27 C 63/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení , LL.M., datum narození doručovací adresa adresa o zaplacení 31 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvních úroků z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 18. 2. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 31 000 Kč spolu s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobce odůvodnil žalobu tak, že dne 22. 2. 2019 uzavřel jako objednatel se žalovanou smlouvu o rozpracování webového portálu„ Informační panel“ (dále jen Smlouva), který měla následně žalovaná, jako dodavatel, umístit na hosting žalobce. Za tímto účelem žalobce žalované složil zálohu ve výši 31 000 Kč, žalovaná nicméně zadanou práci nesplnila a žalobce dne 29. 1. 2021 jednostranně ukončil smlouvu a vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaná však neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 26. 3. 2021, kdy s žalobou vyjádřila nesouhlas. Žalovaná uvedla, že provedla práce v hodnotě celkem 16 000 Kč dle ceníku prací v čl. 4 Smlouvy, a to: 1) individuální design, 2) HTML rozvržení webových stránek, které zaslala žalobci dne 26. 11. 2019 E-mailem ze dne 1. 3. 2019 pak žalovaná zaslala návrh loga. Žalovaná tak uvedla, že žalobce má nárok na vrácení částky zálohy pouze ve výši 15 000 Kč. Žalovaná dále namítla, že žalobcem požadované příslušenství - úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně - je nekonkrétní a nejasný, když není patrné, z jakého právního titulu žalobce tento nárok požaduje, z jaké částky by měl být počítán a za jaké období. Žalovaná k tomu dále namítla, že termín dle čl. 2 byl splněn, neboť design hlavní stránky webu byl žalobci zaslán již 26. 2. 2019. Žalovaná tak navrhla zamítnout žalobu pro částku 16 000 Kč.

3. V rámci repliky žalobce dne 13. 8. 2021 uvedl, že po ročním prodlení žalovaná skutečně realizovala část práce v podobě designu webového portálu, avšak dle Smlouvy měla zpracovat webový portál a umístit jej na hosting žalobce, což neučinila, rozdělení prací na několik částí není dle Smlouvy možné a zpracovaný individuální design je žalobci k ničemu. Dne 8. 9. 2021 žalobce k výzvě soudu dále doplnil žalobu, a to tak, že doplnil svá tvrzení k požadovanému příslušenství. Žalovaná měla dle čl. 2 Smlouvy do 5 pracovních dnů od obdržení zálohy poskytnout ke schválení design hlavní stránky webu. Žalovaná toto splnila, dále splnila své povinnosti vyplývající z čl. 2 Smlouvy, avšak k dokončení veškeré práce a dokončení celého díla nikdy nedošlo. K dokončení práce mělo dle čl. 2 Smlouvy dojít do 30 pracovních dnů od 24. 3. 2019, tedy do 3. 5. 2019, žalovaná však pouze e-mailem dne 26. 11. 2019 zaslala žalobci veškerou předchozí práci. Požadovaný smluvní úrok z prodlení vychází z čl. 6 Smlouvy a je počítán ve výši 0,1 % z uhrazené částky 32 000 Kč (myšleno 31 000 Kč – pozn. soudu) za každý den prodlení od 4. 5. 2019 do zaplacení. V doloženém překladu Smlouvy pak dle žalobce došlo k chybě překladatele, když je uvedené (chybně) označeno jako smluvní pokuta a nikoli (správně) jako úrok z prodlení.

4. Duplikou ze dne 20. 1. 2022 žalovaná reagovala na repliku žalobce. Uvedla, že žalobce fakticky uznal, že žalovaná odvedla práci v již dříve namítané částce 16 000 Kč, když to jsou práce vyplývající z čl. 2 a 2.3 Smlouvy Smluvní pokutu dle čl. 6 Smlouvy pak žalobce dle žalované nemůže požadovat, neboť výše uvedené práce byly provedeny, ustanovení Smlouvy je nesrozumitelné a neplatné a žalobce ukončil Smlouvu k 29. 1. 2021, tudíž nemůže žádat pokutu po tomto datu.

5. U ústního jednání konaného dne 21. 1. 2022 žalobce nad rámec již uvedeného doplnil svá tvrzení v tom smyslu, že rozčlenění celkové částky v čl. 4 Smlouvy nelze brát jako rozčlenění prací na dílčí kusy, jak je interpretováno žalovanou, když toto ustanovení sloužilo k průběžné kontrole provádění prací ze strany žalobce. Žalobce opětovně nezpochybnil, že částečně plněno bylo, nicméně bez významu pro žalobce. K požadovanému příslušenství pak žalobce v rámci závěrečného návrhu výslovně znovu uvedl, že se nejedná o smluvní pokutu, ale o úrok z prodlení. Žalovaná u tohoto ústního jednání také doplnila své procesní stanovisko, tak, že smyslem Smlouvy sice bylo vyvinutí celého webového portálu, nicméně ze Smlouvy žádným způsobem nevyplývá, že by za částečné plnění neměla obdržet odpovídající odměnu, jak vyplývá z částek dle čl. 4 Smlouvy ve spojení s formulací v čl. 1, jakož i slovního spojení„ rozpracování webového portálu“.

6. Soud v dané věci vzal z vyjádření účastníků za nesporné, že účastníci uzavřeli dne 22. 2. 2019 předmětnou Smlouvu, kdy žalobce ještě téhož dne zaplatil zálohu ve výši 31 000 Kč. Žalovaná vyhotovila a zaslala žalobci 1) individuální design, 2) HTML rozvržení webových stránek. Další práce již žalovaná neprovedla a žalobce tak dne 29. 1. 2021 po právu odstoupil od Smlouvy.

7. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění, významná pro rozhodnutí ve věci. Z úředního českého překladu Smlouvy [číslo] ze dne 22. 2. 2019 a obrazové části původního znění téže Smlouvy soud zjistil zejména následující skutečnosti. Předmětem Smlouvy je„ plnění práce“ spočívající v „ rozpracování webového portálu Informační panel“ žalovanou - dodavatelem a jeho následující umístění na hosting (server) žalobce -objednatele (čl. 1). Projekt nese označení [webová adresa], technické úkoly spočívaly ve vytvoření prototypu webu, design webu ve 2-3 barevných odstínech, hlavní stránky a struktury designu a analogické sítě webového příkladu (čl. 1). Do 5 pracovních dní od obdržení zálohy byla žalovaná povinna poskytnout ke schválení, žalobci design hlavní stránky ve 2-3 barevných odstínech včetně loga (čl. 2). V průběhu 5 pracovních dní ode dne obdržení designu hlavní stránky webu byl žalobce povinen jej schválit nebo zadat korekci (čl. 2). V průběhu 5 pracovních dní byla žalovaná povinna podat ke schválení design ostatních stránek webu (čl. 2). V průběhu 30 pracovních dní byla žalovaná povinna provést veškeré práce týkající se rozvržení a programování webu, žalobce byl povinen přijímat práci dle algoritmu v čl. 2 (čl. 2). Celková výše služeb dle Smlouvy činila 62 000 Kč, s rozpisem ceny jednotlivých služeb, mj. individuální design v ceně 8 000 Kč dle položky č. 2 a dále rozvržení webu v ceně 8 000 Kč dle položky č. 3 (čl. 4 včetně tabulky). Platby byly rozděleny na dvě části po 31 000 Kč, z nichž jedna měla být hrazena v průběhu 5 pracovních dní od podepsání Smlouvy a konečná kalkulace měla být provedena až po přenosu na hosting žalobce a provedení testování (čl. 4 .2.1, 4.2.2). V případě nedodržení lhůt dle čl. 2 Smlouvy byla žalované stanovena povinnost uhradit žalobci„ pokutu“ ve výši 0,1 % z uhrazené částky za každý den prodlení (čl. 6). Pro případ zdržení prací delších 14 dní než je stanoveno v čl. 2, byl žalobce oprávněn jednostranně zrušit Smlouvu (čl. 6). Tato Smlouva, v tomto ustanovení označená jako„ smlouva o vytvoření systému“, nabyla platnosti podpisem stran (čl. 8). Veškeré dodatečné přílohy a dohody k této Smlouvě, zde označené jako„ smlouva o vytvoření webu“, mají obligatorně písemnou formu a musí být podepsány oběma stranami (čl. 8).

8. K důkazu soud následně provedl fakturu dodavatel - žalované ze dne 22. 2. 2019, [číslo] ze které soud zjistil, že tato byla vystavena pro odběratele - žalobce na částku 31 000 Kč. Dále soud provedl k důkazu příjmový platební doklad ze dne 22. 2. 2019, [číslo] ze kterého vzal za zjištěné, že žalobce shora uvedenou částku žalované zaplatil dne 22. 2. 2019 jakožto zálohu. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 1. 2021, včetně odstoupení od Smlouvy a včetně doručenky do datové schránky žalované, soud vzal za prokázané, že tohoto dne seznámil žalobce žalovanou se svým pohledem na právní vztahy vyplývající ze Smlouvy, od této odstoupil ve smyslu čl. 6 a specifikoval svůj nárok na vrácení nyní žalované částky, včetně požadovaného příslušenství, v této výzvě popsané jako smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 31 000 Kč za každý den prodlení. Toto plnění pak žalobce požadoval uhradit nejpozději do 8. 2. 2021 9. Soud ještě k důkazu provedl úřední překlady tří e-mailů a to z 26. 2. 2019, 24. 3. 2019 a 26. 11. 2019, ze kterých je patrné, že dne 26. 2. 2019 zaslala žalovaná žalobci komunikaci ohledně úvodní stránky webu, dne 24. 3. 2019 komunikaci ohledně technického zadání k obeznámení a dne 26. 11. 2019 komunikaci ohledně výchozích materiálů celého projektu. Soud rovněž provedl k důkazu grafické prvky návrhu pro webové prezentace [webová adresa] včetně návrhu loga, tak, jak jsou založeny v přílohové obálce žalované, ze kterých zjistil, že tyto návrhy existují a dále zjistil jejich podobu.

10. Soud k důkazu neprováděl listiny v ruském jazyce, když účastníci tyto k důkazu nenavrhli, resp. tyto důkazní návrhy vzali zpět.

11. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle odst. 2 je cena díla ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

12. Podle § 2631 o.z. spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci, postupuje zhotovitel při této činnosti, jak bylo ujednáno a s odbornou péčí tak, aby dosáhl výsledku činnosti určeného ve smlouvě.

13. Dle § 2004 odst. 1 o.z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku. Dle odst. 2, plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. Podle odst. 3, zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

14. Podle § 2005 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Dle odst. 2 se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. <b>15. Po právním posouzení skutkového stavu, zjištěného na základě nesporných tvrzení a na základě provedených důkazů, při zohlednění tvrzení účastníků (§ 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád /dále jen o.s.ř.), dospěl soud k následujícím závěrům.</b> 16. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi sebou dne 22. 2. 2019 uzavřeli předmětnou Smlouvu [číslo] že téhož dne uhradil žalobce žalované zálohu 31 000 Kč, a že žalovaná provedla“ práce“ dle bodů 2.1, 2.2 a 2.3 Smlouvy (odpovídající ocenění jednotlivých kroků dle bodu 4.1 Smlouvy, položky 2 a 3, celkem 16 000 Kč), avšak práce dle dalších bodů nikoli, pročež žalobce dne 29. 1. 2021 od Smlouvy oprávněně odstoupil dle čl. 6 Smlouvy. Žalovaná sama pak již ve vyjádření k žalobě uznala důvodnost žalobního nároku co do částky 15 000 Kč bez příslušenství (soud nicméně nemohl přistoupit k vydání částečného rozsudku pro uznání, neboť žalobce toto nenavrhl / § 153a odst. 1 poslední věta o.s.ř.).

17. Pro rozhodnutí o sporné části jistiny ve výši 16 000 Kč bylo třeba zejména posoudit, jaké dopady na právní vztahy ze Smlouvy mělo odstoupení žalobce ze dne 29. 1. 2021 Tomu musela předcházet právní kvalifikace Smlouvy. Soud v tomto směru nemá žádných pochybností o tom, že uzavřená Smlouva je smlouvou o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o.z., jejímž předmětem bylo dílo s nehmotným výsledkem ve smyslu § 2631 a násl. o.z. Ze všech okolností případu je zřejmé, že žalovaná se zavázala k vytvoření webových stránek žalobce tzv.“ na klíč“, tedy od začátku do konce (v mezích stanovených Smlouvou, viz dále). Žalovaná se na ústním jednání dne 21. 1. 2021 odvolávala na formulace předmětu Smlouvy v jejím čl. 1„ plnění práce“ a„ rozpracování webového portálu“ na podporu toho, že předmětem Smlouvy nebylo (bezpodmínečně) celkové dokončení webu (v mezích stanovených Smlouvou, viz dále), nýbrž pouze„ vykonání prací“ a„ rozpracování“. Tedy že absence dokončení finálního díla (byť toto mělo být dle názoru žalované„ preferovaným“ výsledkem) nebyla na překážku vzniku nároku na úhradu části smluvní odměny, popř. že dokonce snad ani smyslem Smlouvy nebylo (bezpodmínečně) dokončení díla, nýbrž pouze„ provedení prací“. Takovou argumentaci je třeba odmítnout jako zjevně účelovou. Při interpretaci právních jednání se dle konstantního názoru právní teorie i praxe nelze omezit jen na výklad gramatický (který je v nyní projednávané věci ještě méně využitelný s ohledem na to, že důkaz byl prováděn pouze překladem – sice úředním, avšak ne vždy perfektním – původně rusky psané Smlouvy) a to ještě izolovaný na určitou část dané Smlouvy. Navíc ani sama Smlouva není v tomto směru konzistentní (viz např. čl. 8 – smlouva o vytvoření systému, čl. 8 – smlouva o vytvoření webu…). Při zjišťování vůle stran je zásadní zejména výklad teleologický, kdy je nutno přihlédnout ke skutečnému úmyslu stran, který byl kontrahujícím jasně znám, byť nebyl pregnantně zachycen v textu smlouvy. Již samotné podrobné zadání toho, jak mají výsledné webové stránky vypadat a fungovat tak, aby je mohl žalobce také reálně využívat (čl. 1 Smlouvy vč. obrázků), svědčí o tom, že cílem Smlouvy bylo jejich kompletní zprovoznění (v mezích stanovených Smlouvou, viz dále) a to včetně jejich nahrání na hosting žalobce. Finální výsledek měl být ostatně předmětem testování a až v návaznosti na to také hrazena zbývající část ceny díla nad rámec zálohy (čl. 4 .2.2 Smlouvy). Pod výrazem„ rozpracování“ je tak třeba chápat pouze to, že povinností žalované ze Smlouvy nebylo zcela kompletní dokončení webové prezentace pro koncové zákazníky (návštěvníky), nýbrž její dokončení do podoby stanovené v čl. 1 Smlouvy, tedy do podoby technicky dokončené, přesunuté na webhosting žalobce a připravené k tomu, aby ji již sám žalobce mohl zcela finalizovat pro koncové zákazníky (doplněním konkrétních údajů, textů a dalšího obsahu, zpřístupněním webu veřejnosti prostřednictvím DNS serverů apod.). Stejně tak výraz„ práce“ zjevně nedefinoval předmět Smlouvy, ale pouze metodu, kterou má být dílo žalovanou zhotoveno.

18. Právní úprava smlouvy o dílo neobsahuje vlastní úpravu důsledků odstoupení, a použije se proto obecná úprava v §§ 2004 a 2005 o.z. Jak ze samotné povahy smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem, tak zejména z hlediska konkrétní uzavřené Smlouvy (viz výše) vyplývá po posouzení skutkových okolností, že v projednávané věci se jedná o případ dle § 2004 odst. 2 o.z., kdy žalovaná před odstoupením již z části plnila. Zbývalo tak vyjasnit, zda je na věc aplikovatelná první či druhá věta předmětného ustanovení. Žalobce jednoznačně a opakovaně (poprvé již v podání ze dne 13. 8. 2021) tvrdil, že částečné plnění je mu„ k ničemu“, což přesně odpovídá dispozici druhé věty § 2004 odst. 2 o.z. Za takové procesní situace bylo na žalované, aby uvedené tvrzení výslovně rozporovala, tedy aby tvrdila, že částečné plnění pro žalobce význam mělo. K tomu však v průběhu řízení nikdy nedošlo, neboť žalovaná setrvale stavěla svou procesní obranu toliko na tom, že předmětné práce vykonala a jejich výsledek žalobci předala (což však ani nebylo sporné) a již za to jí vznikl nárok na tomu odpovídající část smluvené odměny (tedy že přijaté plnění si v rozsahu 16 000 Kč oprávněně ponechala jakožto příslušnou část smluvní odměny přímo na základě Smlouvy, nikoli až na základě vypořádání částečného plnění po odstoupení dle § 2004 odst. 2 o.z.). Žádný takový nárok však žalované ze Smlouvy neplyne, a to ani při gramatickém výkladu, ani při výkladů teleologickém. Jak již bylo rozvedeno výše, předmětem Smlouvy (dílem) bylo kompletní dokončení webových stránek žalobce (v mezích stanovených Smlouvou, viz výše). Smlouva nebyla jen jakousi rámcovou smlouvou toliko zastřešující více separátních smluv o dílo se separátními předměty (dílčími díly) o provedení každé dílčí práce (resp. dílčího díla) dle tabulky v čl. 4 Smlouvy, jejímž hlavním smyslem bylo, jak ostatně plyne ze všech okolností, pouze blíže osvětlit, jakým způsobem byla vypočtena konečná cena. Nárok na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla (§ 2610 odst. 1 o.z.) a dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno (§ 2604 o.z), přičemž dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno a zhotovitel umožní objednateli dílo užít (§ 2632 o.z.). Jelikož dílo dle Smlouvy nebylo dokončeno ani předáno, nevznikl žalované nárok na zaplacení ceny díla ani jeho části. Mohla tak uplatnit pouze argumentaci dle § 2004 odst. 2 o.z., tedy že žalobce od Smlouvy neodstoupil ohledně celého plnění – to však žalovaná neučinila, když tvrzení žalobce o bezvýznamnosti částečného plnění v řízení nerozporovala (viz výše).

19. Pro úplnost soud doplňuje, že i kdyby žalovaná ve smyslu § 2004 odst. 2 o.z. v řízení argumentovala, nebyla by tato argumentace za zjištěného skutkového stavu důvodná. Jak bylo rozvedeno výše, Smlouvou realizovaný zájem žalobce byl na dodání kompletního funkčního webu (v mezích stanovených Smlouvou, viz výše) a ne jeho dílčích, samostatně žalobcem nevyužitelných částí. Žalobce sám není odborně způsobilý k vytvoření vlastní webové prezentace (nebo k jejímu dokončení na základě částečného plnění žalované), jinak by k uzavření Smlouvy s žalovanou jako odborníkem v oboru ani nepřistoupil, a nic takového ani v řízení nebylo tvrzeno. Musel by tedy částečné plnění od žalované poskytnout jako“ materiál“ jinému dodavateli. Je přitom obecně známo, že vývojáři, programátoři a webdesignéři mají vlastní specifická„ know how“ a individuální pracovní postupy a je mezi nimi značně nevítané, mají-li přebírat cizí projekty - obzvláště nedokončené - neboť výsledky práce předchůdců musejí podrobně nastudovat (a zpravidla předtím dekomponovat) a přepracovat či upravit tak, aby byly kompatibilní s jejich vlastními pracovními nástroji a postupy na ně navazujícími. Hovoří-li § 2004 odst. 2 věta druhá o.z. o„ významu“ pro věřitele (objednatele), jedná se zejména o význam hospodářský. V případě předložení částečného plnění žalované žalobcem novému zhotoviteli k “ dokončení“ by s ohledem na právě uvedené, s pravděpodobností hraničící s jistotou, byla cena díla (byť případně ponížená o dodaný“ materiál“) zároveň navýšena o nutné práce spočívající v seznámení se s tímto“ materiálem“, jeho dekompozicí, prozkoumáním a případných úpravách. Částečné plnění žalované tedy v projednávané věci význam pro žalobce nemělo.

20. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce platně odstoupil od Smlouvy ohledně celého plnění (s účinky ex tunc) a tedy vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši celé složené zálohy (31 000 Kč). Bezdůvodné obohacení se stalo splatným„ bez zbytečného odkladu“ po odstoupení (§ 1958 odst. 2 o.z); za tomuto odpovídající lhůtu lze jistě považovat mezní datum stanovené pro úhradu v samotném odstoupení, tedy 8. 2. 2021. Následujícím dnem (9. 2. 2021) se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou této částky a žaloba byla podána co do jistiny důvodně; soud jí proto v této části vyhověl, přičemž stanovil obecnou třídenní pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.).

21. Žalobce se dále domáhal (po odstranění vad žaloby podáním z 8. 9. 2021 již výslovně a jednoznačně, přičemž na tomto stanovisku opakovaně setrval též na ústním jednání dne 21. 1. 2022) zaplacení smluvního úroku z prodlení dle čl. 6 Smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 31 000 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení. Tento nárok byl však žalobcem uplatněn zcela nedůvodně, neboť Smlouvou vůbec ujednán nebyl. Ujednání v čl. 6 Smlouvy je bez jakýchkoli pochyb ujednáním o smluvní pokutě (námitkou žalované ohledně možné neplatnosti pro neurčitost se soud pro nadbytečnost nezabýval) a nikoli o smluvním úroku z prodlení. Ustanovení § 1970 o.z. - zcela v souladu s konstantním a ustáleným právním paradigmatem - váže vznik nároku na úrok z prodlení (ať již smluvního nebo zákonného) toliko na případy prodlení s plněním peněžitého dluhu. Ujednání v čl. 6 Smlouvy však dopadá na prodlení se zhotovením díla, tedy plněním nepeněžitým. Zákonný úrok z prodlení ani smluvní pokuta pak žalobou uplatněny nebyly a nebylo možno se existencí takových případných nároků jakkoli zabývat. Z uvedených důvodů soud v rozsahu smluvního úroku z prodlení žalobu zcela zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce v řízení uspěl ohledně celé jistiny 31 000 Kč, žalovaná pak ohledně celého smluvního úroku z prodlení, jehož kapitalizovaná výše za období od 4. 5. 2019 do dne vyhlášení rozsudku (21. 1. 2022) činí 30 814 Kč. Procesní (ne) úspěch účastníků tak byl prakticky totožný a nebylo důvodu rozhodnout jinak, než nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznat ani jednomu z nich (výrok III.)