40 C 25/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: Jméno žalobce , fond Anonymizováno , a.s., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátkou sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím, mezitímním rozsudkem Žaloba je po právu, o výši žalobcova nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným rozsudkem.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalovanému na úkor žalobce, tím, že v období od , datum, do , datum, (dále jen rozhodné období) užíval bez právního titulu pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , který je ve spoluvlastnictví žalobce s podílem o velikosti id. 1/2 (dále jen pozemek). Žalovaný neoprávněně užívá prostor na úrovni 1. PP o výměře 31,1 m2 a prostor na úrovni 1. NP o výměře 56,7 m2 (dále jen nebytové prostory). Svůj nárok žalobce odůvodnil tak, že žalovaný užíval pozemek v rozhodném období pro účely vstupu a výstupu do stanice metra , hodnota, , a to bez právního titulu. Žalobce neoprávněným užíváním pozemku k vstupu a výstupu do metra ze strany žalovaného přichází o možnost využívaní komerčních prostor o rozloze 87,8 m2.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že účastníci nejsou v řízení aktivně legitimováni. Přístupy do metra jsou součástí stanice metra , hodnota, , která je součástí stavby metra ve vlastnictví žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že k bezplatnému užívání pozemku dal souhlas právní předchůdce žalobce, kdy titul k užívání vyplývá i z veřejnoprávních předpisů. Žalovaný zdůraznil, že přístupové cesty do metra jsou veřejným prostranstvím, a zároveň jsou součást dráhy metra. Dále žalovaný uvedl, že ze strany právních předchůdců žalobce došlo k věnování předmětných prostor žalovanému. Žalovaný odkazoval na řadu nepřímých důkazů, ze kterých vyvozoval udělení souhlasu pro užívání předmětného pozemku.

3. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, (bydlení), je ve spoluvlastnictví žalobce s podílem o velikosti id. 1/2, kdy nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne , datum, (výpis z katastru nemovitostí ze dne , datum, , list vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, ).Dne , datum, bylo vydáno stavební povolení pro stavbu , Anonymizováno, , Anonymizováno, metra v úseku od , adresa, ke stavbě , Anonymizováno, most, s tím, že na straně 13. pod bodem 44 jsou uvedeny objekty stanice , Anonymizováno, , hodnota, (stavební povolení ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, - , Anonymizováno, /, Anonymizováno, - , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).Dnem , datum, je datován dopis vedoucího odboru stavby metra, ve kterém je uvedeno, že pro vyústění z podchodové haly metra , Anonymizováno, , hodnota, byl určen dům č. p. , hodnota, , kdy bude nutné provést adaptaci tohoto domu (dopis ze dne , datum, ).Dnem , datum, je datován dopis Investorského střediska, ve kterém je probírána adaptace domu č. p. , hodnota, v souvislosti s výstavbou schodiště ze stanice metra. Na místě zamýšleného schodiště se nacházela lékárna a prodejna oděvů. Ponechána byla pouze lékárna a to na ploše o výměře 96 m2 (dopis ze dne , datum, ).Dnem , datum, je datován dopis , právnická osoba, – , Anonymizováno, společnosti , Anonymizováno, , ve kterém dopravní podnik žádá , Anonymizováno, , aby se dostavil k projednání dislokačních opatření v domě č. p. , hodnota, na , Anonymizováno, náměstí, spojených s výstavbou výstupu ze stanice metra – , hodnota, (dopis ze dne , datum, ).Dnem , datum, je datován dopis, který se týkal adaptace lékárny v domě č. p. , hodnota, (oznámení o obdržení adaptace č.p. , hodnota, ze dne , datum, ).Dnem , datum, je datován zápis, který se týkal adaptace domu č. p. , hodnota, , dle kterého bylo nutné provést adaptace v suterénu a přízemí v domě č. p. , hodnota, pro vyústění výstupu (zápis z jednání o adaptaci v domě č.p. , hodnota, z , datum, )Dnem , datum, je datováno rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, - souhlas k zahájení trvalého provozu na I. provozním úseku trasy , Anonymizováno, metra (rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, z , datum, ).Na základě rozhodnutí Finančního odboru v , adresa, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, došlo k přechodu domu č. p , hodnota, na , adresa, do vlastnictví čs. státu a do správy OPBH v , adresa, (rozhodnutí Finančního odboru v , adresa, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, ).Na základě dohody ze dne , datum, , právnická osoba, , adresa, vydal dům č. p. , hodnota, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, (dohoda ze dne , datum, ).Dne , datum, bylo provedeno místní šetření na pozemku a byla pořízena fotodokumentace pozemku. Z místního šetření vyplynulo, že v přízemí domu č. p , hodnota, je vybudován vstup do vestibulu stanice metra , hodnota, , kdy vstup zasahuje jak do přízemí domu, tak i do jeho suterénu. Na vstup do metra na úrovni ulice navazují dvě komerční provozovny (místní šetření včetně fotodokumentace).Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu.V daném případě soud shledal, že na straně žalobce je dána aktivní legitimace ve sporu, když v řízení bylo prokázáno, že žalobce je spoluvlastníkem pozemku, jehož součástí je dům č. p. , hodnota, , v kterém se nacházejí nebytové prostory. V dané věci bylo ze strany žalobce tvrzeno, že žalovaný užívá bez právního důvodu nebytové prostory, tak, že je zde umístěn vstup do stanice metra , hodnota, . V řízení nebylo ze strany žalovaného zpochybňováno, že nebytové prostory jsou užívány jako vstup do stanice metra , hodnota, , nebyla zpochybňována ani výměra nebytových prostor. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem i uživatelem stanice metra , hodnota, , s tím, že stanice metra , hodnota, byla vybudována v rámci výstavby 1. provozního úseku trasy metra , Anonymizováno, , vstup do stanice byl uveden do provozu v r. 1975 a žalovaný byl stavebníkem s tím, že je obecně známou skutečností, že žalovaný je provozovatelem dráhy metra na území hl. m. Prahy. Primárním účelem vstupu bylo umožnit vstup a výstup ze stanice metra , hodnota, . Vstup do stanice metra z tohoto pohledu je třeba považovat z veřejnoprávního hlediska za součást dráhy v režimu zákona o drahách, tj. zák. č. 266/1994 Sb., a to dle § 27 písm. d/ vyhl. č. 177/1995 Sb. Ačkoliv vstup do stanice metra naplňuje znaky veřejného prostranství dle § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, je prostor vstupu stanice do metra integrální součástí domu č. p. , hodnota, z pohledu soukromého práva. Posouzení nebytových prostor z pohledu veřejnoprávního, nemá žádný vliv na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor bez právního titulu, protože vydání bezdůvodného obohacení se v daném případě posuzuje podle norem práva soukromého ve smyslu § 1 odst. 1 o.z. Z norem práva veřejného nevyplývá právní titul k bezplatnému užívání nebytových prostor. Tyto skutečnosti ale ničeho nevypovídají o soukromoprávním statusu vstupu do stanice metra , hodnota, . Stavba č. p. , hodnota, je řadovým domem s nadzemními a podzemními podlažími, obsahuje nebytové prostory v přízemí a kancelářské a bytové jednotky v nadzemních podlažích, je napojena na veškeré inženýrské sítě a je přímo přístupná z veřejné komunikace (viz místní šetření). , adresa, , hodnota, není součástí stavby metra, ani není stavbou dráhy dle § 5 odst. 1 věty druhé zák. o drahách. Stavba metra má svůj samostatný provozní účel a je provozně na domu č.p. , hodnota, nezávislá a do domu č.p. , hodnota, pouze ústí (do jeho podzemní i nadzemní části) vstup do stanice metra, s tím, že nebytové prostory byly a nadále jsou ze soukromoprávního pohledu součástí domu č. p. , hodnota, (§ 120 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do , datum, ). Nelze pominout fakt, že vstup ze stanice metra , hodnota, může být umístěn i mimo dům č. p. , hodnota, , o čem svědčí skutečnost, že stanice metra , hodnota, disponuje několika vstupy; některé z nich se nenacházejí v domech, které se nacházejí v blízkosti domu č. p. , hodnota, . Soud neshledal důvodnou obranu žalovaného, že prostory vstupu jsou ve vlastnictví žalovaného, což žalovaný dovozoval z toho, že výstavbou a stavebním oddělením od domu č. p. , hodnota, se staly součástí stavby metra ve vlastnictví žalovaného. Proto soud uzavřel, že žalovaný je pasivně legitimován ve sporu.Dle § 120 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do , datum, (dále jen „obč. zák.“), součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Adaptace nebytových prostor na vstup do stanice metra byla v řízení prokázána. Konkrétně byly provedeny úpravy v suterénu a v přízemí, čímž došlo k zániku prostor, kde se nacházela prodejna oděvů a byl upraven prostor, kde se nacházela lékárna. Z toho však nelze učinit závěr, že by se nebytový prostor stal součástí stavby metra. Jednalo se o vyčlenění místností v přízemí domu a sklepních prostor, kdy došlo de facto k extrakci části prostor v 1. podzemním a v 1. nadzemním podlaží. I po provedené adaptaci zůstaly nebytové prostory součástí domu č. p. , hodnota, . Nebytové prostory je třeba, i po provedené adaptaci, považovat za součást domu, neboť k domu náleží, jsou jeho integrální součástí a nemohou být odděleny, aniž by se tím hodnota domu snížila, resp. aniž by se tím dům neznehodnotil. Definici součásti věci vyhovují ty případy, kdy oddělení znamená pro věci hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být jen ztráta hodnoty peněžní, nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Prostory nacházející se v 1. podzemním a v 1. nadzemním podlaží, které byly adaptované, jsou součástí domu č. p. , hodnota, , v němž se nacházejí, kdy se jedná stále o jeden objekt č. p. , hodnota, definovaný obvodovými zdmi a pozemkem, na kterém se budova jako celek nachází. V případě, že má jít o součást věci, musí být dána mj. fyzická spojitost s věcí hlavní. Žalovaným předložená stavební rozhodnutí řešila otázku prostor pouze z pohledu veřejného práva (např. souhlas k zahájení trvalého provozu), což je nerozhodné z pohledu soukromoprávních vztahů. V daném případě je dána s ohledem na umístění nebytových prostor uvnitř domu č. p. , hodnota, jednoznačná prostorová souvislost se samotným domem. Soud tak uzavřel, že adaptací nebytových prostor se žalovaný, resp. jeho právní předchůdce nestal jejich vlastníkem. Nebytové prostory nejsou samostatnou věcí, ale součástí domu č. p. , hodnota, , kdy součást věci není samostatnou věcí v právním smyslu a tudíž k ní nelze odděleně uplatňovat vlastnické právo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2716/2011). Pokud má být např. převedena reálná část stavby, musí jít o takovou její část, která má již právně povahu samostatné věci. Část stavby se nemůže stát samostatným předmětem vlastnického práva, není-li vertikálně stavebně oddělena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 781/2006). Zde k reálnému vertikálnímu rozdělení domu č. p. , hodnota, nedošlo (vertikálním rozdělením stavby je třeba rozumět rozdělení „odshora dolů“, nikoliv jen v části stavby) a převod jen nebytových prostor tak ani nebyl právně možný. Ze shodného důvodu na věc nelze aplikovat ani § 11 odst. 4 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 1975, kdy se nejednalo o samostatnou věc, ale toliko o adaptaci části prostor domu č. p. , hodnota, .Pokud žalovaný poukazoval na to, že se daná záležitost měla řešit při uplatnění restitučního nároku, tj. při vydání nemovitosti č. p. , hodnota, a domáhat se náhrady škody vzniklé vybudováním vstupu do stanice metra, tak k danému soud uvádí, že stát po změně společenských poměrů v roce 1989, vědom si velkých křivd, které byly napáchány na občanech, poskytl prostřednictvím široce pojatých restitučních předpisů možnost částečné nápravy těchto křivd. V dané věci došlo k vydání domu dle zák. č. 87/1991 Sb. (provedená dohoda), čímž není vyloučeno domáhat se vydání bezdůvodného obohacení za užívání části nemovitosti při absenci právního titulu k užívání. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce a další spoluvlastníci, převzali dům č. p. , hodnota, včetně pozemku, a to ve stavu, jakém se nacházel. Samotná skutečnost, že jak právní předchůdce žalobce, tak žalobce si byli vědomi existence vstupu do stanice metra umístěného v 1. podzemním a 1. nadzemním podlaží budovy, není důvodem pro odepření práva žalobce na peněžitou náhradu za omezení jeho vlastnického práva k budově č. p. , hodnota, , v níž se vstup do stanice metra nachází. Celý pozemek je zastavěnou plochou a nádvořím, jeho součástí je stavba č. p. , hodnota, , spoluvlastníkem pozemku a budovy je žalobce a užíváním části nemovitosti žalobce v rozsahu vstupu do stanice metra je zasahováno do vlastnického práva žalobce. Vlastnické právo je zásadně nedotknutelné, kdy vlastník věci má právo věc užívat, požívat plody svého vlastnictví a užitky a dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý má právo vlastnit majetek, vlastnické právo u všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. V daném případě bylo místním šetření ověřeno, že se jedná o prostory vstupu do stanice metra, které se nacházejí na úrovni chodníku, jedná se o integrální součást domu, což je patrné již z prostého vizuálního hlediska. Soud proto uzavřel, že žalovaný užívá nebytové prostory ve spoluvlastnictví žalobce, čímž dochází k zásahu do vlastnického práva a k jeho omezení a proto vzniká povinnost takové omezení vlastnického práva kompenzovat. Tento závěr soudu je v souladu s ust. § 3 odst. 2 písm. e), f) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dle něhož soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.Pokud se týče námitky žalovaného, že ze strany právních předchůdců žalobce došlo k věnování nebytových prostor žalovanému, soud uzavírá, že součást věci není způsobilým předmětem darování. Poukaz na veřejný zájem (zájem na zajištění veřejné dopravy na území hl. m. Prahy) nemůže ospravedlnit zásah do vlastnického práva bez náležité peněžité náhrady za toto omezení. V každém jednotlivém případu je nezbytné vycházet z individuálních okolností, kdy mnohé případy a specifické okolnosti mohou být komplikované a netypické, což však nevyvazuje soud z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2700/2015). V daném případě je třeba zohlednit i historický kontext dané věci, kdy před r. 1989 v podstatě „všechno patřilo všem“ s tím, že je třeba při hledání spravedlivého řešení dané věci vyřešit otázku povinnosti platit za uvedené omezení vlastnického práva přiměřenou náhradu (viz nález Ústavního soudu I. ÚS 137/2003). Žalovaný je podnikatelským subjektem, provozuje podnikání za účelem komerčním, a byť je zde obsažen i veřejný zájem na zajištění dopravy na území hl. m. Prahy, tak není možné, aby žalovaný zasahoval do vlastnického práva jiného a neplatil za to jakoukoliv náhradu. V obecné rovině se lze sice úspěšně bránit námitkou, že zásah do vlastnického práva byl proveden na základě platné smlouvy mezi vlastníkem a tím, kdo na základě dohody do jeho vlastnického práva zasáhl, avšak stále platí, že pokud je do vlastnického práva zasaženo a vlastník je ve svém vlastnickém právu z důsledku tohoto zásahu omezen (ve smyslu užívání věci), tak je třeba za dané poskytnout náhradu. Z tohoto pohledu není možné na předmětný nárok nahlížet jako na nárok, který by byl uplatněn v rozporu s dobrými mravy. Odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy by mělo zůstat postupem výjimečným a tento postup by měl vést k nalezení spravedlnosti v případech nepřiměřené tvrdosti zákona, nikoliv však k oslabování právní jistoty a ochrany subjektivních práv stanoveným zákonem. Konečný závěr je vždy posuzován individuálně a je třeba, aby byl úzce provázán se specifiky projednávané věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Optikou dobrých mravů je nepochybně nutno nahlížet i na výkon jednotlivých oprávnění spjatých s vlastnictvím věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ), avšak v daném případě žádné okolnosti pro posuzování nároku žalobce na úhradu za užívání cizí věci jako nároku v rozporu s dobrými mravy soudem shledány nebyly.V řízení nebylo prokázáno, že by byl dán právním předchůdcem žalobce souhlas s bezplatným užíváním nebytových prostor (ať už na základě hospodářské smlouvy či jiného titulu), když v tomto směru žalovaný své břemeno tvrzení a důkazní neunesl, ačkoliv byl soudem při jednání dne , datum, poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích jejich nesplnění. Bezplatnost užívání nebytových prostor nevyplývá z žádného důkazu v řízení provedeného. Souhlas nelze dovodit ani z vágních odkazů žalovaného na nepřímé důkazy, které mají svědčit o dání souhlasu. Stejně tak pokud žalovaný odkazoval na další řízení, a na nepravomocná rozhodnutí v těchto řízení, tak závěry z těchto řízení nejsou přiléhavé pro skutečnosti, které jsou předmětem tohoto řízení. Dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 87/1958 Sb. vlastníci staveb jsou povinni uchovávat po celou dobu užívání stavby úplnou dokumentaci stavby odpovídající skutečnému stavu se všemi souvisícími rozhodnutími a schváleními. Z daného vyplývá, že žalovaný jakožto vlastník stavby metra má povinnost uchovávat dokumentaci stavby a související dokumenty, kam je třeba podřadit i doklady o případné dohodě o sjednané bezúplatnosti užívání nebytových prostor. Rovněž tak v řízení nebylo prokázáno, že by došlo mezi právními předchůdci žalobce a žalovaného k majetkoprávnímu vypořádání v souvislosti s vybudováním vstupu do stanice metra. Soud tak v daném směru uzavřel, že došlo k vybudování vstupu v rámci výstavby 1. provozního úseku metra C, kdy výstavba provozního úseku metra C byla se souhlasem právního předchůdce žalobce, nicméně nelze dovodit, že by právní předchůdce žalobce pozbyl z hlediska soukromoprávního vlastnické právo k té části budovy, v níž se nebytové prostory nacházejí a že by se žalovaný stal vlastníkem této části budovy (§ 132 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 1982). Soud se neztotožňuje s tím, že by ze strany žalobce, resp. jeho právních předchůdců, došlo k tzv. aktu věnování těchto prostor, kdy za akt věnování nelze považovat, pokud vlastník věci se aktivně nestará o objekt svého vlastnického práva.V dané věci soud postupoval dle § 152 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když shledal účelným rozhodnout mezitímním rozsudkem, když mezi účastníky je spor o existenci nároku. Soud rozhodl mezitímním rozsudkem tak, že základ nároku žalobce je po právu, neboť žalovaný užívá část nemovitosti žalobce bez právního titulu a za toto užívání a omezení vlastnického práva žalobce žalobci ničeho nehradí (§ 2991, § 2999 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění). Soud k takovému postupu přistoupil především s ohledem na zásadu procesní ekonomie a rychlosti, kdy soud nejprve postupoval tak, aby byl postaven najisto základ nároku žalobce, a poté soud přistoupí, pokud se účastníci nedohodnou mimosoudně, k vyčíslení výše nároku žalobce, který bude určen na základě znaleckého posudku. O výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným rozsudkem.

5. Na daný případ aplikoval soud zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 1982, zák. č. 266/1994 Sb., vyhl. č. 177/1995 Sb., zák. č. 128/2000 Sb., o obcích a zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 1975.Dle § 120 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 1982, součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.Dle § 132 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 1982, občan má právo na ochranu proti tomu, kdo neoprávněně do jeho vlastnického práva zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.Dle § 27 písm. d/ vyhl. č. 177/1995 Sb. jsou součástí dráhy stanice, které tvoří nástupiště pro cestující a služební nástupiště, vestibuly, přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky, dopravní zařízení pro osoby s omezenou schopností pohybu, vyprošťovací štoly pro výtahy, pevná schodiště, staniční prostory a zařízení pro služební účely a odbavování cestujících.Dle § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.Dle § 5 odst. 1 věty druhé zák. č. 266/1994 Sb., stavba dráhy celostátní, regionální, tramvajové, trolejbusové nebo dráhy speciální je veřejně prospěšná.Dle § 11 odst. 4 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 1975, stavba je ve vlastnictví té socialistické organizace, která ji pořídila, popřípadě ve vlastnictví státu, jde-li o státní organizace.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.