27 C 60/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 125 488 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 125 488 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 489 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 999 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 620 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 14. 10. 2020 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 125 488 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že žalovaná od 1. 9. 2018 do 19. 5. 2020 neoprávněně užívala byt [číslo] nacházející se ve 2. podlaží domu [adresa], v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] (dále jen byt), který jí žalobkyně, jež má na základě Statutu hlavního města Prahy do své správy tuto budovu svěřenou, pronajala na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 8. 2017. Tato nájemní smlouva byla na dobu určitou do 31. 8. 2018, přičemž nedošlo k jejímu prodloužení. Žalovaná nicméně i po tomto datu odmítla předmětný byt vyklidit a žalobkyně se tak musela splnění této povinnosti žalované domáhat cestou soudní a exekuční. Exekučně byl byt vyklizen právě dne 19. 5. 2020. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá uhrazení bezdůvodného obohacení z bezdůvodného užívání předmětného bytu za období listopad 2019 až květen 2020 (část), jehož výši odvozuje od dříve ujednaného nájemného 11 869 Kč měsíčně, celkem ve výši 78 489 Kč (6 x 11 869 Kč + 7 275 Kč). Dále se žalobkyně domáhá nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za rok 2019, jež činily 46 999 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 27. 8. 2020 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, s tím, aby žalovaná uhradila svůj dluh do 7 dnů od převzetí této výzvy. Žalovaná přes tuto výzvu na svůj dluh ničeho nezaplatila. Prodlení u dlužné částky 78 489 Kč (bezdůvodné obohacení) počítá žalobkyně po uplynutí lhůty k plnění 7 dnů stanovené ve výzvě (po posunutí konce lhůty na nejbližší následující pracovní den), tj. ode dne 8. 9. 2020. Ode dne 1. 8. 2020 počítá žalobkyně prodlení u dlužné částky ve výši 46 999 Kč (nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019), protože žalované bylo zasláno vyúčtování služeb za rok 2019 s tím, že nedoplatek má uhradit do 31. 7. 2020.

2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu (č.l. 4 verte) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř., č.l. 10), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dne 30. 8. 2017 byla uzavřena nájemní smlouva mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, jejímž předmětem byl byt [číslo] v domě na adrese [ulice a číslo] ve 2. patře. Dle čl. 2 této smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou do 31. 8. 2018, a žalovaná byla povinna hradit nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu. Dle čl. 3 činilo měsíční nájemné 11 869 Kč a nadto byla žalovaná povinna platit služby spojené s užíváním bytu, a to ve výši stanovené zálohově za jednotlivé služby, dle evidenčního listu, který je součástí této smlouvy, po předložení ročního vyúčtování (nájemní smlouva ze dne 30. 8. 2017, evidenční list). Z informace o nahlížení do katastru nemovitostí ze dne 13. 10. 2020 vzal soud za své, že předmětný byt je ve vlastnictví Hlavního města Prahy, přičemž svěřenou správu nemovitostí ve vlastnictví obce vykonává žalobkyně. Z evidenčního listu založeného žalobkyní soud zjistil, že za měsíce 11/ 2019 až 4/ 2020 byla žalované předepsána úhrada 11 869 Kč měsíčně za užívání bytu a za část měsíce 5/ 2020 (od 1. 5. 2020 do 19. 5. 2020) částka 7 275 Kč (Evidence předpisu a plateb ze dne 13. 10. 2020)). Dopisem ze dne 15. 4. 2020 bylo žalované zasláno vyúčtování služeb za rok 2019, ze kterého je patrné, že žalobkyně dluží na službách spojených s předmětným bytem částku 46 999 Kč s tím, že tuto částku měla uhradit do 31. 7. 2020. Tento dopis byl žalované zaslán na adresu [adresa], nicméně žalovaná si jej nevyzvedla a proto se vrátil odesílateli (dopis ze dne 15. 4. 2020, Vyúčtování služeb od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, dodejka). Dopisem ze dne 27. 8. 2020 byla žalovaná předžalobně vyzvána k úhradě částky 125 488 Kč za celkový dluh za bezprávné užívání bytu (výzva ze dne 27. 8. 2020, kopie doručenky).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná i po skončení nájemního vztahu nadále užívala předmětný nájemní byt. Zároveň má soud za zjištěné, že nájemní vztah mezi žalobkyní žalovanou skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Z žalovanou nesporovaných tvrzení žalobkyně pak vyplývá, že k vyklizení bytu došlo až 19. 5. 2020, když doposud neuhradila žalobkyni náhradu za užívání předmětného bytu bez právního důvodu do dne jeho vyklizení, tedy za shora uvedená období měsíců 11/ 2019 až 5/ 2020, a to v celkové výši 78 489 Kč (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.). Dále neuhradila žalobkyní řádně vyúčtované služby spojené s předmětným bytem za rok 2019 v celkové výši 46 999 Kč (§ 4, 7 zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty). Žalovaná netvrdila ani neprokázala žádné skutečnosti, jež by byly relevantní pro její obranu, či pro jiný závěr soudu o dané věci, když v průběhu řízení zůstala zcela pasivní. S ohledem na shora uvedené soud dospěl též k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o.z.), a to z částky 78 489 Kč od 8. 9. 2020 (tj. od uplynutí 7 denní lhůty k plnění dle předžalobní výzvy) a z částky 46 999 Kč ode dne 1. 8. 2020 (tj. do dne, kdy měla tuto částku zaplatit dle příslušného vyúčtování), v obou případech do zaplacení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 020 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu paušálních nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 citované vyhlášky za každý ze dvou úkonů učiněných žalobkyní v tomto řízení. Celkem tak soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 5 620 Kč.

7. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.