33 C 140/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Schramovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o určení vlastnického práva, rozsudkem pro zmeškání

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem budovy adresa na adrese adresa, jež stojí na pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí, anonymizováno obec, zapsané v katastru nemovitostí vedeném anonymizována čtyři slova část Prahy, na list vlastnictví.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 17 342 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že je vlastníkem budovy adresa na adrese adresa, jež stojí na pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí, anonymizováno obec, zapsané v katastru nemovitostí vedeném anonymizována čtyři slova část Prahy, na list vlastnictví. Svůj návrh odůvodnil tím, že v katastru nemovitostí je na list vlastnictví pro předmětnou nemovitou věc zapsáno duplicitní vlastnictví, a to jak ve prospěch žalobce, tak ve prospěch žalovaného. Vzhledem k tomu, že z povahy vlastnického práva vyplývá, že výlučnými vlastníky téže věci nemohou být zároveň dvě různé osoby, podává žalobce tuto žalobu, aby byl uveden zápis v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem. Žalobce má za to, že naléhavý právní zájem je v této záležitosti dán samotnou existencí rozporu ve vlastnictví nemovitosti a duplicitního zápisu v katastru nemovitostí. Žalobce též podotýká, že se žalovaným není možné dojít k dohodě, resp. k souhlasnému prohlášení ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, neboť je nekontaktní a žalobci není známo, kde se zdržuje. Žalobce jakožto vlastník budovy adresa uzavřel dne datum smlouvu o právu stavebním a postupní (dále jen jako„ smlouva“) s jméno příjmení a manžely jméno a jméno příjmení (dále také jako„ prarodiče žalovaného“). Touto smlouvou žalobce zřídil stavební právo podle zákona číslo ř.z., o právu stavebním ze dne datum (dále jen jako„ zák. o právu stavebním“) pro paní jméno příjmení. Ta toto stavební právo přijala a zároveň jej se schválením žalobce postoupila prarodičům žalovaného, kteří jej přijali a v čl. 3 smlouvy se zavázali platit žalobci po dobu trvání stavebního práva částku ve výši 110,20 Kčs ročně. V zákoně o právu stavebním bylo stavební právo definováno jako věcné právo mít stavbu na povrchu nebo pod povrchem pozemku jiného vlastníka. ulice právo nesmělo být dle ustanovení § 3 zák. o právu stavebním zřízeno na dobu méně než 30 let a více než 80 let. V čl. 2 smlouvy bylo stranami sjednáno, že se stavební právo zřizuje na dobu 80 let, přičemž počalo již dnem datum a skončilo tedy ke dni datum. V čl. 10 smlouvy bylo dále ujednáno, že po zániku práva ke stavbě připadnou veškeré stavby zřízené na pozemku parc. číslo zapsaném na list vlastnictví, katastrální území Prosek do vlastnictví vlastníka pozemku, tedy žalobce, a to bez jakékoliv náhrady. Toto stanovoval i zákon o právu stavebním, kde v ustanovení § 9 tohoto zákona bylo uvedeno, že při zániku stavebního práva připadne stavba pozemkovému vlastníkovi. Po zániku stavebního práva zřízeného ve prospěch prarodičů žalovaného ke dni datum došlo k přechodu vlastnického práva na majitele pozemku, na němž stavba stojí, tedy na žalobce. ulice právo bylo dle ustanovení § 1 zák. o právu stavebním děditelným právem. V souladu s tímto ustanovením se stal dědicem stavebního práva na základě rozhodnutí anonymizována dvě slova pro část Prahy dne datum rozhodnutí pod č. j. 9 D 732/76-17 syn manželů jméno a jméno příjmení, pan celé jméno žalovaného, datum narození (otec žalovaného). Po jeho smrti se stal dědicem stavebního práva na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 vydaného dne datum rozhodnutí pod č. j. 13 D 236/2004-21 jeho syn, tedy žalovaný. ulice právo zřízené a postoupené na prarodiče žalovaného zaniklo dle čl. 2 smlouvy ke dni datum. Vlastnické právo k budově adresa tak po zániku stavebního práva připadlo jak dle čl. 10 smlouvy, tak dle ustanovení § 9 zák. o stavebním právu vlastníkovi pozemku, na kterém předmětná budova stojí. Tímto pozemkem je pozemek parc. číslo zapsaný na list vlastnictví, pro katastrální uzemí, jehož výlučným vlastníkem je žalobce. Na základě návrhu anonymizována dvě slova obec a číslo, jež jsou výše uvedené nemovitosti ve vlastnictví žalobce svěřeny do správy s výkonem práv vlastníka, bylo v katastru nemovitostí zapsáno vlastnictví k budově adresa duplicitně ve prospěch žalobce a žalovaného, jak uvedeno výše. O tomto zápisu byli žalobce i žalovaný informováni vyrozuměním o duplicitním zápisu vlastnictví s výzvou na určení vlastnického vztahu ze dne datum. Vzhledem ke shora uvedenému je však zřejmé, že výlučným vlastníkem budovy adresa je žalobce, proto se svého práva domáhá podáním tohoto žalobního návrhu.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum, ke kterému se žalovaný, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalovanému bylo předvolání k uvedenému jednání doručeno dne datum s tím, že jeho součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

4. Žalovaný, jak již shora uvedeno, se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, zástupce žalobkyně, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou.

5. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy.

6. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Po právní stránce osud věc posoudil dle § 1042 o.z., neboť v daném případě je zasahováno do vlastnického práva žalobce, který navozuje stav nepochybně odporující principu právní jistoty.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za 3 úkony právní služby (tj. 3 100 Kč za jeden úkon), a sice 1/ převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) cit. vyhlášky, 2/ podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky a 3/ účast na jednání konaném u soudu dne datum - § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky) + 3 x režijní paušál za 3 shora citované úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky + 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Proti výroku I. rozsudku pro zmeškání lze podat odvolání pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud I. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát (§ 205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), případně, že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b o.s.ř.). V takovém případě lze proti výroku I. rozsudku pro zmeškání podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, ve dvojím vyhotovení. Do právní moci rozsudku pro zmeškání může žalovaná strana podat návrh na jeho zrušení, pokud zmeškala prvé jednání z omluvitelných důvodů (§ 153b odst.4 o.s.ř.). Proti výroku II. rozsudku pro zmeškání o náhradě nákladů řízení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.