27 C 79/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 109 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 60 000 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 250,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky celkem 109 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Prohlášením studenta ze dne [datum], jež je svou povahou smlouvou (dále též jen„ Smlouva o studiu“), se žalovaná zavázala v souvislosti se svým studiem u žalobkyně hradit poplatky, stanovené vnitřními předpisy žalobkyně jakožto soukromé vysoké školy. Žalovaná byla, v rámci zvolené cenové úrovně Premium, povinna uhradit studijní poplatky v akademickém roce, resp. v období, do kterého byl proveden zápis, a to i v případě nepokračování ve studiu po provedení zápisu. Žalovaná zanechala svého studia dne [datum], tedy až po datu, stanoveném vnitřními předpisy, od něhož se odvíjelo nezapsání žalované do dalšího akademického roku. Studijní poplatek u žalované činil 60 000 Kč ročně, pro standardní dobu tříletého bakalářského studia (tedy v případě žalované do 30 4 2023). Za období duben 2020 – březen 2021 však žalovaná uhradila pouze 20 000 Kč a za období duben 2021 – březen 2022 neuhradila ničeho, na studijních poplatcích tak dluží celkem 100 000 Kč. Dále žalované vznikla povinnost k úhradě administrativních poplatků 1 000 Kč, 3 000 Kč a 5 000 Kč (celkem 9 000 Kč) za nedodržení stanoveného termínu splatnosti (studijního poplatku za druhé předmětné období duben 2021 – březen 2022). Žalovaná dluh neuhradila ani na předžalobní výzvu.

2. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou v celém rozsahu. Potvrdila, že u žalobkyně studovala na základě předmětného Prohlášení studenta ze dne [datum], jež je svou povahou smlouvou (Smlouva o studiu); mělo se jednat o bakalářské studium v cenové úrovni Premium. Studium žalované však probíhalo pouze od dubna 2020 do září 2020, když toto ukončila žádostí o ukončení studia ze dne [datum] (z důvodu právní jistoty pak zaslala ještě dne [datum] odstoupení od smlouvy). Ani v předmětné době však žalobkyně neumožnila žalované řádně studovat (jak ve smyslu zákona o vysokých školách, tak ve smyslu smlouvy), když jí zejména neposkytla tištěné studijní materiály, neumožnila jí připojení do online přednášek (přičemž z důvodu pandemie COVID-19 se prezenční přednášky nekonaly), neumožnila jí tisknout studijní materiály ze systému, a přístupové údaje (resp. licenci) do programu Locklizard jí poskytla až dne [datum]. K žádostem žalované o umožnění účastni na on-line přednáškách jí bylo sděleno, že s ohledem na cenovou úroveň Premium se přeci přednášek účastnit nemusí; žalovaná však chtěla studovat řádně, ne toliko formálně. Z důvodu porušení povinností žalobkyně jakožto vysoké školy této nevznikl nárok na studijní poplatek ani za akademický rok 2020 2021, a tedy by spíše měla žalovaná právo i na vrácení zaplacené částky 20 000 Kč. V akademickém roce 2021 2022 pak již žalovaná ani nebyla studentem žalobkyně - do tohoto akademického roku neprovedla zápis a studium ukončila již dopisem z [datum], nejpozději pak odstoupením z [datum]. Co se týká administrativních poplatků, pak se nejedná o přípustné poplatky ve smyslu zákona o vysokých školách, neboť fakticky jde o skrytou smluvní pokutu, kterou však žalobkyně s žalovanou smluvní cestou neujednala; smlouva počítá s jedinou sankcí za prodlení s úhradou studijních poplatků, a to ztrátou výhody splátek.

3. V replice ze dne [datum] žalobkyně sporovala, že by jí jakékoli odstoupení žalované od Smlouvy o studiu bylo doručeno. I kdyby tomu tak bylo, pak nebylo odstoupeno platně. Žádné smluvní důvody pro odstoupení sjednány nebyly, odstoupit by tak bylo možné jen dle obecných ustanovení dle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. Smlouva přitom žádnou z žalovanou tvrzených povinností, jež měla žalobkyně údajně porušit, nezaručuje. Tyto povinnosti nezaručuje ani zákon o vysokých školách, navíc v případě jeho porušení by se nejednalo o porušení smluvní povinnosti (nýbrž zákonné) a tedy ani o důvod odstoupení dle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. I kdyby se snad jednalo o povinnosti žalobkyně a možný důvod odstoupení, pak žalobkyně zdůraznila, že žádnou z těchto údajných povinností neporušila, procesní břemena v tomto směru přitom tíží žalovanou. Co se týká studijních poplatků, nárok na ně vyplývá ze zákona o vysokých školách ve spojení mj. s vnitřními předpisy žalobkyně, jež byly schváleny ministerstvem. Žalovaná zanechala studia svým právním jednáním z [datum], tedy po [datum]. Dle nařízení o elektronickém zápisu je tzv. stanoveným datem vždy 30. 6. každého kalendářního roku, přičemž nezanechá-li student studia do tohoto data, bude vždy zapsán do následujícího akademického roku, a za takový akademický rok je (v cenové úrovni Premium) student povinen studijní poplatek zaplatit i v případě, že v jeho průběhu studia zanechá. Žalovaná takto byla zapsána„ do akademického roku 2020 2021“ (str. 5 repliky) a vznikla jí poplatková povinnost„ i za druhý ročník 2021 2022“ (str. 6 repliky), popř.„ byla zapsána i do akademického roku 2021 2022 – druhý ročník studia“ (str. 8 repliky). Přitom je irelevantní, že tak neučinila vlastním jednáním, ale v souladu s vnitřními předpisy ji takto zapsala žalobkyně. Co se týká administrativního poplatku, pak se jedná o poplatek stanovený vnitřním předpisem na základě zákona, a nikoli o skrytou smluvní pokutu, jak tvrdí žalovaná. I kdyby se však o smluvní pokutu jednalo, pak není v nepřiměřené výši, a není tak důvodu, aby žalované povinnost k její úhradě nevznikla.

4. Žalovaná ve své duplice ze dne [datum] v prvé řadě namítla, že Nařízení rektora [číslo], o elektronickém zápisu, v čl. 2 odst. 3 omezuje svou platnost do akademického roku 2019 2020, na sporné období se tak nevztahuje a žalované nemohlo být studium žalobkyní prodlouženo. Prodloužení doby studia o další rok automatickým zápisem ze strany žalobkyně, bez souhlasu žalované, je navíc třeba považovat za nemravné, pokud studium ke„ stanovenému datu“ [datum] trvalo pouze cca 75 dní, tudíž žalované neměla ani dostatek časového prostoru vyhodnotit, zda ve studiu pokračovat nebo jej zanechat, např. na základě úspěšnosti složení zápočtu či zkoušky, k nimž se neměla ani šanci za dobu studia dostat. Dále je třeba na věc hledět jako na vztah podnikatele a spotřebitele a chránit slabší smluvní stranu, když žalobkyně zjevně nemravně automatickým prodloužením doby studia bez souhlasu žalované (i bez předchozího upozornění) se pouze snaží neoprávněně zvýšit své příjmy. Takové jednání žalobkyně je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Úhrada částky 60 000 Kč za další rok studia (akademický rok 2021 2022), když žalovaná toto studium ukončila již v září, nejpozději v říjnu 2020, by dále představovala tzv. neúměrné zkrácení, neboť vzájemné plnění ze smlouvy by bylo v hrubém nepoměru, když žalovaná by za částku (druhých) 60 000 Kč neobdržela ničeho. Žalovaná nicméně zejména od smlouvy odstoupila, a vzájemné vypořádání by bylo třeba provést dle §§ 2991, 2993 občanského zákoníku, tudíž žalobkyni by vznikl nárok jen na náhradu hodnoty toho, co žalované reálně poskytla. Hodnota takového plnění by byla zjevně nižší, než žalovanou již uhrazená částka 20 000 Kč. Zcela odmítnout je třeba tvrzení žalobkyně, že vůči žalované neměla v zásadě žádné povinnosti týkající se studia, neboť to je v rozporu jak se zákonem o vysokých školách, tak s vnitřními předpisy žalobkyně. V cenové úrovni Premium byla žalobkyně povinna poskytnout žalované tištěné učební texty, elektronické učební texty, Videolearning a Audiolearning, VideoForum pro on-line komunikaci, studijní a administrativní servis 7 dní v týdnu a možnost zápisu neomezeného množství volitelných studijních předmětů. Žalobkyně své povinnosti neplnila a žalovaná tak byla oprávněna od smlouvy odstoupit. Nespokojenost i dalších studentů se studiem u žalobkyně potvrzují recenze na [webová adresa].

5. Ve věci bylo následně nařízeno první setkání s mediátorem (uskutečněno [datum]), jež ke smírnému řešení věci nevedlo.

6. Žalobkyně na dupliku žalované reagovala vyjádřením ze dne [datum], předloženým na prvním ústním jednání. Uvedla, že Nařízení rektora [číslo], o elektronickém zápisu, v čl. 2 žádný odst. 3 s omezením doby platnosti neobsahuje, a vztahovalo se tak i na sporné období. Dále se s odkazem na judikaturu vymezila proti tvrzení, že by smluvní vztah mezi účastníky byl vztahem spotřebitelským, když žalobkyně poskytuje obecně prospěšné a nikoli podnikatelské služby. Smlouva o studiu ani nárok žalobkyně na zaplacení studijních poplatků nejsou v rozporu s dobrými mravy. Soukromá vysoká škola musí finančně zajistit možnost svého provozu bez ohledu na to, že se některý ze studentů rozhodne studium předčasně ukončit; finančně plánuje tak, že studenti dokončí celý studijní program, s čímž jsou spojeny fixní dlouhodobé výdaje (pronájem prostor, lektoři…). S tím souvisí i to, že studijní poplatek není konkrétním smluvním protiplněním za konkrétní poskytování výuky (synallagma), ale podílem studenta na nákladech vysokoškolského studia. Recenze jiných studentů na internetu jsou pro posouzení věci irelevantní.

7. Na prvním ústním jednání ve věci dne [datum] žalobkyně zejména vysvětlila, že je u ní možné začít studium nejen se začátkem akademického roku, ale též ve dvou dalších termínech, z nichž jedním je duben kalendářního roku (což byl i případ žalované). Dochází tak vlastně k nástupu studenta v průběhu akademického roku. Studium takového studenta se pak odvíjí nikoli dle akademických roků, nýbrž dle příslušných„ daných období“, počítaných vždy po jednom roku od zahájení studia. Za„ dané období“ se též platí roční studijní poplatek. Jelikož však ve vnitřních předpisech absentuje speciální úprava pro studenty začínající studium mimo začátek akademického roku, použijí se na ně obecná ustanovení, tedy např. v případě nařízení o elektronickém zápisu je i pro ně stanoveným datem 30. 6. kalendářního roku. Systém studia u žalobkyně tomuto odpovídá, když studenti mají možnost skládat zkoušky až v následujícím roce. Žalovaná potvrdila, že se s vnitřními předpisy seznámila, a s těmito podmínkami a jejich důsledky tedy byla obeznámena, když se přesto rozhodla ke studiu nastoupit. U atypického začátku studia pak k prodloužení doby studia (při nezanechání studia do 30. 6.) dochází nikoli na další akademický rok, nýbrž na další„ dané období“. Žalovaná tak měla být – s ohledem na to, že studia zanechala až [datum], tedy po [datum] – studentkou do konce března 2022, jak je uvedeno v žalobě, resp. i za toto období ji vznikla povinnost uhradit studijní poplatek (splatný do [datum]), když studium jako takové končí již okamžikem zanechání studia. Žalovaná na jednání zdůraznila, že vnitřní předpisy žalobkyně řádně nereflektují možnost nástupu studenta do studia v jiných termínech, než se začátkem akademického roku. Rozdíl mezi akademickým rokem a„ daným obdobím“ pak není zejm. reflektován ve vztahu k automatickému prodlužování studia (zápisu do dalšího akademického roku) v případě, že není studia zanecháno do 30. 6. kalendářního roku. Jako v případě žalované, kdy jí mělo být automaticky prodlouženo studium nikoli po absolvování cca 1 roku studia, ale jen po několika desítkách dnů studia. Setrvala však zejména na tom, že od smlouvy o studiu platně odstoupila pro porušování povinností žalobkyně. Doplnila, že za celou dobu studia nebyla žalované ze strany žalobkyně poskytnuta ani jedna přednáška. Závěrem jednání byly oběma účastníkům dány výzvy dle § 118a o.s.ř. a řízení bylo koncentrováno dle § 118b o.s.ř., to vše s účinky koncentrace ke dni [datum]. Jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu těhotenství žalobkyně, jejíž účastnický výslech byl navržen k důkazu.

8. Žalobkyně doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy včasným podáním ze dne [datum]. Setrvala na tom, že povinnosti, jejichž údajné porušení tvrdila žalovaná, žalobkyni netížily, a tudíž by nemohlo jít o způsobilý důvod pro odstoupení; avšak pro případ opačného závěru zdůraznila, že takové povinnosti vůbec neporušila. Žalovaná měla od druhého dne po zahájení studia (po převedení v informačním systému do stavu„ student“) umožněn přístup do databáze Videolearning, obsahující cca 150 videokurzů pro samostudium, o čemž byla informována dne [datum]. Aplikace VideoForum (realizovaná v dané době prostřednictvím aplikace Skype for Business), přes níž v době COVID-19 byla realizována u žalobkyně všechna výuka, fungovala žalované řádně. Žalovaná pak sice [datum] zmiňovala technické problémy s připojením k přednáškám, tyto však ani na výzvu nespecifikovala ani nedoložila, a žalobkyně tak nemohla mít za to, že případný problém trvá. Ani ostatní studenti (v dubnu 2020 nastoupilo ke studiu celkem 86 studentů) problémy s připojením k aplikaci nehlásili. Je pravdou, že v rámci cenové úrovně Premium se žalovaná on-line přednášek povinně účastnit nemusela, účast jí však umožněna byla. Přístupové údaje (resp. licence) do aplikace LockLizard (obsahující psané studijní materiály) byly žalované zaslány [datum]. Co se týká tištěných materiálů, pak na jejich automatické zaslání studenti nárok nemají. Žalovaná si je mohla sama vytisknout z aplikace LockLizard, nebo si o tištěné materiály zdarma mohla zažádat prostřednictvím aplikace ePlatby, což však nikdy neučinila. Z výše uvedených důvodů jsou tedy výtky žalované (i její odstoupení) nedůvodné, když žalobkyně neporušovala žádné z případných povinností, které by vůči žalované mohla mít z titulu studia v cenové úrovni Premium. I kdyby však k nějakému porušení došlo, muselo by se dle § 2002 občanského zákoníku jednat o porušení podstatné, což žádné ze zmiňovaných údajných porušení není. Dále žalobkyně připomněla, že v cenové úrovni Premium trvá zkouškové období 12 měsíců, resp. min. 350 zkouškových dnů v roce, a zkoušky je tak možno plnit kdykoli v rámci roku. Součástí cenové úrovni Premium je také„ možnost“ rozložení studijního poplatku (na daný 1 rok) bez navýšení a bez žádosti, do 3 splátek (což byl případ žalované). Student, který - jako žalovaná - nastoupí ke studiu v průběhu akademického roku, má umožněn přístup ke stejným materiálům, přednáškám a zkouškám, jako student nastoupivší na začátku akademického roku. Studijní poplatek pak je student, jenž zahájí studium v dubnu, povinen za 1. ročník uhradit (pokud nevyužije možnosti splátek) do několika dnů od přijetí, za ostatní ročníky pak do 1. 3. kalendářního roku; to ovšem nic nemění na jeho zápisu do příslušného akademického roku. V případě zahájení studia v dubnu se tak akademický rok nerovná ročníku. Dle smlouvy o studiu je student zavázán k úhradě studijních poplatků za každý akademický rok, do kterého byl zapsán, přičemž akademický rok trvá od 1. 9. do 31. 8. následujícího kalendářního roku. Studijní poplatek za (druhý) akademický rok 2020 2021 byla tedy žalovaná povinna uhradit, a to do [datum], z výše popsaných důvodů (automaticky provedený zápis při nezanechání studia před [datum], když žalovaná zanechala studia až e-mailem ze dne [datum]). Jinými slovy, jelikož žalovaná byla zapsána jak do akademického roku 2019 2020, tak do akademického roku 2020 2021, byla povinna zaplatit studijní poplatky za oba tyto akademické roky. V tomto směru pak žalobkyně tímto podáním částečně změnila žalobu tak, že částka 40 000 Kč odpovídá svou výši zbývajícím dvěma splátkám studijního poplatku za akademický rok 2019 2020 a částka 60 000 Kč odpovídá svou výši studijnímu poplatku za akademický rok 2020 2021. Dále žalobkyně částečně změnila žalobu v tom směru, že administrativní poplatky v celkové výši 9 000 Kč za posunutí splatnosti se vztahovaly ke studijnímu poplatku (již) za akademický rok 2019 2020 (celá změna žaloby byla poté připuštěna usnesením ze dne [datum]). Žalobkyně dále doplnila další judikaturní závěry k tomu, že smlouva o studiu na soukromé vysoké škole nezakládá vztah spotřebitelský.

9. Též žalovaná doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy, a to včasným podáním ze dne [datum]. Žalobkyně jí neposkytla tištěné studijní podklady, byť o ně opakovaně žádala telefonicky i osobně, přičemž jí bylo sděleno, že jelikož nastoupila ke studiu později, než ostatní studenti, nelze jí tištěné materiály poskytnout a musí k nim přistoupit online. Licence LockLizard nebyla poskytnuta včas (tedy po zahájení studia), nýbrž až po opakovaných telefonických urgencích, kdy k nápravě došlo až po osobní schůzce dne [datum], tedy cca 2 měsíce po zahájení studia. Žalované nebyl umožněn přístup k online přednáškám (VideoForum), a to ani po telefonických urgencích, ani po osobní schůzce dne [datum]; bylo jí pouze sdělováno, že v cenové úrovni Premium se přednášek účastnit nemusí. O technických problémech VideoFora svědčí též to, že původní nefunkční aplikaci žalobkyně nahradila aplikací MS Teams, avšak až od října 2020. Žalovaná opětovně odkázala na čl. 2 odst. 3 Nařízení rektora [číslo] o elektronickém zápisu, z něhož plyne časové omezení jeho platnosti. Žalovaná od smlouvy o studiu však zejména platně odstoupila, odeslání obou dokumentů doložila.

10. V doplňujícím vyjádření ze dne [datum] žalobkyně mj. zopakovala, že žádnou povinnost neporušila, natožpak podstatně; i kdyby tomu snad bylo jinak, odstoupit od smlouvy je možné dle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku jen bez zbytečného odkladu. Smlouva o studia však zejména žalované jí tvrzená práva ani nezaručuje. Ani po doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalovaná neunáší procesní břemena o platnosti odstoupení. Žalobkyně opětovně připomněla, že Nařízení rektora [číslo], o elektronickém zápisu, v čl. 2 žádný odst. 3 neobsahuje, nařízení bylo platné po celou dobu.

11. V doplňujícím vyjádření ze dne [datum] žalovaná mj. zdůraznila, že na e-maily žalobkyně (u nichž z absence odpovědi žalované žalobkyně dovozuje, že nemohla o případných technických obtížích žalované vědět) žalobkyně reagovala, o řešení žádala opakovaně, avšak telefonicky. Ani po doplnění tvrzení žalobkyně není zřejmé, na základě čeho požaduje po žalované studijní poplatek za druhý rok studia. Judikaturu předkládanou žalobkyní ve věci (ne) spotřebitelské povahy smlouvy nelze pokládat za ustálenou, navíc se netýká odstoupení od smlouvy, a tedy její závěry na projednávanou věc nedopadají.

12. Na druhém ústním jednání dne [datum] byl proveden účastnický výslech žalované, ukončeno dokazování a vyhlášen rozsudek.

13. Z provedených listinných důkazů učinil soud zejména následující skutková zjištění, významná pro posouzení věci.

14. Z Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne [datum] (dále též jen„ Vyrozumění“), že žalovaná na základě výsledků přijímacího řízení a rozhodnutí rektora splnila podmínky pro podmínečné přijetí ke studiu u žalobkyně pro bakalářský studijní program Ekonomika a management v cenové úrovni Premium, v prezenční formě studia. Přijetí bylo podmínečné proto, že žalovaná do doby přijímacího řízení nenahrála do informačního sytému doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání, což musí učinit do 5 dnů od obdržení vyrozumění. Poté dojde k zápisu do studia, podepíše-li„ Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na VŠEM“. Studijní poplatky činí 60 000 Kč za rok, standardní doba studia 3 roky; v případě absolvování též navazujícího magisterského studia o délce 1 rok činí celkové studijní poplatky 240 000 Kč. Termíny a podmínky splatnosti ročních studijních poplatků vyplývají z vnitřních předpisů, v bakalářském studijním programu se platí za„ ročník“. Úvod do studia probíhá [datum] a účast je povinná, je nicméně možno žádat o mimořádný termín.

15. Ze Smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na VŠEM ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva o studiu“), že žalovaná se mj. zavázala dodržovat veškeré povinnosti a závazky vyplývající z vnitřních předpisů žalobkyně. Žalovaná prohlásila, že si vybrala konkrétní cenovou úroveň (viz Vyrozumění), a to po seznámení se s jejími podmínkami i s vnitřními předpisy. Zavázala se platit příslušné studijní poplatky, a to v každém akademickém roce, do kterého byl proveden zápis dle vnitřních předpisů. Prohlásila, že si je vědoma, že případné zanechání studia nemůže ovlivnit náklady žalované na zajištění výuky, kteréžto jsou hrazeny ze studijních poplatků, a tedy zanechání studia nic nemění na povinnosti k placení studijních poplatků. U cenové úrovně Premium se zavázala uhradit studijní poplatky v akademickém roce, respektive období, do kterého byl proveden zápis, a to i v případě nepokračování ve studiu po provedení zápisu. Zanechání studia je možné pouze na základě odůvodněné žádosti, zaslané prostřednictvím informačního systému žalobkyně, a to do žalobkyní stanoveného termínu. Žalovaná prohlásila, že se seznámila s vnitřními předpisy žalované a příslušnými administrativními pokyny, mj. s podmínkami placení studijních poplatků, a těmto porozuměla.

16. Ze Statutu žalobkyně, že práva a povinnosti studenta stanoví právní předpisy, Statut, Studijní a zkušební řád, Disciplinární řád, Prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia a jednotlivá Nařízení rektora a Opatření rektora. Mezi finančními zdroji žalobkyně jsou na prvním místě poplatky spojené se studiem. Žalobkyně koná přijímací řízení ve třech termínech v závislosti na termínu zahájení studia (říjen, leden, duben). Přijatý uchazeč se stává studentem po splnění všech stanovených podmínek zápisu a následném provedení elektronického zápisu; ten pro studenty prvního ročníku provádí studijní oddělení. Výši školného, způsob a termíny úhrady, tzv. splátkový kalendář a podmínky vrácení školného při zanechání studia určuje příslušný vnitřní předpis.

17. Ze Studijního a zkušebního řádu žalobkyně účinného od 1. 1. 2017 (dále též jen„ Studijní řád“), že akademický rok žalobkyně má 12 kalendářních měsíců a je členěn na tři trimestry s termínem zahájení 1. 9. a ukončení 31.

8. Do příslušného akademického roku se studenti zapisují v termínech a podmínkách stanovených rektorem. V případě neprovedení elektronického zápisu studentem ve stanoveném termínu je proveden elektronický zápis studijním oddělením na základě volné kapacity pro daný akademický rok. Účast na výuce není povinná, není-li stanoveno jinak. Zanechání studia je realizováno na základě žádosti studenta zaslané prostřednictvím informačního systému, při mj. uvedení relevantních a pravdivých důvodů zanechání studia. Zanechání studia nezbavuje studenta povinnosti úhrady všech finančních závazů v daném akademickém roce nebo časovém období, do kterého provedl elektronický zápis, případně byl zapsán studijním oddělením (v případě neprovedení elektronického zápisu studentem). Studium je ukončeno ke dni podání žádosti. Není-li výslovně stanoveno jinak, jsou studenti a uchazeči o studium povinni pro komunikaci s žalobkyní využívat výhradně studijní formuláře v rámci informačního systému.

18. Z Nařízení rektora [číslo],„ Elektronický zápis“, že elektronický zápis probíhá v každém akademickém roce od 1. 7. do 31. 8., jeho možnost je podmíněna úhradou veškerých plateb studentem a je povinný i pro studenty, kteří zahajovali studium v lednu a dubnu daného akademického roku. Studenti, kteří neprovedou zápis na další akademický rok a nepožádají o zanechání studia do stanoveného data (30. 6.), budou zapsání ze strany žalobkyně v mimořádném termínu. Soud z listiny nezjistil, že by nařízení mělo omezenou platnost do akademického roku 2019 2020, jak tvrdila (a nijak neprokazovala, a to ani po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř.) žalovaná.

19. Z Nařízení rektora [číslo],„ Platby a rozdělení studijních poplatků“, že studijní poplatky/školné jsou studentem hrazeny do termínu splatnosti a ve výši příslušné, studentem zvolené cenové úrovně. Od ledna 2019 činí studijní poplatky v bakalářském studijním programu v cenové úrovni Premium 60 000 Kč za rok (celkem za standardní dobu studia 180 000 Kč). Studijní poplatky je umožněno hradit ve splátkách, o než se nežádá (s výjimkou tzv. Studentského úvěru, kdy dochází k rozložení splátek na měsíce); při zahájení studia v dubnu je možná např. platba 1x ročně do 1. 3. nebo platba 3x ročně do 1. 3., 1. 8. a 1.

10. V případě nedodržení podmínek splatnosti školného je student povinen uhradit příslušné administrativní poplatky. Zanechání studia je možné pouze na základě studentem zaslané žádosti prostřednictvím informačního systému a uvedením konkrétního důvodu. Student je mj. povinen uhradit všechny finanční závazky vůči žalobkyni za příslušné období dle cenové úrovně studenta – u cenové úrovně Premium za akademický rok, do kterého byl proveden elektronický zápis. V rámci standardní (tedy neprodloužené) doby studia musí student zaslat žádost o zanechání studia před konáním elektronického zápisu na daný akademický rok (tj. do 30. 6.).

20. Z Nařízení rektora [číslo],„ Posunutí splatnosti studijních poplatků“, že za stanovených podmínek je možné na žádost bezplatně posunout splatnost školného. Jinak je za posunutí splatnosti nebo v případě nedodržení splatnosti povinnost zaplatit„ sazbu“ 1 000 Kč za posunutí v rozsahu [číslo] dní, 3 000 Kč za posunutí v rozsahu [číslo] dní a 5 000 Kč za posunutí v rozsahu více, než 60 dní. Příslušné administrativní poplatky za nedodržení termínu splatnosti je možno prominout za podmínky vzdání se výhody rozdělení školného do splátek.

21. Z dopisu ze dne [datum], že žalobkyně vyrozumívá žalovanou, že dne [datum] obdržela písemné prohlášení žalované o zanechání studia (doba studia [datum] – [datum]) a že za ní eviduje dluh 109 000 Kč na studijních a administrativních poplatcích, který má uhradit do [datum].

22. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu 109 000 Kč na studijních a administrativních poplatcích, a nákladů právního zastoupení 13 939,20 Kč, do [datum]. Dle podacího lístku byla výzva odeslána téhož dne.

23. Z dopisu ze dne [datum], že žalovaná požádala žalobkyni o ukončení smlouvy a vrácení zaplacené částky 20 000 Kč z důvodu nedodržování smlouvy ze dne [datum], konkrétně namítala, že nedostala tištěné materiály, licenci LockLizard dostala až [datum], tisknutí materiálů není možné a připojení do přednášek nebylo možné po celý semestr, přičemž jedinou odpovědí mělo být, že má úroveň Premium a na přednáškách tak nemusí být přítomna. Dle podacího lístku byl dopis odeslán [datum].

24. Z dopisu ze dne [datum], že žalovaná v návaznosti na dopis ze dne [datum], na nějž neobdržela žádnou odpověď, odstupuje vůči žalobkyni od smlouvy ze dne [datum], oznamuje jí neúměrné zkrácení a vyzývá ji k vrácení částky 20 000 Kč. Co do důvodů pro odstoupení odkazuje na dopis ze dne [datum], přičemž má jít o porušení povinností žalobkyně podle zákona o vysokých školách a dle smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. Dále se dovolala neúměrného zkrácení jakož i neexistence důvodu pro hrazení sankce za pozdní úhradu školného, když se jedná o smluvní pokutu a nikoli poplatek ve smyslu zákona o vysokých školách. Dle podacího lístku byl dopis odeslán [datum].

25. Ze screenshotu webové prezentace žalobkyně, že školné Premium je určeno studentům, kteří chtějí využívat nadstandardní administrativní a studijní služby. Součástí školného Premium je mj. zkouškové období 12 měsíců, min. 350 zkouškových dní, tištěné učební texty, elektronické učební texty s možností tisku, Videolearning a Audiolearning, VideoForum pro on-line komunikaci, studijní a administrativní servis 7 dní v týdnu.

26. Z e-mailové komunikace účastníků mj. to, že žalované byly dne [datum] zaslány pokyny, jak zahájit studium, že má v informačním systému k dispozici dokumenty Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a Prohlášení studenta, že a jak má Prohlášení nahrát podepsané zpět, jakož i jakým způsobem se platí studijní poplatky. Zvolené studium žalované je od dubna 2020 a bude zahájeno [datum] Úvodem do studia, který proběhne prostřednictvím aplikace VideoForum. Do [datum] měla žalovaná obdržet odkaz do virtuální místnosti pro on-line přenos výuky. V cenové úrovni Premium obdrží student set studijní literatury poštou, a to na základě objednávky v aplikaci ePlatby. Z průběžných zpráv je dále zřejmé, že cca do konce června 2020 se z důvodu pandemie Covid-19 u žalobkyně nekonaly prezenční přednášky, budova žalobkyně byla převážně znepřístupněna a výuka (v rámci tzv. Praktických aplikací) byla realizována on-line prostřednictvím VideoFora. Dne [datum] žalovaná požádala o zahájení studia v dubnu s náhradním termínem Úvodu do studia. Dne [datum] ji žalobkyně informovala, že pro zahájení studia ještě musí uhradit studijní poplatky a podepsat Prohlášení studenta. Žalovaná toto splnila dne [datum] a dne [datum] byl sjednán náhradní termín Úvodu do studia [datum]. Dne [datum] bylo žalované doporučeno nastudovat návod pro VideoForum. Úvod do studia se uskutečnil prostřednictvím aplikace Skype for Business implementované v prohlížeči, stejně, jako videokonzultace v rámci přijímacího řízení. Dne [datum] byla žalovaná informována, že splnila podmínky zápisu do studia a byl jí umožněn přístup do informačního systému. Dále byla informována o povinných vstupních testech/dotaznících. Dne [datum] žalovaná žádala o pomoc, když se jí nedařilo spustit přednášky v rámci VideoFora, ačkoli na dřívější on-line schůzky toto fungovalo; dále požádala o licenci LockLizard. Dne [datum] jí žalobkyně toliko sdělila, že na přednášky se má připojovat stejně, jako na dřívější on-line schůzky; pokud by měla nadále problémy, měla poslat printscreen chybové hlášky. Dále jí bylo sděleno, že licence LockLizard jí již byla zaslána a měla by si tedy zkontrolovat e-mail. Dne [datum] byla studentům nabídnuta možnost osobní konzultace spojené s prohlídkou budovy žalobkyně, žalovaná o toto projevila zájem dne [datum]. Dne [datum] byly žalované žalobkyní poskytnuty přístupové údaje do aplikace LockLizard vč. návodu, jak provést registraci. Dne [datum] byli studenti informováni, že v červenci a srpnu se Praktické aplikace budou konat v budově žalobkyně. Dne [datum] bylo studentům připomenuto, že dne [datum] končí elektronický zápis do akademického roku 2020 2021 a je povinný pro všechny studenty, včetně těch, kteří zahajovali studium v dubnu. Od [datum] bude nezapsané studenty zapisovat žalobkyně sama v mimořádném termínu. Dále bylo připomenuto studentům s cenovou úrovní Premium, že si mohou po provedení elektronického zápisu objednat v období [datum] – [datum] sady tištěných studijních textů pro akademický rok 2020 2021, prostřednictvím aplikace ePlatby, za 0 Kč. Po uplynutí tohoto období bude možné si texty objednat jen v rámci mimořádného termínu. Dne [datum] byla žalovaná informována o výsledku vstupního dotazníku. Dne [datum] byli studenti informováni o přechodu on-line výuky (VideoForum) z aplikace Skype for Business na aplikaci MS Teams. Dne [datum] byla žalovaná informována, že žalobkyně eviduje její žádost (odstoupení od smlouvy z [datum], jak potvrdila žalobkyně na jednání dne [datum]) a své vyjádření k ní zašle do [datum]. Dne [datum] zaslala žalovaná žalobkyni žádost o ukončení studia. Dne [datum] žalobkyně žalovanou informovala o zaregistrování žádosti o ukončení studia, o výši evidovaného dluhu celkem 109 000 Kč vč. možnosti hrazení dle splátkového kalendáře, a o alternativních možnostech ve studiu pokračovat. Dne [datum] žalovaná žalobkyni zaslala své námitky proti požadavku na úhradu částky celkem 109 000 Kč a výzvu ke smírnému řešení. Dne [datum] žalobkyně zaslala své stanovisko ke smírnému řešení. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované vyrozumění o zanechání studia.

27. Žalovaná při svém účastnickém výslechu zejména uvedla, že po zanechání předchozího studia cca v březnu 2020 nechtěla jeden semestr nečinně sedět, v rámci dostupných vysokých škol ji nejvíce oslovila webová prezentace žalobkyně. Dne [datum] se konalo přijímací řízení, zároveň podepsala Smlouvu o studiu. Z podkladů pochopila, že v jejím případě se akademický rok počítá jinak, a to od dubna do března s ohledem na to, že jí studium má začínat v dubnu. Proto také měla za to, že do března dalšího roku může studium ukončit. Od žalobkyně pak měla nedostatek informací k zahájení studia, až [datum] získala po telefonickém dotazu informace o tom, jak studium zahájit; co činila pro včasné zahájení studia (tedy k [datum]) si přesně nevzpomíná. Přístup do aplikace e-Platby byl žalované umožněn až [datum]. Na základě úhrady (20 000 Kč dne [datum], kdy zbývající školné měla za to, že je možné hradit ve 2 splátkách) se pak stala studentem - do té doby (do [datum]) měla stále status uchazeče a jeho přístupové údaje, z čehož dovozuje své problémy spojené s administrací studia (jež mělo být správně zahájeno již cca v půlce dubna). Mj. jí prý jako uchazeči nechodily e-maily určené studentům, nestihla některé administrativní termíny, spojené se zahájením studia (např. žádost o tištěné studijní materiály). Teprve na základě telefonických pokynů, které si na základě telefonického kontaktu na žalobkyni vyžádala, zjistila, že ještě musí podat žádost o zahájení studia, tak, aby mohla být vedena jako student; o této povinnosti nahrát soubory předtím nebyla ze strany žalobkyně informována. Teprve dne [datum] obdržela informace o zápisu jakožto studenta a až [datum] byl aktivován zákaznický účet, kdy poprvé měla k dispozici přístup do systému jakožto student. Dále žalobkyně popsala problémy při snaze o získání tištěných studijních materiálů, když ve finále dospěla k závěru, že vysoká škola se nemůže jednomu studentu individuálně věnovat natolik, aby mu separátně zasílala tištěné materiály. Dále popsala své neúspěšné pokusy o připojení k on-line přednáškám a získání přístupu do aplikace LockLizard (kde jí bylo ještě [datum] nepravdivě tvrzeno, že tento již má), jakož i o získání technické podpory žalobkyně v tomto směru. Teprve na základě osobního setkání dne [datum] získala přístup (licenci) do aplikace LockLizard, připojení k on-line přednáškám však stále nefungovalo, a to prostřednictvím žádného jejího technického zařízení, které vyzkoušela. Opakovaně při telefonických žádostech na studijní oddělení o umožnění účasti na on-line přednáškách jí bylo sdělováno, že jelikož má cenovou úroveň Premium, nemusí se přednášek účastnit, a proč o to tak moc usiluje; ona však chtěla studovat skutečně, ne formálně, a něco se naučit. Tento přístup žalobkyně jí odradil. Studium ani příprava na zkoušky jí nebyly žalobkyní umožněny, přičemž se již blížil konec semestru ([datum]). Žalovaná tak začala zejména zjišťovat, jak studium u žalobkyně ukončit, a rozhodla se další splátky školného již nehradit. Jelikož se jí nedařilo provést ukončení studia přes informační systém školy, zaslala [datum] listinnou žádost o ukončení smlouvy Z opatrnosti a z obavy, aby po ní žalobkyně nechtěla školné za další rok, připravila s kamarádem advokátem (a zaslala žalobkyni) další dokument - odstoupení od smlouvy ze dne [datum]. Na toto obdržela odpověď od rektora, že má zaplatit studijní poplatky a pokračovat ve studiu. Na to reagovala [datum] a další komunikace je patrná z e-mailové komunikace. V říjnu 2020 došlo u žalobkyně ke změně aplikace pro on-line přednášky, což žalobkyně interpretuje jako potvrzení nefunkčnosti předchozího systému. Po [datum] se nicméně již k on-line přednáškám u žalobkyně připojit ani nepokoušela.

28. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl. Především šlo o návrh žalované na čtení internetových recenzí žalobkyně, neboť zkušenosti jiných studentů nebyly předmětem řízení, navíc výběr recenzí byl selektivně proveden žalovanou. Rozsudky předkládané žalobkyní byly pouze vzaty v potaz jakožto judikatura, neboť neměly povahu důkazního prostředku (netýkaly se žalované ani sporných skutkových okolností). Důkazní návrh žalované„ další e-mailovou komunikací“ byl jednak nekonkrétní, jednak uplatněný po koncentraci řízení.

29. Dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

30. Dle § 2001 o.z., od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

31. Dle § 2002 odst. 1 o.z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

32. Dle § 52 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen„ ZoVŠ“), studium je členěno zejména na semestry, ročníky nebo bloky. Každý semestr, ročník nebo blok sestává z období výuky a zkoušek a z období prázdnin. Dle odst. 2 akademický rok trvá 12 kalendářních měsíců; jeho začátek stanoví rektor.

33. Dle 56 odst. 1 písm. a) ZoVŠ, studium se dále ukončuje zanecháním studia. Dle odst. 2 věta první, dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) je den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia.

34. Dle § 59 ZoVŠ, poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

35. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.

36. V prvé řadě soud konstatuje, že mezi účastníky bylo nesporné (a zároveň bylo prokázáno), že žalovaná nastoupila ke studiu u žalobkyně jakožto soukromé vysoké školy, a to na základě zejm.„ Smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na VŠEM“ ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva o studiu“). Tato smlouva má povahu inominátní smlouvy, jež se řídí též zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, což podporují jak shodná stanoviska účastníků, tak judikatura v obdobných věcech. Smlouva o studiu nemá povahu spotřebitelské smlouvy, neboť žalobkyně v právním vztahu nevystupuje jako podnikatel, nýbrž jako vysoká škola, která plní obecně prospěšné úkoly v rámci vzdělávacího systému; takto bylo opakovaně judikováno jak přímo ve vztahu k žalobkyni, tak k jiným soukromým vysokým školám. Z rozhodnutí Ústavního osudu ČR a Nejvyššího soudu ČR jde zejména o rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 4361/12, 33 Cdo 4532/2014 a 33 Cdo 3805/2018. Občasné snahy soudů prvního stupně o revizi tohoto právního názoru nebývají úspěšně (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 23 Co 293/2021, rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 18 Co 188/2022). Od ustálených závěrů judikatury nemá zdejší soud důvod se odchýlit. Žalované tak zvláštní ochrana spotřebitele nenáleží. Co se týká zahájení studia, z vnitřních předpisů a dalších listin vyplývá, že plnohodnotným studentem se žalovaná stala (až) [datum], kdy splnila všechny podmínky vč. absolvování povinného [příjmení] do studia. Mezi účastníky bylo nicméně zcela nesporné, že žalovaná nastoupila ke studiu„ v dubnu“ 2020, ostatně ani vnitřní předpisy žalobkyně neznají žádný květnový termín zahájení studia, a Smlouva o studiu byla též uzavřena v dubnu 2020. Tento určitý rozpor má nicméně praktický význam (toliko) z hlediska posuzování jednotlivých důvodů pro odstoupení od Smlouvy o studiu (viz dále); z hlediska sjednané délky studia, jeho trvání apod. soud vycházel z nástupu žalované„ v dubnovém termínu“ 2020, s tím, že první ročník studia žalované tak měl končit [datum] (viz též dále).

37. Soud se v projednávané věci primárně zabýval otázkou, zda žalovaná od Smlouvy o studiu platně odstoupila. V takovém případě by vzájemné vypořádání vycházelo ze speciální úpravy § 2004 a násl. o.z., neboť smlouva by byla zrušena od samého počátku a rámec rozhodných skutečností by byl odlišný od situace, kdy (by) studium žalované bylo ukončeno jeho zanecháním dle § 56 odst. 1 písm. a) ZoVŠ. Ze Smlouvy o studiu ani ze souvisejících vnitřních předpisů žalobkyně či právních jednání účastníků nevyplývá, že by zde byl jakýkoli smluvený důvod pro odstoupení. Od smlouvy tak bylo možno odstoupit jen dle § 2002 odst. 1 o.z., tedy pro porušení smlouvy podstatným způsobem, přičemž od smlouvy je v takovém případě třeba odstoupit bez zbytečného odkladu. Žalovaná předložila dvě listiny, které obě dle názoru soudu splňují po obsahové stránce náležitosti odstoupení od Smlouvy o studiu (dopisy z [datum] a z [datum]). Žalovaná v obou dokumentech projevuje jednoznačně vůli k ukončení Smlouvy o studiu, a to pro její porušení ze strany žalobkyně, jež je specifikováno 4 konkrétními body. Žalovaná též prokázala odeslání obou dokumentů, a z následující e-mailové komunikace (odkazující na doručení odstoupení z [datum], jež pro změnu samo odkazuje na odstoupení z [datum], jehož případné nedoručení není v rámci této komunikace nijak sporováno) má soud za prokázané, že zásilky též žalobkyni došly (s domněnkou data doručení dle § 573 o.z.), když jejich údajným nedoručením se žalobkyně (účelově) bránila až v rámci soudního řízení. Je dále třeba zcela odmítnout obranu žalobkyně, že povinnosti, jejichž porušení se žalovaná v odstoupeních dovolala, jí vůbec netížily. Byť v samotném textu Smlouvy o studiu, ani ve vnitřních předpisech žalobkyně nejsou jednotlivá práva a povinnosti cenové úrovně Premium definovány (což je třeba považovat výhradně za pochybení či alespoň nedůslednost žalobkyně jakožto profesionála v oboru), je zcela zjevné, že tyto (jak byly uvedeny na webových stránkách žalobkyně) představují součást smluvních ujednání, byť třeba sjednaných pouze konkludentně. Jestliže žalobkyně argumentovala v tomto směru např. i ve vztahu k (neexistenci) povinnosti umožnit žalované účast na online přednáškách (když jiné se v době COVID-19 ani nekonaly), je taková argumentace (od vzdělávací instituce) na hraně absurdity. Žalobkyni tak samozřejmě tížila povinnost poskytovat žalované plnění, jež na svých stránkách sama zahrnula do výhod cenové úrovně Premium, a jejich případné neplnění by mohlo za určitých podmínek představovat způsobilý důvod k odstoupení od Smlouvy o studiu. K jednotlivým uplatněným důvodům pro odstoupení uvádí soud následující.

38. Co se týká nedodání tištěných materiálů, pak z popisu cenové úrovně Premium nelze jednoznačně dovodit, že by nárok na ně byl neomezený, nepodmíněný a zejména automatický. Žalovaná byla ze strany žalobkyně informována o tom, že může o tištěné materiály zdarma zažádat konkrétním způsobem ve stanovených termínech, a že je možné o ně žádat i v mimořádných termínech. Žalovaná v řízení uváděla, že pro období prvního trimestru studia nemohla zažádat stanoveným způsobem, neboť potřebné přístupové údaje studenta získala až po uplynutí stanoveného termínu. Tuto okolnost však soud klade především k její tíži (viz dále). K telefonickým žádostem žalované pak mělo být sděleno, že žádá opožděně a musí ke studijním textům přistupovat pomocí online aplikace. Žalovaná přesvědčivě nezpochybnila, že by z aplikace LockLizard nebylo možno materiály tisknout (byť by s tím byly spojeny náklady na její straně). Obsah komunikace mezi účastníky navíc nebyl spolehlivě zachycen (a prokázán), neboť měla probíhat pouze telefonicky; z výpovědi žalované pak nebylo jednoznačně zjištěno, zda se vůbec dotazovala na možnost a podmínky získání tištěných materiálů v mimořádném termínu. Zároveň žalovaná připustila, že jí argumentace žalobkyně připadala smysluplná, když kvůli jednomu studentovi nebude škola organizovat mimořádný tisk, a nijak se dále tištěných materiálů nedomáhala. Ve vztahu k materiálům pro akademický rok 2020 2021 pak žalovaná již neučinila ničeho, aby je získala (neboť již neměla v té době zájem ve studiu pokračovat, viz dále). K danému důvodu odstoupení tak soud nemá za prokázané, že by vůbec žalobkyně jednoznačně svou konkrétní povinnost porušila, a i kdyby tomu tak bylo, s ohledem na přístup žalované, jakož i na dostupnost týchž materiálů online (s možnosti tisku) by porušení nebylo možno považovat za podstatné ve smyslu § 2002 odst. 1 o.z.

39. Co se týká nemožnosti přístupu do aplikace LockLizard, bylo prokázáno (a bylo to i mezi účastníky nesporné), že žalovaná tento obdržela (až) [datum]. Jelikož se jednalo o stěžejní zdroj materiálů pro samostudium žalované, je třeba vyjít z toho, že neumožnění přístupu od začátku studia (a to ani po urgencích) představovalo porušení povinností žalobkyně, potenciálně i podstatné porušení. Žalobkyně nijak nezpochybňovala tvrzení žalované, že na škole byly využívány výhradně studijní materiály žalobkyně, a nebylo tak např. možné si tytéž učebnice zakoupit či vypůjčit; tištěná verze pak studentům nebyla k dispozici neomezeně (viz výše). Stěžejní okolností je však to, že žalobkyně svou povinnost splnila dodatečně, a to dávno předtím, než žalovaná od smlouvy poprvé odstoupila. Navíc skutečnost, že žalovaná získala status studenta pouze cca 20 dní před nápravou situace ze strany žalobkyně (což je třeba klást především k její tíži, viz dále), závažnost porušení povinnosti žalobkyně podstatně snižuje.

40. Co se týká neumožnění tisknutí materiálů, je třeba uvést, že takto definované porušení povinnosti žalobkyně je značně nekonkrétní. Není z něj zřejmé, zda se výtka vztahuje k neumožnění přístupu do aplikace LockLizard do [datum] (k tomu v plném rozsahu platí výše uvedené), k nemužnění jiného tisku materiálů (taková zcela nekonkrétní povinnost žalobkyně z ničeho nevyplývá) nebo k nemožnosti tisku z aplikace LockLizard ani poté, kdy přístup do ní již byl žalované umožněn. Ve třetím případě je třeba uvést, že žalovaná neuvedla, že by se po [datum] jakkoli konkrétně domáhala nápravy takovéhoto údajného porušení povinností žalobkyně. Ani ve své účastnické výpovědi výslovně neuvedla, jak se o tisk pokoušela, proč dle jejího názoru nefungoval, zda to nějak řešila apod. Naopak z výslechu žalované bylo patrné, že po [datum] již její zájem o studium, a tedy i řešení jakýchkoli souvisejících okolností, značně opadl. Porušení této povinnosti tak nebylo v řízení prokázáno, z textu obou odstoupení navíc ani jednoznačně nevyplývá, zda se jednalo právě o tuto (třetí) eventualitu a (s ohledem na absenci předchozích stížností žalované vůči žalobkyni v tomto směru) určitost důvodu pro odstoupení nevyplývá ani podpůrně z předchozí komunikace stran. S ohledem na přístupnost studijních textů alespoň online (od [datum]) by pak i případné porušení povinnosti žalované nebylo možno vnímat jako dostatečně intenzivní pro naplnění„ podstatného porušení“ smluvní povinnosti, neboť by sice poněkud snižovalo komfort studia, ale neznemožňovalo by je podstatným způsobem.

41. Co se týká neumožnění připojení k online přednáškám, je na místě připomenout, že žalovaná studovala v prezenční formě, a to v době pandemie COVID-19, kdy se výuka převážně realizovala online. Z toho jasně vyplývá stěžejní význam možnosti účasti na výuce právě prostřednictvím vzdáleného připojení. Soud neměl důvod neuvěřit výpovědi žalované, jež se v tomto směru jevila zcela důvěryhodnou, že z důvodu technických obtíží s připojením se v prvním trimestru nezúčastnila ani jedné přednášky. Stejně tak soud uvěřil výpovědi žalované, že nad rámec e-mailu z [datum] se snažila získat pomoc/technickou podporu žalobkyně, avšak marně, když jí nebyl umožněn kontakt s IT oddělením a když studijní oddělení reagovalo v tom směru, že u cenové úrovně Premium se přeci žalovaná přednášek účastnit nemusí. Ani osobní schůzka dne [datum] nevedla k nápravě (na rozdíl od vyřešení problému s aplikací LockLizard). Z hlediska žalobkyně je třeba dojít k závěru, že její povinnost poskytovat výuku nelze v případě online přednášek redukovat na to, že přednášející přednášky (někde) konají, nýbrž také že vyvine přiměřenou snahu, aby se studenti přednášek mohli zúčastnit. Žalobkyně se v průběhu řízení omezila na tvrzení, že žalovaná nereagovala na její e-mail z [datum], a tudíž nemohla posoudit příčinu problémů a ostatně ani nevěděla, že původně nahlášený problém trvá. Toto tvrzení je ovšem vyvraceno výpovědí žalované, kterou žalobkyně ani nijak přesvědčivě nerozporovala. Lze tedy sice shledat laxnost žalované z hlediska snahy o písemnou či jinak doložitelnou formu snahy o řešení, avšak jí popsanou snahu o řešení telefonické a osobní nelze považovat ze nedostatečnou. Za specifické pandemické situace bylo přitom na místě požadovat po žalobkyni zvýšenou snahu o technickou podporu studentů (zde žalované) v souvislosti s jejich snahou o účast na online přednáškách. A to i kdyby se mělo jednat o pouhé ověření, že příčinou obtíží jsou technické či uživatelské obtíže na straně studenta, které samozřejmě by žalobkyně nebyla povinna řešit, ale byla povinna pokusit se je alespoň identifikovat, aby je student (žalovaná) mohl – byť na vlastní náklady – řešit sám. To platí obzvláště za situace, kdy žalovaná v cenové úrovni Premium měla mít nárok na nadstandardní administrativní podporu při studiu. Důvěryhodnost výpovědi žalované podporuje též patrný nezájem žalobkyně, plynoucí z e-mailu z [datum], kde je zpochybňováno mj. i tvrzení žalované, že neobdržela licenci LockLizard, což se následně ukázalo pravdivým a licence jí byla poskytnuta až dodatečně [datum] (viz výše) - tedy snaha žalobkyně o prověření a případné řešení obtíží žalované byla minimální. Ve světle všeho uvedeného, když přednášky je třeba považovat ze stěžejní část výuky v prezenčním studiu na vysoké škole, soud hodnotí toto jako neumožnění připojení žalované k přednáškám, jež za dané situace představovalo podstatné porušení smlouvy ze strany žalobkyně.

42. Navzdory výše uvedenému žalovaná od Smlouvy o studiu platně neodstoupila. Ustanovení § 2002 odst. 1 o.z. jednoznačně stanoví povinnost odstoupení„ bez zbytečného odkladu“ (od porušení povinnosti podstatným způsobem, resp. od okamžiku zjištění takového porušení druhou smluvní stranou). Žalovaná však při svém účastnickém výslechu jednoznačně uvedla, že po datu [datum] již o studium ztratila zájem, a o účast na výuce či samostudium se dále nesnažila. Proto v prvé řadě nemohla žalovaná prokázat, že k porušování byť některé z povinností, uvedených v odstoupení ze dne [datum], vůbec k tomuto datu (resp. kdykoli po [datum]) ještě docházelo. Zároveň od zjištění tvrzených porušení povinností uplynula k [datum] doba několika měsíců, od (teoretického) posledního marného pokusu žalované o zajištění nápravy ([datum]) pak cca 2,5 měsíce. Takovou dobu vyčkávání na učinění odstoupení od smlouvy nelze ani extenzivním výkladem zhodnotit jako„ bez zbytečného odkladu“. Ohledně jednotlivých uplatněných důvodů pro odstoupení lze uvést následující. Co se týká nedodání tištěných materiálů, pak žalovaná se o jejich objednávku v termínu stanoveném pro akademický rok 2020 2021 ani nepokusila. Co se týká nemožnosti přístupu do aplikace LockLizard, pak tato odpadla již [datum]. Co se týká (potenciální) nemožnosti tisku studijních materiálů z aplikace LockLizard po [datum], žalovaná se nejpozději od [datum] o tento nepokusila. Co se týká neumožnění připojení k přednáškám, pak rovněž o to se žalovaná nejpozději od [datum] nepokusila. Úvaha žalované, že přechod žalobkyně z původní aplikace dálkového přístupu na aplikaci MS Teams v říjnu 2020 představuje potvrzení nefunkčnosti předchozí aplikace, je ryze spekulativní. Navíc z e-mailů žalobkyně vyplývá, že přinejmenším v červenci/srpnu 2020 probíhala též skutečná prezenční výuka (z důvodu zmírnění opatření proti COVID-19), a žalovaná se této možnosti ani nepokusila využít. Další výtky žalované vůči žalobkyni pak jsou z tohoto hlediska irelevantní, neboť soud mohl přihlížet jen k těm důvodům, které žalovaná uplatnila již v odstoupení.

43. Okolnost, že žalovaná fakticky studium zahájila až [datum] (byť k tomu původně mělo dojít již [datum]), je třeba dle názoru soudu klást k tíži žalované. Podmínky pro zahájení studia byly dostatečně určitě upraveny ve vnitřních předpisech žalobkyně a plynuly též z Vyrozumění a ze Smlouvy o studiu (obě již z [datum]). Žalovaná měla dostatek informací a podkladů, aby studium zahájila včas. E-mail žalobkyně z [datum] tak nelze považovat za první sdělení pokynů pro zápis žalované (v návaznosti na žádost žalované z [datum], kterou žalovaná zaslala na základě telefonického dotazu ze dne [datum]), nýbrž pouze za připomenutí již existujících podmínek, a tedy za projev sjednané administrativní podpory při studiu. Výpověď žalované, že neměla od žalobkyně k dispozici dostatek informací k zahájení studia, nepůsobila věrohodně, když k dotazu na její snahu o včasné zahájení studia vypovídala nekonkrétně, s tím, že si na to již moc nevzpomíná. Smlouva o studiu byla podepsána [datum] a předpokládala konání povinného [příjmení] do studia dne [datum]. Za takové situace si lze stěží představit, že by žalovaná marně (až do [datum]) žalobkyni„ uháněla“ o informace, jak zahájit studium, a toto neučinila žádným zachytitelným způsobem (e-mail, dopis…). Z e-mailové komunikace pak ani nevyplývá, že by někde žalovaná žalobkyni vinila z tohoto prodlení či se ho jakkoli dovolávala ve svůj prospěch. Z tohoto hlediska klade soud k tíži žalované její obtíže, spojené s opožděným faktickým zahájením studia, např. ve vztahu k promeškání termínu pro žádost o tištěné studijní materiály. Zároveň se v jiném světle jeví prodlení žalobkyně s poskytnutím licence LockLizard, které takto představovalo období od žádosti žalované dne [datum] do poskytnutí licence dne [datum], tedy„ jen“ cca 20 dní.

44. Jestliže Smlouva o studiu nezanikla odstoupením od samého počátku, bylo třeba zjistit, zda a na jakou výši studijních poplatků (dále též jen„ školné“) vznikl žalobkyni nárok. Je třeba dát za pravdu žalobkyni, že školné na soukromé vysoké škole představuje podíl studenta na úhradě nákladů existence a provozu školy jako takové. V tomto směru lze paušálně odmítnout námitky žalované, týkající se kvality či množství protiplnění, které od žalobkyně (ne) dostala, neboť školné nepředstavuje smluvní odměnu za konkrétně poskytované plnění. Žalovaná započala studium na škole žalobkyně v dubnu 2020 (vztah k datu [datum] viz výše). Co se týká ukončení studia, pak k němu došlo (při neplatnosti odstoupení) jeho zanecháním ve smyslu § 56 odst. 1 písm. a) ZoVŠ. Soud má zato, že zákon pro toto právní jednání neurčuje žádnou zvláštní formu, a vnitřním předpisem se od tohoto nelze odchýlit v neprospěch studenta (obdobný závěr soud učinil ohledně podmínky, že žádost o zanechání musí být odůvodněná, což rovněž zákon nevyžaduje). Ustanovení hned několika vnitřních předpisů žalobkyně, jež umožňuje zanechání studia pouze prostřednictvím informačního systému žalobkyně (a to odůvodněnou žádostí), proto soud nepovažuje za platné, resp. účinně vylučující možnost zanechání studia písemnou formou v listinné podobě (dopisem), a to i bez uvedení důvodů zanechání. K ukončení studia tak došlo již prvním„ odstoupením“ z [datum], odeslaným [datum] a doručeným (dle § 573 o.z.) ke dni [datum], jež po obsahové stránce (i jakožto neplatné odstoupení) dostatečně určitě vyjadřuje zájem žalované na zanechání studia ve smyslu § 56 odst. 1 písm. a) ZoVŠ. I kdyby tomu tak nebylo a k ukončení studia došlo až [datum] na základě žádosti žalované, učiněné prostřednictvím informačního systému, z dále vyložených důvodů by to nemělo význam pro rozhodnutí ve věci samé.

45. Z § 52 odst. 2 ZoVŠ i z logiky věci vyplývá, že základní jednotku provozního harmonogramu vysoké školy představuje akademický rok, přičemž konkrétní vysoká škola má pouze jeden systém akademických roků (tedy není např. zvláštní akademický rok stanovený pro studenty dle měsíce, v němž zahájili studium). Studium studentů je však možno členit i jinak, než na akademické roky (viz např. § 52 odst. 1 ZoVŠ). [ulice] předpisy žalobkyně téměř nereflektují jí samotnou zavedenou možnost zahájení studia mimo začátek akademického roku, což je třeba označit za nedůslednost, resp. pochybení žalobkyně. Pokud se pak studium studentů, kteří zahajují studium mimo začátek akademického roku (resp. bez vazby na začátek akademického roku), řídí Smlouvou o studiu, je třeba posuzovat, zda a v jakém rozsahu se ten který vnitřní předpis na takové studenty vztahuje, zejm. v případě jeho rozporu se Smlouvou o studiu či s logikou (kteréžto mají před obsahem obecných vnitřních předpisů přednost). Výklad, provedený žalobkyní, je pak nelogický a vnitřně rozporný; o tom ostatně svědčí již jen vymezení„ žalovaného období“ v žalobě a jeho následné odlišné vymezení ve změně žaloby, to vše ve spojení s opět odlišným vyjasněním skutkových tvrzení, provedeným na jednání dne [datum] (nehledě na opakované zaměňování pojmů i dat v jednotlivých podáních a přednesech). S ohledem na specifickou situaci, založenou přijímáním studentů k zahájení studia v dubnu (či v lednu, což však není předmětem projednávané věci), je jediným smysluplným vymezením studijních období pro tyto studenty (když již takové jednoznačné vymezení absentuje ve vnitřních předpisech žalobkyně) tzv.„ dané období“, jak bylo žalobkyní definováno právě na jednání dne [datum], tedy členění jejich studia na roky či ročníky, počítané vždy od začátku studia (a nikoli např. dle kalendářních roků či akademických roků). Jedná se o jediný logický výklad, a to zejména s ohledem na předpokládanou dobu studia a na způsob vyčíslení sjednaného školného. Smlouvou o studiu bylo mezi účastníky ujednáno studium bakalářského studijního programu v délce 3 roky, přičemž každý rok studia byl zpoplatněn školným 60 000 Kč za rok. Pokud žalovaná nastoupila ke svému tříletému studiu v dubnu 2020 (s formálním výročím 1. 4. a koncem ročníků k 31. 3.), pak by (za předpokladu řádného průběhu a ukončení studia) toto studium končilo za tři roky, tedy [datum], a to bez jakékoli vazby na akademické roky. Každý z těchto tří roků studia pak byl samostatně smluvně zpoplatněn školným ve výši 60 000 Kč, tedy opět bez jakékoli vazby na akademické roky. Nelogický výklad žalobkyně (jak byl formulován naposledy ve změně žaloby), vázaný na akademické roky, do nichž byl proveden zápis, by znamenal, že studium žalované od počátku nemělo být tříleté, nýbrž cca 3,5 leté, kdy by mělo zřejmě končit společně s akademickým rokem 2022 2023. Nic takového však ze Smlouvy o studiu nevyplývá, a opačná interpretace vnitřních předpisů by byla jak v rozporu se Smlouvou o studiu, tak s logikou věci; takový závěr navíc nevyplývá jednoznačně ani ze samotných vnitřních předpisů při formalistickém jazykovém výkladu, kterého se žalobkyně v některých podáních snaží dovolávat. Pro úplnost lze podotknout, že i vnitřní předpisy jsou jak vzájemně, tak i izolovaně v tomto směru vnitřně rozporné, či přinejmenším nekonzistentní jak z hlediska nomenklatury, tak logické soudržnosti. Co se pak týká školného, nelogický výklad žalobkyně by vedl k tomu, že by žalovaná měla hradit školné (přinejmenším) za 3,5 roku studia, což je opět v rozporu jak se Smlouvou o studiu, tak s logikou věci. Výraz„ přinejmenším“ užil soud proto, že první rok studia (od dubna 2020) by spadal do akademických roků 2019 2020 i 2020 2021, druhý rok studia do akademických roků 2020 2021 i 2021 2022 a třetí rok studia do akademických roků 2021 2022 i 2022 2023; celkem by tak žalovaná studovala – bez jakéhokoli prodloužení studia ve smyslu vnitřních předpisů – hned ve 4 akademických letech (2019 2020, 2020 2021, 2021 2022 a 2022 2023). Při rozšířené aplikaci závěrů žalobkyně, že nárok na školné jí vznikal za každý akademický rok, v němž studium trvalo (popř. do něhož byl proveden zápis), by tedy žalobkyni vznikl u tříletého bakalářského studia nárok na úhradu školného ne za tři, ale za čtyři roky (tzn. ve výši 4 ročních studijních poplatků po 60 000 Kč, celkem 240 000 Kč), což je třeba odmítnout jako zcela absurdní (když mj. dle Vyrozumění měla být částka 240 000 Kč celková cena za 3 roky bakalářského studia + 1 rok magisterského studia, tedy za 4 a ne za 3 roky studia). Za uvedené situace je jediným udržitelným výkladem ten, že studium žalované (stejně, jako ostatních studentů studujících od dubna 2020) bylo členěno na (za běžného chodu věcí tři) roky s výročím od zahájení studia (tedy tzv.„ daná období“, jak byla žalobkyní logicky a smysluplně vymezena na jednání dne [datum]), a (pouze) za každý z těchto roků (bez ohledu na roky akademické) by vznikal nárok na školné. Provedená interpretace pak odpovídá i atypickému studijnímu rytmu, který studentům umožňuje právě cenová úroveň Premium, kdy zkoušky není třeba skládat ve zkouškovém období, ale v zásadě kdykoli. Je tak možné tříleté studium skutečně ukončit za tři roky i při nástupu v dubnu.

46. Výše uvedené nemění nic na tom, že vnitřní chod žalobkyně se členil v prvé řadě na akademické roky. Ovšem dopad vnitřních předpisů, zabývajících se primárně studiem časově harmonizovaným s akademickými roky, musí být na studenty, kteří studovali v odlišném členění na tzv.„ daná období“, značně omezený. Soud v tomto směru nespatřuje žádný problém v aplikovatelnosti Nařízení rektora [číslo], zakládajícím„ fiktivní“ zápis studenta do dalšího akademického roku, i na studenty s atypickým tzv.„ daným obdobím“. Důsledkem (ať již fiktivního či běžného) zápisu je však (toliko) administrativní (formální) zápis studenta do dalšího akademického roku, který se ovšem pochopitelně (viz výše) nemusí krýt s dobou studia do něj zapsaného studenta. A opět z výše uvedených důvodů pak nemůže zakládat ani nárok vysoké školy na školné za celý akademický rok, do něhož byl zápis proveden. Nárok na školné je vázán na tzv.„ dané období“, nikoli na akademický rok. V projednávané věci žalovaná nezanechala studia do [datum], byla tak (čistě formálně) zapsána do akademického roku 2020 2021, do něhož spadá též konec prvního tzv.„ daného období“ – [datum]. Studia žalovaná zanechala před zahájením druhého tzv.„ daného období“ (ať již s účinnosti k [datum] nebo k [datum], viz výše), do druhého tzv.„ daného období“ tedy již nenastoupila a nemůže za něj být povinna platit školné; proto byla žaloba co do částky 60 000 Kč zamítnuta. Logicky konformním výkladem ustanovení Čl. 4 bodu 2. Nařízení rektora [číslo] (ve spojení s Čl. 19 Studijního řádu a Čl. III. bodů 3, 4, 5 Smlouvy o studiu). vznikla žalované povinnost zaplatit školné za první tzv.„ dané období“ ve sjednané výši 60 000 Kč, byť jej ukončila předčasně, neboť (nezanechala-li studia před 30. 6.) má škola nárok na úhradu školného za celé tzv.„ dané období“, jež není z hlediska spravedlivého uspořádání na místě v tomto směru odlišovat od akademického roku u„ běžných“ studentů. Z předmětné částky 60 000 Kč žalovaná uhradila pouze 20 000 Kč, a v částce 40 000 Kč tak byla žaloba shledána důvodnou.

47. Co se týká„ sankčního“ poplatku (poplatků) za posun splatnosti (1 000 Kč, 3 000 Kč a 5 000 Kč, v celkové výši 9 000 Kč), pak žalobkyně především připuštěnou změnou žaloby svůj nárok překvalifikovala tak, že je po žalované požadován v souvislosti s neuhrazením školného za první rok, nikoli za druhý rok (jak bylo původně uvedeno v žalobě). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná školné za první rok doposud neuhradila (resp. neuhradila v plné výši), úrok z prodlení z žádné části žalobní jistiny požadován není. Soud se tak pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda splatnost školného za první rok byla skutečně rozdělena do 3 splátek či zda bylo splatné celé najednou, neboť prodlení, zakládající nárok žalobkyně na sankční poplatky v plné celkové výši 9 000 Kč, by bylo dáno v obou případech (nejpozději by se žalovaná dostala do prodlení s potenciální 2. splátkou ve výši 20 000 Kč, jež by byla splatná nejpozději do [datum]). Soud se domnívá, že sankční poplatek, jak je upraven v Nařízení rektora [číslo] (ve výši dle jeho čl. 2 bodu 2) představuje„ poplatek spojený se studiem“ ve smyslu § 59 ZoVŠ, a tedy poplatek, na nějž vznikl žalobkyni nárok přímo z vnitřního předpisu na základě přímého zákonného zmocnění. I kdyby se však jednalo o smluvní pokutu, jak namítala žalovaná, byl by nárok po právu, neboť Smlouva o studiu není smlouvou spotřebitelskou a odkaz na vnitřní předpisy a zejm. na ustanovení o„ administrativních poplatcích“ by představovalo (přinejmenším konkludentní) zahrnutí„ ujednání“ o sankčním poplatku do smluvních ujednání mezi účastníky. Žalovanou namítané ujednání ve Smlouvě o studiu o ztrátě výhody splátek není speciálním ujednáním, vylučujícím jiné sankce za prodlení, jedná se toliko o speciální úpravu splatnosti školného (bylo-li vůbec u konkrétního studenta rozděleno do splátek). Žalované tak bylo uloženo zaplatit žalobkyni též tento poplatek (poplatky) v celkové výši 9 000 Kč.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 250,30 Kč, přičemž tato částka představuje 10,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalované v rozsahu 55,05 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 44,95 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží v prvé řadě odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 109 000 Kč sestávající z částky 5 460 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., celkem 57 600 Kč Z žalovanou vyúčtovaných úkonů soud nepovažoval za účelnou ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. (již třetí) poradu s klientem dne [datum], a to s přihlédnutím k délce a skutkové složitosti řízení, jakož i stádiu řízení (po koncentraci, před posledním jednáním). Dále soud nepřiznal náklady advokátního zastoupení ve vztahu k prvnímu setkání s mediátorem dne [datum]. Zvláštní povaha tohoto institutu dle zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci, ve spojení s § 100 odst. 2 o.s.ř., dle názoru soudu vylučuje posouzení účasti advokáta na prvním setkání s mediátorem jakožto úkonu právní služby dle advokátního tarifu, resp. úkonu zástupce účastníka v rámci občanského soudního řízení, za nějž náleží odměna za zastupování ve smyslu právní úpravy nákladů řízení dle § 137 a násl. o.s.ř. Ostatně řada mediátorů ani účast právních zástupců nedoporučuje či dokonce neumožňuje, když mj. zástupce účastníka není tzv. osobou na konfliktu zúčastněnou (analogicky viz např.:„ Účastník, nikoliv jeho zástupce, je osobou zúčastněnou konfliktu ve smyslu § 2 písm. a) ZOM, jíž má být doručováno (§ 12 ZOM, který je lex specialis, sám proces mediace neprobíhá podle OSŘ, řízení před soudem je přerušeno)“. /SVOBODA, Karel. § 100 (Postup soudu po podání žaloby). In: SVOBODA, [jméno], [příjmení], [jméno], LEVÝ, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. [číslo] Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 a.t. (100 Kč za započatou půlhodinu) za cesty advokáta z [obec] do [obec] a zpět na 2 ústní jednání při časové náročnosti 1,5h na cestu v jednom směru - tedy po 600 Kč za jedno ústní jednání - celkem 1 200 Kč. Dále cestovné dle § 13 odst. 5 a.t. přiznal soud za cesty advokáta z [obec] do [obec] a zpět na 2 ústní jednání při 100 km na cestu v jednom směru a doložené průměrné spotřebě 5l benzínu/100km. Celková částka cestovného ve smyslu § 157, 158 zák. č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve spojení s údaji dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. (benzín 41,20 Kč, paušální náhrada 5,2 Kč/km), činí 2 904 Kč. Konečně soud přiznal též náhradu parkovného v souvislosti s ústním jednáním dne [datum] ve výši 180 Kč. Celkové uznané náklady žalované v řízení tedy činily 61 884 Kč a jejich náhrada byla určena ve výši 6 250,30 Kč (10,1% z celku). Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám právní zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

49. O obou lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.