40 C 427/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova . sídlem adresa o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku <b>I. Žaloba s návrhem, že soud nahrazuje souhlas žalovaného s uzavřením smlouvy o převodu pozemků parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, a parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, se zamítá.</b> <b>II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o převodu pozemků parc. [číslo] k.ú. [část obce], parc. [číslo] k.ú. [část obce], parc. [číslo] k.ú. [část obce], parc. [číslo] k.ú. [část obce]. V návaznosti na průběh řízení, a s ohledem na skutečnost, že souhrnná hodnota požadovaných náhradních pozemků je vyšší než žalobcům evidovaný restituční nárok, navrhl žalobce, aby soud žalobu zamítl.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, s tím, že žalobcův restituční nárok je již přečerpán, a pozemky, které žalobce požaduje vydat, jsou nepřevoditelné.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], proti němuž podal žalovaný včasné odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] tak, že rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný posléze dovolání a Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] o tomto dovolání rozhodl tak, že rozsudky soudu jak I., tak II. stupně zrušil a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.

4. Žalobce a žalovaný učinili nesporným že, žalobce je osobou oprávněnou dle § 4 zákona o půdě. Dále učinili nesporným že, postup žalovaného vůči žalobci, resp. vůči jeho právnímu předchůdci, byl liknavý a svévolný. Dále učinili nesporným že, zůstatek restitučního nároku žalobce k dnešnímu dni činí částku ve výši 882 774,35 Kč. Dále učinili nesporným že, správné ocenění hodnoty požadovaného náhradního pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], odpovídá částce 1 639 188 Kč, a to dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] [anonymizováno] dále učinili nesporným že, správné ocenění hodnoty požadovaného náhradního pozemku [číslo] k.ú. [část obce], odpovídá částce 1 620 475,30 Kč, a to dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum].

5. Sporná tak zůstala otázka převoditelnosti žalobcem požadovaných pozemků parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, a parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha.

6. Důkazy v řízení provedenými zjistil soud následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Žalovaný eviduje restituční nárok žalobce ke dni [datum] ve výši 882 774,35 Kč (nároky vybraných oprávněných osob ze dne [datum] – žalobce). Právní předchůdce žalobce se snažil dosáhnout uspokojení svého nároku účastí ve veřejných nabídkách, přičemž část nároku se mu podařilo uspokojit tím, že na něj byly převedeny na základě smlouvy (do spoluvlastnictví s jeho sestrou) pozemky z veřejné nabídky. Restituční nárok právního předchůdce žalobce byl tak částečně uspokojen, když byly na něj a jeho sestru převedeny pozemky na základě smlouvy uzavřené s žalovaným v hodnotě 177 914 Kč (smlouva o převodu pozemku ze dne [datum], č. [anonymizováno]). Právní předchůdce žalobce se rovněž snažil dosáhnout uspokojení svého nároku aktivní snahou o vypořádání směřující vůči žalovanému (přípisy [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum]). Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], vypracovaným [anonymizováno] [příjmení], který předložil žalovaný, byl oceněn náhradní pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], na částku ve výši 1 639 188 Kč (znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]). Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], vypracovaným [anonymizováno] [příjmení], který předložil žalovaný, byl oceněn náhradní pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], na částku ve výši 1 620 475,30 Kč (znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]). Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], vypracovaným [anonymizováno] [příjmení], který předložil žalovaný, byl oceněn náhradní pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], na částku ve výši 95 240,20 Kč (znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]). Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], vypracovaným [anonymizováno] [příjmení], který předložil žalovaný, byl oceněn náhradní pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], na částku ve výši 168 399,40 Kč (znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]). Dle sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy nejsou požadované náhradní pozemky doporučeny k vyloučení převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pouze část pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], je vyloučen z převodu kvůli veřejně prospěšné stavbě (sběrný dvůr). Požadované náhradní pozemky jsou buď vedeny jako orná půda či zahrada, pouze pozemek parc. [číslo] k.ú [část obce], je veden jako ostatní plocha ale zároveň je určen k realizaci zeleně (sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy ze dne [datum] včetně příloh). Z výpisů z katastru nemovitostí a z úřední činnosti je soudu známo, že pozemky parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, jsou ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], a pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, je ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] (sdělení Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum] včetně příloh). Soud neprovedl důkaz navržený žalobcem, a to výslech znalce [příjmení] [příjmení], ve věci ocenění pozemků parc. [číslo] k.ú. [část obce], a případného uplatnění srážek za stavební nesrostlost s kmenovou částí obce, a to z toho důvodu, že ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy vyplynulo, že oba pozemky se nacházejí v současně zastavěném území obce. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

7. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Soud žalobu zamítl, protože žalobcem požadované náhradní pozemky jsou již ve vlastnictví třetích osob odlišných od státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný trval na meritorním projednání žaloby, soud tak učinil, a s to v souladu se závazným právním názorem, který učinil v tomto řízení Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to především v bodu 10 odůvodnění citovaného usnesení. V řízení žalobce a žalovaný učinili, mimo jiné, nesporným, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě, a ve vztahu k němu, resp. jeho právním předchůdcům, byl postup žalovaného shledán liknavým či svévolným. Sporná mezi účastníky tak zůstala otázka převoditelnosti náhradních pozemků, a otázka jejich ocenění v případě pozemků parc. [číslo] oba k.ú. [část obce]. Soud tak posuzoval, zda žalobci uplatněný nárok náležel či nikoliv. Soud posuzoval převoditelnost požadovaných náhradních pozemků, a dospěl k závěru, že co se týče pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], z provedených důkazů nevyplývá zasažení veřejně prospěšnou stavbou sběrného dvoru. Sběrný dvůr navíc veřejně prospěšnou stavbou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona není a žalovaný daný pozemek sám zařadil do veřejné nabídky pozemků vhodných k vydání, i když pouze v části vymezené geometrickým plánem, kdy na této části se sběrný dvůr nenachází. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], netvořily a netvoří žádný funkční celek s jinými pozemky (ani nemohou, když žalovanou tvrzené další pozemky v údajném funkčním celku jsou i se stavbami ve vlastnictví jiných vlastníků). V otázce převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], neshledal soud žádnou překážku jeho převodu na žalobce. Z grafické části územního plánu hl. m. [obec] vyplývá, že pozemek není dotčen veřejně prospěšnou stavbou teplovodu (ani jinou obdobnou stavbou), ani se nenachází v ochranném pásmu takové stavby, jelikož tyto skutečnosti se týkají sousedního pozemku. Soud má tedy za to, že v posuzovaném případě se jedná o pozemky k převodu vhodné, jež převodu vyhovují i z hledisek rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1013/2016, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015 a sp. zn. 28 Cdo 4460/2015. V současné době pak žalovaný eviduje restituční nárok žalobce ve výši 882 774,35 Kč. Žalobcem požadované náhradní pozemky pak byly oceněny v souhrnné výši 3 523 302,90 Kč, s tím, že pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], byl oceněn na částku ve výši 95 240,20 Kč, pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], byl oceněn na částku ve výši 168 399,40 Kč, pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], byl oceněn na částku ve výši 1 639 188 Kč, a pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], byl oceněn na částku ve výši 1 620 475,30 Kč. Z právě uvedeného tak plyne, že s ohledem na současný zůstatek restitučního nároku žalobce jsou vhodné k převodu pouze pozemky par. [číslo] k.ú. [část obce], kdy zbylé dva pozemky by vhodné s ohledem na zůstatek restitučního nároku žalobce k vydání nebyly, kdy by jejich vydáním došlo k přečerpání žalobcova restitučního nároku, což není přípustné. Soud na tomto místě tak konstatuje, že v současné době by byly vhodné k vydání pozemky par. [číslo] k.ú. [část obce], stejně jako byly vhodné v době, kdy byly skutečně vydány právnímu předchůdci žalobce, a to pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. V souvislosti s těmito dvěma pozemky tak soud došel k závěru, že žalobci uplatněný nárok skutečně náležel (měl právní titul pro přijetí plnění). Ke stejnému závěru pak soud došel i ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] k.ú. [část obce], a pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce]. Ačkoliv tyto pozemky vzhledem ke svému současnému ocenění převyšují svou hodnotou zůstatek restitučního nároku žalobce, jsou vhodné k převodu, jak soud uzavřel výše, a v současné době by jejich vydání bránila pouze nedostatečná výše restitučního nároku žalobce. Ale v době, kdy pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], byly tyto pozemky vydány žalobci, byly tyto pozemky oceněny jiným způsobem, kdy i výše restitučního nároku žalobce, resp. jeho právního předchůdce, byla v dostatečné výši pro vydání těchto pozemků. Ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] k.ú. [část obce], a parc. [číslo] k.ú. [část obce], tak soud rovněž došel k závěru, že žalobci uplatněný nárok náležel (měl právní titul pro přijetí plnění), kdy v době, kdy došlo k jejich skutečnému vydání pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], bylo k převodu vhodné, stejně tak jako jsou v současné době. S ohledem na povahu věci, soud nemohl jinak, než žalobu zamítnout, s ohledem na skutečnost, že požadované pozemky již nejsou ve vlastnictví státu ale třetí osoby odlišené od státu. Soud současně konstatuje, že požadované plnění žalobci náleží (náleželo), a že nebýt poskytnutého plnění muselo by být žalobě vyhověno, a jedná se tak o rozhodnutí ve prospěch žalobce, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soud v ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

8. Na daný případ aplikoval soud zákon o půdě a zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů a vyhlášku č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. Podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, platí, že podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst․ 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování. Podle § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, platí, že podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) s výjimkou nakládání podle § 3 odst. 4.

9. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této právní věci soud využil svého moderačního práva, kdy dle § 150 o.s.ř. soud může výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo z části nepřiznat. Je tak na uvážení soudu, aby vzhledem ke konkrétním okolnostem věci zhodnotil, zda k aplikaci § 150 o.s.ř. přistoupí (nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 742/05). V daném případě soud přihlédl zejména k tomu, že žalobce se jako restituent domáhal uspokojení svých restitučních nároků podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, když jeho restituční nároky nebyly dlouhodobě ze strany žalované dobrovolně uspokojovány. Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, proto i v této části řízení je nutné zachovávat principy spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), jejichž součástí je i princip rovnosti účastníků řízení, resp. princip kontradiktornosti řízení. V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1759/09). V tomto případě byla žaloba zamítnuta, a ačkoliv tak žalobce nebyl ve věci procesně úspěšný, soud dovodil, že jde o rozhodnutí v jeho prospěch. Z tohoto důvodu přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému by bylo tedy nepřiměřeně tvrdé a strana žalovaná naopak nepřiznáním nároku na náhradu nákladů řízení neutrpí zvlášť závažnou újmu. Nad rámec uvedeného soud pro úplnost dodává, že žalovaný, který je ústředním orgánem státní správy, nepochybně disponuje dostatečným odborným aparátem k tomu, aby byl sám schopen v daném řízení zajistit adekvátní ochranu svých práv. Předmětný spor navíc vyplynul z restitučního nároku podle zákona o půdě, tedy jde o problematiku, která přímo spadá do působnosti žalovaného. Z daného důvodu není možné žalovanému přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené.