34 C 132/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Kruliš Hejdovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 45 376,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném v žalobě ze dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto na bankovní účet č. , č. účtu, celkem , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku v ujednané době vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 0,87 % denně a poplatky. Žalovaný však na svůj dluh doposud uhradil toliko , částka, , pročež žalobkyně dne , datum, smlouvu vypověděla a žalovaný se dostal do prodlení se splacením celého zbytku úvěru ode dne , datum, . Žalobkyně dále žádala v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalovaný se měl dostat do prodlení s řádným placením splátek již , datum, , a pokuta tak byla žalobou kapitalizována na , částka, za období od , datum, do , datum, . Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka právní zástupkyní žalobkyně dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila svůj souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k výzvě v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne , datum, , č. j. , č. účtu, , s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřil, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z Exportů ze systému České národní banky ARAD ze dne , datum, byla soudem zjištěna průměrná úroková sazba spotřebitelského úvěru v listopadu 2024 ve výši 8,51 % ročně a RPSN ve výši 8,81 % (Exporty ze systému České národní banky ARAD ze dne , datum, ).

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, . Předmětem této smlouvy byl úvěrový limit , částka, , jehož vyčerpanou část se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách do , datum, , a to společně s úrokem 0,866 % z úvěrované částky denně, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a roční úrokovou sazbou ve výši 1 446,88 %. Finanční prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet označený žalovaným č. , č. účtu, .

7. Z Potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalobkyně poskytla na základě této smlouvy na účet označený žalovaným dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .

8. Z vyjádření , právnická osoba, , ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že na tento účet byla dne , datum, připsána částka ve výši , částka, , dne , datum, připsána částka ve výši , částka, , dne , datum, částka ve výši , částka, a dne , datum, částka ve výši , částka, .

9. Z Předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k její úhradě do 3 dnů od data doručení listin. Z Podacího lístku s datem , datum, soud zjistil, že listina byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému v období od , datum, do , datum, na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se jí je zavázal do , datum, vrátit společně s úroky a poplatky s RPSN ve výši 1 446,88 %. V období, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, tj. , Anonymizováno, , činila průměrná úroková sazba u úvěru obdobného typu 8,51 % ročně a RPSN ve výši 8,81 %.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného speciálního zákonného ustanovení, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky a v níž se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky vrátit. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že RPSN tohoto úvěru činila 1 446,88 %. Z přehledu ČNB přitom bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v , Anonymizováno, , byl běžný úrok u bankovních institucí pro spotřebitelské úvěry 8,51 % ročně a RPSN 8,81 %. Sjednaný úrok a poplatky tak tuto úroveň mnohonásobně převyšují. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatné. Jelikož však úrok a poplatky představují podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, č. j. 24 Cdo 1611/2021-598, proti němuž byla ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 3142/21, odmítnuta). Z tohoto důvodu pak pozbylo smyslu zabývat se také žalobou vzneseným nárokem na smluvní pokutu.

16. Vzhledem k výše uvedenému závěru tak byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze to, co od ní získal (§ 2993 o. z.), tj. , částka, , přičemž dosud zaplatil toliko , částka, . Výrokem I. tohoto rozsudku mu proto bylo uloženo zaplatit rozdíl ve výši , částka, . Zároveň soud žalovanému uložil zaplatit z této částky též zákonný úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) s tím, že za počátek prodlení s plněním uvedeného peněžitého dluhu soud považoval den , datum, . Dne , datum, byla poštovnímu doručovateli předána předžalobní výzva, jež byla dle fikce v § 573 o. z. doručena žalovanému dne , datum, , a splatnost dle lhůty k plnění ve výzvě stanovené tak nastala , datum, . Počínaje dnem následujícím je žalovaný s úhradou požadované částky v prodlení. Výše úroku z prodlení je pak stanovena dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok II.). Částečné zamítnutí pak soud mohl učinit bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř., neboť nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene kterékoli ze stran řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, či nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně (mírně) úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením dosud žádné náklady nevznikly.