40 C 430/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 69 000 EUR s příslušenstvím <b>I. Žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 69 000 EUR s částkou minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč a spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 000 EUR od [datum] do zaplacení a z částky 36 000 EUR od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 207 636 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Tlumočníku [příjmení] [jméno] [celé jméno tlumočníka], [IČO], se sídlem [adresa tlumočníka].</b> <b>IV. Státu se tlumočné ve výši 3 448,50 Kč nepřiznává.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 69 000 EUR s příslušenstvím z titulu vrácení jistot z nájemních smluv uzavřených účastníky dne [datum] a dne [datum]. Žalobce svůj nárok na vrácení jistot dovozuje z čl. 6 citovaných nájemních smluv, kdy jistoty měly být žalobci vráceny po skončení předmětných nájmů, kdy ke skončení došlo dne [datum] resp. dne [datum].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že skutečně složil jistoty z nájemních smluv. Zároveň žalovaný vůči nároku žalobce v rámci procesní obrany uplatnil započtení svých pohledávek, které má vůči žalobci, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný porušil svou povinnost plynoucí mu z dodatku [číslo] ze dne [datum], a v návaznosti na to vznikly žalovanému vůči žalobci pohledávky ve výši 149 310 EUR a 306 645,50 Kč.

3. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Dne 27. 2. 2019 žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání v budově [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [obec], a to pro provozování obchodu. V čl. VI. nájemní smlouvy byla ujednána jistota v částce 33 000 EUR s DPH. Podle čl. 6 odst. 5 nájemní smlouvy měl žalovaný vrátit žalobci zpět složené jistoty do 60, resp. do 90 dnů od skončení nájmu a vyklizení a vrácení prostor pronajímateli (nájemní smlouva ze dne [datum]). Dne 28. 5. 2019 žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání v budově [anonymizována tři slova], [obec], a to pro provozování kuchyně a restaurací. V čl. VI. nájemní smlouvy byla ujednána jistota v částce 36 000 EUR s DPH. Podle čl. 6 odst. 5 nájemní smlouvy měl žalovaný vrátit žalobci zpět složené jistoty do 60, resp. do 90 dnů od skončení nájmu a vyklizení a vrácení prostor pronajímateli. Podle čl. XVIII odst. 18.11 nájemní smlouvy všechny změny, doplňky a dodatky smlouvy je možné provést jen formou písemných číslovaných dodatků odsouhlasených a podepsaných oběma smluvními stranami (nájemní smlouva ze dne [datum]). Dne 25. 6. 2020 žalovaný uzavřel s žalobcem dodatek č. 2 k nájemní smlouvě ze dne 28. 5. 2019. Podle čl. 1 odst. 1.4. dodatku č. 2 má žalobce v případě, že kdykoliv v období měsíců červenec 2020 až červen 2021 neuhradí nájemné ve výši uvedené v ustanovení čl. 1 dodatku včas, povinnost hradit na nájemném částku původně sjednanou ve smlouvě, tj. 12 000 EUR bez DPH (dodatek č. 2 ze dne 25. 6. 2020). Ke skončení nájmu obchodu podle nájemní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 došlo výpovědí žalovaného ze dne 10. 3. 2021, přičemž výpovědní doba v délce 2 měsíců uplynula dle čl. V odst. 5.2. nájemní smlouvy dne 31. 5. 2021 (dopis„ [anonymizována tři slova]“ ze dne 10. 3. 2021, dopis„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [datum]“ ze dne 19. 3. 2021). Ke skončení nájmu kuchyně a restaurací podle nájemní smlouvy ze dne [datum] došlo výpovědí žalovaného ze dne [datum], přičemž výpovědní doba v délce 30 dnů uplynula dle čl. V odst. 5.1. nájemní smlouvy dne [datum] (dopis„ Výpověď Smlouvy o nájmu prostor sloužícího podnikání“ ze dne [datum]). Dne [datum] byl ze strany žalobce proveden vklad hotovosti ve výši 23 320 EUR na účet žalovaného (potvrzení o vkladu hotovosti ze dne [datum]). Jednatel žalovaného v e-mailu ze dne [datum] uvedl, že žalobce byl povinen uhradit jistotu nájmu ve výši 33 000 EUR, ale že k dnešnímu dni byla uhrazena pouze částka ve výši 23 320 EUR. Žalovaný tak vyzval žalobce k uhrazení zbytku jistoty a zároveň vyzval žalobce k úhradě druhé jistoty z druhé nájemní smlouvy ve výši 36 000 EUR (e-mail [příjmení] [příjmení] ze dne [datum]). Dne [datum] došlo k úhradě částky ve výši 45 680 EUR na bankovní účet žalovaného (potvrzení platby v internetbankingu ze dne [datum]). Nájemní smlouva ze dne [datum], kterou původně uzavřel jako nájemce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s tím, že postoupení bylo oznámeno žalovanému dne [datum] (smlouva o postoupení smlouvy ze dne [datum], oznámení o postoupení smlouvy ze dne [datum]). V reakci na předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek 69 000 EUR a 520 589,13 Kč, ze dne [datum], žalovaný uvedl, že není sporu o tom, že žalovaný obdržel dvě peněžité jistoty k zajištění splnění povinností z nájmu, a to v částce 33 000 EUR ohledně obchodu a v částce 36 000 EUR ohledně restaurace (dopis ze dne [datum]). Žalobce neuhradil včas snížené nájemné dle nájemní smlouvy ze dne [datum] a dodatku [číslo] ze dne [datum] za měsíce listopad a prosinec 2020, kdy za uvedené měsíce provedl platbu nájemného dne [datum], ačkoliv splatnost nájemného byla sjednána k 25. dni předchozího měsíce (výpis z účtu ze dne [datum]). Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná pohledávka zanikla započtením s pohledávkou žalovaného specifikovanou v podání ze dne [datum] (pohledávka z dlužného nájemného za období od července 2020 do června 2021). S ohledem na skutečnost, že bylo mezi stranami sporné, zda vůbec došlo k samotnému uhrazení jistot, se soud nejprve zabýval touto otázkou. V čl. VI. nájemní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 byla ujednána jistota v částce 33 000 EUR. V čl. VI. nájemní smlouvy ze dne 28. 5. 2019 byla ujednána jistota v částce 36 000 EUR. Dne 5. 2. 2019 byl ze strany žalobce proveden vklad hotovosti ve výši 23 320 EUR na účet žalovaného. Jednatel žalovaného v e-mailu ze dne 1. 10. 2019 uvedl, že žalobce byl povinen uhradit jistotu nájmu ve výši 33 000 EUR, ale že k dnešnímu dni byla uhrazena pouze částka ve výši 23 320 EUR. Žalovaný tak vyzval žalobce k uhrazení zbytku jistoty a zároveň vyzval žalobce k úhradě druhé jistoty z druhé nájemní smlouvy ve výši 36 000 EUR. Žalovaný tak vyzval žalobce k uhrazení částky ve výši 45 680 EUR. Dne 11. 10. 2019 došlo k úhradě částku ve výši 45 680 EUR na bankovní účet žalovaného. V návaznosti na shora uvedené má soud za prokázané, že žalobce splnil svou povinnost a složil žalovanému jistoty dle předmětných nájemních smluv. Procesní obrana žalovaného spočívala v námitce, že došlo k zániku žalované pohledávky, a to započtením, které žalovaný učinil podáním realizovaným v dopise ze dne 8. 9. 2022. Celková výše započtených pohledávek ze strany žalovaného byla 149 310 EUR a 306 645,50 Kč. Část z celkové výše započtených pohledávek pak byla tvořena neuhrazeným nájemným za červenec 2020 až červen 2021 vyplývajícím z nájemní smlouvy ze dne 28. 5. 2019 a dodatku č. ze dne 25. 6. 2020. Dlužné nájemné činilo za citované období částku ve výši 90 000 EUR bez DPH a 108 900 EUR s DPH. Dle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle § 1987 odst. 1 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Soud se tak zabýval otázkou, zda předmětná pohledávka žalobce za žalovaným zanikla započtením či nikoliv. Započtení představuje způsob zániku závazku, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany vůči druhé, anebo dohodou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany)„ uspokojení“ (vyrovnání) své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, 33 Cdo 4967/2017, 28 Cdo 1022/2020). Občanský zákoník upravuje řadu předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) k započtení. Jde-li o aktivní pohledávku, musí být zásadně splatná (§ 1982 odst. 1 věta druhá o.z.) a uplatnitelná u soudu (§ 1987 odst. 1 o.z.) a dále nesmí být„ nejistá nebo neurčitá“ (§ 1987 odst. 2 o.z.). V daném případě byla aktivně započítaná pohledávka, tj. pohledávka, kterou žalovaný uplatnil k započtení, specifikovaná v podání ze dne 8. 9. 2022 (č.l. 61-63 spisu). Výzva k plnění a specifikace tvrzené pohledávky musí, stejně jako jiné právní jednání, splňovat podmínku určitosti a srozumitelnosti (§ 553 odst. 1 o.z.). Z tohoto pohledu se soud zabýval nejprve otázkou, zda zde byly dostatečně určitě a srozumitelně specifikovány dílčí pohledávky, které jsou tvrzeny ze strany žalovaného a které použil žalovaný k započtení. Soud se nejprve zabýval pohledávkou ve výši 90 000 EUR bez DPH plynoucí z dlužného nájemného dle nájemní smlouvy ze dne [datum] a dodatku č. ze dne [datum]. Podle čl. 1 odst. 1.4. dodatku [číslo] má žalobce v případě, že kdykoliv v období měsíců červenec 2020 až červen 2021 neuhradí nájemné ve výši uvedené v ustanovení čl. 1 dodatku včas, povinnost hradit na nájemném částku původně sjednanou ve smlouvě, tj. 12 000 EUR bez DPH. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobce byl v prodlení minimálně s úhradou nájemného za měsíc listopad 2020 a prosinec 2020, kdy splatnost nájemného za tyto měsíce nastala dne [datum] resp. [datum], ale žalobce nájemné za tyto měsíce uhradil až dne [datum]. Podle čl. 1 odst. 1.4. dodatku [číslo] ze dne [datum] se smluvní strany ohledně nájmu kuchyně a restaurací dohodly, že žalobce (nájemce) je povinen hradit na nájemném částku původně sjednanou ve smlouvě (12 000 EUR bez DPH) v případě, že kdykoliv v období měsíců červenec 2020 až červen 2021 nájemné ve snížené výši neuhradí včas (k 25. dni předchozího měsíce). Soud pak dává za pravdu žalovanému, že v ujednání je použito nedokonavé sloveso„ hradit“, jež vyjadřuje děj, který je časově neohraničený. Prodlení s platbou sníženého nájemného, které nastane v libovolné části sjednaného období, tak zakládá povinnost hradit nájemné v původní výši. V dodatku není použita formulace, že nájemce – v případě prodlení –„ je povinen začít hradit na nájemném částku původně sjednanou“, ale takovou částku„ je povinen hradit“ (tj. bez časového ohraničení). Nájemné za měsíce listopad a prosinec 2020 žalobce nezaplatil včas. Nájemné za listopad 2020 bylo dle dodatku [číslo] splatné do [datum]. Proto ode dne [datum] byl žalobce v prodlení se zaplacením nájemného dle dodatku [číslo]. K námitce žalobce, že si účastníci sjednali dohodu o odložení splatnosti, že nájemné za listopad 2020 bude zaplaceno do konce listopadu 2020 a nájemné za prosinec 2020 bude zaplaceno do [datum], soud uvádí, že dohoda o změně splatnosti nájemného vyžadovala podle ujednání stran písemnou formu, a to dle čl. 18 odst. [číslo] nájemní smlouvy. Uzavření takové dohody v řízení nebylo neprokázáno. S ohledem na shora uvedené se tak žalobce v souladu s čl. 1 odst. 1.4. dodatku [číslo] ze dne [datum], dostal dne [datum] do prodlení s doplatek nájemného za červenec 2020 ve výši 9 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za srpen 2020 ve výši 9 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za září 2020 ve výši 9 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za říjen 2020 ve výši 9 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za listopad 2020 ve výši 9 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za prosinec 2020 ve výši 9 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za leden 2021 ve výši 9 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za únor 2021 ve výši 9 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za březen 2021 ve výši 4 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za duben 2021 ve výši 4 000 EUR bez DPH, dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za květen 2021 ve výši 4 000 EUR bez DPH a dne [datum] do prodlení s doplatkem nájemného za červen 2021 ve výši 6 000 EUR bez DPH. Celkem se tak za toto období dostal žalovaný do prodlení s úhradou nájemného ve výši 90 000 EUR bez DPH. V tomto směru soud uzavřel, že podáním ze dne [datum] se pohledávka, kterou žalovaný, minimálně ve výši 90 000 EUR bez DPH plynoucí ze shora specifikovaného dlužného nájemného za období od července 2020 do června 2021, započítává proti pohledávce žalobou uplatněné. V tomto podání žalovaný uvádí, že má dílčí pohledávku vůči žalobci ve výši 90 000 EUR, kdy se jedná o dlužného nájemné za období od července 2020 do června 2021. Žalovaný jednoznačně specifikoval jednotlivé dílčí pohledávky tak, aby byly nezaměnitelné, včetně uvedení, kdy nastalo prodlení žalobce s jejich hrazením. Rovněž je zcela určitě a srozumitelně uvedeno, v čem konkrétně se žalobce měl dopustit porušení smluvní povinnosti (a jaké povinnosti), v jejímž důsledku měl žalovanému tvrzený nárok vzniknout. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že pohledávka, kterou žalovaný v podání ze dne [datum] ve výši 90 000 EUR bez DPH vůči žalobci započetl, byla specifikována dostatečně určitě a z tohoto důvodu soud považuje započtení provedené žalovaným za, po právní stránce, perfektní právní jednání, které je způsobilé vyvolat účinky zákonem se započtením spojené, tj. zánik pohledávky. Jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), je její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o.z.). Součástí vymahatelnosti je mj. splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, když jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o.z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem). V daném případě, jak soud uvedl výše, nastala splatnost pohledávek již před tím, než žalovaný učinil dne 8. 9. 2022 kompenzační úkon, a lze tak uzavřít, že tvrzená pohledávka žalovaného vůči žalobci byla k okamžiku započtení splatná, a jednalo se tak o pohledávku způsobilou k započtení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1642/2006, 20 Cdo 3966/2019, rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 2302/2013, III. ÚS 3009/2012). Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení tedy musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně zjistit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, sp. zn. 23 Odo 932/2006, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009, sp. zn. 23 Cdo 2868/2011, sp. zn. 23 Cdo 1774/2015, sp. zn. 20 Cdo 322/2016, sp. zn. 23 Cdo 4306/2017). Citovaná ustálená rozhodovací praxe je v tomto rozsahu použitelná i na právní vztahy, jež se řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014. I nadále je jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením dle § 1982 o.z. kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání dle § 551 až § 553 o.z. Je tak třeba, aby kompenzační projev obsahoval prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, konkrétně která či které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení a ve vztahu ke které konkrétní pohledávce, a tedy která pohledávka a v jaké rozsahu započtením zanikne. V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z., k němuž se dle § 554 o.z. nepřihlíží (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4358/2016, sp. zn. 28 Cdo 1303/2018, 32 Cdo 565/2019). V daném případě v podání ze dne 8. 9. 2022 je uvedeno, pokud jde o pohledávky aktivně započítávané, o jaké pohledávky se jedná, kdy nastala jejich splatnost, a v jakém pořadí má dojít k jejich započtení, a je tedy zřejmé která konkrétní pohledávka by započtením měla zaniknout. Jednání žalovaného je určité, není zdánlivé, a lze tak dojít k závěru, že toto jednání je tak způsobilé vyvolávat účinky se započtením spojené, tj. zánik pohledávky ve smyslu § 1982 o.z. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4363/2009, 23 Cdo 180/2020, 20 Cdo 455/2020, 23 Cdo 3407/2020). Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na shora uvedené je pohledávka žalovaného ve výši 90 000 EUR bez DPH, tedy 108 900 EUR s DPH jistá a určitá, a nejde tak o situaci předvídanou § 1987 odst. 2 o.z., dle něhož pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že pohledávka žalobou uplatněná zanikla započtením dle § 1982 o.z., a to, jak shora uvedeno, kdy pohledávka žalovaného ve výši 90 000 EUR bez DPH, tedy 108 900 EUR s DPH byla shledána jako určitá, a proto způsobilá k započtení. Vzhledem k tomu, že tuto pohledávku soud posoudil jako k započtení způsobilou a i sám žalovaný tuto pohledávku určil jako první, která má být započtena, neposuzoval soud způsobilost k započtení dalších pohledávek uvedených žalovaným v podání ze dne 8. 9. 2022, kdy 1. pohledávka označená žalovaným byla v dostatečné výši, aby způsobila zánik pohledávky, kterou žalobce v tomto řízení uplatnil.

5. Soud na daný případ aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle § 551 o.z. O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Dle § 552 o.z. O právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Dle § 553 odst. 1 o.z. O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Dle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Dle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle § 1987 odst. 1 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Dle § 1987 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Dle § 2010 odst. 1 o.z. dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Dle § 2254 odst. 1 o.z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nesmí být jistota vyšší než šestinásobek měsíčního nájemného. Dle § 2254 odst. 2 o.z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. Dle § 2303 o.z. Je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Dle § 2311 o.z. Ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně.

6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., ve sporu úspěšnému žalovanému přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených náklady zastoupení žalovaného advokátem 207 636 Kč včetně DPH (odměna advokáta za 11 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 168 300 Kč a 11 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.).

7. Výrok III. o přiznání tlumočeného je odůvodněn § 139 odst. 2 o.s.ř. Soudem ustanovenému tlumočníku bylo přiznáno tlumočné v celkové výši 3 448,50 Kč (odměna za 5 hodin práce po 450 Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč).

8. Výrok IV. je odůvodněn § 18 o.s.ř., státu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení spojených s tlumočením s ohledem na to, že účastníci mají v občanském soudním řízení právo jednat před soudem ve své mateřštině a že soud je povinen zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv.