27 C 93/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit a žalobci vyklizený předat byt [číslo] nacházející se v 9. podlaží budovy [adresa], na adrese [adresa žalovaného a žalobce], zapsaný na [list vlastnictví] pro katastrální území Černý Most, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 4. 4. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném vyklizení a předání bytu, specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaný užíval byt na základě nájemní smlouvy ze dne 14. 12. 2017, kterou se zavázal žalobci hradit nájemné ve výši 16 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 5 000 Kč měsíčně, obojí vždy do 25. dne měsíce na kalendářní měsíc následující. Jelikož žalovaný neuhradil příslušné platby za měsíce 4-7/ 2021 a 11/ 2021 2021 (tedy za 9 měsíců), došlo k porušení smlouvy zvlášť závažným způsobem ve smyslu § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě několika ústních a písmenných výzev, žalobce proto nájem vypověděl bez výpovědní doby; výpověď byla odeslána 27. 1. 2022 a žalovaný si ji osobně převzal. Jelikož po skončení nájmu žalovaný byt nevyklidil a nepředal, zaslal mu žalobce dne 11. 3. 2022 předžalobní výzvu, a když ani poté žalovaný své povinnosti nesplnil, podal žalobce tuto žalobu.

2. Ve vyjádření ze dne 21. 4. 2022 žalovaný nárok žalobce přímo nesporoval, avšak ani jej výslovně neuznal. Potvrdil tvrzení žalobce ohledně vzniku nájmu i výše a splatnosti měsíčních úhrad za byt. Doplnil, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou a následně prodlužována dodatky, naposledy dne 31. 10. 2021 do 14. 12. 2022; žalobci zaplatil též kauci 21 000 Kč, kterou tento stále disponuje. Dne 31. 12. 2021 však obdržel výpověď z nájmu. Namítal, že žalobce mu neposkytl požadovanou součinnost za účelem podání žádosti o příspěvek na bydlení, ačkoli by z něj žalovaný mohl nájem platit. Kdyby žalovaný peníze měl, vše by žalobci zaplatil, jako tak učinil vždy od začátku nájmu v roce 2017. Peníze však nemá, neboť kvůli pandemii COVID přišel o finance a musel se začít živit jako taxikář. Poté mu dne 5. 8. 2021 byl v trestním řízení uložen peněžitý trest 42 000 Kč a odňat řidičský průkaz na dobu 18 měsíců. Dne 31. 8. 2021 přerušil žalovaný provozování živnosti a přihlásil se na Úřad práce. Žalovaný má zažádáno o sociální byt od města Prahy a žádá, aby lhůta pro vyklizení byla odložena do doby přidělení tohoto bytu, resp. poté se sám dobrovolně vystěhuje. Též manželka žalovaného je na Úřadu práce, jejich nejmladší dceři je teprve 5 let. Žádá, aby mu bylo umožněno dluh na nájemném hradit ve splátkách.

3. V replice ze dne 26. 4. 2022 žalobce doplnil, že skutečně došlo k prodloužení doby nájmu, naposledy dodatkem ze dne 31. 10. 2021. K jeho uzavření žalobce přistoupil jen proto, že mu žalovaný zaplatil část dlužných plateb (za 8-10 2021) a zbytek slíbil doplatit do konce roku 2021. Dodatek podepsal právě na základě tvrzení žalovaného, že po úhradě dluhu za poslední 3 měsíce mu bude poskytnut příspěvek na bydlení. Žalovaný přesto již ničeho neuhradil. Závěrem se vyslovil proti odkladu termínu vyklizení bytu, když žalovaný mu dluží vysokou částku a nic na ni nehradí, a to ani částečně, navíc se nesnaží aktivně najít si práci. Žalobce si byt pořídil jako investici na důchod, avšak místo příjmů z nájmu platí náklady na byt za žalovaného.

4. Na ústním jednání dne 24. 6. 2022 žalobce setrval na svém stanovisku, jednat o možnosti dalšího bydlení žalovaného v předmětném bytě byl ochoten, pokud tento doplatí svůj dluh, který však v mezidobí dále vzrostl (12 měsíců dlužných plateb + nedoplatek na vyúčtování za služby v roce 2021 v částce cca 9 000 Kč) a ani částečně na něj nebylo plněno. Není možné vyhovět žádosti žalovaného, aby s vyklizením bylo posečkáno do doby přidělení sociálního bytu, neboť tento proces může trvat měsíce i roky a výsledek je přesto nejistý. Finanční situace žalobce již další vyčkávání ani neumožňuje.

5. Žalovaný na ústním jednání dne 24. 6. 2022 uvedl, že žalobu jako takovou nesporuje, žalobce pouze vykonává své právo (zároveň však žalovaný nárok žalobce nadále výslovně neuznal). Potvrdil, že výpověď z nájmu obdržel, neví však přesně kdy. Zopakoval požadavek, aby lhůta pro vyklizení byla odložena do doby přidělení sociálního bytu. Vyjádřil se v tom smyslu, že žalobci rozumí že chce své peníze, a poděkoval mu za dobré chování vůči sobě i jeho rodině. Nechápe však, proč se s ním žalobce není ochoten domluvit na jiné formě smírného řešení, než je jednorázová úhrada celého dluhu, na což nemá peníze. Nabízel žalobci různé alternativy, zejm. úhradu dluhu v podobě zboží, s nímž obchoduje (šperky a klenoty), nebo to, že platby bude činit z příspěvku na bydlení, pokud mu žalobce vystaví příslušné potvrzení, žalobce však trvá na jednorázové úhradě v penězích. Dluh by mohl též umořovat ve splátkách, aktuálně však nedokáže přesně říci, kdy na to bude mít peníze a nechce tedy závazně slibovat něco, co nedokáže splnit. Úhradu dluhu za 3 měsíce roku 2021 ve výši 63 000 Kč provedl z peněz půjčených od bratra, s vidinou toho, že mu pak bude poskytnut příspěvek na bydlení, žalobce mu však nevystavil příslušné potvrzení pro úřady. Žalobci též skutečně slíbil úhradu celého dluhu do konce roku 2021, což plánoval učinit z prodeje zboží před vánočními svátky, obchodní záměr mu však bohužel nevyšel a dluh tedy neuhradil. Má za to, že dluh bude o něco nižší, než uvádí žalobce, když za dobu do částečné úhrady 63 000 Kč by měl dlužit jen za cca 1 nebo 1,5 měsíce. Ohledně sociálního bytu došlo k vývoji - první ze tří fází žalovaný úspěšně prošel, když příslušná pracovní skupina na magistrátu doporučila žalovaného jako osobu k přidělení obecního bytu. Kdy a jak bude proces dokončen, však neví, dle informací z magistrátu proces ještě několik měsíců potrvá. Doposud na dluh nehradil ani částečně, neboť nemohl sehnat práci, a to ani za pomoci Úřadu práce. Od května 2022 však obnovil svou podnikatelskou činnost, a za několik měsíců se uvidí, snad se situace zlepší, každopádně má v úmyslu svůj dluh žalobci hradit a uhradit, jakmile to bude možné. Dříve podnikat nemohl, neboť by neměl prostředky na úhrady povinných záloh na sociální a zdravotní pojištění. Za vzniklou situaci nemůže žalobce ani žalovaný, nýbrž pandemie COVID a také rusofobní nálady v souvislosti s válkou na Ukrajině. Vyslovil se proti případnému přiznání nároku na náhradu nákladů žalobci, neboť nutnost vedení soudního sporu vyvolal on, když neakceptoval žádný z alternativních návrhů žalovaného (sám pak náhradu nákladů řízení nežádal).

6. Jelikož je žalovaný občanem Ruska, zabýval se soud nejprve otázkou své mezinárodní příslušnosti a otázkou rozhodného práva. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982 (vyhláška č. 95/1983 Sb. m.s., dále jen„ Smlouva“) pouze v Čl. 36 odst. 2 stanoví, že forma právního úkonu, týkajícího se nemovitostí, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost. Dle § 68 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z.m.p.s.“), rozhodovat o právech k nemovitým věcem, které jsou na území České republiky, přísluší výlučně českým soudům nebo jiným příslušným českým orgánům veřejné moci. Dle § 42 odst. 1 písm. d) z.m.p.s. pak smlouva a jiné právní jednání je platné co do formy, jestliže forma vyhovuje právnímu řádu státu, ve kterém je nemovitá věc, které se právní jednání týká. Dle § 87 odst. 1 z.m.p.s., smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Je tedy zřejmé, že mezinárodní pravomoc českých soudů je dána a že rozhodným právem je právo české (viz též odkaz na český občanský zákoník v preambuli smlouvy).

7. Soud provedl k důkazu všechny listiny, navržené účastníky, jakož i několik listin, zajištěných soudem dle § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“); dále soud vzal za zjištěné okolnosti dle shodných prohlášení účastníků. Při hodnocení důkazů soud postupoval dle § 132 o.s.ř., když přihlížel též k tvrzením účastníků.

8. Skutkový stav pak soud zjistil následující. Žalobce je vlastníkem jednotky [číslo] byt, zapsané na [list vlastnictví], v budově [adresa], bytový dům, zapsané na LV č. 2007, postavené na pozemcích parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví], v k.ú. [část obce], obec Praha (výpis z katastru nemovitostí z 31. 3. 2022, informativní výpisy z katastru nemovitostí z 23. 6. 2022). Jedná se o totožný byt, jaký je předmětem řízení, tedy o byt [číslo] nacházející se v 9. podlaží budovy [adresa], na adrese [adresa žalovaného a žalobce], zapsaný na [list vlastnictví] pro katastrální území Černý Most (nájemní smlouva z 14. 12. 2017, nesporná tvrzení). Předmětný byt žalobce dne 14. 12. 2017 pronajal žalovanému za účelem bydlení jeho a jeho rodiny. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 14. 12. 2018, dodatky byla opakovaně prodlužována až do 14. 12. 2022 [ulice] platby představovaly nájemné 16 000 Kč a záloha na služby 5 000 Kč, splatné předem do 25. dne předchozího měsíce; kauce (jistota) byla složena ve výši 21 000 Kč (nájemní smlouva z 14. 12. 2017, nesporná tvrzení). Pro obě smluvní strany bylo sjednáno právo výpovědi nájmu bez udání důvodu s výpovědní dobou 3 měsíce, dále právo okamžitého odstoupení pronajímatele pro (mimo jiné) prodlení s placením úhrad za byt delší než 1 měsíc nájemní smlouva z 14. 12. 2017). Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dluhu na úhradách za byt (zejm. e-maily z 13. 1. 2022 a 23. 1. 2022). Žalobce nájem ukončil písemnou výpovědí bez výpovědní doby ze dne 27. 1. 2022, s odkazem na § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy žalovaný byl v prodlení s placením úhrad za byt za měsíce 4-7/ 2021 a 11/ 2021 2022, dluh činil 156 000 Kč a k jeho úhradě byl opakovaně vyzýván. Žalovaný byl poučen o právu vznést námitky a o právu napadnout výpověď u soudu do dvou měsíců od doručení a byl vyzván k vyklizení bytu do 1 měsíce od skončení nájmu (výpověď nájmu ze dne 27. 1. 2022). Výpověď byla žalovanému doručena poštou dne 31. 1. 2022 (podací lístek z 27. 1. 2022, výpis sledování zásilky č. [anonymizováno]). Dne 11. 3. 2022 zaslal žalobce žalovanému dvě předžalobní výzvy, jednak na úhradu dluhu a jednak na vyklizení bytu (předžalobní výzvy z 11. 3. 2022 podací lístky z 11. 3. 2022). Žalovaný přerušil svou živnost dne 31. 8. 2021 (změnový list z 30. 8. 2021). Od 31. 8. 2021 do 28. 2. 2022 byl žalovaný veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, do 30. 1. 2022 mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti (potvrzení úřadu práce z 9. 3. 2022). Žalovaný požádal hlavní město Prahu o pronájem bytu ze sociálních důvodů, následně byl vyzván k doplnění podkladů (dopis hlavního města Praha z 14. 2. 2022). Žádost žalovaného o sociální byt byla dne 17. 5. 2022 projednána a doporučena k zařazení do pořadníku; s ohledem na množství žádostí s vyšším bodovým ohodnocením však není možné bydlení žalovanému zajistit v dohledné době a žalovanému bylo doporučeno vyhledat pomoc Kontaktního místa pro bydlení (dopis hlavního města Praha z 18. 5. 2022). Ze zbývajících důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

9. Dle § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

10. Dle § 2286 odst. 1 o.z., výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Dle odst. 2 vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

11. Dle § 2290 o.z., nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

12. Dle § 2291 odst. 1 o.z., poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Dle odst. 2 nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. Dle odst. 3 neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

13. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je co do základu zcela důvodná. Užívací právo žalovaného k předmětnému bytu, založené nájemní smlouvou na dobu určitou ze dne 14. 12. 2017 (jejíž platnost byla dodatky postupně prodloužena do 14. 12. 2022) skončilo dne 31. 1. 2022 doručením výpovědi z nájmu bez výpovědní doby ze dne 27. 1. 2022. Zkracujících ujednání v nájemní smlouvě o možnosti výpovědi bez uvedení důvodu či o možnosti okamžitého odstoupení při prodlení s úhradou plateb za byt (§ 2235 odst. 1 o.z.) se žalobce nikdy nedovolával a k ukončení nájmu naopak využil zákonného důvodu výpovědi dle § 2291 odst. 1 o.z. Žalovaný netvrdil, že by proti výpovědi podal námitky či žalobu na přezkoumání její oprávněnosti soudem, a v zásadě v řízení ani netvrdil ničeho o její neoprávněnosti či neplatnosti; žalobní tvrzení žalobce ani jeho důkazy žádným relevantním způsobem nezpochybňoval. Výpověď pak po formální stránce netrpí zjevnými vadami, svědčícími o její zdánlivosti či absolutní neplatnosti, k nimž by měl soud přihlédnout z úřední povinnosti. Pro úplnost soud podotýká, že nebyla-li včas podána žaloba na přezkum oprávněnosti výpovědi soudem, pak ani případné nenaplnění výpovědních důvodů by na platnosti výpovědi ničeho neměnilo; naplnění výpovědních důvodů navíc bylo prokázáno, když neuhrazení plateb za byt přinejmenším za měsíce 11/ 2021, 12/ 2021 a 1/ 2022 (splatných vždy měsíc předem), tedy za zákonem požadované 3 měsíce, bylo mezi účastníky nesporné. Po skončení nájmu měl žalovaný v souladu s výpovědí byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do 1 měsíce, tedy do 28. 2. 2021, což však neučinil a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2022 a byt nadále užívá bez právního důvodu. O oprávněnosti žaloby tedy nebylo jakýchkoli pochyb a ostatně žalovaný v řízení ani výslovně její oprávněnost nesporoval, soud jí proto vyhověl.

14. K posouzení zbývala žádost žalovaného, aby lhůta k vyklizení byla prodloužena do doby, kdy získá sociální byt, o který si zažádal. Soud po zohlednění všech okolností případu dospěl k závěru, že na místě není jakékoli prodloužení základní zákonné patnáctidenní pariční lhůty. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný dluží žalobci úhrady za byt minimálně za období 11/ 2021 doposud, tedy přinejmenším za 8 měsíců, což představuje dluh na nájemném 128 000 Kč a na zálohách na služby 40 000 Kč, celkem 168 000 Kč. S ohledem na výši nesporně dlužné částky a na předmět řízení se soud pro nadbytečnost nezabýval spornými, případně neprokazovanými dalšími dluhy tvrzenými žalobcem (v součtu dalších cca 93 000 Kč). Žalovaný od 31. 10. 2021 doposud neuhradil na svých dluzích ničeho (byť v symbolické výši), konkrétní harmonogram placení ve splátkách nenabídl. Od skončení nájmu uplynulo již 5 měsíců, po které užívá žalovaný byt bez právního důvodu a bezplatně, což ani nesporuje, avšak nečiní žádné kroky k zajištění náhradního (byť dočasného) bydlení, nad rámec žádosti o sociální byt od hlavního města Prahy. V pořadníku na tento byt se pak nachází v takové pozici, že budoucí pronajímatel nepředpokládá přidělení„ v dohledné době“ a sám doporučuje žalovanému hledání náhradního řešení. Lze očekávat, že proces potrvá přinejmenším několik měsíců, a jeho výsledek není ani tak jistý. O prodloužení pariční lhůty o lhůtu přiměřenější okolnostem (např. o 14 dní či o měsíc) žalovaný v řízení nežádal a ani o ně nejevil jakýkoli zájem. Žalobce nepronajímá předmětný byt jako podnikatel, za bezprávné užívání svého majetku není nijak kompenzován a navíc musí z vlastních prostředků hradit zálohy (popř. nedoplatky) na služby, konzumované žalovaným a jeho rodinou. Při zohlednění těchto okolností naprosto nepřipadá v úvahu, aby bylo právo žalobce na vyklizení a předání bytu jakkoli dále odkládáno, a to bez ohledu na případnou tíživou sociální, rodinnou či finanční situaci žalovaného, neboť by tím bylo zcela nepřiměřeně zasaženo do ústavního práva žalobce na ochranu majetku. Soud tedy žalovanému uložil byt vyklidit a vyklizený předat do 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když nárok na jejich úhradu svědčí procesně plně úspěšnému žalobci. Tvrzení žalovaného, že nárok by neměl být přiznán, když zahájení řízení je třeba přičítat žalobci, postrádá jakoukoli relevanci. Žalovaný sice žalobci nabízel různé alternativní varianty“ kompenzace“, ty však byly přinejmenším pochybného rázu (např. úhrada ve zboží – které však není schopen zpeněžit ani sám žalovaný jako podnikatel v oboru – nebo placení nájemného z příspěvku na bydlení na základě – zřejmě myšleno nepravdivého – potvrzení o absenci dluhu na nájemném) a nelze se divit, že o ně žalobce nemá žádný zájem. Zejména však je třeba zdůraznit, že jakékoli mimosoudní řešení předpokládá konsenzus obou stran, a ten bezpochyby dán nebyl a není. Žalovaný pak byl k vyklizení a předání bytu opakovaně vyzván, a to i předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o.s.ř., avšak zcela marně. Žalobci tak pochopitelně nic jiného, než podání předmětné žaloby, nezbývalo; podání žaloby zavinil výhradně žalovaný tím, že nesplnil svou povinnost k vyklizení dříve, a to ani v dodatečně žalobcem poskytnutém časovém prostoru. Jelikož žalobce požadoval úhradu pouze jím fakticky uhrazeného soudního poplatku v částce 5 000 Kč, soud se pro nadbytečnost nezabýval detailněji majetkovými poměry účastníků (vč. např. toho, že proti žalovanému je vedeno insolvenční řízení), když jeho kompenzace musí být žalobci za výše popsaných okolností přiznána bez jakýchkoli dalších podmínek a to bezodkladně. Tvrzení žalobce o tom, že je v důchodu, a že jeho finanční situace se v důsledku nemožnosti disponovat s bytem stává neúnosnou, navíc žalovaný ani nezpochybňoval. Bylo tak bezezbytku vyhověno i návrhu žalobce na přiznání náhrady nákladů řízení, přičemž dle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena základní zákonná třídenní lhůta k plnění, počítaná od právní moci rozsudku.