27 C 48/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manželky], rozené [příjmení] a [celé jméno manžela], uzavřené dne 26. 8. 2006 před [stát. instituce] – [příjmení] [jméno], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným dne 15. 2. 2022 se manžel domáhal rozvodu manželství, uzavřeného dne 26. 8. 2006 před [stát. instituce] – [příjmení] [jméno]. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti, synové [jméno] ([datum narození]) a [jméno] ([datum narození]). Zhruba od roku 2011 se v manželství projevují vážné neshody ohledně výchovy dětí a společného hospodaření. Rozvrat manželství považuje za hluboký, vážný a nenapravitelný.

2. Ve vyjádření ze dne 7. 4. 2022 manželka uvedla, že byť by se k návrhu ráda připojila, nemůže tak učinit, neboť nebyly splněny podmínky dle § 757 odst. 1 občanského zákoníku. Manžel podal návrh na rozvod i návrh na úpravu poměrů synů, aniž by to s manželkou konzultoval. K rozpadu manželství došlo poté, co manželka v září 2021 zjistila, že manžel má mimomanželský vztah. Následně jí sdělil, že se chce dát rozvést, že již rok je pro něj situace neúnosná a že manželku nemá rád. Rodina obývá rodinný dům na pozemku manžela, který manželé postavili společně. Nyní manžel sdělil, že chce děti do střídavé péče a aby se manželka odstěhovala. Manželka však nevlastní žádnou nemovitost, nemá žádné úspory, 7 let pečovala o děti a pracovala na částečný úvazek v sociálních službách (aktuálně pro neziskovou organizaci) s průměrným příjmem 15 000 Kč měsíčně. Nemá se tedy s dětmi kam odstěhovat.

3. V aktualizovaném vyjádření ze dne 26. 1. 2023 manželka zopakovala, že nejsou splněny podmínky pro připojení se k návrhu. V opatrovnickém řízení byly děti svěřeny do její výlučné péče. Manžel trvá na tom, aby se s i dětmi po rozvodu odstěhovala, a to bez náhrady či vypořádání. Žádné dostupné bydlení se však v přiměřené vzdálenosti od škol a aktivit dětí nevyskytuje, bez vypořádání majetkových vztahů tak manželka bydlení nevyřeší. Nad rámec nyní stanoveného výživného se již manžel na úhradě nákladů na děti nepodílí. Po zaplacení povinných plateb, kroužků, družiny apod. manželce nezbývají prostředky na hrazení případného nájmu či vytvoření úspor na bydlení.

4. V replice datované 13. 2. 2023 manžel namítl, že nevypořádání SJM není překážkou rozvodu. Podmínky vypořádání již navíc navrhl, návrh však manželka neakceptovala. Manželství svou funkci neplní dlouhodobě, neshody se začaly projevovat již cca rok po narození syna [jméno] a nabyly na intenzitě po narození syna [jméno]; šlo o výchovu dětí a společné hospodaření. Od září 2021 manželé nesdílejí ložnici, manžel se přestěhoval do pracovny. Od stejné doby spolu netráví společný čas, manželka manželovi přestala prát. Na dovolené 2022 byl manžel již jen se syny, Vánoce 2022 odjela manželka se syny trávit k jejím rodičům. Od léta 2022 manželé praktikují výchovu dle opatrovnického rozsudku. Od poloviny prosince oddělili své hospodaření; manžel platí výživné a náklady na provoz nemovitosti, a dále potraviny pro sebe a pak též pro syny v době, kdy jsou v jeho péči. Intimní život nevedou manželé cca 2,5 roku.

5. Na prvním ústním jednání dne 26. 4. 2023 učinili manželé nesporným, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželka na tomto jednání poprvé výslovně navrhla, aby byl návrh na rozvod zamítnut, neboť by jí rozvod vystavil existenční nouzi; dovolávala se v tomto směru tzv. tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Děti byly svěřeny do péče manželky. Manžel nadále odmítá řešit další bydlení manželky a dětí, a uvedl, že po rozvodu trvá na vyklizení domu. Zároveň nepřistoupil na žádnou dohodu ohledně majetkového vypořádání. Setrvala na tom, že příčinou rozvratu byl mimomanželský poměr manžela, který pak trval na rozvodu, ačkoli byla manžela ochotná navzdory zjištěné nevěře manželství udržet. Manžel na tomto jednání zejména zpochybňoval jak svou nevěru, takto, že by manželce hrozila existenční nouze.

6. Na druhém ústním jednání dne 19. 7. 2023, konaném za účelem provedení důkazů navržených manželkou k prokázání příčin rozvratu, účastníci setrvali na svých stanoviscích. Manžel opětovně popřel nevěru, i obsah telefonátu se sestrou, z něhož manželka nevěru dovozovala. Sestře pouze sděloval, že se chce rozvést. V době krize pak nejezdil za milenkou, ale za kamarády.

7. Podle ustanovení § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 755 odst. 2 o.z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu: a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu; nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Dle § 758 o.z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

8. Z provedených listinných důkazů soud zjistil zejména následující. Sňatek byl uzavřen dne 26. 8. 2006 před Městským úřadem v Brandýse nad Labem – [příjmení] [jméno], u obou manželů se jednalo o manželství první (oddací list z [datum]). Manželé mají dvě společné nezletilé děti, syny [jméno] ([datum narození]) a [jméno] ([datum narození]), tito byli svěřeni do výlučné péče manželky, manželovi bylo uloženo hradit na ně výživné v celkové výši 15 000 Kč měsíčně a přiznáno právo na běžný i prázdninový styk; opatrovnický rozsudek nabyl právní moci dne 30. 8. 2022, ohledně výživného dme 21. 12. 2022 (rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 7. 2002, č. j. 63 Nc 2510/2022-104, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 21 Co 335/2022-162 na č.l. 25-28, výpisy účastníků z ISZR). Ze screenshotů WhatsApp komunikace z 14. 1. 2021 soud zjistil, že manžel si dopisoval s blíže nezjištěným kamarádem, kterému zaslal fotografii manželského prstýnku, který zdeformoval kladivem, aby„ upustil páru“, a sdělil, že jeho manželství právě skončilo. Ze tří fotografií sdíleného rodinného kalendáře soud nezjistil nic zásadního pro rozhodnutí ve věci, když obě strany se rozcházely v interpretaci toho, proč jsou ve sloupci manžela vyznačeny u mnoha dnů tečky, a jejich význam dostatečně nevyplynul z žádného z důkazů. Ze tří rodinných fotografií (1x červen 2021, 2x srpen 2021) rovněž soud nezjistil nic zásadního pro rozhodnutí ve věci, když obě strany se toliko rozcházely v interpretaci toho, zda svědčí či nesvědčí o rodinné pohodě a spokojenosti manžela v manželství v té době, což z nich vskutku zjistit nelze. Nic podstatného pro rozhodnutí ve věci konečně soud nezjistil ani z rodných listů účastníků.

9. Manžel v rámci účastnického výslechu zejména popřel, že by příčinou rozvratu byl jeho mimomanželský vztah, resp. že by se vůbec před ukončením manželského soužití dopustil nevěry. V manželství byly dlouhodobé problémy, a to již krátce po narození staršího syna. Šlo zejména o rozdílné pohledy na výchovu dětí, na společné hospodaření a vedení společného života. Manžel preferuje přísnější výchovu, resp. vedení k samostatnosti, chtěl by ze synů chlapy; manželka a její rodina preferují výchovu, která z nich činí neschopné jedince. Manželka se nebyla schopná dostatečně postarat o děti a domácnost ani s jeho podporou, a tak jim museli zvýšeně pomáhat její rodiče, jejich častá přítomnost v domácnosti mu vadila. Neshody panovaly i ohledně peněz. Manželka byla dlouho na rodičovské, pak měla a má zkrácený úvazek, tudíž příliš do rozpočtu nepřispívala a nepřispívá a zároveň trvala na vyšších výdajích např. na kroužky synů. Zhoršoval se též způsob komunikace manželky vůči manželovi. O rozvodu uvažoval už tak 4 roky, a je to cca 1,5 roku (září 2021), kdy manželce oznámil zájem se rozvést, neboť se intervaly mezi manželskými konflikty již příliš zkracovaly. Ta to nesla těžce, obvinila jej z nevěry, doma nebylo od té doby k žití, odstěhoval se z ložnice do pracovny. Manželka se v průběhu soužití o děti starala, starala se i o domácnost, byť velkou část péče o domácnost nesl manžel (např. vařila, ale nebyla si schopná dojet na nákup, tak nakupoval on) a museli jí pomáhat rodiče; nevěrná mu nebyla. Děti rozchod manželů nesnášejí dobře, zhoršily se známky a starší syn měl i výchovné problémy, které řešil též OSPOD; vinu manžel klade k tíži manželky, neboť rozvodové řízení se táhne kvůli ní a protože využívá děti jako nátlakový prostředek. Je třeba, aby účastníci již žili odděleně. Komunikace mezi manželi je v zásadě nulová, např. jedna věta za týden. Aktuální motivací manželky je si z rozvodu odnést co největší majetkový prospěch. Manžel má nyní cca půl roku„ kamarádku“.

10. Manželka v rámci účastnického výslechu zejména uvedla, že je zklamaná z přístupu manžela, který zcela nově začal svou nevěru popírat, a který je připraven vyhodit jí i děti na ulici bez spravedlivého vyrovnání. Ona po celou dobu manželství dělala vše pro rodinu, manžela milovala a jemu i dětem věnovala veškerý svůj volný čas. V manželství sice byly vždy neustálé rozepře ohledně výchovy dětí, ale o rozvodu se nikdy nemluvilo. Šlo o běžný manželský vztah se všemi běžnými starostmi, které s tím souvisejí. Až v září 2021 manželka náhodou vyslechla telefonát manžela s jeho sestrou, z něhož vyplynulo, že má milenku (chtěl si prý najít někoho na sex, ale našel někoho, s kým si opravdu rozumí a je s ním šťastný). To pro ni bylo hrozné zjištění, že v době, kdy ona„ padá na pusu“, mj. se stará o nemocného tchána a i její rodiče jsou vážně nemocní, má manžel čas na toto; byla však ochotná manželství zachránit. Když jej s tím konfrontovala, nejdříve nevěru popřel a označil ji za hysterku; po 10 minutách však přišel, přiznal se a sdělil, že se chce rozvést. Sdělila mu, že tedy v takovém případě bude chtít děti do péče, a aby se postaral, že budou mít při odchodu zajištěné bydlení, neboť společně již žít nemohou; na její popud se manžel přestěhoval z ložnice do pracovny. Manžel na výzvu k vypořádání poměrů a majetku několik měsíců vlastně nereagoval, a na přelomu roku podal sám návrh na rozvod. V říjnu 2021 si vzal v práci na rok volno, nepracoval a jezdil obden za milenkou, na péči o děti se nepodílel. Kdo je ta milenka manželka netuší, přišlo jí bezpředmětné po tom pátrat; s tím, že milenku má, se však manžel netajil. Po září 2021 došlo též k dalším vyhroceným situacím. Např. když manžel manželce sdělil, že nesmí jít na pohřeb jejího tchána, který ji údajně nesnášel, a to i když se o něj dlouho před smrtí starala. Manžel též vzal klíče od domu jejím rodičům i své matce. Když na podzim 2022 její matka musela jít jednou (se souhlasem manželky) na WC v domě, manžel ji hrubě slovně napadl, byť byla těžce nemocná, a ta skončila na JIP; manželka v její obraně jej fyzicky rvala pryč a roztrhla mu tričko. Je pravdou, že manželka byla dlouho na rodičovské, popř. zkráceném úvazku, ale bylo tomu tak na základě vzájemné domluvy a též s ohledem na specifické okolnosti, např. když syny nevzali do školky a na soukromou neměla. S tím souvisela i nutnost výpomoci od jejích rodičů – když totiž chtěla pohlídat nebo jinak pomoci od manžela, ten to odmítal s odkazem na to, že má sám moc práce. O rozdílných výchovných metodách manžela věděla už před sňatkem, když pocházel z konfliktní rodiny, sliboval však, že v tomto směru bude„ v klidu“, aby jeho děti mohli vyrůstat jinak; to však neplnil. Děti manželka vychovává řádně, sportují, mají dobré studijní výsledky (studijní výsledky a chování se zhoršily až v důsledku manželem zaviněného rozvodu), není ani pravda, že by byly nesamostatné. Pečovala též o otce manžela, který trpěl Alzheimerovou chorobou, a to až do jeho smrti. Nákupy probíhaly standardně, někdy nakupovala ona, někdy on, někdy společně. Pečovala o domácnost - vaření, žehlení, praní, mytí oken, údržba zahrady (kromě rytí, které 1x ročně dělal manžel) Rozepře v manželství pramenily též z toho, že manžel chtěl mít vše hezké, ale bez té dřiny, kterou to vyžaduje; obdobně on nevidí množství její práce na výchově dětí, na té každodenní práci. Po rozhodnutí soudu v opatrovnické věci se začal opět angažovat v péči o děti, platí výživné, ale nad jeho rámec nepřispívá, naopak chce, aby manželka platila nájemné, resp. se podílela na nákladech na dům. Rozvod je pro děti zatěžující, ale na rozvodu i zátěži má hlavní podíl manžel. Ze společného soužití děti spíše těží, nemusely měnit školy a kroužky, s manželem se lépe zastoupí při vožení na kroužky apod. Kdyby mezi manželi fungovala komunikace, nebyl by zásadní problém; jelikož však nefunguje, raději spolu moc nemluví. Na péči o děti jsou ovšem schopni se domluvit, jak každodenní vč. vzájemného zaskakování, tak např. o prázdninové, neshodnou se v tomto směru jen na financích, když manžel odmítá přispívat cokoli nad rámec výživného, a sám chce naopak úhradu ½ svých nákladů na děti. Jelikož manžel zdědil vedlejší dům, přišlo jí původně logické, že boudou s dětmi bydlet tam – manžel se však kategoricky vyjádřil, že vše je jeho a starost s novým bydlením nechal na ni, neřeší to, odmítl i variantu, že by se některý z domů„ přepsal na děti“. S výživným a svým příjmem by manželka vystačila na běžné výdaje své a dětí, pokud by ovšem měla zajištěné bydlení – bez něj se nezbytně musí octnout v existenční nouzi. Děti by samozřejmě chtěly zůstat bydlet tam, kde jsou nyní, je to odjakživa jejich domov, mají tam dům se zahradou, psa.

11. K majetkovým poměrům zjistil soud z účastnických výslechů a z rozsudků v opatrovnickém řízení zejm. následující okolnosti (když rozsah zjišťovaných skutečností je limitován předmětem rozvodového řízení). Manželé s dětmi žijí doposud společně v rodinném domě v [obec] – [obec] [anonymizována dvě slova]. Dům je zapsán ve výlučném vlastnictví manžela, který jej považuje za svůj výlučný majetek, manželka si není zcela jistá, přinejmenším z morálního hlediska (ale možná i právního, viz zejm. str. 5 rozsudku zdejšího opatrovnického soudu) jej považuje za majetek společný. Od počátku dům plánovali a zařizovali společně, měla za to, že bude a je společný, než manžel v rámci rozvodu přišel s tím, že je jen jeho. Kdyby to mělo být jinak, nedávala by samozřejmě veškeré peníze do domu a domácnosti a nechala by si něco stranou. Stavbu prováděl především manžel svépomocí, ale vypomáhali též např. jejich společní kamarádi či manželky otec; manželka v té době vydělávala jako jediná a z příjmu se hradily rodinné náklady. Dům stojí na pozemku, jenž manžel nabyl několik let před svatbou, kolaudován byl dům po svatbě. Manžel má dále ve výlučném vlastnictví oboru na [anonymizováno] (na níž se mj. loví zvěř), nedávno po otci zdědil rodinný dům, sousedící s domem výše popsaným (či podíl na něm). Manželka žádné nemovitosti nevlastní a žádné další nemovitosti nejsou ani v SJM. Byt po babičce manželka již dříve prodala, za výnos cca 900tis byla pořízena vozidla a zbytek byl využit na běžný chod rodiny. Manželé mají nyní dvě auta se zůstatkovou hodnotou v řádech desetitisíců, manžel vlastní sbírku zbraní, jejíž hodnotu odhaduje kolem 100 000 Kč. Manželka tvrdí, že manžel též investoval do zlata, měl hospodařit též s nějakými účty, o nichž ale neví, zda byly jeho nebo tchána. Manželé nemají významnější likvidní prostředky, finance spotřebují na chod domácnosti, děti a běžné potřeby. Manžel podniká, s přiznaným příjmem cca 37-38tis měsíčně, dle manželky má další příjmy, jež nepřiznává. Manželka měla dříve lukrativnější zaměstnání u Probační a mediační služby, které zanechala, aby se mohla starat o děti. Nyní je zaměstnaná na částečný úvazek 75% v neziskové organizaci, s příjmem kolem 20tis měsíčně, kvalifikaci na znovupřijetí do Probační a mediační služby ztratila z důvodu legislativních změn. Náklady na bydlení v dosavadní společné domácnosti hradí z naprosté většiny manžel. Manželka má k dispozici ještě výživné na děti, které manžel hradí v celkové výši 15tis Kč měsíčně. Tyto její celkové disponibilní prostředky cca 35tis měsíčně jí sice vystačí na vlastní potřeby a potřeby dětí, nezbývá z nich však nic na budoucí náklady na nájemní bydlení (jež se v [anonymizováno] pohybuje kolem 20tis měsíčně za malý byt) či spoření na pořízení nemovitosti, je„ na nule“. Nemá tak ani prostředky např. na pořízení pořádného vozidla, s nímž by mohla sebe a děti vozit, kdyby našla dostupnější bydlení ve větší vzdálenosti od současného bydliště v [část obce], kde mají např. děti školu (mladší syn) a kroužky.

12. Svědecké výslechy byly navrženy manželkou za účelem prokázání jí tvrzené příčiny rozvratu manželství, kterou měla být nevěra manžela. Tvrzení manželky však neprokázaly, když oba svědci uvedli, že o nevěře manžela ničeho nevědí a příčinou rozvratu měly být zejm. rozdílné názory na výchovu dětí a na společné hospodaření. Soud samozřejmě posuzoval též důvěryhodnost obou svědků, když prvním byl kamarád (zejm.) manžela a druhým jeho sestra. Svědek [celé jméno svědka] tvrdil příčiny rozvratu velmi obecně, konkrétní příklady rodinných problémů účastníků příliš specifikovat nedokázal, byť byl a je s manželem v pravidelném kontaktu. Obdobně svědkyně [celé jméno svědkyně] hovořila jen obecně o neshodách při výchově dětí (byť byla s manželem v pravidelném telefonickém kontaktu); výslovně ji pak měl manžel do telefonu popřít případnou nevěru. Oba svědci vypovídali poněkud nekonkrétně, což však lze přičítat stejně tak zájmu na procesním úspěchu manžela, jako tomu, že opravdu o věci více nevěděli, když zejm. svědkyně [celé jméno svědkyně] popsala manžela jako člověka, který není„ stěžovací“ typ, což dle osobního dojmu soudu odpovídá jeho osobnosti. Stejně lze uvažovat o té okolnosti, že ani jeden ze svědků prý neví nic o novém vztahu manžela, byť ten při vlastní výpovědi uvedl, že má již cca půl roku„ kamarádku“. Klíčové je nicméně to, že důkazní břemeno ve směru tvrzeného důvodu rozvratu tížilo manželku, a výslechy jí nevržených svědků tento prokázán nebyl (ač samozřejmě nebyl ani vyvrácen).

13. Důkazní návrh manželky k tvrzené nevěře manžela, v podobě výpisů telefonních hovorů a SMS za období od srpna 2021 do prosince 2021 provedených z nebo na telefon manžela, nemohl být dle názoru soudu proveden, neboť dle § 97 odst. 3, 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je operátor povinen a oprávněn uchovávat provozní a lokalizační údaje jen po dobu 6 měsíců, a je oprávněn je sdělit jen v zákonem stanovených případech, mezi než však nespadá dokazování v civilním řízení. Manželka navíc následně vzala tento důkazní návrh zpět.

14. Jelikož měli být o nevěře manžela informování nezletilí synové účastníků, připadal v úvahu též důkaz jejich svědeckými výslechy. Manželka však o provedení tohoto důkazu zájem neměla, když uvedla, že nechce děti vystavovat další psychické zátěži. S ohledem na subsidiární význam otázky příčiny rozvratu manželství v rámci rozvodového řízení soud k tomu přihlédl a důkaz neprovedl ani dle § 390 z.ř.s.

15. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly účastníky navrženy a potřeba jejich provedení nevyplynula ani z § 390 z.ř.s. Soud nezjišťoval stanovisko OSPOD, když ten dle opatrovnických rozsudků proti rozvodu ničeho nenamítal, a za dobu od rozhodnutí odvolacího soudu nebyla tvrzena ani jinak zjištěna změna okolností. Z hlediska případné potřeby zajištění budoucích nákladů na bydlení manželky s dětmi OSPOD již v rámci opatrovnického řízení uváděl, že toto může být řešeno zvýšením výživného na děti.

16. Pro účely statistiky manželé uvedli, že nejvyšší dosažen vzdělání manžela je SŠ s maturitou, manželky VOŠ.

17. Po zhodnocení skutkových zjištění dle § 132 o.s.ř. a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru o důvodnosti návrhu na rozvod. V prvé řadě neměl soud žádných pochybností o tom, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení; toto ostatně sami účastníci výslovně učinili nesporným. Nefunkčnost manželství spolehlivě prokázaly zejména oba účastnické výslechy; soud má z výslechu manžela na téma„ kamarádky“ za zjištěné, že manžel již navázal nový partnerský vztah. Základní podmínky rozvodu dle § 755 odst. 1 o.z. tak byly splněny, přičemž překážka rozvodu dle § 755 odst. 3 o.z. dána nebyla.

18. Klíčovým bodem řízení tak bylo posouzení aplikovatelnosti tzv. tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o.z., jíž se dovolávala manželka. Dle právní teorie i soudní praxe se jedná o právní institut výjimečný, použitelný pouze za mimořádných okolností, kdy ze zvláštních důvodů ani definitivní rozvrat manželství nesmí vést (po omezenou dobu) k jeho rozvodu. Všechny podmínky tvrdostní klauzule musejí být splněny kumulativně, a její aplikace je vyloučena, pokud manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

19. Ačkoli zejm. manžel uváděl dlouhodobou nefunkčnost vztahu, je zřejmé, že z hlediska § 758 o.z. spolu manželé„ nežili“ nejdříve od září 2021, kdy vznikla definitivní krize, začal se řešit rozvod a manžel se odstěhoval ze společné ložnice. Tříletá limitace použitelnosti tvrdostní klauzule tak doposud neuplynula.

20. Soud proto zvažoval otázku naplnění čtyř podmínek § 755 odst. 2 písm. b) o.z. Co se týká první podmínky, tedy že rozvod manželství je v rozporu se zájmem druhého manžela, pak ta zásadně samostatnému posuzování nepodléhá, neboť subjektivní zájem plyne již z dovolání se tvrdostní klauzule, a objektivní zájem je dán tehdy, je-li splněna jiná ze tři podmínek § 755 odst. 2 písm. b) o.z., a to konkrétně způsobení závažné újmy rozvodem.

21. Druhá podmínka tvrdostní klauzule naplněna je, neboť manželka se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela. Jak plyne z dalších závěrů soudu, rozvrat manželství měl svou příčinu v jiných okolnostech, než porušování manželských povinností kterýmkoli z manželů, jistě pak ne manželkou.

22. Třetí podmínku – tedy způsobení závažné újmy rozvodem – manželka vymezovala jednak svou špatnou finanční situací, jednak tím, že manžel jí hrozí po rozvodu okamžitým vystěhováním. Co se týká špatné finanční situace manželky v obecné rovině (tedy bez zohlednění bydlení), z tvrzení ani dokazování nevyplynulo, v čem by se měla situace manželky rozvodem zhoršit. Mezi manželi nebylo sporu o tom, že manžel manželce - nad rámec výživného dle opatrovnického rozsudku (které je však určeno dětem a ne manželce) - žádným způsobem finančně na její potřeby nepřispívá, každý z manželů hradí své potřeby ze svých vlastních příjmů; manželka se žádných finančních příspěvků (např. ve formě výživného dle § 697 o.z.) po manželovi nedomáhala ani nedomáhá. V tomto směru tak nelze ve spojení s rozvodem očekávat pro manželku změnu k (ještě) horšímu. Naopak, zánik společného jmění manželů (SJM), ze zákona spojený právě s rozvodem, umožní, aby majetkové poměry manželů byly vypořádány, ať již dohodou (což lze oběma manželům jen doporučit) nebo např. soudním rozhodnutím. Oproti stavu před rozvodem se tak manželce otevře např. možnost uplatňovat svá potenciální práva k (případně) společnému majetku, vč. vypořádání vnosů, či investic do výlučného majetku manžela.

23. Jiná je situace z hlediska bydlení. Zde má soud za prokázané, že manželka v tuto chvíli nemá (přinejmenším likvidní) finanční prostředky v míře potřebné k zajištění bydlení na stejné úrovni, jakou měla doposud, a v zásadě ani na o úroveň nižší. Manžel přitom potvrdil tvrzení manželky, že jeho záměrem je, aby se manželka co nejdříve z domu vystěhovala. Z provedeného dokazování (jehož míra byla daná předmětem rozvodového řízení) vyplývá, že předmětný rodinný dům je s poměrně vysokou pravděpodobností ve výlučném vlastnictví manžela (manželka přinejmenším netvrdila, že by v tomto směru podala určovací žalobu). Manželka tedy rozvodem (pravděpodobně) přijde o právo bydlení dle § 744 o.z., což za její finanční situace a při požadavcích manžela lze za závažnou újmu způsobenou rozvodem považovat.

24. Přes výše uvedené nebylo lze tvrdostní klauzuli aplikovat, neboť není splněna její čtvrtá podmínka – mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Manželství sice trvalo cca 17 let, avšak je patrné, že již delší dobu příliš nefunguje, od podzimu 2021 je v rozvodové krizi a oba účastníci je považují za definitivně rozvrácené. Z výpovědi manžela, avšak částečně i z výpovědi manželky má soud za prokázané, že rozvodové řízení dosti negativně dopadá na děti účastníků, u nichž se objevily dříve nepřítomné studijní a výchovné problémy. Rozvod manželství, případně též spojený s budoucím ukončením soužití ve společné„ tiché domácnosti“, dle zkušeností soudu zpravidla vede k uklidnění situace, což umožní oběma bývalým manželům uspořádat si„ nový“ život a projeví se též pozitivně na rozvodem iniciovaných problémech dětí. Dále, manželka není vážně nemocná a ani jinak není odkázána na osobní péči manžela. Stejně tak manželka není odkázána na finanční pomoc manžela (kterou jí dlouhodobě neposkytuje a manželka se jí nedomáhá).

25. Okolností svědčící pro zachování manželství je tak v zásadě pouze zachování práva bydlení manželky dle § 744 o.z. Při zohlednění zásady, že v případě kvalifikovaného rozvratu manželství má být toto rozvedeno a tvrdostní klauzule je toliko mimořádnou výjimkou z této zásady, nemohl soud v projednávané věci dospět k závěru, že by se jednalo okolnost„ mimořádnou“, pro níž by manželství býti rozvedeno nemohlo. V prvé řadě, ani zánikem manželství nevznikne manželovi právo manželku bez dalšího„ vyhodit na ulici“. Tyto situace jsou ošetřeny v § 769 o.z., který zejména předpokládá, že po zániku manželství dojde mezi bývalými manželi k dohodě o dalším bydlení toho z manželů, kterému právo bydlení rozvodem zaniklo. I když k dohodě nedojde, musí se oprávněný manžel povinnosti vystěhování domáhat speciální žalobou dle uvedeného ustanovení, jež dále odkazuje na § 767 odst. 2 o.z., které dává soudu v řízení o vystěhování právo zohlednit okolnosti případu (např. též bydlení společných dětí). Dále je třeba vzít v úvahu, že manželka – byť její profesní růst byl dlouhou dobu brzděn péčí o děti a domácnost – není typickým příkladem manželky, která se z důvodů tkvících z manželství stala„ nezaměstnatelnou“. Naopak, manželka zaměstnána je, částečný úvazek si postupně navýšila již na 75% (s příjmem kolem 20tis měsíčně) a plánuje přejít na plný úvazek (v čemž jí podporuje též odvolací opatrovnický soud v bodě 27. svého rozsudku). Manžel soudem určené výživné na děti (aktuálně celkem 15 000 Kč měsíčně) hradí k rukám manželky řádně. Dle názoru soudu by tak manželka měla být schopna se uživit, vč. zajištění bydlení, jakkoli by se jednalo o bydlení podstatně nižší kategorie. Zákon zásadně nepředpokládá, že by rozvedení manželé museli či dokonce měli mít po rozvodu shodnou životní úroveň, resp. že by nemělo či dokonce nemohlo dojít ke snížení životní úrovně některého z manželů. Výjimky z této zásady vyplývají z ustanovení o výživném mezi rozvedenými manželi v § 760 a násl. o.z., jež se uplatňují autonomně, bez ohledu na to, zda se v rozvodovém řízení některý z manželů dovolával tvrdostní klauzule. Zcela zásadní je však zejména ta okolnost, že v případě, kdy by byla manželka nakonec pro nedohodu s manželem donucena se i s dětmi (jež má svěřené do výlučné péče) odstěhovat a zejm. zajistit financování vlastního bydlení, půjde (též dle názoru OSPOD i soudu, viz str. 4 a 8 rozsudku zdejšího opatrovnického soudu) o podstatnou změnu poměrů, která bude mít nejspíše za následek zvýšení výživného manžela na děti (bez ohledu na další změnu, spočívající v nabytí dědictví manželem, viz bod 22. rozsudku odvolacího opatrovnického soudu), čímž náklady manželky na bydlení budou alespoň částečně kompenzovány. Soud tak dospěl k závěru, že manželka by se v důsledku rozvodu v existenční nouzi ocitnout neměla.

26. Jelikož byly splněny podmínky § 755 odst. 1 o.z. a zároveň nebyly naplněny výjimečné podmínky ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o.z., soud návrhu na rozvod manželství vyhověl.

27. Dle § 756 o.z. soud zjišťoval příčiny rozvratu manželství. Pokud manželka označovala za takovou příčinu primárně nevěru manžela, pak ta byla z provedených důkazů prokazována toliko účastnickým výslechem manželky, zatímco účastnickým výslechem manžela byla naopak vyvracena. Soud neměl v tomto směru ani jednu z výpovědí za důvěryhodnější než druhou, a manželka tak důkazní břemeno, jež jí v tomto směru tížilo, neunesla. Soud proto jako příčiny rozvratu manželství shledal primárně neshody mezi manželi ohledně výchovy společných dětí (kteréžto tvrdili jak oba manželé, tak svědci, jakožto dlouhodobé), a dále rozdílné názory na společné hospodaření a vzájemné odcizení. Tyto negativní faktory postupně gradovaly a následně vyústily na podzim 2021 v (jednostranné) rozhodnutí manžela se rozvést, nicméně ani ze strany manželky nebyla shledána následná konkrétní snaha o záchranu manželství.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.”), když navíc žádný z účastníků přiznání náhrady nepožadoval.