, spočívající v omezení pohybu a zkrácení svalů, pročež mu byla doporučena rehabilitace (zpráva Neurologické ambulance [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]); 2) žalobce trpí skoliózou páteře – [anonymizována dvě slova], přičemž mu byly doporučeny rehabilitace, pravidelné cvičení, a naopak nedoporučeno mu bylo zejména nošení břemen a dlouhé pochody (zpráva z [anonymizováno] ortopedické ambulance [titul] [jméno] [příjmení], bez data); 3) žalobci„ křuplo“ v zádech při cvičení, pročež mu byla předepsána medikace a klidový režim po dobu jednoho týdne (zpráva z Neurologické příjmové ambulance [anonymizováno] nemocnice [příjmení] [příjmení] ve [obec] ze dne [datum]). Žalobce k tomu sdělil, že se jeho zdravotní stav v poslední době zhoršil, a to co do záchvatů migrény, které jej závažným způsobem omezují zejména v možnosti brigádního přivýdělku. Z důvodu migrénových záchvatů musí navštěvovat pohotovost, musí si píchat injekce a někdy to vyústí v hospitalizaci dokonce v délce jednoho týdne. K důkazu soud ještě provedl rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] na č.l. 27 o podmínění řidičského oprávnění, ze kterého je patrné, že žalobce je ze zdravotních důvodů způsobilý k řízení pouze s brýlemi (HK [číslo]).

15. Soud dále k důkazu provedl návrh na zahájení řízení ze dne 20. 6. 2017 ve věci sp. zn. 67 C 330/2017 na č.l. 43-46, ze kterého vzal za prokázané, že matka žalobce podávala návrh za žalobce na zvýšení výživného zejména z důvodu nového zaměstnání žalovaného a vyššího výdělku. Z tohoto návrhu se rovněž podává, že žalovaný se se synem (žalobcem) příliš nestýká, kontakt probíhá telefonicky a v posledních 12 měsících před podáním tohoto návrhu zaslal žalovaný nad rámec výživného stravenky zhruba 1x za měsíc. Z rodného listu žalobce ze dne [datum] na č.l. 53 vzal soud za své, že otcem žalobce je [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a matkou je [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] (dále jen matka žalobce). K důkazu provedeným rozhodnutím o přijetí ke studiu ze dne [datum] na č.l. 54 soud vzal za zjištěné, že žalobce byl přijat ke studiu na [obec] škole [anonymizováno] (dále jen [anonymizováno]), pro akademický rok 2018 2019, k bakalářskému studiu, obor [anonymizována čtyři slova]. Z faktury vystavené [anonymizováno] dne [datum] soud zjistil, že žalobci bylo takto vyfakturováno školné za letní semestr 2018 2019 ve výši 18 900 Kč. Toto školné bylo dne [datum] uhrazeno matkou žalobce z jejího účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba] (výpis z internetového bankovnictví k touto účtu č.l. 55 p.v.). Z dalších výpisů z tohoto účtu a z dalšího účtu matky žalobce č. [bankovní účet] vzal soud za prokázané, že stejnou úhradu matka žalobce provedla dne [datum], dále dne [datum] byl hrazen nájem ve výši 5 000 Kč osobě [příjmení] [příjmení] s poznámkou únor, dne [datum] nájem ve stejné výši s poznámkou leden, dne [datum] pak bylo z účtu hrazeno nájemné ve výši 13 825 Kč osobě [titul] [jméno] [příjmení]. Dne [datum], [datum] a [datum] přišla na účet žalobce č. [bankovní účet] platba výživného od žalovaného ve výši 4 200 Kč. Z výpisu známek žalobce z [anonymizováno] na č.l. 61 soud zjistil, že tento řádně splnil předměty zimního semestru 2018 s plným počtem kreditů (30). Z potvrzení rezervace ubytování ze dne 14. 11. 2018 na č.l. 62 vzal soud za prokázané, že žalobce si takto zajistil ubytování v Ubytovacím zařízení pro studenty [část obce a číslo], [PSČ] Brno, provozovatel [příjmení] [příjmení], když složil rezervační poplatek ve výši 3 500 Kč a nájemné na prosinec [rok] ve výši 5 000 Kč. K důkazu byl dále proveden sken průkazu na č.l. 63, ze kterého je patrné, že žalobci byla dne 15. 10. 2018 vystavena čtvrtletní průkazka brněnského MHD, a to v ceně 685 Kč. Z inzerátů na č.l. 64 soud zjistil, že [žalovaný] nabízel k pronájmu bytovou jednotku 3+1 ve své nemovitosti (na internetových portálech [webová adresa] a [webová adresa]), a to za cenu 14 500 měsíčně spolu s poplatky 2 000 Kč na osobu. K důkazu byly dále provedeny fotografie z rekonstrukce bytu [role v řízení] na č.l. 65, ze kterých byly zjištěny shodné skutečnosti jako z fotografií na č.l. 21-22. K důkazu byl rovněž proveden výpis z Katastru nemovitostí na č.l. 66-67, který je stejný jako výpis na č.l. 16, 17. Žalovaný k tomuto důkazu uvedl, že hypotéku si bral ve výši 2 000 000 Kč, měsíční splátky činí 10 500 Kč, přičemž pořizovací cena nemovitosti byla 1 500 000 Kč a zbývajících 500 000 Kč investoval do oprav nemovitosti. Do domu zatéká z důvodu blízkosti potoka a naklonění nemovitosti, obvodové zdi jsou závažným způsobem poškozeny prasklinami. V důsledku rekonstrukce se podařilo částečně zabránit pronikání vody do domu, takže už se ve sklepě nenachází takové množství vody, ostatní vážné závady nemovitosti, zejména její naklonění, se odstranit doposud nepodařilo. Žalobce se k tomu vyjádřil tak, že stav nemovitosti jak jej popisuje žalovaný je natolik tristní, že je s podivem, že si takový dům vůbec pořizoval. Zároveň vidí rozpor v tvrzeních žalovaného, pokud uváděl, že by chtěl žalobce do budoucna nemovitostí nějakým způsobem zabezpečit, pokud s nemovitostí jsou zjevně spojeny značné náklady a je zde i teoretické riziko zřícení. Na to ještě reagoval žalovaný s tím, že cena, za kterou nemovitost koupil, tomuto stavu odpovídá, když se jednalo o 1 500 000 Kč v Praze a to včetně pozemků. Cena pozemků v Praze setrvale roste, koupi tudíž nelze považovat za zjevně nevýhodnou a zároveň můžou pozemky sloužit k zabezpečení žalobce do budoucna. K důkazu byly rovněž provedeny účtenky na č.l. 68-70, ze kterých soud zjistil následující výdaje žalobce: 1) Allergodil 1x10 ml v ceně 219 Kč pořízený v lékárně Dr. Max; 2) blíže neurčený produkt v ceně 499 Kč pořízený v CCC Czech s.r.o.; 3) Hlíva Ústřičná + Lact. OCPS 1+1 zdarma v ceně 336 Kč pořízená u PharmDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] Výdejna [anonymizováno], dále zde byl pořízen Excipial krém, GS Vtamin C1000, Magne B6 Forte a 10 % Allergodil oční kapky celkem v ceně 646 Kč; 4) Pánský svetr, 2x pero a pánev, vše v ceně 377,90 Kč pořízené u společnosti Kaufland Česká republika v.o.s.; 5) Zboží pořízené u společnosti Hervis Sport v ceně 249 Kč dne [datum]; 6) Lampa 3R v ceně 599 Kč pořízená dne [datum] u společnosti LIDL Česká republika v.o.s.; 7) Pánské prádlo v ceně 219 Kč pořízené u společnosti New Yorker CZ s.r.o. dne [datum]. K těmto důkazům se žalovaný vyjádřil tak, že do doby schválení předchozího smíru, žalobci přispíval i nad rámec výživného a to přesto, že matka žalobce setrvale bránila kontaktu žalobce se žalovaným, posílal synovi stravenky, nějaké movité věci, snowboard a další. Po schválení smíru již nad rámec výživného ničeho neposílal.

16. K důkazu soud následně provedl potvrzení o příjmu matky žalobce ze dne [datum] na č.l. 72 p. v., ze kterého zjistil, že dotyčná je zaměstnána u [právnická osoba], [IČO] a její příjem byl za měsíce 12/ 2018 28 639 Kč, za 1/ 2019 24 437 Kč a za 2/ 2019 20 299 Kč. Z lékařské zprávy ze dne [datum] z Oční ordinace [právnická osoba], vzal soud za prokázané, že žalobce má (resp. v té době měl, viz důkazy dále) předepsány brýle na dálku, pouze se slabými dioptriemi, jiné obtíže se zrakem nemá. Z výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce ze dne [datum] na č.l. 74 soud nad rámec již výše uvedeného zjistil zejména to, že žalobce trpí alergií na pyly, plísně, jablka a ořechy, léčí se lokálně (nikoli trvale) s ekzémem a jeho nemocnost je běžná. Dále soud ještě z této zprávy zjistil, že žalobce standardní fyzickou námahu toleruje, ale od roku 11/ 2016 je kardiologicky sledován pro lehce zvýšený krevní tlak. K tomu žalovaný uvedl, že po celou dobu se o zdravotní stav syna (tedy žalobce) zajímá, a zároveň se ohledně řešení těchto potíží i aktivně angažoval např. ohledně alergie nebo migrény. K důkazu bylo ještě provedeno potvrzení o studiu žalobce ze dne [datum] na č.l. 123 p. v., ze kterého je zřejmé, že žalobce studoval [anonymizováno] ve výše uvedeném oboru i v období od 30. 9. 2019 do 30. 9. 2020. Z provedené zprávy o ambulantním vyšetření ze dne [datum] na č.l. 124, z Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Brno vzal soud za zjištěné, že žalobce ode dne [datum] trpěl atakou migrény s aurou, pročež byla nasazena medikace s dobrým výsledkem. Neurologický nález byl v normě a žalobce byl poučen o chování a medikaci při nastupující migréně do budoucna a je na této klinice pravidelně sledován.

17. K důkazu byl následně proveden úřední záznam z [datum], ze kterého je patrné, že Policie ČR řešila k oznámení matky žalobce vniknutí do bytu [číslo] poškození nábytku, kterého se měl dopustit žalovaný. Z usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Neratovice z 16. 9. 2001 soud vzal za prokázané, že věc byla odložena pro odepření souhlasu s trestním stíháním matkou žalovaného (příloha 1). Ze zprávy o psychologickém vyšetření žalobce z 26. 3. 2008 soud zjistil, že tento navštěvoval psychologickou poradnu pro špatné vztahy s otcem (žalovaným). K důkazu byla dále provedena předběžná propouštěcí zpráva z [datum], ze které vzal soud za prokázané, že žalobce byl hospitalizován od 19. 3. 2012 do 22. 3. 2012 pro trvající zdravotní potíže (zejm. teploty), na kterých se podílel částečně i psychický stav (příloha 2). Žalovaný se k těmto důkazům vyjádřil tak, že popřel jakékoli své násilné chování, když se naopak snaží lidem prospívat, např. rozvozem jídla důchodcům. Problematické vztahy vyplynuly z toho, že podnikal marné cesty do [obec] za matkou, která mu odmítla syna předávat, pročež jí byla nicméně uložena pořádková pokuta pouze 500 Kč. Poté se již žalovaný přestal snažit o kontakt. Matka rovněž ovlivňovala po celou dobu (i v současné době tak činí) syna negativně směrem k otci. Žalovaný dále upřesnil, že rozváží jídlo v rámci svého pracovního poměru u [anonymizována dvě slova], když se jedná o značně různorodou činnost. Dále byl k důkazu proveden výňatek ze znaleckého posudku [titul] [anonymizováno] ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že žalobcův vztah se žalovaným byl v tehdejší době narušen negativními zkušenostmi s žalovaným, nicméně žalobcův postoj k žalovanému v rámci tehdejšího zkoumání nebyl jednoznačně odmítavý a jednostranně negativní (v rámci kontrolovaného setkání, viz příloha 3). Provedeným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně z 14. 7. 2008 č.j. P 92/2007-551 soud zjistil, že styk nezletilého žalobce a žalovaného byl tehdy upraven na každý první víkend v každém třetím měsíci v roce a 4 týdny v době letních prázdnin, a to navzdory návrhu žalovaného, aby byl styk méně častý (příloha 4). Ze screenshotů e-mailů a fotografie sms zprávy soud zjistil, že matka žalobce zaslala na e-mailovou adresu [email] předmětné fotografie sms, na kterých je psán text„ půjdu ti po krku celý život“ z tel. čísla [tel. číslo] (příloha 5). Z dále provedeného výňatku z facebookové komunikace žalobce a žalovaného je patrné, že žalovaný zasílá fotky ze své dovolené z [země], dále že mezi účastníky probíhala v rámci těchto zpráv zcela normální komunikace a že žalovaný v reakci na doručení žaloby v této věci prohlásil, že pokud to půjde, žalovaného vydědí (příloha 6, 7). K tomu žalovaný uvedl, že se jednalo o dovolenou v [anonymizováno], jednalo se o jeho první dovolenou po 12 letech, kam však byl pozván svojí kamarádkou a nehradil náklady ze svého, v žádném případě nejezdí na žádné luxusní dovolené, v Turecku na dovolené nikdy nebyl. Dále soud k důkazu provedl screenshot z facebookové zdi žalovaného, přičemž se jedná o stejné fotky rekonstrukce domu, jako byly žalobcem doloženy již dříve (viz výše). K tomu žalovaný sdělil, že na rekonstrukci domu padlo 500 000 Kč ze zmíněného hypotečního úvěru, aby byl dům obyvatelný (příloha 8). Z provedených inzerátů žalovaného na pronájem (příloha 9) soud nezjistil nic nad rámec již učiněných zjištění (viz shora provedené inzeráty). Z výňatku z facebookové komunikace žalobce a žalovaného je patrné, že žalovaný měl v době okolo 14. 4. 2019 minimálně jednoho nájemníka a od června 2019 měla k tomuto nájemníkovi přibýt další osoba (příloha 10). Z fotografií v rámci přílohy 11, jakožto z vyjádření stran k těmto fotografiím, vzal soud za své, že žalovaný je vyfocen na již zmíněné dovolené na [anonymizováno], a dále že žalovaný sdílel fotografii ženy skákající do vody s označením„ dovolená Turecko“ a„ děti pořád blbnou“ (příloha 11). K tomu žalovaný uvedl, že se jedná o fotografii z dovolené jeho známé a její dcery, nikoliv z dovolené žalovaného, on v Turecku nikdy v životě nebyl. Z potvrzení o úhradě školného ze dne 17. 1. 2020 vzal soud za prokázané, že z účtu č. [bankovní účet] byla uhrazena částka 19 297 Kč na účet [bankovní účet] s poznámkou Letní semestr 2020 (příloha 12).

18. K důkazu soud následně provedl potvrzení ÚP z [datum] na č.l. 145, ze kterého je prokazováno, že matka žalobce byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 30. 7. 2018 do 7. 9. 2018, přičemž jí podpora v nezaměstnanosti nebyla poskytována. Žalovaný se k tomu vyjádřil tak, že dle jeho informací je matka žalobce nyní zaměstnána jako řidička v dopravní firmě na stejné pozici jako její přítel, přičemž dle jeho zjištění je nástupní plat na této pozici 45 000 Kč měsíčně a dále žalovaný uvedl, že dle jeho informací žalobce doc na brigády a má tedy též vlastní příjem. Na to bylo k důkazu provedeno sdělení o finančních poměrech matky žalobce na č.l. 145 p.v., směřované k tomuto řízení, v rámci kterého matka žalobce tvrdí průměrný příjem 26 400 Kč měsíčně za posledních 11 měsíců, kdy platí SIPO ve výši 4 100 Kč měsíčně, hypoteční úvěr od roku 2006 ve výši 5 209 Kč měsíčně a konsolidaci půjček z prosince 2018 ve výši 4 233 Kč měsíčně. Žalovaný k tomu vyjádřil tak, že matka žalobci dle jeho tvrzení koupila telefon za 15 000 Kč, přičemž tato částka neodpovídá tvrzené špatné finanční situaci, rovněž žalobci dovolila tetování a pořízení náušnice do ucha, což jsou nákladné záležitosti, které nejsou nezbytné a o jakkoli špatné finanční situaci nesvědčí. Tuto částku (za mobilní telefon) následně v rámci své reakce rozporoval žalobce. K důkazu byla dále provedena složenka SIPO na č.l. 146 za platební měsíc duben 2020, ze které je patrné, že matka žalobce takto platila za elektřinu, rozhlasové a televizní poplatky, plyn a vodné v celkové výši 4 090 Kč. Z dokladů o spotřebitelské půjčce matky žalobce u [anonymizováno] na č.l. 146 p.v. až 147 p.v. soud vzal za prokázané, že tato uzavřela dne [datum] s m [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 281 400 Kč, poskytnutou částečně za účelem konsolidace, přičemž měsíční splátka úvěru byla ve výši 4 233,34 Kč po dobu trvání 84 měsíců. Za účelem splácení tohoto úvěru pak byl matce žalobce zřízen účet č. [bankovní účet] u m [právnická osoba] Ze splátkového kalendáře matky žalobce u [právnická osoba] na č.l. 148 soud vzal za své, že tato hradila rovněž půjčku ve výši 100 000 Kč u této instituce, načerpanou dne [datum], s měsíční splátkou 1 730 Kč. Dále byly k důkazu provedeny informace o hypotéčním úvěru matky žalobce u [anonymizována dvě slova] na č.l. 148 p.v., ze kterých vzal soud za prokázané, že tato v roce 2017 splácela ještě hypoteční úvěr se splátkou ve výši 5 209 Kč. Z výpisu z katastru nemovitosti na č.l. 149 je dále patrné, že matka žalobce vlastní nemovitost v [katastrální uzemí], [list vlastnictví], parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům [adresa], zatížené zástavním právem pro pohledávku ve výši 810 000 Kč a budoucí pohledávky dle smlouvy. K důkazu byly dále provedeny mzdové listy matky žalobce na č.l. 149 p.v. až 150, ze kterých je patrné, že této byla vyplacena za období 7/ 2019 až 12/ 2019 čistá mzda ve výši celkem 154 840 Kč a za období 1/ 2020 až 5/ 2020 čistá mzda celkem ve výši 136 034 Kč. Z lékařských zpráv žalobce na č.l. 150 p.v. až 152 soud nad rámec již shora uvedeného zjistil, že žalobce trpí migrénami již od roku 2016, jinak je z těchto zpráv patrné totéž, co již bylo zjištěno výše (ohledně migrén žalobce). K důkazu byla dále provedena dohoda o provedení práce vč. dodatku na č.l. 152 p.v. až 153 p.v., ze které soud zjistil, že žalobce tuto uzavřel se [právnická osoba], když předmětem pracovní činnosti je strážní služba, přičemž trvání dohody bylo od 18. 3. 2019 do 31. 12. 2019 (s následným prodloužením do 31. 12. 2020), s odměnou stanovenou dle centrálního pracovního řádu (s následnou změnou na stanovenou odměnu ve výši 97 Kč za hodinu). Soud dále provedl potvrzení o platbě za plavání ze dne [datum] u provozovatele [právnická osoba] na č.l. 154, ze kterého vzal za své, že takto byla uhrazena částka 3 000 Kč na poskytované služby - plavání. Z k důkazu provedené účtenky za boty na č.l. 154 p.v. vzal soud za zjištěné, že takto byla dne [datum] zakoupena obuv Freet Flex Black spolu s osvěžovačem Shoe Fresh dohromady v ceně 1 900 Kč. Z účtenek za notebook a za mobil na č.l. 155-155 p.v. vzal soud za prokázané, že dne [datum] byl zakoupen notebook Lenovo Legion Y5J0 v ceně 22 201,06 Kč a dne [datum] mobilní telefon Apple IPhone SE v ceně 12 485,55 Kč. Žalobce k tomu upřesnil, že se jedná o elektroniku pořízenou v přímé souvislosti se studiem. Žalovaný se k tomu vyjádřil v tom smyslu, že tato elektronika je pro účely studia zbytečně drahá a v době, kdy mu byl ještě umožňován se synem kontakt, zajišťoval mu mobil a notebook sám žalovaný. K důkazu byl dále proveden účet (objednávkový list) za brýle na č.l. 156, ze kterého vzal soud za prokázané, že žalobce si pořídil brýle (obroučky, čočky, zábrus atd.) v ceně 2 833 Kč. Z dále k důkazu provedeného potvrzení o platbě [právnická osoba] na č.l. 156 p.v. a z na to navazujícího potvrzení o koupi matrace na č.l. 157-157 p.v. soud zjistil, že žalobce takto zaslal částku 5 367 Kč s poznámkou matrace, načež mu byla potvrzena objednávka matrace Herkules 200x140. Z faktury za operaci očí a protokolu o vyšetření na č.l. 158-158 p.v. vzal soud za své, že žalobce si nechal operovat oční vadu-krátkozrakost, za kterou mu byla vyúčtována cena 27 000 Kč.

19. Následně byl k důkazu proveden zdravotní záznam z [právnická osoba], [titul] [jméno] [příjmení] žalobce ze dne [datum], ze kterého vzal soud za své, že žalobce trpí epizodickou migrénou s občasnou aurou s výhledovým zařazením do klinického výzkumu léčby eptinezumabem. K této zprávě přísluší rukou psaná poznámka žalobce, že z důvodu migrén musel ukončit brigádu u [právnická osoba], neboť nemohl konat noční směny. Dále soud k důkazu provedl účtenku z lékárny [titul] [jméno] z dne [datum], ze které zjistil, že tato zní na lék Cinarizin v ceně 199 Kč. Z lékařské zprávy žalobce z Endokrinologické ambulance [právnická osoba] ze dne [datum] soud vzal za prokázané, že žalobci byl předepsán Dostinex 0,5 mg pro endokrinologické obtíže, zejména charakteru nízké hladiny testosteronu, nicméně s výslovným výsledkem nad dolní normou. Z e-mailové lékařské zprávy z [datum] je patrné, že po užívání medikace Kabergolin došlo k vzestupu hladiny testosteronu. K tomuto důkazu přísluší ručně psaná poznámka žalobce, že v lednu 2021 má absolvovat další testy, kdy pokud se mu nezlepší nízké hodnoty testosteronu, čeká jej doživotní terapie tímto hormonem při doplatcích v rozmezí 700 - 1 000 Kč měsíčně. Ze zdravotního záznamu z [právnická osoba], [titul] [jméno] [příjmení] z [datum] vzal soud za své, že žalobce byl zařazen do již výše zmíněné studie s preparátem eptinezumab k léčbě epizodické migrény, které mu byla toho dne podána, k dalšímu podání pak má dojít za 3 měsíce. Dále byla k důkazu provedena faktura na školné na zimní semestr 2020 2021 z [anonymizováno] [číslo] z [datum] ze které soud vzal za prokázané, že tato zní na částku 19 837 Kč. Z potvrzení o studiu z [datum] je pak patrné, že žalobce studuje [anonymizováno] (shora uvedený obor) v období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021.

20. Dále byla k důkazu ještě provedena dohoda o ukončení dohody o provedení práce uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba] dne [datum], s ukončením ke dni 18. 8. 2020. Z dále provedených výplatních pásek žalobce za období od dubna 2019 do srpna 2020 včetně korespondujících výpisů z účtu soud zjistil následující. Žalobce měl za měsíc 4/ 2019 příjem ze shora uvedené dohody o provedení práce ve výši 8 645 Kč, za měsíc 5/ 2019 příjem ve výši 9 555 Kč, za měsíc 6/ 2019 příjem ve výši 9 940 Kč, za měsíc 7/ 2019 příjem ve výši 8 710 Kč, za měsíc 8/ 2019 příjem ve výši 9 853 Kč, za měsíc 9/ 2019 příjem ve výši 9 931 Kč, za měsíc 10/ 2019 příjem ve výši 9 859 Kč, za měsíc 11/ 2019 příjem ve výši 10 000 Kč, za měsíc 12/ 2019 příjem ve výši 9 910 Kč, za měsíc 1/ 2020 příjem ve výši 4 809 Kč, za měsíc 2/ 2020 příjem ve výši 2 859 Kč, za měsíc 3/ 2020 příjem ve výši 8 580 Kč, za měsíc 4/ 2020 příjem ve výši 10 000 Kč, za měsíc 5/ 2020 příjem ve výši 10 000 Kč, za měsíc 6/ 2020 příjem ve výši 10 000 Kč, za měsíc 7/ 2020 příjem ve výši 9 931 Kč, (zde bez korespondujícího výpisu z účtu), za měsíc 8/ 2020 příjem ve výši 2 859 Kč. Dále byla k důkazu provedena lékařská zpráva od [titul] [jméno] [příjmení] z [datum], ze které je patrné, že žalobce pokračuje v endokrinologické medikaci a sledování. Dále soud ještě provedl k důkazu účtenku za endokrinologické léky z [datum] ke shora uvedené lékařské zprávě, v ceně 1 117,27 Kč (doplatku), kdy je zde opětovně připsána poznámka žalobce ohledně možnosti doživotní léčby testosteronem.

21. Dále soud k důkazu provedl lékařskou zprávu týkající se žalovaného ze dne 3. 9. 2019 na č.l. 80, od praktického lékaře [titul] [jméno] [příjmení], ze které se podává, že žalovaný je u tohoto lékaře v léčení pro chronické onemocnění, které jej omezuje při fyzické aktivitě, pročež je neschopen dlouhodobé zátěže. Z informací o hypotéce od [právnická osoba] z [datum] na č.l. 81-82, soud zjistil, že žalovanému měl být poskytnut úvěr (hypotéka) 2 000 000 Kč, se splácením po dobu 19 let se splatnou částkou 2 407 013,13 Kč. Dle těchto informací banka hodnotu předmětných nemovitostí žalovaného k poskytnutí hypotéky odhadla na 3 250 000 Kč. K tomuto důkazu se žalovaný vyjádřil tak, že cena byla vstřícná s ohledem na jeho předchozí užívání této nemovitosti v pozici nájemce a podílení se vlastní prací na její údržbě. Z kupní smlouvy ze dne [datum] na č.l. 83-85 vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel tuto smlouvu s [jméno] [příjmení], jako prodávajícím, předmětem byly předmětné (již shora uvedené) nemovitosti a kupní cena byla sjednána ve výši 1 500 000 Kč. K tomu žalovaný sdělil, že na dani z nabytí nemovitosti uhradil 100 000 Kč, roční náklady 4 000 Kč platí na daň z nemovitosti, dále musí platit pojištění nemovitosti ve výši přibližně 3 500 Kč ročně jako podmínku poskytnutí úvěru. Dle generální plné moci ze dne [datum] na č.l. 86 se shora uvedená prodávající [jméno] [příjmení] nechala pro účely prodeje předmětných nemovitostí zastupovat [titul] [jméno] [příjmení] (podpis zástupkyně je na shora uvedené kupní smlouvě k nemovitostem jako osoby jednající za zastupovanou). Ze znaleckého posudku včetně příloh ze dne [datum] na č.l. 87-116 soud vzal za prokázané, že dům stojící na nemovitostech žalovaného byl ke dni [datum] (viz č.l. 87) dvoupodlažní nepodsklepený dům v havarijním stavu, stojící mimo souvisle zastavenou lokalitu [část obce]. Pozemky parc. [číslo] jsou rozděleny [anonymizováno] potokem, který při déletrvajících deštích tyto pozemky zaplavuje. Dům je podmáčený ze severní strany a majitel musí pravidelně vodu odčerpávat. Jižní stěna domu je 3 metry od potoka, což způsobilo naklonění domu cca o 18 cm od svislice. Na pozemcích vázla v té době stavební uzávěra z důvodu výstavby plánovaného silničního napojení. Znalec tak odhadl cenu nemovitostí na celkem 3 441 760 Kč. Z dále provedeného potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného ze dne [datum] na č.l. 119, od zaměstnavatele [právnická osoba], vzal soud za své, že žalovaný měl za měsíce 3/ 2019 až 7/ 2019 průměrný čistý měsíční příjem 27 084 Kč, při 95,5 přesčasových hodinách za toto období. Dále byl k důkazu proveden platový výměr žalovaného z [datum], ze kterého soud vzal za prokázané, že žalovaný má u zaměstnavatele Úřad [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] základní plat ve výši 21 370 Kč při standardním pracovním úvazku. K tomu žalovaný uvedl, že změna zaměstnání vyplývá ze zdravotních důvodů, kdy nová pozice údržbáře (zejm. zeleně ale i nemovitostí) je na doporučení odborníků vhodnější pro jeho nemocné záda, než předchozí povolání řidiče. Vyšší výdělku než současného dosahovat nemůže, neboť přesčasy nejsou povoleny. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti z 10. 3. 2020 vzal soud za své, že žalovaný byl od 10. 3. 2020 z neznámého důvodu v pracovní neschopnosti, přičemž vycházky byly povoleny od 13:00 do 19:00 hod. K tomu žalovaný upřesnil, že se jedná o pracovní neschopnost, jež trvala přes březen, duben 2020 asi do 2. 5. 2020, kdy nastupoval z pracovní neschopnosti zpět do zaměstnání u [právnická osoba] Soud ještě provedl listinu-informační leták o cvičení v tělocvičně s fyzioterapeutem bez data, na kterém je dopsána poznámka 1 x za 3 týdny a 5x, přičemž z této listiny žádné relevantní zjištění neučinil.

22. K důkazu byla dále provedena smlouva žalovaného o hypotéce u [anonymizována dvě slova] z [datum], ze které vzal soud za prokázané, že žalovaný tuto smlouvu uzavřel dne [datum], výše hypotečního úvěru byla 2 000 000 Kč, doba trvání 19 let, měsíční splátka 10 549 Kč, s 228 platbami a bankou odhadnutou hodnotou zajištění předmětných nemovitostí žalovaného ve výši 3 250 000 Kč. Žalovaný k tomu připomněl problémy se zaplavováním pozemku, což sporoval žalobce s tím, že pozemek oficiálně v záplavovém území veden není. K tomu byla dále provedena e-mailová komunikace žalovaného se starostou [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] z [datum], resp. [datum], ze které vyplývá, že žalovaný byl odkázán se svými stížnostmi na zaplavování svých pozemků na příslušný úřad a zároveň byl poučen o důsledcích případného zahrnutí těchto pozemků mezi záplavová území dle Vodního zákona. Soud k důkazu dále provedl potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] pro žalovaného z [datum], ze kterého je patrné, že zaměstnání trvalo od 1. 11. 2015 do 30. 6. 2020 s průměrným měsíčním výdělkem ve výši 24 415 Kč a zaměstnání bylo ukončeno dohodou. K tomuto důkazu žalovaný doplnil, že průměrná odměna již zohledňuje nebo zahrnuje přesčasy a práci o víkendech a svátcích. Z faktury od [anonymizováno] ze [datum] soud zjistil, že za období od 3. 5. 2019 do 4. 5. 2020 byla žalovanému v odběrném místě byt [ulice a číslo], [obec] – [část obce] účtována za odběr elektřiny a regulované služby částka 30 178,46 Kč, kdy žalovaný platil do 16. 4. 2020 měsíční zálohy ve výši 3 000 Kč a od 15. 6. 2020 měl platit měsíční zálohy ve výši 2 800 Kč. K důkazu byl dále proveden dopis na č.l. 166 a žádost o hypotéku na č.l. 167, ze kterých vyplývá, že k soudem vyžádané součinnosti vůči [právnická osoba], tato poskytla údaje o příjmech a výdajích uvedených žalovaným při podávání žádosti o hypotéku, které uvedl v celkové výši 26 797 Kč (příjmy) a 5 400 Kč (výdaje - bydlení, ostatní výdaje). Žalovaný k tomuto důkazu připomněl, že zaměstnání u [anonymizována dvě slova] ukončil ze zdravotních důvodů na doporučení lékařů, a to zejména z důvodu nadměrné zátěže zad, nové zaměstnání v tomto směru tak náročné není, a jeho zdravotní stav by se tak mohl i zlepšit. Dále byla k důkazu provedena listina ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 67 C 330/2017, a to potvrzení zaměstnavatele žalovaného z [datum] na č.l. 168 (ve spise sp. zn. 67 C 330/2017 pod č.l. 50), ze které soud zjistil, že žalobce měl v období 10-12 2017 průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 27 697 Kč. K tomu žalovaný zdůraznil, že na rozdíl od soukromých zaměstnavatelů jsou tyto údaje zcela důvěryhodné, neboť [právnická osoba] jsou veřejnoprávním podnikem. K důkazu byly ještě provedeny mzdové listy Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec] [část obce] za červenec 2020 a srpen 2020, ze kterých je patrné, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 16 798 Kč u tohoto zaměstnavatele. K tomuto důkazu dále žalovaný uvedl, že následně došlo k dílčímu zvýšení mzdy na cca 19 000 Kč čistého měsíčně. Dále ještě žalovaný odkázal na doporučující tabulky pro výši výživného uvedené ministerstvem spravedlnosti, kdy má za to, že v současnosti stanovené výživné velkoryse pokrývá procentní sazbu v těchto tabulkách stanovenou.

23. K důkazu byly dále provedeny výplatní pásky žalovaného za měsíce červenec až listopad 2020, ze kterých je patrné, že žalovaný měl čistou měsíční mzdu v měsících 7/ 2020 a 8/ 2020 ve výši 16 798 Kč, v měsíci 9/ 2020 1 200 Kč, v měsíci 10/ 2020 1 800 Kč a v měsíci 11/ 2020 21 618 Kč. K tomu žalovaný upřesnil, že co se týká měsíců září a říjen 2020 se jedná pouze o příjem z víkendových činností u volební komise v rámci voleb, jinak měl též standardní čistý příjem z běžného pracovního poměru; mzdové listy zřejmě nebyly doloženy z důvodu přehlédnutí na straně zaměstnavatele. Od prosince nadále pobírá čistou mzdu přibližně 21 000 Kč čistého. K důkazu soud dále provedl lékařskou zprávu z 8. 1. 2021, od praktického lékaře [titul] [jméno] [příjmení], kde je opětovně potvrzováno, že žalovaný je u tohoto lékaře v léčení pro chronické onemocnění, omezující žalovaného při fyzické aktivitě, pročež je neschopen dlouhodobé zátěže. Dle zprávy z tohoto důvodu změnil žalovaný zaměstnání, když zdravotní postižení bylo takového rázu, že byl před změnou pracovního poměru veden 2,5 měsíce jako práce neschopen. Z potvrzení předchozího zaměstnavatele z [datum] ([právnická osoba]) o příjmech od července 2018 do června 2020 soud vzal za prokázané, že žalovaný měl v období 7/ 2018 až 12/ 2018 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 27 817 Kč, v období 1/ 2019 až 6/ 2019 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 26 338 Kč, v období 7/ 2019 až 12/ 2019 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 28 449 Kč a v období 1/ 2020 až 6/ 2020 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 21 226 Kč. Čistý příjem pak zahrnuje rovněž ostatní složky platu, a to doplatky, osobní ohodnocení, prémie, odměny, apod., za každý měsíc v řádech tisícikorun (vyjma 4/ 2020). Soud ještě k důkazu provedl účtenku ze dne [datum], jež prokazuje útratu částky 1 550 Kč, kterou žalovaný dokládal ke svým tvrzením ohledně uhrazení první fáze nápravy svého chrupu.

24. Soud konstatuje, že v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, kdy žádné další důkazní návrhy nebyly účastníky vzneseny ani nevyplynuly z žádných jiných skutkových tvrzení.

25. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o.z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

26. Podle § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

27. Podle § 163 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. <b>28. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.</b> 29. V prvé řadě je na místě připomenout, že o vyživovací povinnosti žalovaného (jakožto otce) k žalobci (jakožto zletilému synovi) již bylo v minulosti pravomocně rozhodnuto, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 2. 2018, č.j. 67 C 330/2017-56 (v právní moci 16. 2. 2018). Tímto usnesením byl schválen smír, jímž se žalovaný zavázal hradit žalobci od 1. 7. 2017 výživné ve výši 4 200 Kč měsíčně, splatné vždy do 20. dne v měsíci, a to od právní moci usnesení o schválení smíru (a dále se zavázal uhradit nedoplatek na výživném). Podle tohoto usnesení žalovaný řádně plnil běžné výživné a uhradil též nedoplatek na výživném (nesporná tvrzení účastníků). Soud proto z procesního hlediska primárně posuzoval, zda došlo ke splnění podmínek výše citovaného § 163 o.s.ř., aby mohl změnit předchozí pravomocné rozhodnutí o téže věci.

30. Žalobce svůj nárok uplatnil žalobou, podanou dne 19. 9. 2018, s tím, že požadoval zvýšit výživné zpětně, konkrétně od 1. 3. 2018 na částku 6 000 Kč měsíčně a od 15. 9. 2018 dále na částku 9 000 Kč měsíčně. Doplněním žaloby ze dne 19. 3. 2019 pak žalobce vzal žalobu částečně zpět (jak bylo vyjasněno na prvním ústním jednání dne 26. 6. 2020) a to tak, že se domáhal zvýšení výživného již jen od 15. 9. 2018 (tzn. za období od 1. 9. 2018 na částku 6 000 Kč měsíčně a od 15. 9. 2018 dále na částku 9 000 Kč měsíčně).

31. Jakkoli byla žaloba podána neobvykle brzy po nabytí právní moci předchozího rozhodnutí, soud přesto dospěl k závěru, že podmínky § 163 o.s.ř. pro nové projednání věci splněny byly, a to z důvodu podstatných změn rozhodných okolností, nastalých na obou stranách sporu. Na straně žalobce se jednalo zejména o nástup na vysokou školu od 25. 6. 2018, na straně žalovaného zejména o nabytí vlastnického práva k nemovitostem kupní smlouvou ze dne 5. 3. 2018. Jak je patrné, k oběma změnám došlo po nabytí právní moci předchozího rozhodnutí (16. 2. 2018) a před podáním nyní projednávané žaloby (19. 9. 2018). V podrobnostech viz dále část odůvodnění ohledně nové výše výživného.

32. Je také na místě připomenout rozdíly mezi“ nesporným“ řízením o vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti a“ sporným“ řízením o vyživovací povinnosti k dítěti zletilému. Obě řízení jsou projednávána v jiném typu občanského soudního řízení, jsou vedena dle jiných právních předpisů (občanský soudní řád pro sporné řízení o výživné mezi zletilými oproti zákonu o zvláštních řízeních soudních pro nesporné řízení o vyživovací povinnosti k nezletilému) a jsou ovládána jinými zásadami. Jedním z důsledků je to, že v nesporném opatrovnickém řízení, ovládaném vyšetřovací zásadou, je zjištění všech rozhodných okolností úkolem soudu (který tak může, resp. v určité míře musí vyhledávat a provádět důkazy i ve prospěch osoby výživou povinné), zatímco ve sporném řízení mezi zletilými je odpovědnost za výsledek řízení na účastnících. Soud zdůrazňuje, že v průběhu řízení důsledně (a pro právní laiky srozumitelně) účastníkům (zejm. advokátem nezastoupenému žalovanému) poskytoval v souladu s §§ 5, 6 a 118a odst. 4 o.s.ř. podrobná vysvětlení a poučení (mimo jiné právě k rozdílům mezi sporným a nesporným řízením). Zejména žalovanému soud pak u konaných jednání důkladně vysvětloval principy a důsledky související s procesními poučeními dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a s koncentrací řízení dle § 118b o.s.ř. včetně zásadního významu poskytnutých lhůt.

33. Ke specifikům řízení dle § 163 o.s.ř. náleží to, že soud se při novém projednání původní věci zabývá pouze těmi okolnostmi, k jejichž podstatné změně v mezidobí došlo. Je naopak zásadně nepřípustné, aby soud jakkoli přezkoumával předchozí pravomocné rozhodnutí nebo činil odlišné skutkové závěry ohledně skutečností, k nimž došlo před nabytím právní moci takového rozhodnutí, resp., které soudu v původním řízení byly známy či měly a mohly být známy. Soud se proto v projednávané věci některými z účastníků tvrzených skutečností věcně nezabýval (neboť spadají do období před 16. 2. 2018 - např. veškerá tvrzení ohledně příčin špatného vztahu účastníků), ohledně výše výživného pak přihlížel pouze ke změnám rozhodných skutečností, a neprováděl jejich komplexní přezkoumání (neboť by tím přehodnocoval skutkový stav platný při předchozím soudním rozhodnutí o téže věci).

34. Co se týká poměrů žalobce, pak k podstatné změně v nich došlo 25. 6. 2018 nástupem na vysokou školu; když toto studium nadále trvá. Ze stejného důvodu pak doposud nedošlo k zániku vyživovací povinnosti žalovaného, neboť zletilé dítě není schopno se, ve smyslu § 911 o.z., samo živit též za situace, kdy se soustavně připravuje na výkon budoucího povolání (do této kategorie zásadně spadá též studium na vysoké škole). Žalovaným přitom v řízení nebylo tvrzeno, že by žalobce řádně nestudoval či že by nějak účelově zneužíval studia s cílem toliko prodloužit vyživovací povinnost žalovaného. Ohledně majetkových poměrů žalobce je pak třeba zmínit notorietu, že studium na vysoké škole vždy přináší zvýšení životních nákladů. Žalobce, mající bydliště v [obec], má navíc se studiem v Brně evidentně dále zvýšené náklady též na zajištění ubytování (byť část je kompenzována ubytovacím stipendiem) a cestovného, jakož i na obecně vyšší životní náklady ve velkém městě (mimo jiné ve srovnání s místem středoškolského studia, tedy [anonymizováno]). V souladu s výše uvedenými zásadami soud nehodnotil některé žalobou uplatňované náklady žalobce, např. na pořízení notebooku k přípravě na maturitní zkoušky (tedy před 16. 2. 2018), a to vč. nákladů, které musel žalobce v době schvalování smíru již nutně očekávat.

35. Žalobcem podrobněji nevysvětlenou zůstala změna vysoké školy z veřejné vysoké školy ([ulice] univerzita, [anonymizováno] fakulta, studijní obor [anonymizována tři slova]) na školu soukromou ([anonymizováno], studijní obor [anonymizována tři slova] [anonymizováno]). Česká republika zajišťuje občanům možnost bezplatného vysokoškolského studia na veřejných školách. Pokud se žalobce rozhodl namísto toho studovat školu soukromou, spojenou s vyššími náklady ve formě školného, jednalo se o jeho rozhodnutí, jehož důsledky nemohou jít v plné výši k tíži žalovaného; žalobcem přitom nebylo tvrzeno, že by takové studium se žalovaným byť jen konzultoval. Soud nicméně přihlédl k tvrzení žalobce, že díky placení školného měl od školy zajištěno hrazení některých učebních pomůcek, a tedy přinejmenším část školného je relevantním podkladem pro další dílčí závěr o zvýšení životních nákladů žalobce.

36. U zletilých dětí, studujících vysokou školu, se předpokládá, že budou přiměřenou část svých životních nákladů hradit ze svých dílčích příjmů, např. brigád. Soud se při úvahách o výši výživného zabýval také tím, jak se žalobce po zahájení studia snažil o zajištění vlastních příjmů. Bylo prokázáno, že v období od 18. 3. 2019 do 8. 8. 2020 byl žalobce zaměstnán na dohodu o provedení práce, průměrný čistý příjem činil cca 8 400 Kč měsíčně. Ve zbývajících částech rozhodného období žalobce výdělečně činný nebyl, což odůvodňoval zdravotními problémy. Zdravotní problémy žalobce v řízení prokázal, nelze nicméně učinit závěr o tom, že by dosahovaly takové intenzity, aby si i po zbytek období vůbec nemohl přivydělávat, byť třeba méně náročnou a méně honorovanou prací. Soud přitom bral v tomto směru do úvahy pouze problémy s migrénami, ostatní zjištěné zdravotní obtíže by dle názoru soudu neměly mít na výdělečné schopnosti žalobce větší vliv. Vyživovací povinnost rodičů tak byla v období od 18. 3. 2019 do 8. 8. 2020 částečně snižována vlastními příjmy žalobce, ve zbývajícím období pak tím, že žalobce se o výdělečnou činnost nepokoušel, ačkoli z této možnosti nebyl zdravotními obtížemi zcela vyloučen (byl jimi však částečně limitován, a zároveň měl s tímto spojené výdaje za předepsané léky, jež nutně zvyšovaly jeho životní náklady, což se již týká i ostatních obtíží nad rámec migrén). Důvod pro časovou diferenciaci výše výživného soud v tomto směru neshledal.

37. Co se týká poměrů žalovaného, pak je nejprve třeba zmínit, že v době předchozího rozhodování o výživném byl zaměstnán u [právnická osoba], s průměrnou čistou mzdou cca 27 600 Kč měsíčně plus mimořádné neměsíční odměny v řádech tisícikorun za rok (např. č.l. 168). U stejného zaměstnavatele byl zaměstnán též v době podání žaloby a po větší část rozhodného období, průměrná čistá mzda činila v druhém pololetí 2018 cca 27 800 Kč měsíčně, v prvním pololetí 2019 cca 26 300 Kč měsíčně, ve druhém pololetí 2019 cca 28 449 Kč měsíčně a v prvním pololetí 2020 cca 21 226 Kč měsíčně (zde nicméně není zohledněn příjem z nemocenské za duben 2020, který žalovaný nijak nedoložil, byť k tomu byl soudem vyzván dle § 118a odst. 3 o.s.ř.); ve všech případech plus mimořádné neměsíční odměny v řádech tisícikorun za rok (potvrzení zaměstnavatele z [datum]). Výši příjmu 26 797 Kč žalovaný prezentoval v žádosti o hypotéku (č.l. 167). Příjem žalovaného z pracovního poměru se tak pohyboval de facto stále ve stejné hladině a k podstatné změně poměrů (až do změny zaměstnání, viz dále) u něj v tomto směru nedošlo. Z již výše rozvedených právních důvodů jsou irelevantní úvahy žalobce, že důvodem pro zvýšení výživného by mohlo být to, že výživné 4 200 Kč měsíčně neodpovídalo příjmu žalovaného v době schvalování smíru.

38. Stěžejní část procesní obrany žalovaného (pro pozdější část rozhodného období) spočívala v tom, že dne 30. 6. 2020 ukončil dosavadní pracovní poměr u [právnická osoba] a nastoupil do hůře placeného zaměstnání u Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce]. Zde činil čistý plat žalovaného nejprve cca 16 800 Kč měsíčně, nejpozději od listopadu 2020 pak cca 21 600 Kč měsíčně. V tomto spatřoval zhoršení své majetkové situace. Jako důvod pro změnu zaměstnání pak uvedl zdravotní obtíže. K námitce žalobce soud zkoumal, zda se nejednalo o neoprávněný postup žalovaného ve smyslu § 913 odst. 2 o.z., když jediným důkazem žalovaného byla nic neříkající lékařská zpráva z 3. 9. 2019 (č.l. 80). Jelikož žalovaný ani po poučení a zákonné koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř. dostatečně netvrdil a neprokazoval své zdravotní obtíže a zejm. jejich dopad do výdělkových možností, soud jej na ústním jednání dne [datum] podrobně a výslovně vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k jejich prokázání o zhoršení svého zdravotního stavu a jeho dopadech do výdělkových možností, včetně toho, z jakých konkrétních důvodů ukončil předchozí zaměstnání a proč nemohl nastoupit do zaměstnání s vyšším ohodnocením. Zároveň jej podrobně poučil o důsledcích včasného a řádného nesplnění procesních povinností a poskytl mu zcela dostatečnou lhůtu 30 dnů k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů. Žalovaný však ve lhůtě nedoplnil jakákoliv skutková tvrzení a k důkazu předložil pouze naprosto stručnou lékařskou zprávu ze dne 8. 1. 2021, nápadně podobnou zprávě z 3. 9. 2019 (a vydanou stejným lékařem), když žalovaný opakovaně uváděl, že může doložit zprávy„ hned několika lékařů“. Z ní neplyne diagnóza žalovaného, jak konkrétně jej má nespecifikované chronické onemocnění omezovat ve výdělečné činnosti (kromě„ neschopnosti dlouhodobé zátěže“), proč nové zaměstnání (které sám žalovaný charakterizuje jako dělnické) je po fyzické stránce pro žalovaného vhodnější než předchozí (kde měl být omezován při fyzické aktivitě) atd. K tomu soud rovněž podotýká, že žalovaný uváděl jako jeden z důvodů změny zaměstnání nevhodnost vykonávání práce řidiče s ohledem na zdravotní problémy se zády, nicméně jak sám žalovaný uvedl u ústního jednání dne [datum], v rámci výkonu práce u Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] působí rovněž jako řidič, když rozváží jídlo potřebným. Žalovaný však zejména neprokázal, že nebylo v jeho silách zajistit si zaměstnání pro něj zdravotně vhodnější, avšak odpovídající jeho předchozím výdělkům, či že by se o to alespoň pokusil (žalovaný naopak plynule přešel z původního zaměstnání do nového, aniž by využil např. zprostředkovatelských služeb Úřadu práce). Nad rámec výše uvedeného je na místě zdůraznit, že žalovaný (opět navzdory výslovné výzvě dle § 118a odst. 3 o.s.ř.) žádným způsobem neprokázal své příjmy z nemocenské. Co se týká údajných nákladů žalovaného, jež měly být spojeny s jeho zhoršeným zdravotním stavem, pak žalovaný v průběhu cca 2,5 let řízení téměř žádné důkazy k tomuto neoznačil ani nezaložil. Na základě shora uvedeného tak soud konstatuje, že žalovaný neprokázal důvodnost změny svého zaměstnání a zejm. důvodnost snížení svého příjmu z pracovního poměru, pročež soud tak za rozhodný považoval příjem ve výši cca 26 000 Kč měsíčně po celou dobu posuzovaného období (jakož i do budoucna, resp. do případné další podstatné změny poměrů na straně žalovaného), když tento příjem žalovaný dle shora učiněných závěrů soudu i po 30. 6. 2020 mít mohl.

39. Podstatnou změnu poměrů na straně žalovaného představuje nabytí vlastnického práva k rodinnému domu ve [část obce] (vč. pozemků a souvisejících nemovitostí) ke dni 16. 4. 2018. Žalovaný nemovitosti nabyl kupní smlouvou ze dne [datum], a to za kupní cenu 1 500 000 Kč. Dle znaleckého posudku z [datum], předloženého přímo žalovaným, vyplývá, že nemovitosti měly ke dni [datum] hodnotu 3 441 760 Kč. Obdobně ocenila nemovitosti úvěrující banka ve smlouvě o hypotéce z [datum] (částkou 3 250 000 Kč). Podobnost takto zjištěných částek dostatečně vyvrací tvrzení žalobce o hodnotě nemovitostí okolo 8 000 000 Kč; pro nadbytečnost tak soud nevyžádával potvrzení finančního úřadu o výši daně z nabytí nemovitých věcí, jak mu k úvaze dával žalobce. Majetek žalovaného se ovšem i tak rozrostl o nezanedbatelnou hodnotu cca 1 700 000 – 1 900 000 Kč (bez odečtení daně z nabytí nemovitých věcí). Soud samozřejmě vzal v úvahu, že nárůst majetku žalovaného nenastal v podobě likvidních prostředků, stále se však jedná o podstatnou změnu ve smyslu zlepšení jeho poměrů. Soud vzal v potaz i to, že žalovaný hradil celou kupní cenu z hypotečního úvěru ve výši 2 000 000 Kč a vznikl mu tak závazek uhradit úvěrující bance částku 2 407 013,13 Kč, v měsíčních splátkách cca 10 500 Kč (na druhou stranu, žalovanému odpadla povinnost hradit nájemné, které sám na jednání dne [datum] vyčíslil na 8 000 Kč měsíčně). Jak je patrné, z poskytnuté částky úvěru zbylo žalovanému likvidních 500 000 Kč. Soud uvěřil tvrzení žalovaného, že ze zbývající části úvěru ve výši 500 000 Kč zaplatil daň z nabytí nemovitých věcí a zbytek investoval do rekonstrukce domu (o probíhající rekonstrukci konečně svědčí i důkazy žalobce). Úbytek finančních prostředků při provádění rekonstrukce se na druhou stranu zákonitě musel projevit jednak ve zvýšení hodnoty nemovitosti, jednak v její obyvatelnosti. S přihlédnutím k tomu, že již před nabytím vlastnického práva žalovaný dům užíval k bydlení a rovněž k tvrzení žalovaného, že dům by měl sloužit k jeho bydlení i v době důchodu a chtěl jej také odkázat žalobci, soud neuvěřil tvrzením žalovaného o zcela katastrofálním stavu domu, kterému hrozí zborcení. Lze si jen stěží představit, že by žalovaný u takového domu investoval nemalé prostředky do jeho rekonstrukce, hrozil-li by mu zánik, když navíc fotografie, předložené žalobcem, svědčí o tom, že žalovaný nečinil pouze zachraňovací práce proti zborcení, ale vylepšoval např. interiér domu.

40. S nabytím vlastnictví žalovaného k předmětným nemovitostem pak souvisí mezi účastníky nesporná skutečnost, že žalovaný nabízel jednu ze dvou bytových jednotek 3 + 1 k pronájmu (druhou užívá ke svému bydlení). Soud neuvěřil tvrzení žalovaného na ústním jednání dne [datum], že se mu volný byt nepodařilo pronajmout. Podezřelé je již to, že se žalovaný dle svých tvrzení nepokusil snížit požadované nájemné. Žalovaný dále tvrdil, že ubytoval pouze na počátku nějaké studenty. V důkazu, založeném žalobcem na jednání dne [datum] (příloha č. 10), je obsažena facebooková komunikace účastníků (jejíž pravost žalovaný nesporoval), podle níž byl byt pronajatý k [datum], přičemž nájemník měl být ve věku obdobném žalovaného - tedy zřejmě nikoli student. Přiléhavá byla argumentace žalobce, který zpochybňoval, že by žalovaný mohl vystačit jen s příjmem z pracovního poměru u [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce] ve výši cca 16 800 Kč měsíčně, pokud platil hypotéku 10 500 Kč měsíčně, výživné na žalobce 4 200 Kč měsíčně (žalovaný dále dokládal výdaje na elektřinu 2 800 Kč měsíčně, dříve /do 16. 4. 2020 dokonce 3 000 Kč měsíčně) a již jen na těchto„ mandatorních“ výdajích by byl„ v mínusu“. Další důkazy k přesnému prokázání skutečného stavu věci, tedy zejm. kdy, komu a za kolik byl byt v rozhodné době pronajat, však žádný z účastníků nenavrhoval. Klíčové je nicméně to, že i kdyby žalovaný byt snad skutečně nepronajímal, učinit tak měl a mohl, např. snížením požadovaného nájemného. Soud proto vyšel z inzerátů žalovaného, kdy byt nabízel k pronájmu za 14 500 Kč měsíčně + 2 000 Kč měsíčně poplatek na osobu, potažmo 12 500 Kč měsíčně + 2 000 Kč měsíčně poplatek na osobu. Je na místě zmínit i to, že žalovaný v těchto svých inzerátech nikdy neuváděl, že by byty či dům byly v jakkoli špatném stavu. Soud vzal dále do úvahy tvrzení žalovaného na ústním jednání dne [datum], že nájem i malého bytu v této lokalitě vychází na cca 11 000 Kč měsíčně. Žalovaný tak byt 3 + 1 mohl pronajímat s odhadovaným ziskem 10 000 Kč měsíčně, a takový byl pro úvahy soudu o výši výživného jeho další (nový) příjem, ať již faktický či potenciální.

41. Exotické dovolené žalovaného, s nimiž žalobce v řízení operoval, nepředstavují dostatečný základ pro závěr o nadstandardních finančních možnostech žalovaného. Nebyla tvrzena ani prokazována jejich zvýšená četnost, dovolenou v Turecku žalovaný popřel a žalobce dále neprokazoval. Ohledně snížených nákladů na dovolenou v [anonymizováno] žalovaný uvedl pro soud dostatečně uvěřitelná vysvětlení. Svá tvrzení sice v zásadě neprokazoval, avšak tato ani nebyla žalobcem výslovně zpochybňována. Soud ovšem přihlédl k tomu, že i kdyby byla část nákladů žalovanému hrazena třetí osobou, stále musel vynaložit nezanedbatelné finance z vlastních prostředků, a nelze tedy dovozovat ani nějakou existenční nouzi žalovaného v té době.

42. Co se týká poměrů matky žalobce, jakožto případného korektivu na základě § 914 o.z., pak žalobce v řízení tvrdil, že jeho matka svou vyživovací povinnost k němu řádně plní. Zároveň v řízení v zásadě netvrdil, že by se majetkové poměry matky od předchozího rozhodování o výživném zhoršily. Zmiňoval-li výpadek v příjmech matky na počátku rozhodného období, jednalo se o výpadek v délce cca 1,25 měsíce (č.l. 145) a nešlo tak o změnu trvalejšího charakteru, jenž by zakládal důvod pro zohlednění v tomto sporu o výživné. Jestliže naopak žalovaný na jednání dne [datum] uváděl, že matka žalobce dříve dosahovala vyšších příjmů, než jaké sdělovala soudu, vztahovalo se toto tvrzení k období předcházejícímu předchozí rozhodnutí o výživném. Žádná konkrétní tvrzení o navýšení příjmů matky po 16. 2. 2018 žalovaný v řízení neuvedl. Soud nicméně vzal v potaz tvrzení a důkazy žalobce ohledně jeho výdajů, a o tom, že tyto z převážné většiny hradila matka. Nejednalo se přitom zdaleka vždy o výdaje nezbytné či„ šetrné“ (viz např. doklady o nákupech elektroniky – zejm. mobilní telefon za 12 490 Kč, doklady o placení školného na soukromé škole). I při zohlednění řádného placení výživného žalovaným a přivýdělku žalobce v části rozhodného období lze mít za to, že finanční možnosti matky nejsou špatné. Dále soud hodnotil to, že žalovaný je studentem vysoké školy, navíc bydlí po většinu období mimo místo bydliště a jeho matka se tak již na jeho výživě nepodílí osobní péčí, a je tedy na místě, aby svou vyživovací povinnost ve vyšší míře realizovala finančně (což nicméně dle žalobce také řádně činí, a žalovaný to nezpochybňoval).

43. Po zvážení všech tvrzení obou stran a zhodnocení provedených důkazů postupem dle § 132 o.s.ř., při přihlédnutí k doporučující metodice Ministerstva spravedlnosti ve věcech výživného, dospěl soud k závěru, že výživné je na místě zvýšit, a to od počátku rozhodného období, avšak zdaleka ne o takovou částku, jakou navrhoval žalobce pro období od 15. 9. 2018 (tedy o 4 800 Kč měsíčně). Jak je patrné z výše uvedeného, soud považoval za rozhodující na jedné straně navýšení nákladů žalobce v souvislosti se studiem na vysoké škole, na druhé straně výhodné nabytí nemovitostí žalovaným a dále s tím spojený zisk (či potenciální zisk) z pronájmu jednoho z bytů. Vázán pravidly § 163 o.s.ř. pak soud určil – jako odpovídající těm podstatným změnám poměrů, k nimž došlo od 16. 2. 2018 – navýšení výživného o 1 800 Kč měsíčně, a to pro celé rozhodné období (jakož i do budoucna, resp. do případné další podstatné změny poměrů). Kromě výše výživného soud předchozí rozhodnutí o výživném ze dne 8. 2. 2018, č.j. 67 C 330/2017-56 neměnil (např. co do splatnosti či místa plnění). V části, kterou soud rozhodl o navýšení běžného výživného, je rozsudek dle § 162 odst. 1 o.s.ř. předběžně vykonatelný (výrok I., první odstavec).

44. Spolu s navýšením výživného musel soud rozhodnout též o povinnosti žalovaného uhradit nedoplatek na výživném, a to od 1. 9. 2018 do vynesení rozsudku, tedy do 3. 3. 2021. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný doposud určené výživné ve výši 4 200 Kč měsíčně řádně hradil. Zároveň žalovaný v řízení připustil, že tvrzená další plnění ve prospěch žalobce (stravenky…) proběhla v období předcházejícím 1. 9. 2018 (viz vyjádření žalovaného u jednání zejm. dne [datum] / č.l. 139 p.v./ a [datum] / č.l. 180). Soud proto nedoplatek vyčíslil prostým násobkem měsíčního navýšení a počtem měsíců, což po zaokrouhlení o dva dny činí 54 000 Kč. Tuto částku pak umožnil žalovanému hradit v měsíčních splátkách po 2 000 Kč (pod ztrátou výhody splátek). Co se týká splatnosti či rozložení do splátek, má soud větší možnost uvážení faktické majetkové situace účastníků, než při rozhodování ve věci samé. Vzal proto v potaz zejm. snížení pravidelné mzdy (platu) žalovaného, a to též s přihlédnutím k tomu, že § 913 odst. 2 o.z. soud ve věci samé aplikoval nikoli na základě jednoznačného prokázání účelovosti, nýbrž z důvodu“ pouhého“ neunesení procesních břemen žalovaným. Dále nelze odhlédnout od povinnosti žalovaného hradit zejm. pravidelně splátky hypotéky (a zároveň navýšené běžné výživné), když výpadek v jejich hrazení by mohl mít v konečném důsledku nepřiměřené negativní dopady do majetku žalovaného a tedy i do jeho schopnosti plnit vyživovací povinnost k žalobci. Rozložení nedoplatku do splátek by přitom nemělo ohrozit ani majetkové poměry žalobce, když z jeho tvrzení a důkazů nevyplývá, že by se v důsledku nehrazení vyššího výživného v rozhodném období dostával do finančních potíží či neměl prostředky na hrazení většiny svých výdajů, jelikož tyto jeho potřeby dokázala dosud saturovat matka. Splátky nedoplatku bylo žalovanému uloženo hradit až po právní moci rozsudku (výrok I., druhý odstavec).

45. Ve zbývající části (tedy co do částky 3 000 Kč měsíčně od 15. 9. 2018 do budoucna) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

46. Žalovaný byl ve věci převáženě úspěšný (s výjimkou zanedbatelného období od 1. 9. 2018 do 14. 9. 2018), když žalobě bylo vyhověno co do výše 1 800 Kč měsíčně a zamítnuta byla co do výše 3 000 Kč měsíčně, svědčil by mu tak nárok na náhradu nákladů řízení, resp. její poměrnou část (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Na jednání dne [datum] nicméně žalovaný výslovně prohlásil, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. Soud proto nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.).

47. Jelikož byl žalobci ustanoven zástupce pro řízení dle § 30 o.s.ř., vzniknou státu náklady řízení, spočívající v odměně ustanovené advokátky (o jejím přiznání a výši bude soud rozhodovat po právní moci rozsudku). Náhrada těchto nákladů nemohla být uložena žalobci, neboť splňoval podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a nemohla být uložena ani žalovanému, neboť byl v řízení převáženě úspěšný. Proto soud rozhodl tak, že se České republice nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok IV).