40 C 21/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa svědkyně a žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa svědkyně, svědka a svědka zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů, mezitímním rozsudkem <b>I. Bytová jednotka [číslo] byt, vymezená v budově [adresa], bytový dům, na pozemcích p. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemcích p. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, jsou součástí společného jmění manželů účastníků.</b> <b>II. Ohledně návrhu žalobce, že bytová jednotka [číslo] byt, vymezená v budově [adresa], bytový dům, na pozemcích p. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemcích p. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované a že žalovaná je povinna uhradit žalobci vypořádací podíl ve výši určené soudem a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným rozsudkem.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhá, aby soud přikázal do vlastnictví žalované bytovou jednotku [číslo] byt, vymezenou v budově [adresa], bytový dům na pozemních p. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemcích p. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha (dále jen„ byt“), a zároveň aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci vypořádací podíl za byt ve výši určené soudem. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že byt je součástí společného jmění manželů (účastníků), a žalobce chce tímto vypořádat SJM, jehož předmětem je pouze byt.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítla, že byt není součástí SJM, když ten nabyla do svého výlučného vlastnictví a to smlouvou ze dne [datum]. Dále uvedla, že žalobci k bytu nikdy nevzniklo užívací právo a žalobce se nikdy nestal členem Družstva [ulice].

3. Důkazy v řízení provedenými zjistil soud následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] (oddací list z [datum]). Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], který nabyl právním moci dne [datum] (spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudek z 20.6.2017 čj. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]). Ve výpisu z Katastru nemovitostí ze dne [datum] je uvedena jako vlastník bytu žalovaná, kdy vlastnické právo k bytu nabyla na základě darovací smlouvy ze dne [datum] (výpis z katastru nemovitostí z [datum] – [list vlastnictví]). Dle Rozhodnutí o přidělení bytu ze dne [datum] byl byt přidělen dne [datum] [celé jméno svědka], bývalému manželovi žalované (rozhodnutí o přidělení bytu z [datum]). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] bylo rozvedeno manželství žalované a [celé jméno svědka] (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 z 28.9.1987 sp. zn. [spisová značka]). Místní národní výbor [obec a číslo] – [část obce] vzal dne [datum] na vědomí, že se žalovaná stala uživatelkou bytu (přechod užívacího práva k bytu ze dne [datum] vydaný Místním národním výborem [obec a číslo] – [část obce]). Mezi žalovanou a Městskou částí [obec] – [část obce] byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu bytu (smlouva o nájmu z [datum]). Dle Notářského zápisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], byla žalovaná přítomna jednání ustavující schůze Družstva [ulice] (notářský zápis sepsaným dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou, č. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], stanovy Družstva [ulice] z [datum] včetně Přílohy„ A“ ke stanovám Družstva [ulice], prezenční listina ustavující schůze družstva konané dne [datum]). Žalovaná s Družstvem [ulice] uzavřela dne [datum] smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva. Dle článku VI. smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, byl převod bezúplatný (smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva z [datum]). Z výslechu [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že byt byl přidělen Městskou částí [obec a číslo] jemu a žalované v 80. letech minulého století, v době přidělení bytu byli [celé jméno svědka] a žalovaná manželé. [celé jméno svědka] bydlel v bytě se žalovanou asi pět let, odstěhoval se z bytu na ubytovnu, protože jejich manželství nefungovalo. Po rozvodu manželství s žalovanou se dohodli, že byt připadne žalované. K okamžiku rozvodu manželství s žalovanou se jednalo o byt státní. K privatizaci bytu došlo až později. Z výslechu [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že žalobce od žalované kvůli dluhům často utíkal, poprvé to bylo v roce 2000. Definitivně žalobce opustil společnou domácnost vedenou s žalovanou v roce 2016. Do roku 2016 účastníci v bytě vedli společnou domácnost. Od roku 2000 však žalobce bydlel s žalovanou jen kvůli svědkovi, on jako dítě chtěl mít úplnou rodinu, již v té době manželství moc nefungovalo, účastníci se hádali, když byl žalobce v podnapilém stavu. Většinou se účastníci hádali kvůli penězům. Žalobce nějak žalované přispíval na nájemné, většinu však hradila žalovaná. Žalobce se nijak nepodílel na rekonstrukci bytu. Z výslechu [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že na schůze bytového družstva chodil většinou žalobce, neví nic o tom, že by měl od žalované plnou moc, zkrátka byli manželé, plnou moc od něj nikdo nevyžadoval. Když se bytové družstvo transformovalo na SVJ, v seznamu členů SVJ byla zapsána pouze žalovaná. Tehdy žalobce svědkovi v hospodě řekl, že členem družstva byla jen žalovaná, že ona je výhradní majitelkou bytu a že žalobce vlastní dům po rodičích. [celé jméno svědka] spláceli za byt asi 1 000 Kč měsíčně po dobu asi deseti let, při podpisu smlouvy o převodu vlastnictví k bytu nic bytovému družstvu nedopláceli. Za dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Žalované byl společně s jejím bývalým manželem [celé jméno svědka] přidělen byt v roce 1981 [celé jméno svědka] při svém výslechu uvedl, že po rozvodu v roce 1987, přenechal byt žalované do užívání. Místní národní výbor [obec a číslo] – [část obce] vzal dne [datum] na vědomí, že se žalovaná stala uživatelkou bytu. Mezi účastníky bylo dne [datum] uzavřeno manželství před Úřadem městské části [obec a číslo], které bylo pravomocně rozvedeno dne [datum], a to rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. 15 C 525/2016-31. Mezi žalovanou a Městskou částí [obec] – [část obce] byla dne [datum] uzavřena Smlouva o nájmu bytu. V roce 1998 došlo k privatizaci domu, kde se nachází byt, a došlo ke vzniku Družstva [ulice]. Dne [datum] byla mezi Družstvem [ulice] a žalovanou uzavřena Smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva. Mezi účastníky je v řízení sporné, zda byt je součástí SJM či zda je byt ve výlučném vlastnictví žalované. Soud postupoval dle § 152 odst. 2 věta druhá o.s.ř. a rozhodoval o základu věci, kdy základem věci se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou okolností, které se týkají jen výše nároku. [příjmení] mohla být vyřešena otázka vlastnictví bytu, musel soud nejprve posoudit, zda manželům vznikl společný nájem bytu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Dle § 176 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum], platí, že nabyl-li práva užívat byt některý z manželů před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům právo společného užívání tohoto bytu uzavřením manželství. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla před uzavřením manželství uživatelkou předmětného bytu, vznikl účastníkům dne [datum] společný nájem bytu. To, že byla žalovaná uživatelkou předmětného bytu, potvrdil při svém výslechu i bývalý manžel žalované, který uvedl, že jí právo užívat byt přenechal po jejich rozvodu v roce 1987. Na danou věc tak nelze aplikovat závěry Nevyššího soudu [obec] socialistické republiky, Cpj 182/82 (R 34/83), dle kterých společné užívání bytu manžely nevznikne, jestliže jednomu z nich vzniklo právo na přidělení bytu za trvání manželství. Vzhledem k tomu, že žalované vzniklo právo na přidělení bytu ještě za trvání jejího předchozího manželství, nelze tento závěr aplikovat na její manželství s žalobcem. Na základě shora uvedeného má tak soud za prokázané, že právo společného užívání bytu manžely vzniklo účastníkům uzavřením manželství dne [datum]. S ohledem na to, že žalovaná k bytu uzavřela dne [datum] novou nájemní smlouvu, posuzoval soud, zda manželům znovu vznikl společný nájem bytu. Dle § 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 1994, platí, že jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Vzhledem ke skutečnosti, že v době uzavření nájemní smlouvy byli účastníci manželé, pak jim vznikl společný nájem bytu. Následně soud posuzoval, zda s ohledem na vznik členství žalované v Družstvu [ulice] v roce 1998, vzniklo členství v družstvu i žalobci. Dle § 703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum], platí, že vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Žalovaná byla přítomna ustavující schůzi bytové Družstva [ulice], a stala se zakládající členkou družstva, čímž jí i vzniklo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Díky tomu tak ex lege vznikl manželům společný nájem družstevního bytu, a stejně tak vzniklo i členství v družstvu žalobci. Tento závěr, tedy že transformací bytu do družstevního vlastnictví, dochází k tomu, že družstvo se stává pronajímatelem a nájem bytu se přemění na nájem družstevní bytu, je pak podpořen judikaturou Nejvyššího soudu, kdy dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2435/2002, platí, že změnou vlastnictví k předmětnému domu vstoupilo bytové družstvo jako nabyvatel do právního postavení pronajímatele (§ 680 odst. 2 obč. zák.). Dovolací soud však navíc zastává názor, že do té doby existující právo společného nájmu bytu účastníků se okamžikem nabytí vlastnického práva k předmětnému domu bytovým družstvem transformovalo na právo společného nájmu družstevního bytu, a že účastníkům vzniklo i společné členství v družstvu. Jestliže se totiž účastníci, jimž svědčilo do nabytí vlastnického práva k předmětnému domu bytovým družstvem právo společného nájmu bytu, stali členy bytového družstva, je třeba na základě analogické (§ 853 obč. zák.) aplikace ustanovení § 703 odst. 2 obč. zák. dovodit, že dosavadní právo společného nájmu bytu se (dnem, kdy bytové družstvo nabylo vlastnické právo k předmětnému domu) transformovalo na právo společného nájmu družstevního bytu manžely, a že účastníkům vzniklo rovněž společné členství v družstvu. Bylo-li v konečném důsledku zrušeno "právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu“, lze z vyložených důvodů pokládat v tomto výroku napadené rozhodnutí za správné. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zde nebyl uplatněn opodstatněně. Na danou věc je pak ještě víc přiléhající závěr Nejvyššího soudu, publikovaný v usnesení ze dne 25. července 2017, sp. zn. 26 Cdo 613/2017, kde Nejvyšší soud uzavřel, že„ Nabytím vlastnického práva bytového družstva k bytovému domu došlo ke změně charakteru bytů v něm se nacházejících, a to z bytů„ nedružstevních“ na byty, mající objektivně charakter bytů družstevních (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1313/2002, ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2435/2002 (proti tomuto rozhodnutí podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 31/04), ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 26 Cdo 501/2003). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu vznikne manželům právo společného nájmu družstevního bytu a společné členství v družstvu, jestliže se alespoň jeden z nich stal členem tohoto družstva, jsou-li společnými nájemci bytu ve smyslu ustanovení § 703 a 704 obč. zák., a přešel-li dům, v němž se byt nachází, do vlastnictví bytového družstva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2198/2003, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 26 Cdo 780/2006). Protože žalovaný byl nájemcem předmětného bytu (tehdy šlo ještě o„ nedružstevní“ byt) již před uzavřením manželství na základě smlouvy o nájmu bytu, vznikl podle § 704 odst. 1 obč. zák. uzavřením manželství mezi ním a žalobkyní společný nájem bytu manžely. Přešel-li po uzavření manželství bytový dům do vlastnictví bytového družstva (jehož byl žalovaný zakládajícím členem), je závěr odvolacího soudu o vzniku společného nájmu družstevního bytu a společného členství v družstvu výrazem standardní soudní praxe.“ Vzhledem k tomu, že se vlastníkem domu, kde se nachází byt, stalo Družstvo [ulice], došlo tak ke změně nedružstevního bytu na byt družstevní, a jelikož v té době existoval (jak již uzavřel soud výše) společný nájem nedružstevního bytu manželů (účastníků), a s ohledem na to, že žalovaná se stala členkou družstva, vznikl účastníkům jednak společný nájem družstevního bytu, a vedle toho účastníkům vzniklo i společné členství v Družstvu [ulice], což je plně v souladu s § 703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum], a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2017, sp. zn. 26 Cdo 613/2017. Vznik společného nájmu družstevního bytu, případně společného členství v bytovém družstvu, posoudil soud i ve světle § 703 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dle kterého ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí. Judikatura dovodila, že manželé spolu trvale nežijí, jestliže manželství sice formálně trvá, manželé však již nesdílejí společnou domácnost a manželství vykazuje znaky rozvrat. Zdejší soud tedy posuzoval, zda spolu účastníci trvale od uzavření manželství do [datum] žili a došel na základě provedeného dokazování k závěru, že účastníci spolu trvale v tomto období žili. Z výpovědí slyšených svědků soud došel k závěru, že manželství účastníků mělo problémy, a že se nejednalo o bezproblémové soužití, ale nelze uzavřít, že by spolu účastníci trvale nežili v roce 1998. Syn účastníků své výpovědi uvedl, že žalobce poprvé od žalované utekl až v roce 2000, a že definitivně opustil společnou domácnost v roce 2016. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 15 C 525/2016, kdy předmětem tohoto řízení byl rozvod manželství účastníků, plyne, že účastníci shodně přednesli při jednání dne [datum], že spolu nežijí od října 2016. Rovněž z výpovědi žádného ze svědků nevyplynulo, že by v roce 1998 by spolu manželé trvale nežili. Vzhledem ke shora uvedenému má tedy soud za prokázané, že v roce 1998 spolu manželé trvale žili. S ohledem na shora uvedené, tak má soud za prokázané, že před vznikem Družstva [ulice] vznikl manželům společný nájem bytu, a se vznikem Družstva [ulice] vzniklo manželům společné členství v tomto družstvu, stejně tak i společný nájem družstevního bytu. Poté soud přistoupil k vyřešení otázky, zda Smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva dne [datum], na základě které Družstvo [ulice] převedlo bezúplatně na žalovanou vlastnické právo k bytu, měla povahu smlouvy darovací, a zda tak došlo k nabytí bytu pouze do výlučného vlastnictví žalované v souladu s § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Dle článku 7 přílohy„ A“ ke stanovám Družstva [ulice], platí, že z členství v družstvu jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Dle článku 8 odst. 2 písm. b) je člen družstva povinen splácet pohledávku v souvislosti s odkoupením bytového domu. Účastnící tedy ze společných finančních prostředků, které byly součástí jejich společného jmění manželů, spláceli pohledávku za odkup bytového domu, kde se nachází byt. Oba účastníci spláceli tedy tzv. anuitu, tedy hodnotu členského podílu družstva (členský podíl). Vzhledem k tomu, jak soud výše uzavřel, manželům vznikl společný nájem družstevního bytu, a společné členství v bytovém družstvu, podíleli se tak společně na splácení pohledávky za odkup bytového domu. Princip splácení anuity je typickým pro bytová družstva, která vznikala privatizací městských bytů. Standartní pro tyto bytová družstva bylo, že družstvo nabylo vlastnické právo k bytovému domu, a členové družstva pak družstvu postupně spláceli kupní cenu. Ostatně toto potvrdil ve svém výslechu i [celé jméno svědka], který sdělil, že za svůj byt splácel 1 000 Kč měsíčně po dobu deseti let, a následně již nic bytovému družstvu nedoplácel při podpisu smlouvy o převodu vlastnictví ke svému bytu. Ze své povahy tak nemohla být Smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva dne [datum] smlouvou darovací, i když byla sjednána jako bezúplatná, když za předmět této smlouvy (byt), byla již de facto kupní cena zaplacena dříve v průběhu času, a to ve formě měsíčních splátek na pohledávku v souvislosti s odkoupením bytového domu, kdy zdrojem finančních prostředků, které byly použity jako splátky, byly finanční prostředky mající původ ve společném jmění manželů (účastníků). Ze samotné smlouvy pak ani nijak nevyplývá úmysl družstva obdarovat žalovanou, kdy takovýto úmysl je charakteristickým znakem darovacích smluv. Smyslem smlouvy byl pouze převod vlastnického práva k bytu, a to v návaznosti na to, že účastníci, jakožto společní členové družstva, zaplatili anuitu v plné výši, proto ani družstvo nemohlo po členech další platby požadovat, a smlouva tak musela být koncipována jakožto bezúplatné, ale ne z důvodu darování. Darování představuje jednostranné převedení vlastnictví bez majetkového protiplnění, je projevem štědrosti a velkorysosti dárce a obdarovaný je proto vůči němu zavázán úctou a vděčností. Darování představuje asynallagmatický smluvní závazek, jehož podstatou je dobrovolné a bezplatné poskytnutí daru, jímž dárce sleduje zvětšení majetku obdarovaného. V tomto případě Smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva dne [datum] nenaplňuje definici darování, kdy nelze dovodit, že převod vlastnického práva k bytu je převodem bez majetkového protiplnění, když majetkovým protiplněním v dané věci bylo splácení pohledávky v souvislosti s odkupem bytového domu. Nelze ani uzavřít, že družstvo mělo za cíl zvětšit majetek žalované, když v průběhu času naopak společně od žalované a žalobce přijímalo platby na splátky pohledávky. Vzhledem k právě uvedenému tak nelze dojít k závěru, že smlouva uzavřená mezi družstvem a žalovanou je smlouvou darovací. Stejně tak nelze dojít k závěru, že je přípustné, aby se manželé společně podíleli na platbě členských poplatků v družstvu a splácení pohledávky za odkup bytu, a následně by došlo k tomu, že po splacení tzv. anuity, dojde k převodu bytu pouze do výlučného vlastnictví jednoho z manželů. Takovéto jednání by bylo přípustné, kdy by se jednalo o projev vůle obou manželů, že dojde k převodu vlastnického právo k bytu pouze do výlučného vlastnictví jednoho z nich, což ovšem není tento případ. Na základě shora uvedeného tak soud došel k závěru, že byt nabyli manželé společně, a ten se tak stal součástí jejich společného jmění manželů, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

5. Na daný případ aplikoval soud zákon č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Dle § 176 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum], nabyl-li práva užívat byt některý z manželů před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům právo společného užívání tohoto bytu uzavřením manželství. Dle § 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum], platí, že jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Vzhledem ke skutečnosti, že v době uzavření nájemní smlouvy byli účastníci manželé, pak jim vznikl společný nájem bytu. Dle § 703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum], platí, že vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Dle § 703 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí. Dle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka Dle § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

6. Výrok II. je odůvodněn tím, že součástí žalobcova návrhu byl i návrh, aby soud přikázal byt do vlastnictví žalované a zároveň jí uložil povinnost uhradit žalobci vypořádací podíl za byt, a to ve výši, kterou určí soud. Z tohoto důvodu soud postupoval dle § 152 odst. 2 věta druhá o.s.ř., a nejprve rozhodl o tom, zda je vůbec žalobcův návrh po právu, tedy zda je byt součástí společného jmění či nikoliv, a následně určí hodnotu bytu a velikost vypořádacího podílu, který bude žalovaná povinna žalobci uhradit. Zdejší soud předesílá, že při určení vypořádacího podílu bude postupovat v souladu s § 741 odst. 1 o.z., a se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017.