33 C 29/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr Blankou Schramovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 9 218 Kč s příslušenstvím <b>Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9 218 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 9. 7. 2019 do zaplacení v roční výši 10 % a náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.</b> 1. Žalobou podanou u soudu dne 14. 9. 2020 se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 9 218 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 9. 2018 byl žalovaný odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně za podmínek sjednaných ve smlouvě žalovanému elektřinu do příslušného odběrného místa dodávala a žalovaný byl povinen za odebranou elektřinu platit sjednanou cenu. Žalovaný tuto svou povinnost porušil, když nezaplatil vyúčtování za období od 25. 9. 2018 do 16. 6. 2019 ve výši 9 218 Kč, a to ani dodatečně, ačkoli byl o zaplacení svého dluhu žalobkyní upomenut výzvou před podáním žaloby ze dne 17. 7. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které předložila žalobkyně, neboť žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, a učinil následující závěry o skutkovém stavu: Dne 25. 9. 2018 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o dodávce elektřiny. Na základě takto uzavřené smlouvy byl žalovaný odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně za podmínek sjednaných ve smlouvě žalovanému elektřinu do příslušného odběrného místa dodávala a žalovaný byl povinen za odebranou elektřinu platit sjednanou cenu (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 25. 9. 2018). Žalovaný žalobkyni neuhradil vyúčtování za období od 25. 9. 2018 do 16. 6. 2019 v celkové výši 9 218 Kč, ačkoli mu bylo toto vyúčtování řádně doručeno (zjištěno z faktury [číslo] ze dne 18. 6. 2019, splatné dne 8. 7. 2019) a k jeho zaplacení byl vyzván upomínkou k zaplacení ze dne 5. 8. 2019 (zjištěno z upomínky k zaplacení elektřiny ze dne 5. 8. 2019). K zaplacení dlužné částky ve výši 9 218 Kč byl žalovaný posléze žalobkyní vyzván i prostřednictvím výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 17. 7. 2020 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 17. 7. 2020, včetně podacího archu).

5. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 9 218 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že dne 25. 9. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do shora uvedeného odběrného místa (§ 2079 zák. č. 89/2012 Sb., § 50 odst. 1, odst. 2 a § 72 zák. č. 458/2000 Sb.) a fakturou [číslo] ze dne 18. 6. 2019, splatnou dne 8. 7. 2019, byla žalobkyní žalovanému vyúčtována spotřeba elektřiny za období od 25. 9. 2018 do 16. 6. 2019 s tím, že dlužná částka za dodávku elektřiny za dané období činila 9 218 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na tento nedoplatek za dodávku elektřiny za shora uvedené období něčeho uhradil a rovněž ze strany žalovaného nebyl nikterak zpochybňován rozsah či kvalita plnění ze strany žalobkyně. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 218 Kč jakožto kupní cenu dodané elektřiny (§ 2079, § 2118 zák. č. 89/2012 Sb.). Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu hotových výdajů v paušální výši určené zvláštním předpisem. Tímto zvláštním předpisem je Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 9. 2015 [číslo] která nabyla účinnosti dnem jejího vyhlášení. Dle § 2 cit. vyhlášky při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. Dle § 3 cit. vyhlášky, v ostatních případech činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř částku 300 Kč za každý úkon. V daném případě řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, který žalobkyně používá v obdobných věcech opakovaně, soud proto přiznal žalobkyni, která v tomto řízení není zastoupena advokátem paušální náhradu hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden procesní úkon, tzn. za 2 úkony (podání žaloby a předžalobní upomínka) celkem ve výši 200 Kč Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč + náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč, a to k rukám žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).