40 C 279/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 215 850 Kč s příslušenstvím, ve výroku III. mezitímním rozsudkem <b>I. Žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 150 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 9 100 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Vzájemný návrh žalovaného je po právu, o výši vzájemného návrhu a o náhradě nákladů řízení ohledně vzájemného návrhu bude rozhodnuto samostatným rozsudkem.</b> 1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 2 150 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalobci odtahem vozidla ve vlastnictví žalovaného [registrační značka] (dále jen vozidlo), který byl proveden dne [datum] a následném umístění vozidla na střeženém parkovišti žalobce dne [datum]. Konkrétně žalobce požaduje 1 900 Kč za odtah a 250 Kč za střežení vozidla (parkovné).

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce vydal vozidlo osobě, která nebyla oprávněna vozidlo vyzvednout, čímž žalovanému vznikla škoda ve výši 218 000 Kč. V návaznosti na to žalovaný prodal vzájemný návrh, kterým se domáhá na žalobci uhrazení částky ve výši 218 000 Kč, s tím že na tu tuto částku započetl žalovanou částku ve výši 2 150 Kč, a domáhá se tak zaplacení částky 215 850 Kč.

3. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Žalobce je příspěvkovou organizací Hlavního města Prahy a předmětem jeho činnosti je zajištění materiálně-technického zázemí pro činnost Hlavního města Prahy, a to mj. zajišťování přemisťování nalezených, opuštěných vozidel předaných Hlavnímu městu [obec] včetně jejich hlídání a výkon oprávnění Hlavního města Prahy dle zák. č. 13/1997 Sb. spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně hlídání (zřizovací listina žalobce). Dle karty vozidla [registrační značka] byl ke dni [datum] vlastníkem vozidla žalovaný (výpis MV ČR – karta vozidla ze dne [datum]). Vozidlo tovární značky [anonymizováno], černé barvy, [registrační značka], bylo odtaženo dne [datum] v 9:22 hod z [obec a číslo], [ulice] ulice, s tím, že odstranění vozidla bylo provedeno na základě rozhodnutí Městské policie [anonymizováno] v souladu s § 45 odst. 4 zák. č. 553/1991 Sb., vozidlo bylo téhož dne umístěno na parkovišti (protokol o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] bylo vozidlo vyzvednuto [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] (dále jen žadatel). Vozidlo bylo žadateli vydáno na základě předložení klíčů od vozidla, předložení malého technický průkaz a uzavření dohody o přistoupení dluhu a uznání dluhu. Na základě citované dohody žadatel přistoupil k dluhu ve výši 2 150 Kč a uznal dluh, který vznikl z titulu náhrady újmy za odtah vozidla dne [datum]. Součástí dohody bylo prohlášení, že žadatel je osobou oprávněnou k převzetí uvedeného vozidla (protokol o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum], dohoda o přistoupení dluhu a uznání dluhu ze dne [datum]). Vozidlo bylo žalovaným od dubna 2017 do června 2017 poskytnuto na základě ústné dohody za úplatu [jméno] [příjmení], jednateli společnosti [právnická osoba], [IČO]. Od září [rok] se jednatel citované společnosti stal nekontaktním, vozidlo žalovanému nevrátil (usnesení o zahájení trestního stíhání [číslo jednací] ze dne 4. 2. 2019). Davie [příjmení] [příjmení] byl od [datum] do [datum] společníkem společnosti [právnická osoba], [IČO] (výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [IČO] ze dne [datum]). Dle článku F odst. 1 pokynu provozního náměstka ředitele Správy služeb [územní celek] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ metodický pokyn“) platí, že„ Žadatel, který neprokáže, že je vlastníkem/provozovatelem vozidla, tedy, že je osobou, která je uvedena v dokladech podle písm. (D) nebo osobou, která jedná za právnickou osobu podle písm. (C), která je uvedena v dokladech podle písm. (D), musí prokázat oprávnění k vyzvednutí vozidla. Toto oprávnění prokáže tak, že a) má klíče od vozidla a zároveň, b) prokáže svoji totožnost a zároveň, c) předloží doklady od vozidla (osvědčení o registraci vozidla, osvědčení o technickém průkazu, velký technický průkaz), v nichž žadatel není uveden jako vlastník/provozovatel“. Dle článku C odst. 1 citovaného pokynu platí, že„ Jedná-li žadatel za obchodní společnost nebo družstvo, které je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, zjistí dispečer podle dokladu totožnosti z obchodního rejstříku, zda žadatel je: a) statutárním orgánem právnické osoby (např. jednatel s.r.o.) nebo b) členem statutárního orgánu (např. člen představenstva a.s.) nebo c) prokuristou“ (pokyn provozního náměstka ředitele Správy služeb hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum]). Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce dne [datum] oprávněně provedl odtah vozidla ve vlastnictví žalovaného [registrační značka] a následně jej umístil na střežené parkoviště, čímž žalobci vznikla škoda ve výši odpovídající nákladům na odtah vozidla a jeho umístění na střeženém parkovišti, kterou je žalovaný povinen nahradit. Ze způsobené škody vznikl mezi účastníky závazkový vztah. Výše nákladů na odtah vozidla a jeho umístění na střeženém parkovišti je určena nařízením Hlavního města Prahy [číslo]. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je protiprávní úkon, vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody a zavinění. Žalobce prokázal porušení právní povinnosti žalovaným, vznik škody i existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. V době podání žaloby tak byl nárok žalobce po právu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný provedl vůči nároku žalobce započtení v soulad s § 1982 odst. 1 a 2 o.z., kdy vůči žalobci započetl nárok vyplývající z náhrady škody, kterou žalobce svým jednáním žalovanému způsobil, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud zamítl žalobu z toho důvodu, jak je uvedeno dále v odůvodnění tohoto rozsudku, že dovodil, že žalobce svým jednáním způsobil žalovanému škodu, a to tím, že vydal vozidlo osobě, která nebyla s vozidlem oprávněna nakládat. Započtením došlo k zániku žalovaného nároku, s tím, že nárok žalovaného, ačkoliv výše nároku bude předmětem dalšího řízení, bude jistě převyšovat částku 2 150 Kč s příslušenstvím. Vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 215 850 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou žalobce způsobil žalovanému tím, že dne [datum] vydal vozidlo ze svého střeženého parkoviště osobě, která nebyla s vozidlem oprávněna disponovat, shledal soud důvodným, když žalobce vydal vozidlo osobě, které je odlišná od vlastníka/provozovatele vozidla, aniž by si ověřil, na základě jakého právního titulu, je osoba, která žádá o vydání vozidla, oprávněna s vozidlem nakládat a vozidlo užívat. Odtahem vozidla vznikl mezi provozovatelem vozidla a osobou k odtahu vozidla oprávněnou závazkověprávní vztah (§ [číslo], § 1723 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, díle jen „o.z.“), který byl založen způsobením škody (§ 2910 o.z.) ve výši nákladů na odtah a parkování vozidla na střeženém parkovišti. Tím, že žalobce odtáhl vozidlo, a umístil ho na parkoviště, převzal vozidlo do detence. Žalobce tak stíhala mj. povinnost nakládat s vozidlem řádně, s náležitou péčí tak, aby věc nebyla poškozena, ztracena či zničena. Na žalobce přešlo nebezpečí škody na věci, neboť odtáhnutím vozidla ztrácí jeho vlastník/provozovatel možnost věc sám chránit a může tak objektivně očekávat, že bude zajištěna náležitá péče o takovou věc. Na danou věc lze analogicky (§10 odst. 1 o.z.) aplikovat právní úpravu úschovy (§ 2408 o.z.). Žalobce tak v souladu s § 2403 odst. 1 o.z. měl povinnost opatrovat vozidlo tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda. Jak bylo popsáno výše, žalobce nepostupoval při úschově vozidla řádně, s dostatečnou péčí, a ani nepostupoval v souladu s principem prevence, když vydal vozidlo osobě aniž dostatečným způsobem ověřil oprávnění osoby, která vozidlo vyzvedla, k užívání předmětného vozidla. Žalobce tak svým jednání, kdy porušil svou povinnost péče o vozidlo, které převzal do úschovy, způsobil vznik škody na převzaté věci. [příjmení] se žalobce zprostil vzniklé škody, musel by prokázat, že dostatečně ověřil, že žadatel o vydání vozidla byl oprávněn s vozidlem nakládat. Tuto skutečnost ale žalobce neprokázal. V daném případě, kdy vlastníkem vozidla byla právnická osoba, je možné vydat vozidlo pouze osobě, která prokáže oprávnění s vozidlem nakládat, tedy že vozidlo vyzvedává osoba oprávněná jednat za právnickou osobu, případně že osoba oprávněná jednat za právnickou osobu zplnomocní další osobu, která bude k takovému jednání oprávněna. Ani jedna z těchto náležitostí ale splněna nebyla, když žalobce dovodil oprávnění žadatele nakládat s vozidlem pouze na základě toho, že žadatel předložil klíče od vozidla a osvědčení o registraci vozidla. Na základě tohoto však nelze uzavřít, že žadatel je oprávněn s vozidlem nakládat, když žádná z těchto skutečností neprokazuje vůli vlastníka/provozovatele vozidla umožnit třetí osobě nakládat s vozidlem. V daném případě bylo povinností žalobce ověřit z obchodního rejstříku žalovaného, zda je žadatel oprávněn jednat za žalovaného, případně požadovat od žadatele plnou moc, která ho opravňuje nakládat s vozidlem. K argumentaci žalobce, že vydal vozidlo vlastníku/provozovatele vozidla v souladu se svým metodickým pokynem soud uvádí. K prokázání toho, že žadatel o vydání vozidla je vlastníkem/provozovatelem vozidla, musí žadatel dle metodického pokynu žalobce předložit doklady k vozidlu, ve kterých je žadatel označen jako vlastník/provozovatel vozidla. Pokud je žadatel osoba odlišná od osoby uvedené v dokladech k vozidlu, musí žadatel prokázat oprávnění k vyzvednutí vozidla, a to tak, že žadatel splní kumulativně následující podmínky. Musí prokázat, že má klíče od vozidla, musí prokázat svou totožnost a musí předložit doklady od vozidla (osvědčení o registraci vozidla, osvědčení o technickém průkazu, velký technický průkaz), v nichž žadatel není uveden jako vlastník/provozovatel. V daném případě pracovník žalobce dne [datum] vydal vozidlo osobě, která neprokázala, že je vlastníkem/ provozovatelem vozidla, když vlastníkem vozidla je žalovaný, a pracovník žalobce tak musel ověřit, že žadatel je oprávněn k vyzvednutí vozidla. Tuto svou povinnost ale pracovník žalobce nesplnil, když nestupoval v souladu s článkem F odst. 1 metodického pokynu. Pracovník žalobce sice ověřil, že žadatel má klíče od vozidla a ověřil i totožnost žadatele dle průkazu totožnosti, nebyla ale splněna třetí podmínka, a to že žadatel předloží doklady k vozidlu. Metodický pokyn žalobce obsahuje taxativní výčet dokladů, které musí žadatel, který není vlastník/provozovatel vozidla, předložit. Jedná se o 2 doklady, a to buď osvědčení o registraci vozidla, nebo osvědčení o technickém průkazu. K tomuto dokladu ale musí žadatel dle dikce příslušného článku metodického pokynu předložit ještě velký technický průkaz. Nestačí tak předložit pouze jeden jeden doklad k vozidlu, jak argumentoval žalobce. K tomu závěru došel soud prostým jazykovým výkladem článku F odst. 1 metodického pokynu, kdy nelze než dojít k závěru, než že žadatel musí předložit doklady, nikoliv pouze jeden doklad, kdy i metodický pokyn jasně uvádí slovo doklady v množném čísle. Stejně tak je v metodickém pokynu uveden taxativní výčet dokladů, které je třeba předložit. K tomu soud uvádí, že pracovník žalobce v daném případě nepostupoval v souladu s principem prevence dle § 2900 o.z., dle kterého, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Zdejší soud pak došel k závěru, že žalobce si nepočínal tak, aby nedošlo k újmě. V daném případě měl pracovník žalobce, když se jednalo o vozidlo, jehož vlastníkem/provozovatelem byla právnická osoba, využít analogicky postup dle článku C odst. 1 metodického pokynu, kdy tento článek právě upravuje situace, kdy žádá osoba o vydání vozidla, které je ve vlastnictví právnické osoby. Pracovník žalobce tak měl dle dokladu totožnosti ověřit z obchodního rejstříku, zda je žadatel oprávněn jednat za právnickou osobu, která je vlastníkem vozidla. Pracovník žalobce tak ale neučinil, čímž nevynaložil veškerou péči tak, aby předešel možnému vzniku škody. Pokud by totiž pracovník žalobce tuto lustraci provedl, zjistil by, že žadatel není oprávněn jednat za žalovaného, a žalovanému by tak nevznikla škoda. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce při vydání vozidla nepostupoval řádně, a s takovou péčí, tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví žalovaného. Tímto svým jednáním tedy žalobce zapříčinil žalovanému vznik škody, která vznikla tím, že vozidlo bylo vydáno osobě, která nebyla oprávněna s vozidlem žalovaného nakládat. Je tak dána příčinná souvislost mezi jednáním žalobce a vznikem škody, protože pokud by žalobce při svém jednání postupoval dostatečně obezřetně, nebylo by vozidlo vydáno neoprávněné osobě, a žalovanému by tak nevznikla škoda. Proto soud rozhodl ve výroku III tak, že vzájemný návrh žalovaného je po právu. O výši vzájemného návrhu a o náhradě nákladů řízení ohledně vzájemného návrhu bude rozhodnuto samostatným rozsudkem, a to po právní moci výroku III tohoto rozsudku. V dané věci soud postupoval dle § 152 odst. 2 věta druhá o.s.ř., a rozhodl nejprve mezitímním rozsudkem, kdy soud s ohledem na povahu vzájemného návrhu rozhodl nejprve o základu věci, tedy že jednáním žalobce vznikla žalovanému škoda. Soud k takovému postupu přistoupil především s ohledem na zásadu procesní ekonomie a rychlosti, kdy soud nejprve postupoval tak, aby byl postaven najisto základ nároku žalovaného, a poté soud přistoupí, pokud se účastníci nedohodnou mimosoudně, k vyčíslení škody, která bude určena na základě znaleckého posudku.

5. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., ve sporu úspěšnému žalovanému přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených náklady zastoupení žalovaého advokátem 9 100 Kč bez DPH (odměna advokáta za 7 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 7 000 Kč a 7 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.).

6. Na daný případ aplikoval soud zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle § 45 odst. 4) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Dle 9 odst. 2 o.z. soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. Dle § 10 odst. 1 o.z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. Dle § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § [číslo] odst. 1) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Dle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle § 2403 o.z. schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo. Dle § 2408 o.z. ustanovení o úschově se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona opatrovat věc pro jiného. Dle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle § 2944 o.z. každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.