27 C 77/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 638 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nákladů upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 261 Kč.

II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 421 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 421 Kč za období od 4. 4. 2020 do 1. 6. 2021 ve výši 165,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 3 956 Kč za období od 4. 4. 2020 do 22. 4. 2020 ve výši 20,59 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 421 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 956 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 956 Kč za období od 23. 4. 2020 do 1. 6. 2021 kapitalizovaným ve výši 438,95 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 956 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 23. 12. 2021 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 638 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že dne 4. 3. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], dále jen právní předchůdkyně) se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 3 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnutou jistinu společně s kapitalizovaným úrokem za předpokládanou dobu trvání úvěru ve výši 805 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 4 305 Kč, v jedné splátce. Dne 10. 3. 2020 byl ke Smlouvě uzavřen dodatek, kterým byla navýšena jistina úvěru, a to na celkovou částku 6 000 Kč. Spolu s navýšenou jistinou došlo rovněž k navýšení kapitalizovaného úroku za předpokládanou dobu trvání úvěru na 1 421 Kč, celková částka k vrácení žalovaným tak činila 7 421 Kč. Dle smluvního ujednání byla celková dlužná splátka splatná dne 3. 4. 2020 a to ve výši a dle podmínek specifikovaných v úvěrové smlouvě (tj. v jediné splátce). Dodatek pak byl uzavřen prostřednictvím internetového portálu právní předchůdkyně žalobkyně – [webová adresa]. Dodatek je zde označen jako další smlouva, nicméně toto ujednání je třeba považovat za dodatek k původní smlouvě o úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že veškeré relevantní informace ohledně úvěru byly žalovanému poskytnuty v rámci elektronického procesu sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru v dokumentu v samotném závěru kontraktačního procesu, který si byl žalovaný povinen přečíst, přičemž svůj souhlas a své srozumění s tímto dokumentem potvrdil. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla schvalovací proces, zahrnující prověřování bonity a schopnosti splácet spotřebitelský úvěr např. prostřednictvím nahlížení do registrů (Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný přesto svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas, když do data splatnosti 3. 4. 2020 neuhradil ničeho a od tohoto data se tak ocitl v prodlení. V důsledku tohoto prodlení pak byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky jistiny za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, a právní předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo právo na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2021 s účinností k 14. 6. 2021 postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na současnou žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2021. Uplatněný nárok tak dle žalobkyně tvoří nesplacená jistina ve výši 5 377 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 261 Kč, neuhrazené náklady spojené s upomínáním ve výši 150 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 623,14 Kč za období od 4. 4. 2020 do 1. 6. 2021 z částky jistiny 5 377 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 5 377 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále uplatnila částku 473 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky. Nárokované náklady za upomínání představují paušální náklady spojené s vymáháním dle smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 50 Kč za upomínku,„ kapitalizovaný úrok“ v petitu žalobkyně ve výši 150 Kč pak představuje tyto náklady. Závěrem žalobkyně zkonstatovala, že žalovaný na uvedené částky neuhradil ode dne postoupení ničeho, přestože byl dne 9. 11. 2021 předžalobně upomenut.

2. Usnesením ze dne 18. 3. 2022, č.j. 27 C 77/2022-20 soud žalobkyni vyzval k doplnění žaloby, a to jakým způsobem konkrétně byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, poučil ji o svém právním názoru, že daný právní vztah může být posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a zároveň žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, kdy a jak byl žalovaný vyzván k vrácení jistiny úvěru, resp. kdy se částka 5 377 Kč stala splatnou tak, aby bylo možné určit počátek případného prodlení a dále kdy (a jestli) žalovaný na dluh, byť částečně, plnil. K této výzvě vzala žalobkyně žalobu dne 4. 4. 2022 částečně zpět co do částky 2 411 Kč představující část požadovaného příslušenství („ kapitalizovaného úroku“ dle žalobního petitu, představujícího část nákladů spojených s upomínáním ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 261 Kč), a dále uvedla, že nedisponuje dokumenty k prokázání bonity žalovaného. Žalobkyně ještě doplnila žalobu v tom smyslu, že dodatkem ze dne 10. 3. 2020 se neměnila splatnost, ta zůstala stejná, tzn. do 3. 4. 2020. Žalovaný na dluh uhradil celkem 2 044 Kč, což právní předchůdkyně alokovala v částce 623 Kč na dlužnou jistinu a v částce 1 421 Kč na dlužný smluvní úrok. Žalovaný nárok se tak dle této modifikace žalobního návrhu skládal z dlužné jistiny ve výši 5 377 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 623,14 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a nákladů řízení.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů tak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalovaný dne 4. 3. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem do 3. 4. 2020. Uvedený úvěr, označený jako spotřebitelský, byl žalovaný povinen vrátit v jediné bezhotovostní splátce na sjednaný účet do shora uvedeného data (smlouva o úvěru [číslo]). Dodatkem ke smlouvě o úvěru [číslo] z 10. 3. 2020 byla částka úvěru navýšena na 6 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do stejného data, tj. 3. 4. 2020, spolu se sjednaným úrokem v celkové výši 1 421 Kč, tj. v celkové částce 7 421 Kč (formálně smlouva, fakticky dodatek ke Smlouvě o úvěru ze dne 4. 3. 2020, uzavřený dne 10. 3. 2021). Sjednané dodatečné peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty na účet uvedený v dodatku dne 10. 3. 2020 (Výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Dle smluvního ujednání je v případě porušení smluvních povinností klienta (žalovaného) tento povinen platit (věřiteli) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, splatnou následující den po vzniku prodlení a dále poplatky spojené s vymáháním, stanovené v paušální výši 1 200 Kč za 1. upomínku, 500 Kč za 2. upomínku, 800 Kč za 3. upomínku a 50 Kč za každou další upomínku (Smlouva). Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému základní informace o spotřebitelském úvěru a dále deklarovala, že řádně posoudila schopnost klienta (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr, pro což měl žalovaný poskytnout blíže nespecifikované údaje (Smlouva, dodatek, Formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 3. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěru ze smlouvy [číslo] ve výši 7 549 Kč dne 17. 4. 2020 a dále upomínkou ze dne 4. 5. 2020. Dopisem ze dne 15. 5. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně předžalobně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 7 817 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila současné žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2021, kdy k postoupení došlo ke dni 14. 6. 2021 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, potvrzení o přijetí platby ze dne 17. 6. 2021). Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 6. 2021, ve kterém byl žalovaný rovněž znovu vyzván k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2021, podací arch). Žalobkyně dopisem ze dne 7. 7. 2021 oznámila žalovanému své nabytí pohledávky a vyzvala jej k úhradě částky 7 820,41 Kč do 30. 7. 2021, v tomto dopise pak rovněž upozornila na možný vznik nákladů vymáhání, a to za odchozí dopis ve výši 39 Kč, odchozí doporučený dopis ve výši 50 Kč, odchozí telefonický hovor ve výši 72 Kč a osobní návštěvu 217 Kč. Právní zástupce žalobkyně oznámil žalovanému dopisem ze dne 3. 8. 2021 předání případu do advokátní kanceláře a opětovně žalovaného vyzval k plnění (předmětné dopisy). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 11. 11. 2021 předžalobní výzvu datovanou dnem 9. 11. 2021, kde žalovaného vyzýval k zaplacení částky 7 788 Kč s příslušenstvím. Požadované plnění měl žalovaný uhradit nejpozději do 9. 12. 2021 (předžalobní upomínka ze dne 9. 11. 2021, podací arch). Z listiny výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že žalobkyně ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky ze Smlouvy uplatnila úkony: Obyčejný dopis ze dne 3. 8. 2021 a 2 cesty pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu dlužníka dne 22. 7. 2021 a 12. 8. 2021.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o částečné důvodnosti žaloby. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyně se po žalovaném, žalobou ze dne 23. 12. 2021, domáhala zaplacení pohledávky, jejíž vznik (a smluvně-závazkovou povahu) shledávala v úvěrové smlouvě (včetně jejího dodatku) a jejím porušení ze strany žalovaného. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a 1880 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), neboť žalobkyně se stala vlastníkem žalované pohledávky k 14. 6. 2021 na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s její právní předchůdkyní. Po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 4. 4. 2022 žalobkyně nárok omezila na„ jistinu“ ve výši 5 377 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 623,14 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a náklady řízení. K jiné dispozici se žalobou nicméně nedošlo, a to ani z hlediska změny tvrzeného právního důvodu vzniku pohledávky.

7. Žalobkyně v řízení (ani po poučení ze strany soudu) netvrdila ani neprokazovala, že (jak) právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Resp. žalobkyně ve svém podání ze 4. 4. 2022 výslovně uvedla, že potřebnými dokumenty nedisponuje, a zároveň neoznačila žádný relevantní důkaz k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

8. S ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 pak soud aplikoval shora uvedené ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru na projednávanou věc tak, že dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (včetně dodatku) z úřední povinnosti (§ 588 o.z.), tedy přesto, že žalovaný námitku neplatnosti vůbec nevznesl. V souladu s poučením, poskytnutým žalobkyni analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě, pak soud dospěl k tomu, že žalobou uplatněný nárok je na místě posoudit dle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Právním hodnocením žalobce není soud v řízení vázán a jsou-li skutková tvrzení (popř. důkazní situace) dostatečná pro řádné posouzení nároku, soud ve věci rozhodne na základě vlastního právního hodnocení.

9. Pro úplnost soud podotýká, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru v této věci nepovažuje ani za samostatný právní důvod vzniku nároku na vrácení„ jistiny“ spotřebitelského úvěru, ani za speciální úpravu lhůty pro její vrácení. Dle názoru soudu se tímto ustanovením výše uvedený rozsudek Soudního dvora Evropské unie nezabýval takovým způsobem, aby jeho závěry bylo možno aplikovat při výkladu českého práva. Druhá věta předmětného ustanovení zcela zjevně směřuje právě na situaci, předvídanou původně zákonodárcem, tedy že dlužník se (relativní) neplatnosti (včas) aktivně dovolává. Na případy, kdy soud z úřední povinnosti, v souladu s eurokonformním výkladem dospěje k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, je dle názoru soudu třeba aplikovat obecná ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak již bylo uvedeno výše.

10. Žalobkyně (ani po poučení poskytnutém soudem analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě) nedoplnila skutková tvrzení pro posouzení okamžiku splatnosti„ jistiny“ 5 377 Kč jakožto bezdůvodného obohacení (a tedy i vzniku prodlení žalovaného), ani k tomuto neoznačila žádné důkazy nad rámec důkazů přiložených k žalobě. Přesněji řečeno, žalobkyně v rámci svého podání ze dne 4. 4. 2022 setrvala na svém právním názoru o smluvně-závazkové povaze nároku, a splatnost (vč. vzniku prodlení) nadále dovozovala dle úvěrové smlouvy (ve znění dodatku ze dne 10. 3. 2020) na den 3. 4. 2020 (s prodlením od 4. 4. 2020).

11. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s § 1958 odst. 2 o.z.“ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy věřitel dlužníka vyzve ke splnění. Již dopisem ze dne 17. 4. 2020 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného ke splnění ve lhůtě„ ihned“. Podle § 1959 písm. e) o.z. se má za to, že tímto obratem se rozumí do pěti dnů. Soud považuje žalobkyní stanovenou lhůtu za odpovídající plnění„ bez zbytečného odkladu“, den 22. 4. 2020 tak vzal za datum splatnosti a den 23. 4. 2020 za den vzniku prodlení. Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že žalobkyně vyzývala k úhradě závazků z úvěrové smlouvy a nikoli bezdůvodného obohacení není jakkoli významná za situace, kdy z výzvy je dostatečně určitě možno shledat shodnost skutkové stránky nároku.

12. Lze shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy, čímž na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2, § 2993 o.z.). Již právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, s účinky stanovení splatnosti na den 22. 4. 2020. Jelikož žalovaný na požadované uhradil pouze částku 2 044 Kč (dle tvrzení žalobkyně), dostal se dne 23. 4. 2020 do prodlení s úhradou zbylé částky (3 956 Kč) a žalobkyni vznikl nárok též na zákonný úrok z prodlení z této částky od uvedeného dne (§ 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), který byl pro část doby prodlení od (23. 4. 2020 do 1. 6. 2021) v souladu s žalobním nárokem kapitalizován.

13. Soud tak nejprve rozhodl ve smyslu § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. o částečném zastavení řízení dle zpětvzetí žalobkyně ze dne 4. 4. 2022 co do částky 2 411 Kč, zahrnující jednak částku smluvní pokuty ve výši 2 261 Kč a dále náklady upomínání 150 Kč (výrok I.). Ze shora uvedených důvodů dále soud rozhodl o částečném zamítnutí žaloby v části týkající se částky jistiny ve výši 1 421 Kč (nárokovaná jistina 5 377 Kč minus skutečná výše jistiny 3 956 Kč (6 000 Kč – 2 044 Kč)), která již byla fakticky uhrazena žalovaným, neboť za situace, kdy byla podkladová smlouva o úvěru včetně dodatku neplatná, nemohla žalobkyně část tohoto plnění alokovat na smluvní úrok. Soud pak rovněž zamítl korespondující nároky na zákonném úroku z prodlení z částky 1 421 Kč kapitalizované za období od 4. 4. 2020 do 1. 6. 2021 částkou 165,07 Kč a dále v části požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení. Soud rovněž zamítl nárok na zákonný úrok z prodlení ze zbylé částky jistiny uplatňovaný za období před splatností této částky, tedy z částky 3 956 Kč od 4. 4. 2020 do faktického nastání splatnosti dne 22. 4. 2020 v kapitalizované výši 20,59 Kč (viz výše). Soud s ohledem na právní kvalifikaci nároku jako bezdůvodného obohacení žalobkyni rovněž nemohl přiznat ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč (výrok II.). Ve zbytku pak shledal soud žalobní nárok žalobkyně důvodným, jak shora uvedeno, a proto mu vyhověl (výrok III.).

14. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., přičemž bral do úvahy pouze částky, požadované v žalobě v „ kapitalizované“ podobě. Žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení co do celkové částky 2 411 Kč a neúspěšná ve věci byla co do částky 2 079,66 Kč, celkově pak byla„ neúspěšná“ v částce 4 490,66 Kč, úspěšná v částce 4 394,95 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná (po zaokrouhlení) co do 49 % a naopak byla neúspěšná co do části 51 % žalovaného nároku. Za této situace s přihlédnutím k poměru úspěchu účastníků ve věci soud dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

15. Třídenní lhůta k plnění (k výroku III.) plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.